Unwell - Kapitola 53

"Tolik potřebné uvolnění"

---

Harry si překontroloval peněženku a malý váček s penězi. "Dobře, Hermiono - Teddy spí a Severus je v posteli. Nepřijde dolů, dokud pro něj nedojdeš - nebo já, protože nebudu venku tak dlouho. Takže tam chodit nemusíš a budeš v pohodě." Harry se odmlčel. Jediným zvukem v místnosti bylo tikání hodin a Severusův šepot, který byl natolik tichý, že mu nebylo rozumět - Harry ztišil zvukové ochrany natolik, aby mu poskytl doporučované soukromí, ale stále byly natolik hlasité, aby šlo rozeznat každé slovo nebo problém, pokud by člověk doopravdy pečlivě poslouchal.

"Severus bude minimálně jednou, ale spíš, dvakrát, třikrát nebo čtyřikrát křičet." Harry si nasadil plášť. "Normálně za ním jdu a uklidním ho, ale nechci, abys to dělala. Je vyděšený, když přijdu já - s někým, kdo je pro něj téměř cizincem, by to pro něj bylo mnohem horší."

Hermiona zavrtěla hlavou. "Harry, zná mě. Budeme…"

"Ne!" trval na svém Harry. Severus byl velmi nepředvídatelný, a přestože nebyl náchylný k násilí, vše bylo jednou poprvé. Navíc Snape byl k násilí náchylný. "Ještě pořád nemá žádné svaly, je kost a kůže a nemá hůlku, ale stále je dostatečně silný a mocný na to, aby tě přemohl, Hermiono. Slib mi, že tam půjdeš, jenom pokud zaslechneš něco podezřelého."

"Co když tě bude volat?"

Severus Harryho nikdy nevolal. Považoval to za obtěžování, a bůh chraň, aby se Severus něčeho takového dopustil. "Nebude. Ví, že odcházím. Má ve svém pokoji spoustu věcí, aby se zabavil, má tam spoustu jídla a pití. Má Gik - bude v pořádku. Slib mi to, Hermiono."

"Slibuji. Co když bude potřebovat na toaletu?"

Harry ve své paranoie myslel na vše. Cítil se zle, že Severuse nechává v hrozné situaci, téměř barbarské, ale byl to jediný způsob, který považoval za bezpečný, když ho nechával s Hermionou. Nebyl dostatečně předvídatelný, a příliš nestabilní, aby byl nechán s někým jiným než s Harrym, který ho dobře znal. Nechtěl, aby Hermiona usnula na gauči a byla probuzena Severusem, poskytujícím jí orální potěšení.

A naopak. Nechtěl, aby Hermiona řekla něco, co by Severuse vyděsilo, nebo co by vedlo ke dvěma krokům zpět. Úmyslně by to samozřejmě neudělala, ale pár takových už tu bylo. A Severus stále dělal časté kroky vzad spíše než vpřed.

"Má nočník, který v případě nutnosti může vylít z okna. Takže se tam moc nepohybuj. Je to jen na noc - budu doma dřív, než se probudí." Kousl se do rtu, jako to dělal Severus. "Nemyslíš si, že jsem hrozný, nebo ano?"

Hermiona zavrtěla hlavou. "Pokud obvykle chodí spát v devět, nevidím problém. Je to v pořádku, Harry."

"Jestli přiletí nějaké sovy s dopisy pro něj, nechej je na stole. Neotvírej je." Obvykle chodily jenom nenávistné dopisy, ale Harry je všechny četl, aby se ujistil.

"Dostává dopisy?" podivila se Hermiona.

Přikývl. "Jo. Když jsem ho koupil, bylo to hodně mediálně rozmáznuté, takže teď lidi vědí, kam posílat své výhružky smrtí." Přestože nesly Severusovo jméno, šly přímo k Harrymu, protože Harry Severuse vlastnil. Sovy nejsou hloupé.

"Možná by S.P.O.Ž.Ú.S. mohl…" vyprovázela Hermina Harryho na verandu. "Wow, je to tu tak krásné. Máš takové štěstí, že žiješ na venkově."

