21. Vánice

21. Vánice


Okna dávno zasypaly sněhové vločky. Ještě několikrát však odrhnul závěs, aby se ujistil, že to tak není.

Za okny řádila sněhová vánice.

Co chvíli jím projel záchvěv strachu. Měl špatný pocit. Byl sám. Jediný zdroj světla mu poskytovala malá baterka v ruce.

Nikdy neměl takové počasí rád. Vyvolávalo v něm úzkost… ale byl dospělý… copak to mohl říct nahlas?

Trhne sebou, když k němu dolehne ostrý zvuk houkačky.

Sesune se na pohovku, hlavu hluboce skloněnou.

Možná na okamžik upadl do mikrospánku, každopádně v nestřeženou chvíli přeslechl rachot klíče v zámku.

Kolem ramen ho obejmou známé paže.

"Nejsi sám. Už nikdy."

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Unwell - Kapitola 37

Unwell

Unwell - Kapitola 81 II/II