Unwell - Kapitola 87 I/II

Kapitola 87: Vyhořelý

---

Dříve si Harry myslel, že by nemohl být zaneprázdněnější. V té době byl zodpovědný za péči o dvakrát osiřelé dítě a vyděšeného, narušeného otroka. Jak Teddy rostl a Severus již neměl takové problémy, zapojil se Harry od ledna 2000 do bystrozorského výcvikového programu.

A nyní bylo doopravdy jasné, že už nemůže být zaneprázdněnější.

Každé ráno vstával před úsvitem. Hodil na sebe oblečení do práce a zbytečně se pokoušel urovnat si vlasy. Pak začal připravovat snídani. Cestou do Teddyho pokoje vzbudil Severuse. Teddyho připravil na den v jeslích. Potom je nahnal dolů, aby se rychle najedli. Většinu dní nechával Severuse, aby se dostal do Kouzelných kratochvilných kejklí sám, ale občas, když se Severus cítil obzvlášť závisle, ho tam doprovodil. Poté odvedl Teddyho, který si konečně zvykl a neplakal, do jeslí. Největší část dne strávil výcvikem na bystrozora, což zahrnovalo inspekce, opakování, cvičení, eseje a hromadu papírů, které musel zadarmo udělat pro bystrozory, kteří 'neměli čas'. Domů se dostal až při západu slunce na studenou večeři, kterou Severus připravil před několika hodinami. V tu chvíli byl Teddy, kterého Severus vyzvedl z jeslí, již unavený nebo spal, takže Harry mohl v tichosti dokončit své domácí úkoly u kuchyňského stolu. Jak se ručička hodin přiblížila půlnoci, přinutil se jít do postele, a to i přes obrovské množství nedokončené práce a se zbytečnou nadějí, že to bude schopen dohnat.

Až do jednoho podzimního rána, kdy se vše zastavilo.

Když toho rána začal o půl páté zvonit budík, otevřel oči. Když si uvědomil, jaký ho čeká dlouhý den, zalil ho děs. Umlčel budík a lehl si zpět do postele. Zíral na strop a uvědomil si něco důležitého. Ten den nevyleze z postele.

Nemohl. Byl tak unavený, že se nemohl pohnout. Byl vyčerpaný z toho, že musí pracovat každou chvíli svého dne. Myšlenka na to, že by měl strávit celý den v práci, mu sevřela krk. Oči se mu naplnily slzami.

Takže nikam nejde.

Pospával až do normální hodiny, pak se přetočil a pohladil Severuse po rameni. Černé oči se otevřely. "Pane?" zakrákal suchými rty. Zasténal a protáhl se.

"Severusi, můžeš probudit Teddyho a odvést ho do jeslí?" zeptal se Harry a zahrabal se pod přikrývky.

Cítil, jak na něj Severus upřeně kouká. "Proč?"

Neptej se svého pána proč. Nezpochybňuj mě. Takhle jejich vztah nefungoval, ale najednou si přál, aby tak mohl odpovědět. Nechtěl to vysvětlovat, protože věděl, že se s ním Severus bude hádat. Severus by to nepochopil. "Zůstávám dnes doma."

Ticho. A pak: "Jste nemocný? Mám kontaktovat léčitele a domluvit vám schůzku?"

Harry slabě mávl rukou, že ne. "Jsem v pořádku. Jen prostě nejdu."

Severus vylezl z postele a stáhl si noční košili. Odhalil tělo, které bez ohledu na to, kolik jídla do něj bylo nacpáno, bylo kriticky podvyživené. "Je to výcvikový program pro bystrozory, ne nějaká kancelářská práce. Musíte jít."

"Zavolám, že jsem nemocný. Mám, asi tak pět sick days a žádný z nich jsem nevyužil." Nikdy předtím nezůstal místo práce doma.

"Pane, byl jste pobodán a dva týdny na neschopence. Vstávejte."

"Ne," zatvrdil se Harry.

Severus byl dlouho zticha, až si Harry myslel, že odešel. "Ano, pane. Dobře. Cokoli chcete." Severus si povzdechl a postavil se kousek od Harryho strany postele. "Dotknete se prosím mého znamení, abych mohl jít probudit Teddyho?"

