Unwell - Kapitola 65 I/II

Kapitola 65 - Nové rozhodnutí

---

"Ještě jednou díky." Harry si nadhodil Teddyho v náruči. "Ani nedokážu popsat, jak moc si toho cením." Chtěl jim nabídnout, že jim bude platit, ale věděl, že by tím zranil jejich hrdost. Všichni Weasleyovi měli hrdost, odvahu a mnoho dětí.

"Ale to nic není, Harry. Vlastně, co kdybys mi ho sem dával na celý den? Nemá smysl platit cizím lidem, aby ho hlídali, když já bych to strašně ráda udělala zadarmo." Paní Weasleyová se smutně usmála. "Chybí mi mít doma děti. Nemám ráda, když jsem tak osamělá." Ginny si pořídila byt nedaleko a překvapivě ho nesdílela s přítelem.

Harry se usmál. "Děkuji, ale Teddy potřebuje být s ostatními dětmi, nebo vyroste ještě zlobivější, než už je… au. Teddy, přestaň mě štípat!"

"Pšestaň štípat tatínka!" Teddy se zasmál a zatleskal.

Pan Weasley položil Harrymu ruku na rameno. "Ještě pořád platí ten víkend, Harry?"

Ups. Harry zapomněl, že ho chtěl pan Weasley navštívit. Říkal, že se chce jen stavit na návštěvu, ale nejspíš chtěl Harryho naučit nějaká praktická bylinkářská kouzla, když už jaro klepe na dveře. Přestože se je madam Prýtová pokusila naučit vše, co věděla, hodiny nebyly příliš praktické. Většina studentů nikdy v dospělosti nebude potřebovat přesadit gangchilli, ale potřebovala vědět, jak udržet zahradu rozkvetlou a zelenou.

"Dobře. Ehm, šlo by to v sobotu kdykoli před šestou? Angela přinese kari a přijde parta lidí ze školy. No, ne parta, ale víte jak. Pět. Šest. A jejich přítelkyně, partneři, manželé. Však víte." Harryho dům byl ideální, protože nejenže se tam Severus cítil nejpříjemněji, ale také tam Teddy mohl spát ve svém. Harry samozřejmě mohl nechat Teddyho u Weasleyů a Severuse doma, ale nechtěl to dělat častěji, než to bylo nezbytně nutné. Nikdy nezval lidi, kteří by způsobili, aby se večírek vymkl kontrole, protože takové typy večírků prostě doma s Teddym a Severusem pořádat nemohl. A jako někdo, kdo strávil téměř sedm let nejen v Bradavicích, ale navíc ještě v Nebelvíru, měl dost těch večírků, kde lidé kouřili a zírali na zdi nebo pili a skončili zvracející na záchodě nebo do něčí postele.

Jediný, kdo na konci Harryho večírků nedokázal stát vzpřímeně, byla Angela.

"Copak vy mladí nejíte nic jiného než kari?" zeptala se paní Weasleyová.

"Hm, rybu a hranolky?" Stavebním kamenem jejich domácnosti bylo jídlo z donášky a to neposkytovalo příliš mnoho variant, ze kterých by mohli vybírat.

"Jsou dospělí, Molly, nedostatek zeleniny jim neublíží," ozval se Arthur.

"Ano, ale co proteiny? Vápník? Měl by sis vzít trochu Severusova lektvaru, Harry. Vypadáš trochu nemocně."

To bylo způsobeno pouze nedostatkem spánku, ale Harry jim to nemínil vysvětlovat. "Ehm, jasně. Možná. Takže dobrou noc, uvidíme se zítra."

Přemístil se z jejich kuchyně k sobě na předzahrádku. Teddy se při přemisťování jako obvykle rozkřičel, ale jakmile bylo po všem, opět se uklidnil. Harry předpokládal, že Teddy křičí nadšením. Možná, že když jste vychováváni s přemisťováním, tak vám nevadí, ale Harry ho moc rád neměl.

Vytáhl hůlku a otevřel si dveře. I přes fakt, že umístění jejich domu bylo relativně tajemstvím a byly kolem něj ochrany, jen tak pro jistotu ho zamykal.

Zjistil však, že nepotřebuje odemykat, protože již bylo odemčeno.

Možná se Severus šel proletět. Měl to povolené, pokud zůstával na zahradě. Harryho trochu znervózňovalo, že ho nechává létat venku bez dozoru, ale uvědomoval si, že to pro něj bude nejlepší, aby získal trochu nezávislosti.

