DI - Kapitola 23

Kapitola není zatím betovaná, ani jsem jí po sobě nečetla.

Led a oheň

---

It's in your eyes, what's on your mind
I fear your smile and the promise inside
It's in your eyes, what's on your mind
There is no mercy, just anger I find*

Harry seděl ve společenské místnosti a zíral do ohně. V rozích místnosti bylo několik studentů, kteří neměli vyučování. Nějací prváci hráli kouzelnické šachy, někteří si psali domácí úkoly a na druhém konci místnosti byla dvojice páťáků, která se tam neustále líbala a ocucávala. Čas od času k Harrymu dolehly kousky jejich vášnivých vyznání:

"Jsi pro mě jediný, miláčku. Tak moc tě miluji, že to ani nedokážu vyjádřit. Dal bych ti své srdce na stříbrném podnosu."

"Taky tě miluju, míšánku. Šíleně! Nemůžu bez tebe žít. Umřela bych, kdyby…"

Harry se zašklebil, jak se mu zvedl žaludek. Bylo to tak… sentimentální a přeslazené, že měl pocit, jako by byl přinucen sníst libry nejsladších karamel z Medového ráje. Znechuceně se od nich odvrátil a znovu se zadíval do praskajících plamenů.

Pokoušel se v klidu zanalyzovat, co se stalo v učebně. Stále v něm bublal vztek, ale ne takovou silou jako před pouhou hodinou, kdy ho málem rozerval na kousíčky. To Snape neměl dělat! V žádném případě! Nejen že se k němu choval jako k nikomu, ale také to vypadalo, jako by mu Harry snad něco udělal! A on na té eseji dal tak záležet, strávil s ní takového času… Musel se k němu Snape takhle chovat? Harry nečekal, že jeho snahu ocení, ale aby udělal tohle…Harry zavrtěl hlavou a jeho vztek začal opět narůstat. Nemyslel by si, že ho to může takhle zasáhnout. Šálek hořkosti přetekl tím náhlým a nečekaným útokem na Hermionu. Jak se mohl Snape takhle zachovat? Jak jí mohl říct ta strašná slova? Harry ji prostě musel bránit! Musel se pomstít! Musel…

Harry se kousl do rtu. Cítil to. Něco neznámého, něco tak mocného, jak vztek, který jím cloumal, ale nemohl to popsat. Také věděl, že už to někdy cítil. Našeptávalo mu to, říkalo mu to, ať bojuje, ať pokouší, balancuje na hraně, vrhá se vpřed v pokusu překročit hranici nebo se jí alespoň dotkne. Ať Snapea provokuje…

V tu chvíli zaslechl, jak se k němu blíží kroky. Když se otevřel portrét, místnost se okamžitě naplnila halasem a vzrušenými hlasy. Otočil hlavu, aby viděl, jak se do místnosti valí vlna Nebelvírů.

"Kámo!" pronikl k němu přes dav Ronův hlas. "Tys mu to ukázal! Konečně mu někdo ukázal jeho místo!"

Za ním se objevila Nevillova hlava. "Bylo to úžasné, Harry. Já bych se nikdy neodvážil…"

"Už si o tom povídá celá škola," zašklebil se Ron. "Stal se z tebe hrdina!"

Zpoza zrzka vyběhla Hermiona. "Ach Harry!" vykřikla a vrhla se mu kolem krku. "Děkuji, ale bylo to tak… tak…" hlas se jí zlomil. "Tak hloupé!" odtáhla se od něj a podívala se na něj se slzami vděku v očích. "Už to nikdy nedělej!"

Harry byl příliš ohromený, než aby něco řekl, tak jenom kývl a rozhlédl se po usmívajících se obličejích kolem sebe. Viděl mezi nimi i Seamuse - ten se neusmíval, ale určitě se na něj nedíval s takovou nenávistí v očích, jako předtím. Bylo dokonce možné zahlídnout v nich jiskřičku… uznání.

"Bylo to skvělé, ale nechtěl bych teď být na tvém místě," pokračoval Ron s pohledem plným obav. "Jestli k němu dnes půjdeš na školní trest, nevyjdeš z toho živý."

"Rone!" zvedla hlas Hermiona. "Přestaň ho děsit! Snape je učitel, nemůže Harrymu ublížit."

'Tím si nejsem tak jistý, Hermiono,' pomyslel si Harry.

"Kdybych byl tebou, našel bych si nějakou výmluvu."

To byla velmi lákavá nabídka, ale Harry věděl, že se tomu školnímu trestu nemůže vyhnout. A pokus o útěk by to jenom zhoršil…"

"Ne, musím jít, jinak bude Snape ještě naštvanější," pronesl a usmál se konejšivě, ale spíš aby uklidnil sebe než své přátele.

"V tom případě ti budeme držet palce," řekl Neville. "Neboj se, Harry. Dokážeš to."

"Uhm," zamumlal v odpověď, protože si nebyl tak jistý.

