Unwell - Kapitola 94 II/II

***

---

Srdce se mu rozbušilo a projelo jím nečekané zamrazení. Krev mu odtekla z obličeje. Prudce se podíval na pána. "Teď?"

Mladému muži uniklo zasmání. "Nebuď blázen. Myslel jsem, jestli vůbec někdy."

Kdy naposledy měl Severus sex? Předpokládal, že poslední, který mohl doopravdy počítat, byl s pánem Westonem a tím francouzským mladíkem. Ta noc byla vyčerpávající a v minulosti se cítil vyčerpaný jenom při pomyšlení na ni. Avšak od chvíle, co opět pána Westona potkal, ho vzpomínky na tu noc naplňovaly hrůzou.

Na určité úrovni toužil po vyšší intimitě s pánem. Líbila se mu představa, jak se navzájem objímají. Bez bariéry oblečení. Chtěl mu na obličej sázet jeden polibek vedle druhého, ale představou, že by se jejich role obrátily, byl méně než nadšený. Přestože byl penetrován cizími muži mnohem vícekrát, než by si chtěl pamatovat, nebyl si jistý, co by obnášel sex s pánem. Věděl, že by šlo o jejich blízkost, ale také o fyzické vjemy, o kterých si nebyl jistý, že by zvládl, aniž by se rozrušil.

"Budu to ticho považovat za ne." Pán si povzdechl. Jeho úsměv se neodrážel v pohledu. "Podívej, přemýšlel jsem o tom a choval jsem se trochu jako idiot. Nemyslím si, že by tu byl v nejbližší době nějaký jiný chlap. Nebo možná nikdy. Prostě by to nefungovalo kvůli té věci, kterou tehdy řekl Javier. Až moc tě miluji. Způsobem, jaký vylučuje další osobu."

Jeho ticho nesignalizovalo ne, ale přesto zůstal zticha, zvědavý, co chce ten samozvaný idiot říct.

"Pokud nemůžeš, nebo nechceš, tak je to v pořádku." Pán sevřel Severusovu ruku. "Není ode mě fér, že na tebe vytvářím tento tlak, a pokud jsou nějaká očekávání sexu, pak je i tlak. Není to ta nejdůležitější věc a byl jsem bez ní spokojený téměř osmnáct let."

Ten muž není idiot. Ale zbláznil se. "Pane, je vám dvacet. Máte sex rád a jako někdo, kdo má před sebou ještě dvě stě let, nejste v pozici ho odmítnout."

"Ale můžu." Pánovy oči byly vážné. "Sleduj mě, udělám to. Vím, že mi prostě budeš muset věřit, takže možná, když o mě budeš mít někdy pochyby, tak bych si mohl vzít Veritasérum a…"

Severus vydechl tak, že mu vzduch ochladil jeho žhnoucí čelo. Pak si stiskl kořen nosu, aby zahnal počínající bolest hlavy. "Blábolíte nesmysly. Pane, toužím po tom, abych chtěl sex s vámi, a jsem ochotný to pomalu zkusit. Váš závazek jsem si vyslechl a oceňuji ho, ale prosím, dejte mi čas."

Napadlo ho, že když koupili ten dům, že buď on, nebo Grimmauldovo náměstí bude ideálním místem, kde budou moci experimentovat. Budou mít jistotu, že je nikdo nebude rušit, a když se to pokazí, nebude jim to jejich dům připomínat. Přestože měl být sex mezi lidmi spontánní a přirozený, mnoho jejich prvních pokusů bude muset být dopodrobna naplánovaných a dobře promyšlených.

Pán byl ochotný čekat, i když věděl, že by to mohlo být na dlouho. Dvacetiletý člověk má jenom vágní představu, jak vypadá desetiletí nebo dvě. Pro dvacetiletého člověka je deset let jako věčnost. Jestli už je pán schopný tolik let abstinovat nebo ne, je otázkou, ale jeho odhodlání dokazuje jeho závazek.

