Unwell - Kapitola 81 I/II

Kapitola 81: Výměna rolí

---

Pán mohl jít domů po několika dnech. Přestože kouzelníci jenom velmi zřídkakdy přišli k propíchnuté plíci, léčitelé byli nadaní a ujistili je, že pán bude do dvou týdnů zcela v pořádku.

Severus měl pocit, že to řekli jenom proto, že věděli, že jinak by pána nenechal z nemocnice odejít.

"Uklidil jsi mi v ložnici," prohlásil pán, když vstoupil do své ložnice.

Severus muže rukama podpíral a pomohl mu k posteli. "Ano, uklidil. Uvědomuji si, že vás to možná nepotěší, ale všechny lektvary nezbytné pro vaše uzdravení budou skladovány v kuchyni. Pokud je budete chtít, budete muset přijít za mnou."

Pán bojoval se závislostí na Bezesném spánku. Po zbytek svého života bude muset být při užívání lektvarů opatrný, tak jako bude Severus muset omezit používání Nitroobrany na úplné minimum.

Severus se posadil v nohou postele do tureckého sedu. "Předpokládám, že jste četl Denního věštce."

Povzdech. "Ani jsem nemusel. Dnes brzy ráno se za mnou do nemocnice přihnala Ginny pronásledovaná ochrankou. Je sobecké uvažovat, jestli někdy budu mít klid?"

Lucius Malfoy byl shledán vinným v mnoha bodech obžaloby. Spiknutí za účelem vraždy bylo jenom špičkou ledovce, třešničkou na dlouhém seznamu zločinů.

"Byla smutná, nebo možná šťastná. Možná obojí. U žen doopravdy nikdy nevíš." Pán si opět povzdechl. "Zítra vynesou rozsudek. Po měsících soudu to nakonec všechno během několika dnů skončí. Starostolec je směšný - u muže, který byl zcela jasně vinný, to protahovali, ale když přijde na někoho, kdo by mohl být ve skutečnosti nevinný, ani se nad tím nezamyslí."

Nebyl si jistý, jestli pán mluví o své vlastní zkušenosti v pátém ročníku nebo o Severusově trestu za jeho skutky. "Předpokládám, že se čtení rozsudku nezúčastníte."

"Máš v plánu mě pustit z té zatracené postele?"

Severus naklonil hlavu a zvažoval to. "Možná na záchod."

Pán zavrtěl hlavou. "Ne, nešel bych. Ginny také nepůjde. Jeho soud byl spravedlivý a to je jediné, co nás zajímá. Kdybychom šli na čtení rozsudku, vyplývalo by z toho, že schvalujeme jakýkoli trest, který Starostolec může uložit."

"Je ohromná škoda, že to, co ti udělal, nebylo nelegální. Protože na tvou kletbu neexistuje žádná protikletba. Otroctví jako trest by mohlo být zavrhnuté, jakmile by si ministerstvo uvědomilo, co udělali. Škoda, že je nevratné. Věř mi, že kdyby tam byla nějaká skulina, už bych ji našel." Pán jemně klepl nahým chodidlem do Severusova kolene. Bylo to uklidňující poklepání z druhé strany postele.

Otázkou bylo, jestli by to Severus vůbec chtěl? "Její zrušení by mě dostalo do nezáviděníhodné pozice."

"A jaká je ta, ve které jsi teď?" Pán povytáhl obočí.

Během posledních měsíců to Severus mnohokrát zvažoval. Být pokládán za svobodného, byl by bez domova, bez přátel, bez práce a až s příliš mnoha problémy, aniž by měl někoho, s kým by je mohl sdílet. Snažil se to co nejlépe svému pánovi vysvětlit, ale nebyl si jist, jestli dokázal adekvátně vystihnout hloubku té hypotetické situace.

Avšak pán přikývl. "Vím, že se to nikdy nestane, ale nemusel by ses strachovat, že bys byl bez přátel. George je tvůj přítel a to samé Gik. A víš, že já budu vždy tvým přítelem."

Přítel. Pán pro něj byl mnoho věcí, kromě toho zřejmého. Byl utěšitel, kouzelník s mocí rozptýlit všechny jeho obavy. Byl ten nejhodnější, nejvíce pečující, nejvíce milující, nejvíce loajální člověk, kterého Severus kdy potkal. Byl centrem jeho světa.

Avšak jeho přítelem nebyl. Jeho přítelem nikdy nebude.

"Ne," prohlásil Severus, "nejste mým přítelem."

