Unwell - Kapitola 92 II/II

Pokračování 92. kapitoly

---

Na příštích několik hodin si Severus nasadil masku, která mohla soupeřit s tou, kterou nosil před Temným pánem. Povídal si s Teddym o tom, co se učí v denní péči a třikrát mu přečetl Mé koště může létat a Nemůžu zvednout svého hipogryfa. Uvařil jednoduchou večeři a Teddy mu pomohl mudlovským způsobem umýt nádobí. Pokoušel se pracovat na algoritmech potřebných pro vytvoření žvýkaček pro rychlý růst nehtů na nohou, ale nedokázal se soustředit. Teddy si několik hodin hrál se svými hračkami, ale to skončilo, když si usmyslel, že je moudré hodit Gik do záchodu.

Nějak se mu podařilo dítě kouzlem očistit, uložit a zavřít dveře od jeho pokoje bez jediné stížnosti nebo incidentu. Nyní seděl v tureckém sedu uprostřed pánovy postele a konečně měl možnost spustit svou masku.

Problémem bylo, že se bál.

Strávil tolik hodin pláčem a myšlenkami na pána Westona. Přestože mu muž řekl, že už ho nechce nikdy vidět, Severusovi se stejně nějak podařilo vsugerovat si, že mu na něm záleželo. Prozření, že ho muž nevnímal jako výjimečného mazlíčka, ale nahraditelnou hračku na sex, bolelo.

Ale i přes to prozření Severus stále cítil, že k němu lne. Dokonce i po roce k němu jednoduše přilnul a jedl mu z ruky. Ta špatně umístěna loajalita ho přivedla do významného nebezpečí, protože ho zaslepovala a neviděl kvůli ní to zřejmé - pán Weston je nebezpečný. Dokonce je to sociopat. Přinutil Severuse vytrpět zacházení, které až nyní Severus rozpoznal jako zvrácené. A prodal ho bez ohledu na Severusův osud. Teddyho příchod Severuse jistě zachránil před…

… čím? Před čím tě zachránil? Severus se natáhl pro polštář a přitiskl si ho k břichu. Rozpitvávání toho, co to znamenalo, bylo tak bolestivé, že ho bolelo i dýchání.

Pán Weston by ho použil, kdyby měl příležitost. To nebyl odhad, protože Severus znal pána Westona dobře, a věděl, že by k tomu došlo. Vždy nenáviděl, když byl používán. Pán Weston mu vždy říkal, že to má rád, což Severuse mátlo, protože měl vymytý mozek, aby si myslel, že mají majitelé vždy pravdu.

Avšak jak to, jestli je člověk vlastněn nebo ne, něco mění? Jak se použití liší od znásilnění? V té době byl vlastněn pánem Westonem, a proto byl předmětem, který mohl být používám, jakkoli si jeho pán přeje. Nezáleželo na tom, co si přál on. Avšak lidé taky mohli vlastnit psy, ale neznamenalo to, že bylo přípustné jim ubližovat.

Srovnáváš se se psy. Můžeš se zcela rozumně srovnávat se psem. Severus se začal nekontrolovatelně třást, a ještě pevněji k sobě přitiskl polštář v pokusu uklidnit se.

Pán Weston již neměl právo použít ho bez souhlasu pána. Pán Weston to mohl ignorovat, a kdyby ano, jak by to něco změnilo? Bylo by použití pánem Westonem nyní považováno za znásilnění, a pokud ano, jak mohl být Severus tak bláhový, aby se do takové situace dostal?

Již v minulosti se Severus nezodpovědně dostal do mnoha podobných situací. Měl za sebou dlouhou šňůru špatných rozhodnutí ze dvou možností. Rozhodl se klečet před pánem Westonem v Teddyho přítomnosti. Dokázal přijít na stovky špatných rozhodnutí, které udělal od té doby, co ho koupil pán. Od toho, že ho ve vzteku ignoroval, přes rozepnutí pánových kalhot po štípnutí Teddyho. Rozhodl se připoutat se k pánovi Westonovi, bojovat s pánem Meringem na každém kroku. Rozhodnul se zabít Brumbála, nahlásit věštbu Temnému pánovi, přísahat mu svou věrnost.

