Mezi dvěma světy - Část šestá

Mezi dvěma světy

Část šestá

---

"Michaeli, nejvyšší, jdu si k tobě pro radu." Hlavní anděl andělské brány, její strážce a člen andělské armády, Midael, poklekne před nejvyšším z nejvyšších archandělů. Jeho záře je jako pohlazení a tak jí nastaví tvář, aby alespoň na okamžik zahladila strach z neznámého.

Michael přejde ke strážci brány, aby se dotkl jeho čela. "Povstaň, přede mnou ti nenáleží klečet." Pobídne ho a usměje se. "Řekni mi, co tě trápí."

Midael poslechne. Ví, že s Michaelem nemá cenu se přít. Tenhle anděl byl tak klidný. I Gabriel, druhý nejvyšší, uměl být méně příjemný. A všichni to věděli. Proto se ti dva vzájemně doplňovali s laskavým Rafaelem. Pohlédne na ně. Kromě nich v místnosti byl ještě Michaelův služebník, Albiel. Doprovázel ho právě při těchto audiencích.

"Jak jistě víš, měli jsme zasáhnout u skupiny z Pekel. Dožadovali se našeho subjektu, který máme chránit. Vše šlo jak má až do chvíle, kdy… zasáhlo mě kopí jednoho z démonů. A v tu chvíli jsem na moment přestal hlídat svojí ochranu a… zjevil jsem se tomu klukovi. V plné zbroji s viditelnými křídly. Krvácející." Polkne, pohlédne do Michaelových očí. Prosí o pomoc, jak to má napravit. Ví, že Michael se lidem ukázal tolikrát, ale vždy to bylo za nějakým účelem. Pomoci, ukázat, že není nejhůř. On mohl Damiána vyděsit. Vidět anděla… a ještě v plné zbroji.

"Jsou tvá zranění vážná?"

Michaelův hlas zní klidně. Tak klidně, až to Midaela zaráží. Očekával hněv, ale… za ta tisíciletí už měl zjistit, že Michael se nehněvá. "Ano pane. Postarali se o mě andělé léčitelé, nyní už je vše v pořádku."

"Dobrá. To jsem rád. Nechtěl bych, abys byl jako strážce mimo službu." Andělé se hojili rychle. A zranit je mohli pouze démoni nebo vlastní druhové. I přesto však jeho pohled zabloudí k roztaženým křídlům, aby si je prohlédl. "Před chvílí jsme tu s ostatními vyjednávali nový plán, jak pomoci lidem." Poukáže Michael na anděly kolem sebe. "Máš jedinečnou příležitost zkusit to."

Midael se zmateně podívá z Michaela na vedle stojícího Gabriela a také Rafaela, který stojí opodál. O co jde? "Co přesně to obnáší?" Byl členem andělské stráže, nebyl vyděšený, ale nejistota v něm trochu byla. Nevěděl, co od toho čekat.

"Jak jsi řekl. Když se lidem zjeví zraněný anděl v plné zbroji, tak si budou myslet, že je něco hodně špatně. Strávil jsem mezi nimi dost dlouhou dobu na to, abych věděl, že to tak je. Proto by ses měl vrátit a zjevit se Damiánovi jako ten správný anděl, kterým jsi. Damián je pro nás hodně důležitý, nechceme, aby byl vyděšený nebo zmatený. Což by se po tomhle mohlo stát."

Midael přikývne. Napřímí se ve své zbroji. Michaelovy nápady byly vždycky velkým přínosem. "Udělám, co bude v mých silách."

…

Midael seděl ve své lidské podobě v knihovně, kterou Damián často navštěvoval, jak mu bylo sděleno. Schválně si vybral knihy, které ukazovaly anděly. A zastavil se za Vretilem, strážcem andělských knih a svazků, aby mu půjčil jeden svazek andělský. Potřeboval mít důkaz. Neměnil se příliš. Viděl přeměny andělů, kteří žili mezi lidmi. Odlišovali se od své vlastní podoby tak, že by je nepoznal. Ale on chtěl, aby ho Damián poznal. Dívali se ten večer vzájemně do očí. Nepochyboval, že by ho nepoznal.

Pozoroval lidi kolem sebe. Ve fantasy oddělení se jich míhalo dost, ale většinou jen vzali knihu a zase šli. Objekt jeho pozorování vstoupí do dveří oddělení o chvíli později, co se usadí do jednoho z křesel. Intenzivně se na něj zadívá. Bude chvíli trvat, než si uvědomí, že jej někdo sleduje. Lidé nebyli tak vnímaví jako andělé.

A opravdu. Damianovy hnědé oči se stočí od regálu směrem k Midaelovi. Strážce andělské brány se napřímí. Mezi knihy se vůbec nehodil, byl přeci bojovníkem. Raději opětuje intenzivní pohled a přidá trochu… nadpřirozena. Chce být z tohoto místa raději brzy pryč. Cítil by se lépe na jiném místě.