Splinter - kapitola 1

Krátká povídka, kterou jsme měla připravenou k překladu od roku 2011.

---

"Jsi jediný, kdo mě napadl."

"Myslíš, že ti pomůžu?"

"Myslím… že to zvážíš."

Vtáhl Pottera do obývacího pokoje a zabouchl za ním dveře, aby je skryl před zvědavýma očima. Při pohledu na kapky Potterovy krve odkapávající na opotřebovaný koberec u dveří, zavrčel.

"Nikdy jsem netrpěl blázny." Prohlášení štěknuté Potterovi přímo do obličeje. Spratkovy vlasy se jeho silou dokonce odfoukly z obličeje.

Potter se nedal. "Krvácím."

Snape si odfrkl. "Zasloužíš si to, tím jsem si jist. Měl bych zavolat bystrozory. Měl bych je hned teď zavolat."

"Ale neuděláš to," řekl Potter znělým, jistým hlasem přetékajícím statečností. A průhledným jako nejřidší mlha - ten malý bastard se bál.

Snape zavrčel a pořádně Potterovou zraněnou paží zatřásl. "Nedám svolení ke zničení mého života. Vypadni! Jdi a krvácej si u Grangerové. Nebo u Weasleyho."

Potter se nenechal zastrašit. "Nemůžu. Víš, že nemůžu."

Snape se předklonil a zatlačil Pottera do rohu. Ušklíbl se, když Potter nervózně polkl. "Nebudu tě tu přechovávat."

Potter se roztřešeně nadechl. "Slibuji, žádná magie."

Rozhostilo se ticho, které bylo přerušované jenom nepravidelnými intervaly krve dopadající na koberec. Snape naklonil hlavu a pozorně poslouchal, jestli neuslyší jakékoli zvuky z ulice.

Potter měl tu drzost tvářit se domýšlivě. "Nikdo mě nesledoval."

"Tiše, ty idiote."

Nikdy se nepoučí. A Potter také ne. Vytvořili zvrácenou dichotomii. Nenáviděli na tom druhém přesně to, čím sami byli. Což znamenalo, že pro ně pro oba existovala jen velmi malá naděje.

Po dalším nenávistném úšklebku Severus ustoupil. "Co se stalo? Zapomněl ses usmívat? Nebo přikyvovat? Nesouhlasil jsi s nuceným krmením…"

Včas se zarazil.

Potterům úsměv byl pochmurný.

Snape udělal další krok vzad. "Nic."

Potter si přitáhl zraněnou paži k hrudníku. "Pomůžeš mi," prohlásil. Jeho tón byl jemnější, ale přesvědčení zesílilo.

Snape zíral na kobec, prošlapaný a ošuntělý. Stejně jako jeho sliby v těchto dnech - držel pohromadě jenom vlákny naděje.

"Jeden den. Žádná magie. Pak zmizíš."

Potterům zklamaný výraz nevyvolal žádnou odpověď. Příliš unavený, než aby se zlobil kvůli nevyřčenému obvinění ze zbabělosti, si Snape stáhl hábit a volně ho obtočil kolem Potterovy paže a ramena. "Tudy."

Světlo svíček v kuchyni přineslo ostrou úlevu ohledně zranění. Snape strčil Pottera na židli a shromáždil si materiál. "Co tě trefilo?"

"Řezací kletba."

"Jenom do paže?"

"Ano."

Potter se bolestivě zašklebil, když mu Snape sundal košili. "Měl jsi štěstí," prohlásil Snape. "Mohlo to být horší."

"Toho jsem si vědom."

Blázen. Říci to nahlas, by mu nepřineslo uspokojení, protože ten blázen - příliš zaneprázděný krvácením - by ironii nepochopil.

Potter zasyčel. Alkohol se rozlil po ráně a rozpustil sraženou krev do maličkých červených řek. Snape mu položil ručník na klín a Potter se nad něj nahnul, aby nedělali ještě větší nepořádek. "Děkuji."

Snape zabručel a očišťoval a zkoumal. "Mělo by se to zašít."

