Unwell - Kapitola 89 I/II

Kapitola 89 - Když to říkáte

---

Příštích několik týdnů bylo pro Harryho doslova pekelných.

On a jeho spolužáci se dostali do kritické fáze bystrozorského výcvikové programu. Těsně před vánoci měli skládat neskutečně složité bystrozorské testy neboli N.S.B.T., které pokrývaly vše, co se doposud v programu naučili, a které trvaly celé dva dny. Pokud by nezískali alespoň E, byli by bez fanfár nebo omluv z programu vyhozeni.

Aby to bylo ještě horší, výsledky N.S.B.T. byly považovány za veřejný záznam a byly zveřejňovány v Denním věštci. Pokud se Harrymu nepovedou, bude to vědět celý svět. Obvykle se nechoval, co se těchto věcí týče jako Hermiona, ale byl hrdina celého světa a bylo by ponižující nedosáhnout těch nejlepších výsledků. Každou bdělou vteřinu strávil přilepený ke studijnímu průvodci k N.S.B.T. Nespal více než několik hodin denně a nezúčastnil se ani jednoho vánočního setkání, aby dosáhl toho, že své zkoušky složí na ty nejlepší známky.

To ale neznamenalo, že upíral Teddymu a Severusovi, aby si vánoce užívali. Pokaždé, když se pan a paní Weasleyovi účastnili nějakého vánočního večírku, zastavili se u nich, aby vzali svého vnuka s sebou. Teddymu byly téměř tři roky a svátky si užíval mnohem více než předchozího roku. Rád sundával všechny ozdoby z nižších částí stromků, hlasitě zpíval všechny vánoční písničky, které se učil a ptal se jich, jestli už je Santa na cestě. Bylo těžké mu stačit a Harry byl neskutečně vděčný Severusovi, že se o něj více než polovinu času stará sám.

Sledovat Teddyho, jak si užívá svátky, lámalo Harrymu srdce. Uvědomil si díky tomu, o kolik toho jako dítě přišel, když vánoce neslavil až do svých jedenáctých narozenin. A v té době už bylo kouzelný pocit, který měly svátky navozovat, složité vytvořit i s pomocí hůlky. Také si byl vědomý, jaké štěstí má, že může sledovat svého syna, jak objevuje vánoce a srdce mu pukalo, když si uvědomil, že Remus a Tonksová nikdy nebudou mít možnost sledovat to samé.

Severus byl zván na večírky nejenom s Weasleyovic rodiči, ale také s Ronem, Hermionou, Georgem a Nevillem. Kdykoli na nějakou událost mířili, zaletaxovali nebo poslali sovu, aby to dali vědět jak Severusovi, tak Harrymu, zvlášť nebo dohromady, že jsou srdečně zváni. Harry prakticky požadoval, aby Severus šel s Georgem, ale Severus odmítl. Nechtěl říct proč, ale to Harryho nepřekvapovalo, protože Severus poslední dobou moc nemluvil.

Blízkost, kterou si dříve užívali, začala pomalu v průběhu několika měsíců mizet a Harry si nebyl jistý proč. Severus přespal spát v Harryho posteli pětkrát týdně a nyní v ní netrávil už žádnou noc v týdnu, a zřídkakdy s Harrym mluvil, pokud nebyl přímo osloven. V posledních týdnech se odtáhl, kdykoli se Harry snažil dotknout jeho čela. Harry obvykle nechal Severuse trpět bolestí, protože to bylo jeho rozhodnutí, ale dvakrát ho musel tak trochu násilím srazit k zemi, protože jeho značka začala krvácet.

Strávil až příliš času, který měl strávit studiem na kvantitativní část své zkoušky, přemýšlením o Severusovi. Co odstartovalo změnu Severusova chování? Začala před mnoha měsíci, ale nabrala rychlost poté, co Severus poprvé požádal o soukromý čas. Od té doby požádal ještě několikrát, ale nikdy to nebylo doprovázené takovou změnou nálady. Kdyby se jednalo o jiný problém, měl by Harry nutkání požádat doktorku Brownovou, se kterou se Severus stále pravidelně scházel, nebo nějakého přítele o radu. Avšak tohle bylo až příliš osobní.

