Unwell - Kapitola 85

Kapitola 85 - Činy mluví hlasitěji než slova

---

V týdnech po Paříži trávil Severus většinu svého času o samotě. Nebylo to proto, že by se zlobil nebo se bál. Nevyhýbal se specificky pánovi, protože jeho důvody být o samotě se netýkaly jenom pána.

Potřeboval být o samotě, protože potřeboval čas na přemýšlení. Přestože si užíval práci pro George Weasleye, byla jednoduše příliš hlučná a vyžadovala příliš mnoho koncentrace, než aby se mohl zabývat soukromými záležitostmi. Teddy pro něj znamenal všechno, ale jeho neustálá potřeba po pozornosti, lásce a dohledu nevytvářila prostředí, které Severus potřeboval, aby své myšlenky zpracoval.

Výsledkem toho bylo, že trávil hodiny, kdy nebyl v práci, ve své ložnici. Ve zvláštním záchvatu smělosti dokonce jednou zcela zavřel dveře a zatarasil je židlí strategicky umístěnou pod kliku. Otroci neměli povoleno zavírat mezi sebou a svými pány dveře bez výslovného povolení. Bolest hlavy, kterou poté cítil, za ten akt rebelie však téměř stála.

Po zkušenostech z Paříže, by bylo možné předpokládat, že se jeho myšlenky primárně soustředily na ně, ale ve skutečnosti se štěpily mnoha směry. Dlouze přemýšlel o svém dětství a letech dospělosti. O událostech, které navždy drasticky změnily jeho život, i když ne vždy k lepšímu.

Jak to všechno mohlo být jinak, kdyby ho nezotročili? To byla otázka, kterou se zaobíral spoustu času, a přesto nebyl schopen přijít s upřímnou odpovědí. Tak dlouho žil jako muž s nějakým účelem, s dlouhodobým cílem. Jak by fungoval, až by jednou dozněly přímé dozvuky války? Neměl pro svůj život plán. Předpokládal, že zemře a nebude žádný potřebovat. Jako muž blížící se ke čtyřicítce se zkušenostmi, které měl, jaké cíle si mohl realisticky nastavit? Jaké naděje si mohl nerealisticky zformovat?

Byl to důkaz, jak moc se změnil, když si nedokázal představit, jaký by za těch okolností mohl být. Jestli v té době měl nějaké sny, zcela jistě si je nyní nepamatoval. Chtěl domek s hezkou zahradou, kočkou nebo psem, manželkou a dětmi? Připadalo mu, že by bylo divné, takové věci nechtít, protože mu připadaly jako docela univerzální sen. Byl osamocený, ale chtěl tak zůstat? Nedokázal si to představit, ale alternativy byly stejně nepředstavitelné.

Nyní byl nejméně osamělý za celý svůj život. Měl podpůrnou skupinu otravných Nebelvírů, kterým na něm záleželo, a kteří to mysleli dobře. Měl rodinu, jakou nikdy předtím neměl. Její dynamika byla trochu nezvyklá, ale díky ní to fungovalo. Nebyl si jistý, jestli by on nebo pán byli schopni prospívat v 'normálním' rodinném uspořádání.

Když si byl tak nejistý o základech svého života, jaký smysl mu mohly dávat abstraktní věci? Taková byla většina jeho vztahů - abstraktní. Jedinou výjimkou byli Gik a Teddy. Severus a Gik si byli tak blízcí, jak jen osoba a kočka mohli být. Přestože měla přístup, kterým dávala najevo, že by měla být uctívána, ani zdaleka neměla žádný vztah k antickému Egyptu, a tudíž si byli rovni. Teddy byl pozoruhodně jediné dítě, které měl Severus kdy rád. Přestože byl hlučný a náročný, jeho zvídavost, inteligence a příjemné rysy obličeje již před dlouhou dobou Severuse přemohly. Teddy byl příliš mladý, aby rozuměl sporu mezi Severusem a svým biologickým otcem Remusem Lupinem. Také byl příliš malý, aby chápal otroctví, a jak by to mohlo jejich vztah změnit.