Temný pán. Severus zamrkal a shlédl na svou paži skrytou v rukávu. Připojení se k Temnému pánovi bylo Severusovou první chybou. To rozhodnutí vedlo k tomu, že nahlásil onu věštbu, zabil Brumbála a stal se otrokem. Nebyl člověk, který by se chvástal nebo který by si romantizoval to, co se stalo. Kdyby to neudělal, stejně by se výsledek té situace nezměnil. Avšak kdyby se do toho nezapojil, neztratil by svou drahou přítelkyni Lily kvůli svým předsudkům a přišel by o více než dvacet let bolesti, frustrace, bezesných nocí a mučení.

Byl plný bolesti. Padl na bok a otevřel ústa, aby z nich mohl vyjít vzlyk, ale žádný zvuk z nich nevyšel. Všechno ho bolelo tak, jako by byl pod Cruciatem. Skryl si obličej do polštáře a vztekle zařval.

Kdybys ta rozhodnutí neudělal, neměl bys pána, připomněl si. Neužíval by sis hodiny smíchu, rozhovorů, jak tě někdo ve spánku drží. Neměl bys Teddyho, který tě tak miluje.

Kdyby se nepřidal k Temnému pánovi, také by si neužíval, že má pána. Nestrávil by hodiny klečením u nohou Harryho Pottera, uctíváním země, po které kráčí. Nebál by se něčeho tak jednoduchého jako vody, nebo by nepotřeboval žádat o svolení, aby mohl dělat jednoduché věci, které ostatní považovali za samozřejmé. Nejspíš by měl své vlastní děti.

Ve skutečnosti, kdyby se nepřidal k Temnému pánovi, byla by velká šance, že by pán ani neexistoval.

Tělo mu roztřásaly vzlyky. Třásl se tak neovladatelně, že se zakousl do polštáře v pokusu zabránit si v křiku. Nitro mu naplnila svíravá bolest, která se šířila z hrudi do končetin. Svaly na rukou a na pažích jako by mu praskaly a žaludek měl jako plný rozžhavené kyseliny. Schoulil se a zoufale se snažil zbavit se bolesti.

Roztřeseně se posadil a stáhl si tričko. Nevěnoval pozornost jizvám křižujícím jeho tělo a místo toho se zaměřil na černé tetování na levé paži. Ostře vystupovalo proti bledé kůži. Lebka s hadem byla nepřehlédnutelná pro kohokoli, kdo by viděl jeho paži nezakrytou.

Bylo hnusné a bylo značkou všeho, co kdy v životě udělal špatně, a čím si prošel. Přestože přestalo pálit, jakmile byl Temný pán zničen, bylo zdrojem bolesti, kterou nyní cítil.

Zvedl se. Měl pocit nepřirozeně lehkého těla. Téměř automaticky se přesunul z ložnice do pánovy koupelny. Odmítal se podívat na své tělo v zrcadle, protože věděl, že ten pohled by z něj opět udělal slzavé údolí.

Pustil vodu a strčil ruku pod proud vroucí vody. Pálilo to tak, že sebou trhl, ale už snesl větší bolest, třeba takovou, jakou mu právě způsobovaly jeho emoce.

Jsi odporný. Dřel si tetování žínkou. Uctíváš pána. Myslíš na něj téměř každou minutu dne a brečíš při myšlence, že ho zklameš. Minulý měsíc, když byl s tou reportérkou, tak jsi byl naštvaný, protože tě nekrmil z ruky a dnes sis přál, aby to byl pán, kdo ti nabízel jídlo z ruky.

Kůže kolem tetování byla rudá a už nešla tak snadno seškrábat. Nepřestal.

Pán Weston ho znásilnil. Ano, byl používán, ale byl používán jedním z nejhorších způsobů. Sotva proti těm opakujícím se znásilněním bojoval, protože trpěl iluzí, že na něm někomu záleží nebo že dělá svou práci. Od té doby strávil hodiny truchlením po pánovi Westonovi a byl zničený, protože se cítil prázdný.

Byl znásilněný tolika lidmi a z nějakého důvodu byl tak zatraceně zaslepený, že to neviděl.

Bez ohledu na to, jak moc Znamení dřel, nevybledlo. Některé části jeho kůže již z toho zacházení začínaly krvácet, ale bolest z odírání na chvíli přehlušila agónii v jeho hrudi.

