Unwell - Kapitola 80

Kapitola 80 - Urgentní příjem

---

Každý měl v životě něco, čeho se děsil. Například pán často zmiňoval strach z toho, že by jeho syn mohl mít schopnost přeměnit si funkční žábry. Severus se děsil toho, že svého pána ztratí, že bude prodán, smrti, ztráty vztahu, který s pánem měli. Teddy se děsil stejnou měrou odpoledního odpočinku jako večerky.

Některé věci nestály za to, aby se jich člověk děsil. Odpolední spánek člověku nikdy neublížil a Severuse si ve skutečnosti často přál, aby čas na odpolední spánek utekl tak rychle jako svobodnému člověku dovolená. Strach z toho, že Teddy nebude schopen dýchat, byl pochopitelný, ale nepodložený. Pokud někdy proti své vlastní vůli začne modrat, bude to výsledkem toho, že si do nosních dírek nacpal olivy a ne proto, že by se mu na krku objevily žábry.

Ztráta pána. Děsit se něčeho, co je mimo vaší kontrolu, bylo bezpředmětné, což byl důvod, proč Severus dělal, co mohl, aby svého pána chránil. Chtěl využít té moci, co měl. Strachoval se o něj každý den, když se přemístil na ministerstvo kouzel a nikdy by to nepřiznal, ale jakmile získal svou hůlku zpět, zkontroloval sílu pánových ochran. Potřeboval svého pána nejenom, aby naplňoval jeho fyzické potřeby - jídlo, přístřeší, teplo - ale také kvůli potřebám, o kterých si teprve nedávno uvědomil, že jsou ještě více důležité. Být milován, být opatrován, mít někoho, kdo se o vás bude obávat bez sobeckých důvodů. To Severus před pánem nikdy předtím neznal.

Ty nejsi sobecký, když se o něj strachuješ, odpověděl hlas v jeho hlavě, který mu říkal pokrytče. Pánovi Westonovi bylo jedno, co se ti stalo poté, co tě prodal, kdežto kdyby tě prodal pán, vždy by sis o něj dělal starosti. To je rozdíl. Není ode mě požadováno, abych ho milovat.

To byla pravda. Severus ani jednou svému pánovi neřekl o své lásce k němu. Přestože mu to pán šeptal do vlasů alespoň dvakrát denně, Severus nikdy neodpověděl. A pán to od něj nikdy nečekal.

Jako kdyby ho už nesvírala vinna, sužovala ho lítost. Proč nikdy neřekl 'Také vás miluji.'?" Proč nikdy neřekl něco, čím by to dal najevo? Vždy předpokládal, že jeho chování bylo dostatečné - a co když nebylo? Zemře jeho pán s myšlenkou, že ho Severus považuje jen za dalšího pána? Sevřel se mu žaludek.

"Severusi?" prolomila ticho paní Hermiona. "Mluví na tebe paní Weasleyová."

Severus vzhlédl. Vskutku, shlížela na něj buclatá žena, v jejíž zrzavých vlasech se už objevovaly šedé prameny.

"… Molly?" zeptal se Severus nejistě.

"Severusi, zlatíčko," její úsměv byl až příliš soucitný, "Teddy začíná být unavený. Už je téměř půlnoc a Teddy měl jít spát již před čtyřmi hodinami."

Ohlédl se na ječící batole, které bojovalo, aby se dostalo z klína Arthura Weasleyho. Nebyl nevědomý toho, co se děje. Bylo to chytré dítě a nemohlo být nevědomé, že je něco špatně. To jeho dnešnímu chování nepomáhalo.

Teddy. Oblečený v dětském pyžamku byl jednoduše nejroztomilejším dítětem, které v tuto chvíli na urgentním příjmu bylo. Byl také nejvíce milovaný, nejvíce podporovaný. A bude v jeho nejlepším zájmu čelit svému strachu.

'Severusi, nech si ten ret. Bože, vím, že máš radost, že máš zpátky zuby, ale nemusíš to tak dávat najevo.' Uvědomil si, že se kouše do rtu a s pánovým napomenutím ho nechal být.

"Kdybyste ho mohli vzít domů s vámi, bylo by to úžasné." Severus si unaveně promnul oči.

