Zachránit Harryho Pottera
Před půl rokem jsem přijala výzvu na Snarry Challenge, před měsícem se na mě dostala řada a tak jsem tu dnes, bohužel s velkým zpožděním, za což se dodatečně omlouvám.
A než začnete hryzat své klávesnice, že jsem přešla na HPFF, tak NE. Není tomu tak. Jen jsem si na chvíli odbočila od originálních tématů. Nebudu vypisovat proč a co a jak, když jsem tu doteď nebyla... věnuji tomu samostatný článek. Ale vrátím se. Teď už snad doopravdy ano.
O Snarry Chalenge se můžete dozvědět více u Kalamity Jane a to ZDE.
Téma: Dobby přijde zachránit vězně Harryho, Rona, Hermionu a ostatní z vily u Malfoyových. Ale něco se nepodaří, všichni zmizí, kromě Harryho, protože mu Dobbyho ruka v poslední chvíli vyklouzne. Lucius si mne ruce a už už volá Pána zla, když se objeví Snape a za nasazení vlastního života pomůže Harrymu utéct před přicházejícím Voldemortem, přičemž ještě zabije Belatrix. Teď je Snape jako dvojitý agent prozrazen a na útěku jsou oba. Společně. Jak to dopadne?
Zadavatel: Eiffelka
Za Beta děkuji yellow.
Záchránit Harryho Pottera
"Pottere, probuď se!"
Ostrý hlas protnul ticho jako nabroušený nůž. Tmavovlasý mladík ležící na posteli v rohu místnosti sebou zavrtěl.
"Harry!"
Bylo to jako spouštěč, který probouzel vědomí. Jako první se z peřiny vynořila Harryho paže, aby našla brýle. Bez nich by neviděl ani špičku vlastního nosu. Nemělo smysl otevírat oči, když nic neviděl.
"Nebelvír." Povzdech nad jeho osobou ho donutil oči otevřít. No jistě, svitlo Harrymu, on už přece brýle nepotřebuje. Jeden z hojivých lektvarů, které mu Severus několik minulých dní dával, měl pozitivní vedlejší účinky. Opravil mu zrak. Podle Severuse trvale.
Rty se mu zkroutily do úsměvu, když nad sebou uviděl tolik nenáviděného profesora lektvarů. Jeho vlasy vůbec nebyly mastné. Naopak, nyní působily čerstvě vysušeným dojmem. Byly jako satén, kterého se chtěl dotknout. Jenže na to nebyl čas. A nebyl si jistý, jestli na to někdy vůbec čas bude.
Začal se hrabat z postele. Byli se Severusem v mudlovské čtvrti. V domě, který si bez povolení mudlů vypůjčili na pár hodin klidnějšího spánku. Jestli spal Severus, to Harry netušil. On usnul, sotva dopadl zády do peřin. Nyní však vypadal dost svěže. O dost víc než Harry, který se se zíváním začal shánět po své mikině a botách. Mikina byla přehozená přes pelest postele a unavené tenisky hned vedle jeho nohou na huňatém koberci. Nepamatoval se, že by si sundal byť jediný kousek oděvu.
"Klidně můžeš vyzkoušet i mudlovský bazén, případně si otevřít bar dole v pokoji. Tímhle tempem můžeš Smrtijedy pozvat rovnou na drink." ozval se Severus ironicky.
***
"Dobby přišel zachránit Harryho Pottera a jeho přátele."
Nemusel se ptát. Magie domácích skřítků byla ojedinělá. A Dobbyho znalost sídla Malfoyů se jim nyní hodila. Znamenalo to jediné. Jsou zachráněni. A i když Dobby působil nejistě kvůli své přítomnosti v domě Malfoyů, bylo ve skřítkových velkých očích odhodlání. Nemohli si v té chvíli přát lepší pomoc.
Harry sledoval jak Dobby přemisťuje jeho přátele. Už zbývali jen on, Hermiona a Ron. Zbytek snad našel útočiště pod střechou Lasturové vily.
