Unwell - Kapitola 79

Kapitola 79 - Smělý

---

Sklad Kratochvilných kouzelnických kejklí bylo nebezpečné místo. Severus si nebyl jistý, kdo si myslel, že je dobrý nápad skladovat výbušniny vedle kamen na dřevo.

"Už jsi hotový?" Do skladu přišel pán George, a na tváři se mu leskly krůpěje potu.

"Téměř." Severus přisunul krabici ke zdi. Jeho záda při tom protestovala a ruce ještě víc. Nikdy nebyl příliš svalnatý, ale v období předtím, než ho koupil pán, přišel o svou sílu. Již nebyl zvyklý zvedat a přesouvat nic většího než Teddyho.

Toho rána Severus zaletaxoval pánovi Georgeovi a nabídl mu pomoc v obchodě. Pán George byl z toho nápadu nadšený a vypadalo to, že pánovi je to jedno.

Posledních pár dní to vypadalo, že je mu všechno jedno.

"Mám dole dýňový džus," nabídl mu pán George. "Avšak pokud bys měl pocit, že bys chtěl něco trochu silnějšího, nebyl bych proti tomu, abychom zašli naproti přes ulici do té nové hospody, co právě otevřela."

Nevzpomínal si, kdy naposledy pil alkohol. Dříve si ho jako většina dospělých dopřával pravidelně. Avšak když o tom teď přemýšlel, přišlo mu to jako špatný nápad. Když vzal v potaz svůj současný stav mysli a rodinou historii, bylo by lepší, kdyby z pití nedělal zvyk.

Vlastně si nebyl ani jistý, jestli může pít, aniž by se nejprve zeptal svého pána. Teď nebyl čas se ptát.

"Dýňový džus zní úžasně." Přivolal z podlahy velké množství produktů v testování a přemístil je do krabice na druhé straně místnosti. "Můžeme si ho vypít tady?"

Pánovi Georgeovi se vytvořila na čele vráska. "Jistě. Tady nahoře je trochu teplo, nechtěl bys raději…"

"…ne, nechtěl." Severus nepřišel do Kouzelnických kratochvilných kejklí, aby změnil tempo svého každodenního života a obchod byl sotva hodné místo na vážný rozhovor, o který mu šlo.

Pán George přivolal orosené sklenice dýňového džusu a jednu podal Severusovi. "Takže, přišel ses ucházet o práci?"

"Pardon?"

"Když jsi mi letaxoval, myslel jsem, že bys mohl mít zájem vařit pro mě lektvary. Byl jsem vlastně překvapený, že ses rozhodl pracovat tady nahoře." Pán George si otřel pusu do rukávu.

Severus nechtěl vařit lektvary. Nemohl vařit lektvary. Neměl rád, když se ho lidi ptali proč, protože si nebyl jistý odpovědí.

"Platím dobře," dodal pán George. "Nejsem si jistý, kolik sis vydělával v Bradavicích, ale mohl bych to přeplatit. No, až na to, že nenabízím ubytování a stravu."

Mysl mu bouřila. "Je to to tajemství, které přede mnou pán držel, a které se týkalo vás dvou? Přejete si, abych s vámi pracoval?"

"Tajemství? Letmo jsme to zmínili… S Harrym jsem už více než měsíc nemluvil." Pán George vypil oranžově zbarvený džus ze své sklenice.

Pokud již spolu tolik týdnů nemluvili, tak co mu pán tají? Bylo to k vzteku. "Ne, omlouvám se, pane Georgi, neletaxoval jsem vám, abych vás požádal o místo. V tuto chvíli nejsem připraven vařit lektvary a nožná ani nikdy nebudu. Nejsem si jistý, že po tom toužím."

"Pán a já jsme spolu téměř dva týdny nemluvili," poznamenal Severus a vrátil se k uklízení skladu. "Dům se stával tak tichým, že jsem mohl slyšet vlastní myšlenky. Potřeboval jsem nějak odejít, i kdyby jen na den."

Pán George přestal s tím, co dělal a prudce se otočil. "Ty jsi s Harrym dva týdny nemluvil?"

"Přesněji on nemluvil se mnou." Severus váhal, jestli má vysvětlovat, jak úmyslně překvapil pána a jeho milence. "Přesušil jsem jeho čas pro sebe a ponížil ho. Stále se zlobí."

"To jsi udělal už předtím a nikdy se nezlobil."

