Unwell - Kapitola 96 I/II

Dnes pro vás mám poslední vydanou kapitolu Unwell. Poslední téměř čtyři roky nepřibyla žádná kapitola, takže se obávám, že tato povídka možná zůstane jednou z těch nedokončených. Každopádně pokud by se někdy nová kapitola objevila, vrátím se, abych ji přeložila.

S touto povídkou jsem strávila téměř osm let. Původně jsem ji nechtěla ani číst, natož překládat. Za těch osm let se však Unwell stalo mou srdcovou záležitostí a těžko se mi s ní loučí. Děkuji assez, že mě k ní dovedla. Také děkuji fridě a Pret, které se vystřídaly u kontroly mých gramatických ohavností. Děkuji všem čtenářům, kteří četli a ještě větší dík patří i těm několika z vás, co jste komentovali.

---

Kapitola 96 - Lepší

Severusovy vzpomínky na nedávnou minulost byly často rozmazané. Nikdy si nebude jistý, jestli mu Monstrum vydloubl oči, nebo jestli si to jenom představoval. Myslel si, že si pamatuje, že u pána Müllera byl strašlivě spálený, ale protože to bylo na počátku jara, mohlo tomu tak být? Nevzpomínal si na tolik chvil, které jeho pán uchovával v paměti, protože byl v té době uzavřený příliš hluboko v sobě, než aby fungoval.

Avšak barvitě si pamatoval chvíli, která se odehrála během jeho první noci s pánem. Bylo to krátce poté, co přijeli do domu, který nyní Severus považoval za svůj. Klečel v roku a připravoval si postel z přikrývek. Vybavoval si svůj strach a frustraci, že neví, jaký má účel, a jak moc se bál pána zeptat. Vzpomínal si na zelené oči, které byly plné emocí, které Severus nedokázal rozeznat, což bylo také děsivé. Slova, která tehdy pán pronesl, s ním budou navždy: "Aby ses pokusil uzdravit. To je důvod, proč tu jsi, rozumíš? Aby ses uzdravil."

Uzdravování zabralo sakra dlouhý čas a on začínal pochybovat, že ho někdy dotáhne do konce.

Přežvykoval konec cigarety, zíral ze své pozice na okenním parapetu ven. Věděl, že je inteligentní muž, a že nemá problém pochytit ty nejduchaplnější věci. Avšak uvažoval, jak často mu unikne něco zcela zřejmého.

Byl zlomený. Zcela zlomený a bez možnosti opravy. Nebyl roztříštěný nebo rozlomený na dva čisté kusy. Byl stroj, který přestal pracovat a nikdo neví, jak ho opravit. Na čas mohou ten problém zeslabit a vyřešit, ale vždy během několika dní přestane pracovat.

Až do nedávna si to neuvědomoval. Myslel si, že je křehký, ale že funguje. Když pán před několika měsíci odjel, uvědomil si opak. Od té doby se každý den snažil srovnat s tím, kdo a co je a cítil v sobě trýzeň, kterou nedokázal přemoci. Cítil, jak se mu svírá hruď, až nemohl dýchat a oči mu zalévají horké slzy. Často se s odporem díval na svou paži a více než jedou se ji pokusil zcela odstranit.

Nikdy v životě takovou bolest nezažil. Všechny ty chytré tresty, se kterými dokázali přijít pán Mering a Monstrum, se nikdy nemohly rovnat mučení, které mu způsoboval samotný život. Když pracoval, udělalo se mu zle, když si vzpomněl, že vydělává peníze pro muže, který nejenže vlastní jeho oblečení, ale také samotného Severuse. Jak s tím bojoval, vzpomínal na to, jak mužova malá ruka dobře pasuje do Severusovy. A na nekonečný obdiv, který k němu Severus cítí.

Byl chodicí nesoulad. Před svým zhroucením nikdy necítil takový vnitřní konflikt a nyní začínal uvažovat, jestli je to boj, který může vyhrát.

Severus pomalu popotáhl a plnil si plíce kouřem. Chvíli zadržel dech a poté stejně pomalu vydechl. Bylo to báječné cvičení, protože vedle hlubokého dýchání mu nikotinem navozené změny v mozku pomáhaly zklidnit nervy.

