Unwell - Kapitola 94 I/II

Kapitola 94 - Neporušitelný slib

---

Většina lidí se během svého života několikrát změnila. Nebylo neobvyklé potkat někoho, koho jste znali jako dítě a uvědomit si, že jako čerstvě dospělý je docela jiný. A ani nebylo nezvyklé, že jako starší byl nerozpoznatelný.

Severus nejenže se drasticky změnil až neobvykle mnohokrát, ale také byly téměř všechny jeho identity násilně změněny nebo potlačeny. Několik následujících týdnů po setkání s pánem Westonem je všechny zpochybňoval, což byl dlouhý a bolestivý proces.

"Co dělám špatně, že přitahuji tento typ pozornosti?" zeptal se Severus. "Nerozumím tomu! Nejsem ani trochu atraktivní. Dokonce ani nejsem homosexuál."

Dick při řeči neustále pohyboval rukama. Severus mu je chtěl useknout, jen aby zjistil, jestli muž oněmí. "Nikdo si o to neříká, Severusi. Ke znásilnění dochází kvůli rozhodnutím jiných. V tvém případě to vypadá, že by se ti dostalo stejného zacházení, ať už bys byl malá čarodějka nebo starý mudlovský muž z Quebecu. Ve tvém chování ani na tvém vzhledu nebylo nic, co by to vyvolalo, protože lidé, se kterými ses setkal, by to udělali v každém případě."

"Tomu bych dokázal uvěřit, kdyby se to stalo jen jednou." Severus si založil ruce na hrudi, aby se přestal třást. "Ale stalo se to nesčetněkrát a u různých pánů. To není normální. To se normálním lidem nestává. Nebo normálním otrokům. Vyzařuji nějakou auru, která způsobuje, že mi chtějí lidé ublížit? Co je to se mnou, co pobídlo ne jednoho, ale mnoho jedinců, tohle udělat?"

Když Dick mlčel, rozčílil se a vykřikl. "Taky to do mě chcete strčit? Čeká pán celé ty roky, aby mohl udělat to samé? Merlin ví, že to chce a je jen otázkou času, než se zlomí a přinutí mě."

"Severusi, mou prací je pomoci ti zhodnotit tvé myšlenky. Ty mi řekneš, co se ti honí hlavou a probereme, proč tomu tak je, pokud jsou tvé argumenty logické a řádné. Pokud jsou, můžeme se pokusit určit, jak dál postupovat, a pokud nejsou, můžeme se pokusit najít rozumný alternativní způsob, jak o tom problému přemýšlet." Dick se dlouze napil svého čaje a pokračoval: "Tyto problémy jsme spolu probrali do hloubky, ale bez jasného pozadí je složité porozumět. Chápu, že může být obtížné mluvit o svých bývalých pánech."

Byl to neuvěřitelně složité. Severus je neměl problém nazývat jmény, nebo popsat k jakým účelům sloužil, když jimi byl vlastněn. Avšak detaily bylo nejlepší držet pro sebe. "Většinu podrobností jsem neřekl ani pánovi. I když by mohl vědět víc, než dává najevo, je to velmi málo pravděpodobné."

Otřel si čelo. "Pokud to nemohu říct pánovi, který mě vlastní, a kterého miluji nade vše, jak to mám říci vám?"

Dick přikývl. "Tohle je výborný argument. Co kdybys to řekl nám oběma najednou, abys to musel říkat pouze jednou? Pokud chceš, můžu pro něj dojít do čekárny." Po Severusově přikývnutí zamířil ke dveřím, ale zarazil se. "A Severusi? Musím ti říct, že mi musíš důvěřovat, aby ti tohle pomohlo. Nemám zájem, ani nikdy mít nebudu, mít s tebou pohlavní styk."

Měl pocit, že zaostal a nedokázal běžet dostatečně rychle na to, aby to dohnal bez ohledu na to, jak moc se snažil. Od chvíle, co opustil pána Westona nebyla noc, kdy by neměl noční můru, ale až do nedávna, kdy opět zuřivě vzplály, nebyly tak strašlivé. To bylo zdrojem jeho pocitu viny, protože každou noc spal v pánově posteli. Nechtěl se vrátit ke spaní ve svém pokoji, protože si společnost užíval a nechtěl pána urazit, ale také se cítil strašně pokaždé, když toho nebohého vyčerpaného muže vzbudil. Koneckonců to byl Severus, kdo mu zakázal odejít z výcvikového programu pro bystrozory.