"Ale, ale při těch příležitostech to nebylo úmyslné." Severus zvedl jednu z krabic na druhou. "Obávám se, že tentokrát to úmyslně bylo."

Pán George zavrtěl hlavou. "Ne, počkej, to není správně. Nezlobí se na tebe. Harry se nikdy dlouho nezlobí. Ron jo, to ano, ale Harry ne. Do dvou dnů zapomene, kvůli čemu se zlobil a do pěti zapomene, že se vůbec měl zlobit."

Severus se opřel o hromadu krabic. Měl pocit, že není schopen vynaložit další fyzickou sílu. "To je ten jediný důvod, na který dokážu přijít, proč mě ignoruje. Zeptal jsem se ho, jestli mohu jít sem a on odpověděl 'ano', přestože jsem si jist, že tu otázku ani neslyšel."

"To se Harrymu nepodobá. Cení si tebe a Teddyho nade vše ostatní. Nic by ho nepřinutilo, aby se k tobě takhle choval."

Severus nenáviděl, když ho někdo označoval za lháře. Odlevitoval několik dalších krabic do jednoho komínku. "Nemám sklony k přehánění."

Pán George očaroval košťat, která se pustila do zametání ušlapaného prachu na dřevěné podlaze. "Vzpamatuje se. Dej mu čas. Hej, chceš vidět tu novou past, co jsem vymyslel? Viděl jsem tyhle věcičky, kterým se říká čínská pouta…"

Zmizel po úzkém schodišti. Pán George, jako většina mužů, nebyl zvyklý vést hluboké rozhovory. A to bylo v pořádku, protože neměl informace, které Severus chtěl.

Severus se otočil, aby se podíval ze špinavého okna. Nechtěl vysvětlovat pánovi Georgeovi, proč chtěl opustit dům. Měl pocit, jako by si stěžoval, téměř donášel na svého pána. Neměl právo si stěžovat, když ho rozzlobil. Věděl, co dělá, když postával za pánovými dveřmi.

Avšak něco na tom nebylo správně. Pán typicky nebyl tak nepřítomný, tak opomíjející své okolí. Neřval, ani na Severuse neštěkal, jen ho prostě úplně ignoroval. Severus nevěděl, co dělat a doufal, že nějaký čas v novém prostředí by ho mohl inspirovat.

Neinspiroval.

***

Harry si připadal jako idiot. To nebyla zcela neobvyklá situace, protože se tak cítil často. Avšak obvykle vypadal jako idiot jenom před svou malou rodinou nebo přáteli. Nebyl připravený cítit se jako idiot před nejvyšší britskou elitou.

"Vypadáte úžasně." Severus mu podal hřeben. "Přestaňte se otáček, snažím se na vás podívat zezadu - ten hábit tak má vypadat."

Harry o stylu nic nevěděl, ale v jedné věci si byl jistý, společenské hábity od roku 1994 hrozně upadly. Nemohl takhle jít. Už viděl ty titulky, kdyby ho někdo vyfotil a prodal to Dennímu věštci. Zachvěl se.

"Ta žena řekla, že tento styl společenských hábitů se nyní nosí. Věřím jí. Nelhala by, ne, když je Harry Potter její důležitý klient.

Pokud není podporovatel čistokrevných. Podíval se do zrcadla v koupelně. Nezáleželo na tom, jak moc si navlhčil vlasy a ulízl si je, protože tak odmítaly zůstat. "No, Pottere, lepší už to nebude."

Severus seděl na záchodové míse a žvýkal si ret. "Zeptal jste se někoho, jestli půjde s vámi?"

Harry si vyleštil skvrnu na brýlích, aby viděl, jestli díky tomu bude vypadat míň katastrofálně. "Ne. Letím sám."

"To je v pořádku. Jsem si jist, že na tom plese bude samo několik lidí."

Harry neodpověděl. Právě teď se necítil příjemně, když měl se Severusem mluvit. Od té noci, co si přivedl někoho domů, měl pořád pocit, jako by v něm někdo přepnul tlačítko a on ho nedokázal vypnout. Začal si všímat věcí, kterých si až do té noci nevšímal.

Nebylo to jako toho dne, kdy Marcia předpokládala, že je gay. To, že dává přednost mužům, věděl dlouho předtím, než něco řekla a popíral to i před sebou. Kdyby nebylo Severuse a doktorky Brownové, možná by nebyl tak otevřený, když to říkal svým nejbližším přátelům a rodině.

