Unwell - Kapitola 69 II/II

2. část kapitoly

---

***

Severus si nervózně mnul ruce. Pokoušel se zhluboka dýchat, jak mu to často říkal pán, ale výsledkem toho bylo, že se mu motala hlava. Paní Hermiona mu zakázala pochodovat. Vědomě se snažil neprokousnout si ret, protože to občas bezděčně dělal. Docházely mu způsoby, jak si ulevit od stresu.

Severus tu explozi předpokládal několik hodin předem. Aby byl zcela upřímný, předpokládal ji od té chvíle, kdy před několika dny viděl pána hloubat nad učebnicí lektvarů. Ale jistotu, že k ní nevyhnutelně dojde, nabyl, když viděl pána přidávat do lektvaru místo dikobrazích ostnů hadí zuby. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale zarazil se. Jeho pán ho nežádal o kritiku nebo hubování a Severus nebyl v pozici, aby mu něco takového vnucoval.

Blízkost vroucího kotlíku a přísad v něm vyvolala neklid. Nedokázal určit, čeho přesně se týkal, ale fakt, že ho pociťoval, ho nepřekvapil. Vaření lektvarů bylo klíčovou částí jeho předchozího života, života před otroctvím, takže to dávalo smysl, že až se s tímto uměním opět setká, vyvolá v něm neklid. Předpokládala to i Cesta za uzdravením, kterou Severus poslední dobou pod pánovým pečlivým dohledem studoval.

Možná ten neklid v Severusovi vyvolal nesoudnost, která způsobila, že pán roztavil kotlík. Nemohl to připsat faktu, že by byl špatným otrokem. Koneckonců dobrý otrok byl zticha, nebo ne? Ale také za každou cenu chránil svého pána. Zákony otroctví, které Severus znal zpaměti, mu dříve dávaly smysl, ale nyní mu však, když si je promítal v hlavě, příliš smysl nedávaly a dokonce si často i protiřečily.

Ale bez ohledu na to musí každý z nich po zbytek 'svého' života dodržovat.

Paní Ginny vyšla svižným krokem z malé ložnice v bytě paní Hermiony. Nesla tác s čajem, takže Severus vyskočil, aby ho od ní vzal. Překvapeně zamrkala. "Děkuji, Severusi."

Severus kývl hlavou a odnesl tác do kuchyně. Byt paní Hermiony byl docela malý, takže to nebylo tak, že by jí ušetřil práci, ale byl to princip.

"Bolest je skoro pryč." Paní Ginny se lokty opřela o pult. "Až se vzbudí, nebude ho nic bolet. Než se probudí, bude to trvat několik dní."

Bezesný spánek v tak koncentrovaném stavu byl velmi nebezpečný, pokud se dostal na tělo nebo do těla. Severus si nemohl vybavit, že by u něj kdy viděl tento odstín zelené, takže to samozřejmě mohlo být pro jeho pána lepší, ale také horší.

"Pokud se večer nebude cítit trochu lépe, je Hermiona odhodlaná poslat ho ke Svatému Mungovi," pronesla paní Ginny a pevně stiskla rty. "Nemyslím, že si uvědomuje, jak moc by raději trpěl celé dny jako pacient v jejím domě, než aby musel přetrpět pár hodin u Svatého Munga s reportéry za dveřmi."

Severus si klekl na podlahu vedle místa, kde spal na polštáři na zemi Teddy. Rozuměl, co paní Ginny říkala líp, než podle něj ostatní. Věděl, jaké to je procházet skrze obrovský dav blesků a křičících reportérů. Musel to přetrpět téměř pokaždé, když vyšel se svým pánem na kouzelnickou veřejnost a pevně svíral jeho ruku, až mu bělely klouby. Byla to nejenom velmi frustrující a omezující situace, ale také děsivá.

A aby vysvětlil ty popáleniny, musel by říct celému světu, že vařil Bezesný spánek, a oni by chtěli vědět proč. Musel by přiznat, že mu lékárna neprodá víc než stanovený měsíční limit, a tak by musel přiznat, že je jím předávkovaný. Tím by zcela jistě ztratil svá práva adoptivního otce k Teddymu. Kladli by mu otázky, proč nenařídil svému otrokovi bývalému mistrovi lektvarů, aby ten lektvar uvařil, a to vy vyvolalo podezření, jak se ke svému smrtijedskému otrokovi chová. Existovalo i riziko, že by přišel o Severuse.

Vše kvůli vybuchlému kotlíku.

"Ta mast, kterou používá paní Hermiona, je dobrá," byl Severus schopen říct. "Měl by se pěkně hojit. Až se bude schopen zcela probudit na delší časové intervaly, spáleniny budou stěží viditelné."

Paní Ginny přikývla a přehodila si kabelku přes rameno. "Jsem si jista, že víš, o čem mluvíš."

