DI - Kapitola 8 2/2

***

Ukázalo se, že Lenka se probrala z kómatu před několika hodinami, a když si Harry myslel, že leží v bezvědomí, tak ve skutečnosti jenom dřímala. Myslel si, že je to strašně nefér. Samozřejmě, měl radost, že se její stav zlepšil, ze srdce mu spadl obrovský kámen, ale jeho radost byla narušena skutečností, že se právě dozvěděla jedno z Harryho nejhlouběji ukrytých tajemství. Tajemství, které nikdy nikomu neodkryl, ne z vlastní vůle. Ale lektvar, který mu Pomfreyová dala, ho omámil, takže nevěděl, co dělá. Teď věděl, že se má vyhýbat plesnivě zeleným lektvarům, které smrdí jako spálená guma.

---

Ale Havraspárka byla nesmírně velkorysý člověk. Zpočátku byl Harry tak vyděšený, že se to pokoušel popřít a přesvědčit ji, že neslyšela 'Snape' ale… 'Grape'. Přesně tak, 'Grape'.

Ale Lenka se jenom usmála, jako by mu nevěřila ani slovo a Harry to nakonec vzdal. Přinutil ji slíbit, že to nikomu neřekne, protože pak by musel z Bradavic prchnout. Slíbila mu to a řekla, že se nemusí bát, že je to jeho věc, ke komu co cítí (Harry to okamžitě popřel), a že tomu zcela rozumí.

Nepocítila k němu odpor. Nenadávala mu. Nemračila se na něj. Neodvrátila se od něj. Přijala to tak… normálně. Jako by Snape nebyl… Snapem.

Sám Harry to nepovažoval za normální. Snape byl dvakrát tak starý, jeho učitel, nejvíce nenáviděná osoba na škole a byl smrtijed.

To bylo dost důvodů k tomu, aby to nepovažoval za normální, avšak vypadalo to, že Lenka si jich vůbec nevšimla.

Možná kdybych jí řekl, že miluji svou tetu, tak by byla trochu překvapená…

***

"Dnes pro vás mám malé překvapení." Břitký hlas mistra lektvarů vytrhl Harryho ze zamyšlení.

Bylo pondělí, hodina lektvarů. Harry strávil celou neděli v posteli přemýšlením o tom, jak přinutit Snapea, aby mu dal to, co chce. Nemůže jen tak přijít a říct si o to. Nemůže. Musí to udělat jinak. Musí ho nějak vyprovokovat. Věděl, že to bude velmi nebezpečné, ale musí to zkusit. A teď se mu naskytla příležitost.

"Dnes si napíšete test." Mistr lektvarů se ušklíbl a s uspokojením sledoval zděšené výrazy ve tvářích studentů.

Ach, neohlášené testy byly to, co miloval ze všeho nejvíc.

Jenom Hermiona vypadala potěšeně.

"No, naštěstí jsem včera studovala," ohlásila a s úsměvem koukla po zoufalém Ronovi. Zrzek profesorovým směrem zamumlal několik nadávek.

Harry jim nevěnoval pozornost. Cítil, jak mu vzrušení rozehřívá krev. Ruce se mu trochu třásly, zvlášť když na něm spočinuly oči mistra lektvarů. Snape rozdal studentům papíry se zadáním a dal jim půl hodiny na jejich vypracování. Vyžadoval absolutní tichu a prohlásil, že jestli někoho přistihne při podvádění, osobně ho vyloučí z hodiny. Navždy.

Harry se podíval na otázky.

1. Jaké jsou hlavní přísady rozpínacího lektvaru?

2. Kým a kde byl uvařen první elixír síly?

Jeho oči projížděly otázky a měl pocit, že u tohoto testu zcela propadne. Když uviděl osmou otázku, srdce mu poskočilo téměř do krku.

8. Popište efekty lektvaru Desiderium Intimum.

Nebelvír se pro sebe usmál. No, znal odpověď na jednu otázku. Přiložil brk k pergamenu a chystal se psát, když najednou zaváhal.

