DI - Kapitola 25 - part 2

Druhá část kapitoly.

---

Harry se zhluboka nadechl, pokoušel se nevěnovat pozornost mužovým očím, ve kterých se nebezpečně blýskalo, a mnohem tišeji pokračoval. "Můžeme to udělat potají. Minulý rok jsme společně s několika dalšími studenty založili skupinu, kterou jsme pojmenovali "Brumbálova armáda". Cvičili jsme v Komnatě nejvyšší potřeby a…" Zarazil se, když si všiml pohledu, který do něj Snape zabodl. "Co?" zeptal se.

"To je novinka. Chapec-který-přežil chce mít tajemství před svým milovaným ředitelem a pošpinit si svou nevinnou duši temnou magií, i když by to mohlo vést k jeho vyloučení za školy a uvěznění v Azkabanu."

"Od té chvíle, co ses mě dotkl, nejsem nevinný… Takže v čem je rozdíl?" řekl Harry s pohledem upřeným do Severusových očí. Snape se zamračil, ale neodpověděl. Sledoval Harryho, jako by ho hodnotil. Chlapec chtěl jeho pohledu uhnout, ale neudělal to, přestože chtělo silnou vůli, aby to vydržel. Po několika minutách napjatého ticha se Severus opřel v křesle, stočil pohled do ohně a tiše pronesl: "Budu o tom přemýšlet."

Nebyl to slib, jen možnost, ale Harry měl přesto dojem, že zdolal horu. Stěží zastavil veselý úsměv, který se mu dral na rty. Odkašlal si a řekl: "Každopádně moje duše není tak nevinná. Minulý rok jsem použil proti Bellatrix Cruciatus. Chci říct, možná že to tak trochu… nedopadlo, jak mělo. Ale byl jsem blízko. Zaváhal jsem. Chtěl jsem to, ale něco mě zastavilo."

Severus na něj pohlédl koutkem oka. "A ty si myslíš, že bys to teď byl schopný udělat?" zeptal se posměšně.

Harry se kousl do rtu. "Už nejsem ta stejná osoba, jako před rokem," pronesl tiše a podíval se na muže. "Změnil jsi mě." Severus si odfrkl a opět se zadíval do ohně. "Vím, že teď bych uspěl. Koneckonců jsi řekl, že jediné, co potřebuješ, je doopravdy chtít… někomu ublížit." Zadíval se na své dlaně. Na chvíli měl pocit, že na nich vidí stopy krve, ale věděl, že je to jen iluze. "A já chci." Cítil na sobě Severusův pohled, ale hlavu nezvedl. Sevřel ruce v pěst a rychle odehnal obrazy, které se mu pokoušely probourat do mysli. Najednou ho něco napadlo. "Víš… uvažoval jsem…" Znovu vzhlédl a zafixoval svůj pohled na mistrovi lektvarů, který ho pozorně sledoval. "Když jsi s Voldemortem a on ti nakáže, abys udělal všechny ty… věci… mám na mysli kletby… Říkal jsi, že abys je zvládl, musíš to doopravdy chtít. Tak jak…?" zarazil se, když se mužovi náhle blýsklo v očích.

Nebyl to příjemný lesk. Připomněl mu chladné světlo. S nádechem do zelena.

Najednou pochopil. Snapeovy rty se stáhly do temného úsměvu. "Jsi překvapený, Pottere?"

Harry zadržel dech. Cítil, že zrudl. Žaludek se mu propadl. Před očima měl obraz Severuse stojícího v kruhu obklopeného vysokými tmavými postavami, jejich obličeje skryté pod maskou, která se leskla jako bílý porcelán. Severuse vrhajícího jeden Cruciatus za druhým na nejasná těla, která se zmítala na zemi. Jeho ruka pevně svírající hůlku, jeho oči - schované pod maskou - bez citu, bez soucitu, bez lítosti. Několikrát zamrkal a pokoušel se ten obraz odehnat. Jeho srdce bušilo rychleji a rychleji. Nevěřícně se díval na muže proti sobě a zavrtěl hlavou. "To není možné."

"Proč ne?" zeptal se Severus s výsměchem v hlase.

"Je to… Znamená to, že… že se ti to líbí? Říkal jsi, že to musíš doopravdy chtít. Doopravdy…?" zarazil se, když se k němu Snape naklonil a zavrčel: "Co se mi líbí, co musím udělat, a co chci, jsou zcela rozdílné věci, Pottere."

Harry se zamračil, jak se to pokoušel pochopit. "Ale…?"

