Unwell - Kapitola 90

Kapitola 90 - Štědrý večer roku 2000

---

Pán měl nad Severusem unikátní moc. Nebyla to jenom moc, kterou měl pán nad svým otrokem, nebo jakou by mocný kouzelník mohl mít nad zbytkem společnosti. Byla to moc, kterou nad ním neměl žádný z předchozích pánů, a to včetně Temného pána.

Když pán chtěl, aby něco udělal, Severus si uvědomil, že to vlastně chce také udělat. Ne protože by ho potřeboval poslechnout, nebo by si myslel, že dělá něco pro větší dobro, ale protože měl rád, když svého pána viděl šťastného. Bylo to něco, co dokonce ani Lily nikdy neměla moc udělat, takže pánova moc byla vskutku velmi speciální.

"Jsi v deliriu," vysmál se mu pán, když se mu to Severus nažil vysvětlit. Natáhl se, aby položil Severusovi ruku na čelo, ale jenom několik palců od něj se zastavil. "Seš si jistý, že by ti nepomohl další Životabudič?"

Byl večer před vánoci a vše, co Severus dělal, bylo to, že ležel v ložnici v jednom z vrchních pater Doupěte. Předtím, než se stalo otrokem, by si nikdy nedokázal představit, že by si to kdy mohl užívat u Weasleyů doma, ale nyní si přál, aby nebyl nemocný. Zmeškal Teddyho první famfrpálový zápas (třebaže na koštěti s Ronem) a přicházel o možnost rozhovoru s Arthurem a Molly. Těchto diskusí si velmi cenil, protože šanci mluvit s někým starším než dvacet let, neměl příliš často.

"Jste si jistý, že chcete platit účet za pohotovost, až se váš otrok, který není kryt žádným pojištěním, předávkuje kořenem mandragory?" Severus polkl a ignoroval při tom bolest v uších.

Během týdne, když pán trénoval, aby se mohl stát Bystrozorem, a Teddy byl v jeslích, trávil Severus čas v Kouzelnických kratochvilných kejklích. Jeho prací bylo přezkoumat a posoudit návrhy na nové produkty a naplánovat, jak by mohly být zrealizovány. Pokud k tomu bylo potřeba kouzlo, začal ho vytvářet. Pokud byl potřeba lektvar, sepsal poznámky a přesunul tu práci na pána George.

Severus se záměrně vyhýbal laboratoři a všem pozváním vařit. Nebyl si jistý, jestli by mohl. Jeho prsty, hrozivě zjizvené a zkroucené po zlomeninách a odřezávání a dalším mrzačení, by nejspíš bolely a příliš se třásly. Nebyl si jistý, že je natolik vyrovnaný, aby zodpovědně reagoval v případě, že by se stalo něco neočekávaného.

Stejně jako v jeho předchozím zaměstnání, i práce v Kratochvilných kouzelných kejklích vyžadovala, aby se pravidelně střetával se studenty. Znamenalo to, že si musel dávat pozor, aby měl vhodnou výživu a hygienu, aby každý druhý týden nechytil nějaký bacil.

Podle všeho udělal chybu, protože nyní těsně před vánoci nachladl a bylo mu pěkně špatně. Mohl se to pokusit vydržet, ale pánovo naléhání, aby zůstal v posteli, bylo až příliš přesvědčivé.

Pán se zamračil. "Potřebuješ jet na pohotovost? Severusi, jestli tam někdy budeš potřebovat, prostě mi to řekni. Prosím, řekni mi to. Nedělej si s penězi starosti. Máme víc než dost."

Severus si nebyl jistý, kdy pán začal používat kolektivní 'my'. Stalo se to již před dlouhou dobou. Možná minulé léto nebo předtím. Byl to 'náš' dům, 'naše' účty nebo 'náš' nábytek. Severus již proti tomu přivlastňovacímu zájmenu neprotestoval a s radostí přijímal pokoj, kde spal, Gik a oblečení, které nosil za své. Avšak existovaly hranice a mince v pánově trezoru byly jednou z nich.