Severusovi spadla brambora z vidličky. "V žádném případě v práci nekončíte."

Pán, který se předchozí noci vrátil z pracovní cesty, vypadal příliš vyčerpaný na to, aby se s ním hádal. "Není to vůči vám fér. Jednou jsi mi řekl, že jsem se rozhodl vzít si vás a musím nést následky. Musím z vás udělat svou prioritu."

"Ano, takže si určitě taky vzpomínáte, co jsem ještě řekl. Pokud to nedoděláte, budete nás nesnášet," upozornil ho Severus klidně. "Musíte pokračovat, protože jste už dokončil tu nejobtížnější část."

Pán otevřel pusu, aby něco namítl, ale Severus ho přerušil. "Teddy i já potřebujeme vaši pomoc méně než kdy předtím. Vycházíme spolu docela dobře a jsme oba docela soběstační, což je v jeho případě problematické, ale ujišťuji vás, že to zvládnu."

"Ano, ale…" začal pán.

"Když skončíte s výcvikem, moc to nepomůže vaší dráze stát se jednoho dne ministrem kouzel."

"Dobře. Nemám rád politiku. Nechci být ministr."

To bylo nešťastné, protože pán v tom nebude mít moc na výběr. "Smůla."

Pán zíral. "Takže ty mě nenecháš skončit?"

"Nechci být jediný chlebodárce této rodiny." Severus si nabral malé sousto. "Také nechci, abyste tu pořád byl, takže ne, nedovolím to."

Představa, že bude pán bystrozorem byla zdrojem Severusových obav. Byla to nebezpečná práce, a bylo pravděpodobné, že ještě několikrát skončí na urgentním příjmu, než program za dva roky dokončí. Severus se upínal k naději, že jakmile se stane bystrozorem, bude díky svým zkušenostem Chlapce, který přežil rychle přesunut na vyšší administrativní pozici.

Jako vedoucí oddělení bystrozorů bude ve větším bezpečí, než kdyby bojoval se zlými kouzelníky.

Bylo sobecké chtít, aby pán skončil na pozici, kterou nechce, ale Severus zjišťoval, že je velmi sobecký muž. Primárním důvodem, kvůli kterému chtěl, aby byl pán v bezpečí, byly devastující výsledky, které by jeho smrt měla na Teddyho a Severuse. Také by truchlil nad ztrátou zkušeností, které pán má, ale protože by byl mrtvý a nebyl by si toho vědom, bylo to podružné.

Nedokázal si představit život bez pána. Nepokračoval by bez něj. Přestože to bylo velmi nezdravé prohlášení, bylo dobře známo, že Severus je velmi nezdravá osoba. Pán ho miloval. Protože byl zcela v pánově moci, pánova láska znamenala, že je Severus v bezpečí. Věřil mu tak, jak přísahal, že nikdy nikomu nebude, protože věděl, že i přes obrovskou moc mu nikdy úmyslně neublíží. Těšil se, že ho uvidí, dokonce i jen na chviličku během rušného dne a chyběl mu, když od sebe byli odděleni byť jen na směšně dlouhou dobu.

Jeho zbožňování mu vyneslo víc než jen pár (občas lítostivých) úsměvů od přátel. Byla pravda, že pokud by se nestal otrokem, nikdy by pána nemiloval. Také bylo pravdou, že přestože nejspíš nemiloval pána jenom kvůli tomu, že byl jeho pánem, bylo nemožné to vědět na sto procent. Bylo to v pořádku, protože to nikdy nezjistí.

Avšak pánova láska k Severusovi podléhala pečlivému dohledu. Ta neodmyslitelná nerovnost mezi nimi vrhala na pána špatné světlo a Severus si přál, aby ho před tím mohl chránit.

