Unwell - Kapitola 46

Gik

---

V Doupěti naštěstí tentokrát nebyli žádní lidé navíc. Krátce poté, co přijeli Harry se Severusem se objevili i Ron s Herminou a mohli si tedy sednout ke klidné večeři. Nikdo nemluvil o otroctví, až na chvíli, kdy Hermiona zmínila množství dopisů s žádostmi o informace o otroku Harryho Pottera, které dostávala a o tom, jak SPOŽÚS konečně nabírá na popularitě. Nikdo nevalil oči, když si Severus klekl k jídlu vedle Harryho židle a nikdo mu u stolu nekladl žádné otázky. Sem tam se objevil opatrný pokus zatáhnout ho do konverzace, ale nikdo na to netlačil a rychle to vzdali.

Když všichni dojedli a už jenom seděli kolem stolu a povídali si, udělal Severus něco, co Harry neočekával - zvedl se ze svého místa, zvedl svou misku a odnesl ji do dřezu. A pak se pustil do prázdných talířů na stole.

"Ach, to nemusíš, Severusi," zvolala paní Weasleyová. "Za chvilku se o to postarám, zabere to jenom chviličku."

Harry ocenil, že prostě nevytáhla hůlku a nezačala je mýt, tak jak to vždycky dělala - uvědomila si Severusův nešťastný strach z magie a věnovala tomu pozornost.

Severus se podíval na paní Weasleyovou, pak na Harryho. Nakonec si klekl tam, kde byl a začal se svými obvyklými omluvami.

"To je v pořádku, zlatíčko," řekla mile paní Weasleyová, když se Severus konečně vrátil k Harrymu.

Harry musel přemýšlet, kolik lidí by prostě pokračovalo v rozhovoru, zatímco by po nich Severus uklízel. Uvažoval, jestli je něco, co se Severusovi nelíbí na tom, že by měl být na "cestě za uzdravením". Vypadalo to, jako kdyby se choval tím víc jako otrok, čím víc se Harry pokoušel, aby se choval jako normální člověk. Už si uvědomil, že Severus je se svou pozicí otroka srovnaný, ale chce, aby se z toho dostal? A jestli nechtěl, nebylo špatné ho do toho nutit? Přál si, aby jim Bradavice nabídly nějaké etické kurzy - byly by mnohem přínosnější než jasnovidectví.

"Severusi," pan Weasley si vytáhl ubrousek zastrčený za límcem košile a odstrčil se od stolu, "musím jít ven a donést si zpět dovnitř své zástrčky - pracoval jsem na speciálním kouzlu, aby pracovaly i v kouzelnické domácnosti a zapomněl jsem je venku v kůlně. Chtěl by ses ke mně připojit?"

Harry neměl to srdce říct panu Weasleymu, že jeho zástrčky nebudou nikdy pracovat, když k nim nejsou zásuvky, takže se místo toho otočil k překvapenému Severusovi a pokrčil rameny. "Proč ne? Zabere to jenom chvilku - budeš se bavit mnohem líp než tady, to ti můžu slíbit."

"Ano, pane." Harry sledoval, jak Severus těžce polkl, zvedl se a s hlavou sklopenou a velkým odstupem následoval pana Weasleye zadními dveřmi ven.

"Jakou má velikost bot?" zeptal se Ron, když odešli, lenivě vytáhl hůlku a poslal nádobí do dřezu, kde se začalo umývat. "Mám starý pár o velikosti 44, se kterým musím něco udělat a ne, mami, nepoužiju natahovací kouzlo," zamračil se na paní Weasleyovou, která neřekla ani slovo.

Harry pokrčil rameny. "Nejspíš je to v jeho dokumentech." (V těch zatracených dokumentech je úplně všechno.) Ale jsem si jistý, že to ví. Chtěl jsem ho dneska vzít nakupovat, ale jakmile se objevím někde, kde jsou kouzelníci, začnou se kolem mě tvořit davy, takže…

"Ve Vydrníku Svaté Marie je pěkný obchod s věcmi z druhé ruky," nadhodila paní Weasleyová, která přinesla krabici sušenek, které objednal Harry a koláč, který přinesla Hermiona.

"Tam jste Ronovi koupila jeho první společenský hábit?" zeptal se Harry.

Ron si odfrkl. "Jo, Snape bude vypadat skvěle - já myslel, že jsme se ho snažili zbavit utrpení."

"Ronalde!" Hermiona ho udeřila. "To je strašné - vůbec si nedokážeš představit, čím si musel projít."

