Unwell - Kapitola 96 II/II

2. část 96. kapitoly

---

Pokud by byl v Hermionině bytě kobereček, Severus by si pod něj nejraději vlezl. Chtěl jít domů, kde měl v plánu schovat se alespoň na dvanáct hodin pod přikrývku.

Ruce měl založené na hrudi. Bojoval s chladem, se kterým si nedokázalo poradit ohřívací kouzlo. Přinutil se sedět ztuhle. Odmítal dovolit svému tělu třas a jektání zubů. Bolest hlavy sílila, ale nemohl si dovolit uvolnit se.

Pomohlo sedět ve vyhřáté kuchyni s rozpitou sklenkou červeného vína. Musel si připomínat, že přestože si o něm většina členů S.P.O.Ž.Ú.S.u myslí, že je nezodpovědný a nemá srdce, pán a Teddy si o něm oba myslí to nejlepší. Musel si připomínat, že inteligentnější lidé v místnosti s jeho výzkumem a metodami neměli problém.

Ve skutečnosti mu pan a paní Peabodyovi pomáhali vypít láhev vína. Přirozeně mleli o jeho výzkumu. Důkazem jejich oddanosti záležitosti bylo, že se vůbec nezlobili, že na sebe Severus vzal výzkum kouzla. Jediné, na čem jim záleželo, bylo vytvoření protikletby, což bude pravděpodobnější, pokud více lidí zvolí rozdílné přístupy k výzkumu.

"Také je potřeba z-zvážit ná-námitky otroka." Bylo ponižující koktat a třást se, když byl rozrušený, přestože Dick tvrdil něco jiného. Doufal, že si toho Peabodyovi nevšimnou. "Ta k-kletba je změní v pře-předmět. Není to-to jen právní problém."

"Ano. I když vytvoříme protikletbu, budou stále otroky," podotkl pan Peabody. "Ministerstvo je klasifikuje jako otroky a stále budou někomu legálně patřit."

To byla pravda. Proti Ministerstvu kouzel neexistovala protikletba. To byla Severusova bezpečností síť a to, co mu dovolovalo pokračovat v práci na výzkumu beze strachu. "To je důvod, proč S-smrtijedi nebudou pro náš výzkum fungovat. Jsou… Jsme otroci, protože jsme potrestáni. Odstranění naší značky by bylo stejné, jako vysvobození nás z Azkabanu."

Paní Peabodyová si povzdechla. "Pokud by to jenom bylo možné, chudáčci."

Severus se odmlčel. Sklenici vína v roce. Po prvních několika týdnech otroctví se přistihl, že často špatně chápe, co lidé říkají. Například si myslel, že "zlepšit se" znamená více výcviku a stále ho zachvacovala panika, když pán zmínil, že s ním bude spát, v pravém slova smyslu.

Severus pochopil, že paní Peabodyová myslela, že si přeje, aby byli otroci v Azkabanu, protože je lepší být uvězněný na odlehlém ostrově, než oblažovat starého muže v malém pokoji. Avšak měl podezření, že mohla mluvit o něčem zcela jiném.

Odložil sklenici, aniž by se napil. "Někteří z nich již předtím z Azkabanu uprchli. Věřím, že by to udělali znovu, pokud by dostali příležitost."

"Domnívám se, že to je důvod, proč ministerstvo zvolilo tento způsob." Paní Peabodyová si dolila skleničku. "Říkají, že nemají v plánu z toho udělat pravidlo, ale nejsem si jistá, jestli bych jim věřila. Harry si s tím příliš starosti nedělá, nebo ano?"

Něco strašlivého ti uniká, uvědomil si a zalil ho chlad. Nyní již nebyl schopen třas skrývat. Možná by pomohlo, kdyby dopil své víno, pokud by zvládl zvednout sklenici, aniž by ji vylil.

Viděl, že se pán tiše baví s Hermionou na druhé straně místnosti. Stál zády k Severusovi, takže Severus nemohl viděl, co se děje.

"Obávám se, že si s těmito věcmi nedělá příliš starostí." Severus upíral oči na pána a přál si, aby se otočil.

Paní Peabodyová se ho pokusila uklidnit. "Nedělala bych si s tím starosti, Severusi. Neudělal jsi nic ilegálního, ani nepřitahuješ pozornost. I když musím přemýšlet, proč pokračuješ s výzkumem. Je to riskantní, Severusi. Nikdo nečeká, že budeš mučedník."

