Unwell - Kapitola 86 I/II

Kapitola 86 - S.P.O.Ž.Ú.S.

---

Bolelo se hýbat. Bolelo dýchat. Bolelo mrkat. Byl tak vyčerpaný, až mu bylo na zvracení. Motala se mu hlava a vypadalo to, jako by každý jeho krok měl skončit tím, že se bude válet na zemi se zlomeným kotníkem. Každý den chodil do práce s myšlenkou, že to bude snadnější nebo méně vyčerpávající.

Nikdy nebylo.

Jediné, co chtěl, bylo jít domů a vlézt si do postele. Samozřejmě, že by to nebylo tak jednoduché. Přestože byl příliš unavený, než aby jedl, bylo jeho rodičovskou zodpovědností zajistit, že Teddy bude mít pořádnou večeři. S jejich zabezpečením nebyla donáška jídla možná, takže někdo se bude muset pokusit o vaření. A pak se bude cítit provinile, že s Teddym netrávil čas. Trávil s ním příliš málo času. Nebylo to fér vůči Teddymu ani jemu. Také by to nebylo fér vůči Severusi, kdyby si šel zdřímnout a nechal ho batole hlídat.

Posledních několik let se točilo kolem toho, aby byl k Severusovi fér, avšak poslední týden to doopravdy dostal do záře reflektorů. Od té večeře u Třech košťat měl Harry několik nouzových setkání s doktorkou Brownovou. Osobně se s ní přestal vídat před nějakým časem, když se vyřešila situace s Bezesným spánkem. Ale to bylo před Paříží. Předtím, než Severus přiznal, že mu na něm záleží více než na pánovi a více než na příteli.

K jeho překvapení mu neřekla, že je strašný, když před ní připustil, jak se cítí. Avšak vynadala mu za to, že Severusovi řekl, že uvažoval, že ho dá pryč. Zřejmě bylo přirozené zvažovat, že ho dá pryč, ale tím, že mu o tom řekl, překročil hranici. Přestože se od něj čekalo, že k němu bude naprosto upřímný.

Řekla mu, že čekala, že bude používat selský rozum. Uvažoval, jestli vůbec nějaký má.

Zatímco Harry upřednostňoval předstírání, že se nic nezměnilo, Severus se rozhodl pro zcela jinou cestu. Doktorka Brownová tvrdila, že Severusovi nic neprozradila, ale nevěřil jí. Severus věděl, že se Harry cítí stejně jako on, a protože doktorka Brownová byla jediná, kdo to věděl, musela tu informaci vypustit ona. Nedělal nic neobvyklého s výjimkou, že si od něj od té doby, co se vrátili ze zahraničí, udržoval určitý fyzický odstup. Byly to ty drobnosti, které řekl, často v humorném světle, které Harrymu prozradily, že to ví. Pro Harryho to bylo těžké popírat.

Stál ve frontě na Letax a čekal, až přijde na řadu, aby mohl hodit prášek do krbu a vrátit se domů. Mozek měl zahlcený myšlenkami, co vše musí udělat v příštích několika měsících, aby prošel bystrozorským výcvikovým programem, a svému okolí nevěnoval příliš pozornost. Až do té doby, než jeho jméno zavolal známý hlas. "Hej! Harry!"

Harry se otočil a viděl, jak k němu běží Ron. Ron byl vždy v kondici, ale ukázalo se, že bystrozorský výcvikový program pro něj byl výjimečně prospěšný. Byl opálený, přestože Harry neměl dušení odkud. Zabolelo ho, že to neví, protože Ron měl být nejen jeho prvním přítelem, ale také nejbližším. Ron byl bratr, a přesto ho Harry poslední měsíc sotva viděl, natož aby s ním mluvil.

Ron Harryho rychle jednou rukou objal. "Jak se sakra máš? Mám v úmyslu se za tebou už kolik týdnů stavit, ale čas mi uniká."

Pokusil se usmát, ale jeho obličejové svaly byly také unavené. "Mám se dobře. No, jsem unavený, ale to není nic nového.

Ron se zamračil. Upřeně si Harryho prohlížel. "Jsi v pořádku, kámo?"

Co chtěl doopravdy vědět, bylo, jestli se Harry nevrátil k užívání Bezesného spánku. Nebyl unavený, protože by nespal. Byl unavený, protože měl zodpovědnost za tolik věcí, že se cítil ochromeně. Byl unavený, protože kvůli bystrozorskému výcvikovému programu byl v zápřahu šestnáct hodin denně a musel využívat každou kapku energie, kterou bylo jeho tělo schopné vyprodukovat, na vrhání kouzel, odrážení kleteb a psaní sáhodlouhých reportů.

Přesto by to Ronovi nikdy neřekl. "Jo, připravuješ se na ukončení výcviku?" Jeho přítel zbýval jenom jeden týden, než bude prohlášen za bystrozora.

