Unwell - Kapitola 95 I/II

Kapitola 95 - Nové místo

---

V následujících týdnech nevěnovali Severus s pánem svůj volný čas ničemu jinému než zotročovací kletbě. Jakmile pán skončil v pátek v práci, přesunula se jejich malá rodina do Cokeworthu, kde během víkendu naspali jenom několik hodin, aby mohli provádět výzkum kletby. Severusovou prací bylo opatrně a naneštěstí také velice pomalu rozebírat jak zotročovací kletbu, tak neporušitelný slib, aby našel podporující důkazy pro své hypotézy. Většinu té doby mu zůstával pán po boku a hrál si s Teddym nebo dělal své úkoly. A téměř každých deset minut se dotýkal Severusova čela.

Bylo to vyčerpávající, a to zejména proto, že si nebyl zcela jistý, proč to dělá. Přestože se občas přistihl, že si představuje, jaké by to bylo být svobodný, skutečností bylo, že jeho život by se příliš nezměnil. Jako svobodný muž by mohl vydělávat své vlastní peníze, ale pán ho nechával utrácet své galleony, aniž by se na cokoli ptal. Mohl by bez povolení pít lektvary nebo alkohol, ale pán mu to privilegium nikdy neupíral. Už by nebyl nucen zesměšňovat pána i sebe formálním chováním na veřejnosti, avšak to byla maličkost výměnou za nepředstavitelné množství práce.

Zotročovací kletba byla nepraktická, protože u obou mužů vyvolávala větší stres, než bylo nezbytné. Každý krok byl hrou, kdy se Severus musel ptát sám sebe 'Dělá to, abych ho potěšil, protože je můj pán, nebo protože jsem rád, když ho vidím šťastného? Vidím ho rád šťastného, protože je to můj pán? Ví, že jsem to ochotný udělat? Mohu mu s tím věřit?' Byl si jistý, že pán si pokládá ty samé otázky, přestože pravděpodobně méně komplexní a prolezlé nepravdou.

V tomto bodě jejich vztahu by bylo zbytečné se hádat, že moc by nebyla problém, pokud by Severus již nebyl otrokem. Jak ukázala jeho setkání s pánem Meringem a pánem Westonem, pán nad ním bude mít vždy neuvěřitelnou moc. Nikdy nebude na muže schopen pohlédnout jinak, než jako na svého (drahocenného) pána. Jediný rozdíl, který by jeho svoboda způsobila, by se týkal konce jejich vztahu. Pokud by to mezi nimi někdy špatně dopadlo, věřil pánovi, že by ho dal na Severusovu žádost pánovi Georgeovi. Pokud by však Severus již nebyl otrokem, mohl by se osamostatnit a odejít bez ohledu na to, co mladší kouzelník chce.

Líbilo se mu, jak ho zotročovací kletba držela v blízkosti u pána. Opakovaně to mladému muži vysvětloval a vypadalo to, že to (konečně) pochopil. Neexistovala žádná alternativa, která by je k sobě poutala, protože obvyklé legální způsoby svázání jednotlivců - adopce a sňatek - byly v jejich případě nemožné. Takže dokud jejich vztah ve své současné podobě funguje, je Severus více méně s okolnostmi smířený.

To znamenalo, že nebyl spokojený. Toužil po určité míře moci. Přestože nebyl nikdy příliš oblíbený, nepamatoval si, že by od doby, kdy mu bylo jedenáct, nebyl poměrně respektovaný většinou svých vrstevníků. Bez ohledu na Jamese Pottera a jeho kamarády. Byl celkem mocný, velice inteligentní a velmi nadaný magií. Dříve dosáhnul respektu kolegů, zaměstnanců školy a studentů jen tím, že vešel do místnosti.