Nelegální. Azkaban. Nedělala bych si starosti. Riskantní. Nejspíš mu uniklo něco velmi důležitého. Zuby mu začaly jektat a pohled se začal rozostřovat kvůli slzám, které se snažil zadržet.

Omluvil se a na roztřesených nohách se vydal k pánovi. Během večera se snažil udržet si poloprofesionální chování, ale začínalo rychle mizet. Bál se, že nyní je zhroucení nevyhnutelné. A mezi zhroucením doma a po meetingu u Hermiony byl výrazný rozdíl.

Severus poklepal mladšímu muži na rameno a promluvil, než ho oslovil. "Pane, musíme jít domů."

"Dobře, chytni Teddyho." Pán nespustil oči z Hermiony. "To je úžasné, Hermiono. Proč…"

Neposlouchá. Musíme odejít! Přestože existovala možnost, že by Severus odešel sám, byl příliš vyděšený tím, co řekli Peabodyovi. Věděl, jak to skončí. Mohl říct, že bude přesně ve stejné pozici, kde začal před dvěma lety - plačící a skrývající se pod postelí.

Severus zatahal pána za rukáv. "Musíme jít hned."

"Harry." Hermiona upoutala pánovu pozornost na Severuse.

Pán se otočil a jeho výraz se okamžitě při pohledu na Severusův stav změnil z rozčílení v soucit. Poplácal Severuse po tváři. "Nedělej si o Teddyho starosti. Jdi prostě domů a my za chvilku přijdeme."

Doma budeš v pořádku. Za chvilku tam bude, a pak si o tom můžete promluvit. Bude to v pořádku. Zhluboka se nadechl. Pán stočil svou pozornost zpět k Hermioně.

Avšak problém byl, že nemohl vydechnout. Hruď se mu sevřela a plíce odmítly spolupracovat.

Něco je riskantní. Něco není bezpečné. Už jsem trpěl až příliš. Nejsem ochotný stát se mučedníkem. Představil si, že se vrací domů, kde na něj čeká skupina ozbrojených bystrozorů.

Nohy se mu třásly. V krku se mu zasekl vzlyk. Když se zhroutil na podlahu, udělal jediné rozhodnutí, jakým se mohl pokusit zachránit svou důstojnost. Skryl si obličej do dlaní a schoulil se u pánových tenisek. Snažil se udusit své vzlyky.

Téměř okamžitě ho objaly pánovy paže. Cítil vůni routy a třemdavy, což byly přísady používané v pánově milovaném, avšak zakázaném fialovém lektvaru - Bezesném spánku. Malé knoflíčky na jeho košili byly tvrdé a chladné, když se zadíraly do Severusova obličeje. Mužovy paže už nebyly jako větvičky, ale byly z výcviku pěkně osvalené. I přes výrazný výškový rozdíl ho pán snadno zvedl.

Protože stále nebyl schopen ovládat své vzlyky, pán musel mluvit hlasitě, aby ho přerušil. "Hermiono, můžeme použít vaši ložnici. Pojď s námi. Rone, hlídej prosím Teddyho!"

Navíc ke stresu a hrůze se začal cítit poníženě. Tak moc se snažil, a přesto to nyní vypadalo, že funguje hůř než tříleté dítě. Nejspíš si o něm mysleli, že je šílený, když musel být odnesen z pokoje, zatímco tak plakal.

I když věděl, jak směšně vypadá, nemohl přestat. Zoufale lapal po dechu a tu trochu, kterou byl schopen získat, obětoval dusivým vzlykům. Schoval tvář do pánova ramena a rukama svíral látku jeho košile.

Pán se usadil na Hermionině posteli a přetáhl přes ně pokrývku. Začal ho hladit prsty ve vlasech. "Ššš, to je v pořádku. Musíš dýchat."

Hermiona za sebou zavřela dveře. "Co se mu stalo?"

Pán odpověděl nějakým gestem, které Severus neviděl. Nezáleželo na tom. Bylo toho s ním tolik špatného, že nevěděl, kde začít. Problém, který byl právě teď nejzřejmější, bylo to, že mu zcela chybělo základní sebeovládání, a že ponížil jak pána, tak sebe na setkání S.P.O.Ž.Ú.S.u. Existovalo také množství méně zřetelných problémů. Severus nevěděl, který vybrat, aby mohl začít.