Pán se zamračil. "Pak jsem tedy lhal všem lidem v nemocnici, když říkali, že jsi moje zlatíčko, a já řekl, že ne, že jsme jenom blízcí přátelé."

Lidé si mysleli, že je Severus zlatíčko? Ta představa ho znechucovala. "Jsme si blízcí, avšak nejsme přátelé." Severus si nikdy nevedl příliš dobře při opečovávání přátelství. Většina jeho přátel v minulém životě sloužila k tomu, aby něčeho dosáhl, ne proto, že by ve skutečnosti toužil po jejich společnosti.

Přátelil se s Lily. Byli blízcí přátelé, avšak neměli ten stejný vztah jako on s pánem. Měli se navzájem rádi a trávili spolu volný čas. Severus ji obdivoval, což vedlo až k posedlosti. Obdivoval pána, ale byly s tím spojené jiné emoce.

Pánova schopnost skrýt bolest byla mizerná. Prozradily ho oči, které sdílel s matkou. "Nechtěl jsem ti vkládat slova do úst nebo tak něco. Jen jsem myslel… Vycházíme spolu teď tak dobře a…"

"Ano, to vycházíme. Jak jsem řekl, jsme si blízcí. Domnívám se, že takovou intimitu, jaká je v našem vztahu, většina lidí v životě nezažije." Severus se ušklíbl, když viděl pánův výraz. "Intimita neznamená vztah, pane."

"Já vím," zamumlal muž. "Chodil jsem do dobré školy."

Pokračoval, jako by pán nepromluvil. "A nemusíte se děsit, i kdyby znamenala. Sexuální intimita s vámi je ta poslední věc, které se bojím."

Pro Severuse bylo složité vidět věci z pánova úhlu pohledu, přestože se snažil. Pokoušel se pochopit, že poprvé, když někdo vyslovil svůj názor na pánovu sexualitu, šlo o něco, co pán popíral i před sebou. Dávalo smysl, že ho to znepokojí, pokud někdo špatně pochopí jejich vztah.

Ale smysl to dávalo jen trochu.

"Doopravdy?" Pán se zvedl na loktech, ale okamžitě se rozkašlal.

"Věřím, že byste mě odmítl, i kdybych klečel na kolenou, prosil vás a dával vám výslovný souhlas. Věřím tomu, že můžete mít, kohokoli chcete a já bych vždy byl poslední možností. Mnohem více mě znepokojuje odsouzení Luciuse Malfoye."

Pán se zamračil. "Ale to nemůžeme ovlivnit."

"Úžasné. Vypadá to, že v tuto chvíli mě nic netrápí." Po tom prohlášení se Severus zvedl a zamířil ke dveřím. "K večeři uvařím jenom zeleninu, možná hovězí s cibulí. Molly se nabídla, že si Teddyho nechá ještě jednu noc, ale domnívám se, že čím dřív ho budeme mít doma, tím dřív se vrátí ke svému režimu a to bude lepší pro všechny zúčastněné."

Utekl pánovými dveřmi dřív, než ho pán stihl zastavit.

Zhluboka se nadechl a opřel se o zeď chodby. Neměl v úmyslu tam zajít. Neměl v úmyslu zavést rozhovor k poznámkám, které udělal pánův milenec. Neměl v úmyslu v této záležitosti vyjádřit svůj názor. Ta slova prostě vyšla, jako by byl nějaký Mrzimor.

Intimita. Jaké hloupé slovo to použil. Samozřejmě, že si ji pán spojuje se sexem. A samozřejmě, že při myšlence, že by si ji měl spojovat se Severusem, začne být paranoidní. Nejspíš si teď nadává a myslí si, jak hrozná osoba je, když ho něco takového vůbec napadlo.

Nečekal, že to pán pochopí. Když jste mohli mít, kohokoli jste chtěli beze strachu z jeho motivů, prostě jste nemohli vidět věci Severusovýma očima. Pán nerozuměl, proč Severus nemůže s něčím tak syrovým, hlubokým, a přestože se mu to nelíbilo, tak i důležitým, nikomu důvěřovat. Bylo to mnohem méně o fyzické přitažlivosti než o něčem emocionálním. Bylo to mnohem více o důvěře než sexuální touze.

Místo toho, aby zamířil dolů ke krbu, klesl na modrý koberec. Přestože by mnoho lidí bojovalo s tím, jak se jim napínají svaly a praskají kosti, Severus si toho stěží všiml. Byl to pohyb, na který byl dobře zvyklý.

