DI - Kapitola 22

Vztek

Now I will let my demons out...
In my hour of darkness they will come again;
Fear, hate, frustration, desperation.
I'll answer with my rage...*

---

"Tak jaký to bylo?" Harry sebou trhl, když mu Ginny zašeptala do ucha.

"Co jaký bylo?" zeptal se překvapeně a sledoval, jak si Ronova sestra posunula talíř se snídaní a sedla si vedle něj. Bylo pondělní ráno.

"No, však víš…" zamrkala na něj vědoucně. "Prostě kam ses to plížil takhle oháklej. Určitě ne leštit Snapeovi kotlíky."

'Těsně vedle…' pomyslel si Harry a proti jeho vůli ho to pobavilo. 'I když jsem leštil něco jiného…"

"Usmíváš se. To znamená, že to bylo doopravdy… 'zajímavé'," zahihňala se Ginny.

"Asi tak 'zajímavé', jako sobotní večer pro tebe," odpověděl tiše. Dívka zrudla a po chvíli oba vybuchli smíchem.

"Kdyby nás tak slyšel Ron," zamumlala Nebelvírka tiše, lapaje po dechu. Harry sklouzl pohledem na kamaráda, který seděl o několik míst dál a podezřívavě je sledoval.

"Co si to tam šeptáte?" zamručel nakonec, když si všiml, že ho přistihli.

"Nic, co by tě mělo zajímat," odvětila Ginny povýšeně. Hermiona seděla s očima přilepenýma k Dennímu Věštci a nevěnovala jim pozornost. Ron zrudl, něco si zamumlal pod fousy a ukousl si velký kus párku.

Ginny se k němu trochu přiblížila a v tu chvíli Harry ucítil něco podivného. Lechtání vzadu na krku, jako slabý závan přírodní magie. Zmateně se rozhlédl po Velké síni a byl lapen velmi intenzivním pohledem tmavých očí mistra lektvarů. Měl zvláštní pocit, jako by se vzduch najednou naplnil jiskrami. Trochu se od Nebelvírky odsunul a pocit zeslábl. Ale Ginny zřejmě nic necítila, protože se k němu opět přisunula.

"Po kom se to tak rozhlížíš, Harry?" zašeptala mu do ucha. "Po ní? Z jaké je koleje? Která je ta šťastná?"

"Ehm…" zamumlal Harry, který nevěděl, co říct. Cítil, jak se mu zježily všechny chlupy na krku, jako by byly zelektrizované. Poplašeně se od Ginny trochu odtáhl a ten pocit opět okamžitě zmizel.

Ginny si nejspíš všimla jeho výrazu, protože se na něj překvapeně podívala a trhla rameny. "Dobře, neříkej mi to, jestli nechceš. Nebudu tě tlačit. V každém případě jsem tě chtěla poprosit o laskavost." Pohledem zalétla k Ronovi, pak se naklonila k Harrymu a tiše mu zašeptala: "Mohl bys mi dnes večer pomoct dostat se ze společenské místnosti? Abych se vyhnula Ronovým otravným otázkám a sledování. A možná bys ho taky mohl odtáhnout dřív do ložnice, abych se mohla vplížit zpět…"

"Jo, jasně, žádný problém," přitakal Harry rychle a přál si, aby se od něj Ginny konečně odtáhla. "Ale zpátky ke snídani, protože Ron začíná mít podezření."

"Díky, Harry," usmála se Ginny široce. "Věděla jsem, že se na tebe můžu spolehnout." Naklonila se k němu a rychle ho políbila na tvář.

Stalo se to během okamžiku - záblesk a rána. Ginny zaječela a rychle odskočila.

"Co to bylo?" zeptala se a ohromeně se na Harryho dívala. "Bylo to, jako by mě kopla elektrika."

"Já to nebyl," řekl Harry rychle, stejně překvapený jako ona.

"Co se stalo?" zeptal se Ron, když konečně dokázal spolknout to, co měl v puse.

"Asi nějaký výboj. Je v pořádku," ujistil ho Harry s podivným pocitem, že velmi dobře ví, kdo za vším tímto zmatkem stojí.

"Radši by sis na něj měla dávat pozor," ozval se za Harrym Seamusův jedovatý hlas. "Každý, kdo se k němu dostane moc blízko, špatně skončí. A ten zbabělec všechno popírá."

"To mluvíš o sobě, Seamusi?" zavrčel Harry a vztekle se podíval na chlapce sedícího kousek od něj naproti přes stůl. "A kdo nedávno všechno popřel? Prvně všem za zády provedeš křivárnu, a pak předstíráš, že jsi nevinný. Kdo je tu vlastně zbabělec?"

Finnigan zrudl. "Myslíš si, že tě nepřinutím zaplatit za to, do čeho jsi mě dostal?" zasyčel hlasem chvějícím se vztekem.

"Můžeš si za to sám!" odsekl Harry a cítil, že přes všechnu snahu brzy vybouchne. Už měl dost neustálého posměchu a narážek. Nechtěli mu dát pokoj ani během jídla! Cítil, jak frustrace, která se v něm hromadila, dosáhla svého kritického bodu a i nejmenší poznámka brzy povede k mocné explozi.

"Přestaň, Seamusi," zasáhla najednou Ginny, "bývali jste přáteli."

"Nepřátelím se se zbabělci a zrádci," protáhl Nebelvír a ošklivě se na Harryho podíval.