Paní Weasleyová přikývl. Natáhla ruku, jako by ji chtěla položit Severusovi na rameno, ale zarazila se. "Jsme tu všichni pro tebe, jestli něco potřebuješ. Kvůli tomu rodina je."

Bylo to hezké prohlášení, ale Severus se po něm cítil ještě hůř. Weasleyovi nebyli jeho rodina. Pán a Teddy byli jeho rodina, a pokud by se stalo to nejhorší, Severus by Weasleyovi, ani Teddyho už nikdy neviděl.

Předpokládal, že je od něj sobecké být rozrušený kvůli něčemu jako budoucí nařízení. Zatímco by měl všechnu svou energii soustředit na svého pána, rozrušuje se kvůli své vlastní budoucnosti.

Schoval si hlavu do dlaní a zoufale zasténal.

"Severusi," Hermiona počkala, dokud Weasleyovi neopustili místnost, "nyní si můžeš sednout na jedno z jejich sedadel."

Nechápala. Nikdo nechápal, proč klečí na studené dlážděné podlaze urgentního příjmu. Nerozuměli tomu, jak přitažlivé bylo dělat vše správně, aby se pokusil vše napravit.

Ron se sklonil, aby k němu tiše promluvil. "Jsou tu mudlové, víš? Nepochopí, co děláš."

A přesto je Severus ignoroval. Pokud vše, co je v tuto chvíli znepokojovalo, bylo to, že klečí na podlaze, měli by přehodnotit své priority.

Hermiona se zvedla a přehodila si kabelku přes rameno. "Musím na dámy. Půjdeš se mnou, Severusi?"

Nevěděl, kvůli čemu se urazit. "Pokoušíte se mi něco naznačit, zastat mě o samotě nebo jednoduše chcete, abych se šel projít?"

"Pojď se mnou a zjistíš to."

Zvedl se a nohy se pod ním roztřásly. Kolena mu ječela úlevou. Následoval ji nemocniční chodbou a všiml si, že cestou minuli toalety.

Hermiona ho chytila za ruku, aby ho provedla chodbami. Povzbudivě ji sevřela. "Myslíš, že to udělal mudla?"

To byla věc, o které Severus hodně přemýšlel, než si uvědomil, že je mu to jedno. "Pochybuji, že by mudla byl tak statečný, bláhový a arogantní zároveň. Jsou si vědomi toho, že neznají naše magické schopnosti. Proč by někdo nosil mudlovskou zbraň do zařízení, kde jsou přítomni kouzelníci?"

"Moje otázka byla, jak by mohl," dodala. "Kingsley říkal, že ta čepel byla velká a ostrá. Lidská těla jsou odolná, takže je potřeba velký nůž, aby došlo k probodnutí těla až do plíce. Pro mudlu by nebylo snadné ho zakrýt, zvlášť když se té události účastnila královna. Bezpečností opatření musela být velmi pečlivá."

Úšklebek. Ze zkušenosti věděl, že ne kdokoli může někoho pobodat. Pokaždé, když do něj někdo něco vrazil, vždy to bylo v rukou někoho většího a silnějšího než byl on nebo pán.

Uvolnil ruku z Hermionina sevření a objal se oběma rukama. "To zranění není smrtelné," prohlásil.

Před odpovědí zaváhala. "Není to něco, o čem bych nějak víc četla, ale musí to být vážné, jinak by mu to vyléčili přímo na tom plese. Jsme tu už hodiny bez nových informací, což znamená, že není nic, o čem by nás mohli informovat."

To mohlo být považováno za dobrou zprávu. Jistým způsobem jsou žádné zprávy, dobré zprávy.

"Budu se muset za několik hodin stavit domů, abych mohla zavolat svým profesorům a vysvětlit jim, co se děje. Nemají rádi nevysvětlené absence. Ron bude nejspíš muset poslat sovu do práce," mluvila pomalu. Zastavila je dopravní zácpa vozíčků, prázdného kolečkového lůžka a vozíku na prádlo.

Severus ustoupil stranou, aby nebyl v cestě zaměstnancům. "Jsem zcela kompetentní být sám. Pošlete domů také George." Příliš mnoho lidí s ním zacházelo hůř než s malým dítětem.

