Jak jsem strávil léto v Bradavicích (a další věci, které nechcete, aby vaši studenti věděli)

Povídka: Jak jsem strávil léto v Bradavicích (a další věci, které nechcete, aby vaši studenti věděli)
Autor: Sansa

Překlad: yellow
Beta: frida
Páry: SS/HP
Žánr: komedie
Rating: 13+
Varování: AU
Shrnutí: Co se děje v létě v Bradavicích.
Poznámka: Další povídka jen tak na odreagování :)

---

"Co se děje, Michaeli?"

Michael Pryor pokrčil rameny a otočil se zpět k oknu. Opřel se čelem o chladné sklo a sledoval ubíhající živě zelenou krajinu. Normálně 1. červenec miloval - byl to den, kdy konečně končil školní rok, začínaly prázdniny a Bradavický expres ho vezl domů, vstříc úžasně bezstarostným měsícům. Avšak tento rok byl zasmušilý a odtažitý, a to z důvodu toho, co si před dvěma dny vyslechl od rodičů. Kvůli špatným známkám u NKÚ mu zakázali výlet do Francie. Až do 1. září ho budou držet doma. Hluboce si povzdechl - hrozné vyhlídky.

Zamračil se a shodil ze sebe ruku své sestry, které se ho pokoušela utěšit. "Michaeli…" začala, ale ostrým gestem ji přerušil. "Nech mě na pokoji, Emily. Mám zkažený prázdniny."

Jeho o rok mladší sestra Emily pokrčila rameny a vzdala to. Vrátila se na protější stranu kupé a smutně se na něj dívala. Po chvíli byla ze své činnosti vytržena, když se Michael najednou rozzářil a vzrušeně se na ní podíval. "Mám to!"

Vzrušeně se k němu naklonila. "Co?"

"Možná bych mohl zůstat přes léto v Bradavicích." Když se Emily zašklebila, rychle pokračoval, zoufale se ji snaže přesvědčit. "Ne, je to perfektní, Em. Přemýšlej o tom. Můžu říct mamce a taťkovi, že zůstávám ve škole, abych se učil a zlepšil si známky. A budu se moct volně pohybovat po celým hradě!"

Emily zakroutila hlavou. "To si nemyslím, Michaeli. Jsem si jistá, že tě profesor Brumbál nechá dělat něco jinýho, než se celej den flákat. Navíc, musíš si přes primuse zažádat týdny dopředu - ne když už je vlak na cestě domů. A i kdybys mohl zůstat, slyšel jsi, že to někdo ve skutečnosti udělal? Musí být nějaký důvod, proč nikdo nezůstává."

Michael ji gestem utišil. "Jo, možná. Ale nemůže to bejt tak hrozný. Pořád to je léto. Nemusíš chodit na vyučování. Jo! Je to perfektní."

"Tím bych si nebyl tak jistej, kámo," ozval se hlas od dveří. Michael vzhlédl a ve dveřích jejich kupé uviděl primuse Aarona Simmse. Uvolněně se opíral o rám dveří a chápavě se usmíval. Michael naklonil hlavu a zamračil se.

"Co tím myslíš?" zeptal se.

Aaron se vloudal dovnitř a plácl sebou na sedačku vedle Emily. "Nikdo dobrovolně nezůstává v Bradavicích přes prázdniny."

"Ale proč ne?" povzdechl si Michael a opřel se o opěradlo. "Jsem si jistý, že Brumbál povolil studentům zůstat, jestli chtějí. Nejsi zodpovědný za předávání těchto žádostí?"

"Jo," protáhl Aaron a kývl hlavou, "jsem. Teda, byl bych, kdyby nějaké byly. Víš, není to tak, že nemůžeš zůstat, kámo. Prostě nechceš, věř mi." Opřel se, založil si ruce a sjel Michaela povýšeným pohledem.

"Proč ne?" zeptala se Emily a ignorovala zamračený pohled, který na ni bratr vrhl.

Aaron si natáhl nohy na čalouněné sedadlo, čímž přinutil Emily, aby si přesedla až úplně k oknu a zkřížil si ruce na prsou. "No, je to tak," řekl. "Na rozdíl od toho, co si myslíš, je přes léto v Bradavicích doopravdy rušno. Budeš nucen dělat všechny úkoly, které profesoři nebo Filch budou potřebovat. Žádný flákání. A věř mi, hochu, že to není žádná zábava. Všichni od rána do večera makají. Říkám ti - slyšel jsem, že kolikrát týdny ani nezahlídnou slunce.

