Unwell - Kapitola 48
Ne syn toho...
Harry věděl, co je to bolest. Za svých osmnáct, téměř devatenáct let zažil hodně bolesti. Ale přesto, pokaždé když ho něco více bolelo, nebyl to schopen jen tak setřást s pouhým 'Ach, už jsem měl mnohem větší bolesti.' Nebolelo to tak o nic míň.
Otevřel oči, zamžoural do jasného světla, které proudilo do obývacího pokoje oknem. Světlo jeho bolestem hlavy ani trochu nepomohlo - jen způsobilo, že bylo bušení v jeho spáncích ještě horší.
Všiml si, že se na něj Severus dívá se znepokojeným, téměř zvědavým pohledem v očích a pokusil se usmát, což jeho bolest hlavy pouze zhoršilo.
"To je v pořádku, Severusi," řekl a opět zavřel oči, aby odstřihl sluneční světlo. "Je to jenom bolest hlavy - není to moje jizva nebo tak něco, slibuji. Řekl bych ti, kdyby to byla moje jizva - slibuji."
Vlastně, udělal by to? Severus nebyl někdo, koho by měl v těchto dnech stresovat. A co by mohl udělat, kdyby Voldemort nakráčel do místnosti? Přinejlepším by nemusel být tak plachý a místo toho, aby se odplížil pryč, schoval se a rozplakal se strachem, by mohl zůstat tam kde je a uklonit se a přitom se třást strachy jako vibrátor Levandule Brownové. Pryč byl ten muž, který by Voldemorta zabil sám, kdyby ta zodpovědnost neležela na Harrym.
"Ano, pane," odpověděl Severus a nevesele zamával šňůrou prázdných špulek, které paní Weasleyová dala Teddymu na hraní, před Teddyho obličejem.
Teddy se zasmál a natáhl ručičky, aby špulky chytil.
Harry si při pohledu na Teddyho ručičky povzdechl. Za svůj život přečetl mnoho knih. Nebyl vůbec jako Hermiona - četl je pouze proto, že je musel mít přečtené do školy. Ale všechny knihy, které zmiňovaly pro něco se natahující dítě, o ručičkách referovali jako "buclatých". A protože všechny knihy byly z bradavické knihovny, musela to být pravda. Bradavice byly doopravdy velice dobrá škola a Harry pochyboval, že by jejich knihy o čemkoli lhaly.
Ale Teddyho ručičky nebyly buclaté - byly kostnaté. Remus byl doopravdy hubený, i když jedl dobře. Harry se bál, že to má něco společného s tou vlkodlačí věcí - jen proto, že se Teddy o úplňku nepřeměňuje, neznamená, že mu tělem neproudí něco vlkodlačího. Co když má jedovaté kousnutí? Harry byl svědkem bolesti a stigmatu, které si sebou Remus jako vlkodlak nesl a nechtěl, aby si jeho kmotřenec musel projít tím samým.
Z jeho obav ho vytrhl pronikavý křik. Ale pro jednou nevycházel ze Severuse, ale z Teddyho.
"Co se děje?" zeptal se samozřejmě řečnicky Teddyho. Od Severuse by se odpovědi nedočkal, kdyby se o to pokusil - muž se krčil pryč od Teddyho a se slzami v očích se třásl. Byl podle všeho stejně vyděšený z toho, že se vylekal, a že rozrušil Teddyho, kterého formálně oslovoval jako 'pána Teddyho'.
Teddy začal řvát, což způsobilo, že Harrymu začalo bušit ve spáncích ještě víc, než předtím. Neměl sílu zvednout se a zjišťovat, co se děje. Byla mu zima a cítil se rozbolavělý, jako když míval horečku, přestože si byl docela jistý, že nemocný není.
Neměl čas být nemocný. Nemohl si to dovolit.
"Severusi!" povzdechl si a zněl pobouřeněji, než by si přál. "Co jsi udělal?"
Idiote. 'Co jsi udělal?' Bože, znělo to, jako bys ho obviňoval. Je tak tak těžké, zeptat se, jestli viděl, co se stalo? Je? Idiote, Nebo spíš tupoune.
Severus vzhlédl k Harrymu, ale jako obvykle nenavázal oční kontakt. Z dolního rtu mu začala stékat krev. "Já-já-já…" zarazil se, aby si olízl krev ze rtu a pokračoval: "Já-já si n-n-nejsem… já-já nevím, pane." Zuby se na chvíli opět sevřely kolem rtu. Vyvalila se čerstvá krev. "Poslední dobou… poslední d-dobou začínal být ne-neklidný, a-ale pokoušel jsem se h-h-ho z-zastavit, p-pane. M-m-možná…"
Ach bože, přestaň. Harryho trpělivost se vypařila. "Jasně. Chápu. Nemusíš mi to vysvětlovat. Dojdi si otřít ret - nechápu, proč si ho musíš pořád kousat. Člověk by myslel, že budeš vděčný, že ho pořád ještě máš. Teddy, buď zticha!"
