Unwell - Kapitola 72

Kapitola 72: Žadonění o smilování

---

Zatímco se pán bavil s mužem u dveří, snažil se Severus o dýchací cvičení, která mu doporučila paní Brownová. Zíral na svá kolena skrytá pod smaragdově zelenou látkou hábitu. Pokoušel se pozpátku počítat od tří set. Kousal se zevnitř do tváře, dokud neucítil krev.

"Nemáš tu co dělat," byla první slova, která Severus z úst svého pána zaslechl.

"Já vím." Muž měl svou špičatou bradu staženou k tělu a chvěl se v dešti. Severus ani nevěděl, že prší. "Můžu dovnitř?"

Pán zablokoval otevřené dveře tak, že Severus už jejich návštěvníka neviděl a jejich návštěvník nemohl vidět jeho. "Jen přes mou mrtvolu."

Možná, že si vzal Mnoholičný lektvar, aby vypadal jako svůj syn. Možná si obstaral převraceč času, vrátil se na počátek 70. let, dal svému mladšímu já… ne. Samozřejmě bylo snazší věřit prvním dvěma nápadům, protože neexistoval žádný zřejmý důvod, proč by stál Draco Malfoy u dveří jeho pána.

Severus nevěděl, co ten spor odstartovalo, a aby byl upřímný, bylo mu to těch sedm let jedno. Všichni ve škole věděli, že Potter a Malfoy jsou na kordy, ale nikoho to nepřekvapovalo. Tak to s Pottery a Malfoyi bylo vždy. Bylo to jejich nepopiratelné právo.

Nyní, když opustili školu a posunuli se se svými životy, Severus pochyboval, že by jeho pán o blonďatém Zmijozelovi často přemýšlel. Věděl, že on to dělal zřídkakdy. Přestože pro něj při několika příležitostech riskoval život, byl jen jedním z mnoha Zmojozelů, které Severus v průběhu let učil, jedním ze všech lidí, pro které riskoval život.

Nečekal, že ho znovu uvidí a zcela jistě ne při společenské návštěvě u pána. Nemohl slyšet, co mladý pán Malfoy pánovi říká, ale pánovu hlasitou odpověď slyšel.

"Abych ti dal šanci?" zasmál se pán hořce. "Dal jsem ti šance, Malfoyi. Tisíce šancí a pokaždé jsi je promrhal. Skončil jsem s tebou. Jdi pryč, nebo uvidíš, jak se do mé zahrady přemisťují ozbrojení bystrozoři…"

Jakoukoli osobu při smyslech by přinutilo k útěku jen to, že by pán vytáhl vlastní hůlku, ale pán to nikdy neviděl. Vypadalo to, že nechápe, jak vysoce o něm lidé smýšlejí. O jeho moci a schopnostech.

"Podívej, tvůj táta dostane, co si zaslouží," pánův hlas neztratil svůj ostrý tón. "Téměř zabil Ginny. Téměř zabil… ach, tohle na mě nezkoušej. Věděl, že z toho deníku nemůže vylézt nic dobrého."

Deník. To byl rok v pekle. Severus ten rok často ve vzpomínkách nenavštěvoval, protože by to byl nepříjemný výlet do minulosti. Pomyšlení na to, že nejenže mají Bradavice dostatečně velké trubky, aby se jimi plazil bazilišek, ale že se jimi ve skutečnosti plazil…

"Nemáš mi co nabídnout." Pán si prohrábl vlasy - Severus zezadu viděl, že mu trčí do všech stran více než obvykle. "Jediná věc, kterou mi můžeš nabídnout, je to, že necháš mě a moji rodinu sakra na pokoji… ano, moji rodinu. Mě, Teddyho a Severuse. Jsme víc rodina, než jakou jsi ty kdy měl, a jakou mít budeš."

Rodina. Byli rodina? Pán a Teddy byli jistě rodina. Trvalo to mnoho měsíců, ale nyní byli podle všeho s výjimkou krve rodina. Otroci byli svými majiteli zřídkakdy považováni za členy rodiny, ale pán nebyl typický majitel v žádném slova smyslu.

"Samozřejmě, že je součástí rodiny! Bože, kde jsi byl, Malfoyi? Schovával ses v jeskyni? V kamenné věži na ostrově uprostřed oceánu? Ale, zranil jsem tvé city? Tak to se omlouvám."

Pán nezněl omluvně ani trochu. Zněl zlomyslně a zle. Severus se ošil. Od té doby, co ho pán vlastnil, tuto jeho stránku neviděl.

"Ano, je vzhůru. Ne, nemůžeš - to není tvoje starost. Ne, nechce tě vidět! Je zcela spokojený, když… vlastně byl zcela spokojený, dokud jsi nenakráčel do dveří."