Měli mezi sebou nevyslovenou dohodu ohledně Severusova kouření. Existovalo toho tolik, co Severus nemohl bez výslovného povolení dělat. Všechno, co by ho mohlo zbavit napětí - lektvary, alkohol, masturbace - nejprve vyžadovalo souhlas muže, který ho vlastnil. Dávalo to smysl, protože cokoli, co přímo ovlivňuje otrokovo chování, efektivitu nebo potomstvo, bylo pánovou záležitostí.

Když do něj pán Mering ta pravidla vtloukal - v pravém slova smyslu - nezmínil kouření. Vzhledem k dobře známým nepříznivým účinkům, nebyl nejspíš zákon již nějakou dobu aktualizovaný, nebo udělal pán Mering chybu. V každém případě to bylo něco, co mohl dělat, aniž by potřeboval pánův souhlas, takže toho využil.

Věděl, že to pána mučí. Pravidelně dělal narážky na to, že je mu jedno, co dělá Severus se svým spermatem nebo co pije, ale že nechce, aby za něj musel v budoucnu dýchat mudlovský respirátor. Pán nedokázal dostatečně ocenit, jak si Severus přál, aby pro něj pánův názor na jeho zvyky nic neznamenal.

My o vlku… Když uslyšel, že se otevírají vstupní dveře, vyhodil popel z otevřeného okna "V ložnici!"

Severus přestal Teddyho vyzvedávat z jeslí. Vážně zvažovali, že by využíval kouzel měnících podobu, ale pán řekl, že by Severus neměl mít pocit, že by měl na veřejnosti skrývat, kým je.

Avšak Severus znal skutečný důvod. Neexistovala záruka, že by dokázal udržet Teddyho a sebe v bezpečí, pokud by opět narazil na pána Westona.

Do pokoje vstoupil pán. Musel cítit kouř, protože Teddy měl kolem hlavy vykouzlenou bublinu. "Severusi, o kouření v domě jsme mluvili."

"Jsem u okna," upozornil ho Severus a kývl mu hlavou na pozdrav.

"Jo, a kouř z něj vyfoukáváš jenom na oko." Pán mu položil Teddyho na klín. "Vezmi si svého syna."

"Mého syna?" zeptal se Severus a opatrně cigaretu odložil. Přestože se Severusovi líbilo, že může o Teddym uvažovat jako o svém, pochyboval, že by se mu líbilo, co mu pán naznačuje.

Teddy si vyhrnul rukávy a odhalil patlanici zaschlých vodovek na pažích. "Namaloval jsem se jako ty!"

Zíral na Teddyho, aniž by ho doopravdy viděl. Před několika měsíci se Teddy začal zajímat o tetování na jeho paži. Neustále ho prosil, aby se směl podívat a rád po něm přejížděl svými lepkavými prstíky, kdykoli ho neměl skryté. Přišlo mu špatné ukazovat ho nevinnému dítěti, jehož biologičtí rodiče zemřeli v boji proti všemu, co to znamení přestavovalo.

Neví, co znamená. Ví, že ty ho máš a nikdo jiný, koho zná ne. Shledává to zajímavým, jako jakékoli jiné dítě jakékoli tetování. Namaloval si ruce, aby byl jako ty, a to nemusí být politováníhodné. Miluje tě.

Když mu Teddy začal vyhrnovat rukávy, cítil, jak se mu v obličeji roztahuje úsměv. "To ano. Dobrá práce. Jsem si jistý, že je na tebe tatínek pyšný. Příště možná můžeme obarvit tvé oblečení na zelené a stříbrné."

"Jen přes mou mrtvolu." Pán hnal Teddyho pryč. "Jdi si umýt ruce. Severusi, vážně, mohl bys přestat kouřit u mě v ložnici?"

Když Teddy zmizel, popotáhl Severus opět z cigarety. Zarazil se, zvažoval svůj další krok, a pak vyfoukl kouř pánovi do obličeje. "Domníval jsem se, že je to naše ložnice."

Ložnice, kterou využíval Severus, byla již několik měsíců prázdná. Severus si ani nedokázal vzpomenout, kdy v ní naposledy spal. Cítil se mnohem pohodlněji v posteli s pánem, a pokaždé, když si vzpomněl, že se jeho pán cítí stejně, zaplavila ho radost.