"Pane, není to můj trezor…" zarazil se, zavřel pusu a polknul. Naposledy, když mu bylo takhle špatně, tak měl ještě zdvižené své nitroobranné štíty, takže si svého zoufalství ani nebyl vědomý. Napůl si přál, aby je mohl opět použít, ale věděl, že tu příležitost už nikdy mít nebude.

Pán té chvíle využil, aby ho přerušil. "Ty víš, že v tvém trezoru jsou stále všechny tvé galleony. Žádný z tvých předchozích majitelů se neobtěžoval s nimi něco dělat. Hádám, že Westonovi měli peněz dost a ti ostatní se nechtěli otravovat s cizí měnou. Nějaké peníze vyděláváš a ty všechny jsou tam, takže bych řekl, že jsou tvoje. Až se budeš cítit lépe a oba se budeme nudit, tak mi připomeň, že bychom si měli společně projít finance, ať víš, jak to vypadá."

Vůbec to nebyla Severusova záležitost, ale oceňoval, že ho pán zapojil. Stejně tak ocenil i sklenici vody, kterou mu pán podal. "Děkuji, pane."

Pán si sedl na kraj postele a natáhl se pro Severusovu ruku. Prstem ji hladil po hřbetě a zeptal se: "Chceš, abychom dnes s Teddym spali někde jinde?"

Zatímco Severus oceňoval myšlenku, ten nápad byl docela nelogický. Pokud Molly s Arthurem poslední dobou k domu nic nepřistavěli, nebylo jednoduše místo, kam by mohli jít. Arthur, Molly, Billova tříčlenná rodina, Charlie se svojí přítelkyní, pán George, Ron se svojí přítelkyní, Ginny a pánova tříčlenná rodina byli pro dům více než dost.

A navíc byl zvyklý spát s pánem v jeho posteli. Nějak si na to před nějakou dobou uvykl a nyní zřídkakdy spal ve své posteli, což by měl nyní znovu zvážit, když s pánem probrali malou, ale významnou změnu v jejich vztahu.

"Oba jste tomu viru již byli vystaveni, takže stejně tak dobře můžete spát tady." Cítím se v Doupěti v bezpečí, ale byl bych mnohem raději, kdybyste mohl spát se mnou.

Pán buď důvěřoval Severusovým znalostem o přenosu virů nebo možná pochopil slova, která Severus nevyslovil. Přikývl a vstal. "Jak se cítíš? Jdu ven na procházku a ty bys měl nejspíš víc spát."

Přestože se Severus stále cítil mizerně, nemyslel si, že by v noci usnul, pokud nevstane a nebude se trochu hýbat. "Mohu se k vám připojit?"

Pán zaváhal. "Jo, ehm… vlastně si jdu prvně promluvit s panem Weasleyem do jeho dílny a radši bych to udělal sám, pokud ti to nevadí."

Samozřejmě, že to Severusovi nevadilo. Přiznával, že byl zvědavý, o čem se ti dva budou bavit, ale nepáčil to z něho. "Uložím Teddyho."

"Jen jestli se na to cítíš. Jinak ho mají Ron s Ginny a nebude jim vadit hlídat ho, dokud se nevrátím." Sklonil se, aby rty přejel po ruce, kterou držel, a pak ji jemně položil zpět na postel. "Pokud se budeš cítit líp, mohli bychom si zítra ráno přivstat, abychom měli nějaký čas pro sebe, než se ostatní vzbudí?"

Čas pro sebe. Pán ta slova řekl bez narážky, protože měl na mysli jenom to, že spolu stráví nějaký čas. Neměli na sebe čas od toho večera v parku a včera, když pán dokončil své zkoušky, se okamžitě přemístili do Doupěte, kde bylo výzvou najít natolik tiché místo, aby se tam vůbec dalo přemýšlet.

Severus přikývl a pomalu se posadil, aby se mu nezamotala hlava. "To zní jako rande."

Pán zrůžověl. Zamumlal něco rouhavého o 'divných starých mužích', ale úsměv v jeho tváři, když odcházel z pokoje, říkal něco zcela jiného.