"Prvních několik dní to bylo fajn. Myslel jsem si, že jsem na dobrém místě, protože mě nechávali spát v přístěnku a měl jsem deku. Také mi dali oblečení, ale ne boty." Severus se odmlčel. "Měl jsem v té době rád boty?"

"Nejspíš ano, Seve. Tvá chodidla byla pravděpodobně v pořádku, protože Mering by je v takovém stavu nenechal." Severus seděl vedle něj na Dickově dvousedačce a jemně mu hladil ruku, zatímco jim Severus do detailů popisoval, co se stalo, než se dostal k pánovi.

Severus zavřel oči. "Nepamatuji si, jestli mě prvně použil pán nebo paní. Pamatuji si, že když mě poprvé použil pán, otevřel můj přístěnek pozdě v noci. V té době jsem byl natolik naivní, že jsem předpokládal, že chce něco jiného a on byl rafinovaný." Nepohodlí, které cítil, se pomalu projevovalo jako skrytá panika. Cítil, jak se mu svírá hruď a pokoušel se pronést další slova, ale nešlo to.

"Myslím, že dnes jsme skončili," řekl pán tiše, když mu Severus skryl tvář do klína.

"Pane Pottere," řekl Dick, který dál pána oslovoval jako pána, jak prohlásil první den. "Myslím, že musíte nechat Severuse a mě rozhodnout, kdy končíme."

Cítil, jak se pán napjal. Protože měl Severus obličej přitištěný k pánově tělu, zněl mu jeho hlas jako necharakteristické hluboké hřímání. "Ehm… omlouvá se. Jo, ne, omlouvám se. Nejsem u kormidla, takže můžete, dobře, chci říct, jsem u kormidla, tak trochu, ale ne tady. Přinejmenším. Ach, sakra."

Dick chvíli mlčel. "Když jste, jak jste říkal 'u kormidla', možná bychom si o tom mohli trochu promluvit, než se Severus vzpamatuje."

Později byla pánova integrita a jeho schopnost být dobrým pánem zpochybňována nejenom terapeutem a těmi mimo okruh jejich přátel.

"Pan Weasley mě venku zatlačil do rohu." Pán se natáhl pro Severusovu ruku, ale protože kráčeli po nesporně nebezpečné mudlovské ulici, jejíž obyvatele znal Severus čtyři desetiletí, Severus svou schoval. Přestože vedl skrytý život a nebyl si proto jistý, jak se v kouzelnickém světě po válce změnil pohled na homosexualitu, byl si jistý, že mudlové na ni dobře nenahlíží.

"Jak někdo někoho může venku zatlačit do kouta?" Jestli se ten muž stane bystrozorem, bude se muset celá země bát víc, než si myslela. Pokud pan Weasley dokázal nějakým způsobem pána zahnat v Doupěti do kouta během těch pěti minut, co jim zabralo nechat tam Teddyho, musí pán zoufale zlepšit svou nenápadnost.

Pán jeho komentář ignoroval. "Chtěl mi připomenout, že mám nad tebou obrovskou moc, a že ty v hloubi duše chceš udělat cokoli, co mě potěší."

Byli v Cokeworthu, malém městečku kousek od Manchesteru, kde Severus a Lily vyrůstali. Prošli kolem jejího dětského domu, který byl velmi dobře opečováván a nyní se blížili do Tkalcovské uličky. Město vypadalo stejně, jak si ho Severus pamatoval, což říkalo, že vypadá jako město duchů. Poté, co zavřel mlýn, bylo město z větší části opuštěné. Domy, které byly dříve plné mudlovských rodin, byly zabedněné a hřiště, na kterém si Severus dříve hádal, zruinované.

"Arthur má pravdu," odpověděl Severus. Udělal by cokoliv, aby pána potěšil, avšak nepřipisoval to zotročovací kletbě. "Stejně tak by on udělal cokoli, aby udělal radost Molly, protože ji miluje. Když mluvíme o Molly, zahnala mě do kouta v kuchyni, když předstírala, že potřebuje něco sundat z horní police. Chtěla mi připomenout, že je vždy lepší říci vám 'ne' a později požádat o odpuštění, než udělat něco, co by mi nebylo příjemné."