Znamení zla nebylo pouhé tetování. Bylo k jeho paži permanentně připoutáno kouzlem. Běžné mudlovské tetování bylo obtížné odstranit, ale odstranění Znamení zla bylo stejně nemožné jako zrušení zotročovací kletby.

Jeho tělo bylo hyzděno symboly jeho pánů. Vždy bude ocejchovaný jizvami od svých předchozích majitelů, znamením, které značilo jeho zotročení a v první řadě tetováním, které symbolizovalo jeho rozhodnutí stát se otrokem.

Severus silou vypnul vodu a vystřelil z koupelny. Oslepovaly ho slzy, když se hnal dolů po chodech a pouze známost prostředí mu bránila v narážení do zdí. Třásl se a nebyl schopen uvolnit vzlyky, které v něm byly zamčené.

Protože to byl Severus, kdo většinou vařil, velmi dobře věděl, kde jsou nože. Také věděl, že většina z nich je tupá, a že nutně potřebují nabrousit. Aby se zbavil Znamení zla, bude muset najít ten nejostřejší.

Otevřel šuplík s noži a vyzkoušel na hadí tváři první. Byl tak tupý, že ani neporušil kůži. S druhým měl dokonce ještě menší úspěch. Přes rameno ho hodil do koše a zvedl třetí nůž. Lehce s ním přejel po lebce, a přestože necítil bolest, na kůži se začala objevovat krev.

To půjde.

Co to děláš? Pán by se zlobil, kdyby tu byl. Nesouhlasil by s tím. Zlomil bys mu srdce, kdyby věděl, co děláš. Tohle není normální, ani to není zdravé. Není to dobrý nápad a ty to víš.

Pálilo ho čelo, ale bylo mu to jedno. Už nemohl pohled na Znamení zla snést a nedokázal dál snášet bolest, kterou cítil.

Zabořil se nožem do kůže. Protože byl slabý a nůž tupý, byla výzva dostat ho pod kůži. Bojoval a z očí mu proudily slzy. Zoufale chvíli odřezával Znamení, dokud ho nevrátilo do reality zalapání po dechu.

Ve dveřích stál ve svém pyžámku Teddy. Vlasy měl zářivě bílé. Jeho oblíbená plyšová kočička mu ležela u nohou. Zřejmě ji upustil, když si zakryl oči.

Severus sklonil pohled k noži. Z ruky mu tekla krev a znečišťovala linku a podlahu.

Vytáhl si nůž z ruky a upustil ho. S hlasitou ránou dopadl na zem.

Roztřásla se mu kolena. Neměl na výběr, jestli zůstane stát nebo ne. Klesl na podlahu naplněný odporem. Co to udělal? Udělal takový bordel a vyděsil malé dítě! Měl být zodpovědný. Pán mu natolik věřil, že ho nechal na několik týdnů doma samotného se svým synem a Severus zcela selhal.

Pamatoval si, že byl malý, sotva starší než Teddy, když poprvé viděl svou matku dělat něco podobného. Nemohl spát, protože se jeho rodiče hádali a vzpomněl si, že si zapomněl vyčistit zuby. Nakoukl za roh do koupelny a viděl, jak si jeho matka se slzami v očích ubližuje.

Bez ohledu na to, jak si to snažil omluvit, co udělal, nebylo jiné.

Od té chvíle, co potkal pána Westona se cítil divně. Cítil se znepokojeně, věděl, že něco není v pořádku. Pomyslel si, že v pořádku nebylo nejen posledních pár let, ale celý jeho život. Myslel si, že vše, co udělal špatně, byla jeho rozhodnutí, nebo klamný pohled na minulé události.

Ve skutečnosti byl špatný on sám. Bylo s ním něco hrozně špatně.

Dýchej, připomínal si, když se natáhl pro nejbližší bílou utěrku a obtočil si ji kolem rány. Prostě dýchej. Bude to v pořádku. Prvně si dělej starosti o Teddyho.

"Teddy." Severusův hlas byl hluboký baryton, ale zněl nepřirozeně vysoko. Třásl se tak, že se nedokázal zvednou. "Teddy, to je v pořádku."

Dítě si na chvíli odkrylo oči, ale při pohledu na krev, si je opět rychle přikrylo.

Co by tak mohl udělat? Byl v situaci, kdy nemohl vyhrát. Pokud Teddy uteče, nikdy si nezapomene, že tak vystrašil - vyděsil dítě. Avšak pokud se Teddy rozhodne utěšovat ho tak, jak to často vídal u pána, nebyl si Severus jistý, že se sebou dokáže žít.

