Unwell - Kapitola 70

Kapitola 70: Placebo

---

Harry se zamračil na sklenici vody na svém stole a potlačil nutkání mrsknout ji přes učebnu a polít jí ostatních dvanáct učňů. Voda nedělala nic jiného, než že mu plnila žaludek, až mu bylo na zvracení a neměla žádnou chuť. A zcela jistě ho nedržela vzhůru.

Hermiona navrhovala, aby si ji lil horkou z hůlky, jako kdyby si dělal čaj. Říkala, že nakonec si na tu chuť zvykne, a že to bude skvělé placebo místo čaje. Ani na chvíli jí nevěřil, ne, když jí z hrnku visel provázek od čajového sáčku.

Od té nehody s kotlíkem uplynuly dva týdny. Mnoho lidí mu řeklo, že dělá pokroky, pomalu, ale jistě. Harry si myslel, že mají halucinace. Aby pravdu řekl, cítil se hůř, než kdy předtím. Byl vyčerpanější, než když bral Bezesný spánek. A nebylo se čemu divit, místo fungování se třemi hodinami spánku denně nyní fungoval s jednou, která byla rozdrobená do krátkých úseků v průběhu celé noci. Navíc už neměl čaj, který by ho udržel v bdělém stavu. Byl strašně pozadu s prací do bystrozorského výcvikového programu a věděl, že nebýt jeho jména, postavení a vztahu s ministrem Pastorkem, dávno už by ho vyhodili.

V jejich skupině bylo mnohem méně lidí než na začátku. Před několika měsíci jich bylo ve skupině třicet šest. Někteří však skončili kvůli rodinným závazkům, jiní nedokázali ustát ten stres. Někteří nezvládli vypilovat určitou techniku nebo neodevzdali úkol ani poté, co jim byla lhůta prodloužena. Nebylo těžké dostat padáka, takže Harry věděl, jaké má štěstí.

Občas uvažoval, jestli udělal správně, když se do vyčerpávajícího programu přihlásil. Vyžadoval velké množství času a energie, které neměl. Vyžadoval hodně běhání, skákání, vyhýbání se, krčení se, složité kouzlení ráno, mozek odrovnávající testy brzy odpoledne a pracné papírování večer. Jistě by pro Harryho bylo jednodušší a rozumnější zkusit se dostat k Harpyjím nebo ke Kanonýrům a stát se jejich hvězdným hráčem. Mohl by se k nim dostat nejen díky talentu a přátelství s Oliverem Woodem, ale také díky svému jménu.

Avšak jak by jeho zemi pomohlo, kdyby se stal hvězdným chytačem? Harry pracovat nepotřeboval. Mohl sedět celý den doma, poslouchat rádio a jíst své oblíbené sýrové křupky Wotsits. Pokud měl trávit čas v práci, mimo domov, potřeboval být někde, kde byl potřeba.

Ale také jsi potřeba doma, že? Teddy tě potřebuje. Severus tě potřebuje.

Brkem probodl pergamen a zašklebil se. Přestože ho Teddy se Severusem potřebovali, nepotřebovali ho již tak jako dříve. Teddy uměl chodit a říkat i další slova než jen základní táta, děkuji a bů bů, přestože i nadále zůstávala jeho řeč pro ty, kteří s ním netrávili mnoho času spíše nesrozumitelnou. Již nepotřeboval, aby ho krmil, a pokud byly nastaveny správné ochrany, zřídkakdy potřeboval zvláštní dozor, pokud s ním byl někdo v místnosti. A pokud ochrany nebyly nastaveny, tak pozor, protože v mžiku dokázal rozžvýkat všechny knihy.

