Unwell - Kapitola 60

Díky všem za komentáře u minulé kapitoly.

Kapitola 60: Neklidná noc

---

---

Harry si unaveně promnul oči. Ležel na pohovce a poslouchal kouzelnické rádio, které dostal od Rona a Hermiony k vánocům. Před chvílí uložil Severuse, hodinu předtím Teddyho a byl připravený na chvilku klidu a míru.

Hermiona ho někdy o víkendech navštěvovala a na vše dohlížela, zatímco Harry odpočíval. A to bylo skvělé. Ale se spánkem to poslední dobou nestálo za moc - flakónek a půl Bezesného spánku mu pomáhal spát, ale nepříliš dobře. Neměl sny ani noční můry o Voldemortovi, ale se vším tím převalováním a házením sebou během spánku si byl jist, že se jim blížil.

Protože už neměl čas vařit si lektvar pro sebe, jak to dělal, než měl Teddyho a Severuse, musel si ho objednávat z lékárny. Třicet flakónků mu dříve vydrželo dva měsíce - teď jeden. Zvažoval, že si objedná dvě krabice najednou, protože to bylo levnější, ale neudělal to, protože se nechtěl pokoušet. Navíc zdravotnické zákony neumožňovaly koupit některé lektvary ve vyšším množství než jedné krabice za měsíc a Harry měl pocit, že jedním z těchto lektvarů byl i Bezesný spánek.

Neměl problém. Viděl lidi s problémem s lektvary - děvky v temných uličkách, feťáky v novinách - nebyl jedním z nich. Jakmile se jeho život trochu zklidní, může přestat brát ty dávky, které bere. Bude to hračka.

Budeš muset - ministerstvo to nebude tolerovat. Harry obdržel přijetí do výcvikového programu pro bystrozory. Za týden ho čekala kontrola, podpis nějakých papírů a úvodní noční 'test', aby předvedl své bojové dovednosti. Ron říkal, že to bylo těžké a vyčerpávající, ale po bitvě o Bradavice to byla brnkačka.

Toho se Harry nebál. Bál se, jak to Hermiona zvládne, až bude v noci pryč. Už varoval Severuse, že se některé věci začnou měnit, a řekl mu, aby byl na Hermionu hodný, ale to jeho obavám příliš neulehčilo.

George se nabídl, že bude Severuse hlídat během dnů, kdy bude Harry na ministerstvu (pět dní v týdnu - pro ostatní to bylo šest, ale Harry dostal úlevu, protože má rodinu a je 'Zachráncem-nás-všech' nebo jak mu v těchto dne říkali.). Avšak Harry si tím nebyl jistý. Georgeovi důvěřoval, ale nedůvěřoval Severusovi v prodejně žertovných předmětů. To místo bylo plné výbuchů, což nebylo něco, co by se Severusem souznělo. A přestože by Severus byl nejspíš sám doma v pořádku, pokud by s ním bylo jeho kotě, Harry byl paranoidní.

Harry zvedl skleněný flakónek s průzračnou tekutinou a sledoval, jak ve světle jiskří. Bezesný spánek miloval a nenáviděl. Miloval ho, protože občas zabral perfektně, a nenáviděl, protože občas nezabral.

"Pane?" prolomil Severus ticho zaskřípáním schodů a svým hlasem.

Harry lahvičku téměř upustil. "Sakra, Severusi! Vyděsil jsi - hej, jsi v pořádku? Jak to, že nejsi v posteli?"

Severus stál u paty schodiště a kousal se do rtu. V rukách žmoulal cíp své noční košile, takže mu vylezla nad kolena a jeho kostnaté bledé nohy vypadaly extra dlouze a divně.

Severus v noci nikdy neopouštěl svůj pokoj. Za tu dobu, co žil s Harrym to nikdy neudělal - i když měl děsivé noční můry, zůstal ve svém pokoji. Ale to nebylo to zlé. Zlé bylo to, že Harry byl podle všeho tak zaměstnaný tím zatraceným Bezesným spánkem, že ani neslyšel alarm, který se spustil, když Severus překročil práh.

Severus měl oči sklopené. "Omlouvám se, že vás otravuji v takovou hodinu, pane - jestli si přejete, abych odešel…"

"Ne, ne, ne - jestli něco potřebuješ, můžeš se zeptat." Harry se zvedl, ale k Severusovi se nepřiblížil, protože ho nechtěl vyděsit. "Potřebuješ na záchod? Pomočil ses?" Severus pomočil postel téměř každou noc. Doktorka Brownová to připisovala nočním můrám, stresu a 'posttraumatické stresové poruše'.

"Ne, pane." Severus dál žmoulal cíp noční košile. "S něčím tak nedůležitým bych vás neobtěžoval."