Nejprve by někomu mohlo přijít překvapující, že Severus popisoval svůj vztah s pánem jako abstraktní. S tolika pravidly, která jejich vztahu vládla, by ho mohlo být možné považovat za konkrétní, ale ve skutečnosti doširoka otevřeli dveře možnostem. To se Severusovi nelíbilo. U všech svých bývalých majitelů věděl někdy dokonce i během několika minut, jaký typ vztahu mají. S pánem byl téměř dva roky a nikdy si nebyl jistý, jak si stojí. Jejich vztah se neustále vyvíjel. Během let, kdy pracoval s dospívajícími, byl svědkem, jak normální lidské vztahy často kolísají a mění se. Předpokládal, že to bylo tím, jak se měnili zúčastnění lidé. Málo ze Severusových předchozích vztahů mělo takovou povahu, protože se neměnil, a nebyl dostatečně blízko nikomu, aby ho ovlivnily jeho změny.

Dveře se pootevřely a dovnitř strčil hlavu pán. "Ahoj."

Severus sotva kývl, aby dal najevo, že o něm ví. Ležel na modrém přehozu a zíral do stropu. Ať už mu jde pán navrhnout cokoli, věděl, že nebude mít zájem.

"Děláme s Teddym k večeři sýrové sendviče," prohlásil pán.

Severus snědl mnoho sýrových sendvičů, které svýma buclatýma ručkama dělal s láskou Teddy a po dalším netoužil. "Ne, děkuji."

Pán se odmlčel. "Severusi, celý den jsi nejedl. To se ti nepodobá."

To byla pravda. Severus se při každém jídle dosyta najedl bez ohledu na to, jestli měl hlad nebo ne. 'Jen pro jistotu,' připomínal si. Bez ohledu na to, kdo ho ujišťoval, věděl, že si nemůže být jist, jaké a kdy bude jeho další jídlo.

Pán se opřel o futra a zamračil se. "Víš, možná by ses měl osprchovat, najíst se a jít se mnou dnes večer ven. Mohl by ses pak cítit líp."

Pokud si pán myslí, že má Severus deprese, mýlí se. "Nepotřebuji sprchu."

"Smrdíš jako Hagrid."

"Použiji kouzlo."

Pán zavrtěl hlavou. "Máš mastné vlasy."

"Jako vždy." Severus se nepohnul. Pokud dá najevo absolutní neochotu spolupracovat, možná to pán pochopí.

Zřejmě to pochopil, ale raději než aby odešel, se jenom víc zatvrdil. "Nemusí to tak být."

"Přijal jsem to jako břímě svého života, stejně jako jiné věci," odvětil Severus tiše.

Pán si povzdechl. "Dobře, chůva tu bude za chvíli. Myslím, že když se s tebou v tomhle stavu setká, nebude jí to příjemné."

Nezáleží na tom, v jakém je stavu. Setkání se Severusem bylo pro všechny nepříjemné. A vždy tomu tak bylo. Jako učitel to využíval ke svému prospěchu. Když byl otrokem, tak to přinejlepším dělalo vše obtížnějším.

Pán narážel na to, jak se poslední dobou Severus chová. Severus se nezamyslel nad tím, jak jeho chování bude připadat pánovi. Není divu, že má obavy. V Paříži spolu překročili hranici a od té doby se Severus izoloval, přestal jíst a přestal se koupat.

Severus si byl jist, že z toho pán jako obvykle vinní sebe. Nenapadne ho uvažovat o tom, že v té situaci byli zapojení dva lidé, oba v tu chvíli více či méně zodpovědní za své jednání. Neviděl, ani neoceňoval množství šedi v jejich vztahu. Kvůli jeho neustále se měnící povaze a faktu, že pán dovolil Severusovi dělat jeho vlastní rozhodnutí. Nebylo to jako něco, co by se mohlo stát s jakýmkoli předchozím pánem.

Severus nehodlal nechat pána přivlastnit si všechny zásluhy. Pán si přivlastňoval zásluhy za vše dobré či špatné od famfrpálových zápasů až po smrt Temného pána. Byl to strašný zvyk a něco, s čím byl Severus odhodlaný skoncovat. Namyšlenost nebyla atraktivní u nikoho. Dokonce ani u pána ne.

"Severusi?" přerušil tok jeho myšlenek pán. "Posloucháš mě?"

Zamrkal. "Nemůžu lhát. Ne, neposlouchal jsem."

Pán si povzdechl. Zamračil se a vypadal mnohem starší než na svých dvacet let. "Bojím se o tebe."