Nebo spíš uprostřed ničeho. Malý pozemek plný stromů, trávy a ničeho jiného. Žádní sousedé, obchody ani čerpací stanice v okruhu několika mil. "Jo. Ach, a kdyby se se mnou dnes v noci něco stalo…"

Hermiona se zasmála. "Harry, chováš se jako kvočna. Jsem velmi zodpovědná - to víš. Mám velmi lehký spánek a stejně budu cenou noc vzhůru, protože budu psát esej." Hermina začala studovat na nejprestižnější kouzelnické univerzitě v Evropě - Wringlewartově univerzitě právo, aby jednou mohla propůjčit svou expertízu v otázce práv otroků ministerstvu kouzel.

"Jdi a bav se." Naklonila se k němu a dala mu pusu na tvář. "Dej si pár piv - potřebuješ je."

Přikývl. "Jsem tvým dlužníkem."

"Ne, nejsi," zasmála. "Jen za mě trochu dohlídni na Rona - pořád má přítelkyni a příliš mnoho ohnivé whiskey by mohlo způsobit, že by na to zapomněl… ale nenechávej si tím bránit v tom, aby sis nějakou pořídil."

Harry nevěděl, jestli mluví o ohnivé whiskey nebo o přítelkyni

---

Děravý kotlík byl narvaný k prasknutí, dokonce i na sobotní noc. Bylo tam sotva místo na stání - Harry se musel prodírat kolem lidí, ale nikomu to nevadilo, protože i oni se museli prodírat kolem jiných lidí.

"Harry!" odstrčil Ron okolostojící lidi stranou, aby se dostal k nejlepšími příteli. "Konečně ses ukázal - Hannah nám drží místa u baru, ale už jí skoro končí přestávka, a jakmile ti na ně někdo sedne, jsou pryč, kámo."

Harry následoval Harryho k baru. "Hannah?" zeptal se zmateně.

"Jo, Hannah Abbottová. Pracuje tu jako číšnice - bože, už je to doba," prohlásil Ron a vmáčknul se na barovou stoličku.

"Aha," Harry se cítil jako idiot. Během školního roku byl tak zaměstnaný pátráním po Severusovi a celé léto strávil zavřený v domě s Teddym a Severusem, že neměl tušení, co většina jeho spolužáků z Nebelvíru vůbec dělá. A bez urážky, proč by měl vědět, co dělají Mrzimoři, když ani neví, co dělá Dean Thomas?

"Ahoj, Harry!" pozdravila ho Hannah vesele. "Ohnivou whiskey?"

"Ehm, ne - máslový ležák." Harry se nechtěl opít a otupit svou soudnost. Mohl by v naléhavém případě spěchat domů a pro ten případ chtěl být při smyslech.

Usrkl napěněného nápoje. Jsi idiot. Hermiona je ten nejzodpovědnější člověk na planetě! A ty taky nejsi zrovna nejschopnější člověk na světě. Severus bude v pořádku - nebude na tebe naštvaný, že jsi ho zamknul jako princeznu ve věži - navíc dveře nejsou zamčené. Je šťastný, když jsi šťastný. A Teddy má Hermionu rád. A Lucius Malfoy si těžko vybere zrovna dnešní noc, aby se stavil na návštěvu. Bude to v pořádku.

"Jenom máslový ležák? Ani není ničím střihnutý? Neobvyklé." Blonďatá dívka ve velmi krátké džínové sukni se vyhoupla na bar - Harry viděl její soukromé partie.

Harry se neohrabaně zasmál a pokoušel se na ona místa nekoukat. Dívka si nejspíš neuvědomovala, že její sukně je tak krátká, ale nejspíš bylo nevhodné, aby o tom muž něco řekl. "Nyní ne. Pokouším se jenom lehce přiopít, ne…"

Sklonila se k němu - její tričko odhalilo velkou část jejích prsou. "Ale jaký má smysl, že se neopiješ?" vyšpulila na něj zmalované rty.

"Slyšte, slyšte. Angela!" zvedl svou sklenku ohnivé whiskey v přípitku Ron.

"Harry, tohle je Angela." Hannah položila na bar prázdný tác. "Angelo, Harry. Angela je štamgast. Pořád jí říkám, že se tu má zeptat na práci, ale zřejmě má něco lepšího."

Bez urážky k Hannah, kterou měl Harry moc rád, nebylo pravděpodobně moc složité najít si lepší práci než jako číšnice u Děravého kotlíku. Harry měl z nostalgie to místo rád, ale nechtěl by pracovat v tmavém, lehce zapáchajícím prostředí.