Chytil pána za obě ruce a propletl jejich prsty. Na rozdíl od všech, které znal, mohl Severus pánovi věřit. Bez ohledu na jejich minulost nebo na to, jak vypadá jejich budoucnost, si byl jistý, že pán by mu úmyslně neublížil, a že bude vždy respektovat jeho hranice. Není třeba, aby si pán bral sérum pravdy, aby to dokázal, protože dával své záměry každý den velmi jasně najevo.

Obrátil svou pozornost k pánovým popraskaným rtům. Protože dříve býval používán spíše jako sexuální hračka, než aby byl partnerem, nikdy předtím muže na rty nepolíbil. Nikdy předtím necítil zvědavost, jaké by to bylo, ale nyní se přistihl, že si představuje, jaké by bylo cítil pánovy rty na svých.

Jsi v bezpečí. Není bezpečnější čas, kdy to zkusit než teď. Vnitřně se obrnil a možná až příliš stiskl pánovy ruce, když přitiskl své čelo k pánovu. "Jste bez pochyb tou nejvíce milující a nejbláznivější osobou, kterou jsem měl to štěstí potkat."

"Já vím." V pánově hlase se odrážel jeho úsměv.

Těžce polkl. Zavřel oči a pokoušel se sebrat odvahu. Bylo pro něj mnohem jednodušší se jedné jarní noci v roce 1995 setkat s Temným pánem, než udělat tohle.

Jejich nosy do sebe narazily a on ucítil studený kov pánových brýlí na svém obličeji. Ještě jednou se nadechl a jemně přitiskl své rty k pánovým hrubým.

Cítil, jak se pán napjal. "Severusi?" zeptal se nepřirozeným hlasem.

Severus otevřel oči a o několik centimetrů se odtáhl. Nedokázal rozklíčovat emoce v mužových očích, částečně i proto, že jeho nos posunul brýle, které pán nosil. "Je vše v pořádku?"

"Jo." Pán si upravil brýle. "Já jen… nejsem si jistý, co dělat."

Tak to jsme dva. Severus se zasmál, když se mu vybavila pánova slova, která pronesl před dvěma měsíci cestou z parku domů: 'Řekneš skoč, a já skočím'. "Skočte, pane."

Chvilku trvalo, než si to pánův mozek spojil. Ale když k tomu došlo, naklonil se k němu a políbil Severuse na rty.

Přestože si myslel, že je na tuto chvíli připravený, pán ho překvapil. Vypadalo to, že jeho tělo ví, jak reagovat, protože pánovy pohyby zopakovalo. Přistoupil k pánovi blíž a prsty mu propletl ve vlasech. Pánovo strniště ho škrábalo na tváři. Zhluboka se nadechl nosem, který měl přitlačený k pánově tváři.

Pán tě miluje. Jsi v bezpečí. Téměř se nepotřeboval ubezpečovat, protože se v těchto chvílích cítil nejbezpečněji za poměrně dlouho dobu. Avšak jak čas plynul, začínala mu hruď plnit nejistota. Jakmile si to uvědomil, tak se odtáhl.

"Jsi v pořádku?" Pán se nepohnul od stolu. Brýle měl trochu zamlžené. Nenápadně si poupravil džíny.

Severus přikývl a pomalu počítal nádechy. Byl víc než v pořádku, protože si několik posledních minut užíval až moc. V minulém životě si líbání příliš neužíval, protože se nebyl schopen přenést přes představu sdílení slin s někým dalším. Avšak tento zážitek způsobil, že si docela přál, aby se této činnosti s pánem věnovali pravidelně.

Uvědomil si, že to potřebuje sdělit také pánovi. Usmál se. "Zcela. Napadlo mě, že bychom si měli udělat krátkou přestávku, nebo zjistíme, že už je tma. Jste také v pořádku?"

Pán přikývl a jeho omámený pohled prozradil víc, než kolik by dokázala říct slova. "Tak nějak, jo."