Pán zakašlal. "To je. Myslím, že bychom sem měli přenést všechny tvé věci."

To nebude nesplnitelný úkol, protože vlastnictví, které Severus za poslední dva roky nashromáždil, se skládalo z několika hábitů, několika mudlovských triček, svetrů a párů kalhot, ponožek a spodního prádla, jednoho páru bot, kočky a šesti knih, které měl dole v knihovně.

"Mohli bychom tam přestěhovat váš stůl," navrhl Severus a típl cigaretu. "Bylo by pěkné, kdybyste měl studovnu."

Pán otevřel pusu a zase ji zavřel. Neodpověděl a místo toho došel ke svému prádelníku a začal v něm přerovnávat věci, aby udělal místo pro Severuse.

Ta ložnice musí zůstat tak jak je. Jestli se někdy pohádají, potřebuje Severus nějaké místo, které by mohl považovat za své. Kam by mohl odejít a vychladnout. Pokud se nebude Severus z jakéhokoli důvodu cítit s pánem v bezpečí, potřebuje oddělené místo, kde by mohl spát. Dát dohromady jedince, který nemůže brát lektvary na spaní s jedincem trpícím chronickými nočními můrami, byla katastrofální kombinace, takže bylo pravděpodobné, že budou občas z praktických důvodů potřebovat oddělená místa na spaní.

"Ale když o tom tak přemýšlím," prohlásil Severus, "možná bychom ji měli zachovat, kdybychom měli někdy hosty."

Pán ze sebe shodil pracovní hábit a natáhl si tričko. "Jsi připravený?"

Nikdy nebude připravený. Celý den se děsil toho, co přijde. Měsíce výzkumu vedly k významnému postupu a konečně nadešel čas odhalit S.P.O.Ž.Ú.S.u, na čem pracovali. Nebyl si jistý, jak si má zjednat respekt před tuctem cizinců, kteří byli velmi dobře seznámení s tím, jak na tom byl v tom nejhorším období. Nebyl si jistý, jestli je dokáže přesvědčit, aby ho brali vážně, ani jak bude reagovat, pokud se mu to nepodaří. Což se mu nejspíš nepodaří.

Teddy přiběhl zpět do pokoje a zaměřil svou pozornost na Gik, která spala na posteli. Ruce měl pořád špinavé a tričko mokré. Bublinkové kouzlo stále fungovalo a způsobovalo, že mu černé vlasy trčely do všech stran.

Severus si vyměnil pohled s pánem, který se široce usmál.

Většina lidí by si myslela, že má Severus pouhou almužnu, ale on věděl, jaké má štěstí. Měl pána a malé dítě, které je mělo natolik rádo, že je napodobovalo. Nezáleželo na tom, co si o nich a jejich výzkumu myslí lidé ze S.P.O.Ž.Ú.S.u. Bez ohledu na to, jak večer skončí, nic, co by bylo doopravdy důležitého, se nezmění.

Sklonil se a lehce pána políbil. "Za pět minut budu čekat u krbu."

***

Zkratka S.P.O.Ž.Ú.S. nyní znamenal Společnost za ochranu blaha zotročených. Protože zotročení Smrtijedů zvýšilo povědomí o problémech otroctví, počet členů v posledních letech raketově vzrostl. Po celém Spojeném království byly stovky oficiálních členů, kteří nabízeli svou pomoc šířením propagandy proti otroctví a příspěvky na výzkum. A přibližně třicet lidí se pravidelně účastnilo shromáždění a protestů organizovaných S.P.O.Ž.Ú.S.em. Aby se člověk mohl stát členem, musel zaplatit malý členský poplatek a podepsat smlouvu znějící následovně: "Stvrzuji, že jsem oddaný záměru S.P.O.Ž.Ú.S.u chránit všechny životy, ať už svobodné nebo zotročené, a že se postavím proti jakémukoli jinému chování."

Bylo tedy docela ironické, že jejich rodina nebyla na pravidelných setkáních příliš vítána.