"To je skutečně dobrá rada," zamyslel se pán.

Přestože byl pán nejmocnější osobou v Británii, pokud ne na celém světě, nikdy ho příliš netěšilo, jakou mocí vládne nad Severusem. Od chvíle, kdy Severuse koupil, s ním konzultoval většinu rozhodnutí, která se ho přímo týkala. Postupně pán začal přistupovat k rozhodování jako k úkolu pro dvě osoby. Přestože se již vzájemně neradili v záležitostech jako například, co u dělat k večeři, bral pán Severusův názor v potaz, kdykoli dělal nějaká závažná rozhodnutí.

Severusovi dělalo dobře vědomí, že pán ctí jejich dohody, jako například že bude pokračovat ve výcviku. Avšak byla méně důležitá, frivolnější rozhodnutí, která měl pán nutkání dělat i přes Severusovy protesty sám.

"Měli bychom ho koupit, pokud je na prodej," prohlásil pán.

Severus možná začal masírovat pánovy unavené nohy příliš silně. "V žádném případě. Váš trezor není bezedný. Musíte být opatrný. Vlastníte tento dům a dům na Grimmauldově náměstí. Bylo by to fiskálně nezodpovědné."

"Můžeme ho později prodat, nebo můžeme prodat tento dům a přestěhovat se na Grimmauldovo náměstí nebo tam, pokud chceš. Nebo můžeme později prodat Grimmauldovo náměstí a tamten dům. Máme mnoho možností. Považuj to za investici." Pán shodil nohy z pohovky a dal Severusovi pokyn, aby mu nastavil své nohy, aby mu mohl laskavost vrátit.

Severuse chodidla bolela, ale bude tomu tak vždy a masáž nepomůže. Přesto nechal pána, aby mu laskavost vrátil, protože věděl, že je to důležité pro jejich rovnost. "Nevěřím ve velká romantická gesta, zvlášť v ta, ke kterým jsou potřeba obrovské sumy peněz."

"Ani já ne," zazubil se pán. "I tak tvůj starý dům koupíme."

Zastavili se před domem 8 v Tkalcovské uličce. O malou zahrádku se viditelně nikdo moc nestaral, jako tomu bylo i za jeho dětství. Vysoký hnědý plevel prolézal i přes sníh. Poštovní schránka visela na jediném hřebíku a smrdělo to tu, jako by někde ležela mrtvá kočka.

Alespoň Severus doufal, že kočka.

"Vypadá to, že Arthur s Molly se domnívají, že jsme u nich nechali Teddyho, abychom mohli kopulovat v mém starém domě." Severu našel klíč, který mu před pár dny dal pán. Pokusil se ho dát do zámku, ale třásly se mu ruce.

Pán se zašklebil a dveře odemkl. "Jsme tu, abychom našli fotky tebe a mé maminky."

"To jsme, avšak oni to vědět nepotřebují," přitakal Severus. Zhluboka se nadechl. Měl větší strach vstoupit do svého dřívějšího domova, než si předtím uvědomoval. Každá místnost zvíří tolik vzpomínek a jenom několik, pokud vůbec nějaké, budou příjemné.

Jsi s pánem. Za těmi dveřmi není nic, co by ti mohlo ublížit. Nejspíš bude vnitřek zcela prázdný, takže bude stěží rozpoznatelný. Zhluboka se nadechl a podržel Harrymu dveře. "Až po vás, pane Pottere."

Úsměv, který rozsvítil pánův obličej stál za všechnu tu oslepující bolest, kterou vyvolalo použití jeho pravého jména.

***

Zuřil. Každé léto mu Bradavice poskytovaly malý obnos, aby uvařil lektvary pro ošetřovnu za zlomek ceny, kterou by si naúčtovala lékárna. Navíc obdržel několik galleonů, aby nakoupil vysoce kvalitní přísady do lektvarů a vybavení, takže ve volné místnosti v horním patře pomalu vybudoval domácí laboratoř vysoké kvality. Vlastnil široký výběr kotlíků a flakónků a širokou škálu přísad do lektvarů, včetně některých velmi vzácného původu. A také sanitární zařízení.