Tohle bylo jiné. To, že byl obviněn z toho, že miluje, touží po Severusovi, ho velmi znepokojilo. Nikdy předtím o tom muži v tomto světle neuvažoval a dokonce to považoval za špatné. Za hřích. Severus si mnoho vytrpěl a Harrymu se vším důvěřoval.

Cítil se znechucený jen tím, že mu ta myšlenka vůbec přišla na mysl.

Té noci si uvědomil, jak moc se mýlil. Ne kvůli své sexuální orientaci, ale kvůli Severusovi, od té chvíle, co odstranil své nitroobranné štíty. Nyní překračoval hranice, když ho líbal na hlavu. Překračoval hranice, když ho pustil, nebo když si ho stáhl, k sobě na klín. Překračoval hranici, když s ním byl při koupání nebo převlékání v jedné místnosti. Bylo to narušení. Severus měl pocit, že v těchto věcech nemá na výběr a to, že to vypadalo, jako že toho zneužívá, bylo strašné.

Zřídka kdy si uvědomoval, jak obrovskou moc nad ním má. Nerad o tom přemýšlel, protože se kvůli tomu cítil tak, jak si myslel, že by se mohl cítit Voldemort. A kdyby o tom přemýšlel, znamenalo by to, že ty věci připouští. Znamenalo by to, že by muselo dojít ke změně věcí, které na první pohled tak dobře fungovaly.

Protože fungovaly. Polibek na čelo Severuse uklidňoval, dokonce uvolňoval. Když Harry nechával Severuse vplížit se mu do postele, bylo to proto, že věděl, že mu je Severus rád nablízku. Věděl, že se cítí v bezpečí. Harry si myslel, že pokud stačilo tak málo, aby pomohl někomu, kdo tolik trpěl, bylo to to nejmenší, co mohl udělat.

Ale doopravdy mu to nepomáhalo, ne doopravdy.

Javier se mýlil. Harry po Severusovi sexuálně netoužil. Strávil nějaký čas tím, že o tom přemýšlel - doopravdy zvažoval, co Javier řekl - a shledal, že se ten muž mýlil. Miloval Severuse a měl s ním mnohem intimnější vztah než s kýmkoli jiným. Stavěl Severuse před jakéhokoli milence, před jakoukoli druhou polovičku.

To ale neznamenalo, že s ním chtěl mít sex.

Avšak pokud to tak přišlo někomu nezasvěcenému, co si asi myslí Severus? Žije ve strachu z toho, že nezná Harryho záměry. Pokaždé, když si mu lehal na klín, bál se, že si Harry sundá kalhoty? Harry nemohl dovolit, aby vznikla nejasná hranice, nemohl dovolit, aby se jen vzdáleně té hranici přiblížili.

Jenom před dvěma týdny se obával přestřihnout pupeční šňůru, přetrhat nitky závislosti. Nyní je Harry všechny hodil do koše a aktivně je přetrhával.

Harry byl vržen zpátky do reality, když se Severus předklonil, stáhl Harryho hábit a odhalil jeho spodní prádlo.

Reflexivně se odtáhl. Zalila ho panika. Co to dělá? Severus se o 'sexuálních službách' nezmínil od té doby, co ho Harry koupil. Ale jaký jiný důvod byl, aby…

"Co si kurva myslíš, že děláš?" zaječel.

Severusovy oči neprozrazovaly žádné emoce. Byly temné, nemrkaly, když zíral Harrymu do očí. Přímo do očí.

Tento typ chování bylo to poslední, co Harry potřeboval. Jestli se bude Severus takhle chovat, musí dojít ke změně. K důležité změně. Byl rozdíl mezi Severusovým chováním před rokem a dnes. Věděl, co je přijatelné. Věděl, co se od něj očekává.

A byl natolik tvrdohlavý, aby to z nějakého důvodu vše ignoroval.

"Co to bylo?" trval na svém Harry a chytil Severuse za rameno, aby upoutal jeho pozornost. "Tohle se jen tak někomu nedělá. To je… To je obtěžování! Můžeš se kvůli tomu dostat do pěknýho průseru!"

Severus zvedl bradu. "To bylo riziko, který jsem byl připraven podstoupit. Nemohu si pomoct, ale jsem s následky spokojen."

"Následky čeho?" založil si Harry ruce na prsou.