Harry cítil, jak se v něm něco láme. Ta tvrdá, pevná zeď, kterou kolem sebe díky Severusovi vybudoval, se začala drolit. Již tolikrát ho uráželi, drtili pohledy, ničili nenávistí - sotva to ustál. A teď se Seamus proboural skrze jeho zeď a zanechával za sebou obrovské díry.

"Harry není zrádce!" zavrčela Ginny na jeho obranu.

"Ještě slovo, Seamusi, a budeš sbírat zuby z podlahy," varoval ho Ron.

"Uvidíte…" nebelvírův hlas překypoval nenávistí a smutkem. "Uvidíte, že nás všechny zradí? Proč tu sedí, místo aby bojoval? Má teta byla při jednom z těch útoků zabita! A může za to on!" vyjekl a zamířil obviňujícím prstem na Harryho, který se třásl vzteky. "Není nic jinýho než vrah!"

"Drž hubu!" Harry cítil jenom bublající vztek, který mu zaplavil oči a barvil vše na rudo. Finnigan byl jediný, koho viděl, jediný, koho slyšel. Jeho slova opakovaně narážela do zbytků nestabilní zdi a uvolňovala něco, co nikdy nemělo být uvolněno.

Někde za hranicí jeho vroucího vědomí se jako ozvěna ozývaly hlasy Rona a Hermiony, ale slyšel pouze Seamusova slova: "A proč bych měl? Nemůžeš mi nic udělat. Na to seš moc velkej zbabělec. Každopádně…"

Zeď se zřítila.

Harry se vrhl přes stůl a shodil při tom vše na podlahu. Slyšel někoho ječet a zvuk tříštících se talířů, ale viděl jenom svůj cíl - Seamusův vyděšený obličej. Udeřil ho pěstí přímo do nosu, spadl na židli a oba přistáli na zemi. Ucítil tupou bolest v žaludku, jak ho Seamus udeřil a na chvíli mu vyrazil dech. Další úder zasáhl jeho obličej a rozbil mu brýle, ale stejně je nepotřeboval. Viděl rudě. Vztek, který ho popoháněl, mu dával nadlidskou sílu. Popadl Seamuse za hábit, zvedl ho z podlahy a hodil na stůl. Přirazil ho k desce stolu a začal ho mlátit. Do obličeje, do nosu, do pusy, do krku, všude, kam dosáhl. Chtěl ho rozdrtit, zničit, zadupat do země. Mezi údery slyšel jenom svůj vrčící hlas, který se prodral do jeho vztekem obalené mysli. Ta slova mu sama vycházela z úst: "Už mi nikdy…" Úder. "…nebudeš říkat…" Úder. "zbabělče."

"Expelliarmus!"

Harry ucítil silné trhnutí. Ohromná síla ho odtrhla od Finnigana. Překvapením a vztekem zařval. A pak spadl a udeřil se hlavou o lavici. Zatmělo se mu před očima. V hlavě cítil tupou bolest. Na chvíli nevěděl, kde je a co se stalo, pak nad sebou uslyšel hlas… Severusův hlas: "Vstaňte, Pottere!"

Někdo mu hrubě trhl za hábit a zvedl ho z podlahy. Nohy se mu podlamovaly, ale dokázal udržet rovnováhu. Odřené, bolavé ruce sevřené v pěst se mu nekontrolovatelně třásly, zatímco se mu z těla pomalu vyplavoval adrenalin. Rudá, která mu zakrývala zrak, zmizela a viděl jenom mlhu. Začal vnímat i další zvuky - šepot, výkřiky, nervózní, téměř vyděšený hlas profesorky McGonagallové, která se ptala Seamuse, jestli může vstát.

"Kde jsou mé brýle?" zašeptal a chytl se za břicho. V nose a v levém oku cítil strašnou bolest. "Nic nevidím."

"Tady, Harry," ozval se Hermionin třesoucí se hlas. "Oculus Reparo."

Někdo mu nandal brýle na nos. Zasyčel bolestí a na chvíli pevně zavřel oči. Když je otevřel, vyjekl při pohledu na tu scénu. McGonagallová se pokoušela Seamusovi pomoci vstát. Ten byl zborcený krví a ležel na stole mezi zbytky snídaně. Talíře, příbory, jeho hábit, vše bylo zcela pokryté jídlem. Kolem byli shromážděni všichni studenti a nevěřícně zírali na Harryho s děsem v očích. Byli mezi nimi i Ron, Hermiona a Ginny, kteří ho ohromeně sledovali. Přímo vedle něj stál Severus a držel ho za hábit. Když se na něj Harry podíval, v černých očích plál vztek. Vztek a záblesk něčeho jiného, co Harry nedokázal pojmenovat - nějaké zvláštní pohnutí…

Zavřel oči a zasténal. Z tohohle se jen tak lehce nedostane…

Dostihlo ho vědomí toho, co udělal, drtilo ho a nedovolovalo mu dýchat. Zvláštní ale bylo, že necítil lítost. To řvoucí monstrum, které ho ovládlo, se stáhlo, ale pořád tu bylo. A s ním i uspokojení, které Harry pocítil při pohledu na krev tekoucí ze Seamusova obličeje, mísící se se slzami.

Zasloužil si to!