Místnost našel až na jeden prasklý kotlík, ležící na dlouhých vysokých stolech, které před mnoha lety sám ručně vyrobil, prázdnou.

Nezáleží na tom, říkal si, když se pokoušel kotlík opravit. Nešlo o kotlík nebo laboratoř. Neměl zájem vařit, a přestože pán konečně díky tréninku zlepšil své schopnosti, jejich rodina byla ve větším bezpečí, když konzumovala lektvary z lékárny. Teddy bude nastupovat do Bradavic až za osm let, kdy již bude kotlík zastaralý a nemódní. A přestože Severus neměl v úmyslu chlapce rozmazlovat, zajistí, aby byla jeho školní výbava plně funkční a nejvyšší kvality.

Ne, šlo o narušení jeho osobnosti. Byla to vizuální připomínka toho, o co přišel. Když před dvěma a půl lety přišel o to, kým je, tak moc se soustředil na přežití, že neviděl jasně, co ztratil. Návrat do svého starého domu a pohled na jeho dřívější majetek rozházený v krabicích po pokoji, a některý zcela chybějící, byl střízlivou připomínkou toho, co se mu stalo.

Do místnosti vstoupil pán. Poslední půl hodinu strávil v Severusově staré ložnici a prohlížel si obsah krabice, kterou měl Severus schovanou pod podlahou. Fotografie, mementa a dopisy, které Severus po Lilyině smrti zachránil z Godrikova dolu, nebyly upomínkami, které by si Severus rád opakovaně prohlížel. Přestože si Severus těch vzpomínek cenil, vždy mu způsobily víc bolesti, než za kolik stály. Zotročovací kletba to jenom zhoršovala a on byl příliš chytrý, než aby se tím tak mučil.

Pán měl ruce v kapsách a nervózně přešlapoval. "Co tu bylo?"

"Ložnice mých rodičů." Zavrčel - prasklina se zvětšila. "Když mi bylo dvacet pět, udělal jsem z ní laboratoř."

"Je větší než tvoje ložnice," podotkl pán. "Nebylo by lepší, kdybys z ní udělal svou ložnici?"

Nechtěl spát v té samé místnosti, kde našel matčino tělo, ani nepotřeboval více prostoru na spaní, když potřeboval místo na vaření. "Dotkněte se mého čela a promluvme si."

Návštěva Tkalcovské uličky byla pečlivě zorganizovaná Severusem. Několik týdnů od pánova návratu se pečlivě vyhýbali rozhovoru o své budoucnosti, protože věděli, že nebudou mít několik hodin, kdy nebudou vyrušováni. A protože Teddyho měli vyzvednout od prarodičů až další ráno, a protože pán právě strávil spoustu času prozkoumáváním Severusova vztahu s Lily, nikdy nenastane lepší čas.

Pán se vyhoupl na jeden ze stolů, takže byli zhruba stejně vysocí. Prsty jemně přejely po Severusově čele, a pak si našly cestu do Severusových vlasů, se kterými si začaly bezmyšlenkovitě pohrávat. "Tak trochu jsi byl do mé maminky, ehm… zamilovaný."

"Vskutku." Severus zaklel, když se kotlík rozpadl. Odstranil střepy, a pak stočil svou pozornost k mladému muži. Stoupl si před něj a věnoval mu pozornost. Zahleděl se mu do zelených očí. "Věděl jste to."

Světem milovaný hrdina se v posledních letech hodně změnil. Přestože byl stále hubený, bystrozorský výcvik ho vybavil tolik potřebným svalstvem. Obličej měl opálený a jeho neposlušné vlasy rostly tak, že mu zakrývaly jizvu ve tvaru blesku. Kvůli kruhům pod očima vypadal starší, než byl a jeho červené loupající se rty byly rozpraskané.