Bylo pěkné to vědět, protože Severus si tím nebyl zcela jistý. "Odcházíte?" Klesl zpět na kolena.

Kousla se do rtu a pohlédla na hodiny. "Nechci tě tu nechávat samotného s Teddym, když je Harry takhle mimo. Avšak Hermiona se už měla vrátit z přednášky a já musím do práce…" Zavrtěla hlavou. "Vím, že nepotřebuješ chůvu, ale pro případ, že by se něco pokazilo, tě tu nechci nechávat samotného."

To od ní bylo ohleduplné. Když měla několikrát vše na povel paní Di'Angelo, neměla problém nechat Severuse samotného. "Jsem si jist, že bude vše v pořádku," řekl Severus, který nechtěl, aby paní Ginny přišla o práci.

"Já také." Usadila se na opěrce pohovky. "Ale už několikrát jsme se mýlili. Harry přitahuje problémy a naše štěstí není o moc lepší. Raději bychom to neměli pokoušet."

To byla pravda. Kdyby někdo sepsal jen události v životě Harryho Pottera od jeho jedenáctých narozenin do konce války (což se jednou jistě stane, pokud už k tomu nedošlo) musel by psát o mnoha obtížích a svárech. Problémy k němu byly přitahovány jako železo k magnetu.

Také bylo pravdou, že se paní Ginny stávaly nešťastné události. Ze stresu z jejího prvního ročníku v Bradavicích měl Severus obličej permanentně poznamenaný vráskami a ty nevyslovitelné věci, které schválil v roce, kdy byl ředitelem, v ní musely bezpochyby zanechat psychologické trauma.

Avšak s ohledem na něj se mýlila. Nešlo o smůlu. Pouhá smůla ho sem nedostala, ale série špatných rozhodnutí ano. Rozhodnutí, které dobrovolně dělal po mnoho let předtím, než k nim byl donucen.

"Jsem si jist, že pán bude vděčný za to, jak pozorná jste byla," volil Severus pečlivě svá slova.

"Hermiona říkala, že Harry bral příliš velké dávky Bezesného spánku již dlouhou dobu." Když paní Ginny mluvila se Severusem, nepředstírala jako mnoho ostatních, že si prohlíží své nalakované nehty, ani nepředstíral přílišný zájem o zeď za ním. "Říkala, že jí říkal, že je to kvůli tomu, že nemůže spát."

To byla zkrácená verze. Severus věděl víc, ale neměl nutkání to nikomu říct. Zradil by tím svého pána. "Z toho důvodu je Bezesný spánek používán."

Povytáhl úzké rudé obočí. "Ale proč nemůže spát? Bůh ví, že kdykoli ho vidíme, je vyčerpaný."

"Je možné, že už je příliš unavený." Vedeš si dobře. A tvé čelo ani nebolí. "Možná jste zažila, že jste byla tak unavená, že jste nemohla spát? Nespavost neznamená, že má člověk doširoka otevřené oči, ale že nemůže spát. Člověk by mohl nespat celé dny, a přesto by nebyl schopen usnout."

Dívka na něj překvapeně zírala. "Už věky jsem tě neslyšela tak moc mluvit."

Severus cítil, jak rudne. Odvedl jsem její pozornost. To je dobře.

Ale nevydrželo to dlouho. "Pokud potřeboval spát, proč si nevzal lektvar na spaní? Jsou jich tucty. Proč trval na Bezesném spánku, pokud to nebyly noční můry, které mu ve spaní bránily?"

'Zmatení', tak pán nazýval způsob, kterým se Severus vyhýbal odpovědění otázek. Nešlo o lži, ale o způsob, jakým přinutil člověka myslet si, že na jeho otázku odpověděl, aniž by na ni ve skutečnosti odpověděl. Byla to dovednost, kterou měl Severus vybroušenou téměř k dokonalosti.

"Zníte trochu jako paní Hermiona. Požádala vás, abyste mě vyslýchala?" Severus se to pokusil pronést tak, aby to znělo lehce a škádlivě, ale z jeho úst to znělo špatně.

Klíč v mudlovském zámku ohlásil, že se paní Hermiona vrátila ze své přednášky, takže paní Ginny neměla šanci odpovědět. A za to byl Severus rád. Poskytlo mu to víc času vymyslet odpověď, kterou by chránil pánovu hrdost, a které by věřila i paní Hermiona.

***

"Co to děláš?" ozval se hrubý hlas.

Měl pocit, že vyskočil z kůže. Pokoušel se zhluboka dýchat, aby se uklidnil, než odpoví. "J-jen…"

Muž ho popadl za límeček trička. Tlustá masitá ruka byla obrovská. Jedna rána a přišel by o zuby. Mohl by být celé dny v bezvědomí. Bude muset být opatrný, co říká.

