22. Snídaně
22. Snídaně
"Dal by sis ještě něco?" ženský hlas protne cinkání hrnečků a žvýkání všech přítomných. Všechny pohledy se stočí jejím směrem. A potom zpátky. Jako na tenisovém zápase.
"Děkuji, už mám všeho dostatek." Usmějí se na ženu zářivé duhovky.
Miluje ho. Za to, jaký je. Jak vždy dokáže najít vhodnou a laskavou odpověď pro kohokoliv.
Vyhledá pod stolem jeho dlaň a stiskne ji. Ještě mu to neřekl. Činy jistě vypovídají své a mají větší váhu, ale slyšet to…
Doma snad ještě nezažil, aby byla takhle klidná snídaně.
Četl to v otcových očích. Jen jsme se báli, aby ses nespálil. Věřil jim.
Komentáře
Okomentovat