Unwell - Kapitola 84 I/II

Kapitola 84 - Platónova jeskyně

---

Severus sám přiznával, že nevedl velmi vzrušující život, co se týká cestování. Vyrůstal v Manchesteru, do školy chodil ve Skotsku a během svého života dělal krátké výlety do Walesu. Paní Westonová ho dvakrát vzala do Itálie, aby jí mohl nosit nákupy. Strávil nějaký čas ve Francii a v Německu, ale na čase stráveném tam nezáleželo, protože hotelové pokoje a sklepy jsou ve všech zemích stejné.

Kufr, který zabalil, byl lehký. Sbalil několik pečlivě složených košil a několikery kalhoty pro pána a nějaké hábity. Pro sebe toho sbalil dokonce ještě míň, protože věděl, že se ven moc nedostane. Zvažoval, jestli se obléci tak, aby to odráželo jeho postavení, nebo si vzít oblečení, které bude odrážet pánovo postavení. Když své obavy svěřil pánovi, dostalo se mu zmateného pohledu.

Zřejmě to bylo něco, nad čím příliš přemýšlí.

Přemisťování na dlouhé vzdálenosti byla výzva. Bylo to vyčerpávající a vyžadovalo to pečlivé plánování. Pán navrhl, že by se mohli přemístit do Londýna a z něj jet vlakem Eurostar do Paříže. Severus nikdy mudlovským vlakem necestoval a předpokládal, že je používán převážně jako novinka pro turisty. A když si uvědomil, že by musel jet dlouhým tunelem pod Lamanšským průlivem, měl pro pána pouze čtyři slova: "Jen přes mou mrtvolu."

"Je mi špatně." Pán se opřel o Severuse, když se objevili na ulici v Paříži.

Severus si z boty otřel psí exkrement. "Chcete si sednout?"

"Ne. Hotel je odtud kousek. Říkal jsem ti, že mám ty souřadnice správně." Pán ukázal na nedalekou budovu. Byla velká bílá a vypadala velmi staře. Měla mnoho velkých oken, některé i s balkónem a poskytovala tak skvělý výhled na město světel.

Severusovi se obrátil žaludek. "Jak příhodné."

"Jo, myslím, to je to." Pán chytil Severuse za ruku a táhl ho do lobby. "Místo, kde se bude konat ta konference je jenom kousek dolů po ulici. Budu se moci mezi hotelem a konferencí rychle přesouvat, takže spolu budeme moci strávit spoustu času.

To Severus neměl na mysli. Obvykle byl pán schopný jeho sarkastický tón rozeznat. Tohle byla jedna z příležitostí, kdy v tom zcela selhal. Každopádně Severus ho nebude svými obavami zatěžovat.

Ze všech hotelů v Paříži, pomyslel si, když pán došel k recepci, aby se zapsal. Mělo ho to napadnout, když psali, že hotel je jedním z nejlepších pro byznys návštěvy v Paříži. Mělo ho to napadnout, že když cestují do tohoto města, tak i přes jeho obrovskou rozlohu se dostane do blízkosti místa, kde prožil své nejhorší vzpomínky.

Přiblížil se k němu uniformovaný muž a dal mu najevo, že chce vzít jejich kufr do jejich pokoje. "Ne, děkuji," odpověděl Severus mužovým jazykem. Muž trval na své s paličatostí, která téměř překonala tu Severusovu. Téměř.

"Severusi, dej tomu portýrovi kufr," přikázal pán, který přišel celou situaci urovnat. Počkal, až portýr s kufrem odejde a prohlásil: "Severusi, nechci znít hloupě, ale je to jeho práce."

"Mojí prací je, abych vám sloužil. Jeho prací není mi sloužit." Severus pozoroval portýra přimhouřenýma očima.

Pán na Severuse zíral. "Jsi uražený, že ten portýr udělal něco hezkého."

Nebylo by snadné pánovi vysvětlit, jak ten muž dělající svou práci udělal ze Severuse podvodníka. Byla to další věc, kterou bude muset nechat plavat, aby zajistil, že si to pán užije. "Máte náš klíč?"

Pán podal Severusovi plastovou kartičku. "Dali nám dva. Nech si tenhle u sebe pro případ, že bych nám zamkl klíč v pokoji."

Severus ji strčil do náprsní kapsy. Šance, že pán zamkne klíč v pokoji, byla velká. Přinejmenším bude mít nějakou zodpovědnost, kterou se zabaví.

***

"Merline!" Pán si s úžasem prohlížel pokoj. "Ta postel je obrovská!"

Severus se zamračil. "Podívejte se na to, ta postel zabírá celý pokoj."

Přehoz na posteli byl identický jako přehoz na jiné posteli, se kterou se tak dobře seznámil před dvěma lety. Přemýšlel, jestli je to ten samý. Vykoukl z okna a byl vděčný, že výhled je jiný než minule, když pobýval v hotelu.

"Telka!" zajásal pán. "Člověče, už roky jsem se k žádné nedostal. Naposledy když mi bylo patnáct a pokoušel jsem se sledovat zprávy, abych viděl, jestli…" zamračil se a podíval se na ovladač. "Baterky jsou vybité."