Severuse se od té doby, co ho Harry před více než rokem přivedl domů, neskutečně změnil. Už nepotřeboval v misce měkké rozmačkané jídlo a nikdo už ho nemusel doprovázet, když šel na záchod. Od toho jednoho incidentu již Teddymu neublížil. A přestože stále panikařil při dešti, při pohledu na někoho ze své minulosti a při dalších spouštěčích, neschovával obličej Harrymu do klína každých pět minut. Přestože si nadále užíval, když ho Harry uklidňoval hlazení po vlasech, již to nebyl otrok bez jediné myšlenky, který nechtěl nic jiného, než sloužit svému pánovi. Nyní to byl člověk rozpolcený mezi dvěma realitami, který měl velkou mysl, ale ne svou vlastní.

'Štve vás to? Jaký je pocit, že už nejste potřeba?' Zavrčel, když se mu vybavila slova doktorky Brownové. Po nátlaku ze strany svých přátel (doopravdy ho přesvědčila Ginny, která mu řekla o své snaze stát se licencovaným kouzelnickým psychiatrem), si Harry domluvil sezení s doktorkou Brownovou. Tentokrát jak pro Severuse, tak i pro sebe. Ani jeden z nich nechtěl jít, ale shodli se, že je to nezbytné. Možná jsou oba masochisti. Bůh ví, že Harry na to se vším, co si na sebe naložil, vypadá.

"Potřebuješ nový svitek pergamenu?" naklonila se k němu s úsměvem další ze studentů Marcia. "Děláš do něj díry ho šokující rychlostí."

Harry zavrčel, odtrhl ze svitku poničený kus a začal znovu. "Jak mám vědět, jak byli bystrozoři ve Velké Británii spojeni s Napoleonem Bonaparte? Ani jsem nevěděl, že v té době bystrozorský program existoval."

"Znal bys odpověď, kdybys poslouchal přednášku," Marcia mu to nevyčítala, ale podala mu ze svého stolu učebnici, "nebo kdyby sis přečetl zadané čtení."

Harry začal knihou listovat a hledal něco, co by mohlo vypadat alespoň vzdáleně relevantně. "Neměl jsem čas, celý včerejší večer jsem se pokoušel dostat žvýkačku z vlasů mého dítěte a utěšováním Severuse. Měl panický záchvat, ze které ho jsem ho vůbec nemohl dostat." Ušetřil chudáka Marciu detailů, jako byl pomočený koberec, kočičí škrábance a ztracené Obludné obludárium.

"Wow," vyvalila oči Marcia. "No, každý tu ví, pod jakým jsi tlakem. Je to pochopitelné."

Harry k ní vzhlédl a tělo mu ochromovala panika. "Každý ví? Jak to každý ví?" Každé ráno četl Denního věštce, aby z něj mohl vystříhat články, než se noviny dostanou k Severusovi. Nechtěl, aby Severus četl něco, co by ho mohlo rozrušit. V posledních šesti týdnech nenarazil na mnoho článků, které by se ho týkaly.

Její úsměv byl účastný. "Slyšeli jsme, jak ses to pokoušel vysvětlit jednomu z našich instruktorů nebo tě někdo zaslechl, jak to někomu vyprávíš. Však víš, všechno se roznese a není tu moc věcí k drbání."

Rozhlédl se po svých namakaných nebo inteligentních spolužácích. Nebylo na nich nic moc k povídání, ale na něm také ne.

Příštích několik minut strávil prací na svém eseji. Jejich instruktorka, slečna Hillová, tu nebyly, aby na třídu dohlížela, ale proč by také měla? V tuto chvíli všichni, kteří ve výcviku zůstávali, se zoufale chtěli stát bystrozory. Hory domácích úkolů a cvičení oddělila rádoby aspiranty od těch, co to mysleli vážně. Ti, co zbývali, se chtěli stát bystrozory natolik, že zvládali pracovat, aniž by v učebně dělali nepořádek.

"Jak to jde s Carlem?" Harry věděl, že Marcia má bouřlivý vztah s o třináct let starším přítelem.

Marcia se zamračila. "Šlo to dobře, dokud jsem ho minulý týden nepředstavila rodičům. Myslela jsem, že mamka bude mít infarkt."