Prudce se otočil, když zaslechl kroky mířící přímo k jejich dočasnému úkrytu. Ve chvíli, kdy se do jejich zorného pole dostala Belatrix s jedním ze Smrtijedů, kterého Harry neznal, strnul Za nimi kráčel Lucius Malfoy ve své blonďaté majestátnosti pána domu. Vycházková hůl s hadem by nemohla chybět. Harry by se normálně ušklíbnul, kdyby jeho mozek nezpracovával fakt, že co nevidět budou odhaleni. Tohle nebyla dobrá situace.
Dobby se zjevil po Harryho boku zrovna ve chvíli, kdy se všichni tři krčili ve velmi úzkém výklenku. Hermiona s Ronem se na Dobbyho doslova vrhli. Harry je hned následoval. Kroky se neustále přibližovaly. Harry ucítí závan magie, jak se Dobby připravoval na přemístění.
"Ale, ale slavný Harry Potter se dostavil na náš večírek. Netušil jsem, že Vám někdo posílal pozvánku, pane Pottere."
Jmenovaný se ohlédl přesně v momentě, kdy se ozval úlisný hlas Luciuse Malfoye. Ve stejnou chvíli hmátl po drobné ruce skřítka, která se k němu marně natahovala, držíc už jeho dva přátele. Špičkami svých prstů škrtl o skřítkovy.
Neucítil typické škubnutí v podbřišku, když se kouzelníci přemisťují.
Na vteřinu zůstane Harry hledět šokovaně do místa, kde ještě před chvílí stáli Ron s Hermionou. Nezdá se mu to. Přemístili se bez něj.
"Zdá se, že opravdu zůstanete na večeři. Měl bych informovat skřítky, aby prostřeli i pro vás, pane Pottere."
Harry pomalu otočil hlavu Malfoyovým směrem, aby se napřímil a pohlédl mu do očí. Nedával najevo žádný strach ani obavy. Přestože se necítil zrovna komfortně, když zůstal v tomhle sídle sám. Stál proti třem dospělým a černou magií prolezlým Smrtijedům. To nebylo dobré. A už vůbec ne, když dva z nich byli velmi blízcí Temnému Pánu.
Jako by mu snad četl myšlenky, ozval se Malfoyův úlisný hlas. "Myslím, že je čas zavolat našeho Pána…" A doopravdy zvedl hůlku, aby ho přivolal. Harry stiskl rty pevně k sobě, aby nic neřekl. Ani slůvko. Místo slov se snažil co nejrychleji vymyslet, jak se odsud dostane živý. Nejlíp co nejrychleji.
Stalo se něco, co neočekával ani Lucius Malfoy. Těsně vedle něj se zjevil v celé své velikosti Severus Snape. A Harry zůstal šokovaně stát. Věděl to… ale teď poprvé viděl na vlastní oči smrtijedský plášť na jeho ramenech. Na chvíli ho ten pohled ochromil. Když se vzpamatoval, uvědomil si, že nebyl jediný. Nenávistný pohled Malfoye staršího se nedal přehlédnout.
"Když blbě nežvaníte, Pottere, tak zíráte," odfrkl si Snape chladně. Nevěnoval mu však příliš dlouhý pohled. Byl to ten typický, chladný a vypočítavý pohled, který Harry v jeho očích vídal při každé hodině lektvarů.
"Netušila jsem, že z tebe bude mít Potter stažený zadek víc než z Pána zla. Podívej se, jak se tváří." Belatrix teprve nyní vystoupila ze stínu za Malfoyem starším. Harrymu se ten postoj vůbec nelíbil. Belatrix nikdy nezůstávala ve stínu druhých.
Harry polkl Tahle situace se mu zamlouvala čím dál míň. Proč se jen Dobby nevracel? Nemohl? Musí něco vymyslet. Přeci nebude stát jako solný sloup a u toho oddaně čekat na příchod Pána zla.