"Ptal jsem se, co děláš?" Mužův dech zkaženě páchl po cibuli a česneku, když se k němu muž naklonil.

"Uvažuji, jestli je pravda, že když někomu spícímu strčíte ruku do teplý vody, že se pomočí."

"Zkus to, Ronalde a uklidíš si to. Copak nemáš trochu soucitu?"

"Když se jedná o něho, nenávidí soucit."

"Jdi zamíchat zeleninu. Ta pánvička nejspíš za chvilku chytne."

Harry otevřel oči. Přestože byly roztažené závěsy, panovalo v pokoji přítmí. Avšak pro pokoje ve dvacátém patře v Londýně to nebylo neobvyklé. Mezi všemi mraky a smogem nebylo sluneční světlo obvyklé.

A byl ve dvacátém poschodí, protože byl v bytě u Hermiony. Poznával fotky její rodiny na prádelníku a její těžký přehoz na posteli. Nepřekvapilo ho, že tu je, ale když si vzpomněl proč, sevřel se mu žaludek.

"Kde je Severus?" Pokusil se vymotat nohy z pokrývky, ale byly zamotané. Když si sedl, zamotala se mu hlava. "Kde je Teddy? Musím…"

Hermionu to nezajímalo. "Harry Pottere, lehni si zpátky!" Zírala na něj skrze přimhouřené oči.

Harry na ni chvíli koukal, a pak se položil zpět do postele. Bylo dobře, že se nerozhodla studovat na léčitelku, protože by byla přísnější než Madam Pomfreyová.

"Severus je v pořádku. Posledních čtyřicet osm hodin se téměř sám stará o Teddyho. Přeměnila jsem konferenční stolek na postýlku a Severus spí na zemi. Mají dostatek jídla a Ginny každé ráno vodí Teddyho do jeslí a cestou domů ho vyzvedává. Všechno zvládáme."

Všechno zvládáme. Znělo to tak. "Potřebuji je vidět."

"Posledních čtyřicet osm hodin jsi prospal v mém bytě, mám právo na nějaké odpovědi." Hermiona se posadila na okraj postele. "A než se zeptáš, ano, jsou na tebe v práci naštvaný, ale nevykopnou tě."

Harry si olízl suché rty a Hermiona mu beze slova podala sklenici vody. Ve snaze trochu se vypsat vařil Bezesný spánek. Lékárna ho nenechala objednat víc než tři krabice najednou, což představovalo problém. Pohrával si s myšlenkou na koncentrovanou verzi, což byla pravděpodobně ta věc, co ho dostala do průšvihu.

"Jak jsem se sem dostal?" zeptal se.

"Severus měl rozum a hned mi letaxoval. Naštěstí jsem byla doma. Avšak bylo by zodpovědnější říct mu, aby v naléhavém případě volal do Doupěte, kde je vždy někdo doma. Ale to jsem odbočila," zavrtěla hlavou Hermiona. "Víme to, Harry."

Víme to, Harry. Víme to. To bylo vše v pořádku, ale odpověď byla, co vědí? Co jim Severus řekl? Nechte to na Severusovi, že jednou, když se rozhodne otevřít pusu, aby řekl víc než dvě věty, že začne o Harrym roznášet drby.

"Co víte?" chtěl vědět.

Hermioniny rty tvořily tenkou čárku. "S trochou štěstí vše, co potřebujeme vědět. Neskrýval jsi to zrovna dobře."

Harry těžce polkl. "Podívej, Hermiono, kdybys byla…"

"…jen mi odpověz na tohle," přerušila ho Hermiona. "Prosím, řekni mi, že jsi Severusovi nenutil Bezesný spánek."

To obvinění stačilo, aby se Harry v posteli vzpřímeně posadil. "Co? Ne! Nikdy! Za celou tu dobu, co Severuse mám, jsem mu dal Bezesný spánek jednou nebo dvakrát. A bylo to jen v případě nouze. Nechci, aby na to začal spoléhat, nebo aby mu přestal zabírat!"

"Jako tobě?" Hermiona vypadala s Harryho odpovědí spokojena.

Nevěděla jaké to je. Nebudila se každou noc nočními můrami - strašlivými nočními můrami, které nedovolovaly dospělému muži opět usnout. To vše jí na svou obranu řekl, zatímco uvažoval, kolik je hodin, a kde jsou v tu chvíli Severus a Teddy. Potřeboval Severus, aby se dotkl jeho čela? Potřeboval ujistit, že je Harry v pořádku? Potřeboval…?

"… já nevím, jaké to je?" Hermiona zrudla vztekem. "Jistě. Já nemám důvod k nočním můrám. Nikdy mě nepronásledují Bellatrix Lestrange a Malfoyovic sídlo. Nikdy se nebudím v posteli, neschopna otevřít oči, přesvědčená, že ležím ve stanu někde uprostřed ničeho. Nikdy jsem se neprobudila uprostřed noci, abych zjistila, že jsem v obývacím pokoji a vytvářím obrany."

