Unwell - Kapitola 83

Kapitola 83 - Chabé argumenty

---

Severus si během posledních několika let zvykl na mnoho věcí. Zvykl si klečet na podlaze a na hladí po hlavě. Ještě před krátkým časem si mnoho lidí myslelo, že je nemožné, aby kdy přišel do styku s vodou, aniž by mu přivodila panický záchvat. Nyní již nepotřeboval, aby na něj někdo dohlížel s výjimkou koupání se. I přes to, jakým mužem byl před svým zotročením, a bez ohledu na to, co si vytrpěl z rukou svých majitelů, se v přítomnosti svého pána cítil příjemně. Ať už mu ležel poníženě schoulený u nohou nebo kráčel po jeho boku. Starat se o Teddyho mu přišlo přirozené, přestože by tomu tak být nemělo, protože nikde neměl děti rád a necítil se v jejich přítomnosti příjemně.

Ale byla jedna věc, u které si byl jistý, že si na ni nikdy nezvykne - hlučné večeře. Weasleyovic rodina neměla ponětí, co je to klidná večeře. Pro ně nebylo žádné jídlo kompletní bez cinkání příborů o nádobí, pošetilých otázek, jaký měl kdo den a přinejmenším dvou převržených sklenic s vodou. Kdykoli byli u Weasleyů na večeři, cítil se rozpačitě, jako by ho při jídle všichni tajně koutkem oka sledovali. Přestože by ho nikdy ani nenapadlo nabídnout se, že bude doma jíst u pánových nohou, téměř vždy to chtěl udělat u Weasleyů. Nějak mu to připadalo vhodné, mnohem pohodlnější.

"Harry, podáš mi hrášek?" požádala Ginny z druhé strany stolu.

Nedávalo smysl, aby požádala pána. Přestože byla mísa s hráškem umístěná mezi Severusem a pánem, Ginny seděla blíž Severusovi. Proč nepožádala jeho? Bála se, že když ho požádá, bude mít pocit, že musí? Snaží se vyhnout tomu, aby zněla, jako že dává příkaz?

Severus beze slova sledoval předávání mísy.

Byl to pánův nápad začít trávit víc času s Weasleyovic rodinou. Řekl, že spolu netráví dost času, a že jsou jediná rodina, kterou mají. Takže se Weasleyovic rodina plus Hermiona, Teddy, pán a Severus začali scházet každý týden na večeři. Pro pána a Teddyho to bylo dobře, protože viděl, jak díky lásce rodiny rozkvetli.

Jen si přál, aby viděli, jak nepříjemně se cítí on a dovolili mu zůstat doma.

"Georgi, jak to jde v obchodě?" zeptal se Arthur.

"Skvěle, tati," odpověděl pán George s pusou plnou kukuřičného chleba. "Severus měl teďka jeden nápad a myslím, že to bude doopravdy dobře fungovat. Týká se to projektu, na kterém jsme byli s Fredem strašně dlouho zaseklí."

"Ach, kterého projektu?" zeptal se Arthur.

Pán George se odmlčel. "Oh, jen jeden, díky kterému by měly růst určitě tělesné části, nebo by se měly dočasně zvětšit."

Ginny se rozkašlala. "Dobrý bože, Georgi."

Mladý muž zrudl. "Mluvil jsem o uších! Mysleli jsme, že bychom mohli… nemysli na nesmysly, ženská."

Poslední tři měsíce pracoval Severus čtyři dny v týdnu v obchodě pána George. Většinu času strávil vzadu a prováděl výzkum k různým nápadům pána George na zařízení a lektvary. Nejenom přinesl čerstvé nápady, jak některé věci udělat, aby fungovaly, ale také věděl, kde mohou být nalezeny určité zvláštní přísady, a kde mohou být za dobrou cenu objednány. Od té doby, co u pána George pracoval, přišel na to, jak uvést v život šest prototypů, které by jinak nespatřily světlo světa. Jeden z nich měl jít za týden na pulty.