"Všiml jste si mě. Řekl jste mi víc, než za poslední dva týdny."

Za poslední dva týdny se Severusem mluvil hodně. "Nevím, o čem mluvíš."

Severus se zvedl ze záchodové mísy a zamračil se. "Nechovejte se jako idiot. Zkusil jsem všechny ostatní metody, na které jsem přišel, abych upoutal vaši pozornost. Už se na tu úroveň nesnížím. Nestojí mi to za to." Prosmýkl se kolem Harryho a Harry slyšel dupot po schodech, jak šel do svého pokoje.

Harry se opřed o futra. Neignoroval Severuse. Připouštěl, že se vyhýbal chování, které by mohlo být interpretováno jako špatné nebo na hraně. Ale neignoroval ho. Severus neudělal nic, aniž by nepožádal o svolení, nebo co by Harry koutkem oka neviděl.

Zhasnul a došel ke krbu. "Odcházím.!" Zakřičel. "Dávej pozor na Teddyho a nezapomeň, že zatímco jsem pryč, máš ho na starost!"

Severus se objevil na vrcholku schodů s rukama založenýma na hrudi. Oči měl přimhouřené a zlostně na Harryho zíral. Čelo měl zarudlé a oteklé.

Harry si nabral Letax a hodil ho do krbu.

***

Harry se proplétal obrovským davem lidí. Bylo to horší, než si to představoval. Očekával, že se přenese Letaxem, vejde do místnosti s možná stovkou lidí, vypije trochu punče a odejde.

A poté se ideálně vydá do hospody na sedm panáků ohnivé whiskey.

Ve velkém sále byly stovky lidí. Někteří tancovali, jiní postávali po stranách místnosti a bavili se. Ženy měly těžké prsteny a silný make-up. Muži vypadali ještě směšněji než Harry.

Faleš. Všechno je to faleš. Na konci večera se většina lidí vrátí domů, oblečou si pyžama a půjdou spát. Odlíčí se a sundají si tupé a většina z nich bude nejspíš ráda, že můžou s těmi nucenými úsměvy přestat. Bylo to nechutné.

Odejdi. Prostě se otoč a jdi domů. Tvrď, že se jedná o naléhavou rodinou situaci. Tohle byla naléhavá rodinná situace. Harry se podle všeho už nějakou dobu choval jako hlupák a Severus ho nazval idiotem. Idiotem. To bylo tak nečekané a přesto se mu to tak podobalo.

"Harry," natáhl se Kingsley a pevně mu potřásl rukou. "Jsem rád, že jsi zvládl přijít. Slyšel jsem, že ses zapojil do našeho výborného bystrozorského výcvikového programu."

To byly staré zprávy. Kingsley se jenom snažil, aby Harry vypadal dobře před členy parlamentu. Kingsley byl tou nejlepší věcí, která se ministerstvu za dlouhou dobu přihodila, ale Harry nenáviděl tu změnu, kterou to v něm vyvolalo.

"Ehm, ano. Už je to téměř rok. Ehm, můžete mě omluvit?" Protáhl se mezi Kingsleym a nějakou parukou a zamířil k číšníkovi.

Šampaňské. To bylo vše, co měl číšník na tácu. Malá sklenka sotva stačila k tomu, aby mu svlažila hrdlo, natož aby potlačila jeho zábrany. "Nemáte něco silnějšího?"

"Ne, pane. Nemagické osoby netolerují alkohol těch magických." Číšník zvedl hlavu, všiml si Harryho jizvy a opět ji sklonil.

Harry si také všiml jizvy. Natáhl se a pozvedl mužovi bradu, aby se mohl lépe podívat. Narušil jeho osobní prostor a odhrnul mu ofinu, aby odhalil růžové tetování.

Měl pocit, jako by se mu srdce propadlo do žaludku a začal mu stoupat tlak. "Proč jste tu?"

"Jsem smíšené krve, pane."

Bylo mu to jedno, i kdyby byl poloviční ptakopysk podivný. "Proč mají otroky, aby servírovali tyhle hnusy?"

"Plody moře, pane a nemohu na tu otázku odpovědět. Prosím, omluvte mě," prohlásil a vyrazil nabízet pití dalším lidem.

Takhle se ministerstvo rozhodlo reprezentovat kouzelnickou komunitu. Místo toho, aby najalo mudlovskou cateringovou společnost, nebo místo toho, aby pozice číšníků obsadili kouzelníky, aby ukázali, že jsou si rovni, přivedli otroky. Otroci, největší chyba v kouzelnické společnosti a ministerstvo kouzel se jí rozhodlo chlubit.