Hermiona byla náměsíčná? To nebyl ani Harry.

"Bezesný spánek není řešení, Harry. Lektvary nikdy nejsou řešení. Mohou pomoci, ale samotný problém nikdy nevyřeší!" Hermiona si promnula kořen nosu. "Omezení spotřeby čaje může, protože to pomáhá spát. Nebo ti může pomoci usnout upíjení heřmánkového čaje, pokud se nedokážeš čaje zcela vzdát. Můžeš zkusit meditovat a další osvědčené metody. Můžeš použít kouzla, aby ulehčila svému podvědomí, anebo můžeš snížit stres, kterého už bys mimochodem víc nesnesl."

To byla pravda. Harry byl pod velkým tlakem. S dítětem, Severus a bystrozorským tréningem a to nemluvě o rozchodu s Angelou, si myslel, že by bylo méně stresující opět čelit Voldemortovi.

"Jsem rád, že to pro tebe funguje, Hermiono," prohlásil Harry hořce. "Ale pro mě ne."

"Chceš, abych ti řekl, co si myslím, že pro tebe bude fungovat?" zeptala se Hermiona. "Najmi si člověka, který ti bude jednou týdně uklízet dům. Jen proto, že můžeš kouzlit, neznamená, že je úklid domu snadný. Nech ho, ať ti umyje podlahy, okna, vymění povlečení, ustele postele."

To by nebylo tak špatné a Harry by si to samozřejmě mohl dovolit. Ale neviděl, jak by mu to mohlo pomoci spát.

"Najdi si nějaký volný čas," pokračovala Hermiona.

Ta představa byla směšná. Kde by ho Harry vzal?

"Nedívej se na mě takhle," zpražila ho Hermiona. "Páteční, sobotní a nedělní večery máš zcela otevřené. Najdi si stálou chůvu a během těch večerů dělej něco pro sebe. Je mi jedno, jestli půjdeš ven s klukama, přemístíš se na pláž nebo jestli půjdeš nahoru a trochu se vyspíš. Potřebuješ čas, kdy budeš moct dělat, cokoli chceš, aniž by ses strachoval o Teddyho nebo Severuse."

Harry zavrtěl hlavou. "To není dobrý. Bojím se o ně pořád."

"Protože jsi jako kvočna. Přestaň s tím. Během posledních dní jsem Severuse sledovala a je více než schopný se postarat přinejmenším o sebe. Kdyby nebyl nechával bys ho doma samotného, když jdeš do práce.

Touché.

"Můj další návrh mi opět vyslouží ten 'pohled'," prohlásila Hermiona, "a jsem na něj připravena. Pamatuješ ti tu Severusovu terapeutku?"

"Doktorku Brownovou?"

"Nabírá v současnosti pacienty?" zeptala se Hermiona.

"Nevím. Neviděl…" Harry se zarazil. "Nepotřebuji navštívit terapeutku."

"Nelži si do kapsy. My všichni potřebujeme terapeuty," protočila Hermiona oči v sloup. "Většina z nás to zvládne i s tím, že se tomu vyhnout, ale někteří to nedokáží."

"A ty si myslíš, že já patřím do kategorie těch, co to nedokáží," řekl Harry.

Přikývla. "Byl by to někdo, s kým bys mohl mluvit o svých problémech, někdo, kdo ví, o čem mluví. Nemyslíš, že by ti to pomohlo?"

Ne, to si Harry nemyslel. "Nerad o sobě mluvím. Vždy se ptá Severuse 'jak se cítí'."

"A na to je tak těžké odpovědět?" založila si ruce na hrudi.

Hermioně zřejmě tyto otázky nikdo v životě nekladl - pořád a pořád dokola. "Ano!" udeřil Harry pěstí do postele. "Nevím, jak se cítím, pokud něco cítím. A pokud bych to věděl, určitě bych to nesdílel s ženskou, kterou neznám!"

Hermiona se zvedla z postele. "Neříkám, že tam musíš jít, Harry, je to jen doporučení. Nemusíš se kvůli tomu tak rozčilovat."

Věděl, že nemusí, ale z nějakého důvodu ho to rozčílilo. "Nepotřebuju jít za zatracenou…"

"Jen o tom přemýšlej." Hermiona odcházela z pokoje. "Jsi unavený, potřebuješ čas si to promyslet. Jen jedna věc, Harry…

"Jo?"

Hermiona nevypadala rozpačitě, jak by mohli někteří při těch slovech vypadat. "Než znovu usneš, dojdi si prosím na záchod. Už mě unavuje neustále kouzlem čistit matraci."

Příště: Kapitola 70 - Placebo