Odpoledne uběhlo rychle. Proč vždycky, když na něco čekáme, se čas vleče hůř než tlustočervi, a když se blíží něco nepříjemného, řítí se jako stádo kentaurů na honu?

V předem domluvený čas Harry pomohl Ginny dostat se ze společenské místnosti, tím že si povídal s Ronem a ukázal mu nejnovější kartičky Kudlejských kanonýrů. Nedokázal vystát Hermioniny soucitné pohledy a občasná poplácání po zádech od Nebelvírů, kteří kolem něj procházeli a pokoušeli se ho povzbudit.

Konečně byl čas jít. Hermiona mu popřála hodně štěstí, Ron se ho zeptal, jestli si může vzít jeho koště, pokud by se nevrátil (na to ho Hermiona praštila knihou), Neville váhavě usmíval a několik lidí mu zamávalo na rozloučenou (proč měl dojem, že se na něj dívají s pohledem, jako by doopravdy očekávali, že už se nevrátí?), a pak se zhluboka nadechl a vyrazil do sklepení.

Avšak když sestupoval po nekonečných schodech, necítil hrůzu. Byl rozrušený a strach jako by mu požíral žaludek zevnitř, ale to všechno bylo zastrčeno do pozadí vztekem, který jím stále proudil a nedovoloval mu myslet na nic jiného. S každých schodem si říkal, že neudělal nic špatného, a že Snapea nenechá, aby s ním jednal jako s odpadem. Byl v právu a ať se stane cokoli, bude se bránit.

Před vchodem do kabinetu se zastavil, několikrát se zhluboka nadechl a shromáždil všechnu svoji kuráž. Byl zvláštně vzrušený. Takhle se musí cítit gambler, který vsadil vše na jednu kartu - a teď zjistí, jestli vyhrál nebo prohrál…

Dotkl se dveří a ty se s tichým zaskřípáním otevřely. Znovu si povzdechl, zaťal ruce v pěst a rychle prošel místností a pak do komnat mistra lektvarů. Harry překročil práh a všiml si, že Snape v obývacím pokoji není. To bylo zvláštní. Vždy tu na něj čekal. Harry se zastavil a rozhlédl se.

Dveře se za ním s tichým zaskřípěním zavřely a přerušily tak vládnoucí ticho. Harryho ovanul chlad a podivný pocit nebezpečí Koutkem oka za sebou zahlédl pohled, ale než se stihl otočit, za hábit ho popadly silné ruce a hodily jím o zeď. Narazil do ní zády a vyrazilo mu to dech. Najednou se vedle něj objevil Severus. Harryho srdce divoce bušilo, jako břitva ostrý, vztekem planoucí pohled prořezával prostor, který je dělil a zařezával se mu přímo do oči. Harrymu se překvapením rozšířily oči.

"Kdo si myslíš, že seš, Pottere?!" zasyčel Severus hlasem ledovějším než mozkomorův dech. Obličej pouhé milimetry od Harryho, z očí mu létaly jiskry, v úst stříkal jed. "Chtěl sis před nimi v mé hodině hrát na hrdinu?!" Snapeův teplý splašený dech ho šimral v obličeji a rozdmýchával s něm oheň. Stěna, na kterou ho muž přirazil, byla tvrdá a chladná, téměř jako tělo, které ho k ní tisklo.

"Jak se opovažuješ mi odporovat! Jak se opovažuješ zpochybňovat mou autoritu! Měl bych tě krutě potrestat za tvou drzost, aroganci a…"

"Ne!" zařval Harry, který konečně chytil dech a našel hlas, přestože ten se třásl. "Nemusel bych to udělat, kdyby ses choval normálně! Ty jsi s tím začal! Já jen bránil Hermionu. Je to moje kamarádka a nemohl jsem tě nechat, aby ses k ní takhle choval! Nedokázal jsem vystát, jak jsi mé přátele ponižoval!"

Snapeovi se v očích jedovatě zablýsklo. Harry přestal dýchat, měl pocit, jako by mu něco v žaludku zamrzlo.

"Už nebudu tvoji drzost déle tolerovat, Pottere! Už mě před studenty nikdy nezesměšníš.!"

"Nemůžeš si na nich vylívat svou špatnou náladu!" odsekl Harry. Cítil vztek, vztek jako žhnoucí, roztavené železo a žhavá láva, které se v něm hromadily s každým Snapeovým slovem. "Jak jsi Hermioně mohl něco takového říct? Bylo to kruté!"

Mužova ruka vystřelila a popadla ho za košili u krku., téměř ho dusila a tahala ho vzhůru.

"Já jsem krutý, Pottere!" procedil muž skrze zaťaté zuby a sevřel Harryho drtivou silou. "Zapomněl jsi, s kým máš tu čest nebo ti to mám připomenout?"

Harry pocítil v hrudi zvláštní explozi. Něco vyrostlo z jeho vzteku, ale bylo to něco mnohem příjemnějšího.

"Občas bys měl věnovat pozornost tomu, ke komu jsi krutý," vyštěkl vzdorně. "Jsou to moji přátelé!"