"No, práce je práce." A usrkl si máslového ležáku.

"Řekni Hannah, co děláš," zatlačil na něj Ron s širokým úsměvem. Harryho stresovalo, že Ron stále považuje to, čím je nyní Snape, za šťavnatý drb. Věděl, že má Ron pocit, že by žádní lidská bytost neměla procházet takovým zacházením a myslel si, že Harry dělá správnou věc, ale také věděl, že Ron nechápe závažnost situace a příliš se Severusem nesoucítí.

Podle Harryho to mělo co dělat s Ronovou nevyzrálostí.

"Nech mě hádat." Hannah položila na tác další Ogdenskou starorežnou. "Není to o tobě a o profesoru Snapeovi, ne? Stará věc. Budu o tom přemýšlet a mezitím naservíruji tohle. Za chvilku jsem zpět." A přemístila se pryč s tácem v ruce.

"Myslím si, že je to doopravdy obdivuhodné, že jsi koupil profesora Snape." Angela si zastrčila za ucho pramen blonďatých vlasů.

"Doopravdy?" zeptal se Harry. Vypadalo to, že ne mnoho lidí mimo Řád a S.P.O.Ž.Ú.S. souhlasí. Již nějakou dobu nebyl v Doupěti, takže uvažoval, co si o tom myslí Weasleyovi. "Znala jsi ho?"

Znala jsi ho? Idiote. Není mrtvý. Profesor Snape prostě spí, pohřbený pod hromadou jizev a ran.

Ne, ty jsi idiot, jestli si myslíš, že se vrátí. Navždy bude tím, čím se stal. Možná jednoho dne již nebude počurávat postel, možná se jednoho dne přestane za všechno omlouvat. Ale jestli si myslíš, že se někdy vrátí profesor Snape, jsi šílený.

"Jo," přitakala a napila se svého levného drinku. "Skončila jsem v roce 1994, ale pamatuji si ho dobře. Bože, byl to strašný učitel," zaškaredila se. "Ale podle všeho ho okolnosti změnily - čtu časopisy a můj ex-ex přítel ho viděl na nový rok v Paříži. Říkal, že vypadal uboze."

Harry by se mohl hádat, ale neměl důvod - Snape byl doopravdy hrozný učitel. "Nevím, jestli byl kdy v Paříži."

"Já ano. Měl bys ji vidět, když sněží. Je překrásná."

Překrásná. Překrásná. Je překrásná… Harry zavrtěl hlavou a znovu se napil.

"Byl jsem v Egyptě," zapojil se Ron. "Viděl jsem mumifikované kouzelníky, kteří se nechali pohřbít levitační pozici - je to úžasné."

Angela ho ignorovala. "Tančíš, Harry?"

Jestli Harry tančí? Se všemi těmi hlasitými zvuky a rušnou hospodou bylo složité se soustředit. "Ehm, ne?"

Angela vyšpulila rty a ještě víc roztáhla nohy od sebe. "Seš si jistý?" Naklonila se k Harrymu a zašeptala mu: "Nemám na sobě kalhotky."

To nemáš, pomyslel si Harry a pokoušel se jí nezírat pod sukni. "Ehm, všiml jsem si."

"Tančí," prohlásil Ron hlasitě. "Tančí velmi dobře. Jdi, kámo - ukaž jí svoje pohyby." A strčil Harryho ze stoličky.

Harry následoval Angelu, která ho chytila za roku, na taneční parket.

Nejlepší věc na tančení, jak zjistil, bylo, že pod mnoha barevnými světly vypadalo vše větší.

---

Jekot byl nepřetržitý. Pláč a řev. Štvalo ho to a obtěžovalo.

Přivádělo k šílenství.

Bylo to hlasité, až mu z toho tepalo ve spáncích. Tepalo bolestí.

Posadil se, chtěl ten řev zastavit. Ale bolest, kterou to vyvolalo, byla nepředstavitelná - uviděl jasné bílé světlo a se zasténáním se svalil zpět.