V mysli mu, nejprve opatrně a neohrabaně, začal růst šílený nápad.

A co kdybych…?

Nasucho polkl a rozhlédl se po třídě. Všichni byli zcela ponořeni do svých testů. Jeho oči se střetly se Snapem, sedícím u svého stolu. Harryho tělo zalila vlna horkosti, cítil, jak jeho kůže hoří a srdce mu začalo bušit rychleji.

Věděl, co má dělat. Byl to šílený nápad, ale věděl, že je to jediný způsob, jak dostat to, co chce.

Přiložil brk k pergamenu a začal psát.

***

Harry se pokoušel nakrájet listy svlačce, ale moc se mu to nedařilo. Místo toho si málem uřízl prsty. Měl pocit, že se zblázní nedočkavostí a cítil, jak mu vře krev v žilách. Byl vzrušený a nervózní a s každou minutou to bylo horší. Každou chvíli koukal na Snapea známkujícího testy.

Ve třídě bylo absolutní ticho. Všichni zírali na Snapea, přestože jejich úkolem bylo připravit lektvar spánku. Všichni byli zvědaví na svůj výsledek.

Harry těžce polkl. Musí zůstat klidný a zachovat kamenný obličej, až to bude Snape číst. Musí vypadat sebejistě.

Zvedl svůj brk, aby si na pergamen dopsal další bod k přípravě lektvaru, když uviděl, že Snapeovo obočí vylétlo vzhůru ve výrazu bezmezného ohromení. Jeho hlava se odtrhla od testu a černé oči se zabodly do Harryho.

Přečetl to!

Harry měl pocit, že v tuto chvíli prostě zemře. Krev se mu v žilách změnila ve vařící olej, který ho z vnitřku spaloval. Byl příliš daleko, aby viděl výraz v profesorových očích, ale měl dojem, že jeho oči mu rvou duši z těla a cupují ji na kousky.

Četl to! Musím pokračovat!

Třesoucí se rukou si strčil špičku brku do pusy a začal ji velmi pomalu vytahovat. Cítil, jak ho lechtá na rtech. Pak si je olízl, pokoušeje se při tom dívat na Snapea s drzým, vzdorovitým výrazem.

Snape výhružně přimhouřil oči.

Harry věděl, že jsou ve třídě plné studentů, a kdyby se na něj teď kterýkoli z nich podíval, okamžitě by mu všechno došlo. Věděl to a to vědomí ho dostávalo do stavu ještě většího vzrušení. Jeho tělo se třáslo dychtivostí.

Svádí svého profesora. Během hodiny. Před celou třídou. Je šílený!

Ale nemohl přestat. V tu chvíli mu bylo všechno jedno. Zajímal ho jenom Snape a jeho pronikavý pohled. Měl pocit, jako by ve třídě nebyl nikdo jiný. Oči mu zastřela červená mlha, která efektivně zkreslila vše okolo.

Byl jenom Snape, který na něj upřeně zíral.

Snape, který se temně usmíval.

Snape, který najednou řekl: "Pane Pottere. Napsal jste to zcela nečitelně. Mohl byste nám přečíst svou odpověď na osmou otázku?"

Harry měl najednou pocit, jako by padal z obrovské výšky a neměl se čeho chytit.

"Co?" zamumlal a překvapeně zamrkal. Viděl, jak mu Snape posílá test. Pergamen přistál před ním.

To je nemožné! Nemůže to udělat! Tohle nebylo v plánu!

V mysli mu začala převládat panika. Podíval se na svůj test. Cítil, jak všichni přestali pracovat a s očekáváním na něj zírali.

Ne! Ne! Ne! Nemůžu to přečíst? Co budu dělat? přemýšlel zběsile. Vypadalo to, že se chytil do pasti, ze které není úniku. A na svoji vlastní žádost. Měl to předvídat, Snape tak miloval jeho ponižování, že by si tuto příležitost nenechal uniknout. A soudě podle jeho výrazu si to nesmírně užíval.

