Unwell - Kapitola 66 II/II

2. část kapitoly

---

Pán vstoupil do pokoje a začal kolem Severusova hubeného těla zastrkávat přikrývku. "Teddy už spal, ale jsem si jist, že by chtěl, abych ti dal tohle." Pánovy rty se otřely o Severusovo čelo, a pak pán začal zatahovat závěsy.

Pán Teddy trávil noc v Doupěti. Pán Arthur a paní Molly byli natolik hodní, že dovolili, aby u nich batole zůstalo, zatímco bude Severus odstraňovat své nitroobranné štíty. Pán se domníval, že to bude trvat celou noc a možná ještě část dopoledne. Paní Hermiona se také nabídla, ale měla spoustu práce s předměty na univerzitě, takže ji pán nechtěl ještě více zatěžovat.

Dnes nastala ta noc. Severus se pokusí zcela odstranit své nitroobranné štíty. Pokoušel se nevěnovat pozornost radě flakónků, které pán vyskládal na noční stolek, protože jenom zhoršovaly ten nervózní pocit v okolí jeho žaludku.

Pán sledoval Severusův pohled. "Ty jsou pouze pro jistotu. Srdce máš v naprostém pořádku a krevní tlak máš trochu nižší. Potřebovali bychom je, jenom kdyby se něco pokazilo. Čtyřicet není vysoký věk, ale je dostatečně vysoký na to, aby bylo potřeba udělat nějaká opatření."

Nějaká opatření jistě, ale pán měl přinejmenším tři lektvary na srdce, pět dalších na ostatní důležité orgány, jeden na mozek, šest na krevní tlak, tři různé typy uklidňujících lektvarů a dokonce i pánův drahocenný Bezesný spánek. "Vypadá to trochu… moc."

"Myslím, že jsem stejně vyděšený jako ty. Přinejmenším dvě třetiny z nich jsou pro mě," zavtipkoval pán a sedl si vedle Severuse. Ukázal na bidýlko u okna. "Seš si jistý, že by to nebylo snazší ve tvé zvířecí podobě?"

"Pokud chcete docílit aneurysmatu mozku, tak jistě." Jeho emoce v ptačí podobě nebyly tak silné, ale to samé se dalo říct o jeho magii.

"Sakra. Promiň. Hádám, že tě ještě víc znervózňuju."

Pán zápasil s tím, aby vytáhl hůlku z kapsy. Severus se natáhl a podal pánovi uklidňující lektvar. "Myslím, že ho potřebujete víc než já." Pán se posadil na noční stolek a zhluboka se nadechl. "Ne, myslím, že jsem v pohodě. Jen… jen se bojím."

To se bál i Severus, ale nechystal se pána zatěžovat svými obavami. "Čeho přesně se bojíte? Možná bych vás mohl uklidnit."

Pán vydechl. "No, zaprvé Snapea. Chci říct, že tvé staré já mě nikdy nemělo příliš v lásce. Já jsem ho neměl rád - vlastně, no… taky jsem tě v té době neměl příliš rád. A děsím se, že až se vrátí, nebo však víš, až stáhneš své štíty, že už nebudeme přáteli. Jsem vyděšený z toho, že bych tě měl ztratit." Pánovi se zlomil hlas a najednou začal zaujatě přerovnávat lahvičky na nočním stolku.

Severus ho sledoval. Pán nechtěl, aby se vrátilo jeho staré já. Severus věděl, že to nebyl příjemný muž, ale neuvědomoval si, že se toho pán až tolik bojí. Jak zlý byl? Nemohl být tak strašlivý společník, aby ze všech lidí právě Harry Potter musel zatlačovat slzy.

Podíval se na obrázek na svém levém předloktí a zachvěl se. Jen strašná osoba by souhlasila s tím, aby měla na sobě vytetovaný takový obrázek.

"Pane, nakonec jsem ta samá osoba." Severus se pokoušel znít konejšivě, ale nebyl si jist, že se mu to podařilo. Jeho pán ho uklidňoval dennodenně. Neměl zkušenosti s obrácenými rolemi. "To, co jsem si prožil, změní osobu, kterou jsem byl. Bez ohledu na minulé předsudky vůči vám, vás navždy uvidím jako svého pána. Nezapomenu na nic, co jste pro mě udělal, na nic, co jsme dělali." Odmlčel se a uvažoval, co jeho nebelvírský pán potřebuje slyšet. "Nikdy vás nebudu nenávidět. Nikdo v mém současném životě mě nikdy nemiloval a nestaral se o mě jako vy. Možná dokonce nikdo v celém mém životě, ale nepřeji si soudit ty, které si nepamatuji."

