Unwell - Kapitola 87 II/II

Pokračování 87. kapitoly

---

Pán chvíli seděl tiše. "Když se mi ráno rozezněl budík, cítil jsem se bídně. Ne bídně, jako kdybych byl nemocný, ale nedokázal jsem přijít na nic, co bych chtěl dělat méně než jít do práce."

Severus musel vyvinout neskutečné sebeovládání, aby po něm nevyjel. Byl si pán vědomý toho, kolikrát musel Severus vstávat a cítil při tom hrůzu z nadcházejícího dne? Nikdy neměl na výběr, nemohl hodit ručník do ringu a zabalit se do hromady pokrývek.

Přinutil se dýchat zhluboka dýchat, aby vydýchal jak frustraci, tak bolest, a netlačit tolik, když masíroval šampón do pánových vlasů.

Pán se na chvíli zarazil, zřejmě si uvědomil, že narazil na kámen úrazu. "Je to strašně vyčerpávající. Mám pocit, jako by ze mě byla každý den vysávána energie. Mudlové mají frázi 'jet na prázdno', protože když autům…"

"… jsem si dobře vědom toho, jak auta fungují," přerušil ho Severus.

"Prostě to už nechci dělat. Ale nemám na výběr. Musím se starat o tebe a o Teddyho a chodit do práce a snažit se vše zvládnout. Ostatní to tak složité nemají," povzdechl si pán. "Většina lidí čeká se zakládáním rodiny, dokud nedokončí školu a mají vše po pořádku. Já tu šanci nedostal, protože jsem si musel vzít tebe a Teddyho."

'Já tu šanci nedostal, protože jsem si musel vzít tebe a Teddyho.' Severus si tu větu zapamatoval, aby ji mohl použít, až pán domluví.

"Nemůžu si udělat pauzu. Je to tak frustrující, protože musím být rodič a musím tu být pro tebe a musím chodit do práce a to všechno najednou. Není to tak, že bych vás nemiloval nebo svoji práci - miluji - ale je toho prostě příliš mnoho najednou. Nemůžu mít společenský život a při těch vzácných příležitostech, kdy můžu jít ven, tu příležitost většinou promrhám spánkem, protože jsem kurevsky vyčerpaný. Nikdo z těch, co v programu znám, nemá takové potíže, protože všichni mají občas příležitost vypnout. Všichni to mají mnohem snazší." Pán popotáhl. "Není to fér."

"Fér," zopakoval Severus nevěřícně. "Prosím, řekněte mi, že jste právě nepoužil slovo 'fér'."

Vypadalo to, že pán je dostatečně při smyslech, aby zůstal mlčet.

"Pane, tohle pro vás může být obrovským šokem, takže bych vám doporučil, abyste se obrnil. Život je sotvakdy fér." Severus si sevřel ruce v klíně, aby odolal dvojímu pokušení - promnout si čelo a dát pánovi pohlavek. "Dobré věci se lidem stávají díky štěstí, výhodné pozici, dobrým kontaktům a rozhodnutím, která podpoří dosažení jistých výsledků. Ne tak dobré věci se lidem stávají díky štěstí, nevýhodné pozici, špatným kontaktům a rozhodnutím, která podporují dosažení jiných výsledky. Tak to je. Máte ty stejné možnosti, jako měla většina ostatních studentů ve vašem programu."

"Nebyl jste přinucen, abyste si vzal Teddyho. Ne," nenechal se pánem přerušit, "nebyl jste. Mohlo to vypadat, že nemáte na výběr, ale měl jste. Mohl jste najít nějaké vzdálené příbuzné Lupina a jeho manželky. Mohl jste najít jinou rodinu, aby ho adoptovala. Weasleyovic rodina by to určitě udělala, tím jsem si jistý. Mohl jste ho nechat jít do sirotčince. S ohledem na morálku jste se možné nemusel cítit, jako že máte na výběr, ale měl jste. Rozhodnutí, které jste udělal, příliš neprospělo tomu, abyste se stal v mladém věku bystrozorem, ale to neznamená, že vám nějaká kosmická bytost vnutila nespravedlivý úděl. Vy jste se rozhodl adoptovat malé dítě. Ostatní mladí lidé ve výcviku, se kterými se porovnáváte, toto rozhodnutí neudělali."

Zhluboka se roztřeseně nadechl. Bolest v čele byla téměř oslepující. "Stejně tak jste vůbec nebyl povinen mě koupit. Pohlížel jste na můj trest jako na nespravedlivý - ne že by mi ho osud seslal jen tak, dostal jsem ho, protože jsem činil rozhodnutí - a rozhodl jste se mě koupit, abyste můj trest zmírnil. Nikdo vás nenutil. Lidé by pochopili, kdybyste se rozhodl na sebe tu zátěž nevzít. Kdybyste se trochu poptal, jsem si jist, že byste našel šest nebo sedm lidí, kteří by byli ochotni mě vlastnit, pokud byste mě zaplatil. Mohl jste mě koupit a nechat utratit. Dozvědělo by se o tom jenom málo lidí, a ti, kteří by to věděli, by to také pochopili."