Stále více si uvědomoval, jak mu to chybí. Byl otrok a ať už mu to bylo připomínáno nebo ne, škody již byly napáchány. Všichni, kdo znali pána, vnímali Severuse jako křehkého muže, který touží trávit svůj volný čas na koleno s hlavou schovanou v klíně svého pána. Věděl, že při nejmenší provokaci brečí, a že se bojí vody, vysokých mužů s knírkem a lidí mluvících hlubokými hlasy. Viděli, že nedokáže v klidu sedět, pokud je v místnosti na očích mnoho hůlek a věděl, že nedokáže ustát, když je nějaká nemířena jeho směrem. Jenom Severus a pán věděli, jak každý den bojuje s nutkáním požádat o potrestání, a že masturbuje s myšlenkou na pánův dotek.

Jak říká staré přísloví, Severus nemůže mít zároveň dost a jíst dál. Dvě věci, po kterých toužil ze všeho nejvíc - být dál vlastněn pánem a vážnost - byly zcela protichůdné. Byly vzájemně se vylučující, takže nemohly obě platit najednou. Bylo to matoucí a vyvolávalo to nekonečnou frustraci.

Připozdívalo se. Na několik hodin svůj úkol odložil, a protože se již před dlouhou dobou obloha zbarvila do černa, slezl Severus ze schodů a došel do kuchyně, kde pán pokračoval v práci. Vypadalo to, že zapomněl použít Lumos.

"Pane, máte chvilku?" Severus pevně sevřel v rukách pergamen.

Mladý muž nevzhlédl od učebnice. "Trochu. Chci říct, že mám celou noc, protože tak dlouho budu vzhůru," pronesl hořce. "Co se děje?"

Severus se posadil vedle. "Potřebuji něco podepsat. Je to pracovní smlouva."

Jako otrok Severus nemohl podepisovat smlouvy. Protože byl nedávno povýšen na ředitele londýnského obchodu Kouzelných kratochvilných kejklí, který bude za pár dní otvírat, pán George mu dal k podpisu novou smlouvu. Severus nebyl typ, aby něco odkládal.

Pán si smlouvu přitáhl. Aniž by pergamen přečetl, namočil brk do inkoustu a zarazil se. "S čím souhlasíme? Jaké jsou podmínky?"

Severus si povzdechl. Před nedávnem mu pán ukázal výpisy ze svých trezorů. Přestože množství peněz, které měl uložené nebylo překvapením, Severuse znechutilo, když si uvědomil, jak málo vydělává. A nová smlouva to nevylepšovala. Neměl si přečíst smlouvu, kterou mu pán George dal, aby ji dal pánovi, ale pochyboval, že by si někdo myslel, že ji neotevře.

Nervózně se zavrtěl. "Pane, plat stále není příliš vysoký."

Zelené oči vzhlédly a skrze temnotu se podívaly přímo do jeho. Pán si povzdechl. "Nemusíš vydělávat moc. Máme se dobře, Severusi. Víš, kolik toho máme v našich trezorech a kolik začnu za několik let vydělávat. Každým dnem dojde k zotročení Narcisy Malfoyové, a protože je její trezor odkázán nejbližšímu příbuznému, počítám, že ho dostane Teddy. Nepotřebujeme žádné peníze."

To Severus chápal. Šlo o princip. Znechucovalo ho, že mu pán George platí míň než kterémukoli jinému zaměstnanci jenom proto, že může. Severus nebyl skutečná osoba, a proto se na něj nevztahovaly stejné standardy jako na ostatní. To chápal, ale zoufale si chtěl udržet představu, že něco znamená.

"Chápu, že jsem otrok, a že mám štěstí, že mám práci, o které vím, že začala jako akt milosrdenství. Avšak hodně jsem přispěl k nárůstu prodejů a k rozšíření firmy. A nyní, když jsem byl povýšen, tak bych chtěl vyšší plat než, řekněme, nelegální imigrant."

Pán zasténal a pod brýlemi si promnul oči. Hodil pergamen zpět Severusovi. "Tak proč mluvíš se mnou? Jdi vyjednávat s Georgem. Řekni mu, že víš, že si to může dovolit."

Tady byl zakopaný problém. Kdo je, aby si řekl o vyšší plat? Přestože neměl problém přijít za pánem Georgem s novými nápady, návrhy a opravami, vyjednávat o smlouvě bylo konfrontační a pro něj zcela nemístné. "Doufal jsem, že to uděláte vy."