Když bylo zřejmé, že se Finnigan dokáže sám zvednout, McGonagallová se obrátila na Harryho. Její oči vypadaly jako oči vzteklé kočky. Harry měl dojem, že má vertikální zorničky.

"Následujte mě, Pottere!" zasyčela ledově a podpírajíc Seamuse ho vedla do místnosti hned za Velkou síní. Snape Harryho beze slova popostrčil.

Když byli o samotě a dveře se za nimi zabouchly, ve Velké síni vypukl nepředstavitelný hluk. Ale tady v místnosti bylo mrtvé ticho. McGonagallová se otočila a vrhla po Harrym pohled tak ledový, jako by ho chtěla zmrazit.

"Co to mělo znamenat, pane Pottere?" zeptala se ledově. "Nikdy, opakuji nikdy, za celou svou kariéru, jsem neviděla takový nedostatek sebeovládání! Co to do vás vjelo?" hlas se jí začal třást rozhořčením.

"Měli by ho zavřít ke Svatému Mungovi," poznamenal najednou Seamus sedící na židli, kterou mu dala McGonagallová. "Je pro lidi kolem sebe nebezpečný."

Harry se na něj podíval a monstrum v něm zařvalo.

"Copak, vyděsil jsem tě? A kdo je teď zbabělec?" usmál se s jízlivým uspokojením.

"Pane Pottere!" učitelka se téměř zajíkala rozhořčením.

Harry náhle ucítil trhnutí za hábit. Zavrávoral a udělal několik kroků vzad. Snape si přitáhl jeho obličej ke svému a zasyčel hlasem, který by zmrazil i oheň: "Uklidněte se, Pottere!"

To jeho vztek zchladilo. V temných očích viděl zuřící bouři. Snape byl stejně jako McGonagallová naštvaný, ale jeho hněv byl pro Harryho mnohem nebezpečnější.

Ředitelka nebelvírské koleje zavřela oči a přitiskla si dlaň na čelo. Hluboce si povzdechla.

"Jeden z vás mi musí okamžitě vysvětlit, co se stalo."

"Seamus mě urážel," řekl Harry rychle a díval se na profesorku. "Byla to otázka cti."

"Cti?!" McGonagallová vyvalila oči. "Pottere, máte vůbec představu, co jste udělal? Mlátil jste jiného studenta ve Velké síni před celou školou a před všemi učiteli! Nic, opakuji, nic takové chování nemůže omluvit!"

"Já se to nepokouším omluvit. Jen chci, aby se mi Seamus omluvil."

"Nikdy!" zasyčel Nebelvír a vyplivl krev na kamennou podlahu. "Co jsem řekl, je pravda. Je to vrah. Téměř mě zabil!"

Harry sebou škubl, pokoušel se dostat k Finniganovi a zatlačit mu ta slova zpět do krku, ale silné trhnutí ho zastavilo na místě.

"Oba dva se okamžitě uklidněte!" zařvala McGonagallová. "Merline! Jste ze stejné koleje! Kde je vaše nebelvírská loajalita?"

"Potter svou prodal Vy-víte-komu," štěkl Seamus.

"Pane Finnigane!" počastovala ho profesorka nesouhlasným pohledem.

"A možná, že tohle je přesně ten důvod, proč by se mi měl omluvit," odsekl Harry a s uspokojením si povšiml, že Seamusův obličej zbledl strachy.

"To stačí!" prohlásila McGonagallová. "Odebírám vám oběma padesát bodů. Nevím, co to do vás obou vjelo, ale možná vám společný školní trest pomůže vzpomenout si, že jste Nebelvíři a měli byste se vzájemně povzbuzovat a ne se navzájem urážet. Oba dva máte dvakrát týdně tři hodiny školní trest až do konce roku. Společně."

"Co?" vykřikli téměř unisono.

"A máte štěstí, že je válka, protože jinak byste byli okamžitě vyloučeni ze školy!" dodala.

Harry na McGonagallovou nevěřícně pohlédl.

"Nesouhlasím!" vyjekl Seamus. "Zabije mě!"

"Jestli se kterýkoli z vás toho druhého jenom dotkne, budete mít školní trest čtyřikrát týdně místo dvakrát," prohlásila učitelka odhodlaně.

Harryho zalilo zoufalství. Školní trest společně se Seamusem až do konce roku? A co jeho schůzky se Snapem? Co famfrpál? Co…

Jestli se do toho můžu vložit, Minervo," přetrhl Harryho chmurné myšlenky Snapeův hlas, "nemyslím si, že držet pana Pottera a pana Finnigana dohromady, je dobrý nápad. Spíš se navzájem zabijí, než aby se smířili. Vím, že jsi Nebelvírka… idealismus způsobuje tvou víru, že společné trávení času, zchladí jejich vztek, ale já osobně si myslím, že Potter s větší pravděpodobností porazí Temného pána, než že se usmíří s Finniganem. Je příliš popudlivý, arogantní a tvrdohlavý."

McGonagallová zavřela oči a povzdechla si.

"Tak co navrhuješ? Nemám dost času, abych mohla dohlížet na jejich oddělené školní tresty."

"Potter potřebuje tvrdý trest, který si bude pamatovat. Poplácání po hlavě nepomůže, jenom mu to opět poskytne představu, že z toho vyšel jako vítěz. Jste příliš mírná, Minervo," když viděl, že profesorka otevřela ústa k protestu, Snape zvýšil hlas a pokračoval: "Proto věřím, že nejlepším způsobem, jak Pottera potrestat, by bylo, kdyby měl školní trest se mnou."

