Unwell - Kapitola 86 II/II

Pokračování 86. kapitoly

***

---

"Harry!" Hermiona se jako obvykle vrhla pánovi do náruče.

Množství lidí v bytě bylo pozoruhodné. Severus čekal čtyři nebo pět lidí, ale ne téměř patnáct. Jednalo se většinou o mladé lidi, s výjimkou páru kolem čtyřicítky a jednoho staršího muže. Procházeli se, jedli chipsy a syrovou zeleninu z papírových talířů a bavili se mezi sebou o událostech tohoto týdne.

Založil si ruce na prsou. Soustředěně zaměřil svou pozornost na podlahu a zamířil k jediné další známé tváři.

"Ahoj!" Ron se choval doslova žoviálně, když Severuse pozval, aby si sedl ke stolu. "Ohnivou whiskey?"

Severus vděčně přijal obě nabídky. "Je tu… docela plno."

"To je," souhlasil Ron. "Příští měsíc jí končí nájemní smlouva, takže myslím, že se přestěhujeme. Když se sem nastěhovala, žila sama. Říkala, že je byt perfektně velký, protože spolu nebudeme žít, dokud se nevezmeme, nebo přinejmenším dokud nebudeme starší. No, jsme starší a je to tu trochu malé. A to říká chlápek, co vyrůstal v Doupěti."

Severus vyhýbavě zamručel. Přestože při mnoha okolnostech vypadal a cítil se normálně, jiné v něm stále vyvolávaly nejistotu. Měl strašnou klaustrofobii a musel se soustředit na podlahu, aby se vyhnul navázání očního kontaktu s tolika lidmi. Bylo to jako dětská perspektiva, kterou měl Teddy, když si hráli. Pokud on nemůže vidět je, možná že ani oni nemohou vidět jeho.

Ronův hlas se změnil způsobem, jakým se měnil hlas všech, když si všimli, že se cítí nepříjemně. Jejich hloubka a tón šly z normálního do znějícího, jako by utěšovali malé dítě. "Jestli je toho na tebe příliš, můžeš se jít schovat k nám do ložnice. Je tam hromada knížek a dokonce telka. Mohl bys poslouchat, co se děje na setkání nebo…"

Byl v pořádku. Pokud může pracovat v Kouzelnických kratochvilných kejklích, pokud může vypovídat u soudu s Luciusem Malfoyem, pokud může tancovat choulostivý tanec, který kolem sebe právě s pánem tančí, dokáže tedy přežít v bytě plném cizinců.

"Ahoj," přidal se k nim pán a rychle sevřel obě Severusovy ruce do svých. "Je tu, ehm, trochu přeplněno."

Vymanil jednu ze svých rukou z pánova sevření, aby se napil pálivé tekutiny, která mu měla s jistotou pomoci přežít večer. "Pokud se necítíte příjemně, můžeme jít domů."

"Pokud…" pán se zarazil a Ron vyprskl. "Bože, vypadá to, že dnes večer mají všichni smysl pro humor. Všichni si ze mě z nějakého důvodu dělají srandu."

"Nesmějeme se tobě, smějeme se s tebou." Ron nalil pánovi trochu ohnivé whiskey. "Jen se musíš začít smát."

Než Hermiona oznámila začátek setkání, bylo v Severusově těle dostatek alkoholu, aby ho ten dav tolik neznepokojoval. Když si uvědomil, že v místnosti je nedostatek míst na sezení, trval na tom, aby se posadil pán, a pak si mu sedl k nohám. Díky ohnivé whiskey mu byly jedno zlostné pohledy, které vrhali ostatní lidé v místnosti na pána za to, že se odvážil nechat Severuse ukázat, kde je jeho místo.

"Ahoj všichni, tohle jsou Harry a Severus," představila je Hermiona. "Severusi, Harry, tohle jsou všichni ostatní."

Pán se nervózně zavrtěl. "Ahoj, vám všem."

