Čas na změnu 17/2

"No, no. Co to je? Zase se rveš s Nebelvíry, Severusi?"

Harry nechtěl věřit tomu, co slyší a pomalu se otočil k mluvčímu, který právě vstoupil do společenské místnosti a opíral se o rám dveří v pozici, kterou Harry mohl jenom závistně popsat jako nenuceně arogantní.

Bez přemýšlení řekl první věc, která ho napadla. "Pro merlinovy koule, Luciusi! Načasoval tvůj příchod sám ďábel? Protože dovol mi to říct, bylo to kurva dokonalý!"

Severusův pohled zalétl překvapeně k Harrymu, pak se jeho oči zamyšleně přimhouřily, zatímco jeho pohled putoval z Harryho na Luciuse a zase zpátky. Harry Luciuse Malfoye nikdy doopravdy nepovažoval za někoho jiného než zaslepeného, nemastného neslaného přitakávače. Navíc, uvědomil si, není ani nijak zvlášť všímavý, protože úplně přehlédl Severusovu překvapenou reakci. "Znám tě, chlapče?" zeptal se Harryho hlasem, o kterém si Harry představoval, že ho měl rezervovaný pro domácí skřítky a další podřadná stvoření. Jako Draco, pomyslel si Harry a ne poprvé pocítil záchvěv soucitu se svým mladým zmijozelským rivalem.

"Naštěstí ne," odpověděl Harry.

Ale Lucius se na něj zamyšleně díval a mnul si bradu. "Nový sedmák," řekl. "Ten, o kterém se povídá, že vládne ohromnou silou," dodal zamyšleně.

"Co chceš, Luciusi?" promluvil poprvé Severus a odtrhl svou pozornost od Harryho.

"Přímočarý jako vždy, Severusi," odpověděl vysoký blonďák, vloudal se pomalu do místnosti a usadil se v jednom z velkých křesel, které zdobily její střed. "Trochu soukromí, prosím," přikázal do místnosti. Společenská místnost se okamžitě vyprázdnila a Severus, Harry a Lucius zůstali o samotě.

"Jsi tak nesnesitelně hloupý jako vždy, Luciusi, když přijdeš přímo sem. Myslíš si, že se na tebe Brumbál usměje a nabídne ti citronový bonbon, když zjistí, že jsi vstoupil do školy bez povolení? A nepřísahal jsi při své rozlučkové slavnosti, že se sem nikdy nevrátíš?" dodal Severus a jeho tón se podobal tomu, jakým rodiče mluví k neposlušnému dítěti.

"Ts, ts, Severusi," odpověděl Lucius předstíraje nezájem a sklonil se, aby si prohlédl šachovnici, kterou tam nechala skupinka uprchlých třeťáků. "Co tě přivádí k myšlence, že neví, že tu jsem?"

"On to neví," odpověděl Severus. "Dokonce i on má své limity, Luciusi."

"Možná," kličkoval Lucius. "Ale co jeho oči nevidí, jeho srdce nebolí."

Harry se rozesmál. Když Lucius tázavě natočil hlavu, Harry ho jenom odmávl. Ať si ten idiot myslí, co chce, není to Harryho práce, opravovat ho. Lucius se však odmítl nechat jen tak odbít.

"Jistě ses dostal přes své mladické přesvědčení, že ten starý muž je nějakým způsobenm všemocný, chlapče?" zeptal se Lucius posměvačně.

"Ach, obávám se, že jsem se ho zbavil už před hodně dlouhou dobou."

"Vskutku," řekl Lucius potichu a sledoval ho jako jestřáb. Nakonec sklonil oči k zemi a zahlédl odhozenou masku. "Ach, tady jsi," řekl si pro sebe.

"Ztratil jsi něco, Luciusi?" zeptal se Snape a z hlasu mu čišel led.

"Ne, já ne. Tohle musí být práce nějakého jiného neopatrného jedince." Jeho výraz se změnil ve výraz predátora a Harry najednou litoval Zmijozela, kterému sebral masku.

"Máš nějaký důvod pro tuto návštěvu, Malfoyi?" zeptal se Harry, stále netrpělivější tou strojeností. Zoufale chtěl mluvit se Severusem a každá minuta, která ho od toho dělila, mu hrála na nervy.

"Ve skutečnosti ano," řekl Lucius a střelil po Harrym ďábelský pohled, než namířil svoji pozornost na Severuse. "Přinesl jsem ti pozvání, Severusi. Vypadá to, že tvoje přítomnost je velmi vyžadována. Předpokládá se, že máš velký potenciál."

"Šetři dechem, Malfoyi," zasyčel Harry vztekle. "Nemá zájem."

"Doopravdy?" předstíral Lucius překvapení. "A odkdy Severus potřebuje někoho, kdo za něj bude odpovídat, chlapče?" zeptal se nebezpečným hlasem.

Harry otvíral pusu, aby odpověděl, když ho přerušil Severus. "Nikoho takového nepotřebuji," řekl a podíval se Harrymu přímo do očí. Jeho hlas byl chladný a oči ještě víc. Harry musel dvakrát polknout, aby polkl knedlík, který se mu vytvořil v krku při milencově tónu.

"Seve?" zeptal se a nebyl si jistý, kdy přišel o všechnu kontrolu nad situací.

Severus konečně odstoupil od gauče, o který se opíral. Rozhodně dokráčel doprostřed místnosti, sebral ze země masku a hodil ji Luciusovi, který ji elegantně chytil.