Příštích několik minut strávil zíráním na špinavá okna. Nikdo je nemyl od té doby, co se sem Severus po sedmnáctých narozeninách nastěhoval. Byly zapraskané špínou a výpary z lektvarů, takže bylo téměř nemožné vidět ven. Pozitivní bylo, že je nikdo nemohl skrze okno vidět. Přestože přijal, že je v homosexuálním partnerství, nechtěl, aby to věděli jeho bývalí sousedé. Bylo to iracionální, protože by to pro ně bylo to nejméně šokující odhalení o jeho osobě. Možná by se měl ještě srovnat s několika věcmi, než tu zpráva nechají uniknout do kouzelnického světa. Bylo nevyhnutelné, že to unikne.

Zadíval se na své prsty bezpečně propletené s pánovými. Nikdy před zotročovací kletbou by nesnil, že bude s jiným mužem. Když Dickovi řekl, že není gay, tak nelhal. Muži ho nikdy nepřitahovali a pochyboval, že kdy budou. Pán byl výjimka a celé měsíce dumal nad tím, jestli to je problém. Pokud ano, je on tím problémem? Je rozbitý, a pokud ano, jde to opravit? A poté ho napadlo, jestli chce být opravený, a poté, jestli má vůbec na výběr?

Dick ho ujistil, že vůbec není rozbitý, když pána miluje, ale měl k jejich vztahu spoustu poznámek. Jeho prvotní obavou byla pánova moc, kterou nad Severusem vládl. Ale vypadalo to, že akceptoval Severusovu odpověď, že nikoho to nemůže znepokojovat víc než je. Až příliš mnoho hodin strávili probíráním hypotetických situací a jejich vyústění a sdělováním si nových informací, které zjistili o modelech a teoriích moci. Přestože to vše bylo velmi zajímavé, v tuto chvíli to bylo sotva přínosné. Všechny ty informace zřídkakdy pánovi ulehčily rozhodování, jestli svou moc využít a nikdy Severusovi neusnadnily řečeným rozhodnutím věřit.

"Možná bychom se měli poohlédnout po jiném uspořádání," dupal pán a vytrhl Severuse z myšlenek.

Jiném uspořádání. Opět mluví o tom, že by tě dal pánovi Georgeovi. Přijal, že je jenom předmětem, ale nebyl někdo, kdo se nechá přehazovat mezi osobami, když lidé, kterým věří, začnou být ochromeni zodpovědností. Byl zcela závislý na vrtoších muže, který to chtěl vzdát, kdykoli se věci trochu zkomplikovaly, nebo vypadaly příliš složitě. Nedokázal si představit, jaké to je mít nad někým takovou moc, zvlášť nad někým, s kým jste ve vztahu. Tlak musí být nepředstavitelný, ale protože si byli blízcí, vzdát to a dát Severuse pryč, by byla naprostá zrada.

Cítil, že se třese. V očích ho zaštípaly slzy. Nebyly to slzy strachu nebo paniky, byly to slzy vzteku. Byl v té nejzranitelnější pozici, v jaké mohl někdo být a pán si myslí, že je přijatelné si s ním každých několik měsíců hrát a vyděsit ho.

Ani se nesnažil zamaskovat odpor ve svém hlase. "Už to nikdy neříkejte."

Pán překvapeně zamrkal. Spíš kvůli Severusovu tónu než kvůli volbě slov. "Zopakuj to ještě?"

"Mám těch planých výhružek dost." Severus se takhle na pána zlobil jen zřídka. Snažil se najít slova a pouze roky praxe mu zabránily v tom, aby muže fyzicky napadl. "Vůbec nemáte tušení, co pro mě vaše slova znamenají. Už nikdy nebudete mluvit o tom, že mě prodáte, nebo dáte pryč. Nikdy."

Bylo mu trochu na zvracení a točila se mu hlava. Chtěl zabořit svůj obličej pánovi do krku a musel vynaložit neskutečné úsilí, aby to neudělal. Hlas se mu zlomil. "Cítím se tak nejistě, když to děláte."