Klekl si na podlahu a jeho pozornost byla upřena na rychle se měnící batole - vlasy měnily délku a barvu, oči měnily barvu, kůže taktéž… a to ani nemluvě o ostatních částech jeho těla.
Byl čas na spánek, jak u Teddyho, tak u Severuse. A možná že zatímco budou spát, by Harry mohl psát ten inzerát 'Sova na prodej' do Věštce a dalších novin. Samozřejmě jen do té doby než se jeden z nich s řevem probudí. Jaká to zábava.
Harry věděl, že život je složitý, a že s Teddym a Severusem bude všechno desetkrát horší, ale tohle bylo prostě směšné.
Severus si bez otázek vzal od pána noční košili a natáhl si ji na nahé tělo. Už byl na tuto rutinu zvyklý - každé odpoledne dal pán pána Teddyho do jeho pokoje, do jeho postýlky, a pak vzal Severuse do pokoje, kde Severus spával. Severus tuto denní dobu nenáviděl, protože pán mu obvykle říkal věci, kvůli kterým se cítil nepříjemně a vystrašeně. Mluvil téměř nepřetržitě. Obvykle mluvil o tom, jak dobře Severus vypadá, o tom, jak po odpočinku by mohli pán, pán Teddy a Severus dělat tohle nebo tamto. Vždy se ho ptal, jak se cítí, nebo mu pokládal další otázky, které Severuse vždy zastihly nepřipraveného, i když je teď už začínal očekávat.
Ale toho odpoledne se nic takového nestalo a to Severuse znepokojilo. Přestože už se nebál, že mu pán v blízké době ublíží (protože Severus je nemocný), věděl, že nakonec se pánovy úmysly projeví. Nebo jestli pán žádné zlé úmysly nemá, rozzlobí se na Severuse natolik, že ho strašlivě potrestá. Severusova mysl se stále vracela k vodě z vodovodního kohoutku, kterou se potrestal - pán může spálit celé Severusovo tělo, až ho příště přinutí vykoupat se a to mnohem vřelejší vodou. Takové mučení u žádného ze svých pánů ještě nezažil, ale nyní, když ho napadlo, jak snadno by to mohl pán udělat, nemohl o tom přestat přemýšlet.
Pán byl ticho, když vzal Severuse na záchod a přikázal mu vyprázdnit se (Severus se těšil na ty čtyři denní výlety na toaletu, protože to už obvykle nemohl déle vydržet - byl to znak strašné slabosti). Byl zamlklý, když ukládal pána Teddyho do jeho postýlky, což bylo značně neobvyklé, ale dokonce i teď, když skládal hábit, který Severus nosil, byl potichu. Žádné otázky, jak se cítí, žádné komentáře o nových slovech, které říkal pán Teddy. Ticho.
Severus vklouzl pod přikrývku a pokusil se ji pohodlně naaranžovat kolem nohou. Ráno, když se vzbudil, postel velice pěkně ustlal, ale když spal, potřeboval mít pokrývky a přehozy volné - když bylo potřeba, mohl uniknout rychleji.
"Víš, že jsem dole, jestli mě budeš potřebovat," zopakoval pán svou obvyklou rozlučkovou řeč poté, co zatáhl závěsy, a místnost potemněla. Projel si viditelně nečesané vlasy - zvyk, který jak si Severus všiml, značil depresi a/nebo únavu. "Prostě zakřič a já tu budu jako blesk." Pán si povzdechl. "Ne jako blesk - neboj se. Nebude tu žádný hlasitý zvuk nebo záblesk - ani žádné přemisťování. Prostě jen použiji schody. K sakru co to říkám? I kdyby do tvého pokoje nakráčel samotný Voldemort - nezavolal bys…"
Pán se zarazil a zamrkal na Severuse. "Co to bylo za pohled?"
Severus po něm házel takový pohled? Byl vytrénovaný a tvrdě pracoval na tom, aby si nepřetržitě udržel prázdný výraz, apatický. Věděl, že docela často se mu to nedaří, zvlášť když se cítí obzvláště vyděšený, ale myslel, že se mu daří líp - doopravdy si to myslel.