"Nemůžete prostě…"

Snape mu věnoval ostrý pohled. Potter si povzdychl. "Dobře. Udělej to."

Jehla skrze maso, Potterům bolestný výraz, přidušený sten, který nedokázal spolknout - to vše v sobě neslo určitou poetickou spravedlnost. Mělo by ho to potěšit, ale nepotěšilo.

"Neužíváš si to," prohlásil Potter skrze zaťaté zuby.

Zatracený Potter a jeho tolik nenebelvírká vnímavost. Proč nemohla utrpět stejný osud jako jeho selký rozum? Což znamenalo kompletní vyhlazení.

"Ne," připustil. "Neužívám."

Potter se kousl do rtu, když Snape uděla druhý steh a sešil maso k sobě. Prsty se zaťaly do nohavice kalhot. "Jsem překvapený."

"Já také."

Potter se nahrbil, uvolněný bez ohledu na jehlu probodávající jeho kůži. "Věděl jsem, že se na tebe mohu spolehnout."

"Nic takového jsi nevěděl," zamračil se s jehlou ve vzduchu. "Pořád nevíš."

Harry se líně usmál. Snape ho pomstychtivě zuřivě bodl.

"Au! Bastarde!" Potter otočil hlavu a zadíval se na hromadu nádobí ve dřezu. "Kdybys mě měl v plánu udat, zavolal bys bystrozory ve chvíli, kdy jsi otevřel dveře. Tím, že jsi mi pomohl, sis to posral. Teď už by ses je neovážil přivolat."

Na to neměl co říct.

Po dokončení první pomoci odvedl Snape Pottera nahoru. "Tady si můžeš odpočinout," ukázal na jedny ze tří otevřených dveří.

Potter se při pohledu na postel uvolnil. Přes rameno se unaveně usmál. "Děkuji. Je menší, než jsem si představoval."

"Promiň mi, že nežiju dle tvých standardů."

Harry se opřel o futra. "Neštěkej. Měl jsem na mysli dům. Vždy jsem si ho představoval… větší."

Snape si založil paže na hrudi. Nenáviděl se, když se zeptal: "Proč?"

"Prostě jen…" Další pohled na malé odpočívadlo. "Ve škole a poté jsi vždy vypadal… větší než život." Pokrčil rameny. "Jen jsem předpokládal… no, tento dům je menší než ten, kde jsem vyrůstal." Zamyšleně se zamračil.

Choulostivé téma pro ně pro oba. Snapeovy obavy, která nikdy zcela nezmizely, se vrátily zpět. "Další lekce, jak vnímání může pokřivit pravdu."

"Tuto lekci velmi dobře znám," zašeptal Potter. "A ty také."

Zavřel za sebou dveře a nechal Snapea samotného na podestě.

***

Snape udělal snídani dříve než obvykle. S radostí vyhnal zdráhajícího se Pottera z postele a nahnal ho, mrmlajícího a s krvavýma očima, dolů.

"Nemůžeš se dočkat, až se mě zbavíš?"

"Není to zřejmé?" zeptal se Snape sarkasticky. "Najez se a zmiz. Nemůžu to dát najevo jasněji. Už jsem riskoval dost, když jsem tě tu nechal přespat." Otočil se a odmítal vzít na vědomí Potterův poraženecký výraz.

"Myslel jsem…" Potter se zarazil, zavrtěl hlavou a oždiboval svůj toast.

Snape nalil čaj. Nechytil se na udičku. Potter dojedl snídani v tíživém tichu. Poslední kousek toastu zvládl jíst celých patnáct minut a olizoval si drobečky z prstů, dokud Snape neudeřil pěstí do stolu. "Nejsi kočka. Ať se myješ olizováním nebo ne, dojedl jsi a seš na odchodu."

Potter se mu poprvé toho rána podíval do očí. "Nemůžu."

Vteřina paniky. Sevřený žaludek. A Snape se nemohl rozhodnout, jestli je tím směšným prohlášním vyděšený nebo rozzuřený. "Chceš říct, že neodejdeš," prohlásil.

Potter prstem sbíral drobečky na talíři. Jeho pohled neuhnul. "Ne, nemůžu. Nemám, kam jít. Můj domov…" zavrtěl se, "…tam mě našli."