Ta práce ho bavila. Nejprve to bylo složité. Snažil se probudit k životu části mozku, které velmi dlouhý čas nepoužíval. Ale rychle se to stalo jeho druhou přirozeností. Často si bral na víkendy práci domů nebo pracoval dlouho do noci. Avšak musel být opatrný, aby nevzal domů nebezpečné přísady nebo výbušniny, protože Teddy byl pořád malé dítě.

"Jak ti vlastně šla práce vepředu?" změnil předmět hovoru George a otočil se na Severuse.

Nedávno jeden ze zaměstnanců pána George skončil. Protože byl pán George uprostřed několika drobných soudních sporů - což je jeden z problémů pramenících z vlastnictví obchodu prodávajícího výbušniny malým dětem - musel odejít k soudu. I přes výhrady dal na ten den Severusovi na starost prodej a doplňování zboží.

Severus nenáviděl, když byl centrem pozornosti, přesto se k němu otočilo tolik očí. "Šlo to dobře," odpověděl jednoduše.

Zíral na svůj talíř a téměř vyletěl z kůže, když ho na uchu nečekaně zašimral pánův dech "Nemáš hlad? Posledních dvacet minut jen přesouváš jídlo z místa na místo po talíři."

Nebyl by to on, aby ignoroval příležitost k jídlu. Ale bylo tak složité jíst v přítomnosti tolika lidí. "Už nemám chuť."

Pán pod stolem stiskl Severusovu ruku. "Budeš tu celý víkend v pořádku?"

Pán, Severus a Teddy měli v plánu strávit tu noc. Příští den pán odjede s bystrozory na velkou konferenci a nechá Severuse a Teddyho u pána a paní Weasleyových.

Severus s tímto uspořádáním velmi silně nesouhlasil. Byl perfektně schopný zůstat doma a postarat se o Teddyho. Fakt, že to pán ani nezvážil, ho štval. "Budu v pořádku."

***

Houpačka na verandě zavrzala pokaždé, když se zhoupla dopředu. Zbytek domu spal, ale Severus nemohl. Když byl doma a nemohl spát, mohl jít dolů a číst si, mohl dělat něco v kuchyni, nebo si mohl vlézt do pánovy postele. Byl si docela jistý, že Weasleyovi by příliš neocenili, kdyby dělal ve dvě v noci suflé.

Dveře se otevřely a z domu vyšel pán v županu. Neměl brýle a musel mhouřit oči, aby Severuse v jasně žlutém světle lampy viděl. "Jak to, že nespíš?"

"Zřídkakdy spím," upozornil ho Severus a uklonil hlavu v pozdravu. "Lepší otázkou by bylo, proč jste vzhůru vy, pane?"

Pán se zasmál a sedl si k Severusovi na houpačku. "Teddy v noci vylezl ze své postýlky a vlezl mi do postele. Usnul a začal zabírat celou postel, takže jsem si chtěl vlézt k tobě a zjistil jsem, že jsi pryč."

Bylo pozoruhodné, jak takové malé dítě mohlo zabrat tolik místa na matraci, že dospělý muž dal přednost spaní v posteli již okupované jiným dospělým mužem. "Proč jste ho nevzal a nedal zpátky do postýlky?"

"To mě nenapadlo," připustil pán.

"Evidentně." Severus se soustředil na svá chodidla. "Já jsem v pohodě, můžete spát v mé posteli. Potřebujete si na zítra odpočinout."

"V příštích několika dnech mě čeká celá řada seminářů, kdy budu moci spát. Jsem si jistý, že si to vynahradím." Pán sevřel Severusovu studenou ruku ve své. "Měl jsi zlý sen?"

Od té doby, co navštívili Luciuse Malfoye ve vězení, se Severusovy noční můry zcela změnily. Byly temnější a docházelo k nim častěji. Nebylo neobvyklé, že se tak soustředil na myšlenky na Meringa, že nemohl spát.

"Víš, že můžeme tvoje myšlenky odložit také do skleniček. Pamatuješ, jak mi to pomohlo spát? Nechci, aby sis taky vybudoval závislost na lektvarech." Pánovy problémy se spaním a nočními můrami byly strašné, než našli řešení. Bezpochyby se bál, že Severus bude mít ten stejný problém.