"Co…" Severus zalapal po dechu "…dělá ministerstvo s otroky? Můj… můj…"

Pánovy prsty se zastavily. "Víš, že občas se musím rozhodnout, jestli se k tobě budu chovat jako k dospělému, nebo jestli se budeš cítit v bezpečí? Tohle byla jedna z těch příležitostí. Severusi, lásko, jsi v bezpečí. Je v pořádku plakat, ale ty ses tak vystresoval. Prosím, snaž se dýchat."

"Ty jsi mu to neřekl?" zeptala se Hermiona.

Co mi neřekl? Chtěl křičet Severus. Najednou cítil vztek, ale nemyslel si, že by pán vzal dobře, kdyby ho začal používat jako boxovací pytel.

"Někteří otroci Smrtijedi dělali problémy. Utíkali, pokoušeli se zabít své majitele, páchali trestné činy," vysvětlil pán. "Nebylo je možné prodat, protože jsou příliš velkým závazkem. Ministerstvo odpovědělo tím, že provedli eutanázii těm, kteří spáchali něco nelegálního, ale ty se nemusíš bát. Neděláš nic nelegálního, a i kdyby ano, ministerstvo by se k tobě muselo dostat přese mě. Slibuji, že bych ti řekl, kdybych si myslel, že jsi v jakémkoli nebezpečí."

Pán mu protáhl paže pod rameny a přitáhl si ho blíž, aby si Severus mohl položit tvář na jeho hruď. "Myslel jsem si, že by tě vystrašilo, kdyby ses to dozvěděl, tak jsem zrušil předplatné Věštce a doufal, že to nezjistíš."

Takže tam zmizely výtisky nejznámějšího deníku v zemi. Severus si všiml, že mu teče z nosu na pánovu košili, ale vypadalo to, že je to muži jedno.

Byl v bezpečí. Bude v bezpečí, dokud ho bude pán držet. To byly jediné chvíle, kdy měl pocit, že mu nic nemůže ublížit. Kdykoli se ho pán nedotýkal nebo ho nedržel, toužil po tom. Bylo to jako dostat vodu po věčné žízni. Již teď se začínal cítil ve stresu jenom z myšlenky, že se bude muset pohnout. Což bylo nevyhnutelné.

"Ministerstvo po tobě nepůjde," doplnila Hermiona. "Zašla jsem tam a mluvila s nimi, když ty zprávy vyšly najevo. Nemají v plánu povolat zpět všechny Smrtijedy, protože by tím přiznali, že udělali chybu. Víš, že to ministerstvo nikdy neudělá."

Skryl si tvář do pánovy košile. Byla obnošená a věkem se již začínala třepit. Věděl, že by měl na jejich ujištění a vysvětlení nějak odpovědět, ale nevěděl, co říct. Pán měl pravdu v předpokladu, že bez všech logických ujištění o opaku, by nedávné události Severuse vyděsily.

"Je to lepší?" zeptal se pán.

Ne. Ne, necítil se líp. Bylo mu špatně od žaludku, protože musel přemýšlet, kteří z jeho předchozích spolupracovníků byli zabiti. Celý se chvěl při pomyšlení, jak blízko byl tomu, aby se mu dostalo stejného zacházení. Přestože bylo jeho bytí občas zoufalé, nechtěl opustit svou rodinu - jedinou rodinu, kterou kdy měl - tím, že přestane existovat. Chodidla ho začínala bolet i když nestál a neměl boty. Došlo u něj k regresi - byl míň funkční než před Vánoci. S výjimkou toho, že měl rodinu, ho nenapadal žádný aspekt života, který by byl 'lepší'.

Severus trhaně přikývl. Nosem se otíral o knoflíčky pánovy košile. Stále se snažil ovládnout své dýchání a tlukot srdce, ale bude v pořádku. U těchto věcí vždy reagoval přehnaně. Přestože neměl jeho pán vždy pravdu (protože majitelé nemají vždy pravdu), potřeboval věřit, že v tomto případě ji pán má.

Pánův hrudník se zvedal a klesal v pomalém, uklidňujícím rytmu. "Jak jsem říkal, Hermiono, nechápu, proč je to špatně."

"Je to komplikované." Hermiona si přitáhla kolena k hrudi. "Nikdy jsem nemusela udělat tak závažné rozhodnutí."

Severusova víčka byla stále těžší, a nakonec se se zachvěním zavřela. Přestal vnímat jejich rozhovor. Rukami stále svíral pánovu košili, takže mu muž nemohl vyklouznout, aniž by ho vzbudil. To objetí bude muset nakonec skončit, ale protože se mu líbilo poslouchat tlukot pánova srdce, bude ho protahovat, co to bude možné.