"Můžeš sám čekat," opravila ho. "Ale nikdo nepotřebuje sám přijímat špatné zprávy. Jen jsem ti chtěla dát vědět, že když odejdu já, zůstane tu Ron a naopak. Vím, že máš problémy být sám."

Zaskřípal zuby. Grangerová se k němu chovala příliš familiárně, než aby měla takt. "Žádné špatné zprávy nebudou. Tohle je ten nejlepší urgentní příjem v Londýně, jak pro mudlovské, tak pro kouzelnické zranění."

"Co když se tě zeptají na plnou moc?" trvala na svém Hermiona.

Severus pokračoval v cestě chodbou a začínal se v tom bludišti ztrácet. "Nebyl jsem si vědom, že by pán měl nějaká předběžné nařízení."

Zastavila se, ale nebylo to proto, že by čekala na výtah. "Harry ti neřekl, že sepsal závěť? Musel, kvůli svému výcviku. Je to vyžadováno od všech lidí v programu kvůli nebezpečí smrti."

Pán sepsal závěť. Severusovi spadl kámen ze srdce. "Teddy?"

"Pán a paní Weasleyovi odmítali uznat 'ne' jako odpověď," vysvětlila. "A George se nabídl, že můžeš žít s ním. Od té doby, co žiješ u Harryho, spolu tak dobře vycházíte."

Záhada týkající se George měla najednou velmi nezajímavé rozřešení. "A já je začal podezírat, že jsou milenci."

Hermiona povytáhla obočí tak, že jí téměř zmizelo v hustých vlasech. "George je gay?"

"Ne." Zabočili a vrátili se zpět do čekárny. "Děkuji za vaši ohleduplnost, že jste mi to řekla. Neříkejte to mému pánovi - podle všechno má v úmyslu držet identitu mého potencionálního budoucího pána jako tajemství."

Měla unavené oči, od kterých vedly černé cestičky make-upu. Přesto se usmála a úsměv se odrážel i v jejích očích. "Je vůči tobě velmi ochranářský. Muselo pro něj být těžké, otevřít takové téma."

Jaký to idiot. Severus ta slova nemusel ani vyslovit a začalo ho pálit čelo. A on tu bolest ignoroval, protože kdokoli si něco takového myslel o muži s vážným zraněním, si to zasloužil.

Ronald, zrzek s širokými rameny, se zvedl, když vstoupili do místnosti. "Můžeš si sednout na mé místo, Severusi. Jdu se podívat po nějakém automatu, vždy jsem chtěl ochutnat banánky v čokoládě."

Dobrý pokus. Severus natáhl ruku a bez hůlky přivolal sladkost z mudlovského automatu. "Bon appetite."

Vrátil se na své místo na podlaze. Pánovi přátelé nerozuměli jeho odhodlání zůstat tam. Vždy pro něj bylo složité vyjádřit, co cítí, ale teď to bylo ještě obtížnější. Udělal chybu. Kdyby nebylo jeho, pána možná nemuseli pobodat. Měl tam být a svého pána chránit. Měl souhlasit, že s ním půjde jako kamarád.

Neklečel kvůli svému ponížení, ale jako pokání.

"Co jste to říkala o té plné moci?" Zmocněnec s plnou mocí mohl dělat místo jeho pána, zmocnitele, finanční a osobní rozhodnutí, pokud toho nebyl schopný pán. A lektvarem navozené kóma z něj zcela jistě dělalo neschopného.

Ron zakašlal. "Miono, rád jsem tě poznal. Pokud mu to řekneš a nezabije tě, Harry určitě. Snape, neproklínej doručitele zprávy."

Severusovi se nelíbilo, kam tohle vede. "Hermiono?"

"Aby ses stal zmocněncem, musíš podepsat hodně dokumentů," začala. "Ale tvůj podpis z právního hlediska nic neznamená, protože jsi otrok. Nejsi v pozici, abys mohl dělat sliby a ujištění."

To byla pravda. Severus nesměl podepisovat žádné dokumenty, protože se nemohl za tu dohodu zaručit. Musel za něj všechny dokumenty podepisovat pán, ať už to byly papíry v zaměstnání, účty nebo nějaké zákonné dokumenty. Nemohl zajišťovat své sliby stejným způsobem jako předtím. Neporušitelný slib by ho nyní zcela jistě zabil, pokud by mu pán zakázal udělat to, co slíbil.