Severus ho miloval víc, než šlo slovy vyjádřit. Věděl, že mu to nedává dostatečně najevo, což považoval za porušení jejich dohody o rovnosti. Snažil se demonstrovat svou lásku k mladému kouzelníkovi tím, že mu pomáhal s obtížnými rozhodnutími, pomáhal mu s domem a také drobnostmi. Třeba mu donesl dýňové paštičky, když věděl, že mu hrozí celonoční studium. Často klečel u jeho nohou a vyhledával jeho lásku, což byl křiklavý čin lásky, ale také takový, při kterém mohly být jeho důvody zaměněny.

Byl jiný než pán a vyžadovali od sebe různé věci. Věděl, že aby pánovi dával lásku, která pro něj má význam, bude muset dělat a říkat věci, které mu nejsou za normálních okolností příjemné. Například držet pána na veřejnosti za ruku, mohlo být pro Severuse nepohodlné, ale pro pána to moc znamenalo. Pán měl rád přezdívky, zatímco Severus je shledával přeslazenými a debilními, avšak byl je ochoten strpět, protože se díky nim jeho pán cítil milován.

Rozdíl byl malý, ale zásadní. Severus byl ochotný dělat věci, které mu byly nepříjemné, pokud dělaly pána šťastným. Nedělal je proto, aby byl jeho pán šťastný.

"Mohu ti položit hloupou otázku?" Pán jemně masíroval napjaté svaly na Severusově krku.

"Evidentně."

Pán se díval za Severuse. Nedokázal se mu podívat do očí. "Napadlo tě někdy, že důvody, proč mě miluješ, nejsou skutečné? Chci říct, vím, že mě jedna tvoje část miluje, protože jsem tě zachránil od Müllera a další tvoje část se to naučila, protože se často dotýkám tvé hlavy a pak je tu asociace, ale myslíš, že ve mně možná trochu vidíš maminku, a to je důvod, proč…"

"…rozhodně ne." Severus přejel palcem po strništi na mužově tváři. Cítil téměř ochromující nutkání políbit ho na ústa, ale opanoval se, protože načasování bylo špatné. "Pane, miloval jsem vaši matku. Byla mou dobrou přítelkyní, přestože jsme spolu v posledních letech jejího života příliš nemluvili."

"Taky tě milovala," prohlásil pán tiše. "Jinak by si neschovávala tvé dopisy."

Buď to, nebo se chystala zažádat o zákaz přiblížení, což Severus shledával pravděpodobnějším. Nemohl ji vinit. "Občas se zármutek vrací. Je téměř vždy neočekávaný a občas téměř nezvladatelný. Z toho důvodu pochybuji, že tu krabici budu ještě mnohokrát procházet.

"Neříkám vám, že vás miluji, velmi často. Nezvládl jsem to ani u Lily a mohu jenom doufat, že tomu rozuměla lépe než já. Pane, podívejte se na mě." Ta slova měla v jejich dlouhé minulosti důležitou roli a vždy přiměla ty krásné oči, aby se střetly s jeho. "Miluji vás víc než kdy koho jiného. Váš vliv na můj život byl neuvěřitelný, a to nemluvím ani o jedné z příležitostí, kdy jste mě zachránil."

Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil, a aby získal čas na srovnání si myšlenek. "Láska, kterou cítím k vám a Lily existuje zároveň, ale jsou rozdílné. Jsou to zcela odlišné věci, nespojujme je."

Pán přikývl. Pošoupl si brýle na nose a dál si hrál se Severusovými dlouhými vlasy. "Takže si neděláš obavy z jisté úrovně umělého citu? Zotročovací kletba dokáže zvláštní věci, a protože si nejsme zcela jistí, co dělá, mohla by způsobovat, že jsi ke mně loajálnější, než bys byl bez ní."

Jeho obavy pro Severuse znamenaly hodně, protože byly jasnými indikátory, že pán doopravdy přemýšlel o rozdělení moci mezi nimi. "Nemyslím si, že tomu tak je, ani si nemyslím, že na tom záleží. Pokud bychom byli schopni tu kletbu odstranit, nemyslím si, že bych vás najednou přestal milovat. Nicméně kdyby tomu tak z nějakého důvodu bylo, neznamenalo by to, že naše předchozí styky byly proti mé vůli."

Pán vklouzl rukou do Severusovy a chvilku mlčel. "Chtěl bys mít sex?"