Co když ho pán nedokáže udržet v bezpečí? Ministerstvo kouzel mělo tendenci jednat rychle, když šlo o ty nejméně vhodné kouzelnické obyvatele, což bylo částečně důvodem, proč Severus skončil jako otrok. Co by se stalo, kdyby se jednou ministerstvo ukázalo u něj v práci? Stejně jako v případě pána Westona se Severus nemohl uchýlit k celodennímu používání kouzel měnících vzhled. A přestože ochrany na jejich domě byly silné jako magie toho, kdo je vykouzlil, nebyl přesvědčený, že by je ministerstvo nakonec nebylo schopné překonat.

Pánovy prsty sklouzly z vlasů na Severusův krk. Bříška prstů začala pomalu malými kroužky masírovat Severusovy napjaté svaly. "Miluješ ho?"

"Samozřejmě, že ho miluji," odpověděla Hermiona rychle.

Severusova ramena se začala uvolňovat, pak se svěsila. Snaha, kterou Severus vynakládal, aby se na veřejnosti choval jako normální člověk, byla vyčerpávající. Cítil se kvůli tomu zranitelnější a závislejší na pánovi než dřív, ale vypadalo to, že pánovi to nevadí. Vypadalo to, že pán Severuse slepě miluje, čemuž Severus nerozuměl, ale bych ochotný to dojit, dokud to jde.

Hermiona přestala mlet o svém sexuálním životě. "Spí?"

"Hraje si na mrtvého," prohlásil pán laskavě a vrátil se k hlazení Severuse ve vlasech.

Severus nechal oči zavřené. Měl pocit, jako by se jeho tělo vpilo do pánova, a přestože byli v cizí posteli v cizím domě, měl pocit, že by mohl usnout. V pánově objetí se cítil malý a milovaný a věděl, že když otevře oči, bude se muset pohnout.

Paže, která ho objímala, ho sevřela pevněji. "Jakýkoli závazek, který jsem kdy udělal, Hermiono, nikdy jsem se doopravdy nezastavil, abych o tom přemýšlel. Kdybych uvažoval, jak tohle skončí, neudělal bych to. Jsem rád, že jsem to udělal a za nic na světě bych tyhle dva moje kluky za nic nevyměnil. Ale nevěděl jsem, že se tak budu cítit."

Samozřejmě, že pán bude radit zbrklé chování místo přemýšlení.

Hermiona byla chvíli potichu. "Chtěla bych dlouhé zasnoubení."

"Proč?" Pán se pod Severusem trochu posunul.

"Nejsem na svatbu připravená."

Severus neměl prostor promluvit, protože se nemohl zavazovat. Avšak neviděl pro prodloužené zasnoubení důvod, pokud člověk již několik let žil v monogamním vztahu. Věřil v buď ano, nebo ne. Žádné polovičaté řešení.

Pán měl podle všeho stejný názor. "Tak proč se s tím otravovat. Řekni 'ještě ne, neznám tě dostatečně dobře' - čemuž se mi po deseti letech nechce věřit - nebo se s ním rozejdi."

Povzdechla si. "Nečekám, že bys to pochopil."

Napětí v pánově těle bylo zřejmé. Už nebylo pohodlné být schoulený na jeho hrudi. Panika, která zmizela, se začala vracet. U srdce se mu zachytil zoufalý vzlyk. Skryl si tvář na pánově hrudi. Zoufale toužil, aby jeho zoufalství zmizelo.

Pánova ruka ho začala hladit po hlavě. Jeho tělo se uvolnilo, jako by věděl, že napětí jeho svalů Severuse ovlivnilo. Nejspíš to věděl.

"Proč? Protože se nemůžu oženit?" Pánův tón nebyl konfrontační, přestože to jeho slova naznačovala. "Jsem ženatý, jen ne oficiálně, však víš. Jediný rozdíl je ten, že nemáme zákonné uznání a rozvod není tak trochu možý."

"Vím, že to není soutěž," prohlásila Hermiona jemně. "Ale není to srovnatelné. Ještě nemáte dlouhodobý vztah. Není to stejné."

Pohyb pánovy hrudi byl pro Severuse důkazem, že se pán kvůli němu rozhodl zůstat klidným. "Je to to samé. Jsme v tom se Severusem na dlouho. Jsme to jen on a já, nikdo jiný. A nikdy nikdo jiný nebude."