Pán se roztřeseně otočil a podíval se na Severuse ohromeným pohledem. "Říkáš, že jsem tvou koupí udělal chybu?"

"Ne, otočte se," přikázal mu Severus. "Říkám, že jste udělala rozhodnutí, která by osoba odhodlaná stát se mladým bystrozorem neudělala, protože ten proces příliš komplikují. Ano, ukousl jste si větší sousto, než dokážete spolknout, ale byl jste to vy, kdo si jej ukousl. Nikdo vás nenutil. Můžete si myslet, že definice nucení má značně rozmazané hranice, ale říkám vám to jako někdo, kdo ví, co je to být nucen: vy jste nebyl."

Pán byl ticho. "Já to vím, ale…"

Severus použil vodu z hůlky, aby jí vymyl mýdlo z pánových vlasů, což pánovi znemožnilo mluvit. Udělal to takhle, protože ještě neskončil.

"Pane, setkal jsem se s mnoha lidmi v hrozivých situacích. Setkal jsem se s otroky čekajícími na aukci, což značí nejistý a často strašlivý osud. Setkal jsem se s lidmi na smrtelné posteli trpícími strašlivými nemocemi. Setkal jsem se s lidmi, kteří přežili strašlivá traumata. A všichni tito lidé do jednoho prokázali lepší přístup, než jaký jste předvedl dnes vy. Pokud budete mívat dny, kdy se prostě rozhodnete, že nechcete vstát z postele, protože život není spravedlivý, pak nejste mužem, se který bych se chtěl až na nezbytné minimum asociovat, pane."

"Znamená to, že nemůžu mít pocit vyhoření?" odsekl pán.

"Pocit vyhoření," zopakoval Severus a byl si jistý, že pánovu odpověď přeslechl. "Zeptal jste se mě právě, jestli smíte mít pocit vyhoření?"

Původně měl Severus v plánu dotáhnout pána do vany, aby se uvolnil a umyl se. Měl v plánu mu krátce vyčinit za jeho chování. Měl v plánu dostat jeho pokoj do čistého a svěžího stavu, a pak se s pánem setkat nad čajem dole na pohovce, aby probrali, co by mohli dělat jinak, aby byl pánův život snadnější.

Najednou od těch plánů upustil, protože si uvědomil, že míra jeho sebeovládání právě přetekla.

"Ne, nemáte dovoleno mít pocit vyhoření. Máte závazek nejen vůči Teddymu a mně, ale také vůči bystrozorskému programu. Z bystrozorského programu můžete odejít, ale jenom jestli můžete slíbit, že si ztrátu svého snu nebudete vybíjet na nás, což soudě podle vašeho nedávného nedostatku důvěryhodnosti, nemůžete. Máte velkou zodpovědnost, pane, ale je to jenom zodpovědnost, kterou jste si sám zvolil. Ano, je to těžké, ale to jste věděl, takže ne, pane, nemůžete mít pocit vyhoření."

Severus vstal a odešel z místnosti. Třásl se při tom tak, že mohl sotva chodit. Z bolesti hlavy se mu zvedal žaludek a zrak už neměl rozostřený, ale zcela přestával vidět. Už raději neřekl ani slovo.

***

Harry zůstal ve vaně ještě dlouho poté, co voda vychladla. Seděl, dokud nezmizely všechny bublinky a dokud slunce zalévající svými paprsky okno koupelny nezapadlo. Zůstal, dokud se jeho vztek nepřetavil v bezmoc a dokud se bezmoc nezměnila ve stud.

Nechal se Severusem dotlačit do vany, protože ho nikdy předtím neviděl tak rozzuřeného. Chtěl udělat cokoli, aby se uklidnil a usmířili se. Bylo to tak trochu zvláštní, když se o něj Severus staral tak, jak to dělával Harry jemu, ale uvědomil si, že se snaží pomoci, co to jde.

Zachází příliš daleko, když říká, že nemůžu mít pocit vyhoření. Řekl, že jsem si toho nabral příliš. Každý má někdy pocit vyhoření, když si toho nabere příliš, takže je to v pořádku, pokud se na pár dní zhroutím, abych si vše promyslel.

Navíc, kdo je, aby mi něco takového říkal? Co on ví? Nikdy nebyl rodičem. Nikdy se nemusel starat o oběť traumatu. Nikdy nemusel dokončit bystrozorský výcvikový program.