"A ty si myslíš, že mě to zajímá?" odfrkl si Snape. "Ty si myslíš, že k nim budu "milý" jen proto, že jsou to tví "drazí přátelé"!? Nechtěj mě rozesmát. Pro mě jsou to stejní blázni jako všichni ostatní - a bude se k nim chovat, jak budu chtít, a ty nemáš právo zpochybňovat má rozhodnutí, kluku!"

Harry s sebou trhl, cítil, jak ho přemáhá vztek a zároveň měl touhu to tak nechat, uvolnit to, co v něm narůstalo.

"V tom případě musíš přijmout, že se za ně postavím pokaždé, když s nimi budeš zacházet jako s odpadem!" kontroval chvějícím se frustrovaným hlasem. Viděl, jak Snape najednou přimhouřil oči a ledově se mu v nich zablesklo.

"Nemusím nic, Pottere! Ale vypadá to, že ty se muší naučit poslouchat!" vyplivl mu Severus téměř do obličeje, pak s ním prudce trhl a mrštil jím přes místnost. Harry dopadl do křesla a bolestivě se udeřil do kolen a loktů. Na chvíli opět nemohl dýchat. Otočil se a viděl, jak se k němu blíží Severus, který vypadal jako divoké, rozzuřené zvíře. Harry rychle vyskočil na nohy a začal ustupovat. Slyšel, jak mu zděšením buší srdce, cítil, jak mu do svalů proudí adrenalin… a démonický vztek.

"Mám toho dost!" zařval a hlas se mu zlomil. Zvláštní, proč chtěl říct přesný opak? "Nemůžeš se ke mně takhle chovat! Myslíš si, že si se mnou můžeš dělat, co chceš, a já tě nechám?" Sledoval, jak Snape povytáhl obočí v pobaveném gestu a uvědomil si, že po všem, co se stalo, to bylo nelogické, takže se rychle opravil. "Chtěl jsem říct…" vykoktal. "Možná to tak bylo dřív, ale teď se to všechno změní! Už se mnou nebudeš zacházet jako s nějakou špínou! Už to stačilo!"

Snape se najednou zarazil a podíval se na Harryho se směsicí pohrdání a zvědavosti. Jako by se díval na bojující hmyz pokoušející se dostat z pavučiny, která ho obklopuje. Harry zaváhal. Severusův pohled ho naplňoval strachem.

"A jak mi to, Pottere, zakážeš?" zasyčel výhružně. "Jak mi zakážeš používat můj majetek způsobem, jakým chci?"

Harry cítil, jak se mu krev nahrnula do hlavy. Několikrát zamrkal, neschopný věřit tomu, co právě slyšel.

"Tvůj… 'majetek'?"

Po Severusově obličeji přeběhl stín posměšného úsměvu.

Musí se rychle vzpamatovat. Nenechá ho tu znovu udělat!

"Nejsem…" začal, ale muž ho přerušil: "Poslechneš mě, Pottere, nebo tě krutě potrestám," zasyčel a Harry cítil, jak se v něm opět vzdýmá vztek, roste a mísí se s ostnem téměř bolestivého, znepokojujícího… potěšení.

Zaťal ruce v pěst. Nemohl zastavit to šílenství, do kterého spadl, se kterým nedokázal bojovat, kterého hnalo stále dál a dál k hraně útesu, kde se každou chvílí mohl utopit v bouřícím moři. Nedokázal si zabránit v tom, aby ho rozbuřoval ještě víc, aby sledoval bílou pěnu vzteku zvedající se do vzduchu, dosahující mu téměř k nohám a pokoušející se ho stáhnout do propasti.

"Je mi to jedno!" zavrčel. "Můžeš mi udělat, co chceš, ale nemůžeš napadat mé přátele! Nemůžeš zneužívat svou sílu, abys utlačoval ty slabší než ty! Až budeš mít příště špatnou náladu, vybij si ji na mně, ne na nich!" Harry se najednou zarazil, protože Snape vytáhl hůlku. Ztuhl hrůzou.

Řekl sis o to," zasyčel Snape a mávl hůlkou. "Flagello!"

Harry ucítil na tváři bolestivé šlehnutí, jako by ho někdo práskl bičem. Před očima se mu objevily hvězdičky a přes kůži se vylila krev. Na chvilku mu zmizel dech vzduch z plic. Přitiskl si ruku na tvá a překvapeně se na Snapea podíval.

"Bolí to? Příště to ucítíš po celém těle!" zavrčel Severus. "Nenechám nějakého spratka, aby říkal, jak mám učit své studenty, a jak se k nim chovat!"

Harry vyvalil oči. Tentokrát byla rána silnější a bolestivější, protože neprořízla jenom kůži, ale také něco, co bylo mnohem hlouběji. Šla až do srdce.