"Smůla." Severus se objal rukama. "Za jak dlouho se máte setkat se svou skupinou?"

Pán zkontroloval hodinky. "Za půl hodiny. Setkáme se v restauraci v přízemí. Chtěl bys jít taky?"

Nedokázal přijít na mnoho věcí, které by byly horší než připojit se na večeři k bystrozorům ve výcviku. "Musím?"

"Byl bych rád." Pán se podíval do zrcadla a poškrabal se na krku, aby zjistil, jestli potřebuje sprchu. Nakonec na sebe místo toho seslal čistící kouzlo.

Severus si popuzeně všiml, že ten tak kompetentní portýr nezvládl donést jejich kufr, než vyjeli nahoru. Nebude moci využít vybalování jako výmluvu, proč by měl zůstat. "Já bych byl raději, kdyby ne."

"Severusi, nejsem idiot. I když vím, že ty bys s tím nesouhlasil." Pán se dál díval do zrcadla, ale sledoval v něm Severuse. "Po celé měsíce bych si mohl založit kariéru na tom, že jsem tě stopoval. Znám jméno hotelu, který pro tebe nese méně než příjemné vzpomínky."

Pán to celou dobu věděl? Severus měl pocit zrady. "A přesto jste mě pozval, abych jel s vámi?"

"Když jsem tě zval, nenapadlo mě to," přiznal. "Podívej, z toho, co jsi mi řekl, tak když jsi tu byl naposledy, byl jsi celé dny zavřený v pokoji."

"Byl to apartmán," opravil ho Severus.

Jeho oprava však byla ignorována. "Tentokrát to bude lepší, dobře? Prosím, nebojuj se mnou."

Prosím, nebojuj se mnou. To nebyl příkaz. Byla to prosba. Pán se snaží, aby byl Severusův život plný a jediné, co Severus dělá, je, že vzdoruje. Váhavě souhlasil. "Jenom pokud mě necháte najít toho zatraceného portýra, abyste se mohl převléci do čistého oblečení. Nemůžete jít na večeři s kolegy a vypadat, jako byste ve svém oblečení spal."

Pán se zamračil a zadíval se na své oblečení. "Co je špatného na mém oblečení?"

Možná že bylo dobře, že pán Severuse požádal, aby jel také. Když došlo na jejich vztah, byl kladen důraz na to, jak Severus potřebuje pána. Avšak pán potřeboval stejně tak Severuse. Zatímco byl pán světlem Severusova života, pán potřeboval světlo také, aby ve tmě o něco nezakopl.

***

"Pane Pottere, jsem rád, že jste přijel," postarší muž oblečený ve formálním mudlovském obleku pozdravil pána.

Severus využil příležitosti a prohlédl si celou restauraci. Na podlaze ležel koberec, což znamenalo, že bude pohodlné klečet. Ubrusy byly z bílé látky a sklenice na víno se leskly pod nákladnými lustry. Téměř všechny židle byly obsazené silnými bystrozory ve výcviku, těmi nejrychlejšími a nejsilnějšími, které mohla Velká Británie nabídnout a jejich partnerkami a partnery. Byli v soukromé místnosti, oddělené od zbytku restaurace, takže tam byl jenom jeden východ.

Jenom jeden východ znamenal nebezpečí při požáru pro mudly, a pokud jste byli s Harrym Potterem a Severusem Snapem, kteří problémy přitahovali, bylo to děsivé. Nelíbilo se mu to.

"Severusi, tohle je pan Ripley. Je to šéf výcvikového programu pro bystrozory. Druhý v řadě hned po Kings… po panu Pastorkovi," představil pán Severusovi muže.

Jeho dlaně byly studené a zpocené, sotva vhodné k potřesení rukou. Již dlouho si s nikým netřásl rukou, a přesto se od něj nyní očekávalo, že se buse chovat jako normální osoba. Nemůžeš si s ním potřást rukou. Jsi otrok. Potřesení rukou by popřelo to, kým jsi, degradovalo by ho na takovou úroveň, že…

Chvíle na potřesení rukou minula, a protože o něj pan Ripley neprojevil nejmenší zájem, byly obavy irelevantní. "Rád tě poznávám, Severusi. Prosím, posaďte se."

Pán odtáhl židli z místa označeného 'H. Potter', podíval se na místo vedle a zamračil se.

Severus svého pána miloval, a nejen proto, že se to od něj vyžadovalo. Jeho naivita byla něco, co muselo být opatrováno, ale neznamenalo to, že občas nebyla unavující.

Pán vzal Severuse za loket a zašeptal mu do ucha. "Ehm, panu Ripleymu nevadilo, že tě s sebou přivedu, ale myslím, že byla možná chyba, když jsem mu řekl, že jsi otrok."

To absolutně žádná chyba nebyla. Pan Ripley vypadal jako přátelský, rozumně a vzdělaný muž. Bez ohledu na to, jaký byl jeho názor na otroctví, byli ve vynikající restauraci na kouzelnické veřejnosti. A proto bylo nutné následovat nesporně starý a nepraktický protokol.