Proč to vůbec napsal? Proč tak riskoval?

Písmenka se mu rozmazala před očima. Nepotřeboval je vidět, věděl, co napsal.

8. Popište efekty lektvaru Desiderium Intimum.

Jedním z důsledků tohoto elixíru je, že… na tebe nemůžu přestat myslet. Včera v noci jsem to dělal. A víš, na co jsem myslel? Představoval jsem si, jak si mě bereš na katedře. Svlékáš mě, strkáš mě na dřevěnou desku a zasouváš do mě svůj tvrdý penis. Tvoje ruce kloužou po mém nahém těle. Dotýkáš se mě všude. Cítím, jak mě tvá ústa všude líbají, zatímco se ve mně pohybuješ. Cítím tě. Hluboko. Chtivě tě přijímám, protože tě chci. Chci, aby sis mě vzal, ošukal mě. A vidím touhu v tvém obličeji. Vidím slast, které se oddáváš.

Udělám se se zasténáním tvého jména.

Řekni mi, Severusi… Chtěl bys mě mít na své katedře, zcela nahého a povolného?

Udělám vše, co si řekneš.

Líbilo by se ti to…?

"Čekáme, pane Pottere." Pohrdavý hlas mistra lektvarů prolomil ticho vládnoucí ve třídě.

Harry cítil, jak se mu hlava motá tak, že pravděpodobně omdlí.

Nemohl uvěřit tomu, co napsal. Do testu z lektvarů! Zatracený test! A teď mu ten zkurvysyn říká, aby ho přečetl! Před celou třídou!

Nikdy!

Zavřel oči a celou svou myslí prosil všechny dobré duše, které by mohly být někde poblíž, aby udělaly něco, co by ho zachránilo. Cokoli!

V nejhorším případě bude muset svůj test spálit a být vystaven Snapeově vzteku. Ale radši to než další zničující ponížení.

Snape s ním neměl slitování. Nikdy mu nic neodpustil. Vždy miloval, když ho mohl mučit a nic se nezměnilo. A předpokládal, že se to nikdy nezmění. Litoval, že to udělal… ale musel to riziko přijmout.

S hořkostí na Snapea pohlédl. Chtěl mu říct: "Jak to můžeš udělat, ty parchante!" Ale věděl, že muži by to bylo pravděpodobně zcela jedno.

Šáhl do kapsy. Musí ten test spálit. Není jiná možnost. Z celého plánu zůstanou jen vzpomínky a vzteklý Snape, který jistě…

V tom se ozval zvonek.

Úleva, kterou pocítil, se nedala s ničím srovnat. Nohy se pod ním podlomily. V duchu začal děkovat všem duchům, kteří ho vyslyšeli.

"Na příští hodinu prosím popište celý proces vaření lektvaru spánku. Přidejte popis všech přísad a charakteristických metod přípravy, popis chuti, vůně, barvy a struktury, účinky lektvaru a jejich popis. Ne méně než na tři svitky pergamenu."

Třídou proběhlo rozhořčené mumlání. Snape už jim dlouho nezadal tak dlouhý a únavný domácí úkol. Musí být v hodně špatné náladě.

Všichni si začali sbírat své pomůcky, uklízet po sobě a pomalu opouštět učebnu. Když Harry, stále ještě vděčný zvonku za záchranu, vzal svou tašku a chtěl odejít, zlověstný hlas mistra lektvarů přehlušil mumláním ozývající se ve třídě.

"Zůstaňte tu, pane Pottere, přečtete mi, co jste napsal."

Harry sevřel test, který držel v ruce. Po páteři mu přeběhlo zamrazení. Ta slova zněla téměř jako… příslib. Věděl, že ho Snape nenechá uniknout jen tak jednoduše. Ne po tom, co napsal.

Nasucho polkl a otočil se k němu zády, aby řekl Ronovi a Hermioně, kteří na něj čekali: "Nečekejte na mě. Potom se chci stavit za Lenkou. Jděte na večeři sami."

