Unwell - Kapitola 84 II/II

***

---

Pán vyšel z koupelny a ručníkem si sušil vlasy, takže mu trčely přinejmenším šedesáti různými směry. Vůbec nevěnoval pozornost roztaženým závěsům, přestože měl na sobě jenom trenýrky. "Bože, Severusi, doopravdy se omlouvám."

Z restaurace odešli brzy, přestože byli přesvědčováni, aby se zdrželi. Pro Severuse objednali jídlo na pokoj a vypili půlku láhve levné ohnivé whiskey. Celou dobu se pán omlouval za to, co kvůli němu 'musel Severus vytrpět'. Odpověď, že večeře Severuse ani trochu neznepokojovala, ho neuspokojila.

"Když jsem navrhoval, že budete muset žít s vinou, nečekal jsem, že to budete dávat tak hlasitě najevo." Severus byl natažený na své půlce postele. "Nejsem si jistý, že chci žít s vámi, když takto žijete se svou vinou. Je šance, že byste mě tu mohl nechat, až budete v neděli odjíždět?"

Pán si natáhl bavlněné tričko a vlezl si do postele. "Neděle je už pozítří, ale jako by byla míle daleko. Je to špatné, že zítra doopravdy nechci jít?"

"Strašné. Měl byste se stydět." Čím víc Severus slyšel o seminářích, kterých se měl pán účastnit, tím šťastnější byl, že nemusí jít. Šéfové národní bezpečnosti dokázali být extrémně domýšliví a poslouchat přednášky vedené arogantními lidmi by bylo úmorné pro každého. A nejvíc bude trpět Harry Potter, "Zachránce-nás-všech".

Pánovy zelené oči se rozsvítily "Mám nápad. Pojďme koupit nějaký Mnoholičný lektvar na černý trh. Můžeš jít místo mě a já můžu strávit zítřek relaxací u bazénu."

Severus sundal pánovi brýle a odlevitoval je na noční stolek. "Váš plán má trhlinu. Značka na mém čele nemůže být skryta, dokonce ani Mnoholičným lektvarem. Přestože je světlá a sotva patrná těm, kteří ji přímo nehledají, na vaše čelo se dívají všichni."

Tohle zřejmě nebyla slova, která chtěl pán slyšet. "Snažíš se mě připravit o všechny naděje a sny?"

"V tom jsem nejlepší," odsekl Severus a zavrtal se pod přikrývku.

Pán byl chvilku ticho. Konečky prstů mapoval znamení na Severusově čele, ale dával si pozor, aby se ho doopravdy nedotkl. "Proč to znamení nyní vypadá tak pěkně? Když tě vlastnil Müller, měl jsi tam jen shluk černých čtverců."

Nikdy se nepozastavil nad tím, jak jeho znamení vypadalo, když ho vlastnili pán Müller a Monstrum, přinejmenším ne do té doby, než před několika měsíci viděl v Azkabanu znamení Luciuse Malfoye. "Nemám tušení. Domnívám se, že to má něco společného s magickými podpisy, a jak stará je rodová linie."

"Je poprvé, jak by řeklo ministerstvo 'neviditelné'?" zeptal se pán.

Spolehněte se na to, že pán začne pokládat triviální otázky o barvě. Měl k dispozici celou Severusovu mysl, naplněnou tolika tajemstvími, zkušenostmi a vědomostmi. Měl velmi nadprůměrné IQ.

A ten muž se zeptá na barvu.

Barva byla jedním z těch triviálních detailů, které Severus na rozdíl od mnoha důležitých věcí ve své mysli neuchovával. "Původně bylo černé," vzpomněl si. "Když mě vlastnil pán Mering. Myslím, že můžeme předpokládat, že znak ministerstva byl také černý."

Vzpomněl si na 'M' natištěné na čele Luciuse Malfoye a ne poprvé uvažoval, kde muž skončil. Nic o něm neslyšel a zřejmě ani pán, protože mu slíbil, že by mu bez prodlení všechny informace sdělil.

Zavrtěl hlavou. "Bylo by zbytečné, abych se snažil rozpomenout. Monstrum a pána Müllera mám v mlze. Polovina toho, co si myslím, že se stalo, jsou nejspíš jenom střípky mé představivosti. Pán a paní Westonovi… mohlo být černé, přestože mám pocit, že si vybavuji růžový odstín. Pamatuji si, že přítel pána Westona měl sloužícího, jehož značka byla modrá a perfektně ladila s vybavením koupelny v prvním patře."