Co by bylo důležitější? Harryho další tipy - sklenice vody nebo povolení něco udělat by Severus nepovažoval za natolik důležité, aby nemohly počkat do rána.

Přiznání, uvědomil si Harry. Udělal něco, co považuje za špatné a chce se přiznat.

"Ach. Chceš si o něčem promluvit?"

Severus pozoroval flakónek v Harryho ruce. "Ano, pane."

Harry zrudl a zastrčil lektvar do kapsy. Jeho náklonost k tomu lektvaru nebyla špatná, a proto ji nemusel držet v tajnosti, ale přesto ji raději v tajnosti držel. I před Severusem.

"Víte, kde je Gik?" chtěl vědět Severus. "Hledal jsem ji všude v pokoji."

"V tvém pokoji," opravil ho Harry.

"Díval jsem se všude ve svém pokoji," vznesl Severus nárok na vlastnictví materiálního předmětu, což dělal zřídkakdy, protože věřil, že vše patří pouze Harrymu, jeho pánovi. Pracovali na tom.

Ne, Harry Gik neviděl. Neviděl ji od té doby, co Severuse před chvílí uložil. Vždy během noci zůstávala v Severusově pokoji, schoulená na jeho hrudi nebo natažená v nohách postele. I když dveře zůstávaly během noci pootevřené, nikdy neodešla.

Avšak kdyby odešla, nespustila by tím alarm. Nebyla lidskou bytostí a alarm mohly spustit pouze lidské bytosti.

To je důvod, proč ho Severus nespustil. Je to otrok. Má být schopný přemisťovat se tiše, aniž by byl povšimnut. Je domácí skřítek, předmět, co se alarmu týče.

Sakra. Zatraceně. Doprdele. Harry svým ochranám velmi věřil, zvlášť poté, co je zkontrolovala slečna Fieldsová z Kouzelnického servisu pro rodinu a shledala je dostatečnými. Zřejmě s tímto problémem taky nepočítala.

Alarm by se - hypoteticky - spustil, kdyby se Teddy dokázal dostat ze své postýlky a ze dveří, nebo kdyby se tam vkradl zloděj, ale kdyby Severus opustil svůj pokoj a šel do Teddyho, nic by se nestalo.

Udělalo se mu špatně. Byl zoufalý. Cítil se provinile. Vystavil Teddyho a následně i Severuse nebezpečí. Severus neudělal nic, o čem by Harry nevěděl, ale kdyby to měl v hlavě ještě víc pomotané, mohl by. V hlavě se mu promítla představa Severuse stojícího nad postýlkou a ve tmě sledujícího Teddyho… Kdyby Severus nebyl tak oddaný myšlence, aby Harryho potěšil, kdo ví, kam až by zašel, aby se vyhnul koupelím, aby se pomstil dítěti, které ho tahalo za vlasy a děsilo ho?

"Pane?" zeptal se Severus. "Pokud byste chtěl, aby šel váš otrok do pokoje - do svého pokoje, tak bych…"

"Ne," prohlásil Harry. "Chci říct, ano. Ne - nechoď. Jen jsem… ehm, přemýšlel, kam Gik šla."

Severus se nepohnul od paty schodů. "Možná byste mi mohl dovolit prohledat pokoj pána Teddyho. Nevzbudil bych ho."

Jasně, nebo spustit alarm. "Nemusíš to dělat - koťata mohou být snadno přivolána." Velké věci, jako hipogrifové, krávy a hroši mohli být přivolání, ale bylo to obtížné. Živé věci bylo obecně složitější přivolat než neživé. Harry neuměl přivolat krávy a hrochy, ale kotě zvládal.

Záblesk v Severusových očích byl nezaměnitelný. "Ano, pane," zachraptěl.

Severuse nebylo možno předvídat a nebylo mu možno porozumět. Někteří lidé měli morální zábrany proti přivolávání živých věcí a založili petici, aby to bylo nelegální (což se nikdy nestane, myslel si Harry). Tvrdili, že se jedná o týrání zvířat (lidské bytosti není možno přivolat), že je to ponižující a kruté. Harry Snapea nikdy nepovažoval za osobu s morálními zábranami, ale předpokládal, že nějaké mít musí.

Byla škoda, že ve skutečnosti neexistuje nikdo, kdo by Snapea doopravdy znal. S výjimkou Severuse. Až na tom bude lépe, bude si Harry muset začít zvykat na další osobu v domě způsobem, jakým dosud nemusel. Na někoho s vlastními nápady, morálkou, prostorem a životem. Byla to bizarní představa.

"Nemusíme ji přivolávat," řekl Harry. "Ne, pokud nechceš. Jen nechci Teddyho omylem probudit - podíváme se po ní dole, dobře?"

Udělali to. Podívali se pod nábytek a za něj. Volali a hledali kotě. Vypadalo to, že nikde není.