Dýchej, napomenul se znovu. Zvýšil tlak na krvácející ránu, aby se pokusil krvácení zastavit. "Teddy, jsem v pořádku. Slibuji. Jsem úplně v pořádku. Prosím, pojď sem.

Teddy se nepohnul.

Jdi za ním. Utěš ho. To je tvoje práce. Jsi… Severus nedokázal tu myšlenku dokončit. Pán mu slíbil, že Severuse považuje za jednoho z Teddyho rodičů a dokonce mu nabídl i jakékoli rodičovské oslovení, které si s Teddym vyberou. Byl si jistý, že po událostech dnešní noci však bude nabídka stažena.

Těžce polkl. Tohle už není o něm. Musí se soustředit.

Protože nedokázal vstát, bezhůlkově si přivolal uklidňující lektvar. Přestože byl vůči němu z větší části imunní, neobsahuje nic, co by mu mohlo uškodit, pokud si vezme čtyřnásobnou dávku.

Musíš svého pána požádat o povolení, aby sis mohl vzít jakýkoli lektvar. Odzátkoval lahvičku a spolkl dva loky, protože začínal mít pocit, že mu praskne hlava.

Bolest v jeho hlavě byla tak oslepující, že sotva viděl. Popadl další utěrku a na chvíli si ji přidržel u hlavy. Naštěstí mu netekla krev.

Ještě jednou se zhluboka nadechl a přinutil se zvednout se na roztřesené nohy. Kvůli třasu a bolesti musel používat svou obalenou paži, aby se opřel o linku, když se snažil dostat ke dveřím.

Jakmile se dostal k Teddymu, opět pomalu klesl na podlahu. Nečekal, až si dítě odkryje oči a rovnou ho vzal do náručí a přitiskl si ho k holé hrudi. "To je v pořádku, Teddy. Jsem v pořádku. A ty taky. Byla to nehoda, musíš mi věřit. Jsem v pořádku."

Poté, co téměř dva roky poslouchal pánovo uklidňující šeptání do ucha, nyní dělal to samé. "Miluji tě. Miluji tě víc než kohokoli jiného, věděl jsi to? Za všech dvouletých kluků, které znám, jsi bez pochyb mým nejoblíbenějším." To byla jeho oblíbená věta, kterou Teddymu říkal. Přestože by byla pravdivá i bez ohledu na to, kolik batolat Severus znal, Teddy byl jediný dvouletý chlapec, kterého Severus kdy doopravdy znal.

Teddy se odtáhl a podíval se na Severuse. V jeho očích, které tak připomínaly Remuse Lupina, bylo zmatení. "Ploč máš bebínko?"

Severusovi se dral hrdlem vzlyk, ale opět se ho přinutil polknout. Proč si ublížil? Ublížil si kvůli tomu, že ho pán Weston nemiloval? Ublížil si, protože si uvědomil, že koncept "používání" byl výmysl? Ublížil si, protože věděl, že jeho pán by nikdy nemohl opětovat Severusovo zbožňování? Ublížil si, protože v první řadě někoho vůbec tímto způsobem jako s vymytým mozkem zbožňoval? Ublížil si, protože byl poslední dva roky týraný kvůli něčemu, co byla z větší části pouze papírová chyba? Ublížil se, protože se Brumbál neobtěžoval dokumentovat historii, aby ho ochránil před ministerstvem? Ublížil se, protože strávil posledních několik let absolutně zoufale kvůli jedné chybě?

Byla to obrovská chyba. Byla to chyba, která přímo ublížila desítkám lidí a kvůli lektvarům, které pro Temného pána vařil, nevyhnutelně vedla v mučení a popravy stovek, pokud ne tisíců dalších. Byla to chyba, která řekla jeho nejlepší přítelkyni, že pohrdá tím, čím je a chyba, která nakonec způsobila smrt její i jejího manžela.

Byla to doopravdy strašlivá chyba, ale byla to jedna chyba.

"Nevím," vzlykl a nebyl již schopný své vzlyky zadržet. Pevně Teddyho svíral a zdravou rukou ho hladil po hlavě. Pokoušel se opanovat.