To ani nestálo za zmínku, protože pán se bál o Severuse neustále. "Nebojte se. Budete mít šedivé vlasy." Protože pán nevyužil příležitosti k poznámce o bílých pramenech na Severusových spáncích, byl přinucen odpovědět vážněji. "Pane, kdybych vám řekl, že jsem v pořádku, věřil byste mi?"

"Ne," odpověděl pán. "Činy mluví hlasitěji než slova."

V obývacím pokoji pána Meringa byla zarámovaná výšivka se stejnými slovy.

"A mé činy - nebo spíš jejich nedostatek - vám řekly, že jsem ztracený, v depresi a potenciálně jsem ztratil vůli k životu."

Zelené oči se rozšířily. Pán si popostrčil brýle na nose. "Dobře, tak daleko bych nezašel."

"Zašel byste tak daleko, že byste řekl, že je 'to' zcela vaše chyba?" Severus ležel bez hnutí a čekal na nevyhnutelnou odpověď od Chlapce-který-přežil.

"Ano," přiznal pán poněkud rozpačitě.

Bývala to pánova práce utěšovat Severuse nebo ho vracet na správnou cestu. Když se Severus v noci vzbudil s křikem, pán přišel, držel ho a šeptal mu uklidňující slova. V té době si byl Severus docela jistý, že co se stalo u Monstra, byla jenom propracovaná noční můra a pán mu trpělivě vysvětloval, že to byla skutečnost. Nyní se karty obrátily. Nyní to byl pán, kdo potřeboval ujistit, že má problém s myslí. A ze všech lidí právě Severusem.

Severus zasténal a vytáhl se do sedu. Krev, která se mu nahromadila v hlavě, odtekla, takže se mu na chvíli zamotala hlava. Spustil nohy podél postele, pak se zvedl a zamířil k šatníku.

"Co to děláš?" zeptal se pán podezřívavě.

Severus našel oblečení, které hledal a zavřel šuplík. "Připravuji se na to, co umím nejlépe."

Když se otočil, pán se na něj tázavě díval. "Co by to mohlo být? Ponižování lidí, přivádění dětí k pláči…

To byly věci, ve kterých Severus exceloval. "Vysvětlování vám, proč se mýlíte."

Vyšel z pokoje a zamířil dolů po schodech do koupelny, aby se poprvé přinejmenším po týdnu vysprchoval. Za sebou zaslechl pánovo zamumlání: "Ach, dobře, v tom jsi také dobrý."

***

Severus netrpělivě zaklepal na stůl. Pán sestoupil po schodech schovaných za knihovnou ve Třech košťatech, aby si dal drink s Nevillem Longbottomem. Požádal Severuse, aby jim našel stůl, objednal nějaké jídlo a počkal.

Přestože byl rád, že má posledních několik minut, aby si utřídil myšlenky, než je vyjeví pánovi, nebyl moc rád, že byl nechán samotný mezi tolika cizími kouzelníky a čarodějkami. Nemohl si nevšimnout pohledů, které po něm vrhali. Pohrdání, když ho poznali jako svého bývalého profesora lektvarů. Znechucení, když v něm poznali bývalého Smrtijeda. Radost, když ho poznali jako otroka Harryho Pottere, Zachránce-nás-všech.

"Ahoj, omlouvám se." Pán vklouzl do boxu proti Severusovi. Posunul si brýle na nose a vypil několik doušků vody. "Neville by byl zklamaný, kdybych se neukázal na jeho rozlučce. Chci říct, že jsou tam všichni kluci z našeho ročníku. Nechápal, proč by mi mělo být nepříjemné, nebo proč by to mělo být přinejmenším nudné, kdyby mi na klíně zatančila cizí holka."

Poslední věc, kterou Severus potřeboval, byla představa Nevilla Longbottoma a striptérek. Severus si záměrně nabral velké sousto, aby pán věděl, že něco snědl. "Pane, budu k vám zcela upřímný."

Pán ztuhl a zatvářil se velmi vážně. Odložil vidličku vedle svého talíře a povzdechl si. "To je další věc, na kterou máš nadání."