***

Harry našel pana Weasleyho venku v jeho dílně, jak očarovává velkou hromadu dárků, aby se brzy ráno objevila pod stromečkem. Přestože všechny Weasleyovic děti byly natolik velké, aby znali pravdu o nošení dárků, nepřestal se svou štědrovečerní tatínkovskou rutinou.

"Harry!" přivítal ho pan Weasley. "Chtěl bys to zkusit? Za chvilku to bude tvoje práce. To je mezi kouzelnickými otci tradice!"

Harry si promnul zmrzlý nos. Vyrůstal v mudlovské rodině, kde ho hluk, jak strýc Vernon tajně stěhoval dárky, držel vzhůru každou předvánoční noc. Byl by rád, kdyby to mohl dělat kouzelnickým způsobem, jen aby se vyhnul tomu, aby byl tak směšný jako jeho strýc. "Ehm, ne, díky. Možná příští rok. Severus byl ředitelem zmijozelské koleje a musel to dělat pro žáky prvních ročníků, kteří zůstávali přes prázdniny. Nejspíš mi bude schopný ukázat, jak to udělat, pokud tu již nikdy nebudeme trávit vánoce."

To bylo vysoce nepravděpodobné, protože Weasleyovi přivítali Harryho do své rodiny s otevřenou náručí, což Harry oceňoval, protože nevěděl, co by bez nich dělal. Považovali Teddyho za své první vnouče a zahrnovali ho dárky a sladkostmi, které nepotřeboval, a které neměl povolené. Přinejmenším jednou týdně ho hlídali přes noc a kdykoli si mysleli, že by Harry mohl být příliš unavený nebo zaneprázdněný, aby vařil, tak jim nosili jídlo. I k Severusovi se chovali jako k členovi rodiny, přestože Severus zůstane nejspíš na vždy trochu rezervovaný.

Jako rodič Harry plně chápal, kolik práce znamená mít dítě a nemyslel si, že by se to s tím, jak roste, nějak výrazně měnilo. Byl panu a paní Weasleyovým mnohem vděčnější, než si nejspíš dovedli představit. Asi by jim měl napsat nějaký pěkný dopis, kde by jim to řekl, ale podle dopisů, které dříve na podobná témata napsal, neuměl se slovy příliš dobře zacházet.

Pan Weasley si Harryho pozorně prohlédl. Rukou si promnul plešatící hlavu. "Co kdyby ses posadil, Harry."

Harry si povzdechl. Vyhoupl se na pracovní stůl a zkřížil nohy v kotnících. "Vím, že jste nejspíš unavený a připravený jít spát, ale…"

"… co tě tíží, Harry?" Pan Weasley mu položil ruku na rameno.

Harry byl dospělý a podle kouzelnické definice dospělosti už nějakou dobu. Od té chvíle, co se stal dospělým, zachránil svět od jisté zkázy, prošel si coming outem před sebou a svými přáteli, překonal závislost na Bezesném spánku, adoptoval dítě, koupil Severuse a pomohl mu dostat se do normálu a přežil jeden rok tvrdého bystrozorského výcvikového programu. I přesto se občas cítil jako malé hloupé dítě, které je sotva schopné rozhodovat se za sebe, natož za další dva lidi, kteří na něm závisejí tak, že by jim špatným rozhodnutím ublížil.

Nemohl se na pana Weasleyho podívat, a tak zíral na své neklidné ruce. "Mám problémy a nemám dalšího dospělého - chci říct skutečného dospělého - kterého bych mohl požádat o pomoc."

"Máš Severuse," připomněl mu pan Weasley jemně.

Severus byl dospělý, který toho věděl mnohem víc, než Harry kdy bude a Harry si byl jistý, že ví pouze o malém zlomku cenných věcí, které Severus prožil. "Občas se Severus nepočítá."

Pan Weasley přitakal a dal Harrymu znamení, ať pokračuje.

Harry byl více než jen dospělý, byl rodič a pán. Oba tyto tituly mu trvalo dlouho přijmout. Nebylo mu příjemné převzít oslovení 'tati', které cítil, že patří Remusovi a stále si nebyl jistý, jestli Teddymu dostatečně říká o rodičích, kteří ho tolik milovali…

(Jak moc může dvou a půl leté dítě rozumět smrti? Kolik informací už je moc informací? Nezačal příliš brzy? Nebo příliš pozdě? Způsobí Teddymu problémy s pocitem opuštěnosti, pokud mu to bude vysvětlovat dříve, než to bude schopen doopravdy pochopit?)

