Čas na změnu 14

Severusi,

už je téměř konec druhého měsíce školy a já se začínám bát. Kde je Petr? Je to jako by ten krysí ksicht, řiťolezec a zrádnej bastard vůbec neexistoval. Sotva kdy ho vidím v něčí společnosti, tím spíš ve společnosti svého otce a ostatních. Připlíží se na hodinu, pak se zase odplíží a jen málokdy přijde k jídlu. Co se stalo, že to "neobyčejné přátelství", o kterém jsem toho tolik slyšel, dopadlo tak špatně? Potřebuju, aby to napravil. Kde sakra je?

---

18. října 1975

Většinu příštího dne strávil Harry pomáháním Severusovi s úklidem té zkázy, kterou způsobil v jeho pokoji. Většina věcí ležela rozbitá na kusy, rozházená v soustředných kruzích kolem postele, na které chlapci leželi. Severus nikdy nic neřekl, ani jednou Harryho neodsoudil za ztrátu kontroly. Jediná věc, kterou řekl, bylo: "Působivé. Jsi velmi mocný, Jonathone."

Přesto se Harry cítil strašně. Byl na sebe naštvaný, že nad sebou opět ztratil kontrolu, vždyť přece tvrdě pracoval na tom, aby se naučil, jak ovládnout a rozptýlit svou magii, když je rozrušený. Metodicky se probíral sutinami a pomáhal Severusovi najít všechno, co bylo potřeba vyhodit nebo nahradit. Když to konečně dodělali, vzal Harry Severuse do postele a ukázal mu celým svým srdcem, jak moc se za všechno omlouvá.

Harry přišel na lektvary jen o dvě minuty později, ale i to byla záminka pro profesora Sanctora, aby ho zesměšňoval a mučil ho. Některé věci se prostě nikdy nemění, pomyslel si Harry. Naštěstí pro Harryho, profesorovo potrestání bylo dát ho do dvojice s jeho otcem, tedy něco, o co se Harry pokoušel několik týdnů. Pomyslel si, že by měl chodit pozdě častěji.

Harry se povzbudivě usmál na Severuse, vyrazil k otcovu stolu a vklouzl na volnou židli. Profesor Sanctor začal svou přednášku.

"Dnes začneme s lektvarem, jehož uvaření vám zabere měsíc. Během té doby zůstanete ve dvojici s tou samou osobou, aby došlo k zachování soudržnosti v celém procesu vaření," řekl a ďábelsky se na Harryho podíval.

Čím dál tím lepší, pomyslel si Harry. Ve skutečnosti jsem právě tohle chtěl. A máš to, ty bastarde! myslel si a sladce se na svého profesora usmíval. Něco dalšího, co bys mi chtěl naservírovat na stříbrným podnose? pomyslel si pomstychtivě. Pohledem zalétl k Jamesovi, aby viděl jeho pobavený výraz. Zřejmě pochopil tichou bitvu mezi svým novým pracovním partnerem a jejich profesorem.

Třída konečně dostala povolení začít si shromažďovat přísady na první část jejich lektvaru. Když Harry s Jamesem začali odvažovat potřebné přísady a nadepisovat příslušné lahvičky, Harry se rozhodl začít rozhovor neutrálním tématem. Stalo se také něco, o čem věděl, že je klíčem k opravě časové osy.

Odkašlal si a podal svému otci sklenici tlustočervů. Pak nenuceně prohodil: "Neviděl jsem tě včera s Lily Evansovou?" James okamžitě upustil sklenici na stůl, kde se roztříštila a ohodila je oba mrtvými slizkými tvory. Dobře, pomyslel si Harry, tohle asi není dostatečně neutrální.

V tu chvíli u nich byl profesor Sanctor. "Ukliďte ten nepořádek!" zahřměl. "A pak se pusťte do práce. Na konci dnešní hodiny chci vidět nějaký pokrok."