Pán v sobě živil představu, že přestože je Severusův statut nepraktický, je stěží odhalitelný. To by bylo ideální, avšak takhle jejich svět nefungoval. Severus si užíval svobodu, kterou měl povolenou, ale byly chvíle, kdy se potřeboval chovat jako otrok. V drahé restauraci, v místnosti oddělené od mudlů, obklopený bystrozory ve výcviku a jejich rodinami a porcelánem dražším než on, to byl jeden z těch momentů. Od chvíle, kdy ho pán požádal, aby šel na večeři s ním, věděl, že to tak bude.

"Pane, dělat rozruch by bylo neprofesionální," zašeptal mladému muži do ucha varování.

Přikývl. "Chceš jít zpět do pokoje?"

Ačkoli pán a Severus oba toužili předstírat, že jsou si rovni, ve skutečnosti tomu byli na hony vzdáleni. Bylo třeba si připomenout, že realita je stejně důležitá, jako hraní si v jejich fantazii. Kdyby něco, pomůže to posílit jejich vztah. "Dostali jsme se až sem, tak to dotáhněme až do konce," stiskl Severus pánovi rameno.

Pán se začal nervózně ošívat. "Já, ehm, nevím, co dělat. Pamatuji si, že jsem četl knihy, ale to bylo před dlouhou dobou a…

"…důvěřuji vám." Severus odtáhl pánovu židli a čekal.

Pán se nepřirozeně posadil. V obličeji byl růžový, když sledoval, jak si mu Severus klekl po bok. Jestli byl v rozpacích kvůli tomu, že si myslel, že je všichni sledují, nebo soucítí se Severus, to bylo Severusovi jedno. Již před dlouho dobou se stal imunním vůči ponížení, a přestože si přál, aby toho mohl pána ušetřit, bude si na to prostě muset zvyknout.

Existovala pravidla týkající se otroků a pánů a často byla velmi puntičkářská. Občas si vzájemně odporovala. Lišila se podle kultury, takže byla ještě složitěji pochopitelná. Často etiketa vyžadovala značnou snahu od pána, bylo toho až moc. Pravidla byla rozčilující a triviální, počítala se na stovky, a přesto je Severus všechna znal.

Severusova ruka si našla cestu do pánova klína. Povzbudivě mu stiskl ruku. "Nikdo si nás nevšímá," prohlásil tiše a nebyl si jistý, jestli ho pán přes hovor a narážení ledů o sklenice slyší. "Není potřeba se cítit rozpačitě."

"Jde to proti mému přesvědčení," přiznal pán téměř provinile. "Když jsi byl nemocný a klečel, bylo to jiné, protože jsi nevěděl, že to jde jinak."

To bylo pochopitelné. "To není ten problém. Jádrem toho problému je to, že mě vlastníte, což je doopravdy v rozporu s vašim přesvědčením."

"A co mám udělat? Změnit své přesvědčení?"

Rozhodně ne. Pánovo přesvědčení bylo to, co Severuse udržovalo v bezpečí a z toho důvodu si ho vysoce cenil. Vyklouzl rukou z pánova sevření. "Žít s vinou"

Severus zůstal z ticha a poslouchal rozhovor mezi bystrozory ve výcviku. Příběhy, které si vyměňovali, byly překvapivě docela fascinující. Přestože Severus žil s jedním z nich, nikdy by nepomyslel na to, aby se ho do hloubky vyptával. Bylo okouzlující poslouchat, jaké obranné strategie bystrozoři používají, a jaké používají k tréningu předstírané zátahy, bitvy a místa činů.

"Nerozumím tomu," prohlásila nosovým hlasem mladá blondýnka, když si prohlížela itinerář na další den. Musela být partnerkou některého z budoucích bystrozorů, protože zcela jasně neměla dostatek inteligence, aby se do programu dostala. "Četla jsem, že k Válce ani nikdy nedošlo. Pro vše na světě, proč bychom měli jít na seminář o nějakém hoaxu?"

Ticho v místnosti bylo ohlušující. Severus chtěl té ženě osobně vyrvat průdušnici, že vůbec takové tlachy nadhodila, ale nebyl v pozici, aby to mohl udělat. Dokonce ani neměl povoleno se zapojovat do hovoru, což bylo nejspíš dobře. Jeho pán může přežít rozpaky, že mu Severus na veřejnosti klečí po boku, ale nikdy by nepřežit poznámky, které by Severus měl k ženině inteligenčnímu kvocientu.

Všechny oči se najednou stočily k pánovi, který se klidně natáhl pro sklenici s vodou. "Slečno? Se vším respektem, prosím držte zobák."

Vypadalo to, že se pán pomalu vyrovnává s jejich zasedacím pořádkem. Trochu se uvolnil a začal se zapojovat do rozhovoru. Když je začali obcházet číšníci a brát objednávky, nechal Severuse, aby mu objednal. Což byl rozumné. Pro jeden večer už se topil v rozpacích víc než dost, než aby ještě masakroval francouzský jazyk.

***