******

"Severusi?"¨

"Ano?"

"Až kolem nás znovu projde ten úžasný mladý muž s černými kraťasy a zástěrou, objednáš mi ještě jedno tohle Tornádo nebo jak?"

"Jmenuje se to Hurikán."

"Mmmm. Jo, ještě jeden. A řekni mu, ať mi dá ještě jeden tenhle malej deštníček."

Severus si povzdechl a položil si knihu do klína. Otočil se na Harryho a sjel ho nesouhlasným pohledem. Naneštěstí to nemělo žádný efekt, protože Harryho oči byly v jasném slunečním svitu na ostrově pevně zavřené. Severus se na svého kolegu nesouhlasně zamračil. "Budeš jako rak."

Harry se zazubil, ale oči neotevřel. "V tom případě mi budeš moct namazat celý tělo aloem."

"Aloem? Předpokládám správně, že je to místní lektvar tišící příznaky spálení?"

"Není to lektvar. Je to výtažek z rostliny a ano, tiší to příznaky spálení. A je kluzký," dodal Harry a mrkl na Severuse přes přivřená víčka.

Severus zvedl obočí, napil se jahodového koktejlu. "Pokračuj," přikázal a vrátil se ke své knize.

Několik yardů od nich je s obavou sledoval Remus, který byl stejně jako Severus usazený pod velkým slunečníkem. "Podívej, Draco," řekl a poplácal svého společníka po stehně. "Bude rudý jako rak!"

Dracovou odpovědí bylo ospalé zamumlání. Právě se vrátil na deku po dlouhém plavání v zářivě akvamarínových vodách Karibiku.

"Co jsi říkal?" zeptal se Remus.

"Říkal jsem," odpověděl Draco a otočil k němu hlavu, "že jsem si jistý, že když se spálí, tak se o něj Sev postará. Nedělej si starosti, Remy. Odpočívej. Ty tři týdny uběhnou dost rychle, i když nebudeš běhat jako starostlivá kvočna kolem všech okolo."

Remus si povzdechl a zvedl svůj ledový nápoj. "Myslím, že máš pravdu." Přimhouřil oči a rozhlédl se po celé pláži. "Kam myslíš, že zmizeli Albus s Minervou?"

"Šli se potápět."

Remusovi zaskočila Piña Colada.

******

"Nemůžu uvěřit tomu, že jsou celý léto zavřený na hradě!" prohlásila Emily. "Chudáci!"

Aaron s předstíranou účastí přikývl. "Ano, je to strašné. Možná pro ně budeš mít trochu větší respekt, když už teď víš, čím musí projít, když tam nejsme."

"Ale já k nim mám respekt!" prohlásil Michael. "No, k většině z nich. Určitě k profesorům Potterovi a Lupinovi." Emily souhlasně přikývla.

Aaron pokrčil rameny. "Všichni to mají těžké. Dokonce i profesor Snape. Profesor Brumbál je nutí přemílat plány na následující rok na nekonečných schůzích. Trvá to věčnost. To víte, organizace je strašně složitá! Není to vůbec jednoduché, jak si myslíte. Občas se scházejí týdny, každý den jenom kvůli jedné záležitosti."

******

Draco zašilhal k malému odpadkovému koši na druhé straně místnosti. Ještě jednou se podíval na své papírové letadýlko a minimálně upravil jedno křídlo. Zvedl ho a zavřel jedno oko, míře na cíl.

"Tak co bude, Draco."

"Buď zticha, Pottere. Pokouším se soustředit."

Po další minutě míření a cavyků letadýlko hodil. Uhlazeně přeplachtilo místností, s tichým křupnutím narazilo do zdi nad odpadkovým košem, do kterého následně spadlo.

"Jo! Beru si volný páteční odpoledne."

Harry na něj přes stůl téměř zavrčel. "Volný páteční odpoledne jsi měl vloni. Nemůžeš je mít dva roky za sebou!"

Na to se Draco jenom ďábelsky usmál a pokynul mu směrem k odpadkovému koši.

Remus, sedící naproti, si povzdechl a hrál si se svým letadýlkem. "Nemá to cenu, Harry. Celý rok tajně trénoval."

Harry otevřel pusu a Draco po Remusovi vrhl naštvaný pohled. "To nemůžeš," řekl Harry. "To je… to je…"

"To, co by udělal každý normální inteligentní člověk?" dokončil za něj Draco sarkasticky.