Zatímco členové probírali staré záležitosti týkající se tiskových zpráv, jistých sloupkařů a bohatého majitele otroků z Walesu, Severus pozorně poslouchal. Nevěděl o těch určitých záležitostech dost, aby je komentoval, ale zatímco ti idealisti mluvili, napadlo ho, že potřebují ve skupině někoho, kdo skutečně z první ruky ví, o čem mluví. Například mluvili o tom, že vyplatí muže, který vlastní nejméně tři otroky ženského pohlaví v reprodukčním věku. Nevěděli, že je nemožné ho vyplatit. Hodnota těch otrokyň dalece přesahovala cokoli, co za ně kdokoli mohl zaplatit, kvůli množství dětí, které by jeho otrokyně mohly vyprodukovat. A které by on pak mohl prodat, nebo si je ponechat jako otroky. Aby omezili množství otroků ve světě, nestačilo jednoduše otroky koupit a zabránit jim v reprodukci. Během let to zkoušelo mnoho lidí s nulovými výsledky. Často skončili zbankrotovaní, zoufalí a znevažovaní společností. Nebo ve vězení. A v devíti případech z deseti skončili otroci mrtví.

"A teď k novým věcem," oznámila Hermiona po půl hodině. "Pane Peabody, chtěl byste vést diskusi?"

Promluvil muž v barevné květinové košili. "Díky, Hermiono. Od chvíle, co jsem se před šesti měsíci začali účastnit setkání S.P.O.Ž.Ú.S.u, bylo nám jasné - paní Peabodyové a mně - že naší prioritou není omezit zákony, co lidé mohou dělat otrokům, nebo snaha udržet je mimo špatné ruce. Dokud bude otroctví v naší zemi legální praktikou, budou zde a nebude existovat způsob, jak bychom nad nimi mohli držet kontrolu."

Pánovy ruce si našly cestu na Severusova ramena a stiskly je. Severus položil ruku na pánovu a poslouchal.

"Nemůžete kontrolovat, co někdo dělá svému majetku. To je to, co otroci jsou."

To vyvolalo zasténání celé skupiny. "Nejsou majetek. Jsou to lidské bytosti," přerušila ho mladá dívka s dredy.

"Ano, avšak v očích zákona jsou pouhým dobytkem," připomněl jim pan Peabody.

Severus byl zvyklý na to, že se o něm mluví, jako by nebyl v místnosti. Brumbál v tom nacházel zalíbení. A když se stal otrokem, nebylo to považováno za problém. Prvních několik měsíců, co ho pán vlastnil, o něm bylo často mluveno, zatímco byl v pokoji. Obvykle proto, že si lidé nebyli zcela jistí, jestli je natolik při smyslech, aby rozuměl. Nebo předpokládali, že je mu jedno, co říkají, což v té době byla pravda.

Byl celkem spokojený, že ho vlastní pán. Chápal, že je jeho majetek a vůbec se tím faktem nehanbil. Přesto příliš neoceňoval neustále používání středního rodu, ani neoceňoval přirovnání k obyčejnému dobytku.

"Co to říkáš, Peabody?" Ron odlepil oči od svých brambůrků. Zřejmě se při těchto setkáních zapojoval víc, než přiznával. Pravděpodobně, aby před přáteli zachoval svou reputaci.

"Říkám, že dokud nenajdeme způsob, jak dokázat, že si otroci zaslouží plat, nebo nenajdeme způsob, jak je zbavit jejich zotročovacích kleteb, naše snahy budou zbytečné," prohlásil pan Peabody.

Ne zcela zbytečné. Pokud by ta organizace dokázala pomoci jedné osobě, bylo by to úžasné. S.P.O.Ž.Ú.S. zachránil Severuse od jisté záhuby, za což mu byl neuvěřitelně vděčný. Každý jiný otrok Smrtijed by se jistě cítil stejně. Až na to, že to vyvolávalo etickou otázku - zaslouží si otroci Smrtijedi pomoc? Nekoledovali si o trest, který obdrželi? Nebylo by to zbytečně kruté dostat, je z mučení, které zažívali, aby byli přemístěni do Azkabanu?