"Severusi…" protáhl pán domu záměrně jméno příchozího. Malfoyův pohled se stočil vedle sebe. "Tebe bych tady nečekal. Neměl bys touhle dobou klečet u Pánových nohou?" odfrkl si.
"Nejspíš uznal za vhodné, že tady mě bude víc potřeba," vrátil mu Snape stejným tónem.
"Nepotřebuji chůvu," ozval se hněvivě Malfoy.
"Očividně potřebuješ. Chceš zajmout Harryho Pottera a stále jsi ho neodzbrojil? Má svou hůlku pořád v ruce." A jedním mávnutím vlastní hůlky přivolal tu Harryho. Nechá ji dopadnout do své dlaně. Protočí ji mezi prsty. Je mu divné, že ji ten chlapec ještě nepoužil.
Harry zalapal po dechu. Tak tohle nečekal. Nebyl připravený..! Poté, co Snape zabil Brumbála, netušil, jestli mu může stále věřit. Ze všech stran se na něj valily názory, aby mu nevěřil, jenže jeho instinkt… říkal mu něco jiného. Albus Brumbál nebyl někdo, kdo by se dal snadno obalamutit. A už vůbec tomu nechtěl věřit poté, co našel v jeho myslánce útržky rozhovorů mezi nimi. Nechtěl slídit. Potřeboval pouze získat informace. Nevěděl, že tam najde tohle… chtěl se dozvědět více o viteálech.
A proto byl teď v opravdu špatné pozici. Kdyby se teď dostal k Voldemortovi, bylo by celé jejich pátrání k ničemu. Ron s Hermionou by svůj život ohrožovali zbytečně…
Zvedne pohled ke Snapeovi. Snažil se dát do svého výrazu co nejvíc opovržení, ale očima vysílal jasný signál. Pochopí ho? Vyslyší?
"Dívá se jako raněné štěně, Severusi," ozvala se znovu Belatrix a natáhla se po Harryho hůlce. Tomu se při tom pohledu zastavilo srdce. Ne..! Snape ji hbitě schoval do záhybů svého pláště a Harry zjistil, že se mu ulevilo. A to i přesto, že na něj stále mířila profesorova. "Pán Zla přichází, pojďme si zatím užít trochu zábavy," řekla Belatrix syčivě.
"Souhlasím, začínám se nudit," pronesl nakonec chladným hlasem Snape a Harry přivřel oči. Přijde kletba? Jedno švihnutí hůlkou stačilo k tomu, aby odzbrojil zbytek osazenstva a už měl jejich hůlky v sevření své dlaně.
Moment překvapení umí být tak silný.
Byl to jen mžik. Nestihl ani zaregistrovat chvíli, kdy se Severus Snape pohnul tak, že najednou stál zády k Harrymu a čelem k ostatním. Dělal mu štít svým tělem. Harry oněměl. Nestihl nic. Mrknout, natož pohnout rukou, ve které by rád svíral svou hůlku.
A potom mu dojde, že Belatrix vyděšeně hledí na špičku hůlky Severuse Snapea, který ještě před pár okamžiky stál po jejím boku, a role byly obrácené. Její výraz byl nezvyklý proti tomu, jak šíleně se normálně dívala. V jejích očích byl strach. Harry by nevěřil, že to zažije na vlastní oči, že by to mohlo být vůbec možné, natolik byla Belatrix šílená.
Severus Snape nesl její poslední vteřiny života na špičce své hůlky.
Nemohl se přestat dívat, když místnost ozářilo světlo smrtící kletby. Nebylo zelené, jak očekával, ale modré. Severus mu později vysvětlil, že nepoužil Avada Kedavra. Jeho znalost černé magie byla mnohem hlubší, než by si kdo představoval. Nemusela to být nepromíjitelná, aby zabil.