"Jo," rozzářil se Ron. "Hej, co kdybyste se k nám dneska stavili? Hermina pořádá jedno z těch jejích setkání Spožúsu a já tam musím trčet jako podpora. Bude tam jídlo. Můžeš vzít Severuse a Prcka."

Teddy se v jeslích naučil, že je "velkej kluk", a proti přezdívce, kterou mu dali Weasleyovi chlapci by měl námitky. Ale co neví, to ho netrápí. "Teddy by ostatní členy jenom rozptylovat a už je pozdě, abych na poslední chvíli našel chůvu."

"Slyšel jsi, že jsem mluvil o jídle?" zeptal se Ron.

Každý měsíc posílala Hermiona Harrymu pozvánku, aby se zúčastnil setkání S.P.O.Ž.Ú.S. Přestože bylo cílem prosazovat svobodu pro všechny, už nejenom pro domácí skřítky, to nešťastné jméno mu zůstalo. Harry nebyl na setkání Spožúsu roky. Od chvíle, co koupil Severuse. Pochyboval, že by nyní byly tak nudné, jako bývaly, když vzal v úvahu, že nyní měl dokonce Spožús členy a diskuse byly pro Harryho mnohem relevantnější než kdy předtím. Ale protože měl otroka, bylo by pokrytecké se setkání účastnit.

A navíc byl tak unavený.

"Slyšel jsem tě, Rone," odpověděl unaveně a posunul se v řadě. "Možná příště, jo? Řekni mi datum a já si to napíšu do kalendáře nebo… něco."

To Ronovi nestačilo. "Podívej, vím, že máš závazky, ale je důležité, abys přišel. Hermiona ti na tohle setkání poslala více než jednu pozvánku. Budou diskutovat o něčem docela dost důležitém, řekl bych."

"Řekl bys? Vy s Hermionou o těchhle věcech nemluvíte?" Harry si nabral letaxový prášek.

Pokud Ron zrudl, nedalo se to na jeho opálené kůži poznat. "Mluvíme. Jen já občas doopravdy neposlouchám. Podívej, slib mi že se ukážeš, dobře? Mamka by si Teddyho vzala strašně ráda. Zeptám se jí místo tebe."

"Ne…" zaprotestoval Harry. Nechtěl být pro paní Weasleyovou přítěží a také chtěl zůstat doma a relaxovat.

Ron "ne" jako odpověď neuznával. "Uvidíme se v půl sedmé, Harry." A zmizel v moři lidí opouštějících po celodenní těžké práci ministerstvo.

Jednu věc, kterou se Harry naučil o vztazích od té doby, co odešel z Bradavic, bylo to, že se na nich musí pracovat. Když byli studenty, jejich vztahy vzkvétaly samy, protože se vídali každý den. U dospělých to tak snadné nebylo. Pokud se člověk nesnažil, skončilo to tak, že se s přáteli vídal jenom dvakrát ročně. Když vedl děti na King's Cross, a když je tam vyzvedával. Hermiona se v minulosti hodně snažila. Posílala mu pozvánky na Spožús, nosila večeři a plánovala výlety Weasleyovic rodiny, kterých se Harry zřídkakdy účastnil.

To znamenalo, že nastal čas, aby udělal krok i Harry a vzpomněl si, že Letax funguje oběma směry, dokonce i kdyby to mělo znamenat, že během setkání usne.

***

Severus si promnul oči. Celý den strávil procházením vzorce a pokoušel se zjistit, co je špatně. Byl komplexní, mnohem složitější než jednoduché algebraické vzorce, které se většina studentů učila v lektvarech, pokud se nedostali na O.V.C.E. Bylo důležité, aby právě tento produkt vyladili, protože pán George byl v jednání s distributorem, který by ho prodával v obchodech s žertovnými předměty po celé zemi. V minulosti zabránil tomu, aby se svět rozpadl na malé kousky, zabránil, aby došlo k masové genocidě způsobem, jakým nikdy předtím. Cítil by se hloupě, kdyby nedokázal vyřešit jeden vzoreček.

Jeho koncentraci narušilo zaklepání na dveře. Otočil se, aby pánovi Georgeovi vynadal kvůli vyrušení, ale uviděl pána s Teddym v náručí.

Kývl hlavou. Tělem se mu jako povodeň šířila panika. Pán ho nikdy předtím nepřišel navštívit do práce. Jistě se k němu dostal vzkaz, který Severus nechal na stole, že bude pracovat dlouho. Něco musí být špatně. "Co tu děláte?"

Pán si povzdechl. "Jsem na cestě do Doupěte, abych tam nechal Teddyho. Byl jsem přinucen zúčastnit se setkání Spožúsu. Chtěl bys jít se mnou?"