Doktorka Brownová trvala na tom, aby on a pán mluvili o svých citech. Severusovi se to nelíbilo, protože city byly stejně jako jeho vztahy tak abstraktní. Pokud člověk neměl talent vyjádřit se, mohl také předat zprávu, kterou vůbec nechtěl. Člověk si mohl být jistý, když přišlo na myšlenky, což byl důvod, proč Severus volil diskusi o myšlenkách, kdykoli to bylo možné.

Kdyby nebylo té krásné ženy s nevymáchanou pusou, políbili by se s pánem na lavičce v parku. Zatímco většina přátelství by se mohla zvrhnout ve vášnivé aférky nebo by skončila trapným rozchodem, pro něj a pro pána by to znamenalo něco zcela jiného. Byli svázáni zvláštním způsobem a 'rozchod' nebyl možný. A nebyla ani žádná další alternativa.

Proč tomu tak nebylo? Aby to bylo možné vysvětlit, bylo by třeba vnést do diskuse city, což se Severus zdráhal udělat. Bez doktorky Brownové, která by je vedla, by se dostali příliš rychle do velkých problémů. A fakt, že v žádném případě do rozhovoru nezatáhne doktorku Brownovou, byl dostatečným důkazem, že scénář, který si představoval, byl strašným nápadem.

"Před nějakou dobou, jste se mě zeptal, jestli bych chtěl prostitutku," Severus mluvil tiše, aby jejich soukromý rozhovor nemohli zaslechnout další hosté.

Pán zamrkal. Zcela jistě nečekal, že Severus nadnese právě toto téma. "Správně. A ty jsi mi řekl, ať zavřu zobák a už o tom nikdy nemluvím, pokud si to správně pamatuji."

Byl si jistý, že přesně tato slova nepoužil. "Více méně. V té chvíli jste si však uvědomil, že nejsem po zbytek svého života odstřižený od sexuálních nebo romantických vztahů."

Pán pomalu přikývl. Severuse přivádělo k šílenství přemítání, o čem muž přemýšlí. Naštěstí po chvilce promluvil. "I když nechápu, jak je to možný. Cesta za uzdravením říká…"

Severus už měl té knihy plné zuby. Byly v ní velmi dobré rady, avšak nebylo to slovo boží. Byla dobrá na obecné situace, ale Severusovo dilema bylo výjimkou z pravidla. Jeho nitroobranné štíty zabránily tomu, aby ztratil sám sebe, což téměř vedlo k tomu, že přišel o svou mysl. Jeho otrocký výcvik mu pomohl oddělit jednotlivé události a rozdělit je podle toho, co vytrpěl.

Například to, že byl používán, bylo něco zcela jiného než sex. Přestože Severusovy zkušenosti se sexuálními zážitky byly omezené, věděl dost na to, aby mohl říct, že jsou zcela odlišné. Sex byl intimní, vášnivý a mezi dvěma souhlasícími osobami. To, když byl používán, bylo něco zcela opačného. Byl předmět, způsob, jak něčeho dosáhnout. Nemohl souhlasit, protože nebylo nic, s čím by souhlasit mohl. Jako otrok tu schopnost neměl.

Chápal, že logika stojící za tím, je pokroucená, ale byla to jeho realita. Dávala mu smysl a on nespěchal, aby ji změnil. Ta logika mu umožnovala chovat se relativně normálně, protože neměl pocit, jako by mu bylo strašlivě ublíženo. Ve skutečnosti byl mnohem více znepokojený kvůli strašlivé bolesti a strachu, kterým byl podroben než tím, kým byl používán.

Vždy se zdráhal lidem důvěřovat. To pramenilo dlouho před jeho otroctvím z doby, kdy byl malé dítě. Bylo jen velmi málo lidí, kterým byl schopen bezvýhradně věřit, protože ho vždy nějakým způsobem zklamali. Jeho matka, Brumbál, Lily, pán Weston… všichni mu ublížili a opustili ho, ať už úmyslně nebo ne. Avšak pán byl jasně jiný. Miloval Severuse víc než kdokoli jiný a kvůli tomu se překonával nejenom v tom, aby se ujistil, že je Severus v bezpečí, ale také aby se ujistil, že se tak cítí. Byl mu k dispozici v jakoukoli chvíli, ne proto, že by musel, ale protože chtěl.