Harryho napadlo, co by si jeho rodiče mysleli o Angele. Prohlédli by ji, jako téměř všichni ostatní v jeho životě? Pokusili by se mu na rozdíl od ostatních ten vztah rozmluvit? "Jsem si jist, že jsou rozrušení jen proto, že jim na tobě záleží. Jinak by je to nezajímalo," prohlásil a začal foukat na inkoust, a až pak se pustil do dalšího odstavce.

Smutně se usmála. "Nejspíš jo. A co ty? Chodíš s někým?"

Harry byl velmi opatrný na to, aby odhaloval detaily svého osobního života těm, kteří s ním nechodili do Bradavic, nebo se kterými se v té době nepřátelil. To s čím se svěřil Lence, se lišilo od toho, co řekl cizinci v hospodě. To, co řekl nebelvírským spolužákům z ročníku 1998, bylo jiné, než co odhalil spolužákům z bystrozorského programu. Obvykle se držel jen základů - mluvil o Teddym a o tom, na čem ve škole pracovali. Občas odbočil k Severusovi a svým přátelům, ale nerad odhaloval příliš mnoho. To byly jeho soukromé záležitosti a on neroznášel drby jako ostatní z jeho třídy.

"Ehm… no, už ne." Přistihl se, že opět probodl pergamen hrotem brku. "Chodil jsem, chci říct, ještě před několika týdny. Pohádali jsme se a já jsem si tak trochu uvědomil, jaká to osoba ve skutečnosti je. Nebylo… nebylo to pěkné." Mohl jen doufat, že se Angela nedostane k Myslánce a neukáže své intimní vzpomínky nějakému nadanému umělci. To by jí mohlo vydělat hromadu galleonů.

Marcia se přestala usmívat. "To je strašné!" pokoušela se ho utěšit.

Přikývl. Věděl, že to tak je, ale už se s tím v životě smířil. "Vždycky skončím s nějakým mizerou."

"Jsem si jista, že to není pravda." Otočila se, aby dopsala pár slov a hned se zase obrátila zátky na něj, aby mohli pokračovat v hovoru. "Je spousta skvělých lidí, jen musíš vyrazit ven a potkat je."

Samozřejmě, to byla pravda, jinak by se lidé nikdy nebrali, nebo by spolu nevydrželi. A samozřejmě to také záleželo na definici skvělého člověka, protože občas se potkali dva odporní lidé a mysleli si o sobě, jaký je ten druhý 'skvělý', protože na to měli jiný názor než zbytek populace. Problém ležel ve zbytku populace, protože obvykle souhlasila, že zlí lidé jsou zlí lidé, a že skvělí lidé jsou skvělí, to nechávalo jen omezený výběr.

"Problém je jít ven a setkat se s nimi." Harry zvedl své paví pero a pokoušel se vymyslet vhodný závěr pro svůj esej. "Mám dvouleté dítě, vzpomínáš? Je namáhavé dostat se do koupelny, natož do hospody."

"Nepřemýšlel jsi o tom, že bys mohl potkat někoho v práci?" škádlila ho Marcia. "Ach, vím o perfektním člověku pro tebe!"

Harry se na ni podezívavě podíval. "Snažíš se mě dát s někým dohromady?"

"Ne, poslouchej! Je to perfektní - jste tak kompatibilní, až je to směšné! Jsem překvapená, že ti to nikdo předtím nenavrhl!" Marcii zrůžověly tváře vzrušením.

Harry to považoval za zvláštní, vzrušit se tak cizím romantickým životem, nebo spíš jeho neexistencí. "Ehm, do schůzky na slepo nejdu. Můj kamarád Ron to v pátém ročníku zkusil a skončil s…"

"Ne, nebude to schůzka naslepo, protože ho už znáš!" zavrtěla hlavou Marcia. "Znáš Jamese, který pracuje dole v kavárně? Ten kluk, co vždycky doplňuje kávovar kafem, který je pro normální lidi příliš silný. Je taky v bystrozorském programu. Je o dvě třídy výš a pracuje v kavárně, aby si přivydělal. Má…"

On. On. Je pro tebe perfektní. James, který pracuje dole v kavárně. On. On. James. O dvě třídy výš. Přivydělává si. On. Harry zavrtěl hlavou v pokusu dostat z ní ty myšlenky. "Počkej… počkej, on?"