"Ano, profesore," odpověděli oba chlapci.

V přilehlé místnosti si rychle opláchli ruce a snažili si z oblečení co nejlépe vyčistit zbytky červů. Když si Harry všiml, jak James bojuje, aby dostal pryč slizovité zbytky, které mu ulpěly na brýlích, vytrhl mu je z ruky.

"Děláš to úplně špatně," poučil ho. "Potřebuješ nějaký prášek, aby ten sajrajt pohltil, nebo je nikdy nevyčistíš." Zatímco mluvil, ponořil prsty do sklenice s neškodnými drcenými netopýřími křídly. Rozmazal je po obou čočkách a předal je zpět Jamesovi, který si ho podezíravě prohlížel.

"Vypadají hůř, než kdy dřív," obvinil ho.

Harry obrátil oči v sloup. "Zkus je opláchnout, ty génie. Teď budou čistý."

James to udělal a Harry se pro sebe usmál, když se čočky z vody vynořily beze skvrn a perfektně čisté. "Kde ses to naučil?" optal se James. "Nenosíš brýle."

Uh hu, pomyslel si Harry. "Od taťky," řekl jednoduše, protože to byla pravda - svým způsobem. Určitě jsem svého otce právě nenaučil něco, co on pak naučí mě. Merline. Cítil, jak ho začíná bolet hlava.

Než stihli dokončit svůj lektvar, zbytek třídy odešel. Harrymu to nevadilo. Umožnila mu to mluvit s Jamesem, aniž by se okolo poflakovali Sirius s Remusem. Vypadalo to, že Jamesovi to také nevadí. Nějakou dobu pracovali v přátelském mlčení. Nakonec se Harry otočil ke svému otci a vzal mu všechno včetně brku z rukou.

"Tak," řekl. "Co je to s tou Lily?"

James zbledl, ale protože nic nedržel, nemohl způsobit další spoušť. Avšak málem srazil všechny jejich nadepsané lahvičky na zem, jak od Harryho prudce zacouval.

"Pro Merlinovy koule, Jamesi! Co máš sakra za problém?" zařval Harry, hmátl po lahvičkách a zázračně je všechny pochytal, než se zřítily na zem.

"Nic!" Trval na svém James.

"Doopravdy?" odsekl Harry sarkasticky. "Tak proč pokaždý, když zmíním…"

"Přestaň!" varoval ho James a vrazil mu dlaní do hrudi. "Nechci o tom mluvit."

"Už jsi jí někam pozval?" přitlačil Harry.

"Pracuju na tom!" zařval jeho otec, popadl tašku a vyřítil se z místnosti.

"Snaž se víc!" zavolal za ním Harry. Tak, pomyslel si. Aspoň někdy můžu mít poslední slovo.

"Nějaký problém?" zavrčel z chodby známý hlas.

Harry podrážděně vydechl a cpal si knížky a pergameny do tašky. "Víš, Seve," a otočil se k chlapci uvolněně se opírajícímu o dveře učebny, "je zázrak, že jsem se vůbec narodil."

Jediná odpověď, kterou obdržel, bylo vyklenuté obočí.

Harry se přitiskl k Severusovi a prsty se probíral řídkými bublinkami, které zdobily povrch vany. "Bublinky, Seve?" zeptal se s úsměvem v hlase. "Zničíš si pověst." Severus si jenom spokojeně zabručel a hrudí se mu roznesly vibrace až k místům, kde se k němu Harry zády tiskl.

"Nikdo se to nedozví," odpověděl. Zvedl ruce z vody, pohladil jimi Harryho po pažích a pak je znovu ponořil a vydal se prozkoumat Harryho nižší partie.

"Mimochodem, jak jsi získal heslo k této koupelně," zeptal se Harry. "Nejsi prefekt."

"Jen ta představa mi obrací žaludek," odpověděl Severus čtverácky, zatímco Harryho stále pod vodou škádlil.