… a obával se, že s ním tráví příliš málo času. Teprve nedávno se smířil s představou, že je pán, kdy na něj dolehlo, že jejich situace rozhodně není dočasná. I kdyby zotročovací kletba mohla být a byla zlomena, pro Severuse by stále bylo přirozené sedět Harrymu u nohou a trvat na tom, že ho bude oslovovat ne jménem, ale titulem. Občas to Harrymu lámalo srdce, že nikdy Severuse neuslyší vyslovit své jméno, ale snažil se utěšovat myšlenkou, že pro Severuse je "pán" Harryho jménem.

Harry se zhluboka nadechl. "Musím udělat některá děsivá rozhodnutí a bojím se, jak ovlivní mou rodinu, a bojím se, jaký vliv budou mít na mě, a co se stane, až se o tom dozví tisk, a bože, budu si vůbec moci nechat svoji práci, až to vyjde najevo?"

"Ach, pro Merlina?" zasténal pan Weasley a vyhoupl se na stůl vedle Harryho. "Synu, mluvila s tebou profesorka McGonagallová někdy o hůlkách a kotlících - chtěl jsem říct o hůlkách a hůlkách?"

To byl eufemismus, který Harry nikdy nečekal, že od pana Weasleyho uslyší. Doufal, že má obličej zrudlý mrazem, takže ho pan Weasley neuvidí zrudnout. "Ano! Chci říct, že ne tak moc o hůlkách a hůlkách, ale to mi starosti nedělá. Chci říct, dělalo, ale už ne. Už jsem si to srovnal. Nedělejte si starosti. Znám všechna kouzla a mudlovskou ochranu. Jsem v pohodě. Je to v pořádku."

Pan Weasley pomalu přikývl. "Dobře, pokud se to změní, dej mi vědět. O hůlkách a hůlkách nic nevím," zasmál se, "ale pokud budeš něco potřebovat, budu se ze všech sil snažit, abych ti mohl dát tu správnou odpověď."

Harry si nebyl jistý, že to co v tuto chvíli potřebuje, bude pan Weasley schopný zjistit vyptáváním se lidí, která zná, nebo nahlížením do knih.

"Pokud vám něco řeknu," zeptal se opatrně, "slibujete, že nezačnete vyšilovat, nikomu to neřeknete a nebudete se chovat jako Hermiona?"

"Slibuji, že to nikomu neřeknu s výjimkou Molly, pokud si nebudu myslet, že je nezbytná drastičtější reakce," pokoušel se ho ujistit pan Weasley.

Byla informace, kterou se Harry chystá panu Weasleymu svěřit taková, aby vyžadovala drastickou reakci? To byl důvod, proč zařadil tu část o Hermioně, protože ta by byla ta přehnaně reagující. Jeho rodina nepotřebuje další návštěvu z Kouzelnické služby pro rodinu, která je konečně přestala navštěvovat, jakmile byla adopce dotažená do konce.

Pokud máš pochyby, je to špatné rozhodnutí. Ale bylo to nutně tak? Zdálo se, vzhledem k dramatům, které dennodenně slyšel od svých spolužáků, že se lidé často podhodnocují, a že to není vždy znak nezdravého rozhodnutí.

Harry kopal nohama a sledoval, jak mu kolem tenisek lítají nezavázané tkaničky. "Severus a já jsme mluvili."

"Rozumím," prohlásil pan Weasley.

Jak to má panu Weasleymu vysvětlit? Existovalo tolik maličkostí, kvůli kterým vypadal jejich vztah extrémně nezdravě a nebezpečně, maličkostí, které neexistovaly, pokud jste znali celý příběh. "Víte, že jsme si blízcí, že? Lidé nevědí, co si o nás myslet, když jsme společně na veřejnosti mezi mudly."