Po deseti minutách chtěl Harry pátrání ukončit, ale nemohl. Ne při pohledu na Severuse, který byl zmizelým kotětem velmi rozrušený a zoufale se ho snažil dostat zpět. Severus Gik potřeboval na spaní - byla jistým způsobem jeho záchranným bodem.

"Nemohla se dostat ven," žvýkal si Severus ret. "Je tam tma."

Harry mu nepřipomínal, že kočkám tma na rozdíl od něj nevadí. "Najdeme ji. Není dole, musí být tedy nahoře. Ty zůstaň tady dole a dávej pozor, jestli se neobjeví a já se půjdu podívat, jestli není v mém nebo Teddyho pokoji."

Vyrazil nahoru po schodech, ale zastavil ho Severusův hlas. "Ano pane, avšak nejsem si jist, zda chce být nalezena."

Tak proč ji hledáme? Otočil se. Severus opět žmoulal noční košili. "Cože?"

"Možná chce být sama…" Severus nespouštěl oči z podlahy. "Možná je… ve stresu."

Co to sakra… Kočky nejsou ve stresu. Nebo přinejmenším ne Gik. Denně si s Teddym a Severusem užila víc než většina koček za celý život a nevypadala, že by jí to vadilo. Vypadala, že si to docela užívá. Teddy ji držel za přední packy a ona za ním přišla znovu.

Harry v duchu slyšel Ginny, jak říká: Je to kočka masochista, ale zatlačil to zpět. Nechtěl na ni myslet.

"Seve, o čem to mluvíš?" zeptal se nakonec.

"Možná si potřebuje odpočinout. Dovolenou, nebo něco na ten způsob. Jsem si vědom, že moje společnost je vysilující."

Harrymu se zastavil dech. "Mluvíš o mně nebo o Gik?"

Žádná odpověď.

"Severusi, důvodem, že za několik dní odjíždím, je moje práce." Harry sešel ze schodů. "Budu bystrozorem a budu zachraňovat lidské životy. Dostávat zloduchy do vězení. Budu pomáhat lidem. Není to dovolená."

"Ano, pane." Severus se díval na podlahu, ale Harry si rozpačitě šáhl na kapsu s Bezesným spánkem. Bylo to zvláštní nutkání, ale nepřemýšlel o tom.

"Severusi, nejsi… vyčerpávající. Problémy, se kterými se potýkáš, nejsou tvou chybou. Neboj se o mě, dokážu se o sebe postarat. A Gik tě miluje. Možná je teď právě zaneprázdněná, ale není to tvoje chyba."

"Ano, pane." Severus se tvářil mrzutě, když odpovídal.

Harry si povzdechl. "Podívej, je to o tom, že jedu pryč, o Gik nebo o něčem jiném?"

Severus opět neodpověděl a nechal Harryho na pochybách.

"Miluji tě, Severusi. Tak jak miluji všechny své přátele. Jsi pro mě výjimečný a jsem rád, že tu žiješ. Vůbec nejsi přítěží - ve skutečnosti jsi velmi nápomocný. Vlastně…" Harry se zarazil, než řekl něco dalšího. Nebyl si jistý, co za Severusovým rozčilením stojí a nechtěl se zavázat k něčemu, k čemu nemusel.

Ale Severus s očekáváním vzhlédl a čekal, až větu dokončí.

Je smutný, protože nemůže najít své kotě a nechce ji přivolat, ať už je to z jakéhokoliv důvodu. Chce ji a ona tu není, takže bude poprvé za několik měsíců muset jít spát sám. Člověk nemusí být génius, aby na to přišel, Harry.

Ale dokončení té věty by mohlo pomoci. Koneckonců se Severus nedávno zeptat a od té doby si vedl velice dobře. Pokud něco, oba by je to přesvědčilo, že není důvod být paranoidními, že Severus to bez Harryho každý den na několik hodin zvládne. Poskytne jim to záchrannou síť, takže kdyby se něco stalo, Severus by byl v pořádku. Také by ho to okamžitě potěšilo, a přestože by to neulevilo hrůznosti nebo délce nočních mur, jako to zvládala společnost Gik, mohlo by mu to přinejmenším pomoci usnout.

"Vlastně jsem chtěl říct, že poslední dobou si vedeš dobře, takže co kdybychom tento týden zkusili zapracovat na tvé přeměně? Můžeme procvičit přeměnu a létání. S mým svolením." Nepotřebovali žádné nehody.

Severusovi se rozsvítily oči. "P-pane, mohu? Nechci v-vás zpochybňovat… jen j-j-j-jsem…"

"Ano," odpověděl Harry. "Doopravdy. Takže co kdybys šel nahoru? Já jen vykouknu ven, jestli tam není Gik a za minutku budu nahoře, abych tě uložil."