Přikývla. "Ano, a hodiny jsou velmi…"

"Ne, počkej. Myslím, že jsi mě špatně pochopila," přerušil ji Harry. Cítil, jak mu rudnou tváře, ale bylo mu to jedno. "Nejsem gay."

"Ty nejsi… Ty nejsi gay?" zbledla.

Poté, co to ukončil s Angelou, začal vážně zvažovat svou sexuální orientaci. Už to nemohl popírat sám před sebou, ale nebyl připravený začít experimentovat, oznámit to svým přátelům nebo informovat noviny.

Zavrtěl hlavou. "Ne. Do této chvíle jsem chodil jenom s dívkami." V duchu si pogratulovat, jak se z toho Severusovým způsobem vymanévroval.

"Ach, můj bože! Je mi to tak líto." Schovala si obličej do dlaní. "Nemůžu věřit, že jsem právě…"

"Ne, to je dobrý." Nikdy předtím mu nikdo jiný neřekl, že by si myslel, že je gay. Bylo to normální? Mysleli si lidé, kteří ho potkávali, že je gay? Proč si mysleli, že je gay? Kvůli způsobu, jak chodil, mluvil, jak se oblékal, jak se choval? "Proč sis myslela, že jsem? Chci říct, proč jsi usuzovala…"

Hanbou se na něj nedokázala podívat. "Prostě na to zapomeň."

"Ne, chci to vědět," naléhal Harry. "Z jakého důvodu sis myslela, že jsem…"

Slečna Hillová si právě tu chvíli vybrala k tomu, aby alespoň jednou ve své kariéře, vstoupila do učebny ještě před koncem hodiny. "Jste připraveni odevzdat své eseje, protože čas téměř vypršel."

Marcia si myslela, že je gay. Byla si tím tak jistá, že to bez rozmýšlení řekla nahlas. Kolik dalších lidí si myslelo to samé?

Harry cítil, jak se v něm otáčejí kolečka jak v orloji, ale nelíbilo se mu to.

***

Severus bez hnutí seděl a pán mu šampónoval vlasy. Vypadalo to, že nezáleží na tom, kdy byly jeho vlasy umyty, jestli přede dnem nebo před týdnem, stále byly příliš mastné a šampón se v nich špatně roztíral. Cítil se provinile, že ho jeho pán musí tolik používat. Ale snažil se ten pocit viny zapudit, protože to bylo pánovo rozhodnutí používat raději šampón z láhve než bublinky z hůlky. Stejně tak bylo pánovým rozhodnutím i to, že bude v první řadě Severusovi vlasy mýt a nebude mu je nechávat, aby mu visely mastné do obličeje. Koneckonců to nebyla jeho chyba, jak mu vyrůstaly z hlavy.

Zíral na bílou dlaždičkou na zdi nad vanou. Zvláštní pozornost věnoval zčernalému spáru, který doopravdy nutně potřeboval pořádně magicky vyčistit. Uvažoval, jestli by se mohl zeptat té ženy na uklízení, která k nim chodila dvakrát týdně udělat práci, která by měla být Severusova, zda by mohla vyčistit spáry. Uvažoval, jestli je v pozici, aby to mohl udělat, jestli by tím nepřekročil hranici, jestli by to nebylo pokrytecké. Uvažoval, jestli by byl dobrý otrok, protože zajistil čistotu pánova domu, kdyby to udělal, nebo špatný otrok, protože řekl někomu výše postavenému, co má dělat.

Přemýšlel, proč mu na tom tolik záleží.

Obvykle, když mu pán myl vlasy nebo s ním seděl v koupelně, si spolu povídali. Byl to ten čas, poté co Teddy usnul, kdy si byli schopni skutečně popovídat a dostat se za obvyklé 'ano, prosím' a 'děkuji'. Byl to ten čas, kdy se pán ptal Severuse na jeho den, a Severus pozorně poslouchal, jak mu pán vypráví o svém běhu kolem dlouhého vnitřního oválu.