"Máte mezi sebou něco velmi speciálního," souhlasil pan Weasley. "Jen velice málo lidí má tu výsadu, že mezi sebou mají takový intimní vztah. Važte si toho."

Intimní. Kdyby jen věděl, jak intimní jejich vztah bude, mohl by použít jiné slovo.

"Miluji Severuse. Miluji ho od chvíle krátce poté, co jsem ho přivedl domů, nebo to možná začalo ještě trochu dřív, ale od té chvíle, co odstranil své nitroobranné štíty, tak se to změnilo. Od té chvíle jsem doopravdy poznal tu jeho část, která není do země zadupaným otrokem. Nyní vím, kdo doopravdy je - znám jeho osobnost, vzpomínky, jeho myšlenky - znamená pro mě mnohem víc, než kdy předtím."

Pan Weasley neřekl ani slovo, což vzal Harry jako znamení, aby pokračoval. "Dlouho jsem to potlačoval, protože je to absolutně nevhodné. Je, nebylo. Chápu, že jako jeho pán nad ním mám až příliš velkou moc, a že jako Nebelvír nemám šanci zjistit, jestli mi lže, aby mě potěšil, nebo aby mnou manipuloval. Vím, že je tolik problémů, které já vůbec nevzal v potaz, ale Severus nejspíš ano."

"Takže jsi o tom se Severusem mluvil." Tón pána Weasleyho neprozrazoval jeho názor, přestože si ho Harry dokázal přestavit.

Bože, proč ses rozhodl si o tom s panem Weasleyem promluvit? Co se s tebou děje? To ty jsi Severusovi slíbil, že o tom nebudete mluvit.

Harry přikývl. "Nadnesl to. Nebo možná já, nepamatuji si to. Zrálo to dlouho, ale minulý týden jsme tak nějak vybuchli. Říká - a já vím, že je to doopravdy důležité říct, že to říká, protože možná skrývá něco, co neříká - že mě miluje a věří mi, a že ještě není připravený a možná nikdy nebude, ale je šance, a že by si moc přál, pokud bych mohl, však víte, na něj počkat."

Místo aby Harry studoval na své testy, strávil až příliš mnoho času přemýšlením o jejich vztahu. Jak brzy je moc brzy? Má se Harry chovat nějak jinak? Je ještě v pořádku tulit se nebo to bude Severus vnímat jako nátlak? Jak se změnila jeho role jako pána, jestli nějak?

Harry koutkem oka pohlédl na pána Weasleyho. Nevypadal ani rozzlobeně, ani rozrušeně. "Řekněte něco."

Pan Weasley si promnul oči. "Věřím, že by si to moc přál. Kdykoli jdeš ven, strašně žárlí."

Sakra, jiní lidé si toho také všimli. Čeho dalšího si všimli?

"Přemýšlel jsi, že řekne nebo udělá vše, jen aby si tě udržel pro sebe?" zeptal se pan Weasley. "Neptám se tě na to, že by to měla být nějaká zmijozelská léčka, která by vedla k tomu, že budete oba nešťastní, ale protože tě miluje. Velmi tě miluje, to je jasné všem, kteří vidí, jak se k sobě chováte. Od té chvíle, co jste včera přijeli, z vás jen prýští váš cit pro toho druhého."

Harry zrudl. "Sakra, prýští?"

Pan Weasley zavrtěl hlavou. "Harry, nejsem si jistý, jak si můžeš být jistý, že ho nezneužíváš. Stále je to velmi vyděšený muž, který se hrozí toho, že tě ztratí, jako ztratil Westona, jako ztratil Lily, jako ztratil své rodiče Doopravdy touží po tvé… ehm, lásce nebo chce způsob, jak si tě udržet blízko?"

Harry doufal, že obojí. "Já vím. To je důvod, proč to musíme brát velmi pomalu."

"Jak pomalu jsi to ochotný brát? Šest měsíců? Co když Severusovi bude trvat rok, než bude souhlasit s tvým dotykem? Co když to na něj bude moc a bude trvat další dva, než to bude ochoten zkusit znovu?" zatlačil na něj pan Weasley. Zasténal a sklouzl ze stolu. "Může se stát, že Teddy nastoupí do spěšného vlaku do Bradavic, nechá vás s prázdným hnízdem a vy možná nebudete v o moc jiné pozici, než jste dnes. Teddy vám možná představí vaše první vnouče a Severus může být stále příliš vyděšený, než aby tě nechal dotýkat se ho. Jsi ochotný čekat tak dlouho?"