Harry široce otevřel oči a nevěřícně se na Snapea díval. McGonagallová vypadala, jako by jeho návrh vážně zvažovala. "Dobře, Severusi," odpověděla po chvíli a smutně na Harryho pohlížela. "Možná že ty budeš schopen jeho přístup změnit. Omlouvám se, Pottere," obrátila se na Harryho.

Omlouvá se? Harry byl tak šťastný, že to stěží dokázal skrýt. Sklonil hlavu, aby rychle schoval štěstí, které mu jistě muselo zářit v očích. Pohlédl na Seamuse, který na něj výhružně zíral z pod stružek zasychající krve, které mu před pár minutami tekli po obličeji.

"Velmi dobře," pokračovala McGonagallová, "pane Finnigane, pojďte se mnou na ošetřovnu. Pottere, vy byste měl udělat to samé."

Harry přikývl s očima stále na podlaze. Profesorka došla k Seamusovi a pomohla mu zvednout se z židle a přidržovala ho, když odcházeli z místnosti.

Když se dveře za nimi zavřely, ucítil na sobě Severusův intenzivní pohled. Proti své vůli se zachvěl a zavřel oči. Očekával nevyhnutelné.

"Vidím, že jste se úplně zbláznil, Pottere," zavrčel Snape ostrým, chraplavým hlasem.

"Zasloužil si to," odsekl Harry, než se stihl kousnout do jazyka. Otočil se a tvrdě se na Severuse podíval, rozhodnutý, že tentokrát se sebou nenechá zacházet jako s odpadem. Pod kůží mu stále vřel vztek.

"A vy si zasloužíte velmi bolestivý trest, který by vás konečně mohl něco naučit," zasyčel Snape a probodl Harryho pohledem. "Sebeovládání a disciplínu - oboje vám totiž chybí, Pottere! A vypadá to, že jsem nucen vás je naučit!"

"Nemusíte," řekl Harry a pokoušel se vypadat klidně. "Až doposud jsem se dokázal ovládat velmi dobře."

"Doopravdy?" zeptal se mistr lektvarů a hlas mu rozechvíval sarkasmus. "Neřekl bych, že je projevem sebeovládání, když se před celou školou vrhnete na jiného studenta."

"Nebudu se za to omlouvat!" zvedl Harry hlas. Měl pocit, že nad ním opět nabývá moci vztek. "Jsem rád, že jsem to udělal, a přál bych si, abych to mohl udělat znovu!"

Snapeovi v očích zablýsklo něco nebezpečného. Harry náhle zpomalil a kousl se do jazyka. Vstoupil na tenký led.

"Neodmlouvejte mi, Pottere!" Severusův hlas se stal ostřejším a chladnějším než rampouch. "Budete držet své nervy na uzdě, ať se vám to líbí nebo ne. A už se takhle nikdy nespustíte. A proč, ptáte se? Protože jsem to řekl. A jestli toto pravidlo porušíte, už se nikdy neobjevujte v mé přítomnosti. Rozumíte?"

Harry měl pocit, jako by mu zmizela půda pod nohama.

"Proč?" zasténal a nevěřícně si Snapea prohlížel.

"Protože příště, až nad sebou ztratíte kontrolu v nevhodné chvíli, nás oba můžete prozradit. Musím si být jist, že vám mohu věřit, Pottere. Jinak budu muset naši dohodu… ukončit."

Harry měl pocit, že mu do plic vnikla voda. Na chvíli nemohl dýchat. Zíral na Snapea strachem vyvalenýma očima.

"Nemůžeš… nemůžeš…" zašeptal skrze stažený krk. "Už to nikdy neudělám, slibuji. Já… já… budu se ovládat," došel k Severusovi, který ho probodával žhnoucím pohledem ledového vzteku a chytil ho za hábit na hrudi. Zadíval se mu zhluboka do očí: "Můžeš mi věřit, Severusi."

Sledoval, jak vztek v mužově pohledu začíná pomalu uhasínat, ale stále ho něco rozdmýchávalo. Snape se mu přitiskl na ústa, olízl mu rty a skrze zaťaté zuby procedil: "Ještě jedna věc, Pottere. Nemáš dovoleno přibližovat se k Weasleyové."

Harry zamrkal. Weasleyové? Myslel…

"Ginny?" zeptal se a nechápavě se na Severuse podíval. Najednou ho Snape popadl za paži, zaryl mu prsty bolestivě do masa a trhnutím si chlapce přitáhl k sobě. Obličeje měli milimetry od sebe. "Nedělej ze sebe většího idiota, než jsi," zavrčel Severus a upřeně zíral na ohromeného Harryho. "Jestli se tě ještě někdy dotkne, a ty ji necháš, oba dva toho budete litovat."

Harry ohromeně vyvalil oči.

"Ale pro tebe to bude jenom začátek utrpení, Pottere. Nedokážeš si ani představit, čeho jsem schopný. Pamatuj si jednu věc… patříš jenom mně!"

Harry byl tak šokovaný, že nebyl schopen pronést ani slovo. V hloubkách těch černých očí zuřil požár, který by ho sežehl, kdyby se pokusil protestovat. Ale to ho ani nenapadlo. Žhnoucí oheň se ho i nyní dotýkal a způsoboval, že cítil neskutečný žár. Když ho Severus pustil, zasténal a téměř okamžitě padl na kolena. Natáhl ruce a ovinul je kolem Snapeova pasu, obličej si přitiskl na Severusův černý hábit.