"Harry, musíš si vzít tohle." Hermionin řezavý hlas ještě umocnil jeho bolest hlavy. Na rtech ucítil chladivé okraje lahvičky. "Budeš se cítit mnohem lépe, až…"

"Zastav ten řev." Harryho vlastní hlas zraňoval jeho hlavu. V tu chvíli mu bylo jedno, kdo křičí a proč - jen chtěl, aby to přestalo.

"Teddy je trochu rozmrzelý, Harry. Bolí ho bříško," oznámila mu Hermiona. "Před chvílí jsem mu dala lektvar a měl by pomoci. Prosím," zaprosila, "vezmi si ten lektvar a můžeme si promluvit."

Za zavřenýma očima viděl mnohobarevná světla. Před sebou viděl poskakující prsa…

Harry otevřel oči. Prsa perfektně seřazená před jeho očima neposkakovala - ve skutečnosti jako by tam ani nebyl a byla zakryta svetrem.

"Harry, napij se," přikázala mu Hermiona. "Budeš se cítit mnohem lépe, slibuji."

Její hlas nebyl ještě nikdy drásavější. Ani tehdy, kdy se promenovala Bradavicemi se svým S.P.O.Ž.Ú.S. a pokoušela se všechny přinutit, aby se staly členy.

Cokoli, jen když tě to umlčí. Pootevřel ústa jen natolik, aby jimi mohl protéct chladný slizký hustý lektvar.

Bylo to nechutné - chutnalo to jako vařené žabí žaludky, které Harry jednou jedl kvůli sázce a nikdy na to nezapomene. Nebylo to dobře rozmixované, ať už to bylo cokoli, protože mu zaskočil kousek.

"Bože, Miono." Harrymu se obrátil žaludek a v očích se mu nahromadily slzy, když se posadil.

Hermiona ho zatlačila do lehu. V porovnání s ostatními dívkami byla docela silná. "Lehni si a polkni. Mixy proti kocovině jsou všeobecně proslulé jako odporné, dokonce i ty, které užívají mudlové. Je to cena, kterou musíš zaplatit."

Harry se přistihl, jak doufá, že Severus vytáhne špulky a zabaví Teddyho, jako to obvykle dělal, aby ho utišil. Přál si, aby Hermiona mluvila tišeji. Přál si, aby se mohl přetočit a usnout, aniž by musel spolknout tu nejhnusnější věc, jakou kdy kdo musel spolknout.

Polknul.

"Vypij to," přiložila Hermiona lahvičku zpět k Harryho rtům. "Vezmi si to - vezmu Teddyho ven, ale se trochu uklidnil. Víš, že to tam miluje. Bereš ho někdy ven?"

Nechala ho o samotě s lahvičkou a mučivou bolestí hlavy.

Zní naštvaně. Prostě to vypij, vstaň a převezmi to zpět, ať není naštvaná. Nevěděl, kolik je, ale musela se chtít vrátit domů. To možná vysvětlovalo její náladu. To, anebo možnost, že Harry Teddyho nikdy nebral ven. Ale to by vyžadovalo, aby vzal ven také Severuse a to by jen vytvořilo, no… bolehlav.

Nebuď debil. Je naštvaná, protože ses ožral. Ne opil, ale ožral. A ty máš představovat pro Teddyho příklad?

Přinutil se do poslední kapky vypít lektvar a bolest hlavy pomalu zmizela. Bál se však, že přesunutí se do pozice v sedu vyvolá další bolehlav.

Nevyvolalo.

S častým mrkáním se rozhlížel po místnosti. Své brýle spatřil na konci stolu. Pokoušel se vybavit si, co přesně se předchozí noci stalo. Pamatoval si, že tancoval s blondýnkou, která pro jednou nebyla vyšší než on. Převážně si vybavoval její prsa - pro jeho představivost neponechala téměř nic.

Vybavoval si, že se ho zeptala - nebo prostě jen předpokládala, že bude mít zájem - aby s ní měl sex. Nemohl si vybavit, jestli k němu došlo - většina noci nebyla v mlze, byla prostě pryč, jako by byla myšlenkami a jeho poctil návštěvou mozkomor.

Spal s ní? Jak se mohl tak opít? Tak ožrat? Měl víc než jen máslový ležák? Kolik jich vůbec měl? Kolik je potřeba máslových ležáků, aby se z nich opil muž? Harry byl vyhublý, ale přesto si nemyslel, že by dokázal vypít tolik máslového ležáku, aby se z něj opil. Nebyl domácí skřítek.