"To stačí, děti," řekl z čela stolu Albus. "Remusi, myslím, že jsi na řadě, chlapče. Hodně štěstí. Vím, že si v pondělí ráno rád přispíš."

Remus si povzdechl a vstal. Tři páry očí se zavrtávaly do malého bílého složeného pergamenu. Když Remus zamířil na koš, padlo absolutní ticho…

******

" A jestli si myslíte, že dělání rozvrhů je složitý," pokračoval Aaron, "přemýšleli jste někdy o tom, kolik času stráví každý profesor děláním nové osnovy a sylabu?"

Michael se zamračil. "No, ve skutečnosti… ne. Nepřemýšlel jsem o tom. Oni neučí každý rok ty samé věci?"

Aaron zamlaskal a zavrtěl hlavou. "Michaeli, jsi na nejprestižnější kouzelnické škole na světě. A učí tě ti nejlepší a nejchytřejší. Doopravdy si myslíš, že by každý rok učili to samé? Pořád musí držet krok s novými objevy a inovacemi a musí je zařadit do přednášek, které se učí již po staletí. Připadá ti to jednoduché?"

"No, ne," připustil Michael. "Prostě jsem si myslel…"

"Co?" zeptal se Aaron. "Myslel sis, že každý rok prostě opráší ty samé materiály, aby je nacpali do studentů?"

Emily zrudla. "Samozřejmě, že to nedělají." řekla plaše. "Všichni na to jsou příliš dobří. Dokonce i profesor Snape," dodala přesvědčeně. Michael se přistihl, že přikyvuje.

******

"Pottere!"

Harry zasténal a strčil si hlavu pod polštář. Možná, že když bude ležet úplně bez hnutí…

Teplá vlněná pokrývka byla najednou stržena z jeho nahého těla a chladný vzduch ve sklepení se přehnal přes jeho spánkem rozehřáté tělo. "Sakra, Severusi," vyjekl. "Co se sakra děje? Chtěl jsem spát přinejmenším do oběda!"

Severus mávl hůlkou nad Harryho netečným tělem. Většina by se schoulila, ale Harry ho jenom odehnal. "Co děláš?"

"Kde je můj sylabus z loňského září?"

Harry si odfrkl, převalil se a po slepu sáhl po přikrývce. "A jak to mám asi vědět? Nech mě hádat - tam, kde jsi to nechal loňského 1. října?" Podařilo se mu chytnout pokrývku a přetáhnout si ji přes hlavu. Když nepřišla žádná okamžitá odpověď, uvolnil se. A tak byl zcela nepřipravený na váhu svého milence, která ho nejprve zalehla a pak přišpendlila k posteli.

"Přesně tak," zasyčel mu Severus do ucha. "A pamatuješ si, kde jsme byli vloni, 1. října večer?"

Harry si to nepamatoval, ale rozhodl se, že to pravděpodobně není nejchytřejší zmiňovat.

"Díval ses pod postel?" zeptal se bez dechu a doufal, že to bude přijatelná odpověď.

"Hmmm," přišla zahučená odpověď a pak byla váha pryč. Harry vykoukl z pod přikrývky a přes kraj postele a byl odměněn přitažlivým pohledem na zadek svého milence trčící do vzduchu. Začínal přemýšlet nad formou útoku, když se zpod něj ozvalo trochu zdušené "Aha!"

Severus se vynořil s prachem pokrytou složkou a posadil se na podlahu. Harry stále vykukoval přes hranu postele a sledoval, jak Severus něžně laská desky. Zhluboka se nadechl a foukl, zvedaje hustý oblak prachu. Harry se rozkašlal a vrátil se na měkkou matraci. "Už jsi spokojený?" zeptal se a zívl.

"Samozřejmě, ty idiote. Myslíš, že chci vytvářet úplně novej plán? Teď mi stačí jenom oprášit tenhle. A samozřejmě, teď musím najít říjnovou složku."

"Jasně," přitakal Harry.

******

"Říkám ti, Michaeli, není to lehký. Léto v Bradavicích není procházka růžovou zahradou. Asi bys nakonec skončil pomáháním profesoru Snapeovi s obnovováním ochranných kouzel kolem Bradavic."

Michael zbledl.