Harry nebyl zvíře. Nebyl na sexu závislý a dokonce ho ani nevyhledával tak pravidelně jako ostatní. Ale ani přesto si nemyslel, že by dokázal čekat, dokud Teddymu nebude jedenáct. "Ještě musíme probrat detaily, protože jsme byli zaneprázdněný zkouškami a předvánočním časem v obchodě. Předpokládám, že pokud by se do dvou do třech let nic nezměnilo, zvážili bychom naše rozhodnutí znovu. Není vůbec žádný tlak. Severus…"

"… je tlak, Harry!" Na chvíli to vypadalo, že pan Weasley ztrácí trpělivost. "Severus si je velmi dobře vědomý toho, že pokud s tebou nebude mít intimnosti, najdeš si to jinde. Hodiny tikají a Severus je slyší."

To dávalo smysl. Tlak tu byl a nemohl udělat ani říct nic, aby ho Severus necítil. Uvažoval, jestli o tom Severus přemýšlel. Ještě víc než kdy předtím přemýšlel, jestli nedělá strašlivou chybu.

"Bože, máte pravdu," plácl se do čela a zasténal. "Jsem takový idiot. Proč mě to ani nenapadlo?"

Byl tak rád, že šel za panem Weasleyem, předtím než udělal další krok. Bylo zřejmé, že existují problémy, které jsou tak zřejmé, že Harry příliš zaslepené nebo předpojatý je nevidí, ale pan Weasley na ně přijde během několika… ale bylo to možné? Harry o té záležitosti velmi zevrubně přemýšlel. "Počkat, vypadá to, že jste o tom přemýšlel více než já."

Pan Weasley se začal věnovat malování dřevěného vláčku, který vyrobil pro Teddyho. "Molly a já jsme to očekávali již celé měsíce."

Harry se Severusem to začali opatrně zvažovat teprve před několika měsíci. "Co?"

"Vsadila pět srpců, že k tomu dojde poté, co Teddy nastoupí do Bradavic. Předpokládám, že bych měl být potěšený, že jsem vyhrál, avšak vzhledem…"

"…sázíte si na naše osobní životy?" Harry tomu nemohl uvěřit. Galleon na to, že se Ginny vdá za nějakého hajzla. Dva srpce na to, že si George odpálí druhé ucho v nějaké bizarní nehodě. Sedmnáct scvrčků na to, že Teddymu narostou žábry. "To je strašné."

Pan Weasley poplácal Harryho po rameni se štětcem stále v ruce. "Našemu nejstaršímu dítěti již bylo třicet. Takhle si udržujeme život vzrušující."

Harry zavrtěl hlavou. Pokud o tom Weasleyovic rodiče mluvili, vysvětlovalo by to, proč to vzal pan Weasley tak klidně, a proč nebyl překvapený. Přemýšlel o té záležitosti víc než Harry, protože měl mnohem větší životní zkušenosti a těžil z toho, že nebyl zaslepený emocemi.

Ale přesto, sázky na jejich osobní životy? Nemohl tomu uvěřit. "To je strašné," zopakoval.

"Nech mě, ať ti řeknu, co bude strašné." Pan Weasley odložil štětec a otočil se k Harrymu čelem. "Bude strašné, pokud ty a Severus, bez ohledu na povahu vašeho vztahu, nebudete tu stejnou hru hrát i za dvacet osm let, až bude Teddy v Billově věku."

Dokázal si to představit. Dokázal si představit, jak sedí na pohovce, zapisují si své sázky a vyzývají se navzájem k hloupostem. Severus v té době už bude mít zcela bílé vlasy a Harry bude starší než Severus nyní. Přesto si myslel, že se toho moc nezmění, protože Severus mu pořád bude říkat, že je idiot a Harry se pořád bude chovat tak trochu jako idiot a… no, předpokládal, že kočka už bude mrtvá.