"Nebojím se." Severus si povzdech. "Jen přemýšlím."

"Nikdy jen nepřemýšlíš," odpověděl muž.

"Určitě je lepší nikde jen tak nepřemýšlet, než nikdy nepřemýšlet." Severus se na něj pokoutně podíval.

"Zranil jsi mé city." Pán ho jemně pohladil po čele. "O čem tu jen přemýšlíš?"

Severus nemohl svému pánovi nikdy lhát, ani trochu. Občas plynuly dny, kdy předstírali, že mají normální vztah, ale občas nevyhnutelně vyskočilo něco jako toto. Situace, kdy by měl Severus normálně nutkání zalhat, ale nemohl.

"Vůbec nepřemýšlíš." Sledoval moly, jak se shlukují kolem světla. Dříve by si jeho mysl spojila jejich přitahování ke světlu s touhou po teplu a strašně by žárlil, že k němu mají přístup. Nyní viděl jednoduše fototaxi. A bez emocí.

Pán měl pravdu. Nikdy jen tak nepřemýšlí. O všem příliš přemýšlí.

Pán si povzdechl. "Nikdy jsi neměl rád, když jsem to dělal. Nebo však víš, nedělal. Vím, že to je důvod, proč si myslíš, že jsem nafoukaný. Ne, protože mi nezáleží na ostatních lidech, ale protože nikdy nepřemýšlím, jak mé jednání ostatní ovlivní."

V Severusově hlavě se rozpoutala bitva. Jedna jeho část měla silné nutkání s pánem souhlasit nebo se dokonce hádat, že je pán trochu arogantní. Druhá část žadonila, aby nesouhlasil, a aby požádal za odpuštění kvůli svému rozdílnému názoru.

Pán věděl, že v takovýchto chvílích nemůže zůstat zticha. Kdyby nepromluvil, mlčeli by oba. "O čem jsem nepřemýšlel? A neříkej 'kde mám začít'."

Severusovi zacukaly koutky a musel se snažit, aby se neusmál. "Proč musím zůstat tento víkend v Doupěti?"

"Ehm, protože jedu pryč? Nechali jsme Gik dostatek jídla a pití. Bude v pořádku, pokud se bojíš toho."

"Opět se vám podařilo vůbec nepochopit, o co jde." Severusova slova byla kousavá. Čelo ho začalo slabě pálit, ale už se to naučil ignorovat. "O kočku se vůbec nebojím."

"Ach." Pán se kousl do rtu a vypadal jako pokáraný studentík.

Severus si promnul kořen nosu. "Pane, myslíte si, že to nejsem schopný zvládnout sám, když jste pryč?"

"No…" pán se zarazil, aby pečlivě zvážil svá slova. "Myslím si, že nejspíš jsi. Chci říct, že jsem si docela jistý, že bys to zvládl skvěle. Ale mezi 'docela jistý' a 'jistý' je maličkatý rozdíl, který mě znepokojuje."

Pokud by se pán někdy obtěžoval o věcech příliš přemýšlet, viděl by, jak chabé byly jeho argumenty. "To je jako byste řekl, že by nikdo nikdy neměl přecházet ulici, protože je minimální šance, že by ho mohl srazit autobus."

"To není," hádal se pán. "Pořád tě nechávám přejít ulici."

Nyní, když Severus začal, nebyl připravený zpomalit. "Kdybyste se mnou nechtěl nechat Teddyho, v tom bych viděl trochu logiky. Za poslední rok jsem prokázal, že jsem schopen se o něj postarat každý všední den odpoledne, avšak tři dny by byly docela namáhavé. Rozuměl bych, kdybyste chtěl, aby nás někdo jednou dvakrát za den zkontroloval. Dokonce bych i chápal, kdybyste chtěl, aby tu Teddy zůstal s Arthurem a Molly. Ale nevidím absolutně žádný důvod, aby se mnou bylo zacházeno jako s vaším batoletem."