Pánův úsměv byl krátký. Krátce chytil Severuse za ruku, a pak opět zvedl svůj brk. "Víš, že jsem ochotný ti pomoci, když to potřebuješ. Budu s tebou seděl v čekárně u léčitele, budu ti kupovat padnoucí oblečení a držet tě, když to budeš potřebovat. Tvojí prací je domluvit si schůzku u léčitele, říct mi, jaké oblečení chceš a pokusit se mi říct, když potřebuješ pomoc. Ideálně předtím, než se zhroutíš."

Dříve by Severus vtrhl do kanceláře pána George a požadoval by vyšší plat. Mluvil by kousavě a vyhrožoval by, že skončí. Nyní polkl knedlík v krku a hlas se mu chvěl. "Pane, je mi to nepříjemné. Doopravdy bych byl raději, kdybyste to udělal vy."

Pán se vrátil ke své práci, ale volnou rukou si přitáhl Severusovu zjizvenou ruku ke rtům. "Věřím ti."

Nový obchod bude nový začátek. Bude téměř zcela v jeho moci. A pokud půjde vše podle plánu, byla to jeho šance získat respekt.

Kráčel z místa na přemístění k novému obchodu a nesl s sebou bednu s posledními zásobami. Cítil se trochu hloupě, že je z otevření nervózní - je to jen žertovný obchod - ale nedostatek spánku předchozí noci nebyl způsobený myšlenkami na něco jiného. Nejenže je otrok, ale není obchodník. Přestože je schopný vést vyrovnaný účet, nemá představu, jak vést obchod. Pán George dal příliš mnoho zodpovědnosti muži, který se před pouhými dvěma lety bál svého vlastního stínu.

Dýchej. Zarazil se s rukou na klice. Bylo děsivé vstoupit na neznámé území. Cítil se v bezpečí doma, v Doupěti a v obchodě na Příčné ulici. Tam věděl, co od ostatních očekávat, a co ostatní očekávají od něj. Avšak čtyři nové zaměstnance obchodu ještě nepotkal. V duchu si zformuloval a stále dokola přehrával scénáře, co by se mohlo pokazit. Co když nějaký zaměstnanec odmítne poslouchat otroka? Co když se k němu budou špatně chovat? Co když mu budou klást divné otázky o tom, když byl Smrtijed? Přestože věděl, že je může, jak napomenout, tak vyhodit, vědomí toho nezahnalo ten nervózní a nejistý pocit v žaludku

S trhnutím otevřel dveře a vstoupil. Obchod voněl čerstvou barvou a spálenými vlasy, což byl slibný začátek. Regály byly plné a někdo již umístil i pozornost poutající kouzla.

"Mohu vám pomoci? Otevíráme až v poledne." Zezadu vystoupila žena. Byla malá, ale to nic neříkalo o jejích magických schopnostech, protože byla přibližně stejně velká jako pán. Břicho měla trochu zakulacené způsobem, který Severusovi poskytoval jistotu, že čeká dítě, ale ani ho nenapadlo to zmiňovat pro případ, že by se mýlil. Hnědé vlasy měla stáhnuté z očí, což bylo dobré znamení, že hodně přemýšlí a vyhýbá se rozptýlení. Kolem očí a úst měla jemné vrásky, což v jejím věku mohlo znamenat jediné. Že se často směje.

Porota nebyla za jedno, jestli je to dobré či špatné znamení.

Po večerech jsi klekával u nohou Temného pána a nechal jsi ho nahlížet do své mysli s vědomím, co by mohl najít, pokud by překonal tvé štíty. Přežil jsi Monstrum. Zvládneš to. Představování bylo pro Severuse obtížné, protože lidé se obvykle nepřátelsky dívaly na jeho levou paži a Severus si přál, aby se mohl schovat za pánův hábit. Ale neměl důvod být nervózní. Koneckonců, on to tu má na povel. V této situaci neměl pouze iluzi moci, protože v popisu jeho práce bylo, že je výše postavený než ostatní zaměstnanci. K čertu se zákonnými statuty.

