Mezi dvěma světy - Část devátá

Mezi dvěma světy

Část devátá

---

Michael ze svého místa sleduje dění pod sebou. Je spokojený s tím, jak se Midael chopil svého úkolu. Věděl, že ho anděl nezklame. Na to byl Midael příliš umanutý a cílevědomý.

"Zase šmíruješ, Michaeli?"

Gabrielův laskavý hlas a melodický a Rafaelův smích naplní dosud tichou místnosti. Oba dva vejdou ruku v ruce, křídlo zaklesnuté v křídle.

"No dovol. Jako bych já někdy šmíroval?" zakroutí Michael hlavou, ale neodvrací se pohledem od sledované dvojice. "Jen sleduji vývoj situace."

"Takže šmíruješ." Pokrčí Gabriel rameny a pro něj je to tak netypické gesto, až to Rafaela rozesměje. To donutí Michaela, aby se na dvojici podíval. Usměje se. Rád viděl, že jsou šťastní a spokojení.

"Podařilo se to, co jsi chtěl?" Rafael nahlédne přes Michaelovu paži, ale obraz už je smazaný. Odpovědí mu je jemné přikývnutí, načež se Michael začne zvedat ze svého místa, aby byl čelem ke svým milencům.

"Midael byl skvělá volba. Jen souhra náhod a setkání s démony trochu urychlila příběh." Konstatuje Michael s lehkým úsměvem. "Damián je pro nás důležitou součástí téhle záchrany lidí. Proto je nutné ho na nový svět připravit co nejdřív. Možná jsme ho k tomu měli vést od narození, ale na to už je pozdě. Midael to zvládne."

Michale se zvedne ze svého místa, aby se mohl přivítat se svými milenci. Každému vtiskne po jednom polibku na tvář.

Gabriel si odfrkne. "Tomu říkáš polibek na přivítanou?" zeptá se skoro až nevěřícně a přitáhne si Michaela k sobě, aby mu ukázal, jak vypadá pravý polibek. A aby to Rafaelovi nebylo líto, sotva se jejich rty oddělí, přitiskne se stejným způsobem k němu, aby mu ukázal, že stojí o oba anděly stejně. "To bychom měli k přivítání." Usměje se spokojeně. Jejich rty jsou zarudlé a Rafael se zdá být trochu zasněný ve svých myšlenkách. Michael s Gabrielem ho něžně pozorují. Tohle se mu stávalo často.

***

Midael hleděl na Damiána, který vypadal, že konečně tu informaci vstřebal. Nechal si vysvětlit vše, co Midael věděl. Víc mu říct nemohl. Ve zbytku zapletený nebyl, jen co věděl od Michaela.

"Takže tebe poslal… hm… Michael, abys mi vyřídil, že jsem svým způsobem vyvolený? Pořád to trochu nechápu, ale asi to bude tím rozčarováním z nového. Vážně. Ještě včera jsem byl normální kluk. No dobrá, do minulého týdne, než jsem viděl tebe a toho démona… a dneska mám za kámoše anděla. To chce minimálně jednoho panáka." Vydechne a prohrábne si vlasy, načež si kecne rovnou do trávy, aniž by se rozpakoval. Pohledem zabrousí k dvěma mužským postavám kus od nich.

"Padlý anděl… před chvílí jsem se dozvěděl, že existují andělé a už vidím i padlého anděla. Proč je padlý?" na čele se objeví vráska zamyšlení, ale neohlédne se na svého společníka.

"Stalo se něco, co se u nás dřív netolerovalo a když se věci změnily… už bylo příliš pozdě brát něco zpátky. To se u nás… neděje." Ale i Stvořitel ví, že je nutné ctít dávno sepsaná pravidla. Co se stalo, stalo se.

"Vypadá strašně osaměle."

A Midael si po chvíli sledování Nadanniela uvědomí, že Damián má pravdu.