"Omlouvám se," ozval se potichu pán. "Jen jsem… já… bože, zapomněl jsem, jak děsivý zvládneš být, když se zlobíš."

Jdi za ním. Schovej si hlavu k němu do klína a omluv se. Pros o odpuštění. Naprav všechno. "Zlobím se."

"Podívej, jestli chceš, můžeš jít domů ráno. Nebudu tě nutit, abys tu zůstal, pokud se ti to nelíbí. Avšak Teddy, Teddy by měl zůstat tady."

"Protože jeho prarodiče by byli zklamaní, kdyby s nimi nestrávil víkend." Trochu litoval, do jaké situace svého pána dostal, tak ho nechal lehce uniknout.

Pán si povzdechl. "Přesně tak. Ehm, seš si jistý, že budeš sám doma v pořádku? Celé tři dny? Vrátím se v neděli v noci. Možná se mi podaří vyhnout se poslednímu dni konference a vrátit se v sobotu pozdě v noci. Nebo…"

"Pane, přestože je to pracovní, jsou to také tak trochu prázdniny. Nezkazím vám je tím, že se budete muset vrátit brzy nebo se o mě celou dobu strachovat." To bude nevyhnutelné. Pokud Severus zůstane doma, s Teddym nebo bez něj, pán se bude strachovat každou vteřinu svého víkendu. Přestože Severus celou situaci pečlivě zvažoval, tento aspekt vypustil.

Najednou litoval, že něco řekl.

"Nejsou to prázdniny," hádal se pán. "Viděl jsi ten itinerář?"

Severus si ho v rychlosti přečetl. "Vypadá to, že mezi skupinovými diskusemi a semináři budete mít spoustu času na prohlídku zajímavostí, na odpočinek ve vašem pětihvězdičkovém rezortu a na to, abyste si užil výbornou kuchyni. Ano, já bych to za prázdniny považoval."

Pán byl potichu, a pak… "Ty nemůžeš jet na dovolenou."

To bylo jisté. "Tohle je výcvikový program pro bystrozory a já nejsem jeho účastník. A stejně mě téma příliš nezajímá." Experti na obranu se měli sejít, aby mluvili o svých zkušenostech jako bystrozoři a ochránci svých zemí. Severus si zažil obranu naplno a neměl zájem poslouchat zkušenosti ostatních.

"To jsem nemyslel. Já mám možnost odjet na dovolenou. Mohu si vzít volno a odjet třeba na Arubu nebo někam. Ty nemůžeš. Jsi otrok. Musíš tu pořád trčet a myslet na někoho jiného, sloužit někomu jinému, být závislý na někom jiném. Pořád."

"To pro mě není žádná novinka, pane. Ale nermoutí mě to. Když jsem měl před mnoha lety příležitost, stejně jsem na dovolenou nejel. Nebyl by důvod, abych té možnosti využil teď."

Pán téměř truchlivě zavrtěl hlavou. "Lidé si mají užívat života, když zestárnou."

Severus se starý už narodil. Přesto pánovu poznámku příliš neocenil. "Děkuji, pane."

"Není zač," prohlásil pán takovým způsobem, že Severus nedokázal říct, jestli jeho sarkasmus pochopil nebo ne.

V tichosti se houpali. Severus, který ulevil své mysli od neodbytných myšlenek, bezmyšlenkovitě sledoval moly. Neměl, co říct, a i kdyby ano, váhal by, jestli přerušit vzácný moment, kdy byl pán ponořený hluboko v myšlenkách.

"Je nějaká šance, že bys chtěl jet se mnou?" prolomil ticho pán.

Ta nabídka Severuse ohromila. Chtěl se ujistit, že slyšel správně. "Nahoru do postele? Jestli chcete."

"Ano, ale také na tu konferenci," ujasnil pán.

Jak Severus předpokládal. "Jak jsem právě řekl, nejsem členem bystrozorského výcviku."

"Jsi expert na obranu a válečný hrdina. Nejspíš by tě pustili dovnitř. Mohl bych ti obstarat speciální vstupenku nebo… nebo ne." Pán najednou ztichl.

