Unwell - Kapitola 95 II/II

2. část 95. kapitoly

---

Další fráze, kterou běžně používali jak mudlovské, tak kouzelnické kruhy byla: "Je to jako jízda/let na kole/koštěti". Což znamená, některé věci se nezapomínají.

Ta fráze však neznamenala, že člověk nemusí cvičit, aby opět exceloval.

"Ne, Luku, nemáš pravdu." Severus stál v čele stolu. "Takhle se to nedělá."

Muž byl mladý a nejspíš právě vyšel z Bradavic. To znamenalo, že byl svědkem Severusova zatčení a jistě ví, co mu následovalo. Jestli tomu mohl přičíst jeho svárlivou povahu, nevěděl. "Minulý rok jsem pracoval u Taškáře a…"

"...neměl jsi ve smlouvě konkurenční doložku? Proč tu jsi?" Severus mávl rukou ke dveřím. "Nejsme Taškář."

Protože měli jenom čtyři zaměstnance, Severusova práce často vyžadovala, aby pracoval na různých pozicích. Navíc měl ke svým povinnostem ředitele pomáhal Lukovi a Violet za pultem, což znamenalo jednání se zákazníky. Nebo pomáhat Anthonymu doplňovat zboží a udržovat obchod čistý. Také bude muset pomáhat Hughovi držet krok s produkty na zakázku, což zahrnovalo vaření lektvarů. Až k tomu dojde, zvládne to.

Přestože byl v obchodě jenom několik hodin, začínal si být jistý, že je to to nejlepší rozhodnutí, které mohlo být uděláno. Cítil, že se téměř třese vzrušením, když si uvědomil, co by to pro něj mohlo znamenat.

Z krámku se ozvala hlasitá rána následovaná výbuchem. Jejich meeting byl narušený, zaměstnanci nadskočili. Vyměnili si zmatené pohledy. Severus byl jediný, kdo vytáhl hůlku.

"Co se to sakra…" Hugh se zarazil, když je zdroj hluku našel v zasedačce.

"Ahoj." Pán se rozpačitě usmíval a tváře měl růžové. Stáhl si brýle a začal si je otírat do trička. "Omlouvám se, něco jsem přerušil?" zeptal se.

Severusova krátká úklona hlavy pánovým směrem byla nepovšimnuta, protože všichni čtyři zaměstnanci šokovaně zírali na pána. Někteří ani nezavřeli pusu.

Jednou za celý svůj mizerný život máš šanci být někým. Moc jsi toho nechtěl. Jenom právo předstírat, že jsi čtyřicet hodin týdně kouzelník, který si zasluhuje určitý respekt. Fakt, že mu to pán tak rychle zničil, ho rozzuřil tak, jak nepokládal za možné. Sevřel svou hůlku pevněji, aby zamaskoval třas.

"Pane Pottere!" vyjekl hlasitě Anthony

Pán zaváhal. Nasadil si brýle a opatrně se podíval na Severuse. "Ehm, omlouvá se, Severusi. Nechtěl jsem, ehm, vyrušovat. Počkám, ehm, venku. Nedělej si starosti." Kývl hlavou a zmizel.

Cítil, jak se k němu upírá osm očí. Sevřela se mu hruď a začal se cítil nepříjemně. Měl se v práci cítit bezpečně. Bylo špatně, že ho pán tak nešetrně o tu možnost okradl. A proč? Proč se tu vůbec ukázal? Kdyby během posledních čtrnácti dnů alespoň chvilku poslouchal, věděl by, že dnešek je pro Severuse velmi důležitý.

"Jak jsme se bavili…" Severus si zastrčil hůlku do kapsy a pokusil se získat kontrolu nad meetingem.

Zřejmě ještě nebyli připraveni soustředit se. "Vy znáte Harryho Pottera?" zeptala se Violet.

Znal Harryho Pottera? Znal muže, který se pod tím jménem skrýval. Byl mnohem neobratnější a bezohlednější, než jak ho ukazovaly rozhovory. A mnohem nižší než na lesklých fotografiích. Zároveň byl velice laskavý a milý člověk, který Severuse neustále hýčkal. Ale ten Harry Potter, kterého všichni znali, byl nejžádanějším starým mládencem na světě.

"Setkali jsme se," odpověděl vágně.

Pohledem se střetl s Hughem, mužem ve středním věku, který vypadal velmi dobře informovaný ohledně Severusova vztahu s pánem. Tak jak mohl cizinec být. Avšak ten nic neřekl a zdvořile na Severuse kývl, což si Severus vyložil jako znamení, aby pokračoval v meetingu.