Se zavřenýma očima se Harry naslepo natáhl. Nataženou rukou šmátral po Severusově obličeji.

"Skoro," zamumlal Severus se rty přitištěnými na Harryho dlaň.

***

Proč v jeho případě musí být vše tak složité? Proč nemůže mít to samé štěstí jako všichni ostatní? Nikdo nechápe, pod jakým je tlakem. Kdykoli se někomu zmínil, že je pod obrovským tlakem, protože toho má hodně, řekli mu, že si musí stanovit priority. Nechápali, že už je má stanovené. Co pro něj mělo být důležitější? Teddy? Severus? Vlastní zdraví? Bystrozorský výcvik? Společenský život?

Právě teď měl na nejvyšší příčce Teddyho a Severuse. Záleželo mu na nich různým způsobem, protože Teddy byl jeho syn a Severus byl ten nejmilovanější člověk v jeho životě, ale cenil si jich stejně. To nebylo něco, s čím by na svém seznamu priorit mohl hýbat. Přestože se cítil šťastný, že je ve svém životě má, většina lidí jeho věku nemusela žonglovat s takovou zodpovědností. Nechápali, že dvě z věcí, které zabíraly hromadu jeho času, byly nepřesunutelné.

Pak tu byl výcvikový program. Musel mu dát prioritu, nebo ho nikdy nedodělá. Kdyby nevěnoval každou chviličku svého času programu, skončilo by to tak, že by ho vykopli, nebo by ho zabili během prvního roku, až by pracoval jako bystrozor. Když začal, krátce si pohrával s myšlenkou, že skončí jako nejlepší ze třídy. Koneckonců byl Harry Potter, neočekávalo se to od něj? Nyní se té myšlence smál, protože není Hermiona a s tím vším stresem by to nezvládl.

Jeho zdraví a společenský život byly v závěsu na třetím místě jednoduše proto, že na ně měl zřídkakdy čas, a když měl, musel mezi nimi volit. Obvykle si vybral společenský život, protože jeho přátelé z programu pro bystrozory ho tlačili, aby s nimi chodil na drink, nebo protože to bylo snadné, jednoduše se odletaxovat do Doupěte na večeři. Obojí bylo důležité a necítil se díky tomu zcela zoufale.

Na obojí neměl čas, pokud by neskončil s výcvikovým programem nebo nepřesunul zodpovědnost za své dítě a za Severuse na někoho jiného.

Mohl bys skončit s programem, přemýšlel a zíral na strop. Můžeš se odvolat na osobní problémy a na poslední dva roky se vrátit později. Počkat dokud Teddy nenastoupí do školy a nebude potřebovat méně péče. V té době bude možná Severus samostatnější nebo přinejmenším bude vyžadovat menší údržbu.

Harry v sobě neživil naděje, že Severus bude někdy schopnější než nyní. Severus zvládal základní aktivity dennodenního života jako použití toalety a čištění si zubů, aniž by potřeboval dohled. Měl práci a dalo se mu věřit natolik, aby bez obav mohl půl dne hlídat Teddyho. Avšak navždy bude mít problémy v noci spát, zvlášť sám. Vždy raději zvolí mycí kouzla, protože ho stále děsí styk s větším množstvím vody. Vždy bude potřebovat Harryho, aby ho pohladil a řekl mu, že všechno bude v pořádku. Ale pokud by to mělo být vše, co bude požadovat, bylo Harrymu jasné, že je to víc, než může žádat.

Za dva až tři roky bez bystrozorského programu bys měl čas na své zdraví a společenský život. To znamená, že bys mohl někoho potkat. Za dva až tři roky bys mohl být prakticky ženatý. To bylo lákavé. Pokud by svůj život s někým sdílel, mohl by mu pomoci s úkoly, kterým čelil. Pak by měl dostatečnou podporu, takže by dokončení bystrozorského výcviku nebylo tak bolestivé.

Harry zasténal a přetočil se. Schoval si obličej do polštáře. Partner by vyžadoval spoustu námahy. Chtěl by čas, který by věnoval pouze jemu, chtěl by, aby ho poslouchal, aby se tulil, aby se k němu Harry choval, jako kdyby byl tou nejdůležitější věcí v Harryho životě. To by mu Harry jako otec a pán nikdy nebyl schopný nabídnout. Severus a Teddy by vždy museli být na prvním místě, což by jeho potenciální partner nikdy nepochopil.