Harry počkal, dokud si nebyl jistý, že je Severus pryč. "Accio kotě."

Gik přilétla z vršku garnyže. Když přistála v Harryho náručí, na protest mňoukala.

Harry na ni zlostně zíral a nesl ji nahoru. "Vidíš, co jsi mě přinutila udělat? Chm, jsi nějaká těžká."

***

Harryho rozjímání nad morálkou, praktičností a citlivostí skončilo o několik hodin později ve tři ráno. Vyplížil se nahoru, odstranil dočasné ochrany, které nedovolovaly vstoupit ani odejít nikomu a ničemu a vkradl se do Severusova pokoje.

Severus byl schoulený do pozice plodu se zády k čelu postele, jak obvykle spával. Přikrývka, kterou ho té noci dvakrát pečlivě přikryl, ho stále trochu zakrývala. Dýchal hluboce a pomalu a jeho obvykle vystresovaná tvář vypadala téměř klidně.

Gik, ta zatracená kočka byla rozvalená na Severusově nepoužitém polštáři a ukazovala bílé bříško.

Harry vytáhl z kapsy svého modrého županu hůlku. "Accio otrok," zašeptal.

Severus se pomalu a jemně vznesl z postele. Na pokyn Harryho hůlky odplul nad Gik, ven z postele. Přikrývka z něj sklouzla. Magie, která ho podpírala nenachala Severusovy končetiny padnout dolů, jeho dýchání se nezměnilo.

Harry opatrně vrátil Severuse zpět do postele a přikryl ho. Pak tiše odešel.

Severus byl klasifikován jako předmět, což znamenalo, že se na něj nevztahovalo mnoho kouzel a zaříkadel, ale fakt, že ho bude schopen přivolat zpět, až mu Severus poprvé odletí z dohledu, Harryho uklidnil.

***

Rychle mával křídly. Tak rychle, že by si jeden mohl myslet, že se pohybují jen pomalu. Pak s tím přestal a užíval si plachtění. Podvědomě zvedl ocas, aby snížil odpor vůči větru.

Letěl nad rušnými londýnskými ulicemi. Zahlédl Tower of London a klesl, aby si prohlédl zahradu. Pohrával si s myšlenkou, že by tam na chvilku přistál. Aby si užil tu romantickou novost, kterou by to představovalo, a aby navštívil krkavce. Nebyli příliš sociální, ale měli smysl pro černý humor.

Netrvalo mu dlouho a Tower přelétl. Když ho míjel, zakrákal a obdržel několik odpovědí. Potěšilo ho to způsobem, který by jinému člověk špatně vysvětloval. Nebo přinejmenším svobodnému člověku.

Letěl daleko, ale rychle. Zpět do pánova domu v Devonu by mu trval let dlouho, ale nad ulicemi Londýna tak dlouho netrval. Byl na sebe pyšný, protože se nejednalo o let pro zábavu, ale byl to test.

Jestli bude schopný doručit objednávku potravin a vrátit se s účtem připevněným k noze, jestli bude schopen vyzvednout balíček od pána Rona, jestli se zvládne vrátit ke svému pánovi do Děravého kotle, projde pánovým testem.

A pak bude moci nosit pánovu poštu a byl by velmi užitečným.

Severus pracoval několik dní, aby se této chvíle dočkal. Nejprve měl problém se přeměnit v havrana - naposledy to zkoušel před více než rokem a dostalo ho to do velkých problémů. Pán mu ke čtyřicátým narozeninám koupil knihu o zvěromagii a také bidýlko a několik dalších knih. Opakování mu poskytlo sebevědomí, které pro přeměnu potřeboval.

Trénoval pod pánovým pečlivým dozorem a létal kolem zahrady. Pán Teddy to považoval za velmi zábavné a pořád chtěl, aby byl 'Sevelus ptáček'. A nyní měl konečně dovoleno létat nad jedním z nejrušnějších měst světa.

Severus zpomalil a přistál na pánově natažené paži. Dával si pozor, aby se pařáty nezaryl do masa.

"Úžasné!" Pokud se Severus nemýlil, stékala pánovi z oka slza - mohla být také způsobená kouřem a výfukovými plyny z projíždějících aut. "Zvládl jsi to!"

Pán pohladil Severuse po zádech. Severusovi neušlo s jakou opatrností a jemností to udělal. Bylo to odrazem jeho křehkého těla, jako havran totiž vážil necelé kilo. A většina lidí při manipulaci zapomínala, jak křehké jsou ptačí kosti.

Ale pán ne.

"Je to havran, pane Pottere?" zeptal se pána postarší kouzelník. "Havrani jsou velmi inteligentní."

Pán se podíval Severusovi přímo do očí. "Já vím," odpověděl tiše.

Příště: První celá noc