"Některé věci je lepší zapomenout," prohlásil pán po chvilce ticha."

Někdo by s tím mohl nesouhlasit. Stálo za to zdůraznit, že percepce je realitou. Pokud někdo zapomněl, co zažil, pak se ta zkušenost nikdy nestala. Přišlo mu jako škoda vše protrpět, aby to nakonec bylo prohlášeno za fikci.

Pán se rychlým pohybem zvedl z lehu na zádech a sedl si Severusovi obkročmo na břicho. Zadíval se na jeho znamení. Jeho váha tížila Severuse na břichu a znemožňovala mu stáhnout bránici a dýchat. To, že si na něj někdo sedl, mu v mozku vyvolalo reakci bojovat nebo utéct? Naštěstí (?) musel zůstat v klidu. Když byl člověk otrokem, mezi jeho možnosti nepatřilo ani bojovat, ani utéct.

"Vím, že sis o mě dneska večer nemohl myslet nic pěkného," začal pán.

"Protože probíráme mé potenciální provinění, mám nutkání zmínit, že zřídkakdy si o vás myslím ty nejhezčí věci." Ještě před rokem by svému pánovi takovou věc nikdy neřekl. Bylo to neuctivé a jednoduše to nebyla pravda. Pocit viny by vyvolal reakci a začala by ho pálit hlava. Nyní věděl, že pán takové poznámky oceňuje a shledává rozum a škádlení příjemnějšími než ztuhlou poslušnost.

Pán jeho poznámku ignoroval. "Potřebuješ něco na bolest?"

Jedinou věcí, která zmírnila bolest Severusovy značky, byl dotyk pánovy ruky. Pán o něm začal mluvit tak abstraktním způsobem, jako by navrhoval, aby si Severus vzal nějakou tabletu.

Kdyby to záleželo na Severusovi, mnohem raději by spolykal celou lahvičku tablet, než aby se ho pán dotýkal na čele. Hrdost byla zvláštní věc. Po tolika letech ponižování a bytí majetkem jiné osoby, jeho hrdost stále nezmizela. Hrdost byla pravděpodobně ta nejodolnější část jeho lidské přirozenosti.

Severus zhluboka vydechl. "Je pod kontrolou."

"Hm." Pán se nepohnul a stále upřeně koukal na Severuse.

Severus pozoroval, jak na něj pán kouká. Pánovy emoce byly nečitelné, v očích nenašel jediné vodítko, o čem může přemýšlet. Nechvělo se mu chřípí, rty neměl sevřené, ani se mu nestáčely v úsměvu. Všiml si stínu na jeho bradě - strniště, které by ho poškrábalo na kůži.

Severus sebou trhl. Co si to myslí? Jak to, že nechal své myšlenky uniknout z pod své kontroly? Cítil, jak se mu svírají vnitřnosti. Krev se mu navalila do hlavy a do dalších částí těla.

Od chvíle, co sebou škubl, neuběhla ani vteřina a pán z něj seskočil a vyskočil z postele. "Bože, Severusi. Omlouvám se. J-j-já j-jen…" Pán měl hrůzou vytřeštěné oči. Zavřel ústa a znovu je otevřel, aby něco řekl, ale nemohl ze sebe dostat ani slovo.

Mysleli si, že ti Nitroobrana způsobila mentální problémy. To, že ses jí zcela vzdal, tě přivádí k šílenství. Až do této chvíle si Severus neuvědomil, jak je cenné, když člověk dokáže ovládat své myšlenky. A další věci.

Dýchej. Nedokázal ovládat své myšlenky, ale mohl ovládat své reakce. Jak již pánovi několikrát zmínil, měl schopnost manipulovat s okolnostmi, ve kterých se nacházeli. Severusova reakce, mohla zcela změnit pánovu reakci. Mohla buď odpálit, nebo rozptýlit situaci.

V tomto případě se stejně jako ve většině dalších rozhod pro rozptýlení.

Vymáčkl ze sebe nervózní smích. "Vyděsil jsem vás?"

"Vyděsil?" Pána ten návrh viditelně překvapil. "N-ne. Ne. Jen jsem byl překvapený."

Severus povytáhl obočí. "Mnou, pane?"

"Ne," prohlásil pán a kousal se do rtu. "Mnou."