Musíš se uklidnit. Zaletaxovat Arthurovi a Molly. Musíš je požádat o pomoc. Během posledních dvou týdnů Weasleyovy moc nevídal. Nejprve se mu snažili pomoci, ale poznali, že se Severus potřebuje starat o svou rodinu nezávisle, a proto vycouvali.

Myslel si, že je nepotřebuje, ale viditelně se mýlil. Stejně jako u dalších věcí.

Přinutil se vstát, aniž by dítě pustil. Vydal se k letaxu, ale Teddy ho zastavil.

"Moje kočička! Moje Gik spadla!" natahoval se Teddy pro plyšové zvířátko na podlaze.

Severus neměl sílu přivolat hračku ze země. Ignoroval Teddyho a klekl si před krb.

"Molly? Arthure?" zavolal. Hlas měl tak slabý, že si musel pročistit krk a zkusit tu znovu. "Arthure, Molly, jste doma? Tady Severus a já…"

Viděl je přicházet a měl sotva čas uhnout, než se vynořili z krbu. Oba byli v nočních úborech, ani jeden z nich se nezdržoval oblékáním županu.

"Co se děje, Severusi?" Arthur si okamžitě převzal Teddyho, který stéle křičel kvůli své 'Gik'. Očima přejel po Severusovi - bez košile a krvácejícím, a pak si přidržel Teddyho na délku paží, aby ho prohlédl.

Myslí si, že jsi Teddymu ublížil. Severusovi se z očí vyvalily nové slzy. I přes všechny výhružky v dobách, kdy byl mistrem lektvarů, by nikdy neublížil dítěti. Nikdy, za žádných okolností by žádným způsobem neublížil Teddymu. Fakt, že to Arthur vůbec považoval za možné, byl srdcervoucí.

"Arthure, vezmi Teddyho nahoru. Prosím. Nechci, aby…" Z nosu mu teklo do pusy, takže si ho pravou rukou otřel. "Je v pořádku. Jen jsem…" Jen jsem mu ublížil tím, že jsem se zbláznil.

Molly posunula otoman, aby si mohla sednout přímo před něj. Ignorovala sople a krev na Severusových rukou a vzala je do svých. "Co kdybys vzal jeho plyšáka a uložil ho, Arthure?"

"Ne!" vytrhl se Severus z jejího sevření. Pán mu Teddyho svěřil a chtěl dělat vše správně. Nechtěl, aby šel Teddy do Doupěte, protože Teddy tam nežil. Neměl by být nucen opustit svůj domov, protože Severus byl příliš nekompetentní…

Rozvzlykal se.

V tuto chvíli již zapomněl, proč pláče. Vše ho tak strašně bolelo, že stěží dokázal myslet jasně. Právě začal vnímat strašlivou bolest v paži, protože bolest hlavy a zbytku těla byla tak silná.

"Severusi." Molly se pokoušela odtáhnout mu ruce z obličeje. "Neboj se, Arthur ho vezme nahoru. Potřebuješ, abychom zavolali Harryho?"

Ne. Pokud by zavolali na ministerstvo a z naléhavých důvodů žádali Harryho Pottera, vykopli by ho z výcvikového programu. Nahlíželi by na jeho naléhavé důvody - jakékoli naléhavé důvody - jako na důkaz, že jeho závazky jsou pro něj mnohem důležitější než Ministerstvo kouzel, což by ho tedy diskvalifikovalo ze snahy stát se bystrozorem.

Pán pracoval příliš dlouho a příliš tvrdě na to, aby to vzdal. Před druhou válkou bylo neskutečně obtížné stát se bystrozorem. Do výcviku bylo přijato jenom velmi málo lidí - občas mezi jednotlivými přijetími uplynuly roky. Pán to měl jako přemožitel Temného pána jednodušší, ale dokonce i to, že byl hrdina, mělo své limity.

"Ne," zavrtěl hlavou. "Prosím ne. Ať uděláte cokoli, nevolejte prosím pánovi." Nevysvětloval své důvody, protože kdyby ano, Molly by je považovala za nedostatečné. Věděla, že si pán Severuse cení víc než výcviku, a že by nelitoval, kdyby mu měl přijít na pomoc, ale Severus nechtěl ohrozit pánův sen, jeho budoucnost a nechtěl přivolat jeho zášť.

Byl tak zranitelný a jakákoli zášť by vedla k tomu, že by byl zbytek jeho života ještě horší, pokud to vůbec bylo možné.