Postavil se na roztřesené nohy a nejistými dětskými krůčky se vydal ke dveřím. Měl pocit, že kdyby udělal delší krok, upadl by nebo uklouznul nebo něco.

Dům byl mnohem lépe uklizený, než když ho opouštěl. To věděl. Člověk dokonce viděl koberec a na politici nebyl žádný prach a na hodinách také ne…

Sakra. Je půl třetí a Severus je pořád ve svém pokoji. Nejspíš si myslí, že se na něj zlobím. Musí mít hlad. Sakra. Sakra. Tohle byl doopravdy špatný nápad. Mluvme o týrání. Měl jsi být vzhůru a pustit ho ven již před mnoho hodinami. Sakra.

Světlo venku bylo oslepující. Musel mhouřit oči, ale světlo odrážející se od jeho brýlí mu příliš nepomáhalo. Cítil, jak se mu vrací bolest hlavy.

Možná bys měl dojít pro Severuse. Dojít se mu omluvit, vzít ho na záchod, dát mu nějaké jídlo, dojít si promluvit s Hermionou.

Ale rozhovor s Hermionou zabere jen několik minut, zatímco oblečení, umytí a nakrmení Severuse bude trvat při nejmenším hodinu, a to nepočítaje čas, který stráví ujišťováním se, že Severus doopravdy rozumí, co se stalo.

Bude mu to jedno. Nemyslí si, že je pro tebe důležitý. Nebude si o tom nic myslet.

Jo, ale ty víš, že je pro tebe důležitý. Hedviku bys takhle bez instrukcí zamčenou nenechal. Choval by ses k ní lépe. A ona byla sova.

Hermioně záleží na právech otroků, omlouval se. A ona s tím plánem souhlasila.

Jo, dokud jsi nespal do půl třetí.

Oči si začaly pomalu zvykat na světlo. Viděl malou postavičku, jak se žene, co jí to hubené nožky dovolí přes trávník. Radostně při tom křičel. Už to nebyl křik způsobený bolavým bříškem.

Au, přestaň. Harry se pokoušel smát Teddyho vyvádění, ale hlava ho při tom až příliš bolela.

"Teddy, pojď zpět!" zavolala Hermiona. Měla by vědět, že takový příkaz nebude fungovat - Teddymu nebyl ještě ani rok a půl. Půlce věcí, které mu byly řečeny, nerozuměl a tomu, čemu rozuměl, většinou nenaslouchal. Byl ještě příliš malý, aby věděl, co má dělat. Alespoň to Harry předpokládal.

"Chytím ho," nabídl známý hlas.

Harry sledoval, jak útlá postava doběhla k Teddymu. Postava, která k němu nebyla jím pozvána. Ve skutečnosti byla rudovlasá dívka osobou nevítanou.

"Ginny, polož ho na zem." Harry nejistými kroky sestoupil z verandy. Vlastní hlas mu způsoboval bolest, ale musel promluvit. "Okamžitě ho polož!"

Ginny Teddyho zvedla, ale jakmile Harry promluvil, položila ho zpět na zem. "Harry!" zavolala a zastrčila si vlasy za ucho. "Vypadáš strašně."

Z Ginny se možná stala pokrytecká děvka, ale stále mu říkala pravdu. Harry se nepotřeboval dívat do zrcadla, aby věděl, že vypadá hrozně.

"Harry!" Hermiona zvedla Teddyho a zaběhla s ním k Harrymu. "Nepozvala jsem je, přísahám. Před chvilkou se sem přemístili." Rozmrzelost, se kterou před chvílí mluvila k Harrymu, byla ta tam, v tuhle chvíli se tvářila zmateně a znepokojeně.

Je. Řekla je. Protože Ginny nešla přes otevřenou část zahrady sama, ale s chlapcem.

Chlapec byl vyšší než drobná Ginny a nejspíš i vyšší než Harry. Měl blonďaté krátké vlasy, ne delší než dva tři centimetry. Měl statnou, svalnatou postavu. Nejspíš byl samý sval, vypadalo to tak. Kdyby člověk zaměnil pitomý úsměv za vážný zamračený výraz, připomínal by Viktora Kruma.