Až příliš často se pán se Severusem názorově rozcházeli. Obvykle to mohlo být vysvětleno jejich značným výškovým rozdílem, ale také to mělo co dělat s divoce rozdílnými názory a zkušenostmi. Avšak v tuto chvíli mohl Severus se vší upřímností říct: "Vítejte v mém světě, pane."

Pán se s nervózním zasmáním přiblížil k posteli. "Ehm, chceš, abych zavolal na recepci kvůli přikrývkám navíc? Mohl bych udělat pěknou postýlku a spát na zemi. To by nebyl problém."

Pán byl ten, kdo byl s výjimkou trenek nahý. Severusova erekce rychle opadla a bylo i celkem soudné předpokládat, že si jí pán ani nevšiml. Neexistoval absolutně žádný důvod, proč by nemohli pokračovat se svým původním spacím uspořádáním. Přesto…

"Já jsem na podlahu zvyklý," oponoval Severus. "Potřebujete se dobře vyspat."

"Já budu zítra odpočívat celý den, během seminářů," připomněl mu pán.

Severus se také bude většinu dne povalovat. Pán mu zakázal opustit bez doprovodu hotel a neměl zájem se přibližovat k vnitřnímu hotelovému bazénu. "Pane, tahle debata způsobí, že buď budeme oba spát v posteli, nebo oba ležet na podlaze. Navrhuji, abychom uzavřeli příměří, zhasli a pokusili se usnout."

"Zhasnout světla?" zeptal se pán tiše, když vklouzl do postele. "Seš si jistý, že ti to nevadí?"

Neudálo se nic strašného. Pán měl tu skvělou vlastnost, že dělal z komára velblouda. "Jsem si jistý. Dobrou noc, pane." Severus si lehl a zavřel oči.

Po chvíli skrze zavřené oči viděl, jak světlo zhaslo. "Dobrou noc, Severusi. Mi-miluji tě," řekl pán tiše.

Odpovědět by nebylo moudré. Měli za sebou dlouhý den, takže by nebylo příliš přitažené za vlasy předstírat, že už usnul, nebo ano? Rozhodl se to zkusit a zůstal potichu.

Naneštěstí předstírat, že spí a spát ve skutečnosti byly dvě skoro stejně věci. Upadl do země snů dlouho předtím, než se pánovo dýchání zpomalilo a uklidnilo.

***

Seriál se odehrával ve skotské rybářské vesnice. Byl zřejmě docela populární, protože se malá ikonka v rohu obrazovky chvástala, že už se jedná o dvanáctou sérii. Severus nechápal, co je na něm tak přitažlivé, že už se vysílá dvanáct let. Sledoval ho jenom den a byl schopen zjistit, že scénáristovy schopnosti se rovnaly schopnostem dvanáctiletého dítěte.

"Ach, Harolde!" zalapala po dechu žena předtím, než ho nechala vycucnout si rty z obličeje.

Severus si promnul nos. Pár stál vedle sudu s rybami. Jak mohli být vzrušení, když jim smysly prostupuje takový ohavný zápach? "Lže ti, Carolitzo. On je otcem dítěte tvé sestry."

Cvaknul zámek dveří a do pokoje vstoupil pán v pomačkaném hábitu. Zcela jistě dostál svému slibu, že semináře prospí. "Ahoj, Seve. Co to sleduješ?"

Severus zmáčkl červený knoflík na ovladači, pro který dole dostal nové baterie. "Nic."

Pán ze sebe stáhl hábit. "Jedl jsi dneska něco?"

Samozřejmě že ano. Sešel dolů do kuchyně, aby přednesl svůj požadavek. Hoteloví zaměstnanci nebyli jeho zjevením příliš nadšení, ani příliš nechápali jeho vysvětlování jeho postavení. A manažer hotelu také ne. "Ano."

"Bože, způsob, jakým tu jí, je intenzivní. Je to neskutečné utrpení. Nemůžeš si tu prostě vzít sendvič a sníst ho, zatímco děláš něco jiného. Musíš sedět u stolu a žvýkat a všechno." Pán vklouzl do mudlovského oblečení. "Nechali na oběd hodinu a půl. Chtěl jsem je strávit s tebou, možná si s tebou zajít někam na oběd, ale musel jsem se najíst tam. Naše skupina dojedla dlouho před ostatními, ale přesto jsme museli zůstat u stolu a čekat."