"Jmenuji se Severus Snape," představil se. Po krátkém vnitřním konfliktu bednu odložil a natáhl ruku.

Bez zaváhání ji pevně sevřela a potřásla. "Ach, pan Snape! Pan Weasley mi říkal, že přijdete. Když řekl vaše jméno, tak jsem uvažovala, jestli jde o vás."

Jestli jde o vás. Protože byl bradavickým profesorem, bylo jeho zatčení rozpitvávané v médiích. Obvykle také zapomínal, jak slavný je jeho pán, takže samozřejmě bude mezinárodně proslavený jako otrok Harryho Pottera. Dříve by se díky tomu dmul pýchou. Nyní cítil, jak mu hoří obličej a okamžitě se kvůli tomu pocitu studu cítil provinile.

"Asi si mě nebudete pamatovat. Už je to dlouho. Oba jsme byli děti." Usmála se. "Končila jsem v roce 1984 a vy jste v té době už učil. Nevěděla jsem, že se nyní zabýváte obchodem s dětskými hračkami! Pojďte, ukážu vám to tady."

Ohromeně zvedl bednu a následoval ji. Byla jeho bývalou studentkou. Ale již před takovou dobou, že k němu již necítila odpor. Mohlo by to snad být proto, že neví? Nepodívala se mu dvakrát na čelo, což bylo typické, když si toho někdo všiml. Oslovovala ho pane Snape. Pane Snape.

Měl plné ruce, takže si nemohl otřít čelo. Bylo nerealistické předpokládat, že ostatní tři zaměstnanci také neznají novinky, takže samozřejmě brzy zjistí, co je. Avšak v mezičase by si možná mohl získat trochu respektu. Možná…

Zastavila se před velkými těžkými dveřmi s neprůhledným okýnkem. "Tohle je vaše kancelář."

Měl pocit, jako by se jeho nohy, srdce, plíce a mozek najednou zastavily. Kancelář. Má kancelář. Míval kancelář. Měl místnost ve sklepení, oddělenou od svého bytu, téměř zcela ve své kontrole. Trávil hodiny a hodiny prací u svého stolu, kontroloval studenty a jejich výtvory jak v učebně, tak mimo ni. Mít kancelář znamenalo ovládat určitý prostor. Byla symbolem moci. Toho, že do dané instituce patří.

Severus neměl moc. Byl fundamentálně a navždy zbaven schopnosti dominovat nad ostatními nebo jim dělat autoritu. Přesto stálo na zlaté plaketě na dveřích jeho jméno - 'S. Snape.' Stejně tak jako pán předstíral, že Severusův názor má nějakou váhu, předstíral nyní i pán George, že Severusova pozice znamená víc, než ve skutečnosti znamená.

"Pokud se vám nelíbí, možná bychom ji mohli vyměnit," pronesla Violet nejistě. "Vím, že vaše kancelář v Bradavicích byla větší."

Ostře se na ni podíval, otevřel dveře a překročil práh kanceláře. Většinu prostoru zabíral velký stůl a většinu zadní zdi zabíraly kartotéky. Byla tam také prázdná knihovna čekající na naplnění a v rohu stála židle s tvrdým opěradlem, která s největší pravděpodobností bude používaná při pohovorech nebo když bude někoho vyhazovat.

Máš moc. Tady nejsi otrok nebo bývalý Smrtijed. Máš autoritu. Pán George ti dal tuhle práce - tuhle velmi důležitou práci - protože si myslel, že ji zvládneš. Kdyby zvedl plat, mohl by najmout kohokoli. A přesto si vybral tebe.

Přestože na makro úrovni neměl žádnou moc - dostával týdenní kapesné a musel pána žádat o povolení vypít lektvar nebo alkohol - byl druhý ve vedení Kouzelnických kratochvilných kejklích a na vrcholu potravního řetězce v nové londýnské pobočce. Přestože šlo jenom o obchod s žertovnými předměty, cítil se poctěný.