"Lidská mysl je doopravdy zajímavý nástroj. Můžeš ho velmi dobře využívat, pokud víš, kde je zámek a jak ho otevřít. Když to uděláš, jsi schopný všeho. Můžeš přinutit svou mysl udělat věci, kterých bys teoreticky nikdy neměl být schopen. Například zabít. Nebo se k někomu emočně připoutat. Nenávidět ho. Tohle je kontrola. Něco, co ty jsi nikdy přes všechnu moji snahu nebyl schopen zvládnout. Nedokážeš svou mysl ani na chvíli uzavřít. Ostatní si v ní mohou číst, jako by šlo o otevřenou knihu. Já to dělám téměř neustále."

Harry si vzpomněl, kolik ho loňské hodiny nitroobrany se Snapem stály. Vzpomněl si na hořkou pachuť, když přes veškerou snahu nedokázal Snapeovi, který bez nejmenších výčitek pronikal do jeho mysli, vzdorovat.

Najednou Harrymu probleskla hlavou myšlenka, že se toho vlastně jen málo změnilo. Až na to, že teď jednoduše pronikal něčím jiným…

"Takže se v každé situaci dokážeš ovládat?" zeptal se a s hlubokým obdivem se na Snapea nevěřícně podíval. "To je doopravdy… Neuvěřitelné," zamumlal.

Muž vypadal překvapený tím, co viděl v Harryho vyvalených očích. Pravděpodobně předpokládal, že uvidí něco mezi strachem a nelibostí, ale zcela určitě nečekal… obdiv.

Na Harryho to udělalo doopravdy dojem. Takový život si nedokázal představit. Vždy se ovládat, vždy muset být soustředěný… nemoci si ani na chvíli odpočinout. On se nedokázal soustředit ani při vyučování, natož… Počkat… Něco tady nesedí… Severuse se nemohl ovládat, když…

"Počkat," řekl, když se muž opět pohodlně opřel a zadíval se do ohně. "Nemůžeš se vždy ovládat. Minule jsi vybuchl vzteky ve třídě. Zuřil jsi. To si pamatuji. A vždy… vždy, když to děláme… pak se obvykle neovládáš."

Snape se usmál svým nejsarkastičtějším úsměvem. "Nepochopil jsi ani slovo, co jsem řekl, Pottere."

Zamračil se. Co nepochopil? Pochopil to dokonale! "Ale…"

"Tento rozhovor byl totální ztrátou času. A ty už jsi měl dávno dělat, co jsem ti řekl. Jestli si myslíš, že tlacháním se vyhneš svému trestu, dostal ses daleko za hranice pouhé stupidity!" zavrčel Severus a sebral svou knihu. "Takže se pusť do práce, pokud si nechceš vysloužit mnohem bolestivější trest." Zadíval se do své knihy a pustil se do čtení.

Harrymu se propadl žaludek. Sklopil oči k pergamenu před sebou. Věděl, že rozhovor byl u konce, že už z muže nedostane ani slovo.

Nedokázal se pera ani dotknout. Jeho mysl sledovala tajuplné stezky, které ji vedly do temných míst jeho duše, které si přály svobodu. Hmm. Aby pravdu řekl, dal by přednost jakémukoli jinému trestu, než aby musel dokola psát tu samou nudnou větu. Severus mu tolik chyběl a řekl mu, že se o něj postará… Tak proč to neudělal, proč mu jenom řekl, ať si odpyká svůj trest? To nebylo spravedlivé!

Oči se mu proti jeho vůli zatoulaly k muži, který seděl vzpřímeně ve svém křesle a i při čtení knihy z něj vyzařovalo, že je to někdo, kdo by bez mrknutí oka mohl způsobit hodně bolesti… Ta myšlenka mu sevřela srdce. Těžce polkl a pokusil se ty myšlenky odehnat.

Ne, Severus mu zadal práci a musí to udělat! Neměl by ho provokovat. Musí to vydržet. Moc dobře si pamatoval, co se stalo minule… Perfektně. Pamatoval si to až moc dobře.

Znovu na muže pohlédl. Hlavou se mu honily velmi nebezpečné myšlenky, přikrmované vzpomínkou, jak ležel s hlavou zaklíněnou v křesle a Snape… Několikrát zamrkal, aby odehnal obrazy, které… stimulovaly jeho napjaté tělo.

K čertu!

Opět na něj pohlédl. Severusovy nohy nebyly překřížené, byly trochu roztažené. Harryho oči zabloudily k bouli pod černou látkou mužových kalhot. Olízl si rty. Zalila ho vlna tepla. Co kdyby…?