"Ve skutečnosti je to mudlovský secondhand," zapojila se paní Weasleyová zpět do hovoru. "Kupovala jsem tam mudlovské oblečení - kalhoty, svetry… aniž bych se musela bát, že drží vcelku jen díky chabým kouzlům. Vzpomínám si, že jsem tam jednou Ronovi koupila slipy, které…"

Harry s Hermionou se zoufale pokoušeli potlačit výbuch smíchu. "Mami!" Ron byl téměř tak rudý, jako jeho vlasy.

"Mohla bych se tam stavit a koupit mu, co potřebuje." Vypadalo to, že si paní Weasleyová synových rozpaků nevšimla. "Bůh ví, že by pro něj bylo jednodušší lézt v kalhotách než v tom Arturově starém hábitu."

Harry se vděčně usmál. "Ano, ano, to by bylo super, děkuji. Ehm, nemám seznam toho, co potřebuje. Prostě kupte, cokoli vás napadne, však víte." Pokusil se uvědomit si, co Severus má a nemá a nedařilo se mu to. "Prostě ty základy, aby k sobě ladily a nevadilo by, kdyby na nich něco explodovalo. To by bylo skvělé - a nejmenší velikost, kterou na jeho výšku seženete - řekl bych, že to bude chvíli trvat, než přibere natolik, aby potřeboval nové."

"Jak jsi na tom s vyživujícím lektvarem?" chtěla vědět Hermiona.

"Super - funguje, takže toho nemusí moc sníst a už tolik nezvrací." Harry se podíval na Teddyho, který předstíral, že mu koláčem prolétává koště, takže ho rozmatlal víc, než ho snědl. "Takže, ehm, škola." Věděl, že se chová jako sebestředný, nedospělý blbec (právě tak, jak mu doktorka Brownová mnoho slovy řekla, že s tím musí přestat), ale žil se Severusem, dělal kvůli němu výzkum a mluvil s ním celý den - potřeboval pauzu. "Kdo je připravený na OVCE?"

"Já," oznámil Ron ve stejnou chvíli, kdy Hermiona pronesla, že ona v žádné případě není.

"Co uděláš se Severusem a Teddym, když budeš ve škole?" zeptala se paní Weasleyová a vnesla Severuse zpět do hovoru. "Víš, že tady jsou oba vítáni."

"Ano." Harryho opět začínala bolet hlava. "Ehm, nevím, jak se Severusem. Do školy ho s sebou vzít nemůžu - nechci ani pomyslet, jak by reagovali ti, co budou skládat OVCE na přítomnost svého bývalého profesora." (Nebo jak se na něj ostatní studenti budou dívat a budou si ho dobírat, že je tam jako otrok, pomyslel si, když si vzpomněl na toho prodavače.)

"A při mém štěstí, Severus se utopí - náhodou nebo naschvál - ve své misce na vodu, zatímco budu pryč. Nebo se umlátí vařečkou, protože jsem řekl "buď hodný a nehýbej se" a on zamrkal. Nebo se Lucius Malfoy rozhodne stavit na návštěvu, když Severuse nechám doma samotného. Však víte, při mém štěstí." O Luciusovi neslyšeli od jejich KPR rozhovoru, ale to neznamená, že nemá nějaký plán. "Tady to pro něj bude asi nejlepší, ale neurazte se - moc dobře se ve vaší přítomnosti necítí."

"Kámo," Ron si nacpal do pusy tři sušenky, "on se necítí dobře v ničí přítomnosti."

"Škola má program pro studenty skládající OVCE s malými dětmi," informovala ho Hermiona. "Však víš, pro ty, co se brali mladí a studovali doma, nebo nepoužili antikoncepční lektvar. Teddy by mohl zůstat tam a možná by Severus mohl…"

"Ale nesmysl." Paní Weasleyová švihnutím hůlkou umyla Teddyho vysokou židličku. "Jsem si jista, že Artur a Severus spolu vycházejí dobře - říkal jsi, že byl Severus vychovaný v mudlovské domácnosti? Jsem si jista, že je v pořádku ve své komfortní zóně a vysvětluje Arturovi, jak ty zástrčky fungují."

Většina mudlů neví, jak zástrčky fungují. Severus dobrovolně neřekne ani slovo. Severus nemá komfortní zónu. Všechny ty odpovědi se na sebe hromadily, ale nakonec se Harry rozhodl, že by nebylo moudré některou z nich použít.

Pan Weasley prošel zadními dveřmi a oklepal si z bot bláto z předchozího deště. "Neboj, Harry, neztratil jsem ho."

Harry se zvedl. "Nemá rád tmu," řekl rychle, než mohl začít panikařit.