Někdo by mohl namítnout, že Severus ke svému pánovi cítí tuto zvláštní příchylnost kvůli tomu, čím si prošel, a to by mohla být pravda. Předtím, než se stal otrokem, žil osamělý život a nikdy neměl o muže zájem. Ale pán nebyl jen tak nějaký muž, že? Byl pán.

"Tohle jsi cítil k Westonovi," podotkl pán, když mu to Severus vysvětloval, a přejížděl prstem po mokrém kolečku, která na stole zanechala jeho sklenici. "Uctíval jsi ho."

Bylo zvykem, že dospělí muži často nebrečí před ostatními. Avšak ze Severuse byl tento zvyk před dlouhou dobou vytlačen. Nyní měl nutkání plakat často a zabránit tomu, ho stálo neuvěřitelné množství sebeovládání. Pokaždé, když někdo jmenoval pána Westona, musel bojovat s nutkáním k pláči. Avšak nebylo to kvůli zlomenému srdci, nebo protože by mu muž chyběl. Bylo to proto, že ho ten muž zradil. Zrada byla ten nejhorší pocit na světě.

Polkl knedlík, který se mu vytvořil v krku. "To bylo jiné. Poté, co jsem odešel od pána Meringa, jsem byl vyděšený a ztlučený. Ještě jsem se nedostal na své dno. Zatímco se paní ke mně chovala špatně, pán mě hladil ve vlasech a dával mi pamlsky."

"Jako sově." Pán bych znechucený.

Ano, jako nějaké sově. Nebo jako mazlíčkovi. Tak mu i říkal. "Byl to cit, po kterém jsem tehdy toužil. On to věděl. Nestačilo mu mít otroka, který splní jeho příkazy z povinnosti. Chtěl, abych ho uctíval a uspěl. Ať už to považoval za hru nebo za umění, měl na to talent."

Obrovský talent, protože dokonce i když Severuse tak strašně zradil, stále k němu byl velmi loajální, přestože se to snažil pravidelně rozdrtit.

"Také tě hladím ve vlasech," upozornil ho pán. "Nechávám tě spát u sebe v posteli a jíst u stolu."

Nedělal to stejně jako pán Weston, aby ho Severus miloval. Dělal ty věci, protože Severuse miloval. To byl obrovský rozdíl.

Severus se natáhl a chytil pána za ruce, aby si muž přestal prohlížet nehty a podíval se na něj. "Chápu, že je to matoucí. Nevím, co si myslíte, co vás inspirovalo k tomu, abyste se choval, jak se chováte. V každém případě můžete ignorovat to, co jsem vám řekl. Chápu, že musíte.

Samozřejmě že pán musel. Severus byl dvakrát starší a nikdy nebyl považován za atraktivního. Měl mnoho osobnostních rysů, některé z nich spolu byly konfliktní, ale všechny byly nežádoucí. Byl jenom podřadný otrok a toužit po něm mohl jenom někdo docela zoufalý. Pán byl mladý muž s mnoha trezory praskajícími ve švech, oslavovaný jako hrdina a s vlastní kartičkou v čokoládových žabkách. Mohl mít, kohokoli chtěl.

Pán si povzdechl. Svého jídla se sotva dotkl. "Zvažoval jsem, že tě dám pryč."

Až do té chvíle Severus nikdy nechápal pocit, když někomu spadne srdce do kalhot. Stáhl své ruce a zíral na muže. Pocity, které cítil při myšlence na pána Westona se začaly vířit. Pokusil se promluvit, ale nemohl.

Pán se na něj podíval. Zelené oči za brýlemi byly smutné. "Udělal jsem strašlivou chybu, když jsem tě koupil. Strašně moc tě miluji, a proto jsem rád, že jsem to udělal. Ale bylo to hloupé. Andromeda zemřela a ty jsi byl tak nevypočitatelný. Během několika dnů jsem odešel ze školy, adoptoval Teddyho a přivedl tě domů. Bylo to ode mě vůči tobě a Teddymu neuvěřitelně nezodpovědné. To jsem si uvědomil až nedávno."

Uvažoval, že dá Severuse pryč. Dá ho pryč. Být dán pryč byla nejhorší forma ponížení. Otrok mohl být mučen, ponižován, používán, odhalován a nucen spát ve svých vlastních výkalech. To bylo přijatelné. Ale když byl dán pryč, snížilo to jedinou pýchu, kterou otrok měl - jeho osobní hodnotu. V Severusově případě byla celková hodnota, kterou za něj zaplatili, dělená počtem majitelů, docela vysoké číslo. A to i přes velký počet majitelů, protože pán za něj dal spoustu peněz. Ale aby byl dán pryč, tak jak byl prakticky dán Monstru… A pánem?