I kdyby měl Severus doopravdy zájem slyšet ty diskuse, nedostal by v auditoriu sedadlo. Ne protože by bylo plné, ale kvůli bledému znaku na čele, který byl jenom o několik odstínů světlejší než jeho přirozená barva.

"Přesto bys mohl jít se mnou," prohlásil pán. "Jak jsi řekl, je v itineráři docela velké množství volného času. Mohli bychom, co jsi to říkal? Prohlédnout si zajímavosti, užít si jídlo a relaxovat v hotelu?"

Severus zamrkal. "Omlouvám se, pane. Míra hlouposti toho prohlášení byla tak obrovská, že mé neurony měly problém…"

"…není to hloupé," hádal se pán. "Hodně kluků si bere svoje ženy nebo přítelkyně. Nebo přítele, v případě několika členů našeho týmu. Já přítele nemám, takže jsem se chystal jet sám, ale mohl bys jet."

"Otrok se dá stěží srovnávat s 'přítelem'." Severus se rozhodl našlapovat opatrně, protože téma druhých poloviček už je přivedlo k více než jedné debatě.

"Nemusí vědět, že jsi můj otrok. Každopádně je to velmi otevřený hotel."

"Pane, když lidé říkají otevřený, mají tím na mysli rasu, náboženství nebo sexualitu. Tohle je spíš problém s druhem." Severus měl pocit, jako by vysvětloval elementární koncepty.

Pán byl tvrdohlavý "V hotelu přijímají jak mudly, tak kouzelníky. A zvířata jsou povolena. Když půjdeš se mnou, vůbec to nebude problém."

V tom případě samozřejmě. Když dovolují zvířata, proč by neměli dovolovat otroky? Některé situace v Severusově životě se neustále opakovaly. Zaskřípal zuby. "Pane, jenom dojde k situaci, která bude pro nás pro oba nepříjemná. Vaši kolegové se na mne budou ptát a přinejmenším vám to dají kvůli vašemu vztahu ke mně, sežrat. Existuje jediný důvod, proč s sebou přivést do hotelu otroka.

"Nepřivedu tě jako svého otroka. Přivedu tě jako svého… Severuse," argumentoval muž. "A k čertu s nimi. Vůbec je to nenapadne, protože nevědí, že jsem gay."

To byla lež. Účastníci výcviku pána podezírali, že je gay, dříve než mnoho jeho nejbližších přátel.

"Jako váš otrok na veřejném místě, se budu cítit povinen se tak chovat. Nebudeme moci předstírat, že jsme alespoň vzdáleně na stejné úrovni. Ve společnosti Weasleyovic rodiny je pro mě v pořádku, neklečet vám u nohou, nebo vás nazvat idiotem. Před kouzelnickou veřejností musím být perfektním vyobrazením otroka. Nejenom protože je to ode mne vyžadováno, ale kvůli tomu, jak se mé chování odráží na vás."

Byl to perfektně rozumný argument, ale pán ignoroval rozum kdykoli to bylo možné. "Myslím, že se tvé obvyklé chování na mě odráží způsobem, jakým si přeji. A v hotelu jsou i mudlové, a z toho důvodu nemůžeš mluvit o 'kouzelnické veřejnosti'. Abys k nám nepřitahoval pozornost, bude se od tebe očekávat normální chování."

Severus si povzdechl. "Není považováno za neprofesionální vzít s sebou manželku na zahraniční pracovní cestu, ale bude považováno za neprofesionální přivézt si otroka. Vaši nadřízení to nejspíš nedovolí."

Pán se usmál. "Nech mě, ať se o ně postarám."

A tak se Severusovy naděje na tichý víkend doma o samotě - jedinou verzi prázdnin, v jakou mohl doufat - rozplynuly. "Přinutíte mě, abych si to užil, že ano?"

"Hej, pokud musím na tenhle výlet, tak ty taky. Jsem tak trochu jako mozkomor. Budu nešťastný, tak udělám všechno ve svých silách, abych dosáhl toho, že budeš taky nešťastný."

Jak ohleduplné.

Příště: Kapitola 84 - Platónova jeskyně