Vypadalo to, že pana Weasleyho to nepřekvapilo tak, jako ostatní - koneckonců, jak by se mohl sklepní netopýr bát tmy? "Nabídl se, že ty zástrčky odnese do kůlny sám. Vyjádřil své obavy, že bych nechtěl přijít o zábavu - měl jsem dojem, že ho máme sem tam něco nechat udělat, když chce."

Přesto se Harry neposadil. "A ví, že má přijít zpátky, jakmile bude hotový?"¨

"Chvíli jsem tam okouněl, abych se ujistil, že je v pořádku. Za chvíli bude zpět." Pan Weasley si strčil do pusy sušenku - bylo zřejmé, že zde získaly Weasleyovic děti (s výjimkou Percyho) své způsoby.

"Harry, četli jsme si předběžnou přihlášku na bystrozorský trénink," prohlásil Ron.

"My?" zatvářila se Hermiona skandálně.

Ron trhl rameny. "Já ji četl - prostě jsem jí nerozuměl. Ale psali tam, že v některých případech, některé OVCE z některých předmětů jsou ingorovány. Však víš - možná bychom nepotřebovali dobrou známku z lektvarů."

To byla ta nejlepší zpráva, kterou Harry poslední dobou slyšel. Severus neprojevil o lektvary žádný zájem a Harry je nezmiňoval, takže mít pod svou střechou mistra lektvarů se na jeho známce nijak neprojeví. "Super." Plácl si přes stůl s Ronem.

Hermiona protočila oči v sloup. "To slovo je "ignorovány" a stejně tak se i vyslovuje. A neznamená to, že nemusíte studovat! Představ si, Rone, že tě nepřijmou. Co pak uděláš? Budeš se válet doma u rodičů?"

"Znalosti lektvarů by se vám hodily v oboru prosazování práva. Předpokládejte, že byste se dostali do situace, ve které jsou poslední dobou němečtí bystrozoři s těmi nelegálními machinacemi s lektvary. Všechno vědění světa by ti v té situaci nestačilo, abys nebyl nadbytečný, kdybyste nerozuměli lektvarům."

Harry nenáviděl, když mu ostatní - Hermiona - museli zkazit radost.

"Přihlásím se do programu, jakmile dokončím OVCE," vypjal prsa Ron. "Co na to říkáš, Harry?"

Harry vždy předpokládal, že do toho s Ronem půjdou společně. Ale bylo by to teď možné? Pokud by na něj Ron nepočkal - co měl Harry udělat se Severusem? Teddy by mohl jít k Weasleyům, nebo do kouzelnických jeslí, kdyby přijali jeho obvykle divoký a nepředvídatelný vzhled, ale Severus… Harry se ho bál nechat bez dozoru, když šel večer spát - bylo to jenom díky kouzlu, které mu umožňovalo slyšet vše, co se v Severusově pokoji šustlo, že mohl v noci spát. Kdyby Severus strávil celý den sám, přišel by domů a zjistil by, že Obludné obludárium Severuse sežralo, protože si neuvědomil, že je zcela v jeho právu uhodit pánovu blbou knížku. Nebo by zjistil, že si Severus, pro jednou, uvědomil, že je lepší použít toaletu, aniž by se zeptal, než aby se pomočil. A pak by měl infarkt při konfrontaci s vodou v záchodě (už se staly divnější věci).

"Říkám… užij si to," odpověděl. Nelitoval se - do této situace se dostal sám. Jen si přál, aby to bylo jiné. "Mám doma pár lidí, co mě potřebují."

Hermiona se na něj zářivě usmála, nejspíš pro jeho 'dospělé chování'. "A to ani nemluvím o tom, že prvních několik dní bystrozorského výcviku probíhá mimo domov."

"Máš pravdu, Hermiono." Pan Weasley doplnil Teddyho hrníček dýňovým džusem a jeho žena položila Teddyho na zem. "Má je to dostat pryč od jejich domácího prostředí a podpory, aby si uvědomili, že jsou zcela závislí na svém týmu a na sobě. Mohli byste skončit kdekoli, od Čadu přes Spojené státy po Yakimu." Při narážce na vnitřní vtip SPOŽÚSu, kterým si dělal legraci z Lenky, zamrkal.

Ty strávíš příštích několik měsíců - sakra, možná dokonce let - doma. Každý den, celý den. Zatímco budou mít všichni tvoji přátelé práci a budou se bavit, ty budeš uklízet zvratky. Opět, nelitoval svého rozhodnutí - miloval Teddyho (a Severuse?) a Severusovo zdraví pro něj bylo důležité. Jen to prostě nebyla zábava.