Harry se vyhrbil do jeho doteku a hlava mu padla na milencovo rameno. "Jestli si to užíváš…" začal.

"Užívám?" přerušil ho Severus a přitulil se mu ke krku.

"Mmmm. Myslel jsem, že jestli si tu koupel užíváš, tak bys měl raději přestat, nebo to budeme muset zkrátit," varoval ho Harry.

Severus si povzdechl a ukončil své laskání, ale jeho ústa zůstala vedle Harryho ucha, rozsévajíce lehké škádlivé polibky na Harryho šíji. "Předpokládám," řekl tvrdě, "že bych tě měl nechat trochu odpočívat. Po lektvarech s Potterem by byl každý napjatý."

Harry se zamračil, když zaslechl náznak nechuti, který zabarvil Severusův hlas při vyslovení otcova jména. "Nevypadá, že by byl tak hrozný," řekl opatrně.

Okamžitě cítil, jak se od něj jeho milenec odtáhl, a přestože Severus nevylezl z vany, Harry tušil, že to chce udělat. V duchu si povzdechl. Nemyslel si, že držet Severuse a Poberty od sebe je nezbytné, ale ty časové osy byly tak ošidné, že si nemohl být jistý. Pravdou je, že je všechny ze srdce miluje a pamatoval si, jak spokojený byl Severus jako dospělý muž, když se s nimi přátelil. Byla to loterie, ale Harry mohl ignorovat potřeby svého srdce jen do určité míry. Již ztratil rodiče. Je to tak špatné, získat něco na oplátku?

Harry sebou mrštil přes vanu, takže ležel na Severusovi, oči v jedné úrovni. "To je tak nenávidíš, Seve?" Nebylo pochyb, o kom Harry mluví. Severus sledoval pohodové interakce mezi Harrym a Jamesem, jak jejich přátelství rostlo. Držel jazyk za zuby jenom proto, že nemohl snést myšlenku, že by o Harryho kvůli své žárlivosti přišel.

"Ano, nenávidím." Jeho hlas byl zřetelně jedovatý. "A kdybys věděl to co já, nenáviděl bys je taky," prohlásil věcně.

"Doopravdy?" zeptal se Harry. "Tak mi to řekni. Dokaž mi, že jsou to špatní lidé."

Severus zaťal pěsti, klouby bílé silou jeho vzteku a frustrace. "Nemůžu," řekl. "Slíbil jsem… že to udržím v tajnosti." Vztekle zavrtěl hlavou, kvůli své neschopnosti vysvětlit to. "Nemůžu ti to říct," řekl nakonec. A tu chvíli se postavil a vylezl z vody. Harry zůstal sám v chladnoucí vodě, zatímco se Severus rychle utřel a natáhl se pro oblečení. Harry to nechtěl jen tak nechat být, ale stejně tak nechtěl, aby to stálo mezi ním a jeho milencem. Vyškrábal se z vany a chytil Severuse, než kolem něj mohl proklouznout ke dveřím.

"Omlouvám se," řekl tiše. "Neuvědomil jsem si, že je to takový problém," lhal. "Je to prostě…" tady se odmlčel, prohrábl si rukou mokré vlasy a marně hledal ručník. "Možná bys mohl připustit, jenom hypoteticky," dodal, když Severus otevřel pusu, aby ho přerušil, "že jsou nějaké věci, které o nich nevíš. Nebo o tom, co se mezi vámi stalo."

Severus beze slova stál, rty stažené do úzké linky. Harry si povzdechl, pustil jeho ruku a podrážděně rozhodil rukama. Znovu se na Severuse obrátil a sledoval ho, jak si zapíná hábit a vyráží ke dveřím. "Je toho tolik, co o tobě nevědí," řekl Harry potichu. "Ale myslí si, že tě mají přečteného."

"To je doklad o jejich inteligenci," odsekl Severus a natáhl se pro kliku. Ale jeho hlas zněl unaveně.