Vztek, který cítil na Severuse se rozplynul. Již neviděl hedvábné šaty a muže se špičatými klobouky. Velká zlatá místnost byla nahrazena hotelovým pokojem a osoba, která k němu stála nejblíž, byla nahrazena chvějícím se mužem nahým až na bederní roušku. Vůně drahého jídla byly nahrazeny ochromujícím zápachem lidského těla. Klasická hudba, kterou mu Severus tak pracně vtloukal do hlavy, byla nahrazena vzlyky, výkřiky strachu, které Harry slyšel každý den po celé měsíce, a které stále občas slýchal pozdě v noci, když si někdo myslel, že neposlouchá.

A pak to všechno zmizelo, protože viděl rudě.

Severus. Nechal Severuse doma. Severuse, který se pravděpodobně po tom smělém útoku cítil strašně. Severuse, který to udělal jenom - ať už by to přiznal nebo ne - proto, že chtěl ujištění, že Harry ví, že je stále naživu. Chtěl vědět, že ho Harry nepovažuje za nějakého podřadného služebníka.

Nebylo to kvůli tomu správné, ale bylo to méně rozčilující. Méně špatné. Jenom určitá část lidských emocí mohla být vedena hořkostí a právě v tu chvíli, cokoli Severus v minulých několika letech udělal, bledlo v porovnáním s tím, co ministerstvo kouzel dělalo právě teď.

Cítil se hrozně. Rozhlédl se. Jak to, že si nikdo nevšiml značek na hlavách obsluhujících? Všimli si? Zajímalo je to, pokud si toho všimli? Mohl doslova slyšet mudly v místnosti, jak se ptají, co ty značky znamenají. Mohl cítit, jak jsou zděšení, mohl je slyšet, jak si šeptají o barbarských zvycích kouzelníků.

V tu chvíli si všiml mikrofonu.

Stál na pódiu z drahého mahagonového dřeva. Zcela jasně tam byl kvůli mudlům, protože kouzelníci ho nepotřebovali, s výjimkou toho, aby jim byli jemně připomenuti mudlové. Nejspíš tam byl, aby mohl ministerský předseda nebo někdo více či méně důležitý pronést několik slov.

V očích kohokoli, kdo věděl o kouzelnické válce, byl více či méně důležitý.

Když bylo Harrymu čtrnáct, zjistil, že nenávidí, když o něm píší v novinách. Také zjistil, že nenávidí, když se o něm mluví, když se na něj lidé dívají. Nenáviděl, když musel stát před lidmi a mluvit. Byl v rozpacích a zapomínal, co má říkat, což vedlo k ještě větším rozpakům. Konečným výsledkem bylo obvykle to, že vypadal jako hlupák.

Ale tohle nebyla řeč. Nebyla to ústní zpráva o životě a časech velkého bystrozora Archieho Archibalda. Tohle bylo jiné. Tohle bylo důležité. Bylo důležité říci těm mudlům, co bylo co. Severus byl každým jednotlivým otrokem v místnosti a Teddy bude jednoho dne každým z těch mladých mužů na tanečním parketu.

A pokud by Harry nic neřekl, byl by jako všichni politici v místnosti.

Jen přes moji mrtvolu.

Pro jednou byl rád, že není vysoký, a proto nevyčnívá. Došel k pódiu, než ho stihl kdokoli zastavit. Jakmile se dostal k mikrofonu, zarazil se, protože nevěděl, jak zkontrolovat, jestli je zapnutý. Poklepal na něj.

Místností se nesl zvuk.

Všechny oči se stočily k němu. Měl jejich pozornost.

Odkašlal si. Cítil se trochu divně. Narovnal si brýle a sklonil si mikrofon k ústům. "Ehm, ahoj všichni. Díky, že jste přišli. Vaše výsosti. Vypadáte… pěkně."

Zpocenými dlaněmi sevřel předek pódia. "Když mě pozvali, abych sem přišel, hledal jsem jakoukoli výmluvu, abych nemusel. Můj syn se ve vaně přeměnil v rybu, ukopl jsem si palec, moje sova zvrací. Ale, víte, nemám sovu."

Protože jeho přednes byl mizerný a vtip nebyl vtipný, nikdo se nezasmál.