Molly přikývla. Její rudé vlasy byly rozježené. Její bavlněná noční košile byla tenká a stará a ponechávala jen velmi málo představivosti. "Udělal ti Harry něco? Nechci se hloupě dohadovat o významu těch slov, protože ty moc dobře víš, co mám na mysli."

Ano, Severus věděl, co měla na mysli. Chtěla vědět, jestli ho pán znásilnil, stejně tak jako většina jeho předchozích pánů. Pán Arthurovi a Molly řekl o jejich vztahu, takže samozřejmě vyvozovala předčasné závěry.

Pán by ho nikdy neznásilnil. Ačkoli když vezmeme v potaz, jak k tomu byl Severus náchylný, že se odpoledne prakticky nabídl pánovi Westonovi, nemohl by ho vinit, kdyby se rozhodl, že už ho nechce. Severus zavrtěl hlavou. "Ne."

Její drsné, červené ruce se natáhly pro jeho levou paži. "Mohu se podívat?"

Držel si paži těsně u těla. Nikdo, ani jeho pán, už nikdy neuvidí jeho Znamení zla, pokud tomu dokáže zabránit. "Ne."

"Pálí?" zeptala se Molly. "Severusi, co se děje? Jestli s ním něco máš, musíme zaletaxovat Harrymu…"

"… ne, nepálí. Je to v pořádku." Z očí mu opět začaly téct slzy a roztřásl se. Uklidňující lektvar, který mu trošku pomohl, přestával účinkovat.

Ale nebylo to, jak řekl. V pořádku.

Nevěděl, jak to vysvětlit. Dokonce ani nevěděl, co bylo oním problémem. Byl zlomený, ale to věděli. Jen byl prostě víc zlomený, než si uvědomoval. Bylo to, jako by opět odstranil své nitroobranné štíty. Tolik bolesti. Bez místa, kam ji zatlačit a bez léku.

"Ta nejhorší bolest, kterou si dokážete představit," pokoušel se to vysvětlit. "Cruciatus nebo porod. Tak je to stejné, ale uvnitř. Všude. Vše bolí tou nejhorší bolestí a já nemůžu…" Nemohl dýchat.

Molly přikývla. Pokud by Severus přes slzy viděl, viděl by, že se jí zalévají oči slzami. "Když Fred zemřel, cítila jsem se stejně. Občas stále mám záchvaty smutku. Říkají, že nikdy nezmizí."

Severus neměl záchvat smutku, psychicky se zhroutil. Ale přikývl "J-je to stejné."

Molly ho pevně objala. Byla příliš teplá, ale neměl sílu ji odstrčit. "Potřebuješ George?"

Chtěl spát. Chtěl cítit více bolesti v paži, aby otupila zbytek bolesti. Chtěl přestat myslel, vypnout svou mysl. Chtěl pána.

"Nepotřebuji ho. J-je mým za-zaměstnavatelem a j-já ho tu nechci." Všiml si, že utěrka zcela nasákla krví a krev začíná odkapávat na koberec. "Potřebuji dohled a možná na pohotovost."

Molly ukázala na jeho ránu. "Kvůli ruce?"

Ne. Aby mě dali vedle Franka a Alice Longbottomových. Úplně se zbláznil a nemohl být nechán o samotě. Ale nevěděl, jak vysvětlit Molly, že už si nedůvěřuje. Byla to obtížná záležitost, než aby ji správně vysvětlil někomu, o kom si nebyl jistý, že to pochopí.

Existovala jedna osoba, která by možná mohla pochopit. Ta osoba pravděpodobně chápala mnohem lépe než kdokoli jiný, koho Severus znal. A také byla dostatečně vzdělaná v pomoci, kterou bude Severus potřebovat příštích několik dní, dokud se pán nevrátí.

Opět si otřel nos do ruky. Pomalu se uklidňoval. "Paní Ginny. Potřebuji ji."

Molly se natáhla pro letax, ale zarazila se. "Jak jsi jí řekl?"

Řekl jsi "paní". Jsi přesně tam, kde jsi byl před několika měsíci. Neudělal jsi žádný pokrok, byla to jen iluze. A nikdy to víc nebylo. Krkem mu stoupaly zvratky a tentokrát je nebyl schopný zadržet.

Příště: Nový začátek