Překročit svůj stín

Přeji Vám, abyste měli rok 2016 plný zdraví, radosti a klidu. Přináším krátkou jednorázovku, která nás přenese ze strého roku do nového. A pokud se zadaří, bude mít i pokračování.

Překročit svůj stín

---

Rachejtle létaly vzduchem, vytvářely na obloze zářivé scenérie a zanechávaly za sebou kouřovou clonu. Muž s fotoaparátem v rukách se snažil zachytit každý kousek z vyvýšeného místa. Jen periferně vnímal partu svých kamarádů, kteří se připojovali k oslavám Nového roku.

"Někdy mám pocit, že žiješ s foťákem." Ozve se vedle něj pobaveně a jeho to na okamžik vyvede ze soustředění. Na disk se tak uloží jedna roztřesená fotografie, kterou si později uloží jako památeční.

"Foťák mi neříká, že musím udělat tohle a tamto." Pousměje se do krajiny před sebou. Popravdě se k němu domů nikdo moc nehrnul. Pro ženy nebyl dobrý společník a muži, na které dosud natrefil, ho považovali za podivína.

Co bylo divného na tom, že měl rád svůj klid? Ale druhou osobu by ve svém životě přivítal.

"Taky pravda."

Nevšimne si, že se k němu přiblíží na dosah natažené ruky. Natolik je zaměstnaný fotografováním. Dojde mu to až ve chvíli, kdy se o jeho záda otře přítelův rozepnutý kabát.

"Já bych s tebou vydržel, kdybys mi dal šanci." Řekne mu potichu do ucha, aby jeho slova slyšel jen on. Stojí kus od hloučku společných přátel, nikdo si jich nevšímá. Vadilo by to vůbec? Všichni si všimli, že mezi nimi přeskočila jiskra. Jenže oni jí nedali šanci. Náznaky, flirtování, doteky… k ničemu víc dojít nemohlo, když Silvestr pokaždé raději vycouval.

Jeden by chtěl, druhý se zdráhal. Každý měl odlišný režim. Pracovní i osobní. Bál se, že by to byla překážka. Byli tak odlišní a přitom si tak skvěle rozuměli. Možná proto se bál vstoupit do vody. Aby nezničili pouto, které se mezi nimi vytvořilo. Bylo to jen o něm. Marek mu už dávno naznačil, že by o něj stál i se všemi vrtochy, které měl.

"Nejde to." Hlesne už po tolikáté ohranou písničku. Zklame ho, jako vždy, když se Marek odhodlal znovu mu připomenout, že mezi nimi něco je. Pár dní to mezi nimi bude napnuté, ale vody se zase uklidní.

"Dovol mi, alespoň ti popřát k svátku." Povzdychne si smutně Marek a natočí se tak, aby viděl svému nejlepšímu příteli do tváře.

"Tak dobře." Přikývne Silvestr nakonec. Pokud to má Markovi alespoň trochu udělat radost, udělá to. Ohňostroje kolem nich zůstanou zapomenuty, když se jejich zkřehlé dlaně setkají. Místo slov se však Silvestr dočká vlhkých rtů na těch svých.

V protestu otevře ústa a nechtěně tak dovolí dobyvačnému jazyku, aby polibek prohloubil. Zmatený mozek zareaguje… ještě nikdy se nepolíbili.

Horké rty. Chladné dlaně šátrající pod kabátem. A tichý sten, který Markovi unikne, když mu dovolí se k němu přitisknout.

Tak opojné.

Jenže polibek je ukončený se stejnou razancí jako začal. S tím rozdílem, že Marek k němu zůstane přitisknutý, jen jejich tváře mezi sebou mají několikamilimetrovou vzdálenost. "Neříkej nic, prosím. Chtěl bych si tuhle chvilku alespoň trochu vychutnat." Zašeptá Marek polohlasně, aby víc nerušil. Se zavřenýma očima a s dlaněmi stále přitisknutými k Silviho bokům, vdechuje jeho jemnou vůni. A potom, jako by mu celá ta situace došla, sklopí hlavu a pomalu odstoupí. "Promiň."