Avšak dnes večer pán sotva promluvil. Po večeři si nehrál s Teddym, jen seděl na podlaze a nechával Teddyho, aby po něm lezl. Vypadal hluboce zamyšleně a zelené oči se za tlustými čočkami mračily. Stěží se dotkl večeře a Severus ji s obrovským zármutkem všechnu vyhodil do koše místo toho, aby našel způsob, jak těstoviny uchovat na později.

Ale lepšil se v tom. Už několik měsíců doma neschovával jídlo a svou zásobu havraního jídla na střeše udržoval jen proto, aby měl při létání co dělat. Alespoň si to snažil namluvit.

Severus se napjal, když mu pán začal tahat za vlasy, aby v nich rozetřel šampón. Pán se zarazil. "Promiň, zatahal jsem tě?"

Severusovi byla zima na horní polovinu těla a ta druhá byla ponořená v horké vodě. "Bylo to mírně nepříjemné, pane. Avšak je to ve vašich rukou."

Pán pokračoval, ale byl mnohem jemnější. "Omlouvám se. Jen mě něco doopravdy rozptýlilo."

To byl dobrý začátek. "Měl jste těžký den v práci, pane?" Severus byl vytrénován, aby nikdy nezačínal rozhovor se svým pánem, ale zjistil, že tento pán dává přednost tomu, když se Severus proti takovýmto pravidlům staví. Také si uvědomil, že když není první, kdo promluví, není to až tak úplně proti pravidlům. Nebyl důvod, aby se jeho čelo rozpálilo a v důsledku toho k tomu zřídka kdy došlo, když šlo o začínání rozhovorů.

"Ano," povzdechl si pán. "No, práce samotná nebyla tak hrozná, psali jsme v hodině esej a jsem si docela jistý, že jsem to nějak okecal a ve cvičné bitvě se mi dařilo dobře. Schytal jsem Petrificus Totalus jenom třikrát."

Severus zamrkal. Kompletní znehybnění bylo drsné, když šlo jenom o trénink. "Funguje ten trik s horkou vodou?"

Když Severus zjistil, že pán souhlasil přestat pít čaj, dal při nejbližší příležitosti všechny jejich pytlíčky paní Weasleyové. Pán se strašně zlobil, když na to přišel, ale Severuse nepotrestal. Severus byl toho názoru, že pokud se jeho pán pokouší vyhnout pití čaje, neměli by v domě žádný mít. Byl tak zabraný do snahy svému pánovi, na kterém mu tolik záleželo, pomoci, že zcela zapomněl, že to není jeho rozhodnutí. Druhý den si proto za trest nedovolil létat. Kdyby to vzal do slova a do písmene, nesměl se sám trestat. Nebyl totiž domácí skřítek.

Nikdy nemohl vyhrát.

Pán se ušklíbl. "Přešel jsem na ledovou vodu, chutná líp. Hermiona kecá nesmysly."

Severus si to nemyslel. Když žil u pána Westona a zoufale si přál, aby měl dovoleno pít čaj, spokojil se s horkou vodou z kuchyňského kohoutku. Ve skutečném šálku na čaj to bylo velmi přesvědčivé. "Ano, pane."

"Vlastně jsem trochu zamyšlený nad tím, co mi dnes někdo řekl," připustil pán a čistou vodou z konce své hůlky začal Severusovi oplachovat vlasy.

Severus ho sotva slyšel. Napjal svaly a zavřel oči. Pokoušel se namluvit si, že je kdekoli jinde, že mu na hlavu neteče voda. Místo hlubokých uvolňujících nádechů se rozhodl raději nedýchat, aby se mu do nosu nebo do pusy nedostala žádná voda.

"Byla to Marcia, ta holka, co sedí přede mnou, když děláme papíry a tak." Pán v řeči nepokračoval, dokud nevymyl Severusovi všechen šampón z vlasů. "Mluvili jsme o tom, jak jsem se rozešel s Angelou a ona mi řekla, že by pro mě měla perfektního partnera."