Cítil, jak se mu začíná motat hlava. Temná část jeho duše ječela, bojovala, pokoušela se osvobodit, aby dostala to, po čem prahla. To, pro co sem přišla. Našeptávala mu: "Udělej to!"

Poslechl.

Ruce se mu rozběhly ke košili a začaly ji rozepínat, sundávat, pomalu odhalovat bledý hrudník. Třesoucími prsty si uvolnil kravatu a přetáhl ji přes hlavu.

Snapeův obličej byl skrytý za knihou, ale Harry na něj přesto upřeně zíral, zatímco si tiše rozepínal knoflíky na kalhotách. Roztáhl nohy a šáhl si do kalhot. Když se jeho prsty otřely o erekci, potlačil zasténání. Kousl se do rtu a velmi jemně si uvolnil penis z kalhot, tak aby jenom žalud vykukoval z látky kalhot.

Severus by se ho měl dotýkat. Měly by to být jeho chladné prsty, které by se kolem něj sevřely…

Harryho zalila další vlna horka. Krátce zavřel oči, a pak stočil svůj pohled zpět k muži sedícímu naproti. Měl pocit, jako by mu žhnuly oči. Položil si ruku na břicho a pomalu jí přejel přes hruď až na krk.

Snape se pohnul a Harry zadržel dech.

"Pottere, mohl bys na mě prosím přestat zírat a začít dělat…?" Severus uhnul svou knihu na stranu a hlas mu najednou zamrzl. Vyvalil oči. Harry měl pocit, jako by byl přišpendlený k židli, a i kdyby chtěl, nedokázal by se osvobodit.

"No tak!" zašeptal mu hlas v hlavě.

Olízl si rty, přimhouřil oči a podíval se přímo do ohně zuřícího v černých očích. Severus byl okamžitě u něho. Harrymu se při pohledu na ten žhnoucí pohled zadrhl dech. Zaklonil se a udělal si pohodlí. Tělo mu vibrovalo očekáváním.

"Nedokážeš se ovládat, že ne, Pottere?" zašeptal Snape, který se nad něj nahnul a vsunul mu ruku do kalhot. Tělem mu projel bodavý chlad, chladná ruka sevřela jeho penis a zmáčkla. Zasténal. "Vždy musíš být neposlušný, že ano: Takže teď dostaneš trest, jaký si zasloužíš."

Přitlačil. Harry zasténal a trhl boky. Chytil muže za hábit a přitáhl ho blíž. Třesoucími se prsty začal rozepínat Snapeovy knoflíky.

"Ale ne, Pottere. Tohle ti nedovolím," zavrčel Severus, chytil Harryho ruce a odstrčil je. Vrazil chlapci koleno mezi stehna, přitlačil ho do křesla a přirazil.

Harry zakňoural a udeřil se do hlavy o záda křesla.

"Takže si chceš hrát, nebo ne? Chceš mě těmi svými dětinskými hrami škádlit? Se mnou si nehraj, Pottere!" zasyčel Snape a chytil ho za vlasy.

Výbuch bolesti. Ale bylo to úžasné… Ano, přesně tak!

Harry se natáhl a opět chytil hrubou látku hábitu a pokusil se přitáhnout si chladné tělo k sobě.

"Opět ses opovážil odporovat mým příkazům?" odfrkl si Snape, chytil ho za ruce a silou je odmrštil. "Budu tě muset potrestat způsobem, který zlomí ten tvůj zvyk provokovat mě jednou provždy!"

Další výbuch. Ale tentokrát ne bolesti. Slasti. Harryho tělo se vyklenulo. Trhl hlavou, chvějící se rty se přiblížily ke Snapeově uchu a vypravily ze sebe dvě chraplavá slova: "Ojeď mě…"

Cítil, jak Snapeovo tělo ztuhlo a než si stihl uvědomit, co se děje, byl zvednut ze židle a hozen na stůl. Slyšel zvuk věcí padajících na zem společně s knihou, kterou Severus četl.

Muž se okamžitě objevil u něj a jedním zatlačením ho srazil na břicho. Harry byl tváří přitisknutý k chladnému povrchu stolu a v tu samou chvíli jeho tělo probodávala žhavá magie. Když něco chytilo jeho ruce a zkřížilo mu je za záda, kde je znehybnilo, vykřikl. Něco jiného mu nadzvedlo boky a kolena byla připevněna na místě k desce stolu. Pokusil se pohnout, ale nemohl. Mohl jenom klečet se zadkem vystrčeným do vzduchu a s rukama svázanýma za zády.

