Unwell - Kapitola 81 II/II

2. část 81. kapitoly

---

***

Harry otáčel kostku v ruce. Byla hotová. Po přestávce, kdy na ní nepracoval, Severus nakonec Rubikovu kostku zvládl složit. Nechoval se, jako by to byla nějaká významná událost, ale Harry cítil, jak je ve skrytu duše pyšný.

Rádio plnilo obývací pokoj hudbou. Bylo uvolňující moci odpočívat na pohovce, aniž by ho každých několik minut chodily kontrolovat sestry. Nemocnice nebyly vůbec uvolňující. Byl tak rád, že je doma, a že má trochu klidu a míru.

Když Severus sešel ze schodů, ztlumil rádio.

"Odpočívám," řekl Severusovi. "Slibuji, že pokud budu cokoli potřebovat, i kdyby jen sklenici vody, pošlu pro tebe svého patrona." Severus byl horší než zdravotní sestry.

Severus měl stále na sobě hábit, nešel do postele, jak si Harry myslel. Hluboce uklonil hlavu a sedl si na druhou stranu pohovky.

A to je konec 'míru'.

"Je čas na dva z vašich lektvarů," prolomil ticho Severus. "Nepotřebujete, aby se vám plíce naplnily tekutinou."

Co Harry potřeboval, bylo něco, čím by mohl rychle změnit něco, co se rychle stávalo jednotvárným. Nikdy si nemyslel, že to řekne, ale potřeboval výcvikový program pro bystrozory. Potřeboval něco, co ho dostane z domu, pryč od jeho rodiny. Den za dnem. Byl doma jenom půl dne a už měl pocit, že se k němu stahují stěny.

Harry si přivolal lektvary ze skříňky. "Tyhle dva, je to tak?"

"Vezměte si palec z modrého flakónku a čtvrt palce ze zeleného," instruoval ho Severus.

Harry zíral na flakónek popsaný jako 'zelený'. "Neřekl bych, že je zelený. Je to spíš bych řekl, že je to barva modrých mořských řas."

Severus flakónek podrážděně odzátkoval. "Jenom čtvrt palce. Je velmi snadné předávkovat se lékořicovým kořenem, když je zkombinovaný s práškem z pařátu sokola."

Některé věci Harrymu stále nedávaly smysl, přestože složil své OVCE. "Čtvrt palce v panáku nebo široké skleničce?"

Severus se zavrčením strčil hůlku do flakónku, a poté nakapal malé množství tekutiny do Harryho úst.

"Díky." Harry si otřel ústa. "Takže mám na tebe otázku."

"Můžete ji položit." Severusův tón byl zvláštní, zněl mnohem více jako ušklibující se Snape, kterého Harry znával.

Harrymu to vyvolalo na rukách husí kůži. "Ach, ehm, jo. Dobře, víš toho hodně o lektvarech, ale vždycky jsi chtěl pozici obrany proti černé magii. Chtěl by ses teď vrátit na jednu z těchto pozic?"

Severus povytáhl jedno obočí. "Shledával jsem vaření lektvarů uspokojujícím a to samé platí i o tvorbě kouzel, které bych mohl používat, jak uznám za vhodné. Avšak nikdy jsem si neužíval učení. Myslete na to, jak moc si užíváte létání."

Nedostal se k létání příliš často. Severus byl na koštěti napjatý a vystresovaný a jediné další místo, kam chodil sám, byla práce, kde by na létání na koštěti nebylo dobře pohlíženo.

Ale létání miloval. Miloval, když mohl vystoupat vzhůru a dostat se na úroveň ptáků. Miloval, že vše viděl. A něco na létání skrze mraky mu dávalo pocit svobody.

"Nyní si představte, že máte tuto dovednost naučit třídu složenou ze čtrnácti Nevillů Longbottomů."

Harry zasténal. Nikdy nezapomene na tu skoro-katastrofu, díky které se stal chytačem. Neville byl statečný a loajální, byl lepší člověk, než Harry kdy bude, ale stále ještě nevyrostl z neohrabanosti, která Harryho děsila.

"Přesně. Kdybych měl učit, dal bych přednost předmětu, na kterém mi vůbec nezáleží, jako například dějinám čar a kouzel." Severus sevřel rty. "Kdybych měl učit."

"Ach, takže jsi učil jenom proto, že ti tu pozici dal Brumbál."