Nezašel by tak daleko, aby to označil za 'touhu'. Avšak v tu chvíli, co se jeho rozhovory s pánem dotkly takového citlivého tématu, si něco uvědomil. Pán byl jediným člověkem, se kterým by se Severus při něčem takovém cítil příjemně. Jenom pán by se ho mohl dotýkat, aby se Severus cítil příjemně, a zároveň aby věděl, že to pán nedělá na jeho úkor. Jenom o pánovi Severus kdy snil, že mu leze do postele a byl ve skutečnosti schopen spát, aniž by se bál, že bude použit.

Nejsi gay. To byla pravda. Severus po jiném muži nikdy netoužil. Byl častěji používán muži než ženami, ale to spíše kvůli nim než kvůli čemukoliv jinému. Po mnoho let měl oči pouze pro Lily, a poté, když mu náhodou oči sklouzly, bylo to na ženy. Vždy se při pomyšlení na sexuální kontakt s mužem zachvěl, a od té doby, co se stal otrokem, to bylo ještě horší. Avšak je třeba zmínit, že o ženy neprojevoval o moc větší zájem.

Ale stejně jak pán nebyl přítelem, nebyl pro Severuse ani mužem. Byl všechno dobré s troškou zlého. Byl jemný a hodný a občas měl rozpustilý smysl pro humor. Dokázal se chovat jako hlupák, ale i to bylo roztomilé. Byl tak přející a vypadalo to, že si neuvědomuje svou důležitost. Přestože to označení bylo neatraktivní, byl zachránce. Ne "Zachránce-celého-světa", přestože za něj byl považován, ale byl Severusův zachránce.

Zabručel si pro sebe. To bylo znechucující.

"Severusi?" ozval se pánův hlas z pokoje, "Jsi… jsi pořád tady?"

"Ano, pane!" Severus se rychle zvedl a oprášil si hábit. "Já jsem… ehm, kontroloval, jestli je pokoj pána Teddyho připravený."

Ticho a pak: "Pána Teddyho? Severusi, jsi v pořádku?"

Sakra. Severus už o tom dítěti nějaký čas neuvažoval jako o pánovi ani v duchu, přesto mu to slovo vyklouzlo. "Omlouvám se, pane. Nejspíš to bylo přeřeknutí z nervozity."

"Aha." Severus cítil pánovy pochyby i přes chodbu. "Ehm, můžu zaletaxovat panu Weasleymu a požádat ho, jestli by Teddyho nepřivedl, pokud pro něj nechceš jít."

Ne. Severus se potřeboval dostat z domu. Hnědé obložení se kolem něj stahovalo. Potřeboval uniknout svým myšlenkám a toto byla perfektní příležitost.

Doupě bylo příliš rozptylující na to, aby se jich nezbavil.

***

Když vystoupil z krbu, do nosu ho udeřila vůně teplého koláče.

"Severusi!" Paní Weasleyová ho sevřela v objetí, že nemohl téměř dýchat. Plátěné šaty měla pokryté moukou. "Ráda tě vidím! Jak je Harrymu?"

Z Doupěte odešel ráno poté, co tu s Teddymu strávil noc. Nepotřeboval uvítací komisi. "Má se dobře, když vezmeme vše v potaz."

Severus se podíval přes rameno buclaté ženy na batole, které si spokojeně tlouklo do těsta dětským válečkem. Vlasy mělo jasně oranžové a obličej pokropený pihami. To by nešlo. "Ach. Vidím, že jste se rozhodli mezi své přidat dalšího."

Molly se zasmála. "Změnil se po snídani. Myslím, že své schopnosti začíná dostávat pod kontrolu."¨

Jak Teddy rostl, Severus si začal číst o metamorfázích. Byli vzácní, takže toho příliš na čtení nebylo. Fantastickým zdrojem byla kniha napsaná doktorem, který byl sám metamorfágem a stejně tak jeho dvě děti. Jeho studie odhalila, že si děti nejsou svých schopností vědomy, dokud jim nejsou přinejmenším dva nebo tři roky a nemohou být považovány za dostatečně vyspělé, aby mohly své schopnosti vědomě ovládat, dokud jim není pět nebo šest let.