K těmto závěrům však docházel jenom do chvíle, než začal jeho vztek chladnout. Najednou začaly jeho protiargumenty ztrácet svou váhu a on se začal cítit trochu rozpačitě.

Neříká, že se nemůžeš cítit zavaleně nebo frustrovaně. Říká, že musíš jít prostě dál. Ty sis tak ustlal, tak teď tak musíš ležet. Je to jako když jsi zapomněl studovat na zkoušku z lektvarů. Byla to tvoje chyba, protože ses rozhodl dělat něco jiného než studovat. Dokonce, i když to něco jiného bylo něco neskutečně důležitého. To neznamená, že ses měl vykašlat na pololetní test, protože občas prostě musíš jít dál bez ohledu na okolnosti.

Harryho druhý protiargument ani nestál za zmínku. Severus toho věděl až moc o tom, jaké je mít toho nad hlavu. I přes dlouhé hodiny, které spolu oba muži trávili, toho o něm Harry příliš nevěděl. Nejenže neznal detaily toho, co se stalo, když byl Severus otrokem, ale také si nebyl příliš vědomý toho, čím si Severus prošel během dřívějších částí svého života. Byl si docela jistý, že jako mistr lektvarů, ředitel Zmijozelu a dvojitý agent, toho Snape věděl dost o tom, když si ukousne víc, než může spolknout.

***

Klečel na kolenou uprostřed Georgeova obývacího pokoje. Třásl se. Hlavu měl schovanou v dlaních. Černé vlasy halily obličej a úspěšně skrývaly většinu krve, která mu proudila z čela.

Harrymu se zadrhl dech. Když vylezl z vany, nemohl Severuse najít. Právě když se to chystal vzdát a přivolat ho, vyskočil z krbu George. Spěšně vysvětlil, že Severus k němu přišel krbem, dezorientovaný a traumatizovaný. George několik minut čekal, než dojde pro Harryho, ale jakmile Severus zašeptal, že nevidí, nemohl už déle čekat.

"Severusi?" Harry si před muže klekl na jedno koleno. "Severusi, je to v pořádku. Nezlobím se." Stále se zlobil kvůli Severusově chování, ale přednáška může počkat.

Uvelebil se na zemi, aby si mohl vzít Severuse do náručí. Položil si jeho hlavu na rameno a volnou rukou chytil Severuse za ruku. "Severusi, dotknu se ti hlavy. Je to v pořádku?"

Žádná odpověď. Severus zakňoural, a pak vykřikl.

Položil Severusovi dlaň na čelo. Jeho dlaň byla okamžitě pokryta lepkavou tekutinou a krví, ale nestáhl ji. Druhou rukou Severusovi hladil záda. "Šššš, přestane to. Jen zavři oči. Je to v pořádku." Vtiskl Severusovi polibek do vlasů. "Dýchej. Jsem tady. Pán je tady. Za chvilku to přestane."

Severusovým tělem otřásaly vzlyky, takže se Harry nehýbal. Jenom Severuse stiskl pevněji.

"Měl bych přivést léčitele? Mám zaletaxovat ke Svatému Mungovi?" George stál u dveří, ruce obtočené kolem těla. Oči měl přimhouřené starostí.

Harry zavrtěl hlavou. Severus bude v pořádku. Jeho hlava vypadala strašně, protože Severus téměř překročil hranici, která byla zakázaná. Za takovou neposlušnost může zotročovací kletba otroka zabít.

Harry nevěděl, jak začít jejich nadcházející rozhovor. Nemyslel si, že by stačilo jednoduché 'máš pravdu, mýlil jsem se', protože roli hrálo mnoho delikátních věcí. Zatímco Harryho chování bylo mimo, Severusovo chování bylo zcela nemístné vzhledem k dynamice jejich vztahu.

Nebo ne? Harry si vlastně nebyl jistý, jaká je dynamika jejich vztahu, a zatímco chápal, že se odvíjí podle situace, museli si nastavit nějaká pravidla. Severus nemohl Harrymu takhle nadávat a dělat mu přednášky, protože to bylo nejenom bolestivé, ale mohlo by ho to zabít, kdyby nebyl opatrný.

Také chtěl, aby ten rozhovor nevedl k další hádce, a aby Severuse ještě více nerozrušil.

Severusovy vzlyky se začaly pomalu uklidňovat. Zasténal a začal se hlavou otírat o dlaň na svém čele.

Harry ji rychle stáhl a začal jí Severuse hladit po hlavě.

"Georgi," zamumlal a pohlédl na kamaráda. "Mohl bys nás prosím na chvilku omluvit?"