Kolikrát ještě bude muset být poražený, než si Silvestr uvědomí, že o nikoho jiného nestojí?

***

"Sili, ty to vážně nevidíš?"

Oslovený zmateně zvedne hlavu od talíře, na který si naložil pár jednohubek. Oslavy byly v plném proudu i přes pokročilou noční dobu nikdo nebyl dostatečně opilý na to, aby se nekontroloval. Byli taková zvláštní partička. "Karin? Asi nevím, co myslíš."

"Vážně se v tobě nevyznám. Je to opravdu tak nebo to jen hraješ? Copak nevidíš, jak se Marek kvůli tobě trápí? Měl by sis ujasnit, co chceš, protože Marek tu nemusí být navždycky. Nepropásni to. Všichni tady víme, jak to mezi vámi jiskří. Nemůžeš tvrdit nic jiného. A taky všichni vidíme, jak Marka pokaždé odmítneš."

Silvestrovy oči automaticky vyhledají postavu kamaráda, který seděl na pohovce mezi zbytkem party a něčemu se smál. Jenže… jeho oči byly podivně lesklé… a smutné. Povzdychne si. Jednohubka mu zhořkne v ústech. "Nechci mu ubližovat a nechci přijít o jeho přátelství."

"Na co ti je přátelství, když ztrácíš svoji spřízněnou duši?"

Byla na to vůbec odpověď? Nestihne nad tím přemýšlet, protože přesně ve chvíli, kdy chce stočit pohled na ženu vedle sebe, se Markův zrak upře jejich směrem. Zaklesne se do jeho pohledu.

"Takhle přijdeš o přátelství i možnost žít pořádný život. Ne to tvoje přežití, na které si hraješ. Dovol mu to. Nejste děti. Když to nezkusíte, nezjistíte, zda to může fungovat nebo ne."

***

"Už jsem si myslel, že ty dva budeme muset někde zavřít spolu, aby se Silvestr vzpamatoval. Ale tenhle scénář se mi líbí víc."

Slova jako by vyřkla myšlenky všech. Jen Marek se Silvestrem, zaklesnutí do sebe, je jaksi nevnímali. Měli momentálně jiné starosti. Vyměňování polibků zabralo spoustu úsilí. Nejspíš je ani vnímat nechtěli.

Ne teď, když se Silvestr rozhodl zahodit svoje myšlenky, překročit svůj stín a na okamžik předstírat, že je někdo jiný. Jedině tak se mohl odpoutat od svého přesvědčení, že se to celé nepokazí.

***

"Vážně jsem si myslel, že přijdeš a jednu mi vrazíš za to, že na tebe tak zírám." Usměje se Silvestr do Markovy hrudi. Spokojeně uvelebený v pevné náruči.

"Nikdy bych tě neuhodil." Pohladí ho po zádech. Když se k tomu neměl Silvestr, musel konat za něj.

Omluvil se, aby mohl vyměnit společnost. Přejde k Silvestrovi, který na něj dosud hleděl. Byl to ten zvláštní pohled v jeho očích, co ho donutilo se zvednout ze svého místa. Věděl, že by za ním nikdy nepřišel. Natolik byl od něj odlišný. Za to Marek byl odhodlaný chodit za Silvim do doby, dokud nepodlehne jeho prosbám, aby jim dal šanci.

"Řeknu to znovu, protože to nejspíš potřebuješ slyšet. A zopakuju ti to pokaždé, když budeš pochybovat. Nechci po tobě, aby ses měnil. Chci tě přesně takového, jakého tě znám. Sám nejsem dokonalý, ale vím, že by to mezi námi mohlo klapat. Cítím to. A vím, že to cítíš taky. Neztratíš mě, i když to nepůjde, Sili. Pořád budu tvůj přítel. Jen mi dovol, abych tě mohl udělat šťastným. Udělej mě šťastným tak, že řekneš ano." Sobecky vydírat uměl.