Život v oblacích - 5. Kapitola

Další ze střípků Mattova nového života.

Život v oblacích - 5. Kapitola

---

"Mezinárodní, Los Angels, bussines třída."

Katy musela Matyášovi vyrozumění o prvním letu po záuční lhůtě přečíst ještě jednou, protože tomu nechtěl věřit. Zůstal nepokrytě zírat na list papíru s natisknutými písmenky. Byl to pro něj takový šok, že oněměl. Což u něj nebylo zase tak normální, vzhledem k tomu, že se snažil komunikovat co nejvíc. Komunikace byla základem všeho. Ale teď nebyl schopný seskládat ani svoje jméno.

"Katy…" vydechne nakonec po chvíli. Vyhledá pohledem Kat, která stojí proti němu a uculuje se jeho reakci.

"Takhle někoho umlčet se mi ještě nepodařilo." Uculí se na něj a podá mu zpátky obálku se všemi potřebnými instrukcemi.

"Myslel jsem… myslel jsem, že dostanu něco menšího. Ale já hned letím do LA!" vyjekne. "Já- ty-…"

"My?" rýpne si do něj Katy pobaveně.

"Jak jsi...?"

"Jak jsem co? Podívej se, jak pracuješ, Maty. A moje zásluha to není. Já jen psala základní posudek. Zbytek má na vině palubní kontrolor."

"Já… ko-" Vyvalí oči. "Cože? Kontrola? Kdo?" teď je překvapení ještě větší.

"Nemám tušení. Neznám je. Ani ten posudek se mi nedostane do rukou, ale myslím, že za to může právě on a tvá snaha vyjít vstříc všem lidem bez ohledu na rozdíly."

"To není… to není pravda, že ne? Že se mi to jen zdá a až se probudím, budu nadávat jako dlaždič na nespravedlnost? Řekni…"

Katy k němu přejde. Poplácá ho konejšivě po rameni. "Už to bude skutečnost, Maty. Tady si z tebe nikdo neutahuje ani nesníš." Usměje se na něj. "Jdeš žít svůj sen."

Až po té větě dojde Matyášovi význam toho, čeho se právě stal součástí.

***

"Je tu opravdu nádherně." Matyáš nastaví tvář sluníčku, zatímco se lokty opírá o kamenné zábradlí mostu. Oči už před chvílí zavřel, aby si ten pocit vychutnal. Nejen pohled byl nádherný. Nevnímá pohled, který mu věnuje Lawrence. Na chvíli si vymění role, když je Matyáš tím, kdo je okukován. Nevadí mu dokonce ani fakt, že Lawrence na jeho slova nic neřekne. Nač kazit tu chvíli slovy? Stačilo si to pocitově vychutnat.

Lawrence místo zkoumání prostoru pod víčky má místo toho mnohem hezčí objekt ke zkoumání. Dívá se na mladého muže před sebou. Neuvědomuje si, zda někdy viděl člověka, který by si takhle užíval pohled na krajinu před sebou.

Natáhne ruku, jaká je asi kůže na dotek? Tak jemná, jak vypadá? Nebo hrubá? Ne, to určitě ne. Matyáš se o sebe velmi pečlivě staral, aby splňoval podmínky dokonalého stevarda.

V tváři měl vepsané strasti, které procházely jeho životem. Odmítnutí a odchod z rodiny se na něm jistě podepsaly nejvíc. Možná si to Matyáš ani neuvědomoval, jak působil na vnímavější osoby. Moc takových nebylo. A jen málokdo své myšlenky vyslovoval nahlas.

***

"Vy dnes doslova záříte, Matyáši."

Matyáš se otočí s úsměvem za slovy vycházející s Lawrencových úst. Letadlo před malou chvílí vzlétlo a Matyáš nyní procházel uličkami a kontroloval pořádek v letadle. Katy mezitím připravovala na vozík jídlo, které za chvílí bude on rozvážet. Vnitřně se připravoval na fakt, že za tři dny bude touhle dobou v letadle mířícím do Los Angeles. Město v Kalifornii. Slunečné místo s krásnými plážemi.

Amerika.

Miloval už jen tu myšlenku.

Splněný sen. Sen, který se splnil tak rychle jen díky tomu, že natrefil na výborný kolektiv. Bez Katy by to určitě nezvládl, i když ona tvrdila opak. Prý to měl v krvi. Tomu prohlášení se musel smát, protože si to nemyslel. Jen se snažil. Ale snaha znamenala hodně. Laxní přístup by mu v této práci přinesl jedině vyhazov. Věděl, jak těžké to je, dostat se a vydržet.

Nemyslel však na zlé věci. Zatím viděl jen samá pozitiva, i když si uvědomoval, jak náročný let to bude. Ani přesto ho však neopouštěly síly a energie, kterou do toho dával.