Pán popotáhl a stále schovával obličej. Sundal si brýle a začal je otírat do trička. "Chovám se jako holka, promiň. Musíš si o mě myslet, že jsem směšný."

"Nikomu to neřeknu," ujistil ho Severus. "Komu bych to říkal? Viděl jste mě ve více kompromitujících situacích než kdokoli jiný."

Pán si odfrkl a otočil se zpět k Severusovi. "Ano, ale tobě je jedno, jestli tě někdo uvidí plakat."

Pokud by to zostuzovalo jeho pána, záleželo by mu na tom. "Je mi to jedno, pokud vás můj pláč nepřivádí do rozpaků, ale já jsem se promenádoval před stovkami lidí oblečený jen ve své kůži. Jakmile jste jednou někým vlastněn a máte takové zkušenosti, změní to vaši perspektivu." Uvažoval, jestli by ho před otroctvím takové věci uvedly do rozpaků. Jako dospělého muže jistě.

"Ano, předpokládám, že ano." Pán si odkašlal. "Takže seš si jistý, že jsi na to dnes připravený? Nechceš, však víš, počkat na další víkend?" Severus mohl odstranit své nitroobranné štíty v pátek nebo v sobotu v noci, když jeho pán nemusel druhý den do práce.

Avšak pokud vycouvá nyní, co mu zabrání v tom, aby se příští týden rozhodl, že to opět není příhodné? Nebylo to něco, na co by se kdy cítil. Chtěl, aby to bylo za nimi, ale chtít to udělat bylo něco zcela jiného. A čím déle to bude odkládat, tím obtížnější to bude. Bál se mnoha věcí, které by se mohly stát, až bude štíty stahovat, ale žádné z nich není možné předejít. Takže nemá smysl to oddalovat a nechat ty obavy ještě nabobtnat. Nedávalo smysl čekat, protože čas by jim nemohl nic dalšího poskytnout.

"Žiji, abych vám dělal radost. Pokud si myslíte, že by bylo nejlepší počkat, tak počkáme."

Pán zasténal. "Jasně, a hádej co? Já žiju, abych získal tvůj názor na téměř vše, zvlášť když se to týká tebe. Pokud počkáme, poskytne nám to víc času připravit se…"

Severus natočil hlavu. "Na co se musíme připravit?"

"No, však víš… na různé věci." Pán si povzdechl. "Dobře, zdržuji to. Jsem brzda. Tak jak to uděláme? Bude to jako odlupování vrstvy za vrstvou nebo jako stržení zdi nebo…"

Cítil se pán dobře? Severus se na něj podíval, aby se ujistil, že se mužova kůže nebarví do zelena, a že nemá zastřený pohled. "Bude to, jako když dáte dolů štít, pane." Z toho důvodu se to nejmenuje nitroobranné zdi, ani nitroobranné vrstvy, ale nitroobranné štíty.

Pán zrudl. "Dobře. Takže, chceš, abych tě držel za ruku nebo…" Pán nepřirozeně chňapl po Severusově ruce.

Nemůžeš ucuknout. To by bylo odmítnutí, a ty svého pána odmítnout nemůžeš. Severus se zadíval na jejich spojené ruce. "Nepředpokládám, že bych mohl být sám."

Pán s trhnutím stáhl ruku zpět. "Myslíš sám jako sám? Celou dobu sám? Sám, zatímco budeš štíty stahovat?"

Jak to mohlo být interpretováno jinak? Severus nejistě přikývl.

"Ne!" zamítl to pán. "Ne, absolutně ne. Příliš bych se o tebe bál. Mohl by sis, například, ukousnout jazyk při emočním záchvatu nebo tak něco."

Severus nikdy o emočním záchvatu neslyšel a byl si jistý, že ani nikdo jiný. Jeho pán měl talent na spojování slov, které by nepoužil nikdo jiný než on. Na druhou stranu Severus byl tím, kdo pojmenoval kočku Gik, což jak nedávno zjistil, bylo v některých zemích označení pro sliz.