Zhluboka se nadechl, aby potlačil emoce, které se mu draly hrudí. To je to, co chce tak strašně moc, víc než cokoli jiného. Nepotřebuje nikoho jiného, ani ho nechce. Chtěl, aby to byli jen oni dva, přesně takhle, navždy. Bylo by to možné, až na tu část se sexem. Je sobec, že to chce? Je nerozumný? Jsou ještě nějaké neobvyklé možnosti, které neprozkoumal?

"Poslouchej mě," položil pan Weasley opět ruku Harrymu na rameno. "Mně a Molly je jedno, co děláte, pokud jste oba v bezpečí, oba s tím souhlasíte, jak jen podle svých možností můžete, a pokud to neublíží Teddymu. Jaký to na něj má vliv?"

Neublíží. Teddy vnímal Harryho a Severuse jako své rodiče a to se nezmění bez ohledu na to, jestli spolu mají sexuální vztah nebo ne. Nezáleželo by na tom, jestli spolu nikdy nebudou mít sex, pokud se vezmou, pokud bude muset Severus z nějakého důvodu žít s Georgem nebo pokud by si Harry někdy našel někoho jiného. Teddy vždy bude mít Severuse, dokud bude Severus naživu, tím si byl Harry jistý.

Ve skutečnosti to bylo něco jako vánoční dárek pro Severuse, který Harry již od léta plánoval s pomocí pána a paní Weasleyových. Harry nemohl dát Severusovo jméno na žádný z právních dokumentů, ale to neznamenalo, že nemohou požádat Teddyho, aby Severusovi říkal něčím trochu víc zdvořilým, ale rodinnějším. Nebo že to jednoduše nebudou mezi sebou vědět, že bez ohledu na jména nebo tituly, je Severus Teddyho otcem stejně jako Harry.

Pan Weasley jeho vysvětlení odkýval a opět vzal do ruky štětec. "Jak se bude tvoje budoucí druhá polovička cítit, že máte Severuse v domě, vzhledem k vašim předchozím pokusům o vztah?"

O tom přemýšlel. Založil si ruce na prsa. "Bude se s tím muset srovnat."

"Hmm. Možná by sis to měl ještě promyslet, protože si nejsem jistý, že je správné od někoho očekávat, že 'se s tím srovná'. Každopádně," pan Weasley odložil štětec do sklenice s vodou a prohlížel si své závěrečné tahy, "možné bys měl tyto a další body prodiskutovat se Severusem."

To bylo v plánu. Harry jenom potřeboval přijít na to, jak si uvolnit v diáři několik dnů, což bylo asi stejně pravděpodobné, jako že si uvolní tři měsíce.

Pan Weasley zkontroloval své kapesní hodinky. "Je pozdě, měli bychom se vrátit. Harry, ty a Severus máte naši plnou podporu."

Harry zamrkal, to bylo nečekané.

Pan Weasley byl přísný. "Avšak nemůžu ti dostatečně zdůraznit, jak opatrný musíš být. Nepotřebuji, a ani nechci grafické detaily, ale očekávám od tebe pravidelné informace, jak pokračujete. Chodí Severus stále k té terapeutce?"

Severus stále neochotně chodil každý týden k doktorce Brownové. Neměl ji příliš rád a týden od týdne si na ni stále častěji stěžoval. Ale byla jediná terapeutka otevřená i kouzelníkům, kterou byl Harry narychlo schopen sehnat. Slíbil si, že se po novém roce poohlídne po někom novém. "Ano, k doktorce Brownové."

"Dobře. Bude teď terapeuta potřebovat víc, než kdy předtím." Otevřel dveře dílny a pokynul Harrymu, ať ho následuje. "Nemůžu říct, že mám radost, ale oba vás miluji. Rozumíš tomu?"

Harry přikývl a pošoupl si brýle na nose. "Ano, rozumím. A Severus také."

Pan Weasley přistoupil k Harrymu a políbil ho na jizvu ve tvaru blesku. Pak ho pevně objal pažemi a přitáhl si ho do náručí v otcovském objetí. "Dobře."

Příště: Vánoce roku 2000