Severusův hlas se podezřením prohloubil. "Nelíbí se mi, co naznačujete."

Dívka ztěžka polkla, což Severuse potěšilo. Krmila ho jako psa, koupala ho, litovala ho, a přesto ji svým tónem dokázal vrátit do prvního ročníku ve škole. "Mně z ničeho neviň. Byl rozhodnutý zmocnit tebe. Prohlásil, že není nikdo lepší."

Není nikdo lepší. Pán Severusovi důvěřoval. I přesto, jak ho v posledních týdnech ignoroval a vyhýbal se mu, miloval ho natolik, aby mu svěřil svůj vlastní život. Ne protože byl Severus otrokem a vždy by se snažil vyhovět pánovým přáním, ale proto, že se snažil Severusovi oplatit tu důvěru, kterou mu poskytoval Severus.

Ať už stálo za pánovým zvláštním chováním cokoli, vypadalo to, že to nemá nic společného s jeho city vůči Severusovi.

Spolkl knedlík, který se mu vytvořil v krku. Cítil se obzvlášť slabý. Otevřel ústa, aby pronesl kousavou poznámku, aby si zachoval úctu, kterou mohl ztratit při neverbální komunikaci, když vrazil do místnosti pán George, který poslouchal s ultradlouhýma ušima za dveřmi operačního sálu.

Modré oči měl vyvalené, na bledém obličeji mu vyvstávaly pihy. "Myslím, že je něco špatně."

***

Když byl pán konečně vzhůru a natolik při smyslech, aby přijal jednoho návštěvníka, byl to Severus, kdo dostal povolení jít za ním. Všichni pánovi přátelé na tom trvali.

Koneckonců to byl on, kdo udělal rozhodnutí, kterým směrem se vydat. Když ho lékaři oslovili ohledně rozhodnutí, hodil za hlavu zmijozelský způsob uvažování, vybral 'možná mrtvý' nad 'možná invalidní'.

Pánovi byl poskytnutý soukromý pokoj s oknem, které zobrazovalo slunečnou travnatou louku, o které Severus věděl, že za oknem není. Zdi byly tak bílé, že to žádné přirovnání nemohlo popsat.

Byla to Severusova představa pekla na zemi.

Pán vypadal strašně. Jeho obličej byl děsivě bílý, téměř tak bílý jako zdi, takže jeho jizvy byla stěží viditelná. Vlasy se mu lepily k sobě nemytým potem. Brýle měl nakřivo, jako kdyby se zlomily a nikdo se je neobtěžoval opravit.

Potřebuje tě. Buď silný. Severus si nakázal nemyslet v tuto chvíli na sebe, ale na to, co potřebuje jeho pán. Hluboce sklonil hlavu. Pak se opřel o mantinely kolem postele a sevřel pánovi ruku.

Pánovy zelené oči se se zachvěním otevřely. "Severusi." Hlas měl chraplavý. Léčitel ho varoval, že několik dní ho bude mluvení bolet."

"Jsem tady." Pokusil se usmát. "Nedělejte si starosti o Teddyho, je s Arthurem a Molly."

"Ach, to je…" pán se zarazil. "Nazval jsi je právě Arthurem a Molly?"

Ta jména zněla z pánových úst zvláštně. "Ano."

Pán se uvolnil. "Výborně. Je mi moc líto, co se stalo předtím, než jsem té noci odešel. Neměl jsem tě v úmyslu ignorovat - jen jsem se ti vyhýbal. Myslel jsem, že to pomůže." Poposunul si brýle na nose. "Javier - ten chlápek, se kterým jsi mě nechytal - řekl, že si myslí, že tě miluji, a já řekl, že ano, a on řekl, že myslel, že tě doopravdy miluji. To mě znepokojilo, protože pokud to tak připadalo někomu zvenčí, tak jak sis myslel ty, že tě miluji? Pokoušel jsem se mezi námi vytvořit odstup, však víš, aby všichni, včetně tebe, pochopili, ale jen jsem všechno zhoršil. A jediné, na co jsem myslel, bylo, jak moc tě miluji - ale ne tím způsobem - a o různých způsobech, jak bych ti to mohl oboje dokázat, aniž bych tě zmátl, a aniž bych zmátl sebe, protože spolu budeme dlouho a jeden z nás to vždycky zbabrá. Vždycky to zbabráme. Většinou za to můžu já, protože mám prostě talent na…"

Severus přestal po druhé větě poslouchat. "…pane."