"Bojím se, že bych se vám mohl pokusit ublížit, protože vás moje bývalé já nemělo rádo." Severus mluvil tiše a pokoušel se pána přesvědčit. "Nikdy bych vám nechtěl ublížit. Ve skutečnosti by mi to způsobilo okamžitou smrt. Avšak ve stavu, ve kterém bych mohl být, bych se nemusel být schopen ovládat."

Pán zavrtěl hlavou. "Ty mi neublížíš. Ty nejsi ten typ člověka."

Jak pán mohl vědět, jaký typ člověka Severus býval? Znali se dobře? Severus si nebyl jist, že sdílí pánovu jistotu a zeptal se na to.

"Nebyl jsi moc příjemný člověk, ale byl jsi dobrý člověk. Dával jsi studentům za domácí úkoly horší známky, než měli ve skutečnosti a ty skutečné sis zapisoval do bloku. Vyhrožoval jsi, že zabiješ Nevillova žabáka, ale nikdy jsi mu neublížil. Hodil jsi po mě sklenici švábů, ale jak jsi nikdy nezapomněl zmínit, moc si o sobě myslím. Ale kdybys mě měl ve skutečnosti v úmyslu mě trefit, trefil bys mě. Podívej se na mě."

Severus zvedl pohled k pánovi a přál si, aby se mohl dívat kamkoli jinam. Nerad se díval pánovi do očí, protože při svém výcviku se naučil, že je to špatné. Nerad viděl, jak si je jeho pán tak jistý ohledně morálky Severusova starého já.

"Snape s nikým moc nemluvil. Nikdo živý nezná tvé oblíbené jídlo, nebo jaký je tvůj vítězný tah při Řachavém Petrovi. Nikdy jsi nikomu neřekl, jestli máš domácího mazlíčka a jestli ano, tak jakého. Jediný důvod, proč vím, na co jsi alergický, je ten, že to máš vytištěné ve své složce. Téměř nikomu jsi o sobě neřekl nic osobního, ale krátce předtím, než zemřel Voldemort, jsi mě nechal dozvědět se některé věci. Věci, které sotva někdo jiný ví. To, co jsi mi tehdy řekl, je důvod, proč ti věřím. Jakmile odstraníš své štíty, dozvíš se, co to bylo." Pán položil ruku zpět na Severusovu. "Věř mi."

Věř mi. Podívej se na mě. Podívej se na mě. Podívej se na mě. Severus se zachvěl.Ten pocit, když neznáte vlastní minulost a zná ji někdo jiný, byl strašný. Byl to pocit, který člověk nikdy nezapomene, a ten kdo ho nezažil, ten ho nepochopí. Severus se položil do postele. "Jsem připravený, pane."

Pán sevřel jeho dlaň pevněji. "Dobře.

Zavřel oči.

"Řekl jsem pravdu a oni zuřili! Nevím, co jsem udělal špatně! Pán se bude zlobit! On…"

"Je to trochu ironické, že Smrtijed je smíšené krve."

"Nejsi dostatečně dobře vycvičen, abys mohl být teď prodán."

"Prostě si lehni a mysli na Anglii. Udělej to co nejpříjemnější, jak můžeš a možná neshledám nezbytným tě potrestat…"

"Byl Smrtijed a nebyl pod kletbou Imperius, tak jak tvrdil. Malfoy je schopen přesvědčit ministerstvo o čemkoli - dokážu si představit, že bezpočtu lidí vyhrožoval nebo si zahrával s jejich vzpomínkami."

"Po porážce Temného pána to již není očarovaná značka, ale pouhý permanentní design na kůži."

"Severus Tobias Snape, obviněný ze zločinů vraždy, znásilnění, následování Vy-víte-koho podobu dvaceti let a dalších, se shledává vinným a odsuzuje se k doživotní službě kouzelnické populaci."

"Studenti si o tobě, kvůli tomu, co se stalo minulý rok, nebudou myslet nic horšího."

"Pottere, podívejte se na mě!"

"A moje duše, Brumbále? Moje?"

"Přečti si to, zkontroluj to, naruš to. Legillimens!"

"Harry Potter… Nebelvír!"

"To je ta chvíle, Severusi; prosím tě, aby ses choval, tak jak jsme se dohodli!"

"Schovejte ji, schovejte je všechny. Prosím vás!"