"A jsi lepší?" zeptal se Harry, když Severus vyšel z koupelny. Viděl, jak se druhý chlapec krátce zastavil a znovu vyrazil chodbou pryč.

"Teď je na řadě kořen mandragory, Jonathone. Aspoň myslím…" odmlčel se James, pošoupl si brýle a předklonil se, aby se podíval od poznámek. "Jo, tady," řekl. Podíval se na Harryho. "Najemno nakrájený."

"Dobře. To zvládnu. Ty pracuj na tom, aby měl ten základ správnou hustotu."

"To určitě nezvládneš," zasmál se James. "Lektvary rozhodně nejsou tvůj nejsilnější předmět, že jo?"

"A to nevíš ani polovinu," zamručel Harry a začal krájet kořen mandragory.

Opět pracovali sami dva v laboratoři, ostatní studenti byli dlouho pryč. Tentokrát však vina ležela zcela na Harrym. Během hodiny se pokusil zahustit základ pro jejich lektvar a výsledkem byl bahnitý nepoužitelný hnus, takže byli nuceni začít od začátku. Ale nevypadalo to, že by to Jamesovi vadilo. Harry si všiml, že ve skutečnosti vypadá ve velmi dobré náladě.

"Je něco, co bys mi chtěl říct?" zeptal se nedbale. Dal na stranu první várku perfektně nakrájeného kořene a natáhl se pro další.

"Měl jsem rande s Lily," zmínil se stejně nedbale James, ale Harry viděl široký úsměv, který zradil jeho nenucenou odpověď.

Konečně, pomyslel si Harry. Ledovce se pohybují rychleji než ty, tati.

"Doopravdy?" řekl nahlas. "A…"

James odložil míchátko a ztlumil plamen pod kotlíkem. Otočil se na Harryho a už se nepokoušel zakrýt své vzrušení. "Bylo to skvělý! Byli jsme na pikniku u jezera, Sirius mi v kuchyni uzmul nějaký pochoutky." Jamesův výraz byl zasněný a Harry se musel přemáhat, aby potlačil impuls protočit oči.

"A…" pobídl ho.

Jestli to bylo možné, Jamesův úsměv se ještě roztáhl. "Pak jsme šli na astronomickou věž a…"

"Přestaň!" vyprskl Harry a málem si uřízl prst tenčícím nožem, když mu vyklouzl z ruky. Sladký Merline, pomyslel si, jsou věci, které by nikdo o svých rodičích neměl vědět. Slabě se na Jamese usmál, sebral nůž ze stolu a vrátil se ke krájení. "Jsem rád, že to šlo dobře," řekl přiškrceně.

James vypadal trochu zmateně. Opřel se bokem o stůl, ruce složené na hrudi a zmateně se na Harryho podíval. "Myslel jsem, že chceš znát detaily."

"Nepotřebuju, abys mi to dopodrobna popisoval," zaprotestoval Harry slabě. "Pochopil jsem to. Můžeme teď změnit téma? Prosím?"

James ještě chvíli Harryho pozoroval skrz přimhouřená víčka s jazykem přitisknutým k tváři. "Dobře," řekl a Harry si s úlevou oddechl. James se otočil zpět ke kotlíku a opět upravil velikost plamene. "A co kdybys mi teda vysvětlil, co ty děláš se Srábkem?" zeptal se.

Harry opět téměř upustil nůž, tentokrát vzteky. Zhluboka se nadechl, aby ovládl svůj vztek, než promluvil. "Kdybych byl tebou, Pottere, dával bych si pozor na jazyk. Je všeobecně známo, že mám problémy ovládnout se, když jsem vzteklý."

James naklonil hlavu, viditelně zvědavý, ale ani trochu zastrašený Harryho odpovědí. "Vyhrožuješ mi, Jone?" zeptal se pobaveně.