"Kdo ví, Harry," pokoušel se být Ron optimistický. "Všechno pro tebe vždy dobře dopadne. Nakonec nejspíš budeš do programu přijat a já ne."

Jasně, šance, že nejlepší kamarád Harryho Pottera, nebude přijat pouze na základě svého jména, byla bez ohledu na to, co Percy říkal, obrovská. "Jo, možná." Harry se rozhlédl po místnosti a pohled mu padl na obyčejné hodiny na stěně, které doopravdy ukazovaly čas - bylo to přinejmenším deset minut, co se pan Weasley vrátil.

Zvedl se od stolu. "Musím jít zkontrolovat Severuse - za chvilku budu zpět."

Jak znal svoje a Severusovo štěstí, Lucius Malfoy Severuse společně s Grabbem, Goylem a kýmkoli jiným, kdo unikl otroctví, nejspíš obklíčili a zabili, jakmile pan Weasley odešel.

Harry vyšel na dvorek. Rozhlédl se a viděl, že Severus se krčí na zemi za keřem.

"Severusi?" zavolal tiše. Nemohl to říct hlasitěji. Kdyby to udělal, Severus by se vyděsil a nejspíš by začal dělat něco jako nekontrolovanou magii nebo ještě něco horšího, protože by si myslel, že se na něj Harry zlobí.

Severus se rychle otočil a spadl na zadek. Oči měl doširoka otevřené a v nich, již Harry rozpoznával strach. Ne nervozita, ale alespoň to nebyla extrémní hrůza. Jenom strach. "Ano, pane?" řekl Severus tiše.

Harry si v duchu povzdechl. To oslovení nenáviděl. Nenáviděl. Severus ho bude muset jednou začít oslovovat jinak. Ta věc s 'pánem' nebude nikdy fungovat. "Jen jsem tě přišel zkontrolovat. Už jsi tu docela dlouho."

Severus se kousl do rtu a sklopil oči. "Omlouvám se, pane. Můžete mě potrestat, jak uznáte za vhodné…"

"To stačí," pokáral ho Harry lehce a dřepl si, aby s ním byl v úrovni očí. Vlastně byl Severus trochu vyšší, i když Harry dřepěl a Severus seděl. Život nebyl spravedlivý. "Co tu děláš?"

Severus zalétl pohledem za keř a zpět na Harryho. "Dívám se, pane."

"Díváš se," zopakoval Harry a trochu se posunul. "Na co se díváš?"

Severus mu to nechtěl říct, to bylo zřejmé. Pohled mu těkal mezi keřem a Harrym. Ale s obrovským povzdechem Harrymu téměř okamžitě odpověděl. "Našel jsem kočku, která má koťata. Já… jen jsem se díval, pane. To je vše. Jenom jsem se díval." Schoulil se, jako by si myslel, že Harry bude z nějakého důvodu považovat sledování kočky a koťat za zločin hodný oběšení.

"Ach, posuň se trochu, ať se můžu podívat!" řekl Harry s úsměvem a obešel Severuse tak, aby je viděl. Doopravdy, za keřem ležela máma kočka a olizovala pět malých koťat, která byla přitulená k jejímu břichu a sála mléko.

"Jsou tak maličká!" vydechl ohromeně. "Jak myslíš, že jsou stará?"

"Možná den nebo tak. Zcela jistě ne víc, než týden," odpověděl Severus tiše.

Usmívající se Harry se otočil, aby se usmál na Severuse. Ten upíral svůj pohled do klína a trochu se třásl.

"Co se děje, Severusi? Je ti zima?" zeptal se Harry a začal si stahovat bundu, aby ji přehodil Severusovi přes ramena.

"Ne, pane," odpověděl Severus tiše, takže si Harry přestal bundu svlékat.

"Tak co se děje?" zeptal se Harry. "Tobě se ta koťata nelíbí? Jsou úžasná! Jsem tak rád, že jsi je našel!"

Severus pomalu zvedl oči a setkal se s Harryho. "Jste, pane?" Rychle stočil pohled zpět do klína a trochu nadskočil, jako by se vyděsil. Ale Harry věděl, kvůli čemu to bylo. Navázal s Harrym oční kontakt a myslel si, že mu není dovoleno navazovat oční kontakt s Harrym.

Harry se natáhl a jemně se dotkl mužovy tváře. Jemně mu nadzvedl obličej tak, aby se mu Severus podíval do očí. "Ano," přitakal. "Podívej se na mě - vypadám, jako bych lhal?" Severus Harryho naučil o řeči těla víc, než kdokoli jiný. Pořád to uměl. Taková věc se nejspíš neztrácela bez ohledu na to, jakým mučením prošel.