A včera v noci Harry zjistil pravdu. Staral se sám o sebe a tiše se připravoval na N.S.B.T., když mu krátký rozhovor se Severusem odhalil tak neuvěřitelně evidentní pravdu, až Harry nemohl uvěřit, že ho to nenapadlo předtím.

Harry si oblékl bundu a zkontroloval hodiny na zdi. Měl zpoždění, a pokud si nepospíší, tak budou jeho spolužáci přemýšlet, kde je.

"Severusi, můžeš dohlídnout na Teddyho? Dnes v noci budu dlouho pryč. Nevím, kdy se vrátím, ale ráno určitě."

Severus byl usazený v křesle v rohu místnosti a četl si aktuální vydání Denního věštce. Otočil stránku a Harryho ignoroval.

"Pokud bude plakat nebo vyleze z postýlky, prostě ho pošli zpátky do pokoje. Pokud se něco stane, víš, jak mě kontaktovat." Občas to bylo jako skryté požehnání, že je Severus k Harrymu připoutaný. Pokud se přeměnil v havrana a vzlétl s úmyslem najít Harryho, okamžitě věděl, kam letět. Pokud nadepsal dopis jednoduchým 'Pán', došel Harrymu.

Jediným zvukem v místnosti bylo praskání ohně a sváteční hudba tiše hrající z rádia.

"Severusi!" vyjekl Harry frustrovaně. "Můžeš mi odpovědět?"

"Můžu," odvětil Severus klidně, aniž by navázal oční kontakt. "Předpokládám, že se jdete poflakovat se svými přáteli."

To sotva. Pokud se celonoční studování v knihovně se spolupracovníky nepočítá jako 'poflakování se'. "Vadí ti, pohlídat mi Teddyho?"

"Samozřejmě že ne," prohlásil Severus. "Ujistěte se prosím, že řeknete svému chlapci, ať vás nezdržuje moc dlouho. Zítra brzy ráno mám schůzku s pánem Georgem a perspektivním investorem a nemohu přijít pozdě."

Harry neměl schůzku a nadechl se, aby to Severusovi řekl, když mu to došlo. To vůbec není Severusova starost.

Celou noc se nemohl soustředit. Snažil se vymyslet, jak mít se Severusem ten tolik potřebný rozhovor. Dva muži spolu probírali velmi osobní témata a více než jednou si odhalili své duše způsobem, o jakém s jinou osobou ani nesnili. Avšak toto téma je jiné. Nejenže je trochu trapné, ale také děsivé. Harrymu se při myšlence, že k tomu rozhovoru musí dojít, dělala trochu špatně, ale neměl na výběr. Ve skutečnosti už bylo pozdě.

Jeho plán nebyl nejspíš ten nejlepší. Nejspíš Severuse rozpláče, ať už vztekem nebo kvůli zlomenému srdci. Nejspíš obojí. Možná si už potom nebudou tak blízcí, ale možná to tak bude lepší. Považoval to za jednu z mála možností, jak mít tento rozhovor, aniž by Severus nepráskl dveřmi nebo aby jeden z nich nezneužil alkohol nebo Veritasérum.

***

Teddyho špinavé prstíky mapovaly slova, když řekl: "A pak kůň řekl 'ne, nejsem fialový'." Zasmál se vlastnímu vtipu. "Kůň není fialový!"

Pokud to bylo ve Fantastických zvířatech a kde je najít, pak Severus četl špatnou učebnici. Posunul si dítě na klíně. "Není? A co dál?"

Pán šel minulé noci ven a vrátil se až za svítání. Od chvíle, kdy se Severus vrátil domů ze svého časného jednání, pán spal. Severusovi nevadilo Teddyho hlídat - miloval ho. Avšak trávit tolik hodin pouze v jeho společnosti bylo rozčilující.

Měl požádat o svolení pít alkohol. Uvažoval, jestli by se počítal máslový ležák, který mají v lednici. S radostí by vypil aspoň tři.

"Sevelusi," Teddy listoval stránkami, dokud nenašel další ilustraci. "Severlusi, kniha zíká, že 'lozlobený pejsek byl lozlobený'."