"Ne." Povzdechl si. "Ne, nevyhrožuji." Harry ještě chvilku zůstal tiše stát u stolu, pak položil nůž a otočil se čelem k otci. "Je to hotové?" zeptal se a ukázal na kotlík mezi nimi. James kývl a Harry pádným mávnutím hůlkou uhasil oheň.

"Co je to, co si myslíš, že o něm víš, Jamesi," zeptal se Harry. Harryho klidná sebedůvěra druhým chlapcem otřásla, takže se rozpačitě ošil, než odpověděl.

"Je to temný čaroděj, Jone. Jeho otec ho předtím, než zemřel, naučil všechno, co znal." James pokračoval, ale Harry ho přerušil.

"Jeho otec je mrtvý?" zeptal se výhružně. James přikývl, kvůli Harryho prudkosti neschopný promluvit. Harryho dalšími slovy byl ještě víc šokován. "Dobře," řekl stejným tónem a zahloubal se do sebe, "to mi ušetří problémy." James nasucho polkl. Slyšel drby o síle Jonathona Harrisona, ale to, že na vlastní oči viděl chlapcovu absolutní důvěru ve své schopnosti a slyšel, že by se dobrovolně postavil tak proslavenému černokněžníkovi, těm příběhům propůjčovalo důvěryhodnost. Harry se probral ze svého zamyšlení a obrátil svůj pronikavý pohled na Jamese.

"To je všechno, Jamesi?" zeptal se. Jasem na něj zíral s otevřenou pusou.

"To není dost?" zeptal se nevěřícně, když tak rychle pominul to, co on považoval za důležité okolnosti.

"Ne," odpověděl Harry. "Není to dost. A teď mi dovol, abych ti řekl pravdu o tom, proč toho Severus tolik ví o černé magii." Zhluboka se nadechl a duševně se připravil na to, co musí říct. Jen když o tom přemýšlel, začal v něm doutnat vztek. Odpusť mi, Seve, pomyslel si. Ale tohle může být jediný způsob, jak je přinutit, aby viděli pravdu.

"Jamesi, Sevův otec ho strašně… zneužíval. Dělal mu takové věci, že se mi dělá špatně, jen když o nich přemýšlím. Byl to zvrácený, nechutný zkurvysyn a jsem rád, že je mrtvý. Sev se naučil to, co se naučil, ve snaze bránit se - nic víc. Dokonce i teď, po tolika letech, je jeho znechucení sebou samým tak silné, že dokáže snést dotyk pouze několika málo lidí. Věřil, že je špinavý a poskvrněný a vaše kruté zacházení ho v tom jenom utvrdilo."

Během Harryho řeči zůstal James zcela nehybný a s každým Harryho slovem byl bledší a bledší. Když se Harry odmlčel, aby se nadechl, James zvedl třesoucí se ruku. "To nemůže být pravda," zašeptal. "Něco by řekl…" jeho hlas se vytratil.

Harry se na svého otce jen znechuceně podíval. "Řekl by něco komu, Jamesi? Od té doby, co vkročil do školy, nikdo ho nechtěl poslouchat nebo mu dát šanci." Harry věděl, že musí přestat a uklidnit se, ale jeho frustrace z toho, že nebyl schopný svého milence ochránit, začala opět pronikat na povrch. "Procvičoval Crucio na svém vlastním synovi, Jamesi!" To už Harry řval. Dokonce si ani nebyl jistý, jestli to má smysl, ale potřeboval řvát, aby uvolnil část svého vzteku. "Taky na něm procvičoval Imperius," dodal a jeho hlas nabíral na obrátkách. "Ale jenom o nocích, kdy chtěl společnost do postele," odplivával.

Harry se k velmi bledému Jamesovi otočil zády, začal sbírat své knihy a přísady a rychle je cpal do tašky. Věděl, že to nevydrží a zoufale se snažil dostat někam do soukromí. Nechtěl nikoho zranit.