Severus neměl povoleno nabízet své názory, pokud o ně nebyl požádán, ale osobně z toho měl špatný pocit. Z mnoha důvodů si nemyslel, že je pro jeho pána v tuto chvíli dobré s někým chodit. Před několika dny se s tím svěřil paní Brownové během jejich sezení a ona se zasmála a připomněla mu, že to pánovi nemá říkat, pokud ho k tomu samozřejmě nevyzve.

"Zřejmě to je nějaký chlap, co pracuje v kavárně. Já tam obvykle nejím - sakra, já obvykle vůbec nejím. Kurva, to jsem neměl říkat. Ale do prdele, teď zním jako Hagrid - kurva. Každopádně se jmenuje James. V první řadě, už to je dost divný - bylo by to jako kdybys ty spal s někým jménem Eileen, však víš. Nemůžeš spát s někým se jménem jednoho ze svých rodičů. To je prostě strašně divný."

Nemohl si vzpomenout na všechny ty lidi, se kterými byl od té doby, co se stal otrokem. Bylo to docela ironické, když vzal v úvahu, že do té doby vedl život převážně v celibátu.

"Ale ta nejdivnější část na tom je samozřejmě ta, že jde o chlapa. Podle všeho homosexuálního chlape, nebo chlapa, o kterém si jen myslí, že je gay. Myslela si, že já jsem gay!" Pán stáhl ručník z věšáku s možná až přílišnou vervou.

"Copak byste to nevěděl, kdybyste jím byl? Řekl bych, že byste to mohl vědět." Severus se postavil a pánova paže mu pomáhala udržet rovnováhu. Vylezl z vany a zabalil se do ručníku.

"Jen chci prostě vědět, co na mě evokuje gaye? Je to způsob, jak se chován nebo jako mluvím? Jak se oblékám? Chci říct, že něco na mě musí evokovat gaye, protože jinak by předpokládala, že jsem hetero, ne?" přemýšlel pán a valil při tom oči.

Severus nevěděl, jestli mu má odpovědět nebo ne, zvlášť když vzal v potaz, jaká by byla jeho odpověď. Na pánovi nebyla žádná specifická část, která by ukazovala na to, že by mohl mít rád muže, avšak Severus již dlouho předpokládal, že je má rád. Také předpokládal, že si toho je pán vědom, a proto ho zmátl vztah s paní Di'Angelo.

Zatímco se utíral ručníkem, musel myslet na pána Meringa, u kterého si byl jistý, že homosexuál není. Avšak neměl žádné zábrany používat ho jakou součást své práce. Nemyslel si, že by jeho pán to přirovnání ocenit, a tak zůstal zticha. Měl vládu jen nad velmi malou částí svého života, který vlastně ani nebyl jeho, ale mohl určovat, co dobrovolně řekne.

"Není to tak, že bych měl s homosexuály problém," pokračoval pán a opatrně vytlačil malé množství mudlovské zubní pasty na Severusův kartáček. "Chci říct, že jich znám spoustu. Ale to každý, ne? A ne všichni 'vypadají' jako homosexuálové, víš? U mnoha z nich bych to nikdy nepředpokládal, kdybych to již nevěděl. Ale u některých to dokážeš určit podle toho, jak mluví nebo vypadají. A já tak musím vypadat nebo něco, protože si to Marcia myslí."

"Možná to jenom nedokáže posoudit?" nadhodil Severus, než si strčil kartáček do pusy. Pečlivě si čistil zuby krouživými pohyby.

Harry si odfrkl. "Nebo jsem jí možná poškodil její gay-dar. Chci říct, chodím přece jako heterosexuální muž? Nemluvím tak?"

Severus uvažoval, proč mu pán klade všechny tyto otázky. Vyplivl přebytečnou pastu do umývadla a opláchl si kartáček. "Ptáte se mě na to kvůli mým rozsáhlým zkušenostem s muži, kteří neupřednostňují něžné pohlaví?"