Spožús bylo pánovo pojmenování pro Hermioninu skupinu pro svobodu. Původně nazvaná jako Společnost pro podporu občanské a životní úrovně skřítků vyvolala u bradavického učitelského sboru mnoho úsměvů, když ji Hermiona poprvé představila. Avšak nyní, když byla existence otroků kouzelnické veřejnosti velmi dobře známá a otroctví bylo využíváno jako trest pro teroristy, získávala organizace respekt. Nebylo neobvyklé, aby byla Hermiona označována za konzultanta mnoha novinových článků.

Samozřejmě že měl Severus na toto téma názor. Otroctví bylo tématem, o kterém toho hodně věděl. Přestože toužil změnit, jak bylo v jejich společnosti využívané, scházela mu schopnost s tím cokoli udělat. Otroci neměli v kouzelnickém světě absolutně žádnou moc, dokonce ani ti vlastnění Harrym Potterem.

"Zvete mě na rande?" Severus pozorně koukal skrze lahvičku a pokoušel se rozeznat jakékoli kousky vláken v lektvaru. "Pokud ano, musím přiznat, že jsem zklamaný. Doufal jsem v něco víc romantického." Od jejich večeře u Tří košťat shledával Severus za nejvíce zábavné v různých intervalech toto téma nadhazovat, jen aby viděl pánovu reakci. Měl štěstí, že si pán neuvědomoval, že jakmile by přestal reagovat, popichování by skončilo. Byl to neomezený zdroj zábavy.

Pán se naježil. "Podívej, jestli nechceš jít, nechoď. Nemusíš být blahosklonný. Jen jsem si myslel, že se zeptám. Zapomeň na to."

To chování se pánovi vůbec nepodobalo. Ten muž byl člověk a míval vztek, avšak obvykle si ho schovával pro protivné lidi v práci a paparazzi. Přestože bylo lidskou přirozeností zraňovat ty, kteří byli člověku nejblíž, pán takto se Severusem mluvil jenom zřídkakdy. Přikládal až přílišnou váhu tomu, jak by mohla být jeho slova přijata.

Podíval se zpět na své vzorečky a vydechl. Pán George bude muset počkat přinejmenším další den, než Severus udělá nějaká posun. V tuto chvíli existovaly mnohem důležitější věci než lektvary.

Setkání mladých radikálů a hipsterů odhodlaných změnit svět skrz prodej koláčků a vybírání peněz. Severus jim poslouží jako cirkusové vystoupení nebo při nejlepším jako příklad. V Hermionině bytě již nebyl věky. Od té doby, co pán před sebou samým popíral svou sexualitu a byl s tou strašnou ženou, paní Di'Angelo. Z toho, co si pamatoval, byl byt malý, ale přeplněný a plný hluku, jak kvůli univerzitním studentům žijícím v okolí, tak kvůli blízkosti vlaku.

Ale bude tam pán a Severus předpokládal, že tam bude i jídlo. Byly způsoby, jak ze špatné situace vytěžit to nejlepší.

Vyprázdnil své lahvičky a spěchal za pánem. Chytil ho těsně předtím, než vstoupil do krbu. "Počkejte."

Otočil se a pošoupl si brýle na nose. Pánovy oči pod sebou měly tmavé kruhy. Vlasy měl ještě rozčepýřenější než normálně. Byl bledý a vypadal, že se potřebuje pořádně vyspat. Začínal se na něm podepisovat stres. "Co je?"

"Sevelusi!" Teddy natáhl ručky, že téměř vypadl pánovi z náručí. Měl černé vlasy, stejně tmavé jako Severus nebo pán. Protože byl mladý, nedokázal pochopit, že co se týče jeho vzorů, jsou to ty nejhorší příklady.

Severus si bezúspěšně otřel flekaté ruce do kalhot, než si ho vzal. "Není mě složité potěšit. Jen protože jsem zklamaný způsobem vašeho pozvání, neznamená to, že vás zcela odmítnu."

Pán se smutně usmál. "Vrána k vráně sedá, že?"

Proč se tak často dostávali do situací zavánějících zoufalstvím, Severus nikdy nepochopil. Někdo by je mohl označit za masochisty, kdyby to kvůli Severusově minulosti nebylo vůbec vtipné. "Správně."

Vstoupili do krbu. Než pán hodil prášek do ohně, měl ještě jednu věc na srdci. "A bylo to tak neromantické jenom proto, že jsem byl nervózní. Muž jako já znervózní v přítomnosti někoho tvé postavy."

"Jestli mi chcete lichotit, budete se muset víc snažit," odvětil Severus.

Když pán vhodil prášek do ohně, zamumlal těsně před vyřknutím jejich cíle cesty "sakra". Byl zázrak, že se dostali do Doupěte a ne do nějakého Sakroupěte.

***