"Nějakého spratka?" zašeptal. "Já jsem pro tebe jen nějaký spratek?" Uvědomil si, že se mu třese hlas, ale bylo mu to jedno. Zapomněl na poraněnou kůži, zapomněl na vše. Vztek v něm plál jako rozžhavená pochodeň, syčící a vypouštějící žhavé jiskry. "Po všem tom… jsem pro tebe jenom… 'nějaký spratek'?"

Severus vydal něco mezi odfrknutím a povzdechem. "Přestaň to dramatizovat, Pottere."

Harry cítil, jak ten sžíravý, běsníc vztek ještě narostl. Čekal jen na něco, co by zapálil roznětku a nechalo ji ho vybuchnout. Prudce se od Severuse odvrátil a zaťal třesoucí se prsty. Cítil žár pod víčky a v uších slyšel zvuk praskajícího ohně. Chtěl něco říct, popřít to, ale nemohl. Mohl tam jenom stát a nenávidět Snapea. Tak moc ho nenávidět, že mohl sotva dýchat.

Pak za sebou uslyšel kroky. Šustění hábitu, který ho obklopil. Zachvěl se, když na krku najednou ucítil závan teplého vzduchu.

"Přestaň vzdorovat, protože si jenom ublížíš," zašeptal Severus tiše se rty téměř se dotýkajícími Harryho ucha. Na ruchách mu naskočila husí kůže. "Přestaň se mnou bojovat. Víš, že nezvítězíš." Jeho penis s sebou trhl a Harry zasténal. Cítil, jak se ten pocit opět probouzí. Srdce se mu na chvíli sevřelo, když se zpoza jeho zad objevily Snapeovy ruce zahalené v černé a dlouhé prsty začaly rozepínat jeho kalhoty. "Přestaň se bránit a utíkat… Řeknu ti pravdu, Pottere," zašeptal muž temně a pomalu rozepnul zip. "Chceš to. Rád mě provokuješ, abych tě zlomil," Snape mu stáhl kalhoty z pasu a nechal je klesnout ke kolenům. Harry podvědomě udělal krok vzad a přitiskl se k chladnému tělu za sebou. "Miluješ, když to dělám. Když ti něco přikážu, když zlomím tvůj odpor, když tě potrestám," pokračoval muž a bledá ruka s tenkými rty vklouzla pod jeho boxerky. Harry byl tvrdý. Byl si toho vědomý. Hrubý hlas, jehož zdroj byl jenom milimetry od jeho ucha si tiše odfrkl, když se chladná ruka dotkla tvrdé erekce. "Miluješ ten pocit, Pottere. Špinavý a ponížený. Zlomený a opanovaný. Vím, že tu svou část, která to miluje, nenávidíš, ale nemůžeš to zastavit." Harry zasténal a nohy se mu podlomily, když se Snapeovy prsty opět dotkly jeho penisu. Jedna Severusova ruka se přesunula na zadek a jemně ho prsty roztáhl. "Miluješ…" hlas zhrubl, "když se mi můžeš svíjet u nohou."

Výbuch ohně a rozbuška byla zapálena! Harry se propadal do bezedné propasti, za které nebylo cesty zpět.

"A to je důvod, proč po mně tak toužíš," Snapeův hlas byl tak tichý a udýchaný a Harry měl pocit, že mu zní přímo v hlavě. "Protože nikdo jiný ti tohle nedá. Nikdo jiný nezpůsobí, že se takhle cítíš." Harry zakňoural, když si uvědomil, že vztek, který v něm plál, vznikl zcela z jiného pocitu. Pocitu, který s něm nyní zuřil s horečnatou silou, čekající na dotek, na jedno slovo, aby se dostal na povrch a ovládl ho. "A to je důvod, proč tě ten lektvar nasměroval ke mně, Pottere."

Ruka se mu křečovitě sevřela kolem penisu a Harry zasténal. Cítil žár, vztek, radost, hořkost, nenávist a slast. Všechny ty pocity se mísily a vytvářely nezastavitelný proud, který se v jednom rychlém výbuchu rozšířil skrz celé jeho tělo, roztřásl ho, ozářil vše náhlým pochopením, ale to, co se vynořilo z temnoty, bylo tak děsivě, než aby se s tím zabýval…

Prst druhé ruky začal pomalu kroužit kolem jeho vstupu, škádlil ho. Harry zaklonil hlavu, ústa pootevřená a lapal po dechu.

"Můžeš dostat, co chceš," řekl Snape tiše a nehtem přejel po citlivém vstupu. Harry s sebou trhl a zasténal. "Je to velmi jednoduché, Pottere, jen jedno kouzelné slovíčko. To slovíčko způsobí, že budeš sténat a prosit o víc, slovíčko, které zadupe tvé smysly do prachu, které tě přivede k šílenství. Jedlo slovo, jednou kouzlo, použiješ ho? Chtěl bys vidět… jak to funguje?"

Exploze. Planoucí koule ohně explodovala. Nenávist se stala prchavou vzpomínkou, vztek se vypařil… zbyla jenom touha. Ovládl ho brutální, neosobní, agresivní chtíč. Ten pocit utrousil to jedno kouzelné slůvko: "Prosím…"

"O co prosíš?" zeptal se Severus měkce a opět přejel nehtem přes jeho vstup.