Severus zvedl bradu. "Spíš mi ji vnutil. Samozřejmě že nikdo jiný by nezaměstnal osobu s Jeho značkou a pro mladého muže byla pozice mistra lektvarů impozantní. Byla to dobrá práce. Nenáviděl jsem ji, ale jsem si jist, že bych svou práci nenáviděl bez ohledu na to, kde bych pracoval. Byl jsem zoufalý a důvodem toho nebyli mrzimorští třeťáci. Kdybych, hypoteticky, vzal nějakou práci nyní," koutkem oka pohlédl na Harryho, "bylo by to jiné."

Před nějakým časem bylo před Harrym nadhozeno a bylo to nadhozeno i Harrym, že Severus by si jednoho dne mohl najít práci, kdyby chtěl. Harry pro to neviděl důvod, protože neměli problémy s penězi a Severus byl v té době šťastný, jak byl. Avšak věci se v domácnosti u Potterů, Lupinů a Snapeů neustále měnily. Napadlo ho, že bude nejlepší, když si na to prostě zvykne.

"Kdybys, hypoteticky, měl nějakou práci, chci říct, co za práci by to bylo?" Harry se zadíval na své nehty. V Cestě za uzdravením si přečetl, že kdyby se při takové otázce díval přímo na Severuse, mohlo by to být považováno za obviňování nebo zesměšňování.

"O tom jsem nepřemýšlel," přiznal Severus. Přitáhl si Harryho chodidla do klína a začal je nepřítomně masírovat. Ani on se nesnažil navázat oční kontakt a Harry uvažoval, jestli tomu tak je, aby to nebylo vzato určitým způsobem. "Bylo by to něco, kde by nebylo mnoho lidí," pokračoval Severus. "Čím méně lidí, tím méně nedorozumění ohledně mého postavení. A také bych nebyl tak podrážděný."

Bez ohledu na to, co Severus mohl tvrdit, nikdy nebyl člověkem, který by měl kolem sebe rád mnoho lidí. Nejen nenávist vůči svému životu a sobě samému vedla k tomu, že z něj byl mrzutý bastard, když byl Harry ve škole. Bylo to proto, že nenáviděl práci v takové blízkosti tolika lidí.

Ty si stěžuješ, protože jsi den doma a všechno tě už přivádí k šílenství. A co Severus? Tráví tu každý celý den. Každý den je pro něj stejný. Jsem si jist, že touží po nějakém čase pryč z domu, od Teddyho a dokonce i od Gik. Najednou mu došlo, co Severus myslel tím Harryho egem a nafoukaností. Harry dokázal být velmi bezohledný, když přišlo na ostatní. Nebylo to tak, že by mu na nich nezáleželo. Jen prostě nemyslel.

"George mi nabídl práci, abych vařil lektvary pro jeho obchod." Severus začal na Harryho nohy velice tvrdě tlačit. "To by mohla být ideální startovní pozice, ale nejsem si jistý, jak bych zvládl výbuchy. Rozumím, že mě s největší pravděpodobností nechá vařit, cokoli budu chtít, jen aby mě uklidnil." Jeho výraz byl synonymem pro frustraci.

Aniž by se pokoušel dát své nepohodlí příliš najevo, stáhl si Harry nohy ze Severusova klína a přitáhl si kolena k hrudi. "Jsem si jist, že má mnoho lidí, kteří mu vaří lektvary na sladkosti. Co potřebuje, je někdo, kdo mu pomůže vymyslet nové. Když je Fred po smrti, potřebuje někoho, s kým si bude moci promluvit o svých nápadech."

Zaváhal. "Je to malá firma, nepožádal bych ho, aby mi platil."

"Nemusíš, máme peníze na cokoli potřebuješ."

To nevypadalo, že by byla odpověď, kterou chtěl Severus slyšet. "Přestože jak znám George, mohl by mi nabídnout dobrý plat.

Harry nechtěl, aby měl Severus pocit, že musí pracovat kvůli penězům. Vypadalo to, jako by se ho snažil Severus testovat, aby zjistil, jestli je v pořádku, když nebude vydělávat žádné peníze. "To je taky v pořádku. A víš co? Peníze, které mi přineseš, ti dám zase zpátky. Budou to tvé peníze "pro případ nutnosti", jako já nevím, na knížky a rámy na obrazy a na čokoládové žabky. Na cokoli budeš chtít."

Severus si hlasitě povzdechl. "Takže předpokládám, že až přijde na placení, budu dělat, co budu chtít."