Vybavily se mu triky, která ho naučila jeho předchozí terapeutka a přinutil se dlouze a zhluboka dýchat. Opřel se rukou o stůl, aby udržel rovnováhu a otočil se k Violet. Přikývl. "Myslím si, že to bude v pořádku."

Žena se nadšeně usmála. "Připravený na zbytek prohlídky?"

Dál se snažil zhluboka dýchat. Narovnal se. Zadíval se na ni přes svůj dlouhý nos. "Ovšem. Pokud mě necháte chvilku o samotě, mohu prohlídku dokončit samostatně. Mohla byste shromáždit ostatní zaměstnance, abychom se setkali, než otevřeme."

***

Všichni mu říkali, že se dostal přes nejobtížnější část bystrozorského výcvikového programu, a že projít dalšími dvěma roky bude mnohem snazší.

Harry si myslel, že zešíleli.

První rok programu byl složený z důsledného načítání a bolestivých zkoušek. Zahrnoval výuku v laboratořích. Museli prokázat své schopnosti vyhýbat se kletbám, kouzlit a vařit lektvary. Museli téměř každý den cvičit a přetrpět pravidelná vážení. Přestože byl první rok vyčerpávající, upotřebil své nejlepší schopnosti. Uměl se nadrtit na zkoušku a jeho obranné schopnosti byly lepší než obranné schopnosti jeho instruktorů. Naučil se, jak vařit lektvary, aby zezelenaly, když mají a o cvičení toho věděl spoustu z doby, kdy hrával nebelvírského chytače.

Druhý rok programu však vynechával většinu náplně prvního a místo toho se zaměřoval na mysl. První půlrok stráví studiem Nitroobrany a druhý se budou učit Nitrozpyt. A současně budou stínem nějakého bystrozora. Harry měl více zkušeností s Nitroobranou než jeho spolužáci, ale to mu moc výhodu neposkytovalo, protože v ní byl doopravdy špatný.

"Pane Pottere." Bystrozor Heinrich nepříliš trpělivě poposedával na druhé straně krátkého stolu. "Až budete připravený."

Byli v potemnělé místnosti, která byla prázdná až na stůl a dvě židle připevněné k podlaze a lampu nad jejich hlavami. Harry měl pocit, jako by byl ve výslechové místnosti. Dával by tomu přednost.

"Co mám přesně udělat?" Odmítal se na muže podívat a místo toho si okusoval nehet na palci.

"Co máte přesně udělat," zopakoval muž, jako by Harry slovům nebyl schopen porozumět.

Harry si přečetl tlustou doporučenou knihu. Přečetl ji pozorně, a dokonce si pečlivě dělal poznámky. Přečetl si kapitolu o historii Nitroobrany, kapitolu pojednávající o alternativních použitích Nitroobrany, a dokonce i dlouhou kapitolu o vztahu Nitroobrany a kapitalismu, které nerozuměl.

Nikdy v knize však nebylo vysvětleno, jak to udělat.

Člověk by si myslel, že by mohl s žádostí o pomoc obrátit na Severuse, ale věděl, jak by to skončilo. Skončilo by to další sklenicí švábu, která by mu byla mrštěna do obličeje a plačícím Severusem, jehož znamení by popraskalo, aby ho potrestalo. Přestože si se Severusem byli mnohem bližší než během Harryho pátého ročníku v Bradavicích, neviděl jiný realistický scénář.

Tu možnost nezvažoval proto, že si byli tak blízcí. Severus většinou zvládal udržet svůj vztek na uzdě, avšak když se mu to nepodařilo, následky byly děsivé. Nikdy nezapomene na den, kdy ho Severus vytáhl z postele a dovlekl do koupelny a na profesora Snapea, který po něm házel přísady do lektvarů předtím, než ho dobře poznal. Známé pořekadlo říká, že nejvíc ubližujeme těm, které milujeme, což znamenalo, že Harry nechtěl vidět, co by se stalo, kdyby Severuse nasral.

"Vím, že chcete, abych se na vás podíval." Harryho palec začal krvácet. "Nevím, jak vás zablokovat."