"Omlouvám se, nechtěl jsem tě rozčílit," zašeptal tiše a užíval si vůni a hrubou strukturu materiálu. Zvedl hlavu a podíval se na Severuse. Když se Snapeův pohled ponořil do Harryho smaragdového, dodal: "Neboj se. Jsem jenom tvůj, Severusi."

Viděl, jak v těch černočerných očích něco problesklo. Vztek se změnil v uspokojení. Po chvíli Snape zvedl ruku. Harry na své tváři ucítil jemný dotek chladných prstů. Zavřel oči a poddal se pohlazení. Ten pocit byl velmi prchavý, ale poslal mu jiskřičky do celého těla, až se roztřásl. Jeho smysly začaly přijímat tak silné podněty, až to vypadalo, že za chvíli exploduje. Jak mohl jeden dotek vyvolat takovou silnou reakci?

Harry si povzdechl a usmál se. A pak byly prsty pryč. Prudce otevřel oči a překvapeně se na Snapea podíval. Snapeův výraz se okamžitě proměnil v chladný a krutý.

"Vstávej, Pottere. Někdo sem může přijít," chytil ho za hábit a vytáhl na nohy. Harry několikrát zmateně zamrkal. "Měl by sis dojít na ošetřovnu. Ať se na tebe Pomfreyová podívá, ale bez ohledu na svůj stav přijdeš na mou hodinu. Rozumíš?"

Harry přikývl a skryl úsměv. Nevěděl proč, ale i přes bolavá žebra a rány na obličeji se najednou cítil… skvěle.

***
Když Harry opustil ošetřovnu, obklopili ho překřikující se přátelé. Hermiona ho začala napomínat - neměl to dělat, z jeho strany to bylo nezodpovědné a bezohledné. Také se Harry neměl nechat Seamusem vyprovokovat a má obrovské štěstí, že nebude vyloučen. Po chvíli to Harry už nedokázal vystát a zavrčel, že jedno kázání dostal už od McGonagallové a nemá v úmyslu poslouchat druhé. Ron mu vyjádřil svůj upřímný soucit, když se dozvěděl, že až do konce roku bude mít školní tresty se Snapem a vypadal tím mnohem víc znepokojený než samotný Harry: ("Školní tresty se Snapem? Dvakrát týdně? Až do konce školního roku!? Myslím, že to bych raději zemřel…"). Ginny mu blahopřála k odvaze a byla ohromena jeho sílou a Neville se na Harryho díval, jako by se najednou proměnil v tříhlavého oheň chrlícího draka, který ho každou chvíli může napadnout.

"A já si myslím, že Harry udělal správnou věc," ukončila Lenka rozhovor. "Každý z nás by reagoval stejně. Teď už ho alespoň nebude nikdo otravovat, protože se všichni bojí, že by skončili na ošetřovně s rozmašírovaným obličejem." Když se na ni všichni podívali se směsicí ohromení a nevíry, šťastně se usmívala. Ron jenom zíral.

"O čem to mluvíš? To je přesně ten důvod, proč Harry dostal školní tresty se Snapem! Až do konce roku! Chápeš? Se Snapem!"

"Má štěstí," řekla Lenka a šíleně se usmívala. "Mohl je dostat s někým jiným."

Harry zrudl. Rychle se podíval na své přátele, ale Hermiona jenom kroutila hlavou a Ron, když se Havraspárka obrátila k odchodu, si zaklepal na hlavu. Možná si oba mysleli, že zase řekla nějakou blbost a nemá smysl se jí pokoušet porozumět.

Ukázalo se, že Lenka měla pravdu. Harry byl se změnou, která se se studenty po ranním incidentu odehrála, velmi příjemně překvapen. Najednou se mu všichni snažili vyhýbat. Výsměšné odznaky zmizely, v chodbách už o něm už nezněly žádné písničky a výkřiky jako "Potter je zbabělý zrádce!". To ale neznamenalo, že už by mu nevěnovali pozornost. Kamkoli přišel, byl uvítán nepřátelskými pohledy a šeptáním za jeho zády, ale na to byl zvyklý. Přinejmenším to bylo lepší, než otevřené urážky a pomluvy, které stejně jako hozené kameny měly jediný úkol - hluboce oběti ublížit.

"Mám strach, Rone," přetrhl Harryho myšlenky Hermionin hlas, který mu připomněl, kde je. V učebně lektvarů. A Snape tu ještě nebyl.

"Stejně dostaneš vynikající, jako vždy," odfrkl si zrzek a odvrátil se od nervózní kamarádky.

"A co když jsem tu práci zpackala? Jestli něco nebylo správně? Mám špatný pocit," nevzdávala to Hermiona.

"Hermiono, ty máš vždycky špatný pocit. A kdy se naplnil? Trelawneyová měla pravdu - jsi v předvídání budoucnosti beznadějná."

Hermiona zrudla vzteky. Otočila se k Ronovi zády a už mu neřekla ani slovo.

"Občas je hrozná," povzdechl si rudovlasý Nebelvír tiše, nakloněný k Harrymu. "Někdy se chová, jako by byla posedlá."