"Prosím, vem si mě," zasténal Harry a zatlačil zadkem dozadu. Chtěl to cítit, cítit ho… uvnitř…

A pak do něj Severusův dlouhý štíhlý prst vklouzl. Zároveň mužova druhá ruka začala zpracovávat jeho erekci. Harry zakňoural, rozpolcený mezi dvěma tak intenzivními pocity. Snapeova chladná ruka mu přejížděla po penisu, bolestivě přetahovala předkožku, zatímco jeho prst do něj vjížděl a zase vyjížděl. Chlapec trhl boky a ze rtů mu splynul zmučený vzdech.

"A nyní, vážený pane Pottere…" žhavý šepot kousek od jeho ucha způsobil, že opět trhl boky, "vám vysvětlím pár věcí."

Severusova ruka se zastavila. Harry netrpělivě zamumlal a zavrtěl sebou. Toužil po jeho doteku, jeho chladu, který trochu zmírňoval oheň, který v něm plál. Zmírňoval žhavý bolestivý pocit vzrušení, který mu plál v klíně. I když ne - nezmírňoval, spíše ještě víc rozdmýchával.

"Jestli na tebe obvyklé metody učení nezabírají, Pottere, tak zkusím jiné. Musíš odpovídat buď ano, nebo ne. Za každou správnou odpověď dostaneš odměnu. Za každou špatnou, no, řekněme, že nebudeš mít šanci ji opravit. Rozumíš?"

Co že to říkal? Harry ho chtěl jenom cítit.

Přikývl, chtěl, aby ho Severus konečně přestal škádlit a dal svou ruku opět do pohybu. Cítil, jak mu penis ve Snapeově sevření pulsuje.

"Prosím…" zamumlal a pohnul boky, aby dal Severusovi znamení, aby pokračoval.

"Ty prosíš? Snapeův hlas pročísl vzduch jako bič. "Ty nemáš o co prosit. Tady rozhoduji já, Pottere. A já s tebou udělám cokoli, co budu chtít, a ty nemáš právo protestovat. Je to jasné?"

Mužova ruka zmáčkla jeho přirození tak pevně, až Harry bolestí zakňoural. Rychle přikývl.

"Už nikdy ve třídě nezpochybníš moji autoritu," pokračoval Snape.

Harry nevěděl, jestli to byla otázka, příkaz nebo jednoduše prohlášení. Jediné, co slyšel, bylo varování, nebezpečný odstín v mužově hlase, který ho rozechvěl.

"Ne," zašeptal tiše. Snapeova ruka se mu opět rozběhla po penisu, prst prudce narazil do prostaty. Harry zasténal. Pod víčky a v podbřišku mu vybuchly jiskřičky.

Ach, bylo to tak úžasné… Chtěl víc!

"Už mi nikdy nebudeš odporovat." Severusův horký dech mu obalil krk a vyvolal mu husí kůži po celém těle.

"Ne," řekl a Snape ho odměnil dalším tahem a nárazem na prostatu.

Víc, víc, víc!

"Vždycky mě poslechneš," hlas byl břitký, panovačný.

"Ano," odpověděl a téměř zároveň chraplavě zasténal, když ho Severusovy ruce odměnily za další správnou odpověď.

"Uděláš, co ti řeknu, bez otázek a bez váhání."

"Ano."

Kolena se mu podlomila, když mu Snapeovy prsty přetáhly předkožku.

"Nebudeš zpochybňovat má rozhodnutí."

"Ne."

Další exploze ho málem srazila na kolena.

"Za každou neposlušnost budeš potrestán. Je to jasné?"

"Ano."

Pronikavá bolest slasti.

Chtěl víc! Víc! Udělal by cokoli, řekl by cokoli, jen aby dostal víc! Cítil, jak se chvěje, jak mu prudce buší srdce, že to bylo skoro až děsivé.

Plál.

"Velmi dobře," uslyšel výsměšný šepot plný uspokojení. A v tu chvíli obě ruce zmizely.

Harry otevřel oči, ale neměl ani čas otevřít pusu, protože Snape ho popadl za paži a hodil na křeslo. Čelem se udeřil o opěrku a bolest ho na chvíli omámila. Instinktivně natáhl ruce k sedátku, aby mohl co nejrychleji stát, opět získat kontrolu nad situací, ale nezvládl to. Ucítil tlak na bocích a prsty ve vlasech. Hlavu měl přitisknutou do sedátka. Zasténal a otočil hlavu, aby se mohl nadechnout. V tu chvíli uslyšel Snapea zamumlat kouzlo.

A pak vše okolo přestalo existovat, protože Severus byl v něm a Harry cítil žhavou, tvrdou erekci, brutálně se deroucí do jeho nepřipraveného vstupu. Cítil něco kluzkého, co pálení trochu zmírňovalo, ale přesto mu ze rtů unikl tlumený výkřik. Ten však nebyl výkřikem bolesti. Všechny jeho svaly se okamžitě stáhly, nehty se zaryly do čalounění a v žaludku ucítil bolestivou erupci slasti.