Jak se opovažuje. Severus dva roky pracoval, aby se stal alespoň stínem svého bývalého já. Měsíce pracoval přes čas, aby byl nový obchod realizován a týdny již kvůli nervům sotva spal. Jak se pán opovažuje připravit ho o jeho den a strhnout pozornost na sebe?

Měl praxi ve skrývání těch nejintenzivnějších emocí a nějak dokázal ukončit meeting, aniž by se rozplakal. Rozdal zaměstnancům nějaké úkoly na poslední chvíli a odrázoval chodbou.

Pána našel ve své kanceláři, kde seděl na tvrdé židli jako vyděšený školák. Když Severus nakráčel do místnosti, vyskočil na nohy.

Severus zabouchl dveře a mávl rukou, aby utlumil jakékoli zvuky, které by se brzy nesly z místnosti. Nepotřeboval svědky masakru, který bude následovat.

"Kdo si myslíte, že jste?" Severus se mračil a rázoval si to k pánovi. Nozdry se mu dmuly, když se nad ním tyčil, a tělo se mu třáslo vztekem.

Pán se schoulil a zaváhal. "Napadají mě jenom dvě odpovědi - 'Harry Potter' nebo 'tvůj pán' - a protože obě skončí tím, že po mě něco hodíš, myslím, že zvolím odpověď jedna."

Pán byl jeho slabost. I přes neskutečný vztek, který k muži cítil, se musel usmát. "Copak ty zázraky nikdy neskončí?" Učí se.

Stáhl se a sedl si na desku stolu. Odhrnul si vlasy z obličeje a odhalil pulzující značku zdobící jeho čelo. Mračil se na pána, který se přiblížil, aby se ho dotknul. "Proč jste tady?"

Pán zaváhal. Svěsil ruku, svěsil ramena a zíral na své botasky. "Omlouvám se. Doopravdy se omlouvám. Nepřemýšlel jsem, jestli…" Při pohledu na Severusův výraz se opravil. "Nepřemýšlel jsem. Jako obvykle."

Nikdy za tebou do práce nepřišel bez pozvání. Kdyby se během minulého roku za tebou nečekaně stavil v Příčné ulici, byl bys štěstím bez sebe. Nyní je to jiné, ale on to nevěděl. Severus se zhluboka nadechl a přinutil se ke klidu. Bylo nerealistické očekávat, že jeho zaměstnanci se o jeho postavení nikdy nedozví - byl si jistý, že právě teď o tom informují Violet - a bylo by velice neobvyklé, kdyby jeho osobní život nikdy nepronikl do práce. Musel se snažit, aby měl respekt i jako otrok, a ne tím, že proti tomu bude bojovat.

Pokusil se své postavení co nejlépe vysvětlit pánovi. Ten svěsil hlavu. "Vím. Jsem idiot. Omlouvám se. Jen… Podívej, mám problém s výcvikem, který nevím, jak vyřešit."

V jednadvaceti byl Severus již rok zaměstnaný v Bradavicích, což bylo zhruba ve stejném věku, jako pán nastoupil do výcviku. V jednadvaceti Severus neměl nikoho, koho by mohl požádat o radu a byl nucen řešit své problémy sám. Bylo to složité, ale posilovalo to charakter. Nevadilo mu nabídnout své zkušenosti, aby mladému muži pomohl, ale občas pán žádal až příliš.

"Ne, poslouchej." Pán chytil Severuse za ruku. V zelených vykulených očích se zračilo zoufalství. "Chtějí, abych se naučil Nitroobranu."

Vztek, který začal pohasínat, byl zpět. Pán přerušil jeho meeting kvůli něčemu tak jednoduchému jako Nitroobrana? "Ach, samozřejmě. V bystrozorském programu od vás očekávají, že bude používat mozek. Chápu, že vám to přijde strašlivé."

Při pohledu na pánův výraz si Severus uvědomil, že bude muset zvolit odlišný přístup. "Pane, chápu, že poměrně málo kouzelníků ovládlo Nitroobranu, protože je složitá, ale jste ten nejmocnější kouzelník na světě. Já ji začal studovat, když mi bylo devět. Jak jste přežil celé ty roky bez použití Nitroobrany? To jste se z našich lekcí nic nenaučil?

Pán si založil ruce na hrudi. "Prostě jsem se vyhýbal očnímu kontaktu a ne, nic jsme se nenaučil, protože jsi byl hrozný učitel a já byl pal… počkej, jak ses sakra naučil Nitroobranu, když ti bylo devět?"