Pán vyvalil oči. "Ach! Severusi, to jsem… ach, nedělej si starosti. Neplač. Pojď sem." Vtáhl Severuse do pevného obětí. "Nemluvil jsem o tom, že tě prodám, nebo dám Georgeovi. Na to jsem vůbec nepomyslel. Vlastně jsem přemýšlel o… to je jedno, nezáleží na tom. Neuvědomil jsem si, že tě tahle možnost tak rozruší, ale chápu, proč tomu tak je. Nemluvil jsem o tom, že tě dám pryč, ale to je jedno, už to nikdy nezmíním. Nemuší se cítit nejistě. Udělal bych to, jen kdybys mě o to požádal. Slibuji."

Protože pán stále seděl na stole, musel se Severus trochu předklonit, aby ho mohl obejmout. Bylo to trochu nepohodlné, ale pouze pánovo objetí dokázalo zklidnit jeho srdce a dech. Bylo pozoruhodné, jak jediná věta tak rychle dokázala změnit náladu v místnosti. Nemohl uvěřit, že jenom před chvilkou pána políbil.

Nebyl důvod cítit se nejistě. Severus si špatně vyložil, co muž řekl. Avšak vrhlo to světlo na primární problém jejich vztahu, který nemohli nijak vyřešit.

Slibuji. Pán mohl dělat jaké sliby chtěl, ale žádný z nich nemusel být pravdivý. Neměl povinnost dodržet své sliby. Jediné, co mohl potenciálně ztratit, byla Severusova láska, ale lásku mohl pán najít kdekoli. Bylo pěkné, že mu pán něco sliboval, avšak nemohl zapomenout, že jsou ty sliby bezvýznamné, i pokud je pán splní.

"Máme pouze jednu dohodu, která něco znamená a bohužel není synallagmatická." Severu se od pána odtáhl.

"Ani nevím, co to znamená."

"Znamená to, že naše dohoda po mě vyžaduje, abych vám poskytoval služby - v tomto případě - zatímco od vás není vyžadováno nic," vysvětlil Severus. "Každá jiné dohoda, kterou máme, ať už mi něco dovolujete nebo zakazujete, je pouze činem z vaší strany. Je vytvořena mezi námi a může být zrušena bez mého zapojení, a aniž bych nad tím měl moc."

Pán měl sklony k hloupému chování. Bylo to pochopitelné, protože dávalo smysl spoléhat se na své silné stránky. Avšak někdy měly jeho chyby ta nejvíce nečekaná vyústění.

"Co takhle neporušitelný slib?" Pán vyvalil oči. "To je dohoda, která něco znamená. Nech mě ho udělat, teď hned!"

To byl hrozný nápad. Nebude fungovat, protože Severus není schopen přísahat. Všechna rozhodnutí, která mohl udělat, vyžadovala souhlas jeho pána, takže by složením neporušitelného slibu pán udělal pouze slib sám sobě.

"Raději ne." Severus pomohl pánovi seskočit ze stolu. "Byl jsem zapletený v jednom takovém slibu, a i ten byl až příliš. Nemám v úmyslu…"

I ten byl až příliš. Neporušitelné sliby vyžadovaly, aby člověk dodržel svůj konec dohody, nebo zemře. Vzhledem k faktu, že byly neporušitelné, bylo obecně nerozumné takové sliby skládat. Severus udělal pouze jeden, před několika lety.

Také byl součástí něčeho jiného, co však bylo docela podobné. Byl podroben kletbě, která po něm vyžadovala, aby sloužil dalším, a pokud by selhal, skončilo by to jeho smrtí. V tuto chvíli mu bylo zaříkadlo již docela známé, protože tu kletbu zažil až příliš mnohokrát. A protože bylo zaříkadlo odvozeno od slov francouzského jazyka, ve kterém neměl ještě takovou jistotu, takže si nebyl jistý, co to znamená. Avšak byl svědkem tolika neporušitelných slibů a uměl latinsky, takže věděl, co zaříkadlo znamená.

Tělem mu projel chlad. Natáhl se k pánovi pro podporu. "Pane," promluvil pomalu. "Potřeboval bych, abyste pročesal dům a zničil všechny předměty černé magie, které najdete. Periferním pohledem vidím alespoň tři. Věřím, že víte, jak na to."