I kdyby zahrál na kartu, že je 'Harry Potter, chceš se mnou chodit?', jakmile by si jeho protějšek uvědomil, jak je jeho život doopravdy komplikovaný, a jak je jako partner nenaplňující, chtěl by vycouvat.

Ležel v posteli celé hodiny a zíral na strop. Kdykoli ho začala botel záda, přetočil se na bok a chvíli pospával. Neměl hlad a nechtěl ani nic pít.

Jenom chtěl, aby byly věci jednodušší. Nepotřeboval prázdniny ani dovolenou. Potřeboval, jenom aby mu bystrozorský program nepožíral tolik času, aby pro něj bylo jednodušší podporovat svou rodinu. Potřeboval, aby bylo snazší udělat priority z jeho zdraví a sociálního života.

Chceš toho příliš. Při pomyšlení, jak je jeho situace zoufalá, cítil, jak se mu v očích hromadí slzy. Jen chceš, aby Severus přestal svými nočními můrami přerušovat tvé čtyři hodiny spánku. Jen chceš, aby ses necítil provinile, když si občas přispíš, jednou nebo dvakrát do měsíce. Chceš, abys mohl jít ven s přáteli jednou za týden nebo za dva, jen na pár hodin.

Dělají to tak všichni, tak proč to tak nemůže mít i on?

"Pane," přerušil jeho myšlenky hlas.

Kurva, co se děje? Stálo ho obrovské úsilí, nerozplakat se. Neměl energii řešit další krizi. Opřel se o čelo postele. "Je vše v pořádku?"

Severus stál u dveří se založenýma rukama. Krátce kývl hlavou Harryho směrem. "Pane, je pět odpoledne."

Jak to, že už je pět? "Kde je Teddy?" Harryho hlas zněl zvláštně ploše.

"Vysvětlil jsem Molly, co se stalo. Na příští tři dny si ho vezme, dokud se vše neurovná," vysvětlil Severus, aniž by se pohnul ode dveří.

Harry byl schopný se o svého syna postarat. Nepotřeboval, aby ho Severus odvedl do Doupěte, zvlášť když to s ním ani nejprve nezkonzultoval. To nebyla Severusova zodpovědnost. "Žádná situace neexistuje. Vrať se tam a vysvětli paní Weasleyové, že ses zmýlil. A přiveď Teddyho zpátky."

Severus rozsvítil, dvěma dlouhými kroky došel k Harryho posteli a serval z ní pokrývky. "Ne. Vstávejte!"

Harry jen zíral, jak Severus odhodil pokrývky na hromadu na zem. "Zbláznil ses?"

"Do koupelny." Severus mu podržel dveře. "No tak."

Nešel do práce, protože potřeboval přestávku. Pokud bude Teddy příštích několik dní pryč, znamená to, že může zůstat až do zítra v posteli a zítra po práci dohnat věci, které potřebuje udělat.

Harry si přivolal z rohu pokrývky a přehnaně nahlas si povzdechl. "Jdi pryč, Severusi." Chvíli čekal a předpokládal, že Severus něco namítne, ale nestalo se tak.

Vzdal to? To bylo podezřelé. Severus byl bez pochyb ten nejtvrdohlavější člověk, kterého znal. S výjimkou sebe. Pokud Harryho tak očividně neposlouchal, měl v plánu dojít až do konce.

Harry vykoukl zpod přikrývek. Severus odešel ode dveří do koupelny. V koupelně bylo slyšet vodu.

Prostě ho ignoruj. Nebyl vůbec žádný důvod vstávat. Byl vyčerpaný a zasloužil si ještě pár hodin spánku. Severus měl podle všeho jiné plány. Chytil Harryho za ruce a začal ho tahat z postele.

"Co to sakra děláš?" vyjekl Harry a začal se Severusem bojovat. Nebylo to složité. Přestože byl Harry stále velmi hubený, díky tvrdému bystrozorskému výcviku měl nějaké svaly, a protože Severus stále trpěl následky podvýživy, měl minimální sílu. "Nech mě být!"

"Přestaňte se litovat," zavrčel Severus. "Vstávejte."