Nebyl si jistý, co Severusovi řekne, nebo jestli je vhodná doba. V takovém stavu Severuse hodně dlouho neviděl.

Několik minut seděli beze slova, dokud Severus neprolomil ticho. "Pane?" zeptal se lámajícím se hlasem.

"Hm?" Harryho začínala bolet záda. Bylo by hezké, kdyby se alespoň mohli o něco opřít. Nechápal, jak se může dvakrát tak starý Severus cítit na zemi pohodlně.

Severus neodpověděl.

"Severusi, jestli ti ještě někdy začne krvácet hlava, okamžitě mi řekni, abych se jí dotknul," začal Harry měkkým hlasem, aby Severus nezaměnil jeho obavy za vztek. "I když se na mě zlobíš, nebo si myslíš, že se zlobím já na tebe. Nenabídl jsem ti ten dotek, protože jsme se hádali a ty jsi tak zuřil. Měl jsem to udělat a omlouvám se za to."

Severus přikývl. "Je to příkaz?"

"Ano." Harry už to nedokázal snést. Zvedl se a za ruku odvedl Severuse k pohovce u krbu. Objal Severuse v té samé pozici jako předtím, ale na polštářích se oba cítili mnohem pohodlněji.

Prohlédl si Severusovo čelo. Až na zaschlou krev na obličeji vypadal jako nový. Čelo se mu vrátilo do původního stavu. Bledý spletitý design, který ho označoval jako otroka, již nebyl nateklý, popraskaný ani krvácející.

Přál si, aby se Severusovy pocity a ego mohly uzdravit stejně rychle. Začal si připravovat, co řekne dál. Potřeboval se dostat k důvodu, proč se v první řadě začali hádat.

Avšak Severus promluvil dřív. "Pane," hlesl tiše. "Vy víte, jak vás miluji?"

Harry ztuhl. Vlastnil Severuse téměř dva roky. Přinejmenším rok z té doby Severusovi alespoň jednou denně říkal, že ho miluje. Dával si záležet, aby mu poskytoval komfort, rychlý polibek a slova lásky, aby zajistil, že se Severus cítí v bezpečí. A aby věděl, že je milovaný jako člen Harryho rodiny.

Za celou tu dobu mu Severus ta slova nikdy nevrátil. Vyjadřoval svou lásku k Harrymu jinými způsoby, tím že dělal pěkné věci a vyhledával fyzický kontakt. Často opakoval, že Harryho uctívá, a že je Harry celý jeho svět. Avšak protože byl Harry Severusův pán, který ho zachránil před bolestí, a který se o něj postaral, když se vše zvrtlo, považoval Harry ty věty za automatické.

Bylo to jiné než láska.

Sevřel Severuse pevněji. "Vím."

Severus se uvolnil. "Mohl jsem vaše chování vyřešit jinak. Asi jsem měl."

"Příště." Harry si ten moment vybral pro napomenutí. "Způsob, jak jsi se mnou mluvil, byl nepřijatelný. Ne protože jsem tvůj pán, protože víš, že na tom mi nezáleží. Nebylo to v pořádku, protože se musíme co nejvíc chovat, jako bychom si byli rovni. A pokud se budeme chovat jako sobě rovní, nemůžeš mi nadávat, protože já bych ti to nikdy neudělal. Ani by mě to nenapadlo."

"Omlouvám se," omluvil se Severus tiše. "Už to neudělám."

Harry to věděl. "To je v pořádku. Nevím, co dělat s problémem, který tohle vše odstartoval. Máš pravdu, že nemůžu žádnou ze svých povinností odsunout stranou. Ale nevím, jak se dostanu přes příští dva roky programu. Jen z té myšlenky, že to musím zvládnout, se mi dělá špatně."

Severus neodpověděl. Harry uvažoval, jestli se řídí myšlenkou, že když člověk nemá nic hezkého, co by mohl říct, měl by mlčet.

"Uvědomuji si, že ty jsi v té situaci byl milionkrát. Jak jsi každé ráno vstával z postele, abys šel učit Nebelvíry, i když jsi doopravdy nechtěl."

Severus propletl jejich prsty. "Každý rok jsem měl dva měsíce prázdnin, což pomáhalo. Jinak to bylo jenom vědomí, že to musím udělat. Avšak je to sotva srovnatelné. Vaše práce není ani zdaleka tak důležitá nebo složitá."

Harry se nadechl k protestu, ale uvědomil si, že Severus má pravdu. Nic hrozného se nestane, pokud udělá jako rodič nebo ve svém výcviku chybu. Kdyby chybu udělal Severus, velmi dobře to mohl být konec světa. Jeho situace byla mnohem flexibilnější. Musí existovat způsob, jak udělat jeho život trochu méně bolestivým.

Příště: Kouřové signály