Počkat, nechystá se…?

Jednou rukou mu muž přitiskl hlavu k tvrdému stolu a druhou mu stáhl jedním rychlým pohybem kalhoty. Cítil, jak se k němu Severus zezadu přitiskl.

"Co to dě…?" začal Harry, který sotva dokázal otočit hlavu, aby se nadechl.

"Plním tvůj požadavek, Pottere," zavrčel muž a prsty roztahoval jeho vstup.

Počkat, chystá se to udělat bez…?

"Přestaň!" zařval Harry. "Pusť mě! Nemůžeš…"

Jedním plynulým pohybem do něj Severus vstoupil. Vzduch proťal Harryho výkřik. Měl pocit, že explodoval bolestí. Bez lubrikantu, bez jakékoli přípravy… se do něj Snape vtlačil a Harry cítil jeho hrubý hábit na holé kůži svého zadku. Trhl sebou, ale hlavu měl pevně přitisknutou ke stolu a Snape mu nedovolil se pohnout. Snape se zastavil tak náhle, jako do něj vstoupil, jako by Harrymu dával čas zvyknout si, otevřít se pro něj.

"Přestaň se mnou bojovat," zašeptal stroze, vyjel z něj a jedním rychlým přírazem do něj zase vstoupil. "Pak to přestane bolet."

Harryho oči se naplnily slzami. Kousl se do rtu, aby si zabránil v křiku. Severus se znovu zastavil.

Nebylo to vůbec příjemné. Snape se vytáhl a opět do něj zajel. Z krku se mu vydral výkřik. "Přestaň," zakňoural chlapec. "Bolí to! Severusi! Bolí…" Najednou si uvědomil, že je němý. Otevřel ústa, ale žádný zvuk z nich neunikl. Harry vyvalil oči v pochopení. Umlčovací kouzlo! Snape na něj použil umlčovací kouzlo, aby…

Muž opět přirazil, a protože Harry nemohl křičet, udeřil hlavou do tvrdého povrchu stolu. Cítil Snapeovu ruku ve svých vlasech a čůrky potu, které mu stékaly po žhnoucí kůži.

"Přestat?" zalapal Snape po dechu a naklonil se k němu. Přitáhl si Harryho hlavu a zašeptal tichým udýchaným hlasem. "Tohle jsi chtěl, Pottere. Prosil jsi o to. Tak teď to dostaneš!" Snape se vytáhl a opět do něj vnikl. Prudce, hluboce. Kdyby Harry mohl křičet, roztrhla by si krk. Místo toho jenom zavrtěl hlavou a snažil se potlačit slzy. "Já vím, že to bolí… Musí to bolet! Chtěl sis se mnou hrát, takže ti ukážu, jak tahle hra končí!"

Pustil Harryho hlavu, která okamžitě spadla zpět na stůl.

Nemělo to takhle být… Ne takhle!

Nebelvírovo tělo sebou trhalo v Severusem nastoleném rytmu. Mohl jenom bezhlesně kňourat, když špička Snapeova penisu opakovaně narážela do jeho prostaty. Rychleji a rychleji. Stehna skrytá v černé agresivně narážela do chlapcova holého zadku. Harry měl pocit, jako by vše v jeho nitru zmrzlo. Visel nad propastí plné vařící lávky, jejíž hladina se k němu každým přírazem přibližovala. Cítil, jak mu v žilách proudí krev a kůže se začíná tavit. Čůrky potu stékající po jeho těle byly jako kapky rozžhaveného oleje, škvařící se a vypalující značky do jeho kůže.

Tvář se mu dřela o tvrdý povrch stolu a tělo vibrovalo námahou. Avšak bolest začala slábnout, jako by ji odplavovala vybuchující žhavá láva. Zůstávala jenom čistá euforie dožhava rozpáleného železného prutu. Jako by vše hořelo, včetně jeho svalů ve zkroucených a svázaných rukách. Snapeův penis si razil cestu dovnitř a nyní do něj pronikal bez jakéhokoli odporu.

Pronikal do něj snadno… všude.

Byla to jenom ozvěna jeho vlastních myšlenek, která se mu odrazila v mysli. Nad sebou slyšel Severusovy těžké vzdechy a pod sebou praskání stolu, který nesl jeho váhu. Zvuk stehen narážejících do stehen mu připomněl rány pěstí zabalené v látce. Dokonce slyšel své vlastní rychlé trhané nádechy. Všechny zvuky se slévaly, vytvářely spirálu, které je vedla k finále.