Její tělo se sesulo ke Snapeovým nohám. Severus se tím dál nezabývá, znovu mávne hůlkou. Lucius i jeho společník se tak náhle ocitli v sevření pout. "Jaký je to pocit, Luciusi? Být spoutaný a bez hůlky jako mudla? Opovrhuješ jimi a neuvědomuješ si, jak blízko k nim máš. Stačí jen…"Natáhnul ruce, aby sevřené hůlky zlomil. Jednu po druhé. Belatrixinu nechal na konec. Už nebylo kam spěchat. Hodil jim je k nohám. Neopraví je žádné kouzlo. Tím si byl jistý. "I Temný Pán je z mudlovské rodiny, můžeš si vyzkoušet jejich život," odfrkl si Snape a šokovaný Harry by přísahal, že v tom byl podtón pobavení. "Pojďte, Pottere." Muž hmátl k mladíkovi svou paží, aby ho chytil a mohl se s ním přemístit.
"Crucio!"
"Diffindo!"
"Impedimenta!"
"Sectumsempra!"
Salva kouzel vyslovených několika příchozími Smrtijedy. Harry neměl možnost ohlédnout se po nich. Byl sražen k zemi kouzly, která ho zasáhla. Ale byla tam ruka, která ho nepustí. Držela jej pevně, když se svět kolem něj náhle rozplynul.
***
Několik hodin strávili přemisťováním. Stopaři byli neúnavní. Harrymu se z toho motala hlava a podlamovaly nohy. Bylo to náročné. V ústech měl vyprahlo a nepomáhal mu ani fakt, že Severus měl u sebe placatku s vodou. Nepřemýšlel nad tím, kde ji vzal. Jen vděčně přijímal, co mu bylo nabízeno. Viděli Smrtijedy, jak je hledají. V částech Londýna i přilehlých vesnicích. Neptal se. On ta místa neznal, ale Severus nejspíš ano. Situace se uklidnila až ve vzdáleném koutu Anglie. Tam strávili první noc v klidu.
Když byli ukryti pod hábitem ochranných kouzel, dovolil si znovu omdlít.
"Jste vzhůru." Bylo to jen konstatování, ale i to stačilo, aby otevřel oči. Nenamáhal se odpovědět. V ústech měl sucho, hlava byla prázdná. Bylo to tak lepší.
Harry mlčky sledoval ruce Severuse Snapea, jak nad malým kotlíkem připravoval dávku lektvaru, který mu měl pomoci. Oči mhouřily, ale stejně se jim nepodařilo obraz doostřit. Jeho rozbité brýle byly na dně kapsy hábitu dříve nenáviděného profesora lektvarů. Stejně by mu byly k ničemu, jak mu bylo vysvětleno. Z jizvy na čele mu tekla krev. Stékala do očí, a zatímco jeho mysl blouznila, něčí dlaň se dotýkala jeho rozpáleného čela. Nemohl to být Severus Snape. On nikdy nedělal hezká gesta. Ale Harrymu, který ten den strávil propadlý v letargii, se to gesto zdálo milé. Hledal v něm útěchu, kterou potřeboval. A tak poprvé usnul s konejšivým hlasem u svého ucha a s bušícím srdcem u svého ramene.
***
Další probuzení už nebylo tak zmatené. Harry se přetočil v peřinách. Povlečení kolem něj zašustilo. Byl zachumlaný až po uši. Vykukovala jen černá čupřina.
"Pojď, Harry, musíš si vzít další lektvar." Snape netušil, kdy přesně ho začal oslovovat křestním jménem. Nedbal protestů ani bolestných syknutí. Právě teď ho zajímal jen obsah lahviček, který měl skončit na dně Harryho žaludku. Bolest musí překonat, jinak se přes ni nedostanou.
***
Severus Snape seděl v jednom z mudlovských křesel. Harry Potter ležel naproti němu na pohovce, přikrytý teplou dekou a klidně oddechoval. V noci se opět přesunuli. Museli jít po svých, než našli prázdný mudlovský dům. Nepochyboval o tom, že na Harryho magii bylo uvaleno sledovací kouzlo. Jakmile by se přemístili, opět by byli pod dohledem stopařů. A to nemohl dopustit. Přemisťování by v tuhle chvíli Potterovi nepomohlo.