To v Severusově mysli vyvolalo ještě víc otázek. V životě potkal mnoho otroků a pochyboval, že by mnoho z nich toužilo po svobodě. Opět mu to připomnělo Platónovu jeskyni. Pokud by dostali příležitost osvobodit se, většina z nich by se vrátila do své komfortní zóny a nabídku by odmítla. Bylo by špatné nutit svobodu otrokům, kteří vyrostli, aniž by znali cokoli jiného? To také vypadalo zbytečně krutě.

Vypadalo to, že pánovy myšlenky se odvíjely stejným směrem. "Nesouhlasím. Myslím, že bychom se měli pokusit dosáhnout toho, aby bylo zotročení kohokoli jiného, včetně dětí otroků, ilegální. Ale osvobodit ty, co v té pozici jsou, je špatný nápad."

"To je vtipný, že to říkáš," odfrkla si dívka s dredy posměšně. "Říkáš to jen proto, aby sis mohl nechat Severuse, který ti slouží do roztrhání těla."

"Hej!" namítl Ron hlasitě s pusou plnou brambůrků.

Přestože Severus svého pána nemohl vidět, vypadalo to, že muž přijal její poznámku bez mrknutí oka. "Ne, neříkám. Miluji Severuse a udělám cokoli, aby byl šťastný. Někteří otroci mohou tvrdit, že chtějí svobodu, ale neví, co to doopravdy obnáší. Neví nic o vyrovnaném rozpočtu nebo jak dělat důležitá rozhodnutí nebo jak někoho pozvat na rande."

Tyto problémy se netýkaly jenom otroků. Pán měl tolik zlata, že nikdy nevěnoval pozornost stavu svého trezoru. A dříve toho dne ukázal, jak strašný je ve zvaní na rande.

"Tak se to můžou naučit," namítla paní Peabodyová. "Můžeme založit třídy, učit je ve skupinách nebo po jednom. Mohli bychom každému otrokovi přiřadit mentora, aby je provedl všemi oblastmi života."

To by od mentora vyžadovalo celoživotní závazek. Byla by to obrovská věc, ke které by se zavázali, zvlášť když vezmeme v potaz, že většině členů S.P.O.Ž.Ú.S.u ještě nebylo třicet.

"To jen v případě, pokud najdeme způsob, jak to kouzlo zvrátit," vložila se do toho Hermiona a převzala kontrolu nad situací, než se zvrtla v útok na pána. "V minulosti prováděly různé skupiny výzkum, ale byl velmi bodový, špatně organizovaný a jednoduše v té době špatně provedený. Já toho o tvorbě kouzla, natož o jeho zvrácení příliš nevím, avšak jsou mezi námi tací, kteří toho vědí docela dost."

Samozřejmě. Byl nalákán a polapen a navíc Nebelvíry. Najednou byly jejich motivy, proč tu chtějí pána a Severuse jasné.

Všechny oči se k nim otočily a Severus najednou zatoužil po další ohnivé whiskey. Nebyl zvyklý mluvit před tolika lidmi, které dobře neznal.

"Ne." Pán sevřel Severusova ramena pevněji. "Nepřinutím ho to udělat."

"Ty jsi v konfliktu zájmů," prohlásila hrubě dívka s dresy. "Pokud podporuješ práva otroků, nech svého mluvit."

Dívku s dredy možná nenapadlo, že Severus možná dává přednost tomu, aby byl v centru pozornosti pán.

Severus se zhluboka nadechl a velmi pečlivě artikuloval, aby se mu nezachvěl hlas. "Názor mého pána je v této záležitosti irelevantní, vzhledem k tomu, že nemohu udělat, co žádáte."

"Nemůžeš?" zeptala se Hermiona jemně. "Vím, že by výzkum zabral dlouho, možná roky, ale žádné kouzlo, s výjimkou smrticí kletby, není zcela nezvratné.

To byla pravda. Avšak některá kouzla byla tak komplikovaná, že téměř byla. "Neříkám, že to kouzlo není možné zvrátit. Může to být možné, ale požádat otroka, aby to udělal, je jak řekla," pokynul k dívce s dredy, "konflikt zájmů. I kdyby mi můj pán přikázal, abych to udělal, pochybuji, že bych mohl. Pokoušet se tu kletbu zvrátit, je jako pokoušet se uniknout svému pánovi, nebo mu dokonce ublížit. Pokud by mě mé pouto pro tom pokusu nezabilo, zcela jistě by byla má snaha zbytečná."