Když vylezli z krbu, Severus stále svíral Harryho ruku. Přestože již předtím strávil v Hermionině bytě nějaký čas, necítil se tu při setkáních příliš dobře. Harry mu rozuměl. Cítil na nich neustále všechny pohledy, soudící je, jako by dělali něco špatně.

"Harry!" přihnala se Hermiona a téměř kamaráda nadšením srazila k zemi. Stoupla si na špičky, aby Severuse líbla na tvář, a pak se otočila k Harrymu. "Potřebovala bych s tebou později mluvit. Potřebuji poradit."

Vídal Hermionu míň než kdy předtím. Oba dva měli spoustu práce se studiem, a ne vždy to stíhali na Weasleyovic rodinné večeře. Pod očima měla černé kruhy skoro stejně velké jako on. Husté vlasy měla svázané do uzlu.

"Jo, to zní dobře." Položil svého syna na podlahu a pustil Severusovu ruku. Nutkání vrátit Severusovi polibek, který před chvilkou dostal, bylo téměř neodolatelné, ale nějak ho místo toho zvládl poplácat po rameni. "Zlom vaz."

Harry dokázal odrecitovat Severusovu prezentaci skoro slovo od slova. Když pečlivě zanalyzoval Severusův výzkum, začali procvičovat, jak ho Severus odprezentuje členům S.P.O.Ž.Ú.S.u. Harry hrál roli diváků a Severus mu řekl, že jeho výkon byl excelentní, zvlášť když došlo na kladení hloupých otázek.

Sáhl do kapsy pro sladkost. Teddy byl obvykle docela hodné dítě, ale zvuky, která vydával, měly jen čtyři formy: jekot, řvaní, pištění a kvičení. Severus obvykle trávil setkání tím, že seděl s Teddym u Harryho nohou a snažil se ho zabavit peprmintkami, jen by byl potichu. Členové S.P.O.Ž.Ú.S.u po nich vrhali odsuzující pohledy, ale dnes mu bylo jedno, jestli odsuzují jejich rodičovská rozhodnutí, pokud to pomůže Severusovi překonat to, co pro něj bylo velmi obtížné.

Od února strávil Severus několik měsíců výzkumem zotročovací kletby. Byl neúnavný a neustále pracoval dlouho do noci a o víkendech s Harrym po boku. Občas se s ním podělil o něco, co objevil, a co ho vzrušilo, což ale Harry velmi zřídka chápal.

Přestože Severus tvrdil, jak svou předešlou práci nenáviděl, byl na akademické půdě ve svém živlu. V tom, co dělal, byl extrémně dobrý a vypadalo to, že si to doopravdy užívá, což Harry nechápal. Dokonce začal zmiňovat i možnost, že by mohl svůj výzkum v budoucnu publikovat. Harry ho v tom silně povzbuzoval, přestože neměl tušení, jak jde výzkum publikovat, nebo jestli by to bylo pro Severuse jako otroka možné.

Možná jím navždy nebude. Harry tu myšlenku potlačil, než se mohla rozvinout. Naučil se věřit svému tušení, když šlo o to být hrdinou, otcem a když došlo na Severusovy potřeby. Víc, než cokoli jiného chtěl, aby byl Severus šťastný a zdravý a byl ochotný udělat cokoli bylo potřeba, aby zajistil, že tomu tak bude. V tuto chvíli Severus prohlásil, že potřebuje, aby vše zůstalo stejné a bez ohledu na to, jak moc chtěl, aby byl Severus volný, věděl, že právě teď má Severus pravdu.

Severus ho vyhledal pohledal a Harry se na něj usmál. Podle všeho to vypadalo, že to byla ta motivace, kterou Severus potřeboval.

"Po tři měsíce, zatímco vy všichni jste pracovali na výše zmíněných záležitostech a na výzkumu pana Peabodyho, my volili jiný přístup. Od začátku února jsme - pán a já - analyzovali zotročovací kletbu, která je používána na otroky a udělali jsme mírný pokrok. Je to poměrně komplikované, a proto bych se měl vyhnout přednášce. Pokud máte zájem dozvědět se detaily, můžeme je samozřejmě probrat na konci setkání nebo si domluvit alternativní termín."