Ztrácel cenný čas na odpočinek od svého vyčerpávajícího programu. Zlostně na Severuse zíral zpod přikrývek. "Nech mě být."

"Ne." Severus se ani nehnul. "Pane, připravil jsem vám koupel. Vlezte si do ní. Musíme si promluvit."

Mívali večerní rutinu, kdy Harry Severuse koupal a mezitím vedli nesmyslnou konverzaci o nesmyslných tématech. Jak se Severus uzdravoval, jejich rozhovory dávaly stále větší smysl. Severus se také začal sám koupat, zatímco na něj Harry dohlížel. Ta rutina náhle skončila poté, co Severus získal přístup ke své hůlce, a zatímco Harry některé části jejich rutiny postrádal, neměl v úmyslu jejich role obrátit.

"Pane, podívejte se na mě," téměř zašeptal Severus. "Vypadám, jako že si dělám prdel?"

Snape svou třídu ovládal tichým hlasem. Čím tišší byl jeho hlas, tím víc se ho báli. Člověk se ho bál mnohem víc, když šeptal, než když křičel.

Nikdy předtím neslyšel Severuse ani Snapea klít. Až na období, kdy byl Severus nejvíce poškozený, byl člověkem s největší sebekontrolou, kterého Harry znal. Věděl, jak ovládat své emoce. Používat sprostá slova na zdůraznění nebylo nikdy předtím nutné, bylo to zakázané. A nyní to bylo tak, že to bylo nemyslitelné, že by je Severus použil.

Vykoukl zpod přikrývky.

Severus stál a zlostně na něj zíral. Černé oči překypovaly vztekem, který v nich Harry neviděl již roky. Třásl se a poprvé, co ho Harry znal, to nebylo strachy. Z čela, které měl rudé a začínalo vypadat jako spálenina třetího stupně, mu tekla krev.

Nikdy, za celých devět let, co Harry znal Severuse Snapea, ho neviděl tak rozzuřeného.

Harryho nálada se změnila z deprese na provinilost. Jeho vyčerpaný protest proti skutečnému životu mu najednou připadal dětinský. To si evidentně myslel i Severus a natolik ho to ovlivnilo, že se do toho takto zapojil.

Najednou střízlivý ze sebe pomalu stáhl přikrývky a vyklouzl z postele. Protáhl se kolem Severuse do koupelny, stáhl si pyžamo a vklouzl do vany, kterou Severus naplnil horkou vodou plnou pěny.

Opřel si hlavu o chladnou vykachlíkovanou zeď. Zvedl ruku, aby si odhrnul vlasy z očí a uvědomil si, že se také třese.

Co jsi udělal, že jsi Severuse tak rozzuřil? Jak ho mohlo tak rozzuřit, že sis vzal den volno a litoval ses? Opět se cítil jako to vyděšené dítě, které dělá věci ze strachu, aby potěšil Dursleyovi, dokonce i když ani nechápal, proč ho k tomu nutí.

Sledoval, jak jeho pyžamo odletělo z místnosti a ponořil se hlouběji do vany.

Nemůže to být proto, že jsi ho požádal, aby odvedl Teddyho do jeslí.

Doopravdy jsi ho požádal? Nezáleželo na tom, jestli ho Harry pořádal, nebo mu to přikázal, protože Severus neviděl velký rozdíl mezi návrhem a příkazem, takže by to pro něj znamenalo to samé. Vnímal jako svoji povinnost Harrymu sloužit. A protože toho Harry jen zřídkakdy využíval a laskavosti, o které žádal, nebyly nijak velké, bylo by zvláštní, aby se kvůli tomu Severus tak zlobil.

Musel přiznat, že horká voda a pěna byly mnohem víc uvolňující než jeho postel. Jak objímaly jeho tělo, cítil se stále více ospalý, což by nepovažoval po téměř celém prospaném dni za možné. Možná by i usnul, kdyby nebyl tak otřesený událostmi, které se právě odehrály.

Severus vstoupil do koupelny a krátkým mávnutím ruky zastavil tekoucí vodu. Natáhl se a sundal Harrymu brýle z očí.

"Hej!" zaprotestoval Harry.

"Jsou špinavé," napomenul ho Severus a převracel je v ruce. Pak mávl rukou a zamumlal kouzla, která Harry neznal. Brýle složil a položil je vedle umývadla.