"Tahle kniha doopravdy útočná, vsadím se, že se brzy dostane na seznam bestsellerů." Je příliš brzy na máslový ležák? Koneckonců je sobotní poledne.

"Lozlobený pejsek potkal lozlobeného pavouka," pokračoval Teddy. "'Jsem tak lozlobený,' zekl lozlobený pavouk."

Bylo hloupé koordinovat pití s denní dobou, když se vaše aktivity stejně nezmění. Jestli si dá máslový ležák teď, nebo později stejně nic nezmění.

"Posloucháš?" drcl Teddy hlavou do Severusova vyhublého hrudníku. "Sevelusi, ploč neposloucháš, jak čtu?"

Promnul si kořen nosu a snažil se zahnat bolest hlavy, za kterou byl často malý chlapec zodpovědný. "Poslouchám Teddy. Řekni mi, co se stalo dál, nemůžu se dočkat, až zjistím, co se stalo."

Teddy opatrně promluvil. "Fialový kůň byl taky lozlobený, plotože zekl 'hej, pse, pzestaň jíst mojí tlávu!'"

"Wow, tohle je doopravdy nářez." U paty schodů stál pán.

Díky Merlinovi. Severus kývl hlavou. Nepamatoval si, že by byl poslední dobou tak rád, že pána vidí.

Pán k nim došel a vzal si rozdováděného Teddyho. Než Severus stihl zaprotestovat, lehce ho políbil na čelo. "Díky, že jsi mi ho pohlídal. Omlouvám se, že jsem tak dlouho spal. Minulou noc bylo prostě tolik práce a…"

"Není třeba se omlouvat." Severus se zvedl a vyrazil do kuchyně. "Když o tom mluvím, odsoudíte mě, když si dám máslový ležák, pane?"

"Ležák!" zaječel Teddy pronikavě. "Já chci ležák!"

"Potichu, Teddy. Jdi si uklidit hračky, chůva je na cestě." Pán postavil Teddyho na podlahu. "Severusi, vždyť ti máslový ležák ani nechutná."

To byla pravda. Ten nápoj byl nechutně sladký, jako krémové dulce de leche v tekuté formě. "Extremis malis, extrema remedia."

"Zoufalé časy si žádají zoufalá řešení," souhlasil pán. "Ale teď není na máslový ležák ta vhodná doma, jdeme na Příčnou ulici."

Jdeme na příčnou ulici. Severus si nemohl vybavit, že by něco takového plánovali. Pohledem zalétl ke kalendáři visícímu vedle dveří, kam se snažil zaznamenávat jejich rodinné plány. Políčko 16. prosince bylo prázdné.

Severus se zastavil s rukou na ledničce. Myšlenka, že půjdou s pánem ven před kouzelnickou veřejnost, nebyla nikdy příjemná. "Musíme jít dnes?"

"Jo." Pán vklouzl nohami do tenisek, zavázal si tkaničky a zastrčil je do bot. "Vezmi si boty."

Severus se zachvěl a nebylo to kvůli lehkému sněžení. Cítil, jak se mu zježily chloupky na pažích a naskákala mu husí kůže. V krku se mu udělal knedlík, který se však přinutil spolknout. Slzy se mu do očí hrnuly i při méně racionálních důvodech než u většiny ostatních, takže se otočil, aby pán neviděl, jak se je snaží zatlačit zpět.

Pán dává příkazy. Nedokázal si vzpomenout, kdy k tomu naposledy došlo, až na tu příležitost, kdy ho nutil jít na Weasleyovic rodinou sešlost. Byly to měsíce, pokud ne rok. Pán Severusovi žádné příkazy nedával, pokud nešlo o něco, co považoval za doopravdy důležité.

Na návštěvě Příčné ulice nebylo nic, co by mohlo být důležité.

"Severusi," pánův tón byl klidný, ale vážný. "Připrav se."

"Pziplav se, Sevelusi! Musíme se pziplavit!" zaječel Teddy.

"Ticho, Teddy," napomenul ho pán a vyhnal dítě s modrými vlasy do obývacího pokoje. "Severusi, boty. A udělej taky něco se svými vlasy."