A tak šli pěšky. Jakýsi mudla jim nabídl svezení ve svém autě a Severus ho po chvilce přemýšlení přijal. Vystavil je tak hrozbě, že by mudla mohl být ve skutečnosti Smrtijed, ale necítil z něj žádnou magii. Přemístili se tak o dobrých sto kilometrů. Pro kouzelníka schopného se přemístit, to není žádná vzdálenost, ale neměli čas na kochání se přírodou ani na procházky při měsíčku. Nehledě na to, že by to jeho společník nezvládl. Udržoval Harryho pod účinky tlumících lektvarů, takže chlapec neprotestoval. Slepě Severuse následoval. Normálně by se tomu Mistr lektvarů s chutí zasmál. Harry Potter by za ním nikdy dobrovolně nešel. Nebo se mýlil?
Znovu pohlédl na chlapce, který přežil. Už dávno to nebyl chlapec. Za těch několik týdnů, co ho neviděl, Harry Potter neskutečně zmužněl. V očích se objevily stopy zkušeností, kterými musel projít.
Už se ani tolik nepodobal svému otci. Některé rysy tam byly, ale Severus musel s nelibostí přiznat, že se více podobal Lily.
Co by na to Lily řekla, že je na útěku s jejím synem? Odsune své myšlenky stranou. Na to teď myslet nebude. Měl by vymyslet plán, jak je dostat z téhle situace. Do Bradavic se vrátit nemohli. Budou obklíčené Smrtijedy. Stejně tak Doupě i Blackův dům. Na ústředí Fénixova řádu už nebylo bezpečno. Nehledě na to, že od Albusovy smrti byl právě Severus tím, na koho by obyvatelé domů zaútočili jako na prvního. A někdo se přece musel postarat o zraněného Pottera. V tuhle chvíli byl naprosto nepoužitelný.
***
Život ve vyhnanství měl hned několik záporů. Tím prvním bylo, že pokud byl někdo zraněný, byla jen velmi malá pravděpodobnost, že se dostane ke zdroji kvalitních lektvarů. Severus potřeboval nové obvazy a hojivé masti na Potterovy rány. Jeho vlastní zásoba, kterou měl vždy po ruce, se tenčila. Nemohl vědět, kdy bude potřebovat povzbuzující lektvar nebo lektvar proti bolesti víc, než v tuhle chvíli. Kdyby se nepohybovali, nebylo by obvazů třeba, ale jakmile se Harry začal rozkoukávat, zjistil Severus, jaký je problém udržet ho v klidu alespoň tak, aby si rány nedřel.
Navštívit nemocnici U svatého Munga nepřipadalo v úvahu. V Příčné ulici se ukázat nemohl, natož pak v Obrtlé. Vystačil si s bylinami, které našel venku během jejich přesunu, ne nadarmo byl Mistr lektvarů, ale obstarat čisté obvazy bylo žalostně složité.
Přeměnil svůj hábit na mudlovské oblečení, po zkontrolování Harryho spánku podpořeného lektvarem, se vydal přes ulici do mudlovské lékárny. Neměl s tím problém. Mudlové uměli být velmi vynalézaví. Přisuzoval to částečně i tomu, že se mezi nimi nacházeli kouzelníci případně motáci, kteří měli nějaké představy o jejich světě, ale nutnost fungovat bez kouzel byla svým způsobem fascinující. I kouzelnický svět by se od nich mohl mnohé naučit.
Obezřetně se rozhlédl kolem sebe. Vše se zdálo být v pořádku. Nikdo by je nečekal na takovémhle místě. Byl to už víc než týden, ale Smrtijedi s největší pravděpodobností stále prohledávali místa, kde se vyskytovala magie. To jim hrálo do karet.