Merline, jak mu to chybělo. Měl pocit, jako by to byly dekády, co naposledy zažil takovou euforii.

Avšak Snape nezastavil, nezastavil, aby nechal Harryho tělo přivyknout. Přirážel do něj v šíleném nekontrolovaném vzteku, jako by ho chtěl potrestat, roztrhat ho na kousíčky. Harry cítil bolest, ale ta byla odsunuta do pozadí zcela jiným pocitem, který narůstal každým přírazem, každým výbuchem slasti, obaloval jeho tělo a mysl, vedl ho k tomu, že dokázal jenom sténat.

Někde na hraně jeho mysli se pohybovaly zvuky a barvy. Zvuk nahých hýždí, do kterých druhé naráží v obrovské rychlosti. Zlaté záblesky pod víčky. Severusův trhaný šepot: "Líbí se ti to, Pottere? Miluješ, když tě takhle šukám. Miluješ, když jsi trestán, i když určitá část tebe to nenávidí."

Dokázal odpovědět jenom zasténáním. Harryho tvář se třela o materiál, protože mu Snape tiskl hlavu k sedadlu, jako kdyby mu chtěl zabránit, aby se bránil nebo se pokoušel osvobodit a uprchnout.

Ale on to neměl v plánu.

"Položil jsem ti otázku, Pottere!" pronikl Snapeův hlas skrze žár, který ho obklopoval. "Řekni mi, jak se ti to líbí."

Jak mu mohl odpovědět, když nebyl schopen souvisle myslet? Jak měl najít hlas uprostřed neustálého vzdychání a sténání? Jak mohl slovy vyjádřit tu bouři řádící uvnitř jeho těla?

"Mi-mi-lu-ji to," dostal ze sebe nakonec. Zavřel oči. Severus změnil úhel a vstupoval do něj ještě trochu hlouběji. Do jeho nahého zadku narazila teplá varlata.

"Pokračuj," zasyčel muž. Harry v jeho hlase cítil netrpělivost. "Chci slyšet, jak se ti to líbí, jak to miluješ, i když se to neustále snažíš potlačit."

"Mi-mi-lu-ji to, když když do mě vst-vstou-vstoupíš…" Snape opět trefil jeho prostatu a připravil ho o řeč. Ach ano, miloval to! Udělal by pro to cokoli, aby cítil tu agresivní touhu, tu živočišnou brutalitu. Když jenom sténal a vybouchl v tisíce jiskřiček - když se jenom svíjel, trhal sebou, křičel 'víc!', 'tvrději!', 'hloub!', protože v takových chvílích zapomínal na válku, na svůj osud, na vše, co ho čekalo. Cítil se, jako by byl úplně volný, jako kdyby nebyl Harryho Potter, ale sten rozvibrovaný slastní, jako někdo, kdo existoval jenom, aby cítil.

Provokoval Snapea, protože to chtěl, hrál si s ohněm, balancoval na hraně. Teď to pochopil. Vždy chtěl, aby byl Severus milejší, ale když byl, měl šanci objevit něco, co vždy bylo pohřbené hluboko uvnitř něj…

…že nechce, aby takový byl. Vždy, úplně od začátku se mu dostávalo toho, co nejvíc chtěl. V hlavě se mu zrcadlily vzpomínky. Kdy to začalo? Ano, vzpomínal si… všechny ty zahanbující myšlenky, které tlačil hlouběji a hlouběji. Ale vždy tu byly, čekaly na tu správnou chvíli, aby se ukázaly. Nyní si vzpomněl… vzpomněl si na ten neuvěřitelné vzrušení, když ho Snape šukal těsně předtím, než ho udeřil. Vzpomněl si, jak se cítil, když ho muž ponížil, vybavil si tu jednu nezapomenutelnou vzpomínku, kterou ignoroval, příliš vyděšený… A později, když ho Severus přirazil ke zdi v přístěnku a zašeptal své výhružky… způsob, jakým ho to okamžitě vzrušilo. Ach, vzpomínal si na ten pocit nátlaku. Líbilo se mu, jak v něm Snapeova tvrdá slova rozdmýchala oheň a přinutila ho zapomenout na svou hanbu. A dnes, když před něj Severus vyložil karty, když mu přímo řekl, co Harry schovává hluboko ve svém srdci… konečně pochopil. Před Snapem nešlo nic schovat a sakra, on ho zase odhalil! A měl pravdu. Harry miloval ten pocit ponížení. Dělalo ho to nenormálním. To bylo docela možné. Ale nějakým zvráceným způsobem k sobě patřili. Koneckonců Snape miloval, když nad ním měl úplnou kontrolu, miloval, když ho Harry poslouchal, rád působil bolest a díval se, jak Harry škemrá o víc. Severus mu dával, co chce a Harry si to nenasytně bral. Vzpomněl si, jak jeho druhé, temnější já Snapea vyprovokovalo na hodině, jak viděl v mužových očích vztek, ale neměl nejmenší nutkání ten oheň uhasit. Ve skutečnosti chtěl, aby tam bomba explodovala, protože miloval ten pocit očekávání, té nejistoty, přemýšlení, jaký trest ho čeká. Nešlo to srovnat s ničím jiným a Harry věděl, že už by bez toho rizika nedokázal žít. A že ho bude podstupovat znovu a znovu…

Ano, zcela jistě byl nenormální!