"Ale můj nejbližší přítel mě přemluvil, abych šel. Připomněl mi, že přestože nesnáším plesy, drahé hábity a předstírání, že tu vlastně chci být, že jednota mezi kouzelníky a mud… nemagickými lidmi je důležitá. Pro oba naše světy je tou nejdůležitější věcí, abychom spolu vycházeli a chovali se k sobě jako k rovným. Ale to se tu dnes večer neděje."

Mnoho důležitých lidí na něj zlostně zíralo, jejich oči temné a přimhouřené. Několik mladých dam vzadu se tvářilo znuděně a ovívalo si tváře vějíři, přestože v místnosti teplo nebylo. Kingsley se neusmíval, ale ani se netvářil nesouhlasně, což bylo dobře, protože si Harry nebyl jistý, jestli by ho v souboji porazil. Královnin pokerový výraz se změnil a Harry jí vrátil pousmání.

"Každý den pracuji velmi tvrdě ve výcvikovém programu pro bystrozory. Chci být bystrozorem, abych se mohl dostat na kobylku kriminálníkům snažícím se rozdělit mudly a kouzelníky, a abych je stihl zastavit, než vznikne nějaký problém. Po nocích jsem zaneprázdněným rodičem a také pracuji na tom, abych rehabilitoval mého přítele, který se mnou žije již více než rok, a který si zaslouží mnohem lepší život. Je větší hrdina kouzelnické/nekouzelnické jednoty, protože za to, co udělal, nezískal žádné uznání. Ve skutečnosti za to byl potrestán."

Několik bystrozorů, kterým byly slavnostně předány medaile, si začalo šeptat v rohu.

Harryho napadlo, že by si měl raději pospíšit, nebo by ho mohli vyhodit, než stačí odejít. "Severus byl dva roky loajálním Smrtijedem, než přešel na správnou stranu a začal pracovat na tom, aby předešel co největší škodě způsobené mudlům. Zachránil mnoho životů. Neříkám, že to omlouvá jeho chování, ale žádný zločin si nezaslouží takový trest. Je otrokem a kvůli bolesti, kterou vytrpěl, po nocích křičí z nočních můr. Uctívá zemi, po které chodím, protože jsem mu neublížil. Žije ve strachu, že ho zneužiji, jako to udělalo mnoho jiných."

Harry zariskoval, že je poníží a rukou pokynul k obsluhujícím, kteří se všichni během jeho řeči shlukli k sobě. "Tito lidé, kteří vám servírují večeři, nejsou jiní. A je možnost, že většina z nich nebyla dříve Smrtijedem. Ale většina z nich trpěla v rukou kouzelníků, kteří tvrdí, že prosazují rovnost všech v této místnosti. No, já nejsem jako oni. Nejsem pokrytec a nebudu to tolerovat. Myslím, že dnes večer budu prosazovat mnoho dobrých věcí a udělám více dobra, než bych kdy mohl tady, když budu doma a budu svého syna učit o mudlech, budu držet Severuse, ujistím se, že ví, jak moc ho miluji a omluvím se za způsob, jakým jsem se poslední dobou choval."

Otřel si ruce do hábitu, připravený skončit. "Pro všechny přítomné, kteří nemají magii, prosím nedovolte, abyste na základě dnešního večera soudili kouzelníky a čarodějky. Toto je velmi špatný vzorek. Dnes večer bych raději večeřel s Luciusem Malfoyem, přinejmenším bych věděl, co očekávat. Přinejmenším bych věděl, že bude upřímný. Dobrou noc."

Natáhl se a vrátil mikrofon na jeho původní místo.

A v tu chvíli se bystrozorové začali prodírat davem.

Několik žen začalo ječet a několik zvláště zbabělých mužů si zakrylo oči. Nějaký muž vykřikl 'pozor' a starší žena omdlela.

Nemůžeš jít dnes večer do vězení. Musíš se vrátit domů. Očekávají tě. Zvedl ruce v univerzálním gestu kapitulace. "Skončil jsem! Skončil jsem! Jdu domů."

V tu chvíli se čas téměř zastavil. Zasáhlo ho, že nemůže dýchat. Nemohl dýchat, protože na jeho pravé straně leželo těžké závaží. Položil si ruce na hruď, ale necítil nic nenormálního.

Ucítil něco hořkého v puse a vykašlal si to do dlaně.

Byla to krev.

Příště: Urgentní příjem