Vzhledem k tomu by Severus sotva řekl, že Teddy "dostává své schopnosti" pod kontrolu. Nejspíš se ráno probudil a rozhodl se, že by chtěl vypadat jako Weasley, protože věděl, že může. Byl si vědomý, že může, ale neuvědomoval si, že je to něco výjimečného. Neuvědomoval si, že si na veřejnosti mezi mudly nemůže přeměnit nos na prasečí rypák a možná by si v tom ani nedokázal zabránit, kdyby si to uvědomoval.

Nehádal se s ní. Místo toho došel k Teddymu a počechral ho v rozčepýřených vlasech. "Ahoj Teddy, chceš jít domů?"

"Domů za tatínkem?" Jantarové oči na něj zamrkaly a připomněly mu Lupina. Oči byly jednou z věcí, nad kterými měl metamorfág jenom malou kontrolu.

"Bude to tu bez něj tak tiché." Molly vzala koláč chladnoucí na parapetu a začala ho volně balit do utěrky. "Chybí mu jeho rodiče, každou noc se po vás po obou ptal."

Rodiče. Ne. Dnes už si vytrpěl dost, když musel přemýšlet o pánovi a o sobě. Nepotřeboval být považován za rodiče. "Pán je Teddyho otec, stejně tak Remus Lupin a Nymphadora Tonksová jsou jeho rodiče, přestože zemřeli. Pán je jeho jediný živý rodič a byl bych rád, kdybyste si to pamatovala."

"Rozumím," prohlásila Molly takovým způsobem, který zdůrazňoval, jak málo tomu rozuměla. "Umyji Teddyho a zabalím mu."

Přestože by to Severus mohl udělat za pár minut, nechal to udělat Molly. Bude chtít strávit několik posledních minut s vnukem, kterého si v srdci adoptovala. A Severus domů nespěchal.

Zadními dveřmi vstoupil Arthur. "Severusi!" pozdravil ho a odložil si tašku.

Severus kývl hlavou na pozdrav. "Arthure."

Poté, co si vyměnili pozdravy a novinky o pánově stavu, ukázal pán na dveře. "Chtěl by ses projít?"

Zalétl pohledem k dlouhým schodům. "Molly připravuje Teddyho. Pán a já jsme se rozhodli, že bychom ho raději měli doma už dnes, než abychom čekali, až bude pán více soběstačný."

Arthur se zasmál. "To bude skoro hodina, než budou připraveni."

Chce s tebou být o samotě. Je něco, co ti chce říct, a zdi mají uši. Bylo zřejmé, že nějaká informace musí přejít z osoby na osobu. Arthur by Severuse nezneužil. Nevzal by ho kůlny a nestáhl si kalhoty.

"Jde mi jenom o rozhovor. Trávím celé dny vevnitř a rád poslouchám ptáky předtím, než večer začnou kousat hmyzáci." Vypadalo to, že Arthur dokáže sledovat Severusovy myšlenky.

To vypadalo bezpečně. Severus ho následoval ven.

Tráva byla vlhká od nedávného deště. Ptáci vskutku zpívali. Slabý větřík ochlazoval Severusovi obličej.

Arthur nepromluvil, dokud se nepřiblížili k zeleninové zahradě s posledními zbytky letošní úrody. "Dnes jsem byl v Chelsea."

Severus vzhlédl. V Chelsea strávil jenom krátký čas, ale byl významný.

"Richard Weston mě pozval na čaj. Říkal, že musíme prodiskutovat něco důležitého s ohledem na rozchod našich dětí. Bylo mi jedno, co mi chce říct, protože se do záležitostí svých dětí nemíchám. Avšak byl jsem zvědavý na toho muže samotného. Na muže, který ti udělal, co udělal, na muže, který vychoval Nathana. Musí to být někdo se zajímavou myslí."

Severus si založil ruce na prsou. Cítil, jak se mu v krku dělá knedlík a pokusil se ho polknout. Všichni mu říkali, že pán Weston je krutý, zvrácený muž, ale přesto Severuse vždy zabolelo u srdce, když o něm přemýšlel. Severuse nemiloval - ne tak jako ho miloval pán - avšak nikdy k němu nebyl zbytečně krutý.

A takhle se ty rozhoduješ, ke komu přilneš? Na základě toho, že ti neubližuje? Dokonce i psi jsou při rozhodování vybíravější.

Arthur se hořce zasmál. "Vypadal strašně. Ty jizvy od krys byly hrozné. Jsem přesvědčený, že jeho pravé oko je skleněné."