"Omlouvám se, pane," nechal Severus sklouznout pohled k nohám postele, kde ležela jeho chodidla pohřebená pod pokrývkami - až pán odejde, Severus se stočí do mnohem pohodlnější pozice. "Prosím, potrestejte mě, jak uznáte za vhodné…" (opařte mě ve vaně) "…já-já-já - je to tak, že jsem si právě všiml, jak unaveně vaše oči vypadají, a jak bych vám mohl pomoci, abyste se necítil tak unaveně." Byla to pravda - černé kruhy pod pánovýma očima způsobovaly, že obvykle zářivě zelené oči vypadaly prostě staře a unaveně.
Řečené zelené oči se rozšířily. "Doopravdy, Severusi? Doopravdy si to myslíš? No, vím, že si to myslíš, protože jsi to řekl, ale… wow, řekl jsi to." Pán zavrtěl hlavou. "Už ani nevím, co říkám. Teddy v noci moc dobře nespal a… nedělej si starosti. Dnes se to pokusím trochu naspat."
Co pán dělal, když Severus spal? To absolutně nebyla Severusova záležitost, ale nikdy o tom nepřestával uvažovat - jistě ten muž něco dělá.
A teď… jak správně položit další otázku… "Je-je ně-něco, s čím bych vám mohl pomoci, pane?" zeptal se Severus a hlavou se mu honilo, jak málo pánovi pomáhá. Po každém jídle myl nádobí a snažil se co nejlépe zabavit mladého pána Teddyho, ale to nebylo mnoho.
"Ehm, sakra. Chci říct, jestli je něco, co bys chtěl dělat, možná bys mohl - možná - ale, však víš, mám všechno pod kontrolou."
Nebylo na Severusovi, aby to soudil - jestli pán řekl, že má všechno pod kontrolou, tak má pán všechno pod kontrolou. Avšak slaboučký hlásek v Severusově hlavě uvažoval, jak vše může být pod kontrolou, když je pán tak unavený. Ale Severus je zahnal nitrobrannými štíty. Jeho neúcta byla potrestána palčivou bolestí na čele.
"Ano, pane," přitakal Severus tiše a sklopil oči ke svým krátkým nehtům na ruce, které si pravidelně okousával (samozřejmě v soukromí, protože normální otroci se starali o svůj vzhled), protože výživový lektvar, který cítil zamíchaný ve své ovesné kaši, způsoboval, že mu nehty rostly velmi rychle.
Pán si povzdechl a sedl si na kraj postele.
Severusovi z pánovy blízkosti přeběhl mráz po zádech. Mělce dýchal, byla to technika, jak sebou netrhnout, když se ho někdo dotkl - přesto sebou v těchto dnech cukal často. Předpokládal, že to má souvislost s tím, že je nemocný.
"Ty víš, díky čemu bych se mohl cítit méně unavený…" Severus prakticky cítil pánovy prsty tancovat po přikrývce na Severusův zakrytý klín. "Uvolněnější… uvolnit nějaké endorfiny a poskytnout skutečnou úlevu od stresu… Víš, jak bys svému pánovi mohl doopravdy pomoci?"
Pán se Severuse často dotýkal, mnohem víc kterýkoli z jeho předchozích pánů. Ale jenom ve vaně. Pán se mimo vanu Severuse nikdy nedotkl, nikdy záměrně jeho tělo nevzrušoval. Pán řekl, že měl v minulosti hodně zkušeností s dívkami a 'tak' - zcela jistě by si pán chtěl na někom vybít svou sexuální frustraci a přímo před sebou měl perfektního kandidáta… ale neudělal to.
Prozatím.
Ale proč by to dělal teď? A navíc ze všech míst zrovna v posteli! Jenom paní a pán Westonovi se mě chtěli dotýkat nebo chtěli potěšit v posteli - žádný z mých pánů mi nikdy neřekl, ať spím v posteli… ale dává to smysl, co když pán nechtěl mě nebo mé tekutiny v posteli? Samozřejmě, to je důvod, proč budeme mít intimnosti v této…
Vypadalo to, že pán nemá nejmenší tušení, co se Severusovi honí hlavou. "Můžeš pomáhat, jestli chceš, ale musí to být jen s jistými věcmi. Je to… no, podívej, Severusi - je to komplikované. Například prodávám sovu, protože nechci, aby ti opět ublížila nebo Teddymu, ale to neznamená, že se mi líbí představa, že budeš doručovat moji poštu - ne, že bys v tom nebyl dobrý, protože si jsem jistý, že bys byl, ale…" povzdechl si pán. " Je to komplikované."