Ale kdyby létal venku, viděl by nás přemístit se a přišel by nás přivítat.

No, možná že lítal dříve a prostě zapomněl zamknout dveře. Avšak Harry o tom pochyboval. Severus byl velmi pečlivý a opatrný. Zamkl by za sebou.

Hrabe ti, Harry. Vešel dovnitř a posadil Teddyho na podlahu.

Obývací pokoj byl tichý. Puzzle, které Severus skládal, leželo nedokončené na karetním stolku. Cínový džbánek na mléko a cukřenka, které si přinesl z Grimmauldova náměstí, ležely na koberci. Byly na nich černé skvrny, o který si byl Harry jist, že tam předtím nebyly.

Harry si klekl na podlahu, posbíral poházené části čajové soupravy a položil je zpět na konferenční stolek. "Severusi?" zavolal a rozhlížel se po obývacím pokoji.

"Sev'lusi!" zaječel Teddy a snažil se způsobit co nejvíc problémů.

Harry se podíval na planoucí oheň. Neměl v domě sirky a Severusovi jasně řekl, že nesmí používat hůlku. Severus dokonce ani nevěděl, kde je. Harry ji schoval do dřevěného rámu své postele.

Dobře, jak jinak by mohl rozdělat oheň? Třením dřívek o sebe? V žaludku se mu usadil velmi znepokojující pocit. Jak byl ten oheň rozdělán? Našel Severus svou hůlku? V domě žádné další hůlky nebyly. Hůlky Remuse a Tonksové byly v jeho trezoru, kde zůstanou, dokud nebude Teddy starší.

A jestli Severus svou hůlku našel, kde je? Vždy čekal, až Harry přijde domů, ukláněl se a zdvořile se ptal, jaký měl Harry den.

Možná utekl. Strčil si hůlku do pusy, přeměnil se do své zvířecí podoby a uletěl.

Harry zpanikařil. "Severusi?" Rozmístil kolem Teddyho ochrany, aby si nemohl ublížit. "Severusi?"

Kuchyně byla bez poskvrnky. Kuchyňský stůl byl vydrhnutý, všechno nádobí bylo umyto a uklizeno. Gik miska na vodu byla plná a ležela jako vždy na podlaze.

Poté, co zkontroloval záchod (a všiml si, že přetekl), vyrazil Harry nahoru. "Severusi? Jsem doma."

Bez odpovědi. Obvykle se k němu Severus rozběhl, kdykoli ho zaslechl. Udělal by to i v případě mimořádné situace. I kdyby se cítil provinile za to, že vytopil záchod (což mohlo být jednoduše napraveno), přišel by a přiznal by se. Přece by…

Nevlezl do skříně a neschoval se. Harry se zachvěl. Předchozí noc byla strašná. Severus udělal takový pokrok, aby se zase choval jako lidská bytost. Ano, každý den museli řešit záchvaty paniky, stále ještě váhal, jestli se může vůbec zasmát, když je Harry nablízku, ale byl na tom o tolik líp, než téměř před rokem. Celou dobu nosil oblečení, jedl u stolu. S vidličkou a lžící. Harry viděl, jak si neochotně nazouvá boty, když měl jít ven, ale vždy to udělal. Avšak předchozí noci našel Severuse ve skříni. Plakat. Harry nevěděl, proč Severus nalézá takové uklidnění v temném uzavřeném prostoru, ale už tam dlouho nebyl. Vlastně od té doby, co s nimi žila Gik.

Když se ho Harry zeptal, co ho trápí, Severus mu to okamžitě vyklopil. Severus Snape, kdysi ředitel zmijozelské koleje, nebyl nyní schopen lhát. Měl noční můru a nechtěl svými vzlyky probudit nebo obtěžovat Harryho. A navíc byl vyděšený. Harry se neptal, co ho tak vyděsilo - se Severusovou minulostí to mohlo být mnoho věcí. A o většině z nich neměl Harry ani tušení. A to mu nedávalo spát.

Ale budou to postupně zjišťovat. Severus vyjádřil zájem, aby spolu začali o jeho problémech mluvit, aby se pomalu vracel k normálu. Alespoň normálu pro otroka. Až poté mu Harry vrátí jeho hůlku a bude ho považovat za schopného vyzkoušet jedno nebo dvě kouzla. Byl to zcela jistě krok správným směrem.