Když se se zlostným pohledem otočil na Harryho, Harry se ponořil ještě hlouběji do vany.

***

Severus nejprve chvíli mlčel a pokoušel se dát své myšlenky dohromady. Chtěl, aby jeho slova byla stručná a jasně vyjadřovala jeho myšlenky. Věděl, že čím více bude mluvit, tím více bude jeho hlava bolet, takže musel svá slova volit pečlivě.

Pán zůstal doma, místo aby šel do práce ne proto, že by byl fyzicky nemocný, ale protože byl vyčerpaný. Dlouhé dny, bezesné noci a masivní pracovní nálož si vybraly svou dlaň a pán se rozhodl, že má dost. Že si udělá pauzu. Vzdává to, protože se rozhodl, že je to příliš namáhavé, vyhýbá se svým povinnostem, protože je to příliš mnoho práce.

Severus odstranil své nitroobranné štíty před mnoha měsíci a v následujících měsících tvrdě pracoval na tom, aby srovnal dva prominentní a protichůdné pohledy na svého pána. Jedna jeho část měla nutkání o něm uvažovat jako o mrzutém dítěti, zmocněném náctiletém, který možná obdržel až příliš velkou pomoc, aby bylo zajištěné, že dokončí svůj neuvěřitelný úkol. To rozmazlené dítě tedy nemělo tušení, o čem doopravdy je skutečný svět. Ten adolescent dorostl do dvacetiletého mladého muže, který si myslel, že má výjimku ze všech pravidel a skončil jako mladý dospělý, který se vzdal, když se řešení najednou neobjevilo v tu pravou chvíli.

Druhá jeho část chtěla mužův věk a zralost přehlížet, protože pána obdivovala. Miloval pána tak, že jenom při myšlence na něj se mu svírala hruď. V jakoukoli chvíli by s radostí využil příležitosti schoulit se vedle něj nebo u jeho nohou a nechtěl nic jiného než vidět na jeho tváři úsměv. Kdykoli byl pán pryč, ta část Severuse toužila, aby se vrátil. A kdykoli pán vstoupil do dveří, ta Severusova část cítila nadšení pětiletého dítěte.

Jaro se přehouplo v léto a horké letní dny přenechaly místo oranžovým padajícím listům. Tyto dvě Severusovy části se spojily tak dobře, jak jen to asi šlo. Hluboce pána miloval. Mnohem otevřeněji než kohokoli jiného předtím a kvůli té lásce mu potřeboval dát pár životních rad. Musel udělat to, co bylo potřeba, aby mu pomohl dozrát do zdravého dospělého, protože těch pár lidí, kteří by pro něj tuto laskavost rádi udělali, byli nejenom Nebelvíři, ale byli to také buď Weasleyové nebo byli mrtví.

"Pane…" zarazil se. Zvuk jeho hlasu se mu ozýval v hlavě a přispíval palčivé bolesti jeho čela. Již předtím mu v něm začalo tepat, ale nyní měl pocit, že mu puká. Když uklízel ložnici, zahlédl svůj odraz v zrcadle a uvědomil si, že jeho čelo vypadá hůř, než kdy předtím.

Nikdy ještě nezašel v nerespektování a neposlouchání svého pána tak daleko.

"Pane, vaše dnešní chování bylo nepřijatelné." Promnul si čelo, ale protože bylo otevřené a krvácelo, jenom bolest zhoršil.

Pán otevřel ústa, jako by chtěl něco namítnout, ale zavřel je, než z nich vyšel nějaký zvuk.

Severus se předklonil a chytil pána za paži. Snadno jím ve vodě pohnul tak, aby byl čelem ke zdi. Ve stejné pozici jako seděl Severus v dolní vaně před několika měsíci, když mu pán myl vlasy.

"Dnes jsem od vás neslyšel jediné slovo, které by neznělo jako kňourání dítěte," prohlásil Severus a hůlkou pánovi vytvořil pěnu ve vlasech "Pokud dokážete bez kňourání vysvětlit, proč jste dnes nevylezl z postele, je teď ten správný čas."

Zaťal zuby, jak se mu bolest zakousla do hlavy. Bylo více než nevhodné dávat svému pánovi explicitní příkazy.