V devíti Severus toužil po něčem, co by ho vzdálilo od jeho mudlovského dědictví. Když zjisti, že existuje vzácná schopnost, která nevyžaduje hůlku, vrhl se na ni. Již poprvé, kdy byla otestována, když ho Křiklan dovedl k Brumbálovi s podezřením na to, že je doma týraný, se ukázala jako velmi užitečná. "Stálo ho to hodně sil, ale samozřejmě se mu podařilo mé bariéry strhnout," vysvětlil Severus. "Skončilo to tak, že jsem nemohl jet domů na zimní prázdniny. Ty týdny, kdy jsem byl oddělen od Lily, byly ty nejdelší v mém jedenáctiletém životě."

Pán si povzdechl a začal Severusovi vysvětlovat své dilema. Řekl, že jeho mysl je vysoce ceněná (Severus se tak nenasmál již kolik měsíců a potřeboval několik minut, aby se vzpamatoval), a že se bojí povolit do ní ministerstvu přístup. Nechtěl, aby byly kopie jeho vzpomínek na závěrečnou bitvu ve všech výlohách, a aby se lidé dozvěděli, jaké měl dětství. Přestože neměl ze své slávy radost, věděl, že se okamžitě začnou po celém světě šířit drby o jeho sexuální orientaci, a přestože se nestyděl za to, čím je, nechtěl kvůli tomu trpět. Také vyjádřil obavy o Severuse, což Severus shledal sladkým a zbytečným.

Přitáhl si muže k sobě. Přestože seděl na stole, pán, který stál, byl sotva vyšší než on. Naklonil mu hlavu a jejich nosy se dotknuly. Zavřel oči a zhluboka dýchal. "Pane, pokud hledáte pomoc, nejsem si jistý, že vám ji mohu nabídnout. Nic jsem si o tom tématu nepřečetl, ale obávám se, že pokud bych vstoupil do vaší mysli, tak byste neúmyslně zvládl udělat z mého mozku ledovou tříšť."

Jeho intenzivní studium zotročovací kletby ho nutilo zvažovat věci, které většinu ani nenapadly. Pokud pán vlastnil jeho mysl a nedokázal ovládat svou, mohl by nevědomky zničit Severusovu, kdyby mu do ní vstoupil? Dovolovala zotročovací kletba Severusovi vstoupit do mysli svého pána? Negoval výslovný souhlas všechny negativní následky?

Pán se hořce zasmál. "Víc jsem se bál toho, že bys na mě házel přísady do lektvarů."

Na některé incidenty nebyl Severus pyšný a raději by na ně zapomněl. Zhluboka vydechl, když ho pán začal hladit ve vlasech. "Nebuďte hlupák. V této místnosti žádné přísady nejsou."

Připravil se a zeptal se: "Pane, mohu vstoupit do vaší mysli?"

Pán se napjal, a když Severus otevřel oči, hleděl přímo do jeho zelených. Ani jeden se nepohnul. "Teď?"

"Nebude to dlouho trvat," ujistil ho Severus. "Pokud se seznámím s vaší myslí, mohl bych být schopen Nitroobrany za vás nebo vám ukázat, jak to udělat. Vím, že máte být někde jinde. Prosím zůstaňte s čelem přitisklým k mému. Možná je to placebo, ale vypadá to, že to trochu tiší bolest, aniž bychom riskovali vzrušení. A Merlin ví, že pokud by se něco pokazilo, bude mě to bolet."

Pán přikývl a opatrně opřel své čelo o Severusovo. "Dobře. Ten nápad se mi líbí. Nechci, aby pro tebe existovaly hranice, stejně tak jako neexistují pro mě."

To bylo jiné, protože pán si nemohl přehrát scény, které Severus mohl cítit povinnost popsat. Samozřejmě, že jakmile by se pán naučil Nitroobranu, tak by se to změnilo. Pak by mohl snadno překonat i Severusovy štíty. "Ať děláte cokoli, nepřemýšlejte, o čem přemýšlím."

Pán si odfrkl. "Skvělé. Jak mám myslet na cokoli jiného. Dobře, chápu."

Chvíli trvalo, než se Severusovi podařilo zvednou své vlastní nitroobranné štíty. Od té doby, co je před rokem odstranil, je nepoužil. Byly pro něj jako Bezesný spánek pro pána - užitečné, ale zneužívané a tedy zakázané. Naplnil ho hřejivý pocit bezpečí. Vybavil si úlevu, kterou mu štíty poskytovaly.