Pán se mělce nadechl, zamrkal bolestí a zaváhal. "Jsem hlupák."

Severusovi chvíli trvalo, než to všechno zpracoval. Pán se mu vyhýbal, protože si myslel, že mu vyjadřuje příliš fyzické náklonosti? Pro jednou si ve svém životě dělal starosti s tím, co si myslí ostatní lidé. Bál se, co si myslí Severus, protože Merlin chraň, aby Severusovi ublížil.

Vše, co pán dělal, se točilo kolem Teddyho, Severuse a jejich rodiny. Zasloužil si, že byl pobodán, protože to bylo poprvé, kdy měl volno. I když byla nutná návštěva urgentního příjmu, aby ho získal.

Pán nechtěl, aby si Severus myslel, že jeho návštěvy na dobrou noc, společné ležení v posteli a něžné doteky byly sexuálního původu. Stal se paranoidním, že by jako takové mohly být vykládány. Zpanikařil a udělal kroky, které dovedly k panice i Severuse.

Předklonil se a jemně pána políbil do koutku úst. Na rtech ho zaškrábalo jednodenní strniště. "Jste hlupák."

Pán zamrkal. "Co… co tvoje čelo?"

Severus se sklonil, aby se pán nemusel namáhat a ještě více ubližovat své poškozené plíci, a aby ho mohl prsty pohladit po čele. "Za útokem na vás stál Draco Malfoy. Poslal muže, aby to vykonal. Oba byli ráno shledáni vinnými."

Pán zasténal a dlouhá trubice odsávající mu tekutiny z plic zabublala. "Nepamatuji si přesně, co se stalo. Viděl jsem otroka a královna se usmála."

Královna se usmála, na pána? Severus si nemohl pomoci, ale nadmul se pýchou a láskyplně se na muže v posteli usmál. "Pastorek nám to vše řekl, zatímco jste podstupoval neodkladnou operaci."

"Pastorek? Kingsley? On s vámi mluvil?" Pán vyvalil své zelené oči.

Mluvil. Severus myslel, že má halucinace, když tmavý muž vstoupil na urgentní příjem. "Omluvil se za své zapojení do zotročovací kletby." Severus se odmlčel. "Řekl jsem mu, ať se jde vycpat."

Pán se zasmál, ale nevypadal, jako by se smál, vypadal, jako by měl bolesti. "Au. Doopravdy jsi mu to řekl?"

"Měl jsem." Severus odsunul infuzi na druhé straně rámu postele, aby si mohl za svým pánem vlézt do malé postel. Sotva se tam vešel.

Pán si položil hlavu na Severusovo rameno. "Pokud tě požádám o odpuštění, také mi řekneš, ať se jdu vycpat?"

"Ne, avšak mohl bych vás nazvat troubou. Nebo znovu hlupákem, to bylo docela uspokojující."

"Hloupým troubou." Pán si povzdechl a opět prsty pohladil Severuse po čele.

Severus se obrnil a pokoušel se nedat najevo, že si ten pocit užívá, aby pán opět nezačal panikařit. "Musím se omluvit za své chování. Absolutně nic to neospravedlňuje." Rozhrnul pánův hábit. Bylo to něco, co pro předchozí pány dělal často. Nechystal se ho dotknout, nebo se ho pokusit uspokojit - ten nápad ho znechucoval. Ne, jenom chtěl, aby si to pán myslel, protože pokud by něco pána přimělo všimnout si ho, bylo by to toto chování.

"Neštípl jsi mého syna. Nikdo se nezranil. To jen… Bože, Severusi, cokoli jiného by bylo lepšího, když vezmeme v potaz, proč jsem se ti vyhýbal." Do pánových tváří se opět vracela barva.