Přesně. Cokoli Severus chce. Jak toužil po dni, kdy Severus bude dělat, co bude chtít, ne to o čem si myslí, že chce Harry. "Uděláš to tak."

"Odpoledne jsem mluvil s Arthurem," změnil téma Severus. "Má na náš vztah vyhraněný názor."

Harry s sebou trhl. Prostě věděl, že se mu tohle nebude líbit. "Ano?"

"Myslí si, že nemusíte být tolik paranoidní kvůli tomu, co si o vašich záměrech myslím." Severus na Harryho upřeně pohlédl. "Myslí si, že byste měl kontrolu nad tím přenechat mně."

Harry na něj zíral. To bylo… šílenství. Arthur se konečně zbláznil. Severus nemůže mít nad ničím kontrolu. To byl důvod, proč žije s Harrym. I kdyby nad tím Severusovi kontrolu přenechal, nikdy by nevěděl, jestli nedělá jen to, o čem si myslí, že Harry chce.

Tohle nebylo něco, s čím si šlo jen tak zahrávat. Tohle nebylo rozhodnutí, co bude k večeři, nebo který hábit si koupit. Tohle bylo něco vážného, něco, co kdyby se pokazilo, mohlo navždy pokazit to, co mezi sebou měli. A co hůř, mohlo to Severusovi ublížit. Kdyby se stala jedna jediná věc, jedna jediná věc takového charakteru proti Severusově vůli, mohl by ten Severus Snape, který se začal vynořovat ze své ulity, zmizet a už se nikdy nevrátit.

"Nemůžeš." Harry pokrčil prsty na nohou. Obličej mu žhnul při vzpomínce na chování, které mu ještě před chvílí přišlo tak nevinné.

Severus pozvedl bradu. "Můžu. Právě jsem to udělal. Rozhodl jsem se hledat si práci. Ponechal jsem si právo rozhodnout se o platu."

Točila se mu hlava. "Ano, ale jenom proto, že jsem tě to nechal udělat. Není to… není to skutečné rozhodování, Severusi. "Je to jen… je to předstírané rozhodování. Ty mi řekneš, že se něco chystáš udělat a já řeknu 'ano', ale oba víme, že tě můžu jedním slovem zastavit."

"A tohle není jiné. Ale musíte začít častěji předstírat, že mám moc rozhodovat, protože faktem je, že už ji mám a vy si to neuvědomujete."

"Ty… máš?" Ne poprvé v životě měl Harry pocit, že Snape ví něco, co on ne.

Severus se ušklíbl. "Mám vás obtočeného kolem malíčku."

Nyní Harry začínal být vzteklý. "To není pravda!" zaprotestoval a začal se zvedat z pohovky.

"Pane, když začnu plakat, uděláte cokoli, co si v té chvíli myslíte, že potřebuji. Jak se to od toho liší? Kdybych z jakéhokoli důvodu vnímal polibek jako předehru k něčemu víc a dal vám to najevo, okamžitě byste se zarazil. Bylo by to stejné, jako kdybych já dostal rozkaz přestat něco dělat."

Harry se nikdy necítil tak poníženě. Přestože mu hlásek v hlavě říkal, že má Severus pravdu, ignoroval ho. "Ale nemusel bych. Udělal bych to, ale nemusel bych. To je ten rozdíl."

"Zanedbatelný," zavrčel Severus. Shlížel přes nos na Harryho. "Proč takovou drobnost tak znesnadňujete?"

"Tohle v žádným případě nebyla drobnost. Pokud jiní mohli vnímat jejich vztah jako sexuální, znamenalo to, že ho tak mohl vnímat Severus. Možná ne nyní, ale co třeba příští týden? Nebo za rok? Nebo co za sto padesát let, ale se Severusovi začne rozvíjet demence a bude zmatený?

A kdo může říct, že ta hranice nebude nikdy překročena? Faktem bylo, že byli blízcí. Pokud budou pokračovat s polibky, šeptáním, pozdními nocemi v Harryho posteli, mohlo by to eskalovat. Harry byl za Severuse zodpovědný. Ať se to Severusovi líbí nebo ne, je mnohem více poškozený než Harry a jeho rozhodování je tím ovlivněno. Přestože je Severus tak silný, je také slabý a je na Harrym, aby mu pomohl skrze ta období, kde je slabý.