Francouzské stolování se od britského zcela lišilo, ale vysvětlovat to pánovi by nemělo moc smysl. Nepochopil by to a vědomosti by se mu v mozku neudržely dostatečně dlouho, aby to mělo nějaký vliv. "Co budeme dělat?"

"Snažíš se změnit téma hovoru?" Pán si marně pokoušel připlácnout vlasy.

"Ano, vskutku. To téma mě příliš nezajímalo." Trošku zdráhavě se Severus zvedl z postele. Bylo pozoruhodné, jak den strávený nicneděláním může být vyčerpávající. Už roky nestrávil celý den nicneděláním. A neměl v úmyslu v tom kdykoli pokračovat. Přivádělo ho to k šílenství.

"Snažíš se mě urazit?" zeptal se pán s povytaženým obočím. "Protože jestli ano, nefunguje to."

Sakra. "Pak se zřejmě nesnažím dostatečně."

Pán se usmál. "Taky jsem strávil celý den zavřený. Myslel jsem, že bychom se mohli jít projít. Doopravdy nevím, co je tu k vidění, nebo co se tu dá dělat. Do obchodů nechodím, pokud něco nepotřebuji, a to nepotřebuji. Muzea jsou nejspíš zavřená a stejně mě artefakty nezajímají."

Kulturní zážitky pro mladou generaci byly jako házet perly sviním. Severusova víra v lidstvo toho dne ještě více poklesla. "Procházka zní dobře."

Paříž měla reputaci nádherného města. Croissanty, Eiffelova věž a hlavní město módy. Jediné, co ho z této nabídky zajímalo, byly pečené pochoutky a ze své omezené zkušenosti věděl, že ve skutečnosti nechutnají jinak než ty doma.

Pán si promnul nos. "Tak trochu to tu smrdí."

"To je metro," vysvětlil Severus. "Je dělané jinak než naše." Neměl o městě příliš rozsáhlé vědomosti, ale tohle věděl.

Dohnala je velká skupina studentů vedená zmateným učitelem a Severus chytil pána za ruku, aby ho nesmetl dav.

"Je něco, co bys chtěl dělat?" chtěl vědět pán. "Omlouvám se, vyjmenoval jsem všechny věci, které mě nezajímají, a zapomněl jsem, že tohle jsou i tvoje prázdniny."

Severusovy prázdniny by byly, kdyby zůstal doma sám. Pán do něj promítal svou představu prázdnin. To z toho výletu dělalo ne prázdniny, ale úkol, kdy musel zajistit, že bude pán šťastný. "Jsem spokojený, že se dostanu z hotelového pokoje."

"Ale jsi konečně tady. Strávil jsi hodiny studiem francouzštiny," rozumoval pán. "Měl bys dělat něco zábavného."

To bylo obrovské podhodnocení situace. Celé měsíce trávil Severus hloubáním nad tlustými učebnicemi a využíval při tom všechny možnosti, které měl, aby se jazyk naučil. "Udělal jsem to jenom proto, abych se vyhnul tomu, že se dostanu do situace, kdy budu opět zcela bezmocný," vysvětlil. "Pokud mě někdy budou vlastnit francouzsky mluvící lidí, nikdy nebudu mít tu nevýhodu, že nebudu vědět, co říkají."

Pánovo sevření zesílilo. "No, já francouzsky nemluvím, takže si myslím, že jsi v bezpečí."

Snažil se pánovi věřit, ale zkušenosti ho naučily. Musel se připravit na možnost, že se pán mýlí.

"Proč to děláš?" zeptal se pán. K nechuti lidí, kteří se snažili projít dál, se zastavili na kamenném mostě přes Seinu. "Proč musíš být vždy negativní?"

Voda měla zvláštní odstín zelené. Oproti Severusově očekávání nepáchla hnilobou. "Protože věci, které vy považujete za negativní, jsou věci, které jsou mi příjemné. Jíst s Weasleyovic klanem a kritizovat vaše vlasy mi není příjemné. Dělám to, protože vím, že bych měl, protože vás to dělá šťastným, protože je to pro mě nejlepší."

Při zmínce o svých vlasech si je začal pán podvědomě připlácávat. "Ale tyhle věci ti opět budou příjemné. Jednoho dne. Jen musíš víc cvičit."

Tím si Severus nebyl jistý. "Slyšel jste někdy o Platónovi, pane?"

"Vymyslel počty, že?"