Nevěděl, kdy se mu oči zalily slzami. Snape měl pravdu. To byl důvod, proč ten lektvar ukázal na něj. Protože on byl jediný, kdo mu mohl dát, co potřebuje.

"Jsi špinavá kurvička, Pottere."

Tělem mu projela obří vlna. Měl pocit, jako by mu po pokožce stékal místo potu rozpálený olej.

"Řekni to!"

Harrymu unikl táhlý sten. Jeho slzy se vpíjely do křesla.

"Jsem…"

Nemohl tomu vzdorovat.

"…špinavá…"

To byl jeho konec. Padl na dno.

"…kurvička."

Severusovou odpovědí byl hlasitý divoký sten. Muž se nad ním sklonil a přirážel s ještě větší silou. Do ucha mu zamumlal: "Tak to je."

Harry ucítil další výbuch bolestivé slasti, mocnější než všechny předchozí.

Ach, bylo to skvělé! Byl by pro Severuse kýmkoli, jen aby ho takhle šukal navždy.

"Jo, jo… jo! Takhle! Tvrdě! Víš… víš, jak to to miluju! Sakra! Seve-erusi…" slova mu sama začala stoupat z úst, jako by se otevřely nějaké dveře, které vedly k těm nejtemnějším a nejhorším věcem v jeho mysli. "Víc… ach, ano! Chci, abys mě šu-šu-šukal… abys byl ve mně… aaach… navždy" U-udě-lám coko-liv, jej… jen nepřestávej!"

Cítil, jak Severus, fascinovaný touto show, zpomalil. Ale o chvíli později opět své pohyby zrychlil, ale s novou vervou, s ještě větší silou, jako kdyby chtěl uspokojit Harryho touhy.

Chlapec tlačil obličej do sedačky, chraplavě do ní sténal. Už nebyl schopen řeči. Proměnil se v touhu - čistou a oslepující.

Snape do postrčil, téměř mu ležel na zádech. Hrana křesla se mu zarývala do břicha, ale to jenom posilovalo ten pocit. Ještě pár přírazů, pár trhaných nádechů nad jeho hlavou…

…vše zmizelo ve fialové mlze. Harry se chtěl prostě utopit v slasti a už nikdy se nevynořit nad její povrch. Žhavá vlna zaplavila každý jeho kout, každou prasklinku jeho těla, nekontrolovatelně ho rozechvěla, dostala se všude a pohltila vše, co jí stálo v cestě, včetně jeho vědomí a smyslů.

Z očí mu tekly pálící slzy, dech se mu zadrhl a svaly se bolestivě stáhly. Chtěl křičet, trhat sebou a svíjet se, ale orgasmus byl příliš silný a Harry nemohl ovládat své tělo. Jeho otevřená ústa přitištěná k sedadlu byla němá a jeho tělo se chvělo jako struna houslí připravená pod Severusovými prsty prasknout.

Až když ho rozkoš vypustila ze svých tenat, mohl stán a prudce vdechovat vzduch do svých bolavých plic. Bezvládně klesl do křesla, neschopen pohnout ani prstem. Svaly se proměnily ve vodu a jeho mysl byla příliš omámená, než aby se pokusil přinutit své tělo k pohybu. Jen tam ležel a nechal se unášet vlnami rozkoše.

Po chvíli cítil, jak ho Severus chytil za paži a násilně ho zvedl z křesla. Harry nešťastně zasténal, protože byl příliš slabý, aby sám stál. Snape ho přitáhl blíž, otočil ho tak, aby k němu byl čelem, ale Harryho nohy se podlomily a Harry padl na kolena. Před očima mu tančily fialové skvrny, ale ty okamžitě zmizely, jakmile se před nimi objevil Severusův vztyčený penis mířící na jeho obličej. Najednou mu to došlo a rychle se podíval do Severusovy tváře. Viděl to! Ústa pootevřená v tichém výkřiku, oči pevně zavřené, omámený výraz, extrémně jemný… Severus vypadal tak… nádherně. Harry mu se začaly radostně lesknout oči. Byl to jednoduše ten nejúžasnější pohled, který kdy viděl. Cítil, jak mu teplé sperma potřísnilo obličej, zavřel oči a usmál se. Opájel se tou vůni. Otevřel ústa, chtěl ji ochutnat. Tak moc mu to chybělo. To byla Severusova esence. Esence, kterou jenom on - Harry - mohl ochutnat. Nad sebou uslyšel táhlý sten. Sten, který se kolem něj rozvibroval a nesl sebou vše, co člověk nikdy nemohl slovy vyjádřit.

