6. Přátelství

6. Přátelství

Double-drabble

---

Překvapení. Vykřikl poťouchlý šotek v jeho podvědomí. On, kolektivem odstrkovaný člověk, seděl v přelidněné kavárně u zastrčeného stolečku, popíjel horkou čokoládu a bavil se s mužem, jemuž patřila sobí šála.

"Ty toho moc nenamluvíš, viď?"

Rozpačitý úsměv, němé zavrtění hlavou. "Moc ne." Zachraptí. Hlas jako by si vypůjčil. Sklopí pohled ke své čokoládě, i když by se raději utápěl v pohledu čokoládových očí.

Poprvé zalituje toho, že už nemusí viset pohledem na rtech ostatních, aby viděl, co říkají. Díval by se na něj jako na svatý obrázek.

Kdyby se na něj díval, neunikl by mu úsměv, který mu byl věnován.

"Nepůjdeme raději ven? Nemám rád davy lidí."

Pohled vystřelí vzhůru. Ta slova přece nevycházela z jeho úst. Četl mu myšlenky? Souhlasné přikývnutí. Nijak to nekomentuje. Vyskládá na stůl drobné za čokoládu a zvedne se i se svým kelímkem.

Venku jako by vítr odvál jeho stud.

Napřímí se, vždyť i on měl právo na pobavení se. Uvolní zatnuté svaly v tvářích a zaposlouchá se do uvolněného žvatlání tmavovlasého muže, který ho doprovází.

Cítí se příliš dobře na to, aby nechal tohle setkání vyšumět.

Jak se mohlo stát, že jeden ztracený sob zapříčinil vznik nového přátelství?

Zachvěje se. Sob ztraceného pána našel.