Trvalo chvíli, než pán opět promluvil. "Nikdy? Proč o tom pochybuji?… Ne, nemůže… protože mu to nedovolím… to není tvoje starost… dobře, to je špatné, to je smůla. Víš, že nejsem… nikdy? Co se stane, pokud ten slib porušíš?"

Cokoli mladý pán Malfoy odpověděl, muselo pána potěšit, protože ustoupil stranou a pobídl mladého pána Malfoye ke vstupu. "Usuš se. Kouzla odpuzující vodu jsou stále in." Pán nenabídl, že mladému pánovi Malfoyovi vezme čapku nebo kabát, jako by to nabídl každému jinému hostovi a místo toho stál se založenýma rukama.

Mladý pán Malfoy se se zájmem rozhlížel po obývacím pokoji, dokud mu pohled nesklouzl na Severuse. Pak rychle uhnul pohledem.

Pán napochodoval zpět k pohovce a sedl si na své původní místo. Přitáhl si Severuse k nohám a položil mu ruce na ramena v ochranném gestu. "Sedni si," řekl mladému pánovi Malfoyovi.

"Ehm, dobře." Mladý pán Malfoy se s vrtěním usadil na krajíček křesla. "Mohu… mohu s ním mluvit?"

"Nevím, můžeš?" odpověděl pán hořce a Severus mu v duchu blahopřál, že použil správný tvar slova, a ani si nevšiml rozčileného výrazu mladého pána Malfoye.

"Ahoj, Severusi," pozdravil ho. "Pamatuješ… pamatuješ si na mě?"

Severus jemně přikývl, pamětiv rukou na svých ramenou. Musel respektovat svého pána a za každou cenu zůstat na jeho straně. "Ano, mladý pane Malfoyi. Dobrý den. Mohu vám donést sklenici vody?" Nabídl by mu čaj, ale už ho doma neměli. Byli hanbou koruny.

Pánovy prsty se mu zaryly do ramen, ale pán nic neřekl.

Šedé oči se doširoka otevřely. "Vodu? Ehm, ne, jsem v pohodě, měl jsem dost." Nyní suchý Malfoy pokynul k oknu a k dešti, který očarovaná okna neukazovala. "Takže, ehm, jak se máš?"

"Tohle není společenská návštěva, Malfoyi," varoval ho pán. "Jestli máš něco na srdci, ven s tím."

Mladý pán Malfoy se znovu ošil. "Dobře, je to takhle, mám jen jednoho otce."

Samozřejmě. Měla to tak většina lidí. Pokud měli štěstí, že měli jako například Teddy kmotry, pak mohli mít otce dva. Ale mít tak blízký vztah s kmotrem bylo vskutku vzácné.

"Smůla." Z pánova tónu Severus odhadoval, že to za smůlu vůbec nepovažuje.

Mladý pán Malfoy se odmlčel. "Vím, že to pro tebe bude těžké pochopit, ne protože je tvůj otec mrtvý, ale protože mého otce znáš. Nebo si spíš myslíš, že ho znáš."

To nebyl taktní způsob, jak pánovi připomenout, že jeho otec zemřel.

"Vyprávěl mi pohádky o dracích a tak a učil mě létat na mém prvním koštěti. Každou neděli ráno nosíval mé matce orchideje a…"

"… je mi z toho špatně!" postěžoval si pán. "Chápu to - Lucius Malfoy je úplný zlatíčko a ty nechceš, aby ho označil za Smrtijeda."

Mladý pán Malfoy zavrtěl hlavou. "To je nevyhnutelné. Vím, že to uděláš, a vím, že tě nemůžu zastavit. Ale oko za oko, zub za zub… to není doopravdy spravedlivé, že?"

Pokud by Severusův názor byl hoden optání, řekl by, že osobně to považuje za více než spravedlivé. Ne ve všech případech, samozřejmě, ale ve většině případů byla ta správná pomsta udělat tu samou věc. Pak se člověk nemusel bát, že by ta odplata nebyla dostatečná nebo že by byla příliš a mohla by vyvolat další útok. Byla to perfektní rovnováha, ale na druhou stranu bylo potřeba zdůraznit, že ne ve všech případech.

Byl překvapený, když zjistil, že to jiný Zmijozel najednou vnímá jinak.

"Nevím, o čem mluvíš," prohlásil pán. "Vyhrožuješ mi Azkabanem?"

"Co? Ne!" Obličej mladého pána Malfoye ztratil zbytek barvy, která v něm ještě zůstávala. "Můj bože, ne. Jen říkám, že jen proto, co můj táta udělal Sna… profesoru Snapeovi, nemusíš udělat to samé, aby ses pomstil. Pottere, nedívej se na mě tak. Prakticky tě prosím, abys to nedělal."

