DI - Kapitola 26 part 2

Harry ležel v posteli a díval se do Pobertova plánku. Sledoval jednu tečku, která čas od času z mapky zmizela, a pak se opět objevila. Ve tváři mu hrál spokojený úsměv a oči mu měkce zářily. Stále před sebou viděl vzpomínky, které mu plnily mysl. Snapeovy rty na své kůži. Svůj prst ve Snapeových ústech. Zamlžený nepřítomný výraz v jeho obličeji.

Ten pocit mu stále proudil žilami a šířil se mu tělem.

Štěstí.

Tečka se opět objevila na mapě a Harry se pousmál.

"Copak tam dole vaříš, Severusi?" zašeptal tiše. Nevěděl, jako dlouho již na plánek zírá. Možná hodinu nebo dvě, ale už byl unavený.

Puntík opět zmizel. Harry zasunul plánek pod polštář a vytáhl odtamtud zelený kámen. Sevřel kolem něj ruku a poslal: Dobrou noc, Severusi. Usnu s tvým obličejem před očima.

A byla to pravda.

*

---

Kolem něj byla tma. Hustá a neproniknutelná. Téměř lepkavá.

Podíval se na své dlaně. Nevěděl, jak je to možné, ale viděl je. Jako by na nich svítilo neexistující světlo. V tichu, které ho obklopovalo, slyšel zvuk kroků. Vypadalo to, že se ozývají všude kolem něj, odrážejí se od neviditelné zdi a vracejí se. Rozhlédl se temnotou, ale nic neviděl.

Kroky se přiblížily.

Otočil se a viděl bledý obličej, připomínající smrtijedskou masku. Několikrát zamrkal. Ne, pomyslel si. Byl to Severus. Harrymu se na rtech rozlil úlevný úsměv. Severusův pohled intenzivně plál a Severus zamířil přímo k němu. S povlávajícím pláštěm vypadal jako netopýr, který se vynořil z temnoty, aby zaútočil na svou oběť.

Harry nevědomky o krok ustoupil, ale nemusel se bát. Nejistě se pousmál.

"Co t…?" chtěl se zeptat, ale nemohl, protože Snape se k němu vrhl a přirazil ho na zeď, která se za ním najednou objevila. Harry se chvilku nemohl nadechnout, a když se mužovy rty přiblížily k jeho krku, nedokázal ani zasténat. Až ve chvíli, kdy se mu vrátil vzduch do plic, ze sebe dostal překvapené, ale potěšené zamumlání. Před očima mu tančily jiskřičky, jako by Snapeovy rty byly rozbuškou, která v Harrym rozdmýchávala oheň. Zavřel oči a zaklonil hlavu, aby muži dovolil sát a kousat jeho rozžhavenou pokožku a zcela se poddal stále intenzivnějšímu a intenzivnějšímu a… bolestivějšímu zážitku.

Při náhlém záchvěvu bolesti zakňoural. Trhl hlavou, ale Severusovy ruce ho pevně držely a jeho rty hladově sály na citlivých místech.

Další zášleh bolesti a tentokrát ucítil, jak mu něco stéká po kůži.

"Ne," zasténal a s vrtěním se pokoušel Severuse odstrčit. Otevřel oči a viděl, že se muž odtáhl od jeho krku. Když zvedl hlavu a podíval se na Harryho, měl chlapec pocit, jako by mu do žaludku spadlo něco těžkého, celé tělo mu ztuhlo hrůzou a plíce najednou odmítly spolupracovat.

To nebyl Severus! Byl to… Voldemort! S Harryho krví kolem úst, stékající mu po bradě a lesknoucí se na zubech, které byly v úsměvu obnažené.

"Co je, kluku?" zasyčel a přimhouřil rudé oči. "Koneckonců máš přeci rád bolest."

Ne, to nemůže být pravda! Harry zavřel oči a začal vrtě hlavou. Až je opět otevře, tak určitě uvidí Severuse. Musí ho vidět!

Třásl se. Ovládala ho taková hrůza, že měl problémy dýchat. Začal se dusit.

Když opět otevřel oči, halila je mléčná mlha a rozmazávala strašlivý pohled. Voldemort nezmizel. Stále ho tiskl ke stěně a vítězoslavně se usmíval.

Harry se rozhlédl, zoufale pátral po pomoci.

Srdce mu bilo. V dálce za Voldermortovými pažemi viděl temnou postavu, která mizela v temnotě. Povlával za ní černý plášť. Ani na chvilku se neotočil, aby se na něj podíval, jako by ho to, co se mu dělo za zády, vůbec nezajímalo.

"Severusi!" Výkřik, který se Harrymu vydral z hrdla, byl tak děsivý, že se zamračil dokonce i Pán zla. "Nenechávej mě tu!" zaskučel a cítil, jak mu děs opět svírá krk a nedovoluje mu dýchat.

Ale Severus se nezastavil. Neotočil se. Jeho silueta odcházela, mizela v husté temnotě, ze které se vynořila, jako by se s ní spojoval.

"Nikdo ti nemůže pomoci, kluku," protáhl Voldemort a přitáhl svou křídově bílou, plazí tvář k té Harryho. "Jsi úplně sám. A tvá krev nyní patří jenom mně."

"Nééééééééééé!" trhl sebou Harry a pokoušel se uvolnit si ruce…

…A najednou byl ve své ložnici. Seděl na posteli a ztěžka dýchal. Měl pocit, že mu něco svírá plíce, a že má roztržený žaludek. Točila se mu hlava. Slepě se rozhlížel po okolí, jako by očekával, že někde uvidí Voldemorta.

Neville s Ronem spali. Jejich tichý dech byl jediným zvukem, který naplňoval ohlušující ticho. Čas od času Harry zaslechl zahoukání sovy, která lovila někde v dálce.

Před očima se mu objevil obraz Severusových vzdalujících se zad. Měl pocit, že mu kůži olizují ledové plameny a rychle se blíží k srdci.

Věděl, že dnes v noci již neusne.

I've tried many times but nothing was real Make it fade away
Don't break me down
I want to believe that this is for real
Save me from my fear
Don't tear me down

Don't tear me down
For all i need
Make my heart a better place
Give me something I can believe
Don't tear it down
What's left of me
Make my heart a better place

Can you still see the heart of me?
All my agony fades away
When you hold me in your embrace**


* "Weapon" by Mathew Good Band
** "All I need" by Within Temptation

---

---

Na tomto místě měla být původně zpráva, že toto je poslední kapitola, protože jsem se po dlouhém rozmýšlení rozhodla s překladem DI skončit. Nenechávám za sebou nerozdělanou práci, ale dál už to prostě nešlo. Nebyl na to čas, chuť a strašně mě to vysávalo. Naštěstí jsem tuto zprávu prokecla před Adelaine, a proto se od příště můžete těšit na další kapitolu, tentokrát již v překladu od Adelaine, které tímto předávám pomyslný štafetový kolík a přeji jí hodně štěstí, sil a pevné nervy. Betaread bude i nadále pod taktovkou Klari.

DÍKY HOLKY!