Ron kývl a poplácal Harryho po rameni.

"Drže se, kámo." Pak se otočil a vyrazil ke dveřím společně se zbytkem studentů. Ale Hermiona se ani nehnula. Dívala se na Harryho pronikavým, zamyšleným pohledem. Pak se její zrak pomalu přesunul ke katedře, za kterou seděl Snape a znovu se vrátil k Harrymu.

"Jen se nevrať příliš pozdě," zašeptala, podívala se na podlahu a rychle se otočila a odešla.

Něco si domyslela, pomyslel si se strachem, když sledoval, jak jeho kamarádka mizí za dveřmi.

A proč tohle vůbec řekl? Nebyla to moc věrohodná omluva, zvlášť když Lenka měla být z ošetřovny večer propuštěna. Ale nemohl vymyslet nic jiného. Chtěl, aby jeho přátelé odešli, co jiného měl říct? Měl pocit, že se odtud moc brzy nedostane. Soudě podle pohledu mistra lektvarů, který se mu zařezával do zad, to bylo jisté. Byl žhnoucí.

Když poslední student prošel dveřmi, učebnu opanovalo mrtvolné ticho. Harry cítil, jak ho panika, kterou se posledních pár minut pokoušel zadržet, obalila a převzala vládu nad jeho myslí.

Proč to vůbec psal? V tuto chvíli, jediné co chtěl, bylo být daleko odsud. Uniknout. Zmizet.

Dříve, když to psal, mu nesešlo na následcích, jednal v impulzu. Podle své touhy. A teď musí čelit Snapeovi. Na to se necítil.

Zavřel oči a čekal na to, co vypadalo nevyhnutelně.

"Podívejte se na mě, Pottere."

Harry sevřel pěsti.

Seber se!

Pomalu, se strachem, co uvidí, se otočil.

Zadržel dech. Když se na něj žhnoucí, černé oči, ostré jako břitva podívaly, roztříštily jeho sebevědomí na droboučké kousky a zanechaly za sebou jenom strach a stud.

Nemůže uhnout pohledem! Musí mu čelit!

Najednou pocítil příval horka, když uslyšel, jak se za ním zamykají dveře. A pak místnost ozářil zvláštní jas.

Zvuk pohlcující a zamykací kouzlo. A do prdele!

Harry byl schopný jenom stát a bojovat s rostoucí panikou a obavami. Viděl, jak se v tváři mistra lektvarů objevil zlověstný úsměv.

Nasucho polkl.

"Ještě jedno zopakuji svůj požadavek, Pottere. Můžete mi přečíst, co jste napsal?"

Ne!

Harry si myslel, že pravděpodobně omdlí hanbou.

"Víte, co jsem napsal," utrousil lámajícím se hlasem.

Jedno z obočí mistra lektvarů se zvedlo v gestu zlomyslného uspokojení.

"Ale rád bych to slyšel od vás. Nestává se často, aby viděl takovou… hmmm, zanícenou odpověď na mé testové otázky."

Harryho krev v žilách vřela a stravovala ho zevnitř. Hlava se mu začala točit, když uviděl pohled, kterým ho profesor častoval. V jeho černých očích žhnul oheň.

Atmosféra ve třídě byla tak hustá, že byla téměř hmatatelná. Harry věděl, že to, co teď řekne, může vše změnit. To vědomí ho ochromovalo.

Chtěl Snapea. Udělá cokoli, aby dostal to, co chce. Ale je na to připravený?

Chtěl něco říct, ale slova se mu vzpříčila v krku. Snape se ztuhle opíral o svou katedru a intenzita jeho pohledu připravovala Harryho o vše. Včetně schopnosti mluvit.

"Nemůžu," dokázal nakonec zašeptat s pocitem, že ještě trochu a exploduje.

Nemůže to říct! Nemůže.

"V tom případě můžete jít, pane Pottere. Jste volný."