Během příštích několika dní si Harry všiml zvláštních pohledů, které na něj James a ostatní vrhali, ale ignoroval je. Byl na ně stále vzteklý za to, že byli tak strašně krutí. A více než trochu se styděl za jejich chování. Tito muži, které po většinu svého života miloval, a ke kterým vzhlížel, byli sotva lepší, než nějací pouliční rváči.

V lektvarech stále pracoval s Jamesem, ale udržoval jejich vtah přísně akademický. Dokonce ani nehnul brvou, když James naznačil, že měl další rande s jeho matkou. Úleva od napětí, která přišla, byla téměř zklamáním.

Harry a Severus spolu po večeři odešli z Velké síně. Když míjeli výklenek oddělený závěsem, Harry do něj druhého chlapce zatáhl pro rychlý polibek. Ale vzhledem k jejich povahám, a to nezmiňuji ani věk, se obyčejný polibek změnil v něco mnohem víc vášnivého.

Harry tiše zasténal do Severusova ucha, zatímco druhý chlapec dělal jeho tělu úžasné věci. Jeho ruce pomalu putovaly přes Harryho hruď a pak proklouzly kolem jeho těla, objaly ho a přitáhly ho těsně k sobě. Harry rychle ztrácel všechen smysl pro opatrnost. Znovu hlasitě zasténal, přisál se rty k milencovým a nestydatě se třel o vzrušení druhého chlapce.

"No, není tohle roztomilé?" ozval se sarkastický hlas.

Harry se Severusem se od sebe okamžitě odtrhli, oba stále příliš zaslepení vášní, než aby sáhli pro hůlky. Jejich zaváhání bylo jejich zhoubou. Harry byl párem silných rukou přiražen proti zdi, zatímco Severus byl sražen na kolena před něj. Na oba výhružně mířily hůlky. Harry věděl, že je lepší situaci nevyhrocovat, a tak trpělivě čekal, až útočníci vyjeví svůj záměr.

Nikdy k tomu nedostali šanci. Harry koutkem oka zahlédl záblesk světla a zaslechl potichu pronesené zaklínadlo. Oslepen zábleskem světla rozeznal postavy Siriuse a Remuse, kteří vrhli na dva útočníky kouzlo úplného spoutání. James odzbrojil třetího a znehybněl ho stejným způsobem. Když se rozptýlil příslovečný kouř, přiblížil se k nim Harryho otec.

"Jsi v pořádku, Jone?" zeptal se. Harry jenom kývl a chtěl se natáhnout, aby pomohl Severusovi, ale ohromeně si všiml, že byl předběhnut Siriusem. Sirius druhému chlapci jemně pomohl na nohy a krátce ho podržel, když hrozilo, že se mu podlomí nohy. Harry si nemohl pomoct, ale musel se smát při pohledu na čirý úžas v milencově tváři. Severus zíral na Siriuse s doširoka otevřenýma očima a zcela neschopen slova. Když se mu vytrhl, Sirius ho beze slova nechal jít.

"Můžete jít a upravit se," řekl Remus svým patentovaným jemným hlasem. "My se o ty tři postaráme."

"To bychom vám byli vděční," řekl trochu roztřeseně Harry. "Seve?" pobídl ho a natáhl k němu ruku.

Severus ještě chvíli zmateně stál, než zaregistroval Harryho slova. Pomalu chytil Harryho ruku a nechal se vytáhnout z výklenku. Ale předtím, než vyklouzli na chodbu, sebral svou čest a otočil se zpět ke třem Pobertům.

"Děkuji," řekl, překvapení a zmatek stále znatelné v jeho hlase.

"Kdykoli," odpověděl Sirius. Následoval Jamesova příkladu a otočil se zpět ke třem spoutaným útočníkům. Ale předtím si vyměnil dlouhý významný pohled se svým dřívějším zapřisáhlým nepřítelem.