Mrtvé tělo. Nádherná žena ležící mrtvá na podlaze. Perfektní, bez chybičky, rudé vlasy splývající kolem ramen. Její zelené oči byly otevřené a zíraly do dálky. Zíraly skrze tebe, spíše než na tebe.

"Mudlovská šmejdka!"

"Mohli bychom být takoví, Seve. Jako Fred Astaire a Ginger Rogers! Nebylo by to pro tebe těžké, neboj se. To já bych musela dělat vše pozadu a na podpatcích!"

"Je to ta dívka za řekou! Jmenuje se Lily Evansová. Je v mojí třídě a je to čarodějka! Mami, je doopravdy čarodějka. A je to holka s rudými vlasy a je v mém věku!"

"To máš za to, že mě neposloucháš, kluku! Příště si dvakrát rozmyslíš, jestli se tak budeš chovat! Příště to nebude tvůj pes!"

Žili, byli tři bratři, kteří za soumraku cestovali po osamělé větrné cestě…"

"Severusi? Severusi, podívej se na mě! Severusi, otevři oči! Podívej se na mě!"

"Podívej se na mě." Zelené oči. Krásné zelené oči. Lilyiny zelené…

"Otevři oči! To je pán! Musíš otevřít oči, Severusi!"

Otevřel oči a praštilo ho do nich jasné světlo. Jakmile světlo zmizelo, viděl oči. Lilyiny oči. Za brýlemi.

Zachvátila ho panika. Potter! Je to Potter! Co to dělám? Kde to jsem? V posteli a Potter je vedle mně! Co si myslí, že…

V tu chvíli, kdy palčivá bolest zaplavila jeho čelo, zaplavilo jeho mysl uvědomění si. Jsi otrok. Potterův otrok. Pán. Je to tvůj pán. Tvůj pán. Pán, který tě krmí, šatí, líbá tě na dobrou noc. Pán, který ti kupuje jazykové učebnice a puzzle. Rubikovu kostku. Pán Teddy. Teddy. Remus Lupin a Nymfadora Tonksová. Theodor Remus Lupin…

"Severusi," pánův hlas se chvěl. "Zvedni ty štíty zpět. Hned."

***

"Ššššš," Harry hladil muže krouživými pohyby po zádech. "Ššš, to je v pořádku. Už několik měsíců jsi v pořádku, od teď to bude jenom lepší."

Vzlyky neustávaly. Bylo půl páté ráno a on šeptal uklidňující slůvka do Severusova ucha, hladil ho po zádech a nadopoval ho lektvarem na bolest hlavy, který bude jistojistě po hodinách pláče potřebovat.

Harryho děsilo, kolik slz dokázal Severus vyprodukovat. Mezi vzlyky se objevilo jen několik přestávek. Čas od času bylo chvilku ticho, které bylo přerušené dusivými vzlyky nebo hůř, křikem. Harry nevěděl, co dělat, jak Severuse, který si prožil svou minulost a spojil si ji s uplynulým rokem a půl, utišit. Pokoušel se ho uklidnit všemi způsoby, ale Severusovy oči ho děsily. Díval se do očí mrtvého Cedrica Diggoryho, bezduché skořápky Bellatrix Lestrangeové a Temného pána Voldemorta… a přesto ho žádné oči nevyděsily víc než pláčem zrudlé oči Severuse Snapea.

"Milujeme tě. To bude dobré." Když se Severus podíval na Harryho, občas vypadal šťastně. Jindy vypadal vztekle nebo zoufale. Harry si nedokázal pomoci a musel uvažovat, koho vidí. Vidí Harryho maminku, kterou miloval? Byl to důvod, proč vypadal šťastně nebo zoufale? Když vypadal vztekle, viděl Harryho nebo Harryho taťku? Když viděl Harryho, bylo to, když vypadal šťastně nebo zoufale?

Nemohl se dočkat, až Severusovy vzlyky utichnou, až vyjde slunce a zároveň to nechtěl. Protože až Severusovi konečně dojdou slzy, začne ta skutečná práce a konfrontace. Práce a konfrontace, o který věděl, že je velmi dobře mohou nechat opuštěné v jejich studených, temných místech. Bál se o Severuse, a přestože věděl, že je strašně sobecký, bál se také o sebe.

Konec druhé knihy

Příště: Kapitola 67 - Čas strávený od sebe