Nebude. Pánova slova visela ve vzduchu. Nebyla dost jasná, aby nebylo třeba dalších otázek, ale byla příliš mnohoznačná, aby nabízela jasné vysvětlení.

Před několika dny se pán vzbudil zalitý ledovým potem. 'Co jsem to udělal?' zašeptal. Najednou ho napadlo, že rozhodnutím být se Severusem, někým, komu již přísahal, že s ním bude doživotně žít, a komu slíbil, že zůstane věrný bez ohledu na to, jak daleko se sexuálně dostanou, se zavázal na celý život. Nebyl se Severusem o nic méně svázaný než Neville a Hannah Longbottomovi.

Pán se oženil všemi způsoby, jen ne oficiálně. V tajnosti, ve věku dvaceti let. Ujistil Severuse, že nelituje, nicméně mu dal najevo, že je to děsivé.

Pán prolomil dlouhé ticho. "Omlouvám se, že ti tohle dělám, ale jestli chceš, pojď na chvíli ke mně. Uložím tyhle vtipálky do postele a můžeme to vyřešit." Když Hermiona souhlasila, pán Severuse varoval: "Severusi, použiji na tebe kouzlo, abys byl lehký."

To byla jedna z výhod toho, že byl předmětem. Docela se mu líbilo, že ho pán takhle miluje, ale pochyboval, že by k tomu mělo ještě někdy mimo soukromí jejich domu dojít. Nemohl se dál hroutit. Musí najít nějaký rozumný a zdravý způsob, jak se s tím vyrovnávat nebo se nikdy neposune vpřed.

Pán ho přinesl do jejich ložnice a položil ho na postel. Jemně stáhl Severusovi hábit přes hlavu a přikryl ho.

Čekal na polibek na dobrou noc, ale když nepřišel, prudce otevřel oči. Pán mířil ke dveřím. "Pane?" Naléhavost jeho hlasu překvapila dokonce i jeho.

Pán se zastavil. "Ano?"

Severus zaváhal. "Už jsem na tom lépe?"

Postel se trochu prohnula, když si pán sedl na její kraj a vzal Severuse za ruku. "A kdo je tupec, který klade hloupé otázky? Jsi na tom mnohem líp, než jsi byl předtím. Musíš ještě některé věci vyřešit, ale nemusíš spěchat. Jestli existuje něco, co nedokážeme ty, já a Dicky vyřešit, tak je to v pořádku."

To nebylo v pořádku. Říct, že by bylo v pořádku, nechat některé puzzlíky nevyřešené, by bylo jako říct, že by bylo v pořádku, kdyby byl Severus pouhým stínem osoby. Přesto ocenil pánovu snahu, aby se cítil líp. "Omlouvám se za dnešní večer."

"Neomlouvej se." Pán políbil Severusovi ruku. "To se stává. Miluji tě, i když jsi emociální troska. Omlouvám se, že jsem ti neřekl o té záležitosti se Smrtijedy. Pokud budeš chtít, zítra to probereme.

To ten problém nevyřeší. Jediná věc, která by ten problém vyřešila, by bylo očištění Severuse, což by ministerstvo neudělalo, pokud by neexistovala protikletba na zotročovací kletbu. Severus nechtěl být osvobozený, takže nedostatek možností, které v té záležitosti měl, byl ohromující a frustrující.

"Stále jsi vyděšený," prohlásil pán. "Proč?"

Dole na něj čekala Hermiona. Navíc ještě musel uložit Teddyho. Celý den strávil intenzivním mentálním cvičením, protože se pokoušel naučit Nitroobranu a byl viditelně vyčerpaný. Přestože byl Severus schopný zabrat většinu pánova času, bylo jeho zodpovědností to nedělat. "Mou jedinou šancí na záchranu je, že jsem vlastněn nesmírně slavným, poměrně malým a téměř slepým mužem. Vžijte se do mé kůže," odmlčel se v reakci na bolest chodidel, "nebo jejího nedostatku."

Pán se zasmál. "Dobrou noc. Miluji tě."

Severus obvykle usínal téměř okamžitě. Během dne čelil tolika emocím a práce na výchově batolete ho psychicky vyčerpávala. Vzhledem k událostem dnešního večera by měl usnout, ještě než by pán vyšel ze dveří, avšak ležel ve tmě sám se svými myšlenkami. Ztratil přehled o tom, jak dlouho zíral do stropu a bylo to dlouho.