Harry věděl, že jestli uběhne ještě nějaký čas, vybuchne. A najednou byl žár v jeho žilách nahrazen chladným ledovým mrazením, které roztřáslo jeho tělo.

Ne! Nechci!

Harry uhnul pohledem. Uvědomil si, že se jeho zpocené ruce tak třesou, že stěží udrží test.

Nemůže to takhle skončit!

Zavřel oči. Bojoval s mrazivými otřesy svého těla.

Stále cítil pohled těch planoucích očí zabodávajících se do něj. Pohled, který ho propaloval s takovou sílou, jako by snad Snape čekal, že Harry něco udělá, něco řekne. Jako by čekal na signál. Neudělá nic, dokud ho o to Harry nepoprosí.

Harryho srdce vyskočilo z hrudi a ulétlo pryč. Jeho krev začala znovu žhnout. Bylo to, jako by teplota v učebně stoupala a stoupala. Jak Harryho kuráž rostla, vzduch v místnosti se stával žhavějším a lepkavějším.

Cítil, jak mu po zádech sklouzávají kapičky potu.

Zvedl hlavu a podíval se do těch očí, které vypadaly, jako by prohledávaly jeho duši.

Chtěl to. Teď nemohl odejít. Neodpustil by si, kdyby odešel.

Snape čekal.

Harry těžce polkl.

"Nikdy tě nikdo nebude chtít jako já. Nikdy se na tebe nikdo nebude dívat jako já. Je mi jedno, co o tobě ostatní říkají. Pro mě jsi perfektní. Jenom já jsem to objevil, nikdo jiný to neví a nikdy vědět nebude. Jsi můj. Tvoje dokonalost patří jenom mně. Celý ty patříš pouze mně. A jestli si myslíš, že jsem šílený, jestli mě považuješ za šílence, tak jen do toho, jsem šílený. Nemůžu si pomoci. Máš moc nad mým srdcem. Věděl jsi to?

Můžeš mě zranit svými slovy, můžeš mě zranit svým chováním, ale mně je to jedno, protože jsem se v tobě ztratil a nikdo už mě nemůže zachránit. Vždy se k tobě vrátím.

Vím, že tě všichni považují za chladného parchanta bez srdce, vím, že sis kolem sebe vystavěl zeď tak silnou a nedosažitelnou, že se přes ni nic nemůže dostat. Ale já se ji pokusím prolomit. Budu to pořád zkoušet, protože věřím, že jednoho dne to dokáži. A věřím, že jednoho dne mi věnuješ jenom kousíček svého tepla. Jenom kousek. To mi stačí.

A zároveň je moje srdce probodáváno strachem. Bojím se, že jednoho dne zapomeneš a já si budu stále pamatovat.

Jistě, budeš mi říkat blázne, protože jak jinak nazvat někoho, kdo potřebuje tvůj pohled, aby mohl existovat?

Nenávidím, když předstíráš, že mě nevidíš. Tvoje lhostejnost mě bolí. Je to jako by mi srdce probodla ledová dýka, která ho zmrazí a zastaví. A pak nemůžu dýchat a cítím se, jako bych pomalu umíral chladem.

Avšak během těch krátkých chvil, kde se mi odevzdáš … to všechno přestane mít význam. A tvůj orgasmus… tvůj orgasmus je moje největší odměna. Tvůj obličej změkne, zavřeš oči a pootevřeš ústa, vzdycháš a sténáš, když mám tvůj penis v ústech. Pokoušíš se tu slast zrcadlící se v tvém obličeji skrýt, ale já ji vidím. A pak ji cítím. Cítím, že jsem doopravdy tím Vyvoleným.

Nežádám moc, jen chci, abys mě chtěl. Abys po mě toužil. To je všechno. Prosím, chtěj mě."

Harry se pokusil říct ta slova nahlas. Ale zůstala jenom v jeho duši. A každé z nich vypalovalo do jeho nitra bolestivou ránu. Jediná, která dokázala uniknout z jeho třesoucích se rtů, byla:

"Ošukej mě."

* "Extasy" by ATB