"Avšak," dodal, "o tvorbě kouzel a jejich zvrácení, toho víc dost. Jsem ochoten propůjčit mé znalosti o tomto předmětu Ronovi, Hermioně a panu a paní Peabodyovým, pokud o to budou stát. Také bych jim mohl poskytnout nějaké kontakty, aby se mohli v této oblasti více vzdělat."

"A co my?" skočila mu do řeči dívka s dredy. "Proč by ses o ty informace nepodělil i s námi ostatními?"

Severus se na ni chladně podíval. "Protože vás nemám rád."

O dvě ohnivé whiskey a půl hodiny později bylo setkání ukončeno. Většina členů odešla s omluvou, že musí brzo vstávat nebo že spěchají domů kvůli dětem. Ostatní se zdrželi, aby pánovi vynadali, že vlastní otroka nebo aby mu poděkovali za úsilí jednomu pomoci. Z těchto důvodů byli Severus s pánem mezi posledními odcházejícími.

"Wow," řekl pán a chytil Severuse za ruku, když scházeli po schodech z Hermionina bytu. "Doopravdy se pokusí a…"

"…ano." Severus byl překvapený, že ten den nenastal dříve. Člověk by si myslel, že aktivisti budou zkoumat protikletbu od té doby, co byl tento trest Ministerstvem kouzel oznámen. "Musím přiznat, pane, že jste si pro naše první rande vybral zajímavé místo."

"Ach, bože," protočil pán panenky. "Budeš trvat na tom, abychom si tohle připomínali jako rande, že?"

Severus se ušklíbl. "Ne jen nějaké rande. Naše první."

"Zapamatuj si tohle: občas si myslím, že tě možná nesnáším."

"Náležitě zaznamenáno."

***

Tlak vody v koupelně byl vysoký, takže horká voda doslova bubnovala do vašich zad. Hermiona si stěžovala, že se pak člověk cítí, jako by po něm stříleli, ale Harry to miloval.

Avšak nyní byl vyčerpaný a nepotřeboval nic jiného než vlézt do postele. Přestože zítra je sobota, Severus již slíbil, že přijde k Georgeovi. Poslal tedy sovu k jejich obvyklé chůvě, aby přišla Teddyho ráno na několik hodin pohlídat, aby si mohl přispat. Cítil se kvůli tomu provinile, ale bylo to pouze dočasné. Jednoho dne skončí výcvik a on bude moci být lepším tátou.

Obtočil si ručník kolem pasu a otevřel dveře koupelny. Přeloudal se přes pokoj a právě se chystal odhodit ručník na křeslo, když si uvědomil, že není sám. V hromadě pokrývek na Harryho neustlané posteli se objevily dvě černé oči.

"Bože, Severusi. Tohle nedělej." Harrymu z překvapení bušilo srdce. To, že Severus chodil po pokoji nahý, byla jedna věc, ale aby to samé udělal Harry, bylo něco zcela jiného. Dvojité standardy v jejich vztahu existovaly z dobrého důvodu, zvlášť nyní, když se začal měnit.

"Nemohl jsem spát." Severusova slova byla přes hromadu přikrývek sotva srozumitelná.

Téměř každou druhou noc klepal Severus na Harryho dveře s nějakou za vlasy přitaženou výmluvou, proč nemůže spát. Obvykle tvrdil, že Gik není k nalezení a on se o ni buď bojí, nebo se cítí osamocený. Ten problém vyřešil čip, který Harry tajně implantoval do jejího ucha, aby ji mohl najít. Avšak Severusovi se to neodvažoval říct, protože znak na jeho čele sloužil také jako jakýsi 'čip', takže ho napadlo, že by to téma mohlo být trochu citlivější.

"Gik je schoulená vedle tvého bidýlka. Však víš, toho, co jsem ti položil k oknu, abys ho mohl jako havran používat. Což jsi udělal tak dvakrát." Harry popadl trenýrky a rychle do nich za přivřenými koupelnovými dveřmi vklouzl.