Bystrozor nejspíš protočil oči v sloup. "Naučíte se to, jakmile budu uvnitř. Je obtížné naučit se blokovat něco, co tam není."

To dávalo smysl. To byl důvod, proč používali jednoduchá bodavá kouzla nebo neškodné kletby, když učili studenty, jak blokovat kletby. Pro většinu lidí dávalo smysl zkusit to samé i s Nitroobranou.

Problémem bylo, že Harry nebyl většina.

Strčil si palec do pusy, aby z něj olízl krev. Až pak si uvědomil, jak dětinsky kvůli tomu vypadá. Povzdechl si. "Mám tam věci, které nechci, abyste viděl."

"Nespíš to nebude nic, co bych ještě neviděl."

Harry se hořce zasmál. "Jasně."

Harryho mysl, mysl Chlapce-který-přežil byla tak trochu druh zboží. Ach, byl si jistý, že by Severus nesouhlasil, ale nešlo o jeho inteligenci. Šlo o jeho vzpomínky. Myšlenky. Viděl a zažil mnoho věcí. Věcí, za které by jiní zaplatili hromadu Galleonů, aby je mohli převyprávět nebo jenom shlédnout. Také viděl Severusovy myšlenky. Přestože vzpomínky na vzpomínky nebyly obvykle skrze Nitroobranu dostupné, Harry byl ochotný vsadit svůj dům, že tím, že Severuse koupil, se stal výjimkou z pravidla.

Protože byl gay, existovaly také další věci, které chtěl před Ministerstvem kouzel skrýt. Předpoklad, že se na něj budou dívat skrze prsty, jakmile zjistí o jeho sexuální orientaci, také nebyl nerealistický. Koneckonců existovaly dva velmi běžné předpoklady, které se s tím tématem vázaly. Lidé si podle všeho mysleli, že když byl člověk gay, dělalo ho to méně mužným. A také že člověk musí být mužný, aby byl úspěšným bystrozorem. Tato kombinace byla pro Harryho smrtelná. Přestože mohl doufat, že všechnu tu negativní publicitu přežije díky faktu, že zachránil svět od jisté zkázy, v posledních letech vystřízlivěl. Neměl takovou důvěru ve svět, aby si myslel, že to natrvalo nepošpiní jeho reputaci.

Mohl se to alespoň pokusit vysvětlit bystrozorovi Heinrichovi, aniž by zacházel příliš do detailů. Od té doby, co se koncem ledna vrátil, byl mužovým stínem a až do teď vypadal muž jako příjemný chlapík.

Avšak Harryho vysvětlení bystrozora Heinricha příliš nepotěšilo. "Jak si myslíš, že se naučíš Nitroobranu, aniž bych do tebe pronikl?"

Přinejmenším po desáté Harry zvažoval, co má skrývat. Pamatoval si zvuk mudlovského zámku, když ho strýc Vernon zamkl do přístěnku a pamatoval si záblesky zeleného světla, když kolem něj umírali jeho přátelé. Vzpomněl si na Voldemortům výsměšný výraz a cítil, jak mu naskakuje husí kůže při vzpomínce, jaké to bylo dívat se mu do očí a vědět, že zemře. Pamatoval si své poprvé, když spal s mužem. Vzrušení, strach a stud, které to provázely. Strávil tolik hodin hlazením Severusových mastných vlasů, že je téměř cítil v prstech. Vybavoval si třesoucího se, křehkého otroka, kterého znával a přísného a hrdého profesora, kterého dřív nesnášel.

Severus je tak zranitelný. Pokud jim umožníš vidět ty vzpomínky na Severuse a Severusovy vzpomínky, znesvěcuješ tím Severuse nejspíš jediným způsobem, jakým ještě nebyl znesvěcený. Nemůžeš mu to udělat dokonce i kdyby souhlasil.

Harry zhluboka vydechl. "Mohu si udělat pauzu na oběd? Potřebuji trochu času, abych si to promyslel."

"Je deset hodin."

Super. "Takže do jedenácti budu zpět."

***