Zatímco Snape uvažoval, jeho lžička cinkala o vnitřek šálku. Potter to gesto musel poznat, protože zůstal ztichal. Snape kolísal mezi dojmem - že si Potter tak dobře pamatuje ho manýry - a znechucením. "Dobře, nech mě hádat." Odložil lžičku na podšálek. "Jeden z tvých takzvaných přátel tě zradil."

"Ne."

"Takže?"

Potter od sebe zdravou rukou odsunul talíř. Druhou držel těsně u těla. "Ty stehy bolí jako prase. Máš nějaký lektvar proti bolesti?"

"Ne takový, který bych vyplácal na tebe."

Potterův obličej se zkroutil do něčeho připomínajícího trucování.

Snape protočil oči vsloup. "Dobře. Vysvětli mi, jak ses dostal k mým dveřím - krvácející a bez domova - a já to zvážím." Napadla ho děsivá možnost. "Nepřemístil ses sem, že ne?"

"Říkal jsem, že ne."

Bezdůvodně vzteklý se na něj Snape zamračil. "Nic takového jsi neřekl."

"Řekl jsem, že jsem nebyl sledován. To je to samé."

"To není ani vzdáleně to samé, ty imbecile!"

Potter sevřel rty. "Dobře. Řeknu ti to." Promnul si paži a zíral Snapeovi přes rameno. "Učil jsem skupinku dětí - dětí odbojářů - bezhůlkovou magii." Zhluboka se nadechl. "Jedna z nich, dívka, měla větší talent, než jsem si myslel. Zvládla kouzlo, když jsem to nečekal. Neměl jsem čas zakrýt nepovolené použití magie. Byli jsme objeveni."

Snape se vrátil k zírání do nyní již studeného čaje. Vysvětlení bez vytáček. Přiznání bez omluvy. "Pomáhal jsi odbojářům."

Potter natočil hlavu, najednou pobavený. "Já jsem odbojář."

"Takže to znamená 'ano'," zamumlal Snape.

"Nedělej, jako bys to nevěděl."

"Doufal jsem, že jsou ty fámy falešné."

Potter se zvedl. Ignoroval to zvláštní prohlášení a jeho zastřený význam. "Ten lektvar?"

Snape sledoval, jak zbledl a zavrávoral. Upíjel čaj, zatímco se Potter chytil stolu kvůli opoře. "Co mi trochu pomoci?" zalapal po dechu.

Čaj mu sklouzl krkem, hořký a studený. "Odmítám ti ulehčit tvoje chování."

"Kurva, pořád seš bastard bez srdce." Potter se odpotácel od stolu a studoval řadu skříněk. Představa rozbíjejících se lahviček a ztracených lektvarů Snapea rozpohybovala. Přešel kolem Pottera a z nevyšší poličky sundal maličký flakónek. "Tady," vrazil ho do dychtivých rukou.

Potter zíral na fialovou tekutinu. Jeho oči se zatoulaly zpět ke Snapeovi. "To je vše, co máš?"

"Nebuď hrdina, ty blázne. Vypij to." Hlas mu zjemněl, jenom trochu, když Potter zaťal zuby. "Můj příděl magie se na konci tohoto týdne obnoví. Pak uvařím víc."

Potter to bez další poznámky vypil. Když lektvar otupil bolest, vrásky v jeho tváři se vyhladily. "Kolik měsíčně dostáváš?"

Snape popuzeně vrátil flakónek do skříňky. Ptát se někoho na jeho příděl bylo vlezlé a hrubé. Potterovi to bylo samozřejmě jedno.

"Vzhledem k tvojí minulosti bych řekl míň než průměr," pokračoval Potter.

"To není tvoje starost."

Neústupný, nelítostný se Potter hnal vpřed. "Nestačí to ani na to, aby ses postaral o jednoduché domácí práce?" Trhl hlavou ke dřezu, kde narostla hromada nádobí ze včerejška a hrozilo, že se zhroutí.

Snape se zamračil na svůj studený čaj.