"To jsem slyšela, Ronalde!" prohlásila Hermiona. Ron se zašklebil, jako by ho svým hlasem udeřila, ale než stihl odpovědět, zavládlo ve třídě náhlé ticho. Dveře se rozletěly a vstoupil mistr lektvarů. Harrymu stačil jediný pohled, aby zjistil, že Snape není v dobré náladě. Možná byl ještě pořád naštvaný kvůli tomu rannímu incidentu.

Profesor se zastavil uprostřed třídy, všechny je přelétl nemilosrdným pohledem (Harry by mohl přísahat, že přimhouřil oči, když mu pohled padl na něj), pak se k nim beze slova otočil zády a hůlkou mávl ke svému stolu. Vylétly z něj svitky pergamenů a doplachtily jim přímo do rukou. Harry rozvinul svůj úkol a okamžitě viděl hodnocení: trol.

Nevěřícně vyvalil oči. Jak je to možné? Koneckonců napsal vše, co o tomto lektvaru našel v knihách! Rychle očima přejel dolů a přečetl si poznámku napsanou červeným inkoustem: Wiggilweldův lektvar? O tom jsem nikdy neslyšel, Pottere, a proto nemohu váš úkol opravit.

"Co to sakra je?" zamumlal si pro sebe. "Jak se jmenoval ten lektvar, o kterém jsme psali?" zeptal se Hermiony, která otevírala svůj pergamen.

"Wiggenweldův lektvar," řekla Nebelvírka a zabořila nos do své práce.

Harry cítil, jak mu mysl zalila devastující vlna vzteku.

Už před dlouhou dobou si všiml, že u Snape nemá žádné výhody. Hodiny lektvarů pro něj byly stále stejným utrpením jako vždy. Měl dokonce dojem, že Snape na něj měl ještě větší požadavky. Jako by jejich šukání znamenalo, že by měl automaticky líp rozumět lektvarům.

Ale teď se Snape překonal! Jak mohl? Harry si byl jistý, že všechno bylo v pořádku! Jedna hloupá chyba a všechna jeho snaha byla zbytečná. Pracoval na tom dlouho do noci. Chtěl, aby z něj měl Snape alespoň jednou radost, aby viděl, že se Harry snažil, že mu na tom záleží! Byla to nejspíš ta nejdelší a nejlepší práce z lektvarů, jakou kdy napsal a tenhle… bastard ji nezkontroluje jenom proto, že udělal chybu v nadpisu!

"Sakra, zase jsme to podělali," prohlásil Ron, který mu nakukoval přes rameno. "Jestli to takhle půjde dál…"

"Ale ne," Hermionino zakňučení bylo tak hlasité, že oba okamžitě zmlkli a překvapeně se na ni podívali. Dívka zírala na svou esej a ve tváři se jí prolínaly šok a nevíra. "Dostala jsem přijatelné."

"Ach, no to je doopravdy tragédie," odfrkl si Ron, odtáhl se od ní a protočil oči.

"Ale… ale to není možné. Vše, co jsem napsala je správně, jsem si tím jistá! Pětkrát jsem to kontrolovala."

"Nejspíš se Snape rozhodl, že to až tak dobré není," povzdechl si Ron. "No tak, Hermiono. Kdy nás známkoval spravedlivě? Podívej," strčil jí pod nos svůj pergamen. "Mám hrozné. Vždycky dostanu buď hrozné, nebo trol. Přijde ti to spravedlivé?"

"V tvém případě určitě ano," řekla Hermiona, zavrtěla hlavou a nevěřícně zírala na své hodnocení. Ron si vztekle odfrkl a otočil se k ní zády.

Harry je přestal poslouchat a podíval se na svou esej. Tak snadno se nevzdá! Vzal pero, namočil ho do inkoustu, přeškrtl nadpis a velkými tiskacími písmeny nad něj napsal: WIGGENWELDŮV LEKTVAR.

Vstal a došel ke katedře. Natáhl pergamen před profesora a chladně pronesl: "Opravil jsem název lektvaru. Byl bych rád, kdybyste mou esej mohl znovu zkontrolovat, protože mě stála mnoho času a úsilí."

Snape pohlédl na Harryho a v očích se mu výsměšně zablesklo: "Doopravdy? A proč bych měl vaši práci znovu kontrolovat?"

"Protože tu mou jste jako jedinou nečetl, pane," procedil Harry skrze zaťaté zuby. "A protože jsem opravil chybu, věřím, že…"

"Jak se ten lektvar jmenuje," přerušil ho Severus.

"Wiggenweldův lektvar," odpověděl Harry, aniž by se podíval do eseje. Snape povytáhl obočí. "Jste si tím jistý?"

Harry zaváhal. Nemohl to opět pomotat? Podíval se na papír. Doufal, že se Hermiona nemýlila.

"Ano, jsem si jistý," odpověděl a podal práci profesorovi. "Mohl byste ho…?" zeptal se a pokoušel se dát Severusovi najevo, že má dost jeho pedantského puntičkářství. Věděl, že to dělá naschvál. Muž se mu podíval do očí a čekal. Harry věděl na co. "Prosím," dodal, přestože mu to slovo nechtělo projít přes stažený krk.

Snape opět povytáhl obočí.

"No, když prosíte, jak bych mohl odmítnout?" výsměch, s jakým to učitel vyslovil, byl téměř hmatatelný. Harry s velkým úsilím spolkl hořká slova, která se mu hromadila na jazyku. Snape se podíval na pergamen, zamračil se, podíval se zpět na Harryho a řekl: "Přepište to a přineste to na příští hodinu."