Netrénovaným očím Severus připadal klidný a soustředěný. Avšak Harry si všiml, že si oblékl hábit s vysokým límcem, který nosil každý den do práce, a který skrýval ocelový obojek kolem jeho krku. Ruce se mu trochu třásly, takže si Harry přál, aby ho mohl podpořit a držet ho za ruku.

Nemohl. Neupře Severusovi důstojnost, kterou se zoufale snažil zachovat, pokud ne i získat.

"Domníváme se, že se zotročovací kletba chová podobně jako neporušitelný slib. Zotročovací kletba k sobě váže jednotlivce tím…" Severus se zarazil.

Harry seděl na pohovce a naslouchal Severusově nácviku. "Je to dobré, pokračuj."

"Ne," zamračil se Severus a škrábal si poznámky na pergamen. "Ve vědě je důležité být precizní. Slovo 'jednotlivci' implikuje, že otrok je osoba, což není přesné. Místo toho bych měl říct něco jako 'Napadlo mě, že zotročovací kletba se chová podobně jako neporušitelný slib tak, že přinutí otroka poslouchat, nebo zemře'."

Harry mu to znělo úplně stejně. "Jo, to je mnohem lepší. Řekni tohle."

Pan Peabody zvedl ruku a přerušil Severuse, ještě než mu Severus stihl dát slovo. "Jak jste řešili pouto, která má otrok se svým vlastníkem?"

Výzkum Peabodyových závisel na představě, že otrok byl kletbou nějak fundamentálně pozměněn. Věřili, že otrok byl svým pánům loajální, protože zotročovací kletba udělala něco s jeho vlastní podstatou. Harry věděl, že to není pravda, protože věřil Severusovi, když říkal, přinejmenším žertovně, že tomu tak není.

Harry měl nutkání vyskočit na Severusovu obranu. Bylo to hluboce urážlivé poslouchat, že jejich vzájemný vztah je částečně výsledkem zotročovací kletby. Kdykoli to Severusovi někdo řekl, začal pochybovat o všem, co si myslel a co cítil. Ujídalo ho to zaživa a pan Peabody neměl právo mu tohle dělat.

"Bez urážky, ale vaše lpění na tom, že otrok je druh, který musí svého majitele uctívat, je urážlivé a frustruje mě. Snaží se podkopat vše, na čem jsme pán a já pracovali poslední dva roky, což jste, jak vím, měl možnost sledovat." Severus se odmlčel a dodal: "Avšak garantuji vám, že majitelova schopnost ovládat otroka skrze jeho značku na čele je něco, co by mělo být vzato v úvahu."

Severus zavrčel na pergamen. "Pane, máte nějaký nápad, jak bych měl vysvětlit tvorbu protikletby? Měl bych jim sdělit, že protikletba odstraní moc značky na otrokem, ale pokud to udělám, měl bych to také vysvětlit podrobněji."

"Jo, nevím. Je to doopravdy suché a nudné. Prostě jim řekni, že se snažíš vytvořit protikletbu. Věř mi, nezajímá je to ani zdaleka tolik, jak si myslí." Harry z větší části rozuměl protikletbě, kterou Severus vytvářel, avšak nehodlal vynaložit to množství úsilí, které by bylo potřeba, aby ji pochopili i členové S.P.O.Ž.Ú.S.u.

Severus se odmlčel. "Jak mám navrhnout experimentální fázi výzkumu?"

O tom Harry dlouho uvažoval. "Pokud jim budeš muset říct detaily, připrav se, že tě ukřižují."

"Ta protikletba nebuje nejprve fungovat. Trvá dlouho, než je vyvinuta a bohužel tomu tak je často metodou pokusu a omylu." Severus se odmlčel. "Je více než pravděpodobné, že zabijeme prvních několik otroků, na kterých ji budeme zkoušek. Uvědomuji si, že to vypadá neeticky, ale není způsob, jak se tomu vyhnout."

Na každé tváři v místnosti se zračil vztek. "To je vražda!" namítl nějaký muž.

Analogie, kterou Severus použil, aby to vysvětlil Harrymu, se týkala nábytku. Pokud člověk rozmontuje stůl, můžete to označit jako 'destruktivní', 'plýtvající' nebo 'nezodpovědné'. Pokud někdo porazí domácí zvíře, můžete to dokonce označit za 'kruté'. Každopádně to slovo není 'vražda'. Otroci nejsou lidé, takže se na ně nevztahují lidská pravidla.