"Nebo abys mohl udělat jednoduché ohřívací kouzlo?" Potter zvedl ruku.

"Neopovažuj se!" zařval Snape a popadl svůj hrnek.

Potterova ruka nezastrašeně stoupala vzhůru, dokud se nezastavila u jeho hlavy. S očima na Snapeovi se podrbal na spánku.

Snape se zhluboka nadechl. "Vypadni. Vypadni!"

Harry se k němu naklonil přes stůl. Mluvil rychle. Jeho hlas byl tichý, naléhavý a vášnivý. "Předtím, když jsem byl mladý, sis čaj ohříval, aniž bys na to pomyslel. Myl ses, holil ses a oblékal ses s pomocí magie. Žil jsi jí. Dýcchal jsi ji. Většinu svého života jsi ji učil. Je to nyní tak děsivé, že nedokážeš rozpoznat, jak prázdný bez ní seš? Jak ses stal ubohým?"

"Fanatiku," prohlásil Snape.

Potter přimhouřil oči a pak se zazubil. "Nevěříš tomu. Myslíš si, že mě dokážeš oklamat?"

"Se zavřenýma očima."

"Nikdy bych tě neohrozil."

Copak se ten kluk nikdy nenaučí chránit svá slabá místa? "Předpokládám, že to samé jsi říkal i svým žákům? Předtím než je bystrozoři odtáhli od jejich rodičů a poslali je na převýchovu?"

Potter zalapal po dechu.

"To jsem si myslel." Zvedl se a využil tu malou výhodu, kterou mu poskytovala jeho výška. "Nemám o tu vaši revoluci zájem. Systém, ať se mu vysmíváte, jak chcete, funguje."

"Možná tak utlačuje." Potterův hlas zněl ještě ze Snapeova obvinění podrážděně. "Ze všech lidí zrovna ty… musíš tomu věřit. Pokud tomu nevěříš, jaká je naděje?"

"Žádná."

Potter sebou trhl.

Snape začal balit všechny zbytky jídla a zásob, které mohl postrádat. "Takhle to nyní funguje. Už nebude žádný další Grindelwald. Žádný Raddle. Jsme chráněni. Jsme v bezpečí."

"A kdo je tu blázen? Existují způsoby, jak se dostat kolem ministerských hlídacích psů. Pokud by někdo jako Raddle chtěl válku, měl by ji mít."

"Někdo jako ty?" Snape mu podal tašku.

Potter zíral na nabídnuté zásoby. "K čertu s tebou."

Přesto si tašku vzal.

Než se stihl otočit, chytil ho Snape za paži. "Co kdyby ta dívka, kterou jsi právě tak laskavě učil bezhůlkovou magii, měla v srdci semínko temnoty?" zašeptal.

Potterovou jedinou reakcí byly vyvalené oči plné pochopení.

"Riskoval bys další válku?" zeptal se Snape. Tlačil ho a popoháněl.

"Co dělají, je špatné." Potter mu vytrhl svou paži a téměř při tom upustil tašku s jídlem. Klopýtal ke dveřím.

"Nejsi o nic lepší, než byl on." Co se týká slov na rozloučenou, tahle byla jednimi z jeho lepších.

Potter se otočil a Snape pocítil ne poprvé od včerejšího večera záchvěv strachu. Z Pottera prýštily vztek, bolest a lítost. "Jak se opovažuješ!"

"Dokaž mi, že to tak není," pobídl ho Snape.

"Pokud to nevidíš, jsi naočkovaný tak, že to přesahuje mou schopnost ti to vysvětlit."

Snape zasyčel. "Tvoje arogance je ohromující."

"Stejně tak tvoje zbabělost," odpověděl Potter a odkráčel. Co se týká slov na rozloučenou, takhle byla jednimi z Potterových nejlepších.

Snape ho nechal jít a věděl, že se vrátí. Od chvíle, kdy toho kluka nechal zakrvácet celou jeho podlahu, věděl, že se vrátí - přinese svoji válku, své principy a své ztřeštěné plány na revoluci.

Snape si sedl ke svému studenému čaji. Podle všeho blázny strpí.