Harry na něj zíral. Přepsat to? Ale to by mu zabralo několik hodin. Udělal jen jednu malou chybu!

Vztek zapraskal a rozhořel se jasným, žhavým plamenem.

"Zapomeňte na to," zavrčel ledově, zmačkal svou práci a vztekle se otočil na podpatku. Byl tak rozzuřený, že ho to stálo mnoho sil, ovládnout své chvějící se ruce. Došel k blízkému odpadkovému koši a vztekle do něj hodil kouli zmuchlaného pergamenu. Pod zaujatým a ohromeným dohledem ostatních studentů se vrátil do své lavice.

"Co se stalo, Harry?" zašeptal Ron s obavou, když si sedal. "Proč jsi vyhodil svou práci?"

"To je jedno," zarazil ho Harry ostře a zíral na lavici, aby se vyhnul Hermioninu zamyšlenému pohledu.

"Nedělej si s tím starosti, kámo. Není to poprvé, co jsi dostal trola. Nějak se přes to dostaneš," pokoušel se ho neobratně utěšit Ron.

"Přestaň, Rone. Ty sis nevšiml, kolik času Harry s tou prací strávil? Skoro jako já, ale Snapeovi je to jedno. "Mám toho dost," zašeptala a kousla se do rtu. "Nemůže se k nám takhle chovat."

Harry cítil nadcházející trable, ale než ji stihl zastavit, zvedla ruku. Příliš pozdě, Snape si jí všiml. Počastoval ji pohrdavým pohledem a zeptal se: "Děje se něco, slečno Grangerová?"

Hermiona si odkašlala a začala silným, ale trochu se chvějícím hlasem: "Myslím si, že známka, kterou jsem obdržela, není adekvátní k mým znalostem a dovednostem. Jsem si jista, že jsem napsala vše správně a dostala jsem pouze přijatelné. Z jakého důvodu byla má práce takto ohodnocena?"

Všechny oči, které ji během její řeči sledovaly, se teď otočily zpět na mistra lektvarů. Harry viděl, jak se Snapeův výraz změnil z nemilosrdného do… výhružného. V duchu zasténal. To Hermiona neměla říkat. Přinejmenším ne dnes.

"Máte něco proti mému způsobu známkování, Grangerová?" Profesorův hlas zněl chraplavě a nebezpečně se zvedl. "Dostala jste známku, kterou si zasloužíte."

Hermiona vypadala extrémně tvrdohlavě. Vypadalo to, že kterákoli část třídy, na kterou se Snape podíval svým řezavým pohledem, se stáhla do sebe, ale na Hermionu, jako by to vůbec dojem neudělalo.

"Myslím, že si zasloužím lepší známku," pronesla pevně a podívala se mu přímo do očí. "Ale jestli s tím nesouhlasíte, pane, vysvětlete mi prosím, co je s mou prací špatně. Pak to budu moci opravit."

Harry měl pocit, že se vzduch najednou naplnil elektřinou. Přesně jako když si k němu Ginny sedla příliš blízko. Snapeův obličej se zkřivil vztekem, se kterým celý den bojoval a konečně našel způsob, jak ho uvolnit. Profesor se zvedl a došel k lavici, kde seděli Harry, Ron a Hermiona. Celá třída v úplném tichu naplněném hrůzou a očekáváním čekala, co se stane. Nikdo, kdo takhle mluvil s mistrem lektvarů, nemohl dopadnout dobře.

"Dostala jste tu známku, protože jste arogantní, domýšlivý, chytrácký ignorant, který neví, kdy by měl mlčet, a kde jsou meze." Hermiona překvapením vyvalila oči, ale Snape s ní ještě neskončil. "Možná bych vás měl jednou pro vždy vyloučit ze své třídy, a pak byste pochopila, že nejste vůbec výjimečná - jenom ubohá studentka, která je posedlá touhou být nejlepší ve škole, a která chce, aby ji všichni obdivovali. Pravdou je, že s výjimkou šprtání se definic z učebnic, se nemůžete honosit žádnými vědomosti a místo inteligence máte pouze tuny bezcenných informací."

Když skončil, ve třídě bylo mrtvé ticho. Hermiona měla slzy v očích a vypadalo to, že bojuje sama se sebou, aby se před celou třídou nerozbrečela. Harry na Snapea nevěřícně zíral. Jak jí to mohl říct? Je to jeho kamarádka! Vždycky ho bránila, pomáhala mu! Díky ní ho našli, když ho Malfoy a jeho gang zmlátili a nechali v přístěnku. Vždy mu stála po boku a na to by Snape neměl zapomínat! Nemohl mu dovolit, aby s Hermionou takhle zacházel!

"To nebylo pěkné, pane," prohlásil chladně a zabodl do Snapea tvrdý pohled. "Neměl jste jí to říkat, pane. Jenom chtěla vyjádřit svůj názor a pochopit…"

"Nedovolil jsem vám promluvit, Pottere. Není to vaše starost," zasyčel Snape a střelil po Harrym varovným pohledem.

"Ano, je to moje starost," odpověděl Harry důrazně, ale Snape ho nenechal pokračovat.