Absence 'prosím' byla zřejmá.

Severus nebyl idiot. Celé týdny věděl, že pán udělá něco neskutečné hloupého. Samozřejmě nevěděl co, protože pánova hloupost byla nevyhnutelná, ale dala se jen obtížně přesně odhadnout.

Severuse před několika týdny napadlo, že by se rád pokusil o masturbaci. Už to byly roky, co naposledy pomyslel na sexuální aktivitu a s ní spojené záležitosti jinak než v negativním světle, avšak nic se mu nemohlo stát, když byl sám. Sám ve svém pokoji by byl v perfektním bezpečí. Jeho úmyslem nebylo cítit slast nebo sexuální uspokojení, on chtěl vědět, jestli je toho schopen. Vždy se, co se týče sexu, považoval tak trochu za abnormálního, ale poté, co se stal otrokem, byl v té oblasti poničený za možnost nápravy. Nebyl si jistý, jestli k tomu závěru došel sám nebo ho o tom informovalo jeho okolí.

Nyní na tom už sotva záleželo, protože dokázal, že to není pravda. S velkým úsilím dokázal dosáhnout orgasmu. Trochu při tom švindloval, protože nevyvrcholil se sexuálními představami a myšlenkami. Pečlivě se soustředil na představu pánových prstů na svém čele, aby dosáhl orgasmu, který mohl být považován za poměrně slabý dokonce i na základě Severusových celkem limitovaných zkušeností.

Od té doby masturboval ještě několikrát s různými výsledky. Občas byl schopen skončit během několika minut, jindy mu to trvalo hodiny. Když mu to trvalo hodiny, byl v pokušení to prostě vzdát, avšak to by znamenalo, že by musel nahlásit pánovi, že ve skutečnosti nedosáhl orgasmu, což bylo něco, co mu doopravdy nechtěl vysvětlovat.

Důvod, proč mu to tak dlouho trvalo, byl ten, že se nebyl schopný soustředit na nic příjemného nebo vytvořit žádné příjemné a zároveň vhodné představy. Pokud se pokoušel vzpomenout si na ty doby, kdy se dobrovolně věnoval sexu, rychle ho vyrušily vzpomínky na paní, jak je na něm nebo na pána Meringa, který se mu cpe do úst. Přistihl se, že pokaždé, když se to stane, hlasitě pronese slovo 'mráz', aby se z toho vytrhl. Zatímco se snažil přesvědčit sám sebe, že je v bezpečí, a že to, co dělá, není s těmi vzpomínkami spojené, jeho erekce ochabla.

Když se stal otrokem, rozlišoval mezi sexuální aktivitou a používáním a to rozdělení fungovalo úžasně až do té doby, než do svého života začal opět vpouštět sexuální aktivity. Nyní byly nejednou hranice rozmazané.

Aby se udělal, musel si pokaždé vybavit pocit pánova doteku. Protože ten pocit byl tou nejvyšší představitelnou formou extáze, fungovalo to pokaždé. Myslel si, že pokud by o tom pocitu přemýšlel dostatečně dlouho, mohl by se udělat bez jediného doteku. Věděl, že kdyby byl tomu dotyku vystaven delší dobu, udělal by se. Pán Weston to jednou pro své pobavení zkoušel.

Severusovy aktivity však zanechaly škraloup na jeho vztahu s pánem. Pošpinil účel a použití pánova doteku na svém čele. Ten pocit byl nyní spojen s myšlenkami a představami, které nebylo správné spojovat s pánem bez jeho vědomí. Znamenalo to, že kdykoli si pomyslel nebo řekl něco neuctivého, musel vydržet bolest, aniž by si mohl užít úlevu poskytnutou pánem.

Alternativou bylo říci pánovi, jak využil vzpomínky, jak se mu dotýká čela nejenom pán, ale všichni jeho předchozí majitelé. A to bylo nemyslitelné. Vedlo by to jenom k tomu, že by se pán cítil nepříjemně během jejich společného života.

Bolest na čele způsobila, že posledních několik týdnů bylo strašných, ale to byla zcela jeho chyba. Špatným způsobem využil něčeho, co mu mělo pomoci, a nyní bylo jeho povinností snášet následky.