Tak blízko a přesto tak daleko. Severus zavrtěl hlavou. "To je připisováno několika učencům, ale žádný z nich není Platón. Ten je ještě mnohem hlouběji v historii. Byl to filosof a měl mnoho různých teorií o široké škále věcí."

"Ach," povzdechl si pán. "Počkej, znovu měníš téma? Nemůžeš být takhle manipulativní."

"Pane, nikdy vámi nemanipuluji. Jsem jednoduše expert v umění změny tématu." Opět ho chytil za ruku a pokračovali v cestě. "Nesnažím se změnit téma. Platón se pokoušel ilustrovat svůj názor popisem situace, kde byla skupina lidí připoutaná okovy v jeskyni. Nemohli se hýbat a celý život strávili sledováním stínů na zdi."

Podíval se na pána, aby se ujistil, že poslouchá a pokračoval. "Pak popisoval, co by se stalo, kdyby jeden z vězňů utekl. Bylo by potřeba hodně přesvědčování, ale brzo by si uniklý vězeň uvědomil, že svět, ve kterém žil, byl lží. Nesestává se pouze ze stínů, jak vždy věřil."

"Rozumím," prohlásil pán. "Teda myslím."

Na pána je spolehnutí, že začne vyvozovat závěry ještě před koncem příběhu. "Neskončil jsem. Vrátí se zpět do jeskyně, aby ostatním vězňům popsal, co viděl venku. Vysvětlí jim, že se svět neskládá jen ze stínů."

"A začne revoluci?"

"Ne. Vysmějí se mu," odvětil Severus. "Z tohoto příběhu si kromě původně zamýšleného může člověk vzít mnoho poučení. Je to přesný popis toho, jak někdo zůstává ve své bezpečné zóně i přes vědomí, že, kdyby ji opustil, bylo by to lepší."

Chvíli kráčeli mlčky. Ani jeden z nich nevěnoval pozornost fantastickým pohledům na město, ale trávili čas přemýšlením o to, co Severus právě řekl. Severuse napadlo, že to mohli udělat i doma v Devonu, ale na druhou stranu doma často nemohli kvůli Teddymu najít klidnou chvilku. Doma se přemýšlení stalo ztraceným uměním.

Pán ignoroval osobu pokoušející se rozdávat letáčky, ať už nabízely cokoli. "Takže ačkoli věci, které ti udělal Mering byly strašné, žít tímhle způsobem byla tvoje bezpečná zóna?"

Když byl člověk dole, nemohl už nikam spadnout. Když jsi nebyl zodpovědný za žádná rozhodnutí, nemohls udělat chybu. Pokud jsi věřil svému majiteli, že se o vše postará, existovala určitá svoboda v tom, že jsi je to mohl nechat udělat. "Netoužím to tom, být zraněný nebo se bát. To znamená, že se cítím mnohem pohodlněji u vašich nohou, než když stojím nad vámi a napomínám vás kvůli něčemu bláhovému." Napadlo ho, že pro pána byly obě možnosti stejně nepříjemné, ale jestli jedna musela zvítězit a být nepříjemnější, bude to nejspíš Severusovo ponížené chování. Koneckonců na Severusovy zlostné pohledy byl zvyklý.

Dostali se do malého parku. Za soumraku byl plný milovníků psů a milenců. Nejspíš tu byl právě větší klid než během dne. Usadili se na lavičku, ze které se odlupoval zelený nátěr.

Pán Severusovu ruku nepustil. "Ale to se změní, nemyslíš? Říkáš, že jsi zvyklý, že na tebe někdo řve, že tě kope, že hladovíš. Už si nemyslíš, že ti něco takového udělám, ale pořád by ses bez problémů dokázal vrátit k takovému způsobu života."

Ten muž, ve vzácné chvíli porozumění, udeřil hřebíček na hlavičku. "Ano. Vím, že to zní neuvěřitelně. Není to tak, že bych dal takovému životu přednost. Ale zvláštním způsobem je to jednoduše snazší."

Pouliční lampy se rozsvítily a okamžitě se kolem nich shromáždil hmyz. Byli v jiné zemi, stovky mil od domova, ale některé věci jsou vždy stejné.

"Vím, že se doopravdy snažíš. Že si chceš zvyknout na to být milován a opečováván, že? Bude to trvat, ale nemyslíš, že by sis na to mohl jednou zvyknout?" chtěl vědět pán. "Nechci, aby ses cítil nepříjemně, že na tobě lidem záleží."