"Váš dar byl darován s dobrým úmyslem," ujistil ho Severus a vystrčil hlavu se své pevnosti z přikrývek. "Ale tohle není o Gik."

Harry věděl, že je sobecký. Věděl to a byla to jedna z věcí, na kterých pracoval. Jen se prostě necítil na to, aby v tuto chvíli probírali nějaké závažné problémy. Chtěl spát a nebyl si jistý, jestli to se Severusem ve své posteli zvládne. Dřív to bývalo v pořádku. Nyní uvažoval, jestli nepřekračuje hranice.

To on je v tvé posteli. Pokud se cítí nepříjemně, může vylézt. Ví to. Převážil u něj zdravý rozum a vlezl si do postele. Svému příteli při tom sebral většinu přikrývek.

"Je to kvůli způsobu, jak jsem tě pozval ven? Dobrý bože, přestaň se chovat jako primadona. Příště ti přinesu kytky a vezmu tě do pěkné restaurace."

Koutky Severusových úst se zvedly v úsměvu. "Bojím se, že Spožús uspěje ve své snaze najít protikletbu."

"Věděl jsem, že to přijde." Harry si sundal brýle a odložil je na noční stolek. "Vadilo by, kdybych zhasnul?"

Severus ležel bez pohnutí ve tmě. "Nikdy až do teď jsem se tou myšlenkou vážně nezabýval. Co když to udělají?"

Od té chvíle, co odešli ze setkání, o tom Harry z několika důvodů nepřemýšlel. "Nás se to netýká, Severusi. Pokud by našli protikletbu, pravděpodobně by ji bylo nelegální provádět, aniž by prošla spoustou legálních strkanic. Pro Smrtijedy je to trest, to znamená, že jim tu kletbu nikdy nezvrátí. Přinejmenším to ministerstvo nechá na jednotlivých majitelích, kteří se tomu nápadu vysmějí." Podle jeho názoru měli členové S.P.O.Ž.Ú.S.u dobré srdce, ale většina z nich nebyla vybavena na to, aby se vypořádali s realitou. Netrávili každou chvíli svého života zvažováním blaha svého otroka a nemohli pochopit všechny faktory, které to ovlivňují, dokud to přinejmenším nezkusí.

V místnosti zavládlo ticho přerušované pouze tikotem hodin na zdi. Harry si na chvilku pomyslel, že Severus možná usnul. Ulevilo se mu, že se z toho tak lehce dostal a zavřel oči, když Severus promluvil: "Pokud by to bylo možné, chtěl byste, abych byl svobodný?" zeptal se. "Nechtěl bych vás zatěžovat."

A tolik ke spánku. "Severusi, jsem na tyhle nesmysly příliš unavený. Nejsi přítěž. Miluji tě a zůstaneš tu bydlet, dokud neumřu."

"Neumřete?" zeptal se Severus. "Člověk by si myslel, že já umřu první."

"Pokud mě nenecháš spát, mohlo by to dopadnout oběma způsoby. Buď mě přivedeš k smrti, nebo tě budu muset uškrtit, pokud mě nenecháš o samotě." Pokusil se do svých slov vložit trochu humoru, aby Severus pochopil, že si dělá částečně srandu, ale nebyl si jistý, že uspěl.

Severus vylezl z postel. "Jdeme tedy zítra k doktorce Brownové?"

Sakra. Zapomněl, že jsou objednaní. "Ehm, ano. Ve dvě."

"Vrátím se tedy z práce do jedné. Dobrou noc, pane."

"Dobrou." Harry se zahrabal do přikrývek. Bolelo ho celé tělo a měl sucho v puse. Začínala mu být trochu zima. Napadlo ho vzít si Životabudič, ale to by musel vylézt z postele. Zavřel oči a pokoušel se na nic nemyslet, aby usnul.

Myslel si, že Severus z pokoje odešel, ale z omylu ho vyvedly suché rty, které se mu váhavě otřely o tvář. Vykoukl z pod hory přikrývek právě včas, aby viděl, jak Severusův stín vychází z pokoje.

Příště: Vyhořelý