Pán seděl zcela bez hnutí. "Co udělal tvůj táta Severusovi?"

"No, však víš…" mladý pán Malfoy nervózně pokynul k Severusovi.

"Nemyslím, že to vím. Vysvětli mi to."

Mladý pán Malfoy tiše seděl.

V takových chvílích bylo frustrující být otrokem. Severus měl představu, o čem ti dva přemýšlejí, a měl pocit, že kdyby promluvil, všechny nejasnosti by se vyřešily za méně než minutu. Ale nebyl vyzván, aby promluvil, a proto měl v přítomnosti hostů zakázáno mluvit.

Pán si všech těchto pravidel nebyl vědom a vypadalo to, že by mohl upřednostnit takovou nediskrétnost.

Zatahal pána za nohavici.

"Co?" Pánovy oči okamžitě přestaly metat blesky, když sklouzly z mladého pána Malfoye na Severuse, a vypadaly mile. "Co se děje?"

"Mohu promluvit? Myslím, že bych mohl být schopen trochu tu situaci ozřejmit," promluvil Severus tiše.

Pán přikývl na souhlas, takže Severus spustil, "Mluvíte o mém otroctví, mladý pane Malfoyi?"

"Ehm, mohl bys mi říkat 'Draco'?"

"Ne, pane."

"Dobře, tak… jo," přikývl mladý pán Malfoy s nejistým výrazem.

Pán vypadal ještě zmateněji. "Počkat. Co má Lucius Malfoy společného s…"

Severus se zhluboka nadechl a připravil se na vysvětlování. "Pán Malfoy starší se zlobil, že jsem unikl trestu nařízenému následovníkům Temného pána. Zuřil, protože si myslel, že jsem Temného pána zradil."

Pánovi se zablýsklo v očích. "Pokud někdo zradil, tak on a ne ty. Ty jsi nikdy na Voldemortově straně nebyl."

"Byl," připomněl pánovi a doufal, že to nebude považovat za odporování. "Na krátkou chvíli jsem byl a to byla ta klička, kterou pán Malfoy využil, aby mě dostal do této pozice. Kdyby nebylo jeho, nevím, kde bych v tuto chvíli byl, ale jsem si zcela jist, že by to nebylo na kolenou před vámi, pane." Zaváhal a sledoval výrazy střídající se v pánově tváři. Rozhodl se, že je správný čas odhalit celou pravdu a dodal, "Avšak měl jsem velké štěstí, protože právě teď neexistuje místo, kde bych byl raději."

Pán zrudl. Severus by si myslel, že to je ponížením, kdyby neviděl, jak mu potemněly oči. Pán zvedl pohled k mladému pánovi Malfoyovi. "Severus nelže."

"Byla to klička!" vykřikl pán Malfoy a vyskočil na nohy. "Kdokoli mohl… A také lže, jen jsi příliš hloupý, abys to poznal."

To nebyla pravda. Severus svému pánovi nikdy nelhal. Zřídkakdy lhal komukoli jinému. Věděl, že to ve svém minulém životě dělal docela často, ale to bylo v jeho minulém životě. Nyní bylo riziko při lhaní příliš velké. Naposledy, když někomu řekl nevinnou lež, protože se snažil chránit svého pána, pán ho tři večery za sebou poslal brzy do postele, což nebylo něco, co by mohl jen tak lehce přejít, když nenáviděl být sám v temné místnosti.

"Kdokoli mohl tu mezeru najít," prohlásil pán klidně, "ale ne všichni to udělali. On ji hledal a dal si záležet na tom, aby všichni věděli, že Severus není výjimka ze zákona, jak jsme si všichni mysleli. Teď, když o tom přemýšlím, měl bych si promluvit s Kingsleym. Nebyl bych překvapený, kdyby ministerstvo vydíral. Když vezmeme v potaz, jak v tu dobu bylo slabé, je to určitě možné."

"To neudělal!" zaprotestoval mladý pán Malfoy slabě. Severus si pamatoval, že kdykoli se Malfoyovi zachvělo chřípí, lhal.

Pán se zvedl a obešel Severuse. "Můžeš jít."

Mladý pán Malfoy sevřel ruce v prosícím gestu. "Nežádám přece tolik, nebo ano? Jen nechci, aby se mu stalo to samé, jako se stalo Snapeovi, jako se stalo ostatním. Může jít do Azkabanu, může být dokonce popraven, ale ne tohle. Prosím."