Co bylo komplikované, bylo, že pán vypadal, že usne v posteli, ve které spal Severus. Severus nechtěl, aby se to stalo, ale neměl absolutně na výběr - nemohl se dokonce ani přesunout zpět do přístěnku nebo by se na něj pán rozzlobil, že tam spí. Možná pán chce spát v jedné posteli s další osobou - možná to bylo něco, s čím měl pán problém a chtěl si to nacvičit, než bude s někým sdílet intimnosti. Ale pán spící tak blízko Severusovi… dotýkající se ho, i když ne na intimních místech…
"Podívej, jediné, co musíš dělat, je pokračovat v tom, co děláš," řekl pán po dlouhém tichu. "Doktorka Brownová… máš ji rád, že?"
To byla zapeklitá situace - i kdyby ji Severus nenáviděl, musel by to pánovi říct, i kdyby ho to dostalo do problémů. Občas se člověk dostal do problémů, ať udělal cokoli. Severus mohl jen zadržet dech a doufat, že to není tento případ.
"Vypadá mile," zkusil. Přál si, aby při těch slovech mohl sledovat pánův výraz, ale pro otroka nebylo dobré, aby příliš často spočinul pohledem na pánově tváři.
"Dobře - ano, je velmi milá," souhlasil pán. "Podívej, děláš velmi dobře, že ji se mnou navštěvuješ. Jen v tom pokračuj a začni věnovat pozornost tomu, co říká, a myslím, že za chviličku budeš moci doručovat poštu."
Doručovat pánovu poštu? Při pomyšlení, že by se mohl opět přeměnit v havrana a vzlétnout do vzduchu, kde by byl ostatním zvířatům roven, ho zaplavila vlna vzrušení. Nebyli tam žádní majitelé a nadřazení s výjimkou mazlíčků ostatních kouzelníků a čarodějek. A to všechno by Severus mohl dělat, zatímco by plnil poslání pro svého pána. Zatímco by svému pánovi dělal radost. Severus neměl pocit, že svému pánovi dělá radost již dlouhou dobu. Vědomí, že to opět brzy pocítí, bylo tak povzbuzující, že na chvíli zmizely všechny obavy a zmatení z minulých týdnů.
"Dobře." Pán se natáhl a prsty projel Severusovy vlasy, čímž způsobil, že sebou Severus trhl a všechny jeho obavy a zmatení se vrátily.
Pán se musel nakonec rozhodnout nezůstat zde spát, protože se zvedl a vydal se ke dveřím. "Jo, myslím, že bychom dnes mohli na chvíli vyrazit k Weasleyům, však víš, uvolnit se a dostat se na chvilku z domu."
Dům pána Arthura znamenal Gik, za předpokladu, že tam stále byla. A proč by ji neměli mít? Říkali, že si ji nechají, dokud nebude dostatečně stará, aby mohla jít žít do pánova domu. Téměř to slíbili, a přestože pro otroka sliby nic neznamenaly, pokud nebyly namířené na pána, nebyl důvod, proč by pán Arthur a starší paní Weasleyová měli ten téměř slib porušit. Pokud je pán nepožádal, aby ji zabili, aby si se Severusem mohl zahrávat. Ale Severus měl pocit, že to by pán nikdy neudělal, dokonce ne ani pouhému otrokovi.
Navíc muselo pomoci, že kotě bylo pojmenované po něčem, co řekl pán. Severus si myslel, že to bylo velmi chytré - čím více se tím pán cítil poctěný, tím větší byly šance kotěte.
Pán, jako by chtěl potvrdit Severusovy myšlenky řekl: "Bude tam i Gik. Vsadím své koště, že bude tak nadšená, že tě vidí, že se k tobě bude celý večer choulit."
To bylo dobře, a kdyby Severus měl na výběr mezi jít a zůstat doma, okamžitě by si vybral jít. Nedokázal popsat ten pocit, který měl kdykoli viděl rostoucí kotě, ale cítil se dobře.
"Ano, pane," odpověděl Severus. "Děkuji."
"Děkuji?" podivil se pán. "Ehm, není zač. Dobrou noc."
"Dobrou noc, pane."
Harryho představa odpočinku zcela jistě zahrnovala čas strávený v Doupěti, máslový ležák a jistotu, s jakou paní Weasleyová kmitala kolem Teddyho, takže se o něj Harry nemusel bát. A Severus byl v pořádku ve velmi schopných rukách (tlapkách?) Gik. Dokud na něj nikdo nemluvil nebo neřekl nějaký spouštěč, byl v pořádku. Byl tak okouzlený drobounkým kotětem, že by se dalo říct, že byl v sedmém nebi.