Láva dosáhla jeho klína a začala se tam shromažďovat, téměř ho spalovala. Severus zvýšil tempo. Harry zaťal zuby. Něco bylo špatně. Bylo to příliš žhavé, příliš… intenzivní. Neměl čas se připravit…

Muž za ním ztuhl a Harry zadržel dech. Chladné prsty se mu zaryly hlouběji do boků. Severus z něj vyklouzl a vtlačil se zpět. A ještě jednou. A ještě…

Sotva potlačené zavrčení hlubokého uspokojení proťalo vzduch a žhavý proud naplnil Harryho vnitřek a ještě více rozdmýchal oheň žhnoucí v jeho klíně. Severusovy prsty ho svíraly tak pevně, že jistě nechají značky a mužova tepající erekce téměř splývala s Harryho pulsujícím penisem. Již byl na hraně, ale něco mu bránilo.

Těžce dýchající Severus se nad něj naklonil a Harry se otřásl, když ucítil teplý dech na nahé kůži zad.

"Tak a je to…" pomyslel si. Když z něj Severusův penis vyklouzl a zanechal za sebou známky semene a stopu ohně, pocítil zklamání. Vždycky nemůžeš mít všechno… ale byl tak blízko…

Najednou se něco změnilo. Harry nad sebou zaslechl tiché nespokojené zamumlání a kletbu, které nerozuměl. Příliš se mu točila hlava. Koutkem oka zahlédl, jak ho obtočily ruce mistra lektvarů. A najednou vše explodovalo v tisíci jiskrách, když dlouhé prsty sevřely jeho bradavku. Jeho tělo okamžitě zareagovalo, trhlo sebou a zřítilo se. Hlavou se udeřil o tvrdý povrch stolu a tiše zasténal. Bylo to jako elektrický šok. Další sevření a uvědomil si, že kdyby nebyl magií přivázaný ke stolu, spadl by jistě na zem. Tentokrát to však nebylo jako elektrický šok, ale spíš jako… rána bičem. Bolestivá. Intenzivní. Stimulující. Láva ho opět pohltila a v Harryho mysli se otevřely dveře pochopení.

Severus si všiml, že se neu…

Najednou měl čelo přitisknuté ke stolu a vstupoval do něj prst, který se mírně ohnul a narazil na to správné místo. A ještě jednou. A opět. A… Harryho celé tělo se chvělo. Kůže mu žhnula. Vše polykal oheň. Cítil, jak se nad něj Severus naklání…

… A svět se roztříštil na tisíce kousků, když se jeho kůže dotkl žhavý, mokrý jazyk a pomalu sklouzl po páteři. Bylo to jako by Snape vytvářel jiskry, které jeho tělo pohlcovalo, shromažďovalo v podbřišku a vytvářelo něco obrovského… Harryho ústa se otevřela v tichém výkřiku. Severusův jazyk na jeho kůži. Níž a níž. Na jeho kříži. Na jeho… Ach Merline!

Smetla ho vlna, která pohltila vše, co jí stálo v cestě, včetně jeho vědomí, jeho smyslů a jeho nekonečného němého výkřiku. Zaplavila jeho svaly, které byly napjaté k prasknutí, prosmýkla se jeho tělem a s bílou pěnou plynula přímo ven a na stůl.

Na chvíli vše zmizelo, vše se rozpustilo, přestalo být relevantním. Byla jen slast, tak obrovská a mocná, že by mohla hýbat horami. Harry měl mnoho orgasmů, ale žádný tak intenzivní jako tento. Měl pocit, že by stačila troška a ztratil by vědomí.

Až po chvíli se dokázal vynořit a vtáhnout vzduch do svých rozbolavěných plic. Napjaté svaly se začaly uvolňovat, stejně jako jeho tělo. Vše se vznášelo.

Harry měl vágní pocit, že se Severus narovnal, protože váha na něm zmizela. Zaslechl čistící kouzlo, které odstranilo stopy ze stolu, ale - což bylo zvláštní - ne z jeho zadku. Dech ses mu pomalu vracel k normálu. Tělo se přestávalo chvět, ale jak odeznívala slast a svaly se uvolňovaly, začal cítit ostrou bolest ve zkroucených pažích, napjatých stehnech, ohnuté páteři a odřených kolenech. S úlevou si uvědomil, že bude brzy propuštěn ze svých potupných kouzelných pout, ale koutkem oka si všiml, že Snape sebral něco ze země. Natočil hlavu právě včas, aby viděl, že se muž posadil do svého křesla, ležérně si překřížil nohy a ponořil se do knihy.