A nepomáhalo ani to, že se polibek na čelo zatoulal jinam.

"Proč jsi to musel znovu nadnést?" Harry si založil ruce a opřel se o pohovku. "Podívej, zapomeň…"

Byl přerušen zprávami v rádiu. Nebo spíš byl přerušen nejnovější single skupiny Skrýš viteálu. Ozval se mužský hlas patřící hlasateli velmi populárního kouzelnického zpravodajského programu.

Rádio bylo blíže k Severusovi, který rychle zvýšil hlasitost.

"Nejnovější zprávy z Londýna," prohlásil muž. "Každou chvíli bude oznámeno rozhodnutí Starostolce ohledně trestu pro Luciuse Malfoye. Lucius Malfoy byl jenom před několika hodinami usvědčený z nevyslovitelných zločinů ve službách Toho-jehož-jméno-nesmí-být-vysloveno, ze spiknutí za účelem vraždy. Je to rozhodnutí, na které mnozí napjatě čekají."

Harrym projelo zachvění. Tohle je ta chvíle. Spravedlnost. Po letech čekání dostane Lucius Malfoy to, co si zaslouží. Nebyl fanouškem pomsty, ani se tak v každodenním životě nechoval, ale tohle bylo jiné. Ten člověk téměř zabil Ginny, téměř zabil jeho, téměř zabil Gik a co bylo nejdůležitější, ublížil Severusovi tak, že ho téměř připravil o celou existenci. Mohli jste Harryho urážet, ubližovat mu, připravit ho o vše, co má, ale jednu věc byste dělat neměli. Neměli byste si zahrávat s jeho rodinou.

Právě teď jsou v Londýně davy a věřte mi, že jsou fenomenální. Před ministerstvem stojí stovky lidí a mávají protestními transparenty. Co je neuvěřitelné, není množství lidí, ale klid. Nejsou rozzuření, nekřičí, nejsou dvě antagonistické strany, které na takových shromážděních bývají. Všichni touží po stejné věci - spravedlnosti pro ty, na kterých byly tyto strašlivé činy spáchány."

Podíval se na Severuse. Muž byl jako z kamene. Upřeně zíral před sebe. Bez mrkání, seděl vzpřímeně, svaly napjaté.

Severus si tím vším prošel kvůli mezeře, která by ani nikdy nemusela být objevena, nebýt Luciuse. Bolest, kterou si prošel, byla nepřekonatelná, avšak dostal se z toho. Více méně to překonal. Triumfoval a pozoruhodné bylo, že bez toho, aby k Luciusi Malfoyovi cítil hořkou nenávist.

Ve skutečnosti, kdyby Harry nevěděl, že je to jinak, řekl by, že se Severus vynesení rozsudku děsí.

Harry se rychle přesunul k Severusovi a pevně ho objal. Nic neřekl, nemusel. Severus slova nepotřeboval. Potřeboval, aby ho někdo pevně držel.

Reportér dělal rozhovory s několika lidmi v davu. Bylo ho kvůli davu, který byl stále vzrušenější a hlasitější, hůř a hůř slyšet. Museli napínat uši, aby ho slyšeli.

Vzrušení vystoupalo k vrcholu, když byl oznámen rozsudek.

"Starostolec rozhodl, že Lucius Malfoy bude za své zločiny odsouzen k doživotnímu otroctví. Zítra jeho celu v Azkabanu navštíví nadaní specialisté a…"

Harry se natáhl přes Severuse a rádio vypnul.

Otroctví. Za dva roky od Severusova odsouzení, nebyl nikdo natolik inteligentní, aby si uvědomil, že tohle si nikdo nezaslouží. Tento trest byl mnohem horší než smrt. Vypadalo to, že si nikdo neuvědomil, že přestože trest odpovídá zločinu, není efektivní, protože tím své činy nezbytně neodčiní.

Dokonce i hnít v kobce by bylo lepší než sloužit po zbytek života bezcitnému pánovi. Harry si myslel, že by mohl být lepší, ale celkově byl hodný pán - a přesto byl občas Severus zoufalý.

Harry vytáhl hůlku a přivolal láhev ohnivé whiskey a dva panáky. "Dáš si se mnou?"

Severus zaváhal. Těkal očima z rádia na Harryho a na panáky. Bez hůlky přivolal dvě skleničky na whiskey. Pokynul k malým panákům. "Budeme potřebovat větší sklenice."

Příště: Nový důvod žít