Severus zavrtěl hlavou. "Ne, pane."

"Dobře," usmál se Harry a spustil ruku ze Severusovy tváře. "Co myslíš, že bychom s nimi měli udělat? Myslíš, že bychom je tu měli nechat nebo… nebo co?"

"Věřím, - jestli si myslíte, že je to dobrý nápad - že bychom je měli vzít dovnitř." Severus se zadíval zpět do klína a začal si mnout ruce. "Jinak by je mohla ulovit sova nebo by mohli prochladnout."

Přestože byl červen, prochladnutí dávalo smysl - malá tělíčka koťat mohla prochladnout i kvůli troše deště. "Dobře - jak myslíš, že bychom je měli dostat dovnitř?"

Severus zaváhal. "Pane, myslím, že bychom… nebo že bych… myslím, že by bylo dobré se nejdřív zeptat pána a paní Weasleyových. Mohli by se… rozzlobit, kdybychom jim bez povolení donesli do domu zvířata."

"Severusi, nikdo jiný než já, tě nemůže potrestat. A víš, že já to nechci dělat, pokud se tomu můžeme vyhnout."

"Ano, pane."

"Myslím, že je to dobrý nápad. Taky si myslím, že bychom měli vzít mamku a koťátka dovnitř, nemyslíš? Možná bychom pro ně mohli sehnat klec nebo tak něco." Svých slov litoval, jakmile je vypustil z pusy.

Severusovým obličejem probleskla hrůza, ale byla rychle nahrazena nečitelným výrazem. "Jestli to považujete za nejlepší, pane."

"Co ty považuješ za nejlepší, Severusi?"

"Vzít matku a koťata dovnitř a dát je do klece," odrecitoval Severus Harryho slova téměř slovo od slova.

Harry zavrtěl hlavou. "To jsem řekl já, Severusi. Vím, že ty se mnou nesouhlasíš. Nemám problém s tím, že se mnou nesouhlasíš. A nikdy nebudu, dobře? Už jsme o tom mluvili. Když se tě zeptám na tvůj názor, chci ho doopravdy znát. Jestli se mnou nesouhlasíš, prostě to řekni."

Severus přikývl, "ano, pane."

"Takže?" pobídl ho Harry. Věděl, že nakonec stejně umístí koťata někam do rohu nebo do pěkné krabice nebo tak něco, ale přinutit Severuse, aby říkal své vlastní nápady, bylo důležité. Aby realizovali Severusův nápad a ne Harryho. Severus musel vědět, že Harrymu na jeho názorech doopravdy záleží. A aby pravdu řekl, to bylo neocenitelné. Potřeboval znát Severusův názor, protože ač byl vyděšený, zničený a zmatený, pořád byl chytřejší než Harry.

"Myslím, že by bylo dobré přesunout matku s koťaty dovnitř, aby je mohla krmit, ale možná bychom mohli zkusit nějakou bednu. Bez víka, aby mohla odejít od mláďat. Ne nadobro, ale aby si trochu odpočinula," dodal Severus spěšně. "Bylo by dobré, kdyby nemusela být zavřená."

Harry přikývl. "Souhlasím. Je špatné, když je někdo nebo něco zamčené, že?" Aniž by čekal na odpověď, zvedl se a nabídl Severusovi ruku. "Pojďme se zeptat paní Weasleyové, jestli je můžeme vzít dovnitř, dobře?"

Severus se váhavě podíval na Harryho ruku, a pak zpět na Harryho, který přikývl. Se zdráháním se Harryho ruky chytil. Harry ho vytáhl na nohy a předstíral, že si nevšiml, kolik váhy se Severusovi ještě nepodařilo nabrat zpět a jak na něj při vstávání nechtěl přenést svou váhu.

Jakmile to šlo, Severus pustil Harryho ruku a zadíval se na zem, jako by se styděl. Harry ho opatrně chytil za loket. "Chtěl by sis nechat jedno kotě, až trochu povyrostou?" zeptal se Severuse. "Možná bychom se mohli zeptat Weasleyů, vsadím se, že by souhlasili."

Severus se kousl do rtu. "Jestli je to vaše přání, pane."

"Jenom jestli chceš. Máš rád koťata?"

Dlouhá pauza. "Ano, pane."

