2. Ztracená šála

Ztracená šála

---

Nákupní centrum. V době Vánoc útočiště mnoha lidí. Nechápal jednání se spoustou dárků. Nestačila maličkost? Nejlépe správně darovaná?

Mezi regály s knihami na konci uličky se ocitl sám. Alespoň si to myslel.

"Všude lidi, to je invaze mimozemšťanů."

Otočí se za hlasem, zda jsou slova věnovaná jemu. Jsou. Nikdo jiný zde není. Ani rozhlas ohlašující slevy nemá takový hlas. Jsou tu jen oni dva.

Hnědé oči na něj upírají laskavý pohled. "Budete tu knihu číst? Rád bych se taky podíval." Úsměv. Žádné rozpaky. Slova jsou mířená zpříma. Překvapí ho, jaká lehkost se nachází v tom hlase.

Jak přirozeně zní.

Nevěří tomu, že by se chtěl dotyčný podívat na stejnou knihu, kterou právě držel v ruce. Nebyl to přece hit Vánoc. Proč by si vybral stejnou knihu? Náhoda? Na to už nevěřil.

Hnědé duhovky ho však nenechají v klidu. Kniha vymění studené dlaně za horké.

"Děkuji, já si ji rovnou vezmu." Úsměv a lehké mávnutí rukou držící knihu.

Už nestihne nic říct. Celou dobu neřekl nic. Neví, s kým se bavil a nemá ani knihu. Zmizí hnědé duhovky i vysoká postava. Sbohem, říkají rovná záda.

Jeho pohled však upoutá pletený červený sob na podlaze.

Na zemi ležela ztracená šála.