A není divu, protože jako Viktor Krum, byl i tento chlapec poslán do Kruvalu. Byl to Nathan Weston.

Harry šáhnul do své kapsy pro hůlku. Jako obvykle koukala z kapsy kalhot. Sevřel ji v ruce, připravený ji v případě nutnosti vytáhnout

"Harry…" dotknula se Hermiona volnou rukou jeho paže.

"Jdi dovnitř, Hermiono," přikázal. "Vezmi Teddyho dovnitř."

"Ale nechceš udělat žádnou hloupost," naléhala na něj Hermiona. "Věř mi, Harry - nestojí za to." A odešla s Teddym dovnitř.

"Harry," oslovila ho Ginny, když se přiblížili. Nemohli jejich rozhovor neslyšet. "Tohle je Nathan."

"Harry Pottere." To dítě, protože přesně to byl, natáhlo ruku. "Nemohu uvěřit, že se s tebou skutečně setkávám."

"Z masa a kostí," odvětil Harry. Záměrně se nedíval na Ginny, když promluvil. "Takže, je to legrační. Znáš moji kamarádku Hermionu. Mou bývalou přítelkyni Ginny. Mého kmotřence Teddyho a znáš mě. Vsadím se, že si neuvědomuješ, že máme dalšího společného známého.

"Harry, nedělej to," zaprosila Ginny. Její hnědé oči žadonily.

Nathan se zatvářil zmateně a ten výraz se k němu hodil. "Ehm, ne?"

Harry ignoroval prosby hnědých očí. "Mého otroka, Severuse Snapea."

Nathan vyvalil své modré oči. "Ach, ano. Slyšel jsem, že jsi ho koupil. Poslouchej, kámo, můj otec byl pod tlakem, aby ho rychle prodal - podle všeho některý z jeho obchodních partnerů nesouhlasil s otroky Smrtijedy nebo tak něco. Věděl, že ho chceš koupit, ale hádám, že mu to to pod tlakem vykouřilo z hlavy. Ale no tak, nakonec jsi ho dostal, ne? A to je to, co se počítá."

Ano, Harry poslal Westonovi mnoho dopisů, ve kterých ho prosil, aby mohl Severuse koupit. Ale to nebyl důvod, proč Westona nenáviděl. Nenáviděl ho, protože Severuse přinutil podstoupit mnohé týrání. Nenáviděl Westona, protože prodal Severuse Köningovi. Ze všech potenciálních kupců na světě právě Köningovi. Harrymu byly žvásty o obchodních partnerech a dalších okolnostech, kvůli kterým byl Severus prodán, zcela ukradeny.

"Ach," pokračoval Nathan, "ehm, možná bys neměl brát zcela vážně, co říká. Vždycky o mě vykládal ostatním lidem, o věcích, které jsem dělal, nebo které dělal v mé přítomnosti, které se ale nikdy nestaly. Viděl jsem ho jen jednou, asi tak na hodinu." Zasmál se stejně jako jeho otec. "Řekl bych, že má dobrou představivost."

"Harry!" vřískla Ginny. "Uklidni se! Mohu to vysvětlit!"

Harry zíral na svou pravou ruku. Byla napřažení před ním a mířila na Nathana Westona.

Můžeš to udělat, Harry. Nic nepromíjitelného, jenom pár kleteb, které ho srovnají.

Nejspíš není jako jeho otec. Koneckonců, ty také nejsi jako ten tvůj.

Jsem jako můj otec v mnoha ohledech. V mnoha dobrých věcech. Jablko nepadá daleko od stromu.

Ale on byl možná jablkem, které padlo daleko od stromu. Dej mu šanci.

Peklo by muselo zamrznout, aby Harry nechal Severuse setkat se s jakýmkoli členem Westonovic rodiny. A Severus trávil s Harrym téměř veškerý čas. Nemohl dát Nathanovi Westonovi žádnou šanci.

Tak ho proklej. Přičaruj mu na doživotí srostlé obočí.

Roztřesenou rukou sklonil hůlkou. "Vypadněte."

Mladý pár nemeškal. Ginny po Harry stále vrhala ty "pohledy", ale ignoroval je. Protože po většinu času byl zaměstnán plánováním silnějších ochran, než aby věnoval pozornost něčemu jinému.

Příště: Vyšetření