Soustřeď se. Zadíval se do pánových nádherných zelených očí a vstoupil.

Cítil, jak se pán napjal. "Jaké to je? Představuji si místnosti s kartotékami. Nedívej se na nic, co by mohlo být trapné, dobře?"

Představa, že by cokoli v pánově mysli mohlo být pečlivě popsané, byla směšná. "Ticho, pane, a prosím nezakazujte mi přístup v případě, že omylem poruším vaše pravidlo." Protože již v pánově mysli byl, bylo snazší zorientovat se. Vybral jednu vzpomínku a připravil se na to, co přijde.

Zdi byly natřené jemnou růžovou a tapeta nebyla ničím pozoruhodná. Většinu místa v pokoji zabírala velká postel a v rohu byla malá, třesoucí se postava. Byla téměř nahá a pokrytá všemi typy špíny. V zamotaných vlasech visel velký chuchvalec neidentifikovatelné hmoty.

To jsi ty, uvědomil si Severus a zalila ho hrůza. Jeho vzpomínky na tu doby byly tak vágní a rozostřené, že z jeho pohledu se vlastně nestaly.

"Hej, to je v pořádku." Pán byl výrazně hubenější než dnes. Jeho tvář vypadala mlaději. Ruce měl zvednuté, jako by se vzdával. "Žádná hůlku, dám ji pryč. To je v pořádku, Sna… Severusi. Víš, proč jsem tu?"

Výraz v tmavých očích byl výrazem hrůzy, zmatení a na tím vším převládala rezignace. Severus sledoval, jak postava ve vzpomínce pohlédla na postel a zpět na pána. Nedíval se na pánovu tvář, ale na jeho ruce, jeho kalhoty a opět na jeho ruce. Téměř neuvěřitelně se zmenšil, když se schoval v rohu. Třásl a vydal přidušený zvuk.

"Severusi," ozval se pán. "Severusi, lásko, jdi pryč. Ne…"

Severus zamrkal a stáhl se z pánovy mysli. Ruce měl zpocené. Odtáhl obličej od pánova. "J-jak j-jste mi t-to p-právě ře-řekl?"

Pán ho políbil na čelo a přitáhl si ho do obětí. Zašeptal mu do vlasů. "Lásko. To je přezdívka, jako miláčku, zlato, srdíčko nebo buchtičko nebo koláčku…"

"… bagetko? Taštičko?" Severus zavrtěl hlavou a rozhodl se zůstat v klidu. Už není tím mužem jako ve vzpomínkách. Je docela v pořádku a velice v bezpečí vedle může, který považuje oslovení 'lásko' za přijatelné. "Ještě jednou, pane."

Pán se na něj kriticky podíval. "Seš si jistý?"

V odpovědi mu Severus opět vstoupil do mysli. Když se zorientoval, zeptal se: "Mám povolení prozkoumat myšlenku nebo dvě?"

Pán se naježil, a pak neochotně povzdechl. "Pokud bude hloupá, nesměj se mi."

"Nenuťte mě slibovat něco, co oba víme, že nemohu dodržet." Severus si vybral poměrně čerstvou vzpomínku, aby pána ušetřil bolesti se sdílení vzpomínky hormony zmítaného šestnáctiletého dítěte.

A jak se ukázalo, co našel, bylo pro pána ještě horší.

Dva muži se vášnivě líbali na neznámé posteli. Oba byli nazí, a protože to byla myšlenka a ne vzpomínka, byla méně přesná, protože Severus byl mnohem více zjizvený a poskvrněný, než si ho pán představoval.

"Jsi v pořádku?" zeptal se pán a nechal své rty sklouznout ze Severusova obličeje. Jemně mu oždiboval krk, zanechal za sebou rudou značku a pokračoval níže.

Severus se prohnul v zádech, a když pánův jazyk obkroužil jeho bradavku, zasténal.

"Sakra, Severusi, zmiz!" vyjekl pán.

Pán obrátil svou pozornost zpět k Severusovým ústům, uzamkl je těmi svými. Když se nadechl, prohlásil: "Miluji tě."

Severus se stáhl. Zavřel oči a odstoupil od pána, aby zablokoval přístup do pánovy mysli. Nemělo by být překvapující, že má pán pornografické myšlenky o nich dvou, protože je mívala většina lidí, kteří byli sexuálně přitahováni k jiné osobě. Avšak připadalo mu divné, že je pán sexuálně přitakován k němu. Byl přibližně dvakrát starší a byl živoucí definicí 'poškozeného zboží'. Nikdy nebyl dokonce ani nekonvenčně atraktivní. Jak si ho pán dokázal sexualizovat bylo nad všechno chápání.