Pán přikývl. "Člověk by si myslel, že se jich ministerstvo zbaví."

"To ano." Zhluboka se nadechl a pečlivě promýšlel další krok. "Ukliďte dům co nejlépe. Vím, že je to tu katastrofa, ale Teddy by se tu neměl brodit se prachem, až sem zítra ráno přijde."

Vyrazil ke schodům s pánem v patách. Kromě šálků jeho matky a koberců zde ministerstvo nechalo také množství Severusových starých knih. Přestože si byl jistý, že většina těch nejužitečnějších byla zabavena, zbývalo pár, které budou přínosné pro jeho výzkum.

"Proč by sem Teddy chodil?" Pán sledoval, jak Severus přivolal do obývacího pokoje z patra jeden z velkých stolů, aby ho použil na stání.

Bál se vyjevit své myšlenky. Pokud to udělá, bolest, která bude následovat, bude ochromující. Nepůjde jenom o bolest hlavy, ale také o bolest srdce, protože pánův názor bude s největší pravděpodobností odlišný od jeho.

Opatrně formuloval své myšlenky a tvářil se, že listuje knihami, aby vypadal klidnější, než ve skutečnosti byl. "Zítra rána si ho máme vyzvednout v Doupěti, ne? Jsem si jistý, že to do zítřka nedoděláme, takže ho budeme muset vzít sem. Koneckonců, je to náš syn."

Náš syn. V téměř jakoukoli jinou chvíli, by ta dobře zvolená slova vyvolala pánův úsměv, avšak vypadalo to, že nyní se více strachuje o Severuse, než aby si toho všiml. "Jaký je náš cíl?"

Severus se obrnil. "Mám nápad, jak bychom mohli zlomit zotročovací kletbu. Bude to obtížné, a bude potřeba překládat kletby, pátrat po existujících, ale obskurních protikletbách, vytvářet nové protikletby ve vhodném jazyce a implementovat je. Bude to logistická noční můra."

Pán se odhrnul Severusovi vlasy z očí, a přitom zároveň přejel prsty po čele, čímž Severusovi přinesl tolik potřebnou úlevu. "Nic z toho neumím."

Samozřejmě, že neumí. Nebylo mnoho lidí, co by to zvládli. Jenom pár lidí vědělo dostatek o vytváření kouzel, aby mohli nějaké vytvořit. Jenom několik lidí mluvilo natolik dobře latinsky a francouzsky, aby dokázali vyřešit komplexní problémy s překladem, které byly již nyní zřetelné. Ne moc lidí dokonce ani uvnitř S.P.O.Ž.Ú.S.u bylo blízce obeznámených s drobnými detaily zotročení, které budou klíčové. Severus už nyní dokázal předvídat spoustu logistických problémů, které před nimi vyvstanou při testování protikleteb a jejich používání.

"Já ano, pane," zašeptal, jako by je mohl někdo slyšet. "Potřebuji, abyste mi zůstal nablízku, abyste se mohl často dotýkat mého čela, a abyste mi pomáhal dělat poznámky. Potřebuji, abyste se naučil, co děláme, abyste v případě, že to bude nezbytné, mohl pokračovat ve výzkumu."

Pokud to bude nezbytné. Ta slova visela ve vzduchu. Oba věděli, co znamenají. Bylo nešťastnou ironií, že jeden z několika málo lidí, kteří byli natolik zkušení v těchto tématech, byl otrokem. Nebyl si jistý, jestli ho zotročovací kletba zabije za to, že se ji pokouší zlomit, ale bylo to dost dobře možné.

Pán přikývl. Přiblížil se k Severusovi a opět mu odhrnul vlasy z obličeje. Jen těsně se vyhnul čelu. "Bože, jsi tak inteligentní."

Inteligence byla jednou z mála Severusových dobrých vlastností, takže odmítal být skromný. "Věděl jste to. To je dobře. Protiklady se prý přitahují."

Pán se usmál a jemně ho políbil. "Je to vtipné, ale vypadá to tak."

Příště: Nové místo