***
"Takže… jaký je plán na dnešní den, Severusi?"
Harry Potter se zdál být v pořádku, i když rána na tváři se stále hojila. Severus šetřil magií, aby nešířili svůj magický podpis na místech, kde by je mohli Smrtijedi hledat. A rána nebyla smrtelná, proto se rozhodl ji neošetřit kouzly. Až bude doba bezpečnější, napraví škody mávnutím hůlky.
Severus Snape neočekával, že by se Harry Potter rozhodl oslovovat ho jménem, i když mu to navrhl. Již nebyl jeho profesorem. Přinejmenším do doby, dokud bude Pán Zla naživu. V přítomnosti Nebelvíra s jistotou změknul. Možná za to mohl stav, ze kterého Pottera dostával. Ve škole Poppy připravoval lektvary, které žádala, o zbytek se starala ona. Nyní to bylo na něm. S překvapením zjistil, že Potter není tak rozmazlené děcko, jak se domníval.
"Ředitel nám připravil speciální místo, kde bychom se konečně mohli skrýt. Fideliovo zaklínadlo bude aktivní dnes odpoledne. Potom už nás nenajde nikdo, kdo nebude zasvěcený. A ne, pochybuji, že by Albus Brumbál ohrozil tvůj život tím, že by prozradil náš úkryt někomu z tvých přátel. Budeme moct v klidu zhodnotit plány a potom zaútočíme na Voldemortovu slabou stránku. Viteálů už moc nezbývá. Stačí jen přijít na to, co hledáme, a kde to bude umístěné." Podíval se mu pevně do očí. Jeho hlas byl pevný stejně jako pohled. Nebral žádné připomínky ani protesty, ke kterým se Harryho kroutící se ústa chystala. "Vypadá to, že spolu budeme muset strávit další čas."
Sledoval, jak Harryho ústa sklapla, když polknul své námitky. Jistě, i on by měl rád své soukromí, ale nemohl klást podmínky, když to jejich situace neumožňovala. Pokud chtějí mít klid, musí co nejdřív vyřešit Voldemorta.
***
Severus pozoroval mladého muže sedícího na pohovce kousek od něj. Byl zahloubaný do knihy, kterou měl rozloženou na klíně a vypadal, že nevnímá svět kolem sebe, jak se začetl. Ano, černá magie uměla být fascinující. Jen bylo třeba znát hranice. Nedíval se na něj jako na svého studenta. Od toho musel upustit poté, co zjistil, že i Chlapec-který-přežil, uměl být dobrým a chápavým společníkem. Jaké překvapení pro něj, že ten muž je víc inteligentní, než jak se tváří. Nejspíš za to mohly dětské brýle a korunu tomu nasadila špatná korekce. Tupý pohled v jeho tváři klamal všechny okolo. Nyní byl bez brýlí. Zvýraznily se tak jeho rysy podtržené starostmi se zničením Temného Pána. Severus si uvědomoval, že nyní mohl číst v Potterově tváři pravdu. Neuměl skrývat emoce tak snadno jako lidé, které znal, ale neznamenalo to, že by jeden jeho pohled všechno prozradil. Učil se totiž rychle.
Sklouzl pohledem na ruce, které jemně svíraly knihu. Svaly na pažích byly výraznější, protože trávil spoustu času mudlovským posilováním. Posunul pohled ještě níž. Prsty s nehty pečlivě zastřiženými, což by do Pottera nikdy neřekl… Poznal, jak jemně se umí prsty dotýkat. I jak dokážou sevřít.
Pohnul se na svém místě, zaklapl svou knihu. Stejně se na text nesoustředil.
Tmavá kštice se náhle pohnula a jeho pohled se střetl s jasně zeleným. Ten pohled pálil jako nepromíjitelná, proti ní byl však laskavý. Jiskření v očích bylo svým způsobem okouzlující.
Konec
Komentáře
Okomentovat