"Dobře, tak se zeptáme. A jestli řeknou 'ne', koupíme jedno ve zverimexu nebo tak něco." Pokud v sobě měla koťata magickou krev, byla cenná a tato ji nejspíš měla. Weasleyovi by z nich mohli zcela jistě profitovat. Asi by jim to nevyneslo mnoho, ale stačilo by to, aby zaplatili za něco, co zoufale potřebovali zaplatit. I s šesti dětmi z domu a pouze jedním doma, které si navíc platilo většinu svých výdajů, stále bojovali, aby vyšli, protože byli velmi štědří i s tou trochou, co měli. Ale Harry věděl, že by neváhali a dali Severusovi všechna koťata, kdyby si mysleli, že mu to pomůže.

***

"Chtěl by sis nechat jedno kotě, až trochu povyrostou?" zeptal se pán, když vedl Severuse za loket do domu. "Možná bychom se mohli zeptat Weasleyů, vsadím se, že by souhlasili."

Samozřejmě, že bych si chtěl jedno nechat, chtěl prohlásit, ale nemohl. Co kdyby pán udělal to, co udělal Monstrum pokaždé, když viděl, že Severus má rád nějaké zvíře, a zabil by ho? Severus by nesnesl, kdyby viděl všechna ta nevinná koťata umírat. Nemohl. Nemyslel si, že by ho pán přinutil sníst koťata, jako to udělal Monstrum s hmyzem, ale pán občas dělal mnoho věcí, kterým nerozuměl. Ale musel říct pravdu…

"Jestli je to vaše přání, pane," řekl a byl se svou odpovědí vnitřně spokojený. Raději neriskovat, než pak litovat, jak říkají mudlové.

"Jenom jestli ty chceš," odpověděl pán. To dělal rád. Rád manipuloval se Severusovými emocemi, hrál si s nimi, pokoušel se přinutit Severuse říct to, co neměl říkat. "Máš rád koťata?"

Prostě to řekni a zavři oči, jestli se rozhodne těm koťatům ublížit, rozhodl se Severus. A pán by to neudělal. Pan Weasley by mohl, ale pán by to nikdy neudělal. Pán byl na zvířata příliš milý.

"Ano, pane," připustil. Chtěl kotě. Kdyby měl kotě - i když by to ve skutečnosti bylo pánovo kotě a ne jeho vlastní - mohl by s ním mluvit kdykoli by chtěl a říkat mu, cokoli by chtěl. Mohl by ho hladit a krmit. Mohl by se o něj starat a nemusel by se bát, že udělá něco špatně. Věděl, jak se o koťata starat a pán by si ani nevšiml, že je v domě kotě. Severus by ho držel dál od všech problémů. Držel.

"Dobře, tak se zeptáme. A jestli řeknou 'ne', koupíme jedno ve zverimexu nebo tak něco."

Cesta do domu byla pro Severuse příliš krátká. Venku, cestou s pánem, si dokázal představit, že by měl zvířátko. Ať by to bylo kotě, krysa nebo jen brouk, mohl by se o něj starat. Mohl by s ním mluvit. Bylo by to mnohem lepší než být v pánově domě sám. Ve skutečnosti nebyl u pána sám - byl tam pán Teddy. Ale pořád si nebyl jistý, co mu je dovoleno říci panu Teddymu a co ne. Pan Teddy byl, ať se mu to líbilo nebo ne, nad ním, protože byl pánovo dítě. Ale občas to Severusovi připadalo, že ho má dozorovat. Severusovi to nedávalo smysl.

Weasleyovic kuchyně byla neskutečně jasná v porovnání s temnotou venku. Paní Weasleyová pobíhala po kuchyni a dělala Merlin ví co, zatímco pánové Weasleyové a paní Grangerová seděli v obývacím pokoj, četli noviny nebo knihy a občas se zasmáli něčemu z rádia.

"Ach, Harry, Severusi!" vykřikla paní Weasleyová. "Už jsem se bála, že vás snědl drak!"

Severus sledoval, jak se tomu pán zasmál. Věděl, že si pán nejspíš myslí to samé, co Severus - že pán nemusí mít obavy, že by ho zabil drak, protože Severusovou povinností bylo chránit svého pána. Ale kdyby to byl drak, tak by ho zabil, protože Severus neměl hůlku. Zapomněl, co se s ní stalo, když ji ztratil. Nemohl si vzpomenout. Ale pořád ho bolelo o tom přemýšlet. Chyběla mu. I kdyby už nikdy nebude kouzlil, přál si, aby ji mohl mít, držet ji, cítit to chvění, vzpomenout si jaké to bylo, když mu stála po boku.

"Ne, žádní draci, jenom koťata," informoval pán paní Weasleyovou.

"Koťata?" zeptala se paní Grangerová, která přišla do místnosti s rukama překříženýma přes knihu, kterou si tiskla k hrudi.

Mladší pán Weasley zasténal. "Bože, další Křivonožkové. To je ta poslední věc, kterou potřebujeme."