Severus nad tím zauvažoval. Byl jeho osud doopravdy horší než smrt? Byly časy, kdy si přál být mrtvý, byly časy, kdy doufal, že je mrtvý. Ve skutečnosti měl vzpomínku na bílou místnost, která nebyla ničím než šmouhou. Možná byl mrtvý.

Ale přál si to nyní? Přál si uniknout před svým pánem, když k sobě byl upřímný? Uvědomil si, že ne. Nechtěl být svobodný, žít sám ve svém starém domě, učit ve škole, jako roky učil. U pánových nohou byl celkem spokojený.

Avšak vše, co musel podstoupit, aby se dostal do takového příjemného stavu, za to nemuselo stát. Doopravdy by upřednostnil život v Azkabanu nebo podobném kouzelnickém vězení nad měsíci výcviku a mučení, které protrpěl?

Stálo to za úvahu, ale pro něj to sotva mělo význam.

"Podívej, nepopírám, že pohled na plazící se nepřátele může být uspokojující," prohlásil mladý pán Malfoy, "a vím, že máme velmi odlišně nastavenou morálku, ale tohle," pokynul k Severusovi, "tohle je špatně."

Je to špatně? Je špatně, že poté, co se dobrovolně oddal Temnému pánovi, se stal po zbytek života otrokem? Znělo to jako hořká ironie. Trest, který se hodil ke zločinu. Byla to Severusova chyba, že se připojil k Temnému pánovi. On - Severus - byl zvrácený muž, ochromený svou láskou k temnotě. Měl temnou duši a ta musela být rozdrcena.

Nebuď směšný. Byl jsi mladý vyděšený muž a myslel sis, že… Severus tu myšlenku zahnal, než ji mohl dokončit. Potřeboval věřit tomu, co do něj nahustil pán Mering. Kdyby tomu nevěřil, nevěděl, jestli by dokázal přežít.

Pán spustil ruce kolem těla. Dva z jeho prstů se dotýkaly Severusových vlasů, ale netancovaly v nich, ani se uklidňujícím způsobem nepohybovaly dopředu a dozadu. "To je."

Mladý pán Malfoy přeskočil pohledem ze Severuse na pána a zase zpět. "Takže se nesnažíš protlačit otroctví?"

"Nesnažím se nic protlačit. Jen jsem ho nahlásil, vypovídal jsem a udělám to znovu, pokud mě o to požádají. Nerozhoduji o jeho trestu, ani o rozsudku. To je na Starostolci."

Přestože Severus viděl a slyšel víc než jeho pán, neměl tušení, že se pán snaží dostat Luciuse Malfoye do vězení. Avšak nepřekvapilo ho to, protože ten muž téměř zabil Gik, a ta kvůli němu přišla o všechna koťata.

Mladý pán Malfoy zaváhal s rukou na klice předních dveří. "Začínají se vrtat v minulosti mé matky, a také Crabba a Goyla."

"Všichni lhali o tom, že byli pod Imperiem. Není to má chyba, jestli jejich lži prasknou," pokrčil pán rameny.

"Ale co já?" téměř vykřikl mladý pán Malfoy. "Udělal jsem to jen proto, že jsem musel - kdybych to neudělal, zabil by mé rodiče! Moji rodinu! Říkáš, že máš nyní rodinu, pokud tomu tak je, chápeš to?"

Severusovi se vybavila vzpomínka na noc, kdy mladý pán Malfoy veřejně přijal znamení zla. Pamatoval si, jak sebou mladý muž trhl a odtáhl se. Pamatoval si výraz odhodlání a strachu ve špičatém obličeji, spíše než výraz úcty, který měla většina budoucích Smrtijedů při přijetí znamení zla.

"Řekneš, že někteří lidé nestojí za záchranu, že?" Mladý pán Malfoy ztišil hlas do přiměřeného tónu a pohlédl na Severuse. "Nechápeš, že jsem musel? Jsou to moji rodiče - nemohl bych být zodpovědný za jejich smrt."

Pán chvíli čekal, než promluvil. "Jsem si jist, že pokud budeš mít soud, budu požádán, abych vypovídal. Udělám, co zmůžu. Ale nebudu lhát, Malfoyi. Jestli váha mých slov odsoudí tvého otce k smrti, nebude to moje chyba, ale jeho. A Malfoyi," počkal, dokud Malfoy téměř zcela nevyšel z domu, "byla by to jejich chyba, kdyby byli zavražděni. Byl by to Voldemort, kdo by třímal hůlku a byla by to jejich chyba, že se zapletli do plánů šílence. Měli to čekat."

"Ty ses zapletl do Brumbálových plánů a pořád tu jsi," vypíchl Malfoy.

Pána to překvapivě rozesmálo. "Touché."

Příště: První tanec