Po chvíli nastalo ticho rušené pouze mírumilovnými zvuky jejich zrychleného dechu. Harry váhavě otevřel oči a opět vzhlédl. Na brýlích se mu třpytily bílé kapičky. Setkal se s tmavým pohledem. Zorničky plály, odrážely záblesky nedávného všepohlcujícího ohně. Srdce mu poskočilo. Severus se předklonil a jemně setřel kapku svého spermatu z chlapcovy tváře. Harry se při náhlé bolesti zašklebil a zasyčel. Snape se zamračil, jako by si právě vzpomněl na ránu, kterou způsobil. Viděl, jak se Snape narovnal a vytáhl svou hůlku. Dotkl se jeho tváře a zašeptal: "Abscondi."

Harry ucítil zvláštní pálení, jako kdyby se kůže uzdravila a rána zavřela. Snape nemohl zanechat žádné stopy. Už otevřel pusu, aby mu poděkoval, ale pak se Severus opět dotkl jeho tváře a Harry znovu zasyčel bolestí. Překvapeně se na muže podíval a Snape se křivě usmál.

"Zamaskoval jsem stopy, ale bolest zůstane, aby sis dnešní lekci dobře zapamatoval, Pottere. Ale nakonec, máš bolest rád…

Harry vyvalil oči.

Vidím, že máš rád bolest. Ta slova se mu ozývala v hlavě - někde je slyšel, ale nemohl si vzpomenout, kdy a kde. Způsobím ti hodně bolesti…

Několikrát zamrkal a zatlačil ten divný pocit stranou, společně se slovy, která se vkradla do jeho hlavy.

Severus se zvedl a podíval se na něj.

"Vstaň a obleč se," pronesl suše, pak se otočil a zmizel ve své ložnici.

Harry ucítil známé sevření srdce. Už teď mu chyběl.

***

Harry ležel v posteli, zíral do stropu a hlavou mu kroužily tisíce myšlenek. Co dnes objevil, co se o sobě naučil… Tváře mu zahořely, když si vzpomněl na vše, co během sexu řekl. Tak, že chtěl schovat svůj zrudlý obličej do polštáře. Ale nic to neznamenalo… byla to jen jeho mysl, rozpuštěná v rozkoši, která říkala spoustu hloupostí.

Přetočil se na břicho a objal polštář, když si vzpomněl na sliby, které dal. Snape, ten prašivej bastard! Ten ví, jak ho zlomit! Věděl, na které místo zahrát, aby se Harry stal jen loutkou v jeho rukách.

Vždy, když bylo po všem, tak ba sebe byl chlapec naštvaný - naštvaný, že to opět dovolil, ale když se k němu Severus přiblížil, když ucítil jeho dech na svém krku… principy se vždy staly vzdálenou vzpomínkou, sliby se rozplynuly jako mlha, nohy se pod ním podlomily a jediné, co zůstalo, byla touha, která musela být naplněna. Byla to jeho slabina a Snape to věděl. A to byl důvod, proč Harry pokaždé prohrál.

Ne, to stačí! Už o tom nebude přemýšlet, protože pak na sebe byl jen víc a víc naštvaný! Možná že ráno se na to bude schopen podívat z jiné perspektivy… a bude to všechno dávat smysl. Teď byl příliš vyděšený.

Musí se soustředit na něco jiného! Vzpomněl si na své přátele, kteří se kolem něj shlukli v těsném kroužku, když se vrátil z trestu a začali ho pozorně sledovat, aby viděli, jestli je celý a zdravý, a jestli mu Snape nezlomil nějakou kost nebo tak něco. Chtěl se jich rychle zbavit, zavřít se v posteli a ponořit se do svým myšlenek, ale musel zůstat, aby pomohl Ginny nepozorovaně vniknout do dívčích ložnic. Nebylo to složité, protože ve společenské místnosti byl takový hluk, že by si nikdo nevšiml ani Hagrida. A celou tu dobu všichni obdivovali jeho kuráž. Už pro ně nebyl 'zbabělec a zrádce'. Nemyslel si, že to takhle dopadne, ale když se na to podíval s odstupem, došel k závěru, že to za to stálo.

Přetočil se na bok, šáhl pod polštář a vytáhl zelený kámen. Díval se na to trochu zamlžené světlo, která rotovalo uvnitř kamene. Vybavil si Severusův výraz při orgasmu a teplý úsměv, který se mu rozlil po obličeji. Zavřel oči a poslal zprávu:

Dobrou noc, Severusi.

*

You let me violate you
You let me desecrate you
You let me penetrate you
You let me complicate you*

I want to fuck you like an animal
I want to feel you from inside
I want to fuck you like an animal
My whole existence is flawed*

* Dangerous Mind by Within Temptation

** Closer by Nine Inch Nails