Aaron pokračoval. "A každý profesor je zodpovědný za přípravu své učebny na příští rok." Najednou vyskočil a překvapil tím dva mladší studenty. "Některé učebny, obzvlášť lektvarů a obrany proti černé magii jsou podrobeny spoustě složitých kouzel. Profesoři bez nich nemůžou učit. Řekl mi to sám Brumbál." Aaron se zachvěl. "Slyšel jsem, že jejich umístění je extrémně náročné a může trvat hodiny! Určitě byste nechtěli být ve stejné místnosti se Snapem, kdy se začne ohánět hůlkou."

******

Severus naposledy přirazil, s neartikulovaným výkřikem se udělal a přetáhl přes hranu i Harryho. Na několik minut vytuhli, slastně vyčerpaní, ale pak se Harry začal ošívat. Když se Severus ani nehnul, zakroutil se znovu.

Severus ho chytil pevněji. "Buď v klidu, holomku," zamrmlal. "Vzpamatovávám se."

"To je dobře - pro tebe," stěžoval se Harry. "Ale já nemám ten luxus jiného teplého těla jako polštáře. Ten stůl je každou sekundou tvrdší."

Severus ho letmo políbil na krk, pak hluboce zasténal a zvedl se ze svého milence. Harry si úlevou oddychl, a když se zvedl ze stolu a trochu zasténal. Když Severus pronesl čistící kouzlo, ucítil zalechtání a pak mu byl přes ramena jemně natažen hábit.

Severus ho objal a on si spokojeně oddechl. Harry se pomalu podíval na stůl, o který se opíral. "Proč zrovna tenhle stůl, můžu-li se ptát?"

Snape si odfrkl. "Michael Pryor. "Tenhle hlupák nechal vloni vybouchnout příliš mnoho kotlíků. Jediný způsob, jak se zastavit, abych toho malého slimáka neproměnil v … slimáka pokaždé, když se na něj podívám, je že si vybavím tuhle chvíli."

Harry se usmál a naklonil se zpět do Severusova teplého objetí. "Cokoli ti pomůže, Seve." Po chvíli se jeho úsměv změnil v ďábelský. "Pan Pryor určitě není jediný student, kterého tak nesnášíš?"

"Ne, všichni jsou strašní."

Harry se podíval po několika tuctech stolů rozmístěných po místnosti. "Tak to bychom si měli pospíšit. Do začátku školního roku zbývají jenom dva týdny."

******

Michael se zamračil. "Věděl jsem, že se ochrany na hradě obnovují každý rok, ale nevěděl jsem, že to zahrnuje i učebny." S povzdechem se posadil. "Myslím, že žádat, abych mohl zůstat, není zase tak dobrý nápad." Emily přešla přes kupé a sedla si vedle bratra.

"Myslela jsem, že je to dobrý nápad," řekla, "ale teď už si tím nejsem jistá. Ve skutečnosti to zní hrozně!"

Aaron pokrčil rameny. "Myslím, že by to nemuselo být tak špatný, jestli vám nevadí celé léto pracovat jako domácí skřítci. Ale abych pravdu řekl, dávám přednost spaní do oběda a flákání se. Poslední studentka zůstala přes léto na hradě před pěti lety a ty příběhy, co líčila…" Aaron se otřásl.

Všichni tři chvíli potichu přemítali. Aaron je sledoval a čekal. Konečně Michael obrátil pozornost od okna, kterým sledoval ubíhající krajinu a chabě se na Aarona usmál. "Díky," řekl. "Málem jsem udělal strašnou chybu. Jako by nebylo dost hrozný, že mám zakázanej ten výlet. Nedokážu si představit, že bych musel přes prázdniny dělat hory práce. Myslím, že prostě zůstanu doma a uvidím, co rodiče."

Aaron se usmál. Shodil nohy ze sedadla a stoupl si. "Věděl jsem, že jsi chytrý, Michaeli. Užij si prázdniny. A ty taky, Emily."

"Díky, Aarone," zavolal Michael za primusem. "Doopravdy si toho cením."

Jak procházel vlakem, pryč od sourozenců Pryorových, Aaron se usmál a zamumlal si: "To nejsi jediný."

*****

25. srpna

Vážený profesore Pottere,

doufám, že jste si užil prázdniny. Na poslední chvíli se vyskytl problém (jmenovitě Michael Pryor), ale katastrofa byla zažehnána. Jak bylo na pláži? Poslal jsem sovu příštímu primusovi a detailně mu popsal jeho "povinnosti". Ještě jednou děkuji za všechno, hlavně za to doporučení na pozici na ministerstvu.

Váš,

Aaron Simms

primus