Nejdříve si myslel, že ho chce Severus jen poškádlit. Koneckonců ho tu takhle nemůže nechat. Nemůže. Nebo může?

Chvíli se díval přímo na muže s nadějí, že tahle fraška brzy skončí, že Snape odloží knihu, vítězně a posměšně se usměje a uvolní ho. Avšak s každou další sekundou Harryho panika narůstala.

To není možné! Tohle nemůže udělat! Nemůže mě tu takhle nechat! Zkurvysyn! Zákeřný, pokrytecký…

Už své ruce sotva cítil. Stehna se mu třásla námahou.

"Pusť mě!" zakřičel němě. Pokusil se pohnout, ale magická pouta byla příliš silná. Nic by je nemohlo uvolnit. Harry začal zoufale bojovat, mlátit hlavou o desku stolu v pokusu přitáhnout mužovu pozornost.

Fungovalo to. Ale aniž by Severus odložil knihu, chladně mu oznámil: "To ti v ničem nepomůže, Pottere. Jestli se budeš dál zmítat, bude to jenom horší. Nemůžeš se sám uvolnit, takže bych ti radil, aby ses uklidnil a čestně přijal svůj trest. Nenechal jsi mě pracovat, když jsem ti jasně řekl, co máš udělat, takže tě uvolním, až dokončím to, čeho jsem kvůli tobě nebyl schopen." Po těch slovech se Snape opět pohroužil do knihy.

Harry šokovaně vyvalil oči. Snape ho tak nechá, dokud neskončí se… čtením? To je úchylné! Byl zraněný, všechny svaly se mu chvěly vyčerpáním, hlava se mu motala z nadměrného množství emocí, jeho nahý, vystrčený zadek bolestivě štípal a Severus si bude Merlinví jak dlouho sedět v křesle a ČÍST?! A proč? Kvůli nějakému pošahanému principu!?

Kdyby Harry nebyl tak extrémně zoufalý, určitě by se zasmál. Několik minut se pokoušel bojovat ve snaze, že se možní nějak osvobodí, ale nakonec to vzdal, příliš unavený a slabý. Přitiskl tvář k chladnému povrchu stolu, zavřel oči, zaťal zuby a pokoušel se vydržet narůstající bolest. Měl pocit, že jestli se ještě trochu zhorší, jeho paže vyskočí ze svých kloubních jamek, takže s nimi nebude moci nic dělat. Hlavou mu vířil ledový vztek společně s ohromným smutkem a společně vytvořili ostrý rampouch, který byl při první šanci připraven udeřit. Takže až Severus udělá chybu a pustí ho…

Cítil, jak mu tváře planou vnitřním vztekem. Byl ponížený, jak jen to šlo. A kvůli čemu? Jen proto, že po něm toužil! Toužil po tom zatraceném bastardovi, který si vždy musel prosadit svou! K čertu s ním!

Neměl ponětí, kolik času uplynulo. Jen věděl, že ho vše bolelo tak, že se nebude moci hýbat, zhroutí se na podlahu a bude skučet. Ale nemohl udělat ani to, sakra! Pokoušel se myslet na něco, čím by ošálil své smysly. Třel si čelo o stůl a pokoušel se hýbat prsty, aby si obnovil oběh krve v rukou.

Měl pocit, že už uplynula více než hodina, možná déle. S křečovitě zavřenýma očima se pokoušel představovat si, že létá na koštěti, pokouší se chytit zlatonku… a pak zaslechl zašustění. S obtížemi se vrátil do reality a otevřel oči. Viděl, že Severus odložil knihu a sahá pro hůlku. Srdce mu tlouklo. Jedno mávnutí a pouta byla pryč. Harry se zhroutil na stůl a slyšel, že mu ze rtů unikl sten. To znamenalo, že mu muž navrátil i hlas, ale na tom teď nezáleželo. Cítil se jako pytel písku. Přímo pod kůží se mu na stehnech, v ramenou a kolem páteře rozhořívaly jiskřičky ohně a vyvolávaly křeče všech jeho svalů. Neměl sílu zvednout hlavu - jen tam se zaťatými zuby ležel a pokoušel se své tělo ovládnout.

"Vstávej, Pottere!" uslyšel nad sebou chladný hlas. "Tvůj trest je u konce."