Pán vyvalil oči tak, že byly téměř tak velké jako čočky jeho brýlí. "A do prdele! Ne! Ne, na to jsem vůbec nepomyslel - kurva! Omlouvám se! Vím, že nemám všechno ventilovat tobě, ale jen…"

Severus si nemohl pomoc a pousmál se, když začal jeho pán vyšilovat. Počkal, až přestane mluvit, a pokračoval. "Chystal jsem se říct, že pokud je to jediný důvod, proč se ptáte, nejspíš vám moc nepomůžu. Avšak jestli vás i přesto zajímá, co si myslím," odmlčel se a čekal, jak jeho pán odpoví.

Pán mávl hůlkou a odstranil strniště ze Severusova obličeje. Bylo to něco, čeho se Severus již nestranil. "Zajímá mě to. Zajímá mě, co si myslíš."

"Nechápu, co na tom záleží, co si myslí tahle… tahle Marcia o vaší sexualitě.," promluvil Severus obezřetně, zatímco na sebe natáhl noční košili. "Snažíte se ji sbalit?"

Severus by přísahal, že pokud bude pán pořád takhle valit oči, že tak zůstanou. "Ne! Sotva ji znám a navíc je to vykradačka hrobů. Tak to je, jde jen po starých chlapech. Dobře, ne po starých, protože ve skutečnosti třináct let není až takový rozdíl, když člověk žije přes dvě stě let - já osobně bych šel i do většího věkového rozdílu, pokud bych si myslel, že to bude doopravdy fungovat, ale to je jedno."

Severus to vzal jako znamení, že může pokračovat. Rychle si rozčesával umyté mokré vlasy. "Je to nezbytné nějak se definovat? Pro mě je ta otázka samozřejmě irelevantní, protože nemám povoleno vybírat si své partnery, avšak kdyby za mnou někdo přišel a zeptal se mě, kterou polovinu lidské rasy preferuji, byla by to sotva jejich záležitost. A pokud ano, co se může stát, když jim řeknete pravdu?"

Vypadalo to, že pán nechápe, co chce Severus říct. "Ale chovám se jako gay?"

Počastoval pána dlouhým hodnotícím pohledem. "Neoblékáte se, ani nemluvíte nápadně. Ale znal jsem mnoho homosexuálů, kteří také měli rozum nenosit se jako páv."

"Skvělý," zaskučel pán a svezl se po zdi. "Všichni si myslí, že jsem buzík."

Severus nechápal, proč je pán tak rozrušený. Musel mu položit tu otázku. "Pokud vám nevadí, že se ptám, jste?"

"Ne!"

"Ani trošku? Vůbec nikdy jste nesnil o mužích? Nikdy jste žádného neviděl svlékat se v šatnách a nebyl jste ani trochu zvědavý?" Když pán zaťal zuby, věděl Severus, že překročil hranici.

"Ne. A stejně to není tvoje věc. Jdi nahoru," vyhnal pán tak trochu Severuse z koupelny. "Donesu ti sklenici vody."

Cestou do ložnici sebral Severus Gik, vzal si ji do náručí a přitulil se k ní. Neřekl pánovi o tom, jak si mu paní Di Angelo stěžovalo o tom, jak ho pán nemůže postavit. Ani o svých nezávislých pozorováních z doby jeho dospívání a z doby se zvednutými nitroobrannými štíty, kdy ho opět potkal. Protože to také nebyla jeho záležitost.

Když ho pán uložil a políbil na čelo, zachvátil ho pocit znepokojení. Bez ohledu na to, kolikrát mu pán řekl, že ho miluje, a jak je rád, že jsou rodina, začínal cítit, že se nad visí stín. Té noci svíral pevně svou kočku.

Přestože dvakrát zkontroloval skříň a prostor pod postelí, stejně tak i zatažené závěsy, nemohl si pomoc, ale měl pocit, že je sledován.

Příště: Kapitola 71 - Konec nočním můrám