Severus pokrčil rameny. "To je otázka pohledu. Ideálně…"

Napadla ho dívka s dredy, kterou Severus s Harrym nesnášeli. "Říká muž, který něco málo o vraždách ví."

Brumbál. Má na mysli Brumbála. Všichni v místnosti se na něj dívají a vědí, že ho zabil. Harry musel sebrat veškeré sebeovládání, aby neběžel Severusovi na pomoc. Sledoval, jak muž, kterého miluje, zavřel oči a snaží se opanovat.

"Ano, vím toho docela dost o tenké hranici mezi vraždou a zabitím z milosti." Severusův hlas se chvěl, ale oči zůstaly suché. "To mám na mysli. Mohli bychom koupit staré otroky, kteří jsou nejenom levní, ale také už před sebou nemají moc života."

Odmlčel se a připravil se svrhnout hnojůvku. "Vhodnější - a chápu, že to vypadá hůř - by bylo koupit kojence. Jsou za astronomické ceny a vyžadují péči, ale nemuseli bychom se bát, že je jejich znamení v průběhu zabije, protože ještě nerozumí svému postavení. Jistým způsobem by to kontrolovalo více proměnných. Také bychom je zachránili od celoživotní bolesti, bez ohledu na to, zda bychom uspěli."

V místnosti nebyla osoba, která by proti tomu neprotestovala. Severus zvedl ruce. Nejenom aby je utišil, ale aby se bránil. Přišel o autoritu, kterou dříve v učebně míval. "Ticho! Jeden po druhém!"

Dívka s dredy namířila prstem na Harryho. "Jsi strašný! Pokud ti záleží na osvobození otroků, proč neosvobodíš svého otroka? Nechceš, aby byl pokusným králíkem?"

"Nemá to dovoleno," odvětil Harry jednoduše a podal Teddymu další sladkost. "Záleží nám na něm až příliš, než abychom riskovali, že se mu něco stane. Je velmi důležitým členem nejenom naší rodiny, ale také naší široké rodiny. Byli bychom bez něj ztraceni, zvlášť Teddy. Můj syn již ztratil tři rodičovské postavy a nedovolím, aby přišel o další kvůli nějakému experimentu."

"Říkáš, že život tvého otroka je cennější než životy jiných?" zaútočila opět dívka s dredy.

"Ne, říkám, že otroci kojenci nejsou milováni tolika lidmi. Nejspíš mají maminky a ve velmi vzácných případech i tatínky, ale pokud nám je prodají, nejspíš už je stejně nikdy neuvidí," vysvětloval Harry. "Zní to krutě, ale pokud Severus říká, že jim prokážeme službu, věřím mu. On, jak jste zdůraznil, ví, o čem mluví."

"A navíc," přidal se George, "samozřejmě potřebujeme Severuse, aby pokračoval s vývojem, pokud by to nefungovalo. Označ mě taky klidně za zaujatého, protože Severus je nejenom můj přítel, ale také nejlepší zaměstnanec, ale nemám ve zvyku zbavovat se těch, kteří řeší moje problémy." Odmlčel se. "Ani nemám ve zvyku probírat hodnotu života určité osoby, pokud je v místnosti."

Místnosti ztichla. Dokonce i Teddy vycítil napětí panující v místnosti, protože vzhlédl a podíval se nejprve na Harryho a následně na Severuse, než se vrátil k hraní.

Harry cítil, jak ho zalévají emoce, když sledoval, jak se Severus ze všech sil snaží pokračovat. Jakákoli fasáda důstojnosti, kterou zachovával, se rychle drolila.

Naštěstí paní Peabodyová zachránila den. "Bravo. Pan Peabody a já jsme zvažovali to samé v našem vlastním výzkumu, pokud a až se do toho bodu dostaneme. Hermiono, měli bychom rozjet dárcovskou výzvu po naše členy. Musíme vybrat hodně peněz." Odmlčela se. "Nejsem publicista, ale myslím, že bychom měli být docela vágní.

***

---