"Mám tuhle práci rád, tak proto." Usměje se na muže a nabídne mu polštářek. Ví, že ho odmítne, ale nikdy mu ho nezapomene nabídnout. Co kdyby si to jednou rozmyslel a on ho zrovna nenabídl? To připustit nechtěl. Neměl se z toho, že se z častých letů znají, stát zvyk. Pořád s ním jednal jako s novým cestujícím.

"Je to opravdu vidět. Ta dobrá nálada z vás jen čpí. Za chvíli s ní nakazíte celé letadlo."

Matyáš se zahledí do těch upřímných zelených duhovek. Lehký úsměv hrající si s konturami dokonale tvarovaných úst ho k tomu ještě navíc okouzlí. Čím víc toho muže znal, tím víc měl pocit, že se mu doopravdy líbí. Nebylo to o lásce na první pohled. Bylo to spíš o vzestupném poznávání osobnosti. Kouzlo charakteru ho polapilo už ve městě, když spolu seděli nad čokoládovým dortem.

"Informuji piloty, aby zahlásili na zem, že jsme nakažení dobrou náladou. Ať nás čekají s hasiči." Zakření se na něj pobaveně a raději se vydá zpátky za Katy. I ji musí nakazit úsměvem.

***

"Tohle místo budu chtít určitě ještě navštívit. Jsem moc rád, že jste mě tu provedl, Lawrenci. Netušíte, jak jsem vám vděčný."

"To nestojí za řeč, Matyáši. Za příjemně strávené odpoledne se neděkuje, když si to užily obě strany. Jen vám chci říct, že všechno, co jsme si dnes řekli, zůstane jen mezi námi."

Matyáš přikývne. Lawrence toho zase tolik neřekl, ale on toho řekl dost na to, aby se některé informace daly využít. Když byl někdo šikovný…. Určitě by to dokázal. Ale Matyáš měl zvláštní pocit, že Lawrencovi může důvěřovat. Proč jinak by cizímu člověku svěřoval osobní informace o svém životě? Kdyby to byl jeho styl, věděli by to všichni.

Lawrence pozoroval mladého muže, který svůj osud přijímal tak, jak mu ho maloval do knihy života. Za celý rozhovor mohl pozorovat změnu, která se udála v jeho chování, výrazu i slovech. Jak s nadhledem popisoval krušné chvíle po odchodu z domova i chvíle, kdy ještě doma byl. Až po dosavadní život a plnění snů.

Přál mu to. Znal ho pár hodin, ale věděl, že si to zaslouží. Za všechnu píli, kterou věnoval do své budoucnosti.

Pokorné jednání se pro tak silného člověka snad ani nehodilo. Nikdo by ho neodhadoval na typ, který by mohl svou vůli ovládat více, než si připouštěl.

A Lawrence věděl, že Matyáš to dotáhne opravdu daleko.

***

Stál v budově letiště u odbavovacího pultu a třásl se nedočkavostí. Přes sklo velkých oken mohl vidět letadlo, do kterého za chvíli nastoupí. S kolegy se seznámil již včera večer v hotelu, když se k nim připojil na večeři. Bylo to příjemnější seznámení, než kdyby se poznávali za běhu v letadle. Katy ho upozornila na fakt, že by se měl prezentovat už od začátku. Tak dal na její slova.

A teď, přesně za padesát osm minut odletí do Los Angeles.

Předá s úsměvem své cestovní doklady, a když je dostane zpět, vydá se konečně chodbou k letadlu. Užíval si to. S každým krokem se přibližoval, srdce mu bušilo jako po uběhnutí maratonu.

"Žádný spěch do práce?" Ozve se mu za zády mužský hlas. Matyáš se otočí. Své kolegy ještě poznat nedokázal, ale uniforma samozřejmě prozrazovala. Nevědomky si přejede prsty po klopě modrého saka se zlatým lemováním, na které měl připevněný odznak aerolinek ve zlatém provedení.

"Užívám si to." Usměje se, ale proti svým slovům srovná krok s kolegou, aby nebyl pozadu.

"Poprvé?" pozvednuté obočí a Matyáš jen souhlasně přikývne. Poprvé.

Je mu věnován zvláštní úsměv, který zaujme Matyášův pohled. Prohlédne si svého kolegu. Toho u večeře neviděl, ale bylo to normální. Ne všichni vždy lítali spolu. Někdy se tým seskládal až na místě. Ale mladý muž, kterého nyní doprovází, se mu jevil zvláštním způsobem sympaticky.

Možná to bylo zapříčiněné tím, že se ještě nesetkal s dalším stevardem, jen samé letušky. Usměje se sám pro sebe. Tím to určitě bylo.

Sklouzne pohledem na postavu tmavovlasého muže. Uniforma odhalovala nedostatky, ale tady to vypadalo, že do ní muž narostl.

Vzpamatuje se, když se před ním objeví natažená paže. "Jsem Tony."

Přijme ji s úsměvem, jméno už si přečetl na cedulce, jen na něj nestihl zareagovat, jak byl zaujatý vzhledem. "Matt. Těší mě."