Pánovy prsty se propletly s jeho. Když vezmeme v potaz, v jak velkém se nacházeli městě, byl tu relativní klid. Nemuseli dohánět žádnou práci, nic nepotřebovalo být uděláno, nemuseli nahánět zpět do postele žádné malé kluky. Bylo to ztělesnění relaxace. "Vlastně bych si na to mohl zvyknout až příliš snadno."

Pán se usmál. Táhlo mu z pusy - nejspíš snědl k obědu na svůj žaludek něco příliš silného. Jeho zelené oči vypadaly ve svitu lamp ještě jasněji. "Tohle je pěkné."

"Pěkné" to ani zdaleka nevystihovalo. Držení za ruce v něm vyvolávalo pocit bezpečí a jistotu, že je nikdo nerozdělí. Bylo jenom velmi málo lidí, kteří s ním měli takové emoční spojení, že se drželi za ruce, takže to Severusovi připomnělo důvěru, kterou v toho muže v mnoha různých ohledech měl. To, že ho pán drží za ruku, bylo znamením přijetí. Nebál se, že ho s ním někdo uvidí, nebál se chovat jako by se k Severusovi nikdo jeho postavení neměl nikdy chovat. Poskytovalo to Severusovi naději, že jednoho dne to možná bude všechno lepší. Ne perfektní, jen lepší než budoucnost, se kterou se již před dlouhou dobou smířil. To, že ho pán držel za ruku, v něm vyvolávalo pocit nevysvětlitelné radosti, kterou by nechtěl vysvětlovat nikomu jinému. Ne kvůli soukromí, ale protože nemohl. Jak jste mohli někomu vysvětlit, že bez ohledu na to, kde jste, a kam půjdete, se můžete díky sevření něčí ruky cítit jako doma?

"Severusi?" zašeptal pán. Nebyl to šepot, který by mohl slyšet, ale který cítil.

Mírně pootočil hlavu, aby mu byl čelem. Přestože přírodní světlo již zmizelo, pánovy rysy osvětlovala lampa nad nimi. Zorničky měl rozšířené a nad horním rtem mu perlil pot. Roztřeseně se nadechl a olízl si rty.

Severusovi začala v uších dunět krev. Jen protože otrok neměl na výběr, jestli bojovat nebo utéct, neznamenalo to, že nemohl odpovědět. Cítil, jak se mu zrychluje tep a trochu ze mu zamotala hlava. Jejich dlaně společně držely pot, když se k sobě naklonili.

"Va te faire foutre, trouduc!" zakřičela nějaká žena a udeřila hezkého muže do obličeje. Pak vyrazila vztekle pryč.

Dva muži se od sebe odtáhli.

Severus těžce polkl. Nebyl si jistý, co říct, nebo jestli by měl něco říkat. Rychle vytáhl svou ruku z pánova sevření, ale nebyl si jistý, co s ní. Měl nutkání si na ni sednout, ale ten pohyb by vypadal nepřirozeně. Rozhodl se zastrčit si ji pod nadloktí druhé ruky, jako by to snad vypadalo o něco přirozeněji.

Zrychlil se mu tep a byl si docela jistý, že se mu mozek dostatečně neokysličuje. To muselo být jediné vysvětlení jak pro fyzické symptomy, tak pro jednání, ke kterému téměř došlo. Koneckonců Paříž nebyla městem lásky jen tak. Možná je tu něco špatně s atmosférou, takže je tu míň kyslíku, což podporuje neuvážené jednání obyvatel.

Zatímco Severus mučil svou mysl, aby přišla s vědeckým vysvětlením, pán se zvedl. Nepromluvil, ani svou ruku nenabídl Severusovi, jako by to obvykle udělal. Jednoduše počkal, až ho bude Severus následovat, aby se mohli v tichosti společně vrátit do hotelu.

Pokud atrakcím a památkám Paříže nevěnovali pozornost předtím, zcela jistě tomu tak nebylo ani nyní. Měli na myslích mnohem důležitější záležitosti.

Předtím sis myslel, že jsi mimo svou bezpečnou zónu, uvědomil si Severus, když se rychle vraceli do hotelu. Ale když to porovnáš s tím, jak se věci změní, byl jsi úplně vedle.

Příště: Činy mluví hlasitěji než slova