Naneštěstí měla paní Weasleyová ve zvyku říkat věci, které v Severusovi vyvolaly záchvat paniky, uklánění se a prosení o pomoc nebo aby byl potrestán. Spouštěčem mohlo být podle Cesty za uzdravením cokoli. Spouštěčem bylo cokoli, co v Severusovi vyvolalo vzpomínky na něco zlého, co se mu stalo, ale mohlo to být něco náhodného. Kdyby měl Severus náhodou mátový čaj v ten samý den, kdy ho řekněme Mering zmlátil do bezvědomí, mohl by dostat záchvat paniky, jen kdyby ucítil mátový čaj.
Harry, který byl se Severusem 24 hodin denně, 7 dní v týdnu již mnoho spouštěčů - věcí, které Severuse bez zřejmého důvodu zneklidňovaly - znal. Avšak paní Weasleyová je měla talent nacházet. Bylo to, jako by si prostě neuvědomovala, ač to bylo smutné, že Severusovi je líp, když se k němu chová jako k neviditelnému nebo otrokovi spíše než ke členu Řádu, profesorovi nebo starému příteli. V tuto chvíli Severus doopravdy nerozuměl péči nebo zájmu a nebyl dobrý nápad ho k tomu nutit.
Naštěstí dnešní večer bude snadný. S výjimkou pana a paní Weasleyové tam nikdo nebude. A pan Weasley byl v chování vůči Severusovi velmi dobrý, protože se k němu choval přesně tak, jak to bylo prozatím zapotřebí. Harry se těšil na večer plný rozhovorů a možná i trochu normálnosti - ani jednoho se mu poslední dobou moc nedostávalo.
"Severusi, Gik je pod schody," řekl pan Weasley s jiskřičkami v očích. "Můžu říct, že jí hodně chybíš. Proč pro ni nedojdeš?"
"Ano, pane Arthure," Severus se zvedl a odspěchal do kuchyně, aby se podíval na košík s koťaty, který obvykle ležel pod schody.
"Řekl jsi to Harrymu, Arthure?" zeptala se přes Teddyho mrkvově červené vlasy paní Weasleyová.
"Pane Arthure?" Harry se při těch slovech mírně zneklidnil. Co Severuse přinutilo začít používat takové neformální oslovení? Doktorka ještě nemluvila o ničem tak specifickém jako oslovování a Harry byl jediný, kdo by ho mohl ovlivnit… ale přesto to nikdy nebylo 'pane Harry'.
"Ne, Molly," odvětil pan Weasley. "Požádal jsem ho, aby mě tak oslovoval, když jsem se za tebou naposledy stavoval - myslel jsem, že tolik 'pánů Weasleyů' je pro nás velmi matoucí, takže to musí být matoucí i pro něj.
"Arthure," popohnala ho paní Weasleyová. "Rychle, než se vrátí."
"Já vím, já vím." Panu Weasleymu dál jiskřilo v očích. "Máme kupce na všechna koťata samozřejmě s výjimkou Gik. Vypadá to, že jsou už dostatečně stará - Gik by se mohla přestěhovat, jakmile budete připraveni. Dokonce i dnes. Nechtěli jsme, aby to Severus slyšel, aby nebyl zklamaný, kdybyste si ji dnes nemohli vzít."
"Ne tohle!" spílala mu paní Weasleyová. "O…"
"Nebudu mu to říkat!" odsekl pan Weasley.
"No a to počkáš, až to zjistí z novin?"
"Proč by to mělo být v novinách?"
"Nikdy nevíš," zamračila se paní Weasleyová.
"Harry noviny ani neodebírá."
"Vlastně odebírám," přerušil ho Harry, když Severus vstoupil do místnosti. Nebylo dobré, když v Severusově okolí probíhal jakýkoli konflikt - cítil napětí asi tak jako Ron masové koláče o Vánocích. A vždy se bál, že ten vztek bude vybit na něm. Harry ani nechtěl představovat, kolikrát už se to stalo.
Severus se posadil a chvíli se zvědavě rozhlížel, jako by doopravdy cítil napětí, ale rychle hlavu zase sklonil a začal hladit kotě, které mu leželo na klíně a spokojeně předlo.
Ještěže kotě bylo uvolněné - to bylo víc, než Harry mohl říct o sobě. Vypadalo to, že odpočinkový večer, který si Harry vysnil, se vypařuje.
"Jestli je něco, co bych měl vědět, tak bych se to raději dozvěděl od vás než z Věštce." Nevěděl, proč se cítí vytočený, ale bylo tomu tak - a to Weasleyovi ještě nic neřekli. Ale koneckonců, to, že před ním v té záležitosti s Voldemortem všichni zatajovali informace, se docela vyplatilo.
Ale Voldemort je mrtvý a Harry vyčerpaný. Nepotřebuje hrát žádné hádankové hry. Už není dítě.