A samozřejmě hned následující den po tomto kroku vpřed Severus zmizí.

Tiché vrčení vycházející ze Severusova pokoje Harrymu zježilo všechny vlasy na hlavě. Přestože Severus ve své nejdivočejší podobě vydával zvířecí zvuky, již je od něj devět měsíců neslyšel. Dveře do Severusova pokoje byly otevřené dokořán. Harry tam nechtěl jen tak vrazit nebo Severuse překvapit, proto se snažil tropit hluk, jak se k nim blížil.

"Severusi, jsem…" zarazil se. Severus klečel na všech čtyřech a skláněl se pod postel. Mumlal pro Harryho téměř neslyšitelné uklidňující věty.

Z pod postele se ozvalo další hluboké zavrčení.

Bylo příliš brzy na to, aby Gik rodila. Měla termín nejdříve za tři týdny, ale mohlo to být i za čtyři nebo pět týdnů. Nebyla na porod připravená. Nebyl ten správný čas.

Ale pokud nerodí, tak co je špatně?

"Severusi." Harry opatrně vkročil do pokoje, protože nechtěl Severuse, ani Gik vyplašit. "Severusi, je vše v pořádku?"

Muž s hákovitým nosem vzhlédl zpod postele. Z tmavých očí mu stékaly slzy po nose a kapaly na bradu. Teklo mu z nosu, ale Severus si to neotřel.

Trochu se natočil, aby se mohl poklonit Harryho směrem. "Pane, jak vám mohu posloužit?" zaskřehotal.

"Můžeš začít tím, že mi řekneš, co se děje." Harry si klekl vedle Severuse a nakoukl pod postel. Ale ze svého úhlu nic neviděl.

"Gik j-je… Ona-ona j-j-je…" koktal Severus.

Harry mu položil ruku na koleno. "To je v pořádku, Severusi. Je pod postelí? Je v pořádku?"

Severus se zhluboka nadechl. "N-ne. O-ona je… ona je…" a propukl v nekontrolovatelné vzlyky.

Harry se přesunul, aby pod postel lépe viděl.

Gik ležela roztažená pod postelí. Bříško měla mnohem menší než ráno, a nebylo pochyb o tom, proč tomu tak bylo. Na koberci ležely dva malé kočičí plody. Studené. Nemusel na ně šahat, aby poznal, že jsou mrtvé.

Přišlo mu, že na koberci je až příliš mnoho krve, než aby to bylo z jedné kočky. A vypadalo to, že jí bude ještě víc, protože Gik zvedla nohu a lapala po dechu a občasně vrčela a bolestně kňourala. Srst měla slepenou červenohnědou krví.

Harry se podíval zpět na Severuse a pečlivě zvažoval svá další slova. Nechtěl se ptát, co se stalo, protože by to Severuse ještě víc rozrušilo a vyvolalo by to v něm pocit, jako by ho z něčeho obviňoval. Nemyslel, že by byl dobrý nápad ptát se Severuse, jak dlouho už to trvá, a co by podle něj bylo nejlepší udělat.

"Je mi líto, co se stalo." Vrátil svou ruku zpět na Severusovo koleno a začal ho uklidňujícím způsobem hladit. "Tak jsme se na ta koťátka těšili."

Severus se kousal do rtu a Harry se musel krotit, aby mu neřekl, ať s tím přestane - ale bylo fér bránit mu ve snaze uklidnit se?

"Pane, můžete… ch-chci říct, za-zachráníte ji?" zaprosil Severus.

Severus nebyl rozrušený ztrátou koťat, ale bál se o Gik. Harry si byl celkem jistý, že Gik bude v pořádku, ale protože by její ztráta Severuse zničila, nemínil nic riskovat. "Severusi, musím jít hned někomu zaletaxovat. Hermiona má kočku a Lenka ví vše o zvířatech. Budou vědět, co dělat. A co by bylo dobré udělat podle tebe?"

Severus si otřel oči. "Myslím, že teď nechce být sama."

Harry přikývl a uvažoval, jestli je to pravda. Uvažoval, jestli by Severus nechtěl být sám, kdyby mu jeho jizvy působily strašlivou bolest. "Dobrý nápad, Severusi. Jsi doopravdy dobrý přítel."

***