"Kdy a kde?" zeptal se a ignoroval Harryho překvapené zalapání po dechu z druhé strany místnosti.

"Pošlu ti sovu," řekl Lucius a vstal, zcela zřetelně spokojený sám se sebou. "Stěny mají uši," zašeptal teatrálně.

Jasně, že mají, pomyslel si Harry a přemýšlel, kolik z jejich rozhovoru už se dostalo k Brumbálovi.

Než vyšel z místnosti, Lucius se zastavil, aby si natáhl rukavice. Téměř jako by ho to právě napadlo, řekl, "A Severusi, vezmi s sebou svého nového, zajímavého přítele." A bez dalšího pohledu zmizel dveřmi.

Harry si stěží všiml jeho odchodu. Mohl jenom šokovaně zírat na Severuse. Bylo toho tolik, co chtěl říct, že když otevřel pusu, nebyl schopný formulovat jedinou inteligentní myšlenku. Když kolem něj Severus procházel do jejich pokoje, chytil ho za paži. Severus mu ji okamžitě vytrhl ze sevření a odkráčel chodbou.

Harry ho následoval. Nenechá svého milence udělat tu stejnou chybu dvakrát. Splnil, co musel. Způsobil pravděpodobně trvalou roztržku mezi Severusem a svým otcem. Harry nepochyboval, že Sirius popudí jeho otce a ostatní poberty proti jejich novému příteli. Když jeho kmotr chtěl, dokázal si jít za svým. A nebylo pochyb, že dnes jím cloumal vztek.

Následoval Severuse do jejich společného pokoje, tiše za sebou zavřel dveře, zamkl je a zamumlal rychlé zvukotěsné kouzlo. Zhluboka si povzdechl a opřel se o zavřené dveře jako o oporu, jak adrenalin postupně opouštěl jeho tělo. Ačkoli Harry věděl, že tato konfrontace bude náročná, byl překvapený, jak slabě se cítí. Luciusův příchod mu moc nepomohl.

Minulý rok si vybral svou daň a více než kdy předtím zastrkával Harry své emoce hluboko do své mysli, neschopný potýkat se s extrémními vzlety a pády, které mu připravoval jeho každodenní život. Výsledkem byl tišší Harry. Harry, který si začínal myslet, že bolest z tohoto zážitku začíná dalece převažovat jeho výhody.

Minulé měsíce ho naučily myslet dřív, než konat, ale v tomto případě nemohl udržet jazyk.

"Seve, to nemůžeš myslet vážně," řekl a ani se nepokoušel odstranit z hlasu kritiku.

"A co když jo?" přišla z druhé strany pokoje tichá odpověď. Severus stál zády k Harrymu a zíral do řvoucího ohně, který musel právě zapálit. Harry se podíval blíž na svého milence a všiml si, že teď, když je z dohledu slídivých očí, jeho držení těla se sesulo a třásly se mu ruce. Harry potlačil další vlnu bolestivého pocitu vinny a přesunul se blíž k němu, poddávaje se silné potřebě utěšit ho.

"To není odpověď," řekl tiše. Přešel k němu tak blízko, aby kolem něj mohl obtočit ruce a položit si tvář na jeho záda. Praskající oheň mu okamžitě popálil ruce a on se pokusil Severuse jemně odtáhnout pryč od plamenů.

"Pojď. Je to příliš horké, než abys mohl být tak blízko."

"Je mi zima," zašeptal Severus a Harry si uvědomil, že se mu druhý chlapec chvěje v náruči. Snad po tisící od té doby, co sebral ten kámen v knihovně, si Harry horečně přál, aby se nic z toho nestalo. Nepřipadá ti to přání povědomé? zeptal se hlásek v jeho hlavě. Harry zavrtal hlavu do Severusových zad, potlačuje slzy. Prosím, jen ne žádné osvícení, pomyslel si.

"Nepotřebuješ to," protlačil skrze sevřený krk. "Nepotřebuješ ho."

"Potřebuji…něco," odpověděl Severus a roztřeseně se zhluboka nadechl. "Ani jsem si to neuvědomil, dokud jsem před několika měsíci…" Nechal tu myšlenku odumřít, ale Harry měl tušení, že ví, co zůstalo nevyřčené. Severus chtěl přátele a potřeboval někam patřit. Je to zcela základní lidská potřeba, pomyslel si Harry. Dokonce i tak zneužívaný, jak byl, a rozpolcený ohledně jakéhokoli druhu vztahu, Severus zjistil, jako každý, že touží po vytvoření si blízkých vztahů.

Nikdy by nemusel vědět, o co přichází, kdybych se do toho nepletl, pomyslel si Harry. Jsem za to zodpovědný. Cítil, jak se jím prožírá vina a použil každou trochu té značné síly, kterou vlastnil, aby zatlačil své emoce pryč. Teď nebyl čas, aby se utápěl v sebelítosti.

"Nemůžu uvěřit, že chceš tohle," řekl a zatímco mluvil, znovu jemně táhl svého milence, až se mu konečně podařilo odtáhnout ho od pálivého žáru. "Prosím, zvaž to," zaprosil a otočil si Severuse v náruči, aby se mu podíval přímo do očí.

Severus na něj dlouho zíral, než zvedl ruku k jeho obličeji a pohladil ho po tváři. Po chvíli nechal ruku sklouznout, aby jemně sevřel Harryho zátylek. "Opustíš mě?" zeptal se a jak v hlase, tak v jeho slovech byl zřetelný strach.

"Ne," ujistil ho Harry a víc se naklonil do laskání. "Půjdu s tebou."