"Nemůžu…" zasténal a s obtížemi dýchal. Několik minut ležel bez hnutí a pokoušel se ovládnout závrať a slabost. Byl příliš vyčerpaný, než aby zuřil. Ach, rampouch byl stále uvnitř, ale Harry neměl sílu, aby ho použil a zasáhl Snapea. "Proč… jsi to udělal?" zeptal se nakonec a pokoušel se neznít zlomeně. "Napsal jsi… že se o mě postaráš…"

"Kdybys mě poslechl a udělal, co jsem ti přikázal, postaral bych se o tebe, ale trpělivost nikdy nebyla tvou silnou stránkou," přerušil ho Snape. "Zcela si mě ignoroval, takže jsi musel být potrestán způsobem, který jednou pro vždy zlomí ten tvůj zvyk provokovat mě."

"Bylo mi jen vedro," řekl Harry se zaťatými zuby a otočil hlavu tak, aby se mohl podívat na Snapea, který stál vedle. "To ty ses na mě vrhl! Já jsem jenom nevinný Nebelvír, sám jsi to řekl. Jak mě můžeš z něčeho takového podezírat?"

Muž se na něj podíval, jako by takové nestoudnosti nemohl uvěřit. Jak se Harrymu pomalu začal vracet do těla cit, cítil, jak v něm narůstá vztek - vztek, který se pomalu měnil ve vlnu podobnou té, která ho před nějakou dobou vzala téměř do ráje. Jen tentokrát byla jejím cílem destrukce.

Neprojde mu to! Tentokrát ne! Jak se k němu mohl takhle chovat? Bylo to tak odporné, že to překračovalo všechny hranice.

S obrovskými problémy se dokázal zvednout ze stolu, ale nohy se pod ním podlomily a on se poroučel k zemi. Pokusil se zvednout, ale neuspěl. Mohl se spolehnout pouze na své ruce a na kolena: svaly mu plály bolestí. Po chvíli nad sebou zaslechl tichý hlas, slabě znějící poslechem: "Ach, výborně, Potter u mých nohou. Tento pohled si budu muset zapamatovat."

Harry zaťal zuby, cítil, že ho začíná ovládat vztek. Ne, nedovolí mu to uspokojení! Narovnal se. S pomocí rukou se zvedl a natáhl si kalhoty. Opřel se o stůl a podíval se na Severuse pohledem tak plným vzteku a hořkosti, že by stačila trocha a vše by kolem nich vybuchlo. Vztek mu dodal sílu. Severus se na něj beze slova díval, obličej jako vytesaný z kamene, ale téměř nepostřehnutelné chvění koutků úst ukazovalo, že se skvěle baví. A to byl poslední hřebíček do rakve.

"Doufám, že si uvědomuješ, že sis své potrestání zasloužil, Pottere?" zeptal se a povytáhl jedno obočí. Něco v Harrym přeteklo. "Mám to perfektně vtištěné do paměti," zavrčel. "Zcela jistě se k tobě už nikdy nepřiblížím!" vyplivl. Hlas se mu zlomil. Chraptěl vzteky. Dlouhý, ostrý rampouch se chvěl na tětivě, těsně před výstřelem. Jenom Harryho síla vůle ho zadržela.

"Ach, jistě, zopakoval Snape a z jeho hlasu přímo odkapával posměch, což stačilo, aby Harry zmáčkl spoušť. Harry už svůj vztek nedokázal ovládat. Vše se změnilo v ledové ostří vzteku, který již nemohl být dále zadržován.

"Správně, zasloužil jsem si to potrestání!" vybuchl. "Chtěl jsem udělat, co jsi mi řekl… ale v tu chvíli byla moje touha silnější! Je na tom něco špatného? Samozřejmě, že pro tebe ano! Ty a ta tvoje zatracená pravidla! Já mám také pravidlo, víš? Moje pravidlo je spontánnost! Ale jsem si jistý, že v tvém slovníku takové slovo není! Vše musíš ovládat. Ale něco ti řeknu - touha nemůže být ovládána. Možná ty můžeš, ale já jsem jenom obyčejný "spratek", jehož pocity jsou důležitější než nějaká pravidla! Jak jsi mě za to mohl takhle potrestat? Jak jsi mě tak mohl nechat? Bylo to hnusné, dokonce i na tebe," vychrlil ze sebe na jedno nadechnutí. Byl tak ponořený ve svém vzteku, že si ohně v Severusových očích všiml, až když skončil.