"Podívejte, jsem napjatý," řekl jim Harry. "Dnes jsem Severusovi téměř utrhl hlavu a to nikdy nedělám. Jestli budu muset poslouchat něco, co zřejmě nechci slyšet, chci to slyšet teď, než se pokusím se trochu uvolnit."
Pan Weasley přelétl pohledem z paní Weasleyové na Severuse a ze Severuse na Harryho a pak si zdráhavě povzdechl. "Harry, vím, že jsi vyrůstal jako mudla a jsi smíšené krve, takže jsi nic z toho nejspíš ještě nikdy neslyšel. Ale většina čistokrevných - já, Molly, jsem si jistý, že tvůj taťka a Sirius Black… dokonce Severus…"
"Severus je smíšeného původu stejně jako já," přerušil ho Harry ploše. Avšak už to není princ dvojí krve.
Vypadalo to, že Severus jejich rozhovor vůbec nevnímá. Jak ale může jeden neposlouchat, když se o něm mluví? K čertu s nitrobranou a posedlostí kotětem, jeden by si myslel, že Severus při zmínění svého jména vyskočí. Nebo u Siriuse Blacka. Nebo čistokrevných… ale on to neudělal. Byl zřejmě, jak Brumbál říkal, velmi dobrý v nitrobraně.
"Samozřejmě, omlouvám se Severusi," pokračoval pan Weasley, aniž by se obtěžoval opravovat svou chybu, za což mu byl Harry vděčný. Zmínka o Severusově minulosti Smrtijeda musela být spouštěčem.
"Jak 'mizí' tolik čistokrevných rodin, dalo by se říct, že se mnoho čistokrevných snaží spárovat své děti s jinými čistokrevnými."
"Oni vybírají jejich manželky a manžele?" To nebylo dobré. Harry se nejspíš nikdy neožení a navíc byl smíšené krve (a jeho rodiče jsou mrtví), ale přesto si dokázal představit, jak hrozný ten pocit mohl být nebo jak strašné to je. A dokonce ani necítit takovou lásku, jakou si Harry myslel, že pociťoval vůči Cho Changové nebo tu samou lásku, jakou si myslel, že cítil k Ginny…
"V závislosti na lidech se to liší," připustil pan Weasley. "Nechodil jsem do školy s tvými rodiči, ale od Siriuse vím, že se rodiče jeho a Lucindy Richardsonové rozhodli, že se jejich děti vezmou. Zrušili to, když je Severus podvedl, aby si mysleli, že uprchl do Bolívie s - no, na tom nezáleží. Nyní většina randí jako mudlorození nebo kouzelníci smíšeného původu, jen s tím rozdílem, že někteří mohou pouze s těmi, se kterými jejich rodiče souhlasí."
"My - Molly a já - naše děti do ničeho nenutíme. Čistota krve, jak víš, v podstatě neexistuje. Bill si vzal Fleur a Charlie v Rumunsku žije s nějakou mudlovskou dívkou. Ron chodí s Hermionou…"
Harry nebyl tak hloupý, jak si lidé podle všeho mysleli. "Je mi jedno, jestli Ginny s někým chodí." Přesně věděl, kam pan Weasley míří.
V místnosti se rozhostilo nepříjemné ticho. Teddy si žvatlal nesmysly, kterým přezdívaly Teddy-smysly, ale Harry si je zvykl prostě odfiltrovat. Na co nebyl zvyklý, bylo nepříjemné ticho v Doupěti. Byl zvyklý na nepříjemné ticho doma, mezi sebou a Severusem, ale nikdy ne v Doupěti. Dokonce o těch vzácných chvílích, kdy bylo v Doupěti ticho, to nikdy nebylo nepříjemné ticho.
"Je mi to jedno," trval na svém. S Ginny se rozešli před měsíci a oba tak byli spokojení. Bylo to mezi nimi téměř stejné, jako vždy, až na to, že teď mohli bez nejmenšího studu dělat škádlivé sexuální narážky a gesta, aniž by jim v tom bránil strach, že se s toho stane nějaký problém. Ginny mu například přinesla stoh porno časopisů, aby s nimi mohl 'relaxovat', jako by snad Harry měl čas na něco tak jednoduchého jako masturbaci. Ano, líbali se a jednou to téměř dělali, ale nebylo to nic vážného. Po pravdě, kdyby měl Harry někdy jít za dívkou pro radu ohledně vztahů, zvolil by spíš Ginny než Hermionu.
Takže jestli chtěla randit, tak ať. Měl z toho radost. Byl šťastný, že má přítele, šťastný, že nemá dítě a pomalu se uzdravujícího se otroka, který byl obětí mučení. Doopravdy.