Pán si samozřejmě všiml, že ho Severus tak umíněně odmítá. Ani jednou se Severuse nezeptal proč, protože Severus by mu to pak musel říct. Pán takové věci nedělal. Avšak snažil se s ním hrát nějaké hry, které by prohlédl kterýkoli Zmijozel. To byl důvod, proč nyní Severus klečel po jeho boku ve venkovní kouzelnické kavárně, aby na něj mohli otevřeně zírat kouzelníci, čarodějky a malé děti.

Pán si myslel, že když mu připomene jeho místo ve společnosti, dá mu to jasně najevo. Problémem bylo, že Severus nedokázal přijít na to, co za ztřeštěnost mu chce dát najevo.

"Pane Pottere, rád vás vidím! Jsem rád, že jste se se mnou mohl tak rychle setkat." Podsaditý muž s oranžovým plédovým hábitem se přiblížil k druhému konci stolu a potřásl pánovi rukou. Na kulaté hlavě mu místo špičaté čapky seděl slaměný klobouk.

Když se muž podíval Severusovým směrem, Severus rychle sklopil hlavu.

"Posaďte se," pokynul pán k volné židli. "Řekl jsem servírce, že nám to bude chvilku trvat, ale říkala, že nám zatím přinese čaj."

Severus žil s pánem více než dvacet měsíců a přibližně půlku času byl více méně jako jeho staré já. Přestože trávil významné množství času klečením, dělal to nyní s mnohem menší frekvencí. Zapomněl, jak moc jeho kostnatá kolena bolí, když nesou jeho váhu na kamenné podlaze.

Proč by tě pán vodil na obchodní setkání? Severus si nebyl jistý, jestli je to normální. Pán Weston vzal Severuse několikrát do práce, ale schoval ho buď v komoře, nebo pod stolem.

"Jistě," usmál se pán na servírku. "Dám se, ehm… jenom kuřecí sendvič, děkuji."

Když byli párkrát s pánem v kouzelnické restauraci, pán se Severusem svůj výběr konzultoval, protože obvykle ho potají krmil. Tentokrát zcela ignoroval fakt, že tu vůbec je.

Severuse v očích zaštípaly slzy, přestože věděl, že je směšné být rozrušený. Vzpomínal si, jak byl kdysi zděšený z představy, že by měl jíst někomu z ruky. Ten muž by se nikdy necítil zrazeně, kdyby musel počkat několik hodin, aby se mohl najíst vidličkou.

"Je to těžké," říkal právě pán. "Musí to být těžké. Tito lidé musí chránit Británii, aby se něco podobného neopakovalo. Je to těžká práce a ne všichni ji mohou dělat. Nevím, jestli to vůbec můžu dělat já."

"Pane Pottere, jak vám váš otrok pomáhá dosáhnout vašeho cíle?" zeptal se reportér s brkem připraveným.

Pán si brk nedůvěřivě prohlížel. "Mimo záznam? Musel jsem ho dnes přivést kvůli pochůzce, kterou musím vyřídit později. Nikdy ho v rozhovorech neprobírám. Nikdy. Je mnoha způsoby nápomocný, ale nebudeme o něm mluvit, dobře? Další otázka."

Příležitostně poskytoval pán rozhovory pro vybrané časopisy a noviny. Bylo to rozhodnutí, které Severus předtím schválil, protože to poskytovalo veřejnosti malý náhled do života jejich hrdiny a otupovalo to neustálou poptávku po informacích. Severus nikdy nebyl zmíněný v žádném z článků, které viděl, za což byl dříve vděčný, ale najednou uvažoval, jestli se nemá cítit trochu uraženě.

"Užijte si prázdniny, pane Pottere." O několik minut později opět potřásl muž pánovi rukou. "Doufám, že vy a váš syn budete mít šťastné a veselé vánoce."

"Doufám, že vaše rodina taktéž," vrátil mu to pán zvedající se ze židle.

Severus spěchal, aby vstal dřív než pán a téměř při tom přepadl. Kolena měl ztuhlá, což znesnadňovalo vzpřímený postoj.