"Jako obvykle musíte hrát roli obránce obětí. Nemůžete zůstat tiše sedět a starat se o své. Jako obvykle jste se rozhodl rozdmýchat něco, co se vás netýká, abyste se dostal do světel reflektorů. Je to váš nový způsob, jak se využívat bývalé přátele, Pottere?"

To byla rána pod pás. Harry pocítil vlnu vzteku tak mocnou a oslepující jako při snídani. S obrovskou námahou si zabránil v tom, aby se vrhl na… A co by udělal? Polkl, zhluboka se nadechl a pokračoval, jako by ho Snape nepřerušil: "Hermiona je moje kamarádka a já vás nenechám, abyste se k ní takhle choval…" Harry se zarazil, když viděl, jak Severus přimhouřil oči a střelil po něm varovným pohledem. Kousl se do jazyka a rychle se to snažil vylepšit: "Nenechám vás, pane, abyste se k ní takhle choval, protože neudělala nic špatného."

Mistr lektvarů zbělal vzteky. Sevřel rty tak pevně k sobě, že se z nich stala sotva viditelná linka v obličeji vyzařujícím touhu po pomstě. Očima metal blesky, vypadalo to, jako by z Harryho chtěl udělat hromádku popela.

"Poslouchej, ty malej arogantní spratku…" udělal krok směrem k Harrymu, ale najednou se zastavil, jako by se pokoušel opanovat. Harry si myslel, že uspěl, protože po chvíli si Snape olízl rty, otočil se zády a mávl hůlkou směrem ke katedře. Překvapený Harry sledoval, jak k němu plachtil svitek pergamenu a dopadl na lavici před něj. Byl prázdný. Harry překvapeně vzhlédl ke Snapeovi, který se náhle objevil vedle něj.

"Třistakrát napíšete 'Nebudu se motat do záležitostí jiných lidí a budu mluvit s učiteli s respektem.'. Jestli nebudete hotový do konce hodiny, zůstanete tu tak dlouho, jak bude potřeba, abyste si to zapamatoval," zasyčel muž jedovatě.

'Ach, takže on si chce takhle hrát…' pomyslel si Harry a cítil, jak jeho vztek ještě narostl. Podíval se přímo do pronikavých černých očí a pevným hlasem prohlásil: "Dobře. Napíšu to, jestli vy, pane, napíšete na tabuli 'Nebudu hrubý ke svým studentům.'. Stačí jednou."

Po těch slovech se stalo několik věcí najednou. Hermiona zděšeně vyjekla, Ron si složil hlavu do dlaní, Seamus, který se pro sebe smál, se zalkl a zbledl a zbytek třídy zadržel dech.

Harry viděl, jak Snape vyvalil oči a jeho obličej nabral smrtelně šedou barvu. V očích mu blýskala touha po vraždě a takový žár, že by Harryho ve zlomku vteřiny pohltil a přeměnil v popel.

"Co jste mi to řekl, Pottere?" zamumlal hlasem chvějícím se vztekem. Harry měl dojem, že se mu v koutcích úst tvoří pěna. Snape vypadal, jako by byl těsně před výbuchem. Harry měl pocit, že zašel příliš daleko, ale nevzdal by to. Měl právo Hermionu bránit! "Kvůli vaší drzosti, umíněnosti a aroganci přichází Nebelvír o padesát bodů. Během svého trestu umyjete každou kachličku na každé toaletě v celé škole." Ale slova mistra lektvarů pouze přilila olej do plamenů, které v nich obou plály, a nic už je nemohlo uhasit.

"Nezáleží mi na tom, kolik trestů od vás dostanu nebo kolik bodů mi strhnete!" téměř zařval Harry s pocitem, že ještě chvíli a vybuchne. "Zneužíváte svou moc, abyste nás ponížil a jednal s námi jako s odpadem. A nikdo neprotestuje, protože se vás všichni bojí. Ale já se nebojím!"

"Přestaň, Harry!" vykřikla Hermiona vyděšeně a chytila ho za ruku. Snape vypadal, jako by již před dlouhou dobou překročil hranice vzteku a nyní na ni již koukal z dálky z druhé strany. Vypadala jako démon stojící kousek od brány vedoucí do pekla.

"Ven, Pottere!" zasyčel tak zle, že Harry ucítil mrazení v zádech. "Seberte si své věci a vypadněte mi z očí! Hned!"

Harry zavřel oči a prudce vdechl vzduch. Když je opět otevřel, viděl, že na něj všichni zírají s hrůzou smíšenou s… obdivem. Snape se k němu otočil zády a Harry nemohl vidět jeho výraz. Bylo to ještě horší než ten neskrývaný vztek, který z něj vyzařoval ještě před malou chvílí. Věděl, že zašel příliš daleko, že překročil jistou hranici, která neměla být překročena, a ke které se neměl vůbec přibližovat.

Cítil tlak v krku a v břiše. S obtížemi se zvedl se svého sedadla a třesoucíma rukama sebral své věci. Znovu se podíval na Severuse, ale muž k němu celou dobu stál zády. A Harry ucítil závan lítosti.

Ne, nemůže cítit lítost! Udělal správnou věc! To Snape se choval jako úplný idiot!

Hodil si tašku na rameno a odešel ze třídy, sledován pohledy plnými nevíry a znepokojení. Když překročil práh učebny, nemohl si pomoci a praštil za sebou dveřmi. Ozvěna zvuku se šířila sklepními chodbami.

* "My rage" by Rage