"Ani na chvíli mě nenapadlo, že by ti to vadilo, Harry," odpověděl pan Weasley klidně. "Jde o to, že jsem myslel, že bys mohl mít problém s tím, s kým chodí. A máš pravdu, určitě by ses to raději dozvěděl od přítele než od cizince."
Draco Malfoy. Zabiju ho, byla Harryho první myšlenka. Samozřejmě, že to bude Draco, ten parchant. Dávalo to smysl - Draco chodil pouze s čistokrevnými, doopravdy by to Harryho nasralo a…
Ginny by s Malfoyem nikdy nechodila. Proboha, slíbila, že dostane Luciuse za mříže.
Takže to možná není Draco, ale kdo by mě mohl víc rozčílit než on?
"Je to Draco?" zeptal se Harry opatrně. Malfoyovi byli spouštěči, alespoň si to myslel - nemohl si být jistý, protože se Severusem nikdy o Malfoyových nemluvili, ale když se vyhne jejich příjmení, možná si toho Severus nevšimne. Nevypadalo to, že by si všiml.
"Draco?" povytáhl pan Weasley obočí. "Ne, jak tě napadlo, že by mohla být moje dcera s ním?"
Harry pokrčil rameny a ani se nepokoušel své uvažování vysvětlit. Už roky věděl, že je jeho logika pokroucená. Sváděl to na poškození mozku. Nebo na problémy s jizvou. Haha.
"Když se mladá čistokrevná žena dostane do určitého věku, ona nebo její rodiče začnou dostávat dopisy od rodičů, nápadníků a tak. Ginny obdržela víc než je obvyklé na dívku bez věna, předpokládáme, že je to kvůli jejímu spojení s válkou," vysvětlil pan Weasley. "Ginny je měla v plánu ignorovat, ale objevila jeden od o pár let mladšího chlapce, který ji zaujal. Nevím proč - předpokládám, že ho shledala tajemným nebo si jenom chtěla s někým dopisovat. Před několika týdny se jí začal dvořit."
Harry to stále nechápal - obává se pan Weasley, že je to Draco maskovaný mnoholičným lektvarem? Ale proč by chtěl být Draco s Ginny, když je to krvezrádkyně a tak.
"Jméno toho mladého muže je Nathan," vložila se do toho paní Weasleyová. "Je mu šestnáct a je velmi zdvořilý. Na svůj věk je velmi vyspělý. A atraktivní."
"Harry, je to syn Richarda Westona."
Čas se zastavil. Westona? Richarda Westona? Toho samého Westona, který vlastnil Severuse a mučil ho téměř k šílenství? Nebo téměř tak, že na rozdílu v tom vlastně téměř nezáleželo? Jak Ginny může chtít chodit s jeho synem: Proč ji Weasleyovi nechají? Když vědí, co vše, se tam Severusovi dělo? Ne, že by toho tolik věděli, protože sám Harry toho moc nevěděl. Ale věděl, že Severus byl podroben sexuálnímu zneužívání. Homosexuálnímu sexuálnímu zneužívání. A jistě, pobyt u Königa na něm zanechal mnoho fyzických a emocionálních jizev, ale musel získat nějaké i u Westonů - podle Cesty za uzdravením nebylo možné, aby tam byl sexuálně zneužívaný, a nezpůsobilo mu to žádné psychické poškození.
Ginny nemůže randit se synem toho. Kdokoli jiný, jen ne syn toho. Jenom kurvy jako - jako Pansy Parkinsonová by randily se synem toho. Ginny chodila s milými kluky jako třeba Dean Thomas nebo Neville Longbottom, ale ne Weston.
Žárlíš.
Nežárlím. Tímhle způsobem ji nemiluji. Bylo by to v pořádku, kdyby chodila s jakýmkoli jiným chlapem. Jakýmkoli jiným chlapem! Tedy pokud by se nerozhodla chodit se synem Meringa.
Ano, ale Weasleyovi tomu nebudou věřit.
"Musím jít," prohlásil prázdně, když se vzpamatoval. Zvedl se na slabě se třesoucí nohy.
"Harry," pan Weasley se také zvedl a natáhl se k Harrymu. "Není…"
"Nedotýkejte se mě," uskočil Harry. "Severusi…"
Severus. Sakra. Jeden by myslel, že když zaslechne Westonovo jméno, dostane jeden ze svých záchvatů paniky. Bude lapat po dechu, brečet, prosit o potrestání. Harry byl tak sobecky zaujatý sám sebou, že zapomněl věnovat pozornost Severusovi. Idiote.