Pán s úsměvem přikývl. "Na dvorku porodila kočka několik koťat. Severus je našel a staral se o ně."

Severus se zadíval na nohy, když na sobě ucítil pohledy všech v místnosti. Neměl rád, když se na něj dívali. Znervózňovali ho.

"Ach, to je úžasné!" zatleskala paní Weasleyová. "Slyšel jsi to, Arture?"

Starší pán Weasley z kuchyně přitakal. "Slyšel. Kde jsou teď, Harry?"

"Pořád venku. Chtěli jsme se zeptat, jestli bychom je mohli přinést dovnitř? Severus myslel, že v bedně nebo tak něco. Myslí si, že by nebylo dobré, kdyby zůstali venku, kde by mohli být snědeny nebo ztraceny nebo by mohly prochladnout nebo tak něco. A já s ním souhlasím."

Co to pán dělá? Proč mu skládá komplimenty? Severus začal nervózně šťouchat palcem do dřevěné podlahy. Byl rád, že ho pán nenutí nosit boty. Příliš to bolelo.

"Ach, samozřejmě!" souhlasila paní Weasleyová.

"Kolik jich je? Jakou mají barvu?" zeptala se paní Grangerová a odložila knihu na stůl.

"Jsou černá a bílá," řekl pán. "A je jich pět, že Severusi?"

Severus se kousl do rtu. Pán jich viděl jenom pět? Severus jich napočítal šest. "Možná jsem se přepočítal, pane. Omlouvám se."

"Přepočítal?" Všechny oči se upřely zpět na Severuse. Přál si, aby měl nějaké místo, kde by se v té jasné kuchyni mohl schovat. "Kolik jsi jich napočítal?"

"Šest, pane."

"Šest!" vykřikl pán. "No, pak jich je nejspíš šest."

"Skvělé!" prohlásila slečna Grangerová a popadla dřevěnou bednu s nápisem tančících oranžových písmen. "KOUZELNICKÉ KRATOCHVILNÉ KEJKLE."

"Počkej chviličku, Hermiono," řekl pán s jemným úsměvem a ignoroval sténání mladšího pána Weasleyho. "Severusi, nechtěl jsi paní Weasleyovou o něco požádat?"

Severus doopravdy chtěl nějaký roh, do kterého by se mohl schovat. "Ano, pane," přiznal tiše.

"Co se děje, Severusi?" usmála se paní Weasleyová.

"Paní Weasleyová…" zkusil to. "Pán si myslel, že když je tam tolik koťat, že byste mohla…" jak se měl zeptat? Nemohl prostě říct 'jedno mi nechat', že? Neměl nic, ani oblečení na zádech, vlasy na hlavě, krev k žilách… ale pán řekl, že by mohl mít kotě. Což znamenalo, že se od něj čekalo, že řekne 'jedno mi nechat', alespoň to předpokládal.

"Kdyby vám to nevadilo, myslíte, že by bylo možné…" Ach Merline, nevěděl, co říct. Neměl nic žádat. Bylo to špatné. Měl prostě přijmout, co mu bylo dáno. Nemohl žádat… ne, bylo to špatné.

Téměř reflexivně klesl na kolena. "Odpuste mi, pane," zachraplal. Nemohl své hlouposti uvěřit. Samozřejmě, že to pán nemyslel vážně. Jestli něco, tak se jen pokoušel konverzovat. To dělal i jeho předchozí pán - když ho používal, rád s ním vedl rozhovor. To byl důvod, proč ho tehdy nechával sedět u stolu. Proto a protože to byl velmi dobrý a hodný pán, kterého si Severus nezasloužil.

Cítil, jak jeho pán ztuhl. Skryl si obličej do jeho hábitu. Pán ho dosud moc netrestal. Možná ho tentokrát krutě potrestá. Severus musel uznat, že by to byla tak trochu vítaná změna. Kdyby si nějaký strašný trest pospíšil a přišel, Severus by přinejmenším věděl, co od pána čekat.

"Severusi, to je v pořádku," pánův hlas byl tichý. Trhl sebou, když se pánova ruka dotkla jeho hlavy, ale byl to jenom reflex. Pán ho nikdy nechytal za vlasy, aby ho vytáhl na nohy. Pán se jeho vlasů dotýkal, jenom když mu je myl. Ale tentokrát mu pán jimi projížděl prsty, jakoby v uklidnění… a uklidňující to zcela jistě bylo. Mělo to téměř stejný vliv jako dotyk na čele. Ne, bylo to čistě psychologické… jeho druhý pán to dělal, když byl Severus dobrým mazlíčkem…

Severus ucukl od pána. Pán nebyl jako jeho druhý pán. Pán Severuse neprodá. Pán Severuse ještě nepoužil. Oba pánové byli milí, ale byli odlišní.

