17. Mistr úniku
17. Mistr úniku
"Zlato, kde jsi?"
Kolem jeho skrýše prošel muž, v jehož náruči chtěl strávit zbytek svého života. Nemohl se však prozradit, pokud chtěl být ještě nějakou chvíli ukrytý před příbuznými.
Hlava mu hučela z všeobecného ševelení. Všichni kolem něj běhali, pochvalovali, vyzvídali... jako by byl v jejich rodině odjakživa. Byl by lepším synem. A to ho poznali před pár hodinami.
Nadšení jeho rodiny se nedalo skrývat ani jen tak přejít.
Kroky se znovu přiblíží, když se v jeho zorném poli objeví tmavé džínsy, které spolu vybírali. Usměje se.
Jemné zaskřípání dvířek od šatníku. "Tady jsi." Vítězný úsměv.
Chtěl, aby ho našel.
Komentáře
Okomentovat