Zachvění. Severus si nedokázal představit, jak ta traumatická událost jeho bývalého pána změnila. Nemohlo to být k dobrému. Severus velmi litoval každého otroka, kterého ten muž koupil poté, co prodal Severuse. Představoval si, že je držel ve své kanceláři, v přístěnku, kde skladoval Severuse, když ho vzal s sebou nebo možná pod stolem kvůli 'hrám'. Nebude je mít v běloskvoucím bytě, aby je našla paní Westonová.

"To on mi sdělil tu zprávu o Luciusi Malfoyovi," řekl Arthur. "Zřejmě podezírá moji dceru, že chodila s jeho synem, jenom aby se dostala ke 'zdroji'."

Severus věděl, že to je pravda. Kdykoli pán svým přátelům slíbil, že nikomu nic neřekne, nepočítal do toho Severuse. "Noviny byly velmi důkladné. Podezírám Starostolec z toho, že nechce přiznat, že se s jeho nevinnou mýlil. Ale pánovo pobodání to jejich zdržování utnulo."

Arthur přikývl. Ruce měl zastrčené v kapsách hábitu. "Co si myslíš o tom, že byl Lucius shledán vinným:"

Paní Brownová se ho jenom ptala, jak se cítí. Byl rád, že většina lidí v jeho životě se ho ptala na něco mnohem solidnějšího - co si myslí. "Je vinný z činů, ze kterých byl obviněn." Zvedl hlavu a na tvář mu dopadly sluneční paprsky. "Nechtěl jsem se mu osobně pomstít, dokud neublížil Gik, dokud on a mladý pá… jeho syn nenajali někoho, aby mého pána zabil."

Arthur zaváhal. "Nezlobíš se na něj kvůli jeho zapojení do tvého potrestání?"

Severus byl unavený pořád o tomto tématu s každým diskutovat. Vysvětlit Arthurovi, co si o tom myslí. Že v tom byla skulina, a jediné, co Lucius udělal, bylo, že na ni poukázal. "Je to ten trest, který mi vadí. Smířil jsem se tím, že byl udělen mně, avšak nikdo nemá právo takový trest uložit, pokud to nezažil. Ale vypadá to, že si Starostolec myslí, že se to ironicky hodí, potrestat službu Temnému pánovi doživotním sloužením."

"O tom jsem s tebou chtěl mluvit," přiznal Arthur. Vzal plechovku a naplnil ji zobáním pro kuřata. K rozhovoru se vrátil až poté, co naplnil krmítka. "Jeden můj zdroj ze Starostolce si je jistý, že mu hodlají uložit trest otroctví."

Svět se začal točit, takže se Severus musel chytit nedalekého trakaře, aby udržel rovnováhu. "Jistý? Slyšel jsem o té řeči, co pán pronesl na plese, a doufal jsem, že by mohla ovlivnit veřejné mínění ohledně tohoto restu."

Zavrtěl hlavou. "Ta řeč byla ve sledu událostí následujících minut zapomenuta."

To byla škoda. Severus slyšel, že byla docela dojemná a doopravdy se postavila proti trestu otroctví. "Děkuji, že jste mě na to připravil."

"Můžeš to říct Harrymu. Jsem si jistý, že to chce vědět, aby se připravil na…" zarazil se.

Mé zhroucení. Severus si byl jistý, že bude schopen nějak svůj soucit s Luciusem Malfoyem zkrotit. Mávl rukou k domu, který stál v neuvěřitelně vrávoravém stylu. "Předpokládám, že Teddy už je připravený." Zastavil se u dveří kůlny. "Arthure, vy jste si s mým pánem blízký."

Přikývl. "Ano, jsem."

"Nevíte náhodou, jestli je… v pořádku." Severus se odmlčel. "Vím, že se ze svého zranění řádně uzdravuje, ale v mé přítomnosti se chová velice úzkostlivě. Nevíte náhodou… proč."

Arthur zavrtěl hlavou. "Nevšiml jsem si."

O některých věcech bylo jednodušší mluvit s vrstevníky. Pán a jeho přátelé byli všichni úžasní lidé, avšak byli mladí a občas naivní. Doktorka Brownová byla placena, aby Severuse vedla. Vyhýbala se tomu, aby měla nějaký názor nebo pořádnou radu. Avšak někdy byla potřeba rada od někoho, komu už bylo dvacet.

"Jak jsem se stal soběstačnějším, dělá všechno možné, aby mezi námi vytvořil odstup," vysvětlil Severus. "Myslím, že je to jeho způsob, jak mě chránit, nebo jak chránit sebe."

***