"Víte, Severus se rozhodl, že má doopravdy rád koťata," řekl pán. Přestal Severuse hladit po hlavě, ale ruku tam nechal.

Severus se zabořil obličejem hlouběji do pánova hábitu. Když to dělal, nic neviděl. Bylo to, jako by se schovával.

"Ach," odpověděla paní Weasleyová.

"Jo, takže se chystal zeptat, jestli by možná, až budou dost stará, aby mohla být od mámy, jestli by si mohl jedno nechat," zeptal se pán klidně. Nezněl vůbec rozzlobeně. Prostě… normálně.

Severus vykoukl z pánova hábitu, ale když se na něj pán usmál, zabořil hlavu zpět. Pán mu nikdy neudělal nic zlého nebo špatného, když se usmíval, ale úsměvy byly vždy špatné. Vždy.

"Samozřejmě!" souhlasila paní Weasleyová. "To je vše? Samozřejmě že si může jedno nechat! Může si vybrat, jaké chce!"

Severusovi se zadrhl dech v krku. Byla to vějička? Co bude muset udělat na oplátku? Jakou bude muset zaplatit cenu, aby si to kotě mohl nechat?

"Vidíš, Severusi - říkal jsem ti, že budou souhlasit," prohlásil pán a ustoupil o krok vzad, aby si Severus už nemohl dál schovávat obličej v jeho hábitu. "Nemáš problém. Je to v pořádku. Tak pojď, půjdeme pro ta koťata."

Severus se podíval z pána na Weasleyovi, pak zpět na pána a nakonec se zadíval na podlahu. Musel přemýšlet… co měl udělat? Zvednout se a dovést pána a paní Grangerovou ke koťatům?

Dobře, to bude jednoduché. V tom mnoho háčků nebylo. Jenom se zvednout a dojít ke koťatům, pomoci dát je do bedny, a pak je položit možná před oheň. Snadné. Nebyla tam žádná místa, kam bylo možné dát nějaký háček. Pán chtěl jednoduše pomoct. To mohl udělat.

Harry zvedl bílé kotě a podal ho Hermioně, která ho položila do bedny, vedle které se krčil Severus.

"Ugh, jsou slizká." Prohlásila Hermiona, když položila další kotě do bedny.

Harry přikývl a trochu se zašklebil. Byla. Přestože je máma kočka zřejmě olízala, pořád byla tak trochu slizká na dotek. "Jo," řekl a podal Hermioně černé. "Skoro stejně jako přísady do lektvarů," zasmál se a koukl na Severuse. Vypadalo to, že ho neslyšel - byl jako omámený koťaty v bedně.

"Které chceš, Severusi?" zeptal se Harry a natáhl se, aby vzal do ruky to, které předtím neviděl. Bylo bílé s černými tlapkami. Když ho zvedl, bylo ještě více slizké než ta ostatní, jako by ho máma kočka pořádně nevyčistila. "G-ick."

"Gik?" odfrkl si Ron, který stál za nimi a sledoval je. Neměl koťata ani trochu rád.

Harry zrudl. "Ehm, chtěl jsem říct hrozný, ale pak jsem řekl 'gick'," vysvětlil.

"Tohle," Severus strčil ruku do bedny a jemně černobílé kotě pohladil ukazovákem.

Harry se zakřenil a podal Hermioně další kotě. "Je roztomilý, že?"

Severus vypadal, že je ve svém vlastním světě a nevěnoval jejich hovoru pozornost.

"Jak ho chceš pojmenovat, Severusi?" pokusil se ho Harry zatáhnout do rozhovoru.

Severus dál tiše hladil kotě. "Gik," řekl tak tiše, že ho měl Harry problém zaslechnout.

Harrymu padla brada, zatímco se na něj Hermiona se širokým úsměvem obrátila. "Gik?" zopakoval. "Ale já… já jsem jen… nenavrhoval jsem to jako jméno, když jsem řekl 'gik' - byla to jen chyba. Zakoktání! Nemyslel jsem, že ho tak musíš pojmenovat tak…"

Hermiona ho dloubla loktem do žeber, než stihl říct 'divně'. "Myslím, že je to skvělé jméno, Severusi," řekla Hermiona povzbudivě a usmála se. Severus se na ni a na Harryho nejistě díval.

Gik. Chudák kotě. Harry přikývl. "Skvělé jméno."

Příště: Königův lektvar