Ztráta pána by byla něco, z čeho by se Severus už nevzpamatoval. Bylo by to osobní a bez pochyb by to byla ta nejbolestivější věc, kterou by zažil. Pán by ho klidně mohl dát nějakému chovateli, protože by byl neschopný jakékoli aktivity. Když se dostal k pánovi, považovali ho za šíleného. Ale zjistili by, že to v porovnání s tím, kdyby ho dal pán pryč, bylo ničím.

Pán vytáhl barevný kapesník a beze slova ho podal Severusovi. "Ode dne, kdy jsem tě koupil, jsem ti říkal, že mi můžeš věřit. A ty jsi mi věřil. Věřil jsi mi, i když jsem ti k tomu nedal absolutně žádný důvod. Ale zřejmě již nemůžeš."

Protože pán se naklonil na lavičce v parku. Jedna akce a pán se považoval za nedůvěryhodného. Bylo neuvěřitelně rozčilující, jak ten muž dokázal vzít něco, co se stalo mezi dvěma lidmi a překroutit to do něčeho, co bylo jenom o něm. Bylo to k vzteku, ale také to bylo něco, co na něm Severus začal oceňovat.

Minulý týden jsem si obstaral dokumenty," připustil pán a upřeně se koukal do svého klína. "Leží mi na stole v práci, ale ani jsem je nezačal vyplňovat, ani jsem se nezeptal George, jestli by si tě vzal. Je to ode mě sobecké. Prokrastinuji, protože tě miluji příliš, než abych tě ztratil, ale když někoho miluješ, měl bys je být schopen nechat jít."

Pán George už byl určen jako pánova náhrada. Pro případ, že by pán zemřel, měl Severus žít s ním. To byl důvod, proč si Severus dával pozor, aby muže vždy s respektem oslovoval "pane", protože by jím jednoho dne mohl být. Avšak neměl v úmyslu být jím vlastněný, když je pán stále naživu.

Jedním z unikátních rysů na jejich vztahu bylo to, že Severus měl ve skutečnosti nad věcmi docela kontrolu. Pán si velmi dělal starosti, aby se ujistil, že Severus dělá věci, protože chce, ne protože musí. Byla to jedna z jeho priorit, aby zajistil, že se Severus cítí bezpečně. Například první den, když pán Severuse koupil, strávil spoustu času tím, že ho koupal, místo aby na něj použil čistící kouzla. Byl si jistý, že to byla složitá a nechutná práce, ale udělal to, protože Severus se víc bál hůlky než vody. Zatímco většina majitelů by se Severuse dotkla bez ohledu na jeho reakci, pán postupoval opatrně a při jakémkoli protestu přestal.

Zhluboka se nadechl. Snažil se uklidnit, než promluví. "Pane, dát mě pryč není možností. Již dřív jsme se dostali přes mnohem horší věci a tohle taky překonáme. Ze všeho, co jsme se od našeho prvního setkání společně naučili, je podle mého názoru nejvýznamnější nevzdávat se, i když cesta vpřed vypadá nemožně."

Jeho malý proslov nachytal pána nepřipraveného, což bylo potěšující. Poskytlo to Severusovi čas, zvážit další vývoj.

Pokud by ho pán dal pryč, jejich rodina by byla zničena. Pán by nikdy nebyl stejný a Severus také ne. Teddy byl natolik mladý, že by nemusel trpět žádnými následky, ale miloval Severuse možná ještě víc než pán. Než by na něj zapomněl, byl by celé měsíce zmatený.

Nyní se pohybovali na nebezpečném území. Severus byl o svých pocitech k pánovi velmi otevřený, ale pán o svých osobních myšlenkách a pocitech řekl jenom velmi málo. Možná ani nemusel. Fakt, že jeho zbrklou reakcí bylo dát Severuse kvůli jeho bezpečí pryč, toho říkala mnoho. Koneckonců, činy mluví hlasitěji než slova.

Příště: Kapitola 86 - S.P.O.Ž.Ú.S.