Tmavě modrý

Kapitola 5 Bystrozoři opustili své posty o čtyři týdny později. Když toho dne ráno Snape vyšel z domu, svazující sledovací kouzla, které se kolem něj obvykle ovinula, byla pryč. Vzduch byl hořký, přesto se poprvé po mnoha dnech dokázal zhluboka nadechnout. Potter se vrátil té noci. Snape se s ním setkal uprostřed kuchyně, za rukáv bundy ho otočil a přitiskl ho na linku. Potter se zasmál. "Taky jsi mi chyběl," prohlásil. Snape nikdy nepochopil Potterovu potřebu mluvit, když není potřeba cokoli říkat. Jeansy rozepnul snadno. Ignoroval bolestivé zasyčení. Byl až příliš nadšený z toho, že má Potterův úd zpět v ruce, aby ho mohl opečovávat s jemností a etiketou, která k tomu patří. "V klidu," zamumlal mu Potter do rtů. Další slova. Snape ho naoplátku tvrdě kousl do linie krku. Když Potter zvrátil hlavu a zasténal Snapeovi do úst, rozepl si Snape volnou rukou, kterou nesvíral Potterovu erekci, vlastní kalhoty. "Kurva, jo," vydechl Potter a přirazil. Při prvním k...

Kapitola 4 "Opět v problémech?" "To by se ti líbilo, co?" Potter se hnal dovnitř. Snape couval mnohem pomaleji. Odmítal vypadat dychtivě. Potter nohou zabouchl vstupní dveře. "Mám prosit, ať to máme z krku?" Zíral na Snapea a rozepínal si knoflíky na kabátu. "Pokud tě to potěší… Ale běh událostí to neovlivní." Snapeovy prsty zamířily k zipu Potterových kalhot. Nemá smysl, aby se dva věnovali jedné věci. "Ne, nepochybuji o tom," odpověděl Potter sarkasticky. "I když si užíváš, když tě o to musím prosit." Možná jednou. "Už ne." To bylo nejdál, kam byl ochoten zajít. Do prdele s Potterem, když nepozná něžnou předehru, když ji slyší. "Nahoru?" Potter byl bez dechu, jako by právě uběhl míli. Možná že uběhl, ale ta myšlenka tentokrát jako obvykle nevyburcovala Snapeův pud sebezáchovy. Potterovy boky, nahé pod jeho dotekem, byly hladké a chladné. Díky tomu byl žár vycházející z jeho klína ještě mnohem víc vzrušují...

Kapitola 3 O týden později byl zpět s krvácejícím dítětem v patách. "Jen na jednu noc." Snape mu zabouchl dveře před nosem. "Zatraceně, Snape! Ty chladnokrevnej bastarde. Jen jednu zkurvenou noc!" Následovala tupá rána. Ten spratek kopl do dveří. Když je otevřel podruhé s hůlkou v ruce - i když to byla jen planá hrozba - dítě začalo brečet. Potter měl tu drzost se usmát. "Určitým způsobem je uklidňující, že jsi neztratil svůj přístup." Krátce zvažoval, že Pottera zabije. Ale nevyřešilo by to problém s tím usmrkancem. Vtáhl je dovnitř a zavřel dveře. "Dej mi ji." Vzal si toho nalezence od Pottera. Ten se s úlevou uvolnil. "Musím ji umýt," řekl Snapeovi. "Není to tak zlé, jak to vypadá." "Ne?" střelil Snape přes rameo. Zvedl uličnici do náručí a ta se k němu přisála jako pijavice. "Od kdy není ztráta více než litru krve "tak zlá"?" "Když je ta krev moje a ne její." Ta odpověd, slabá a roze...