Pán zrůžověl. Bylo mu ke cti, že i přes to se dokázal podívat Severusovi do očí. "Krabici označenou 'porno' jsi neměl otvírat."

"Ach, ale ta byla nejlákavější." Severus se usmál. V posledních týdnech pána mnohokrát políbil. Všechno to byly jemné, krátké polibky, které byly asi tak sexuální jako Teddyho uslintané pusinky. Pán to vždy nechával na něm a nikdy ani nenaznačil, že by chtěl víc, přestože Severus předpokládal, že chtěl.

Jeho předchozí pánové ho používali z různých důvodů. Pro pána Meringa to byla jenom práce. Nenahlížel na Severuse jako na muže, a dokonce ani jako na osobu. Používal ho jako způsob potvrzování si své dominance. Pán a paní Westonovi ho používali pro sexuální uspokojení a ani jednou je nenapadlo, co by se mohlo líbit jemu.

A teď v pánových fantaziích to bylo o Severusovi. V té myšlence nebyl pán ten, kdo potěšení přijímal, ale poskytoval ho Severusovi způsobem jakým žádný z předchozích majitelů. A to vše s úmyslem, aby Severus cítil slast a cítil se v bezpečí. Pán z fantazie byl jemný a než pokračoval, požádal Severuse o souhlas. Přestože to v té myšlence nebyl doopravdy Severus, ta fantazie v něm vyvolala pocity lásky a bezpečí, přestože to nikdy tak nebylo zamýšleno.

"Také vás miluji," prohlásil Severus s odkazem na pánovu fantazii. Přitáhl si pánovu hlavu k polibku, na který pán jasně již nějaký čas čekal.

Za chviličku mu začal pán polibek oplácet. Jeho hrubé rty se pootevřely a nechaly vklouznout Severusův jazyk a prozkoumávat. Pán voněl svou přírodní vůní, která Severuse zvláštně uklidňovala.

Vágně si uvědomoval, že pána líbá. Vzadu v hlavě se mu objevila myšlenka, že je v práci, a že je to zcela neprofesionální. Avšak tyto myšlenky byly zastíněny pocity, které se v něm probouzely. Když ho pán objal svými silnými pažemi a pevně ho k sobě přitiskl, nedokázal si vybavit, že by se kdy cítil tak dobře, a nechtěl, aby to skončilo. Jeho vlastní nohy se obtočily kolem pána, když se pomalu nakláněl ke stolu.

Když ucítil váhu na hrudi, prudce otevřel oči a posadil se, čímž přerušil jejich polibek. Byl v pohodě, věděl to. Byl víc než v pohodě, a přestože strašně toužil pokračovat, potřeboval pauzu. Potřeboval nechat mozek a tělo srovnat si, co se stalo.

Vypadalo to, že pán to vše chápe i beze slov. Zelené oči mu jiskřily a vypadalo to, že zapomněl, proč tu vůbec je.

Avšak Severus nezapomněl. Urovnal si hábit a odkašlal si. "Pane, soustřeďte se na nic a představte si zvedající se bariéru. Většina lidí využívá vodu nebo oheň, ale není nezvyklé myslet ani na stavění zdi nebo na prudký vítr."

Pán zaváhal a zeptal se. "A pak co?"

Severus se zvedl. Přál si, aby měl zrcadlo, aby se mohl ujistit, že nevypadá, jako by právě během pracovní doby líbal pána. "To je vše. Vím, že se to, jak se říká, snáze říká, než udělá. Nyní, když víme, že se dokážu dostat do vaší mysli, mohu vám dnes večer ukázat, jak použít Nitroobranu. Nebudu schopen vaši bariéru otestovat, protože si dokážu představit, že proražení vašich štítů by mohlo mít smrtelné následky, ale možná se dokážu dostat dovnitř a podívat se, jestli to děláte správně. Nyní bych vám doporučoval, abyste našel zdvořilý způsob, jak sdělit svému zaměstnavateli, že budete studovat samostatně, ale že složíte zkoušky v jejich řádných termínech."

Pán přikývl. "Díky a ehm, omlouvám se, že jsem tě zdržoval od práce." U dveří se zastavil. Nemohl odejít bez drzé poznámky. "Líbí se mi chodit s šéfem. Je docela sexy…"

Severus ho nenechal větu dokončit. "Ven."

Příště: Lepší