Podíval se na Severuse a oddechl si. Severus se nesnažil schovat hlavu na Harryho botách. Jen tam seděl a šeptal neslyšitelná slova svému předoucímu kotěti. Vypadal jako v sedmém nebi, zcela lhostejný vůči zprávám, které by roztříštily Severovu křehkou, pečlivě vybudovanou skleněnou bublinu poslední naděje (která nesměla být zaměňována s 'klecí').
Způsob, jakým Severus pomocí nitrobrany měnil svou realitu, byl svým způsobem inspirující. Škoda, že Harrymu nitrobrana vůbec nešla - začínala vypadat jako užitečná dovednost.
"Harry?" oslovil ho pan Weasley. "Harry, víme, jak moc se snažíš pomoci Severusovi překonat jeho minulost - včetně toho, co prožil u Richarda a Christiny Westonových - ale musíš pochopit jisté detaily."
"Detaily?" Harryho ledový hlas v sobě nesl to, co cítil - zradu rodiny, kterou považoval za vlastní.
"Myslím, že nepotřebuji pochopit žádné detaily," řekl Harry. "myslím, že je všechny chápu. Znám do detailu, jakou hrůzu má Severus ze spaní v příliš temné nebo příliš otevřené místnosti. Jak musí vidět, kdo přichází. Vím všechno o tom, jak Severus v noci křičí a pláče… Víte, nemůžu se k němu ani přiblížit, abych se ho pokusil uklidnit, aby si nemyslel, že chci vykouřit, nebo aniž bych ho ještě víc nevyděsil. Chápu, že on a já se s tím možná budeme dalších dvě stě let vyrovnávat, díky takovým bastardům jako je Weston. A rozumím, že nikomu z vás na naší bolesti nezáleží natolik, abyste si nechali uniknout 'potenciální dobrou partii'. Jo, myslím, že tomu perfektně rozumím."
Byl si vědomý, že ho sledují všechny páry očí v místnosti, s výjimkou těch Teddyho Nic nechtěl víc, než aby mohl vydupat z pokoje jako Dudley, když si myslel, že pak bude po jeho. A taky by to udělal, kdyby v tom případě nemusel nechat své svěřence v péči Weasleyů. U Teddyho by mu to nedělalo problém, ale u Severuse? Tam to viděl ještě problematičtější než kdy předtím.
"Nechceš se jít projít?" navrhla mu nakonec paní Weasleyová a položila na podlahu vrtícího se Teddyho. "Pohlídáme Teddyho Sev…"
"Ne." Harry věděl, že je hrubý, ale v tu chvíli mu to bylo u prdele. Weasleyovi si jeho zdvořilost nezasloužili. Byli někým, kým si Harry nikdy nemyslel, že jsou. "Hodně dlouho nenechám Severuse, aby se k vám přiblížil na milion metrů. Pojď, Severusi - Severusi! - odcházíme."
Severus se vytrhl se svého světa nitrobrany a šeptání kotěti a poslušně se zvedl. Po bledých tvářích mu stékaly slzy, když se mazlil s kotětem ve své náruči.
"Můžeš si vzít Gik s sebou," dodal Harry netrpělivě, protože si myslel, že by to mohlo zastavit Severusovy slzy - nezastavilo.
"Teddyho dečka je v jeho tašce na plíny - s plínkami a dalšími věcmi." Ochranářsky ovinul ruku kolem Severusových zad, čímž způsobil, že sebou Severus trhl tak, že málem upustil své milované kotě. "Vrátím se zítra, abych ho vyzvedl."
"Postaráme se o něj dobře - nemusíš se bát, Harry."
Jo, jasně. "Jen ho nedávejte dohromady s žádnými čistokrevnými - mohli by ho pověsit na oprátku, až zjistí, že Remus byl vlkodlak.
Věděl, že se chová jako úplný pitomec, bastard, hovado, ale cítil, že k tomu má důvod. Měl pocit, že bude zvracet. Jak dlouho už to trvalo? Znala už Ginny Westona, když narušili party Luciuse Malfoye? Lhala mu? Harry si nemyslel, že je Ginny kvůli jejich rozchodu zahořklá, ale jestli je, tak je tohle hodně hnusnej způsob odplaty.
Severus následoval pána ze dveří a v náruči pevně svíral Gik. Pokoušel se nebát se, protože věděl, že to jeho pán nesnáší, ale bylo to těžké. Ačkoli ho velmi zneklidňovalo, co mu pán udělá, ještě víc ho zneklidňovalo vše, co podle všeho dělá, že svého pána pravidelně rozčílí.
[H1]T
Příště: Nečekaná kontrola
Komentáře
Okomentovat