Severus se na muže podíval. "Už to nikdy nedělejte. Pokud se mi musíte z nějakého důvodu vyhýbat, řekněte mi proč. Mohl bych se s vámi hádat, že to je špatný důvod, ale přinejmenším bych věděl. Když o tom mluvíme…" Natáhl se, aby povytáhl přikrývku, aby je lépe zakrývala. "Znám to tajemství, které jste mi o pánovi Georgeovi nechtěl říct."

Pánovou tváří probleskla vina. "Ehm… jo, předpokládám, že by bylo ideální, kdybych ti o tom řekl předtím, než se tohle stalo."

"To, že jste mi to neřekl, byla jedna z nejhloupějších věcí, které jste v poslední době udělal," vynadal mu Severus. "Myslel jste si, že když tohle téma nadhodíte, že u mě vyvolá záchvat paniky?"

Pán se opět zašklebil bolestí. "Možnost, že se mi něco stane, je docela vysoká, když vezmu v potaz své zaměstnání. Pokaždé, když jsem přemýšlel, že ti to řeknu, vyvstalo něco jiného. Myslel jsem, že mám spoustu času."

"Myslel jste, že máte spoustu času naplánovat si nečekanou smrt?" vysmál se mu Severus.

Pán zaprotestoval. "Ty jsi neměl závěť, když tě kousla Nagini, a to jsi byl mnohem starší než já. Byl jsi zatracený dvojitý agent. Pravděpodobně jsi očekával smrt."

"Byl jsem si jistý, že zemřu." Severus opět vzal pánovu ruku do své. Opatrně, aby pánovi nezavadil o pravou stranu těla. "Nepotřeboval jsem závěť, nepotřeboval jsem plnou moc. Neměl jsem co odkázat a byl jsem přesvědčený, že zemřu předtím, než někdo zasáhne." Hlasitě zakašlal.

"Nebudu se za to omlouvat. Kdyby bylo po mém, budeš žít navždy."

Merlin chraň. "Vždycky si prosadíte svou."

"Ne vždy. Nebyl to můj nápad, že mě pobodají."

Kouzelnická sestra v ohavně zelené uniformě vstoupila do pokoje. "Pane Pottere, je… dobrý bože!"

Severus měl pocit, že se nezlobí kvůli tomu, že posunul kapačku.

"Vylezte z té postel!" Prakticky Severuse za hábit vytáhla. "Máte bolesti, pane Pottere?"

Zakašlal a na nemocniční košili dopadlo několik kapek krve. "Nechte Severuse zůstat. Je v pořádku."

"Potřebujete odpočívat," poučovala ho. "Váš přítel může počkat v čekárně."

Severus zašoupal nohama a čekal na přímější příkaz od svého pána. Doufal, že bude moci zůstat. Bylo toho tolik, co chtěl s pánem sdílet poté, co si myslel, že ho navždy ztrácí. Něco z toho byly jenom rozhovory, ale většina z toho se týkala jenom toho, že s ním bude. To nebude jeho odpočinek narušovat.

"Nemůže prostě spát na přistýlce vedle postele?" zeptal se pán. "Nebo bychom mohli tuhle postel rozšířit…"

"Nemocniční pravidla," prohlásila pevně. "Mohu přivést vašeho léčitele, nebo…"

"…ne, to je v pořádku. Severusi, chtěl by ses jít podívat, jestli můžeš trávit čas s Georgem? Je téměř sedm ráno - byl jsi vzhůru celou noc."

"Návštěvní hodiny začínají v devět," dodala sestra a načechrala pánovi polštáře.

"Mohl bych počkat v čekárně, pane. Dal bych tomu přednost."

"Nebo by ses mohl na pár hodin vyspat u Weasleyových."

Severus se otočil k sestře. "Nemáte náhodou místo, kam dáváte otroky, kteří tu jsou, zatímco se jejich majitelé zotavují?"

Pán se pokusil posadit se, ale trubice a bolest mu to zakázaly. "Ani to nezkoušej, Severusi."

"Co si myslíte, že tohle je, hotel? Vy a všichni ostatní," pustila se do něj sestra. "Jděte domů, návštěvní hodiny začínají v devět."

Kapitola 81: Výměna rolí