Mužova ruka vystřelila vpřed a popadla Harryho za rameno. Dlouhé prsty se kolem něj sevřely jako klíště. Harry ucítil trhnutí a jeho obličej byl nebezpečně blízko Severusova. V tmavých očích zuřila bouře. Míchaly se oheň a led, rotovaly a sváděly boj. Snape vypadal, jako by se sebou bojoval a v jeho mysli se svářely dvě rozdílné fronty. Paže, která svírala Harryho rameno, se třásla.

Avšak Nebelvír si toho sotva všiml, příliš oslepený bouří, která převzala vládu nad jeho smysly. Vytrhl svou ruku ze Snapeova sevření, prudce se otočil a zamířil ke dveřím. Avšak když zmáčkl kliku, zjistil, že jsou zamřené. Několikrát za ni vztekle trhl, než za sebou zaslechl: "Tvůj školní trest ještě neskončil, Pottere," Snapeův hlas zněl zvláštně znepokojeně.

"Ach, ano," odfrkl si Harry, pak se otočil k muži a zamířil ke své židli.

Dobře! Napíše ty věty, když to Snape tak moc chce!

Minul Severuse, který stál vedle židle, zvedl brk, pergamen a lahvičku inkoustu, které se váleli na zemi. Posadil se a sykl bolestí. Cítil bodavou bolest, jako by mi někdo vrážel špendlíky do zadku. Stěží dokázal otevřít kalamář a musel zatnout zuby, protože ho ruce tak bolely, že sotva zvládl zvednout brk a začít psát: I will not…

Ruce se mu třásly tak, jako by nevěděl, jak psát. Sotva udržel brk. Měl pocit, jako by se ho něco pokoušelo zevnitř rozervat na kousky.

Křup! Brk se zlomil.

Harry zamrkal, ale moc to nepomohlo. Vše bylo rozmazané. Ale přece jenom něco viděl. Na něj a na pergamen před ním dopadl stín. Za svými zády cítil pohyb. Severus stál za ním, naklonil se nad něj a jemně vzal brk z Harryho třesoucích se rukou. "Nech to," zašeptal a odložil ho.

Harryho krku se dotkl závan teplého vzduchu. Žaludek se mu sevřel. "Jdi ode mě!" zařval, prudce sebou trhl a pokoušel se muže odstrčit. "Nechci…" hlas se mu zlomil. Nebyl to schopný dokončit, protože Snape ho chytil za ramena a silným trhnutím ho přitáhl zpět. Naklonil se mu k uchu a teplý dech ho zašimral zezadu na krku. Po páteři mu přejelo zachvění. Slyšel hluboký temný hlas, ve kterém se jako vzdálená ozvěna ozývala zuřící bouře: "Už mě nikdy neprovokuj. Nikdy mě nepřiváděj do tohoto stavu. Protože pak jsem schopný…" zarazil se, jako někdo, kdo si uvědomil, že řekl víc, než měl v úmyslu. Nebo nedokázal slovy vyjádřit, co měl na mysli. Na chvíli se jeho hlas změnil v led… tající led.

Snape už nic dalšího neřekl. Bylo ticho; ticho, ve kterém Harry slyšel jediný zvuk, a to mužovo dýchání přímo u svého ucha. Zavřel oči. Celé jeho tělo jako by vibrovalo vztekem a smutkem - rvalo ho na kusy, ale pravidelný, tichý a teplý dech, který ho šimral na krku, byl velmi uklidňující. Po chvíli se Severus narovnal a uklidňující dech zmizel. Opět zaplál vztek, a když byl Harry připraven otevřít oči, ucítil na zátylku jemný dotek chladné ruky - bylo to jako ruka krotitele uklidňující rozzuřené zvíře. Pod jeho dotekem začaly bouřící emoce pomalu mizet. Z Harryho hrudi se vydral hluboký povzdech. Snapeovy prsty uklidňujícím způsobem jemně hladily jeho zátylek. Velmi, velmi pomalu začal jeho srdce naplňovat klid. Zvíře se stáhlo. Ne moc hluboko, ale dostatečně na to, aby konečně mohl začít zhluboka dýchat.

Proti své vůli se přitiskl k ruce. Chladná ruka se přesunula ze zátylku na holou kůži pod ním, hladící a laskající. Z Harryho rtu unikl váhavý vzdech. Cítil žár. Cítil se… dobře.

Kdyby neměl zavřené oči, všiml by si, že se Severusovi v obličeji objevil záhadný úsměv.

Ano, byla to skutečná dovednost dovést zvíře na pokraj zuřivosti, a pak ho jedním dotekem uklidnit.

Zvládali to jen ti nejlepší